Komiks ……………………….1

Obsah ……………..…………2

Slohy …………………………3

Abeceda …………………..…5

Hádanky …………………..…6

Básně ……………………..…7

Kvantová soliflukce

aneb Já mládnu……………..10

Adam Nýč (1.A)

Už je to rok, od chvíle, kdy jsem poprvé vstoupil do této školy. Bylo to na DNI

OTEVŘENÝCH DVEŘÍ. Hned, když jsem prošel dveřmi, jsem cítil příjemnou

atmosféru. Jako první jsem šel do jídelny, kde měl pan ředitel proslov. Jeho řeč se mi

velice líbila, především důvody, proč bychom měli jít studovat právě sem. Se všemi

jsem určitě souhlasil. Následovala prohlídka školy. Prošel jsem všechny učebny a

poznal některé učitele. Třídy se mi velice líbily, byly dobře vybavené. Především mne

nadchly odborné učebny – učebna fyziky, chemie a biologie. V každé z tříd byl učitel,

který vyprávěl o předmětu, který vyučuje, a ochotně odpovídal na dotazy návštěvníků.

Už po první návštěvě jsem si školu zamiloval. Když jsem večer odcházel, věděl jsem,

že chci studovat právě zde.

Anna Jirkalová (1.A)

Dnes je to přesně rok, kdy jsem se poprvé byla podívat na téhle škole. Má volba byla

jasná. Tatínek také chodil sem na gymnázium. Dodnes, když se ho někdo zeptá, kolik

je v Liberci gymnázií, odpoví, že samozřejmě jedno. O jiné střední škole jsem

neuvažovala. Chtěla bych studovat medicínu, a proto si myslím, že gymnázium je

nejlepší volba.

Na den otevřených dveří jsem jela s oběma rodiči. Maminka byla v budově této školy

poprvé. Zato tatínek se tu cítil jako doma. Zamířili jsme do „staré“ budovy. Tatínek mi

ukázal, kde měl kmenovou třídu. Dále jsme se šli podívat do učebny chemie. Když

jsme vyšli, tatínek se na mě podíval s radostným výrazem a řekl: „To byla moje třídní

paní učitelka.“

Pak už jsme odjížděli domů. Moc jsem si přála se na gymnázium dostat, ale měla jsem

před sebou přijímací zkoušky, kterých jsem se bála. Ale jsem tu!

Tadeáš Plíhal (4.K)

Ve chvíli, kdy jsem poprvé přicházel do Jergymu jako jeho student, jsem si říkal:

Zvládnu to? Nebylo by přece jen lepší zůstat na mé dosavadní škole i přesto, že je na

mě učivo moc jednoduché a vše zvládám bez jakékoli námahy? Nebylo. A ani testy mi

nedělají velký problém, což mi značně ulehčují chytří a příjemní učitelé (bez výjimek)

a přátelský kolektiv. Opravdu toho nelituji a nikdy litovat nebudu.

Andrea Niedobová

(4.K)

Sychrovský zámek (líčení)

Zámek Sychrov je krásný, neobyčejný a pohádkový, já ho jako malá milovala a

ráda se tam vracím doteď. Pokud tam strávíte tolik času, co já, přestane vás bavit ta

nádherná kašna, která vám splní přání, nebo obrovská krásná zahrada, kam si můžete

jít jen lehnout mezi ty voňavé rostliny, poslouchat, jak štěbetají ptáci v mohutných

korunách stromů, jež tam vysadil už sám kníže.

Avšak když zajdete do temného lesa hned vedle zámku, ocitnete se úplně

v jiném světě. Procházíte lesem, kde dříve byl slyšet dupot kopyt koní, na něž se zběsile

proháněli páni, po boku jim štěkala smečka psů, natěšených na lov. Dnes jdete po

kamenité cestičce, co praská pod každým krokem, nepotkáte člověka, a to vzbuzuje

ještě tajemnější pocit. Když jste už za půlkou lesa, kam nepronikne paprsek slunce a

stromy tvoří děsivé stíny, narazíte na pozůstatky mohutné brány, kterým jsme nikdy

neřekli jinak než ,,věžičky“. Zde v kamenech a zdích je zaznamenán každý hon, každý

kůň a pes, který pod ní prošel. Láká vás všechny tyhle vzpomínky slyšet. Můžete vylézt

až nahoru, kde je takové malé okénko, a odtud shora sledovat celou tu nádhernou,

čistou přírodu, stromy tančící ve větru, poslouchat nedaleko šumící řeku, nechat se od

sluníčka pálit do tváře. V jedné věžičce někdo rozbil dveře, tam když vejdete, potáhne

vás ta tma všude okolo pachem zatuchliny a vlhka, v tu chvíli se každý leká i myšky. U

zdi je zamřížovaná díra, tam když si posvítíte, je vidět, že je to vykopaná chodba.

Napadne vás, co tam dříve bylo. Byl to tunel, kde hledali údajný Sychrovský poklad.

Jako dvě nedodělaný

kružnice

matematika (ta nám nejde)

známka, která nikomu

neudělá radost

dopis, který ti přijde

Bazén a skokanský

můstek

v létě teplo, slunce pálí

uhořel jsi, zbyl jen prach

prach vesmírný

prach táhnoucí se za

kometou

prolézačka dětí

po žebříku stoupám

nebesa studená plná větru

zpěv ptáků

jen tyčka je to hubená

inkoust, se kterým se píše

indián též usíná

měsíc přijde tiše

jako had, který se chtěl vyhřát na

slunci

dráha některé z planet na nebi

rychlá jízda v serpentinách

za čím se vlastně ženem?

„Surrealismus dne“

Poznej profesora podle karikatury:

Poznej profesora podle výroku:

„A teď jazykolamy!“

„Na tohle vám stačí selský rozum.“

„Sešity, knížky zavřít!“

„Jetzt spielen wir mit Obst. Ich bin die Mandarine…“

„Když vidíte obrázek, zapište si do sešitu obrázek.“

Tereza Svobodová (3.M)

První a poslední tvůj pohled

Stačily pouze tři pohledy

a byla jsem zas na zemi

Ty bloudils často v oblacích

já byla zas v nesnázích

První pohled, ten neviditelný

Prošel jsi kolem mě s příjemnou vůní

Však byl bys pro mě lehké zdání

Ztratil jsi se znenadání

Druhý pohled se zdál letmý

Byla jsem u úžasu, jak se mění

tvůj stín v myšlenkách jiných

Na tebe vzpomínajících

Třetí pohled, ten nejsladší

Ty podíval ses na mě

a já zamilovala se

do tvých očí.

Kateřina Paulíková (4.K)

Životní štěstí

Mělo by být na tomto světě,

ale co když není?

Co když… co když prostě neexistuje?

Ale každý by měl být přeci šťastný,

ne?

Co když ho já zrovna nenajdu?

Budu potom smutná?

Prostě… prostě musím najít

své štěstí.

Eliška Loumová (4.K)

Omluva všem němčinářům

(i češtinářům)

A každý mužský hlas má jak ten

jeho znění

Scheiße!, co tu dělá?!

Aha. On tu není.

Já vídám ho tak milionkrát denně

a 'ne Millione z toho není on.

Vypadá to prostě beznadějně.

Snad ho aspoň malilinko dojme,

dass ich immer!, immer von ihm

träume!

taky ale doufám, že ho neděsí,

že si auf Deutsch vypisuji

svoji (harmlos!) obsesi.

Adeline Čičurová (3.L)

Ne nemožnosti

Pokud se na vás usměje člověk bez chrupu,

úsměv mu oplaťte.

Chce-li vám podat ruku člověk bezruký,

poplácejte ho po zádech.

Požádá-li vás bezstarostný člověk o radu,

poraďte.

Potřebuje-li plešatý člověk nový účes,

učešte ho.

Chce-li beznohý člověk běhat,

dejte mu babu.

Pokud by hendikepovaný chtěl tančit,

vemte ho do kola.

Přál-li by si slepý vidět obraz,

popište mu ho.

Chce-li bezcitný člověk umět milovat,

naučte ho to.

Nevěřte v nemožnost!

Mína Nováková (4.K)

Radovat se z maličkosti

Horká káva po ránu

Odpočinek po práci

Nová kniha, která voní

Když venku zpívají ptáci

Slyšet hudbu, co se nám líbí

Když slunce svítí do tváře

Když jemný vítr cuchá vlasy

Nová stránka diáře

Poslouchat bouřku za okny

Sledovat kotě usínat

Radovat se z maličkosti

nám pomůže se usmívat

Jiří Hyška (4.K)

Proslýchá se

V dílně se proslýchá že pila randí s pilkou V kuchyni se proslýchá že chleba už má vrásky Ve světě se proslýchá že planeta už nemůže V mé hlavě se proslýchá V mé hlavě Se Proslýchá

Šárka Havranová (3.L)

Bára Slavíčková (3.L)

Jdu tmavou ulicí kráčím pomalu krok za krokem ruce mi mrznou a slzy z očí stékají Jdu tmavou ulicí slyším jen hrobové ticho vidím jen tmu v srdci úzkost v puse hořkost zklamání z lidí nechuť z činů Jdu tmavou ulicí a v hlavě se mi perou myšlenky co je špatně bojím se je tma a není tu nikdo kdo chytil by ruku mou a ukázal mi kousek slunce začíná pršet kapky deště bojují o mou pozornost

Lidé říkají udělej za sebou tlustou čáru!

Čáru. Mám si snad vzít štětec s barvou, nakreslit čáru a přeskočit ji?

A co potom, myšlenky mě stejně doženou, ty nezmizí.

I kdybych se na stotisíckrát snažila je vymazat, stejně tam budou.

Jako kdybych měla za sebou dým, který si mě vždycky najde.

Udělej za sebou tlustou čáru!

Nedokážu přeskočit svůj stín, jak se snažím, tak se snažím, ale úhel světla

neohnu.

Stín je za mnou, někdy i přede mnou, ale vždy u mě.

Nebudu nic přeskakovat, musím to přijmout, jako nezlomný fakt.

To, co bylo, už prostě neodpářeme, ale můžeme se s tím vyrovnat.

raz dva tři stékají rychle a zmateně po mých tvářích omývají oči nos rty a zase hned mizí Jdu tmavou ulicí nevím kde dnes ulehnu ke spánku a kde zítra ráno vzbudím se snad po cestě najdu duši nějakou která mě vezme na prohlídku rájem a zase bude všechno v pořádku

JH

„Co se stalo?” řekl Igor, který se právě probral z mdlob. Nedaleko od něj ležel Arnold zavalený skříní. Po tajemné kapalině, jež se vylévala ze skříně, nezůstala ani loužička. Najednou Igor pocítil divný pocit, jako by se bral odněkud z pravého malíčku na jeho tenké nožce. Už necítil blízkou smrt, která čekala za jeho postelí, až vydechne poslední doušek vzduchu.

Zpod skříně se ozval zvuk podobný těm, které známe ze zoologické zahrady, byl to Arnold. Jeho skleněná obálka praskla ve švech. „Bolí mě hlava, asi budu zvracet sklo”, jak řekl, tak se i stalo.

Arnold se oprášil a šel se podívat na Igora, při cestě minul okno a zběžně se do něj podíval a nevěnoval moc velkou pozornost co se děje venku. „Jseš v pohodě? “ zeptal se Arnold. „No, nejlíp mi není, ale pořád lepší než být v nebi”, když Igor odpovídal jeho pohled se přesunul ven z okna, které stálo vedle jeho postele.

Za oknem se dělo mnohem zajímavější představení, listy padaly nahoru, Slunce šlo po obloze od západu k východu a voda tekla do kopce. Najednou přišel doktor svíčka a ptá se: „?etneicap enap etám es kaJ”, Igor se na něj podíval jako by mluvil čínsky. „?iletsop v težel etámen ,kedářopen ývokat ut ej čorP” dodal a pak si všiml, že pacient mluví pozpátku. „?tset ýkajěn ej ot ,uktápzop etívulm ěm an čorP”. Doktor s Igorem se nemohli za žádnou cenu domluvit, oba začali být na sebe vzteklý, a tak se do toho vložil Arnold: „okelad šilířp edjaz ot žen ,emíndilku inhcišv es išdaR”, oba se na něj podívali a v myslích jim šla stejná myšlenka <To je ale imbecil>.

Po tomto nedorozumnění se musel Igor s Arnoldem naučit mluvit a poslouchat pozpátku, bylo to pro ně těžké období. Asi měsíc na to, už bylo vše při starém, až na jednu jedinou věc, kterou nemohl přehlížet jak Arnold, tak i Igor. Oba pociťovali, že místo toho, aby stárli, tak spíše mládnou. A toto magické mládnutí nebo jak to nazvat, se projevovalo i na

jejich fyzické a mentální stránce. Igorovi už nebylo osmdesát, ale byl to čerstvý padesátník, který mohl prožít svůj život od konce do začátku. Arnold byl na tom úplně stejně, až na jeho tetování, který si nechal “odtetovat” kolem padesáti. Ono to vlastně nebylo jen jedno tetování ale hned tři (poník,srdíčko, drak). Stále jim vrtalo hlavou, co se stane, až přijde na porod, paní Žárovková s paní Cédéčkovou byly dávno po smrti, a to kouzlo fungovalo pouze na ně.

Díl II.

I ty můžeš psát pro Jégéčko! Básně, slohovky, povídky, články,

memes, komiksy, prostě co tě baví a napadne! Stačí se ozvat

na e-mail p. profesorky Horanové (zaneta.horanova@jergym.cz).

Náklad: 20 čísel

Vydává: Gymnázium a SOŠPg Jeronýmova, Liberec

2. obnovené vydání

5/2019

Redakce: Dalimil Keršláger, Žaneta Horanová

kompletní grafika Eliška Loumová