Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Komenského píseň S světem se již žehnajeAuthor(s): FRANTIŠEK VŠETIČKASource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 114, Čís. 4 (1991), pp. 259-263Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23465355 .

Accessed: 15/06/2014 00:35

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.96.189 on Sun, 15 Jun 2014 00:35:51 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Komenského píseň S světem se již žehnaje

FRANTIŠEK VŠETIČKA

V roce 1632 prožil Komenský jednu ze svých bolestných tragédií — v lešenském bratrs kém společenství zemřel tehdy kněz Jan Cyrill, Komenského tchán. S jeho dcerou Marií Dorotou se Komenský oženil ještě v Čechách roku 1624. Marie Dorota se tak stala po zemřelé Mandaleně Vizovské jeho druhou manželkou. Po osmi létech, již v lešenském exilu, Jan Cyrill manžele a bratrskou obec opustil. Komenský napsal k této truchlivé

příležitosti pohřební píseň, která se s největší pravděpodobností nad Cyrillovým hrobem

zpívala. Skladba vyšla tiskem v bratrské lešenské tiskárně a nese název, který začíná slovy Žehnání ctihodného a v církvi boží vzácného muže, kněze Jana Cyrilla. Píseň sama začíná

veršem S světem se již žehnaje. Původní lešenský leták obsahoval také notaci, jež doprová zela první strofu písně.

Téma pohřební skladby je celkem prosté — kněz Jan Cyrill v ní žehná pozůstalým, tj. nejrůznějším společenským skupinám, jejichž výčet podal Komenský v názvu písně. V barokně rozvětveném titulu stojí, že zemřelý se loučí „s domem svým, kněžstvem svým, církví svou v exulantství lešenském zůstávající, též s Jednotou, vlastí, konsistori pražskou, s Polskem i světem".1 Zemřelý kněz se tedy postupně obrací od nejbližšího článku k nejvzdálenějšímu, konkrétně od příslušníků své rodiny k celému světu.

Skladba S světem se již žehnaje má celkem 38 strof o šesti verších, úhrnem tedy 228 veršů. Zmíněným skupinám v ní Komenský věnuje jednotlivé oddíly, jež jsou co do rozsahu dosti nerovnoměrné. Tak např. oddíl, v němž se zemřelý kněz loučí se svou církví,

zahrnuje 9 strof (15.—23.), tj. 54 veršů, kdežto oddíl, v němž se žehná se světem, obsahuje pouze 3 verše (první polovinu 37. strofy).

Introdukci, v níž se duše zemřelého (podobně jako v posledním oddíle písně) loučí se světem, vložil přitom Komenský do prvních dvou strof a finále, v němž se duše vítá s nebem, do posledních devíti veršů.

Nejpozoruhodnější místo introdukce tvoří první trojverší 2. strofy:

Což jsem nemohl jazykem

vykonat lidským zvykem v prudkém zachvácení

V těchto verších naznačuje Komenský skutečnost, která byla známa všem účastníkům

pohřebního obřadu a jež byla navíc osvětlena v podtitulu skladby — kněz Jan Cyrill byl o svatodušní neděli roku 1632 při kázání raněn mrtvicí a ještě téhož dne skonal. Z hledis ka výstavby textuje závažné především to, že nezvyklou okolnost smrti předního předsta vitele lešenské jednoty vložil Komenský hned do jeho introdukce. Uvnitř textu by poznámka tohoto druhu byla rušivým elementem.

Finále písně je v porovnání s introdukcí daleko jednotnější:

Ty pak, radosti věčná, ó srdci mému vděčná,

vítej, neuvadlý květe.

259

This content downloaded from 188.72.96.189 on Sun, 15 Jun 2014 00:35:51 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

FRANTIŠEK VSETICKA

Vítej, koruno slávy, kterouž můj Biskup pravý vstavil na mou hlavu.

Vítej, má věčná záře,

kteráž z velebné tváře

již mi plyneš v sytost pravou.

Komenský prostoupil finále adjektivem věčný, jež je pro něho příznačné: radosti věčná,

věčná záře. Adjektivum se objevuje i v textu, jenž finále bezprostředně předchází: shledání věčné (veršem on shledání dá věčné nám končí 36. strofa). Komenského důraz na adjekti vum věčný ve finální části skladby není náhodný, neboť toto adjektivum je spjato se stavem, o nějž každý věřící usiluje. Zmíněný stav je Komenským nejpřiléhavěji vyjádřen v syntagmatu, jímž finále začíná — radosti věčná?

Adjektivum věčný doprovodil Komenský ve finále trojí anaforou:

vítej, neuvadlý květe

Vítej, koruno slávy

Vítej, má věčná záře

Vedle dvojice zmíněných prostředků zahrnuje finále označení Biskup, jímž Komenský

poněkud neběžným způsobem oslovuje Krista. Děje se tak nejspíše proto, že fiktivní

mluvčí písně, tj. J. Cyrill, zastával v Lešně funkci biskupa jednoty. Svoji roli — byť daleko

skromnější — zde mohlo hrát i to, že biskupem jednoty byl rovněž autor skladby.

Finále je konečně završeno explicitem, v němž se Komenský zmiňuje o pravé sytosti

(viz korespondenci Biskup pravý —

sytost pravá). Syntagma sytost pravá navozuje před stavu naplněnosti, docílení něčeho, uzavřenosti a ukončenosti, tj. takového stavu, který

je v kompoziční rovině totožný s uzavřeností a ukončenosti celého díla. Skladebná dvojice

sytost pravá tvoří ostatně nejen součást explicitu, ale poslední dva výrazy písně vůbec.

Pak už následuje pouze citát z Evangelia sv. Lukáše.

Jednotlivé oddíly skladby jsou sice nestejně rozsáhlé, ale jejich začátky jsou v někte rých případech snadno rozpoznatelné mj. tím, že Komenský do nich vkládá výrazné básnické obrazy. Tak např. oddíl věnovaný Jednotě (začínající 24. strofou) zahájil Ko

menský juxtapoziční metaforou: Jednoto, matko milá? Této metafory použil Komenský

později v titulu Kšaftu. Oddíl věnovaný Polsku (začínající 34. strofou) zahajuje Komenský těmito verši:

Tím se již s vámi loučím,

všecky Bohu poroučím i tě, Lešno milé,

kteréžs bylo Pellou nám

Lešno připodobnil Komenský v tomto případě k Pelle, palestinskému městu, jež se stalo útočištěm prvním jeruzalémským křesťanům za židovské války v letech 66 — 70. Pella je na počátku tohoto oddílu přirovnáním.

Po rýmové stránce nepatří Komenského skladba k nejvynalézavějším. Hojně se v ní

vyskytuje gramatický rým —

je na něm např. založena celá 7. strofa: těšte — dověřte,

neopustí —

nedopustí, chtíti — miti. Jistou výjimku tvoří gramatický rým v 5. strofě:

zeť já vás neodcházím.

ale tolko předcházím

tam, kdež budem vděčně

hned zas spolu se vítat

Pozitivní ráz rýmových slov neodcházím — předcházím spočívá v jejich ideově tematickém

260

This content downloaded from 188.72.96.189 on Sun, 15 Jun 2014 00:35:51 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

KOMENSKÉHO PÍSEŇ S SVETEM SE JIZ ŽEHNAJE

zaměření — v jejich neobyčejně jímavé útěše, jíž je docíleno velmi jednoduchou rýmovou dvojicí, umocněnou stejností rýmových slov.

Pátá strofa je zajímavá ještě jinak, a sice svou vertikální aliterací:

tam, kdež budem vděčně

hned zas spolu se vítat

a již radostně vídat, ach bez konce stále věčně.

Aliterační řada vděčně — vítat — vídat — věčně je pozoruhodná tím, že ji Komenský vložil do rýmového postavení. Vertikálně aliterovaný výraz zdůrazňuje básník v poezii

tím, že jeho počátek klade do stejné slabiky ve verši (tak je tomu např. v prvních čtyřech verších Jesenského básně Z výletu ze sbírky Verše). Tímto způsobem nepostupuje Ko menský, neboť jeho pohřební skladba není báseň, ale píseň. Čtveřici aliterovaných výrazů z 5. strofy zvýraznil naopak tím způsobem, že je vložil do posledních dvou tónů každého

verše a charakterizoval je sestupnou sekundou. Komenského vertikální aliterace neod

povídá tedy zákonům prozodickým, ale melodickým. V 22. strofě se rovněž vyskytuje vertikální aliterace v rýmovém postavení:

Prvními'jsem byl vyhnancem,

pak vás vyhnanců vůdcem:

již jsem domů volán.

Tato aliterační řada je však — zásluhou 2. verše — bohatší:

vyhnancem — vás vyhnanců vůdcem — volán.

Verše této strofy, konkrétně vstupní verš Prvními' jsem byl vyhnancem, mají biografický

základ, neboť J. Cyrill byl skutečně jedním z prvních vyhnanců, na něž se vztahoval už

vypovídací dekret z prosince 1621. Postihoval jej proto, že v listopadu 1619 spolu s Jiříkem Dikastem, administrátorem pražské konzistoře, korunoval Fridricha Falckého za českého krále.

Komenský připojil za svoji skladbu citát z 12. kapitoly Evangelia sv. Lukáše, který připodobnil básnickému textu alespoň tím způsobem, že jej uspořádal do takového počtu řádků, jaký mají jednotlivé strofy jeho písně:

Kdo jest věrný šafář a opatrný,

jehož by ustanovil Pán nad čeledí svou,

aby jím včas dával vyměřený pokrm?

Blahoslavený služebník ten, kteréhož když by přišel Pán jeho, nalezne, an tak činí.

Do šesti řádek je citát uspořádán nejen ve 4. svazku Díla J. A. Komenského, ale také v jeho lešenském originále.5 Další připodobnění tohoto citátu spočívá v tom, že obdobně jako většina Komenského strof je rozdělen na dvě poloviny (3 + 3), z nichž první polovinu tvoří 42. verš a druhou 43. verš Lukášova evangelia.

Citát není však se skladbou spojen pouze formálně, ale také obsahově. Anaforické vítej z poslední strofy nemá totiž bezprostřední pokračování pouze v dalším textu písně, ale

rovněž v začátcích jednotlivých veršů citovaného evangelia. Přechod z finále do citované ho přídatku dostává potom tuto podobu:

Vítej, kdo jest věrný šafář a opatrný...

Vítej blahoslavený služebník ten...

261

This content downloaded from 188.72.96.189 on Sun, 15 Jun 2014 00:35:51 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

FRANTIŠEK VSETICKA

Toto sepětí finální anafory s citátovým přídatkem je nejspíše také důvodem, proč byly verše z Evangelia Lukášova vloženy za skladbu, a nikoli na její počátek.

Komenského přídatek má v písni takovou funkci a takové postavení jako v novodobé

literatuře moto. Citát biblického původu v podobě přídatku je v Komenského dílech

častý — autor jej však používá převážně jen ve svých prozaických textech. Přídatek

tohoto druhu se např. vyskytuje ve Smutném hlase, který však současně zahrnuje také

to, co se v novodové literatuře označuje jako moto. Je tedy Smutný hlas biblickými citáty doslova zarámován.

Antonín Škarka se o Komenského skladbě S světem se již žehnaje vyjádřil dosti nepříznivě. Ve své práci Nový komeniologický nález ji srovnává s pohřební písní za Pavlem

Fabriciem (Pán můj mne již propouští) a shledává v ní řadu nedostatků.6 Škarkovy výhrady se týkají především jazyka a slohu. Podle jeho soudu má Komenského píseň věcný a popisný výraz, skoupý na epiteton ornans, na metafory, métonymie a přirovnání; autorova básnická mluva se prý příliš neliší od hovorového jazyka. Tyto a další Škarkovy výhrady se dotýkají pouze dílčích problémů a ve svém úhrnu pomíjejí skladebný celek

písně. Otázkou, Škarkou nadhozenou, např. zůstává, je-li Komenského inklinace k hovo

rové mluvě v této písni uměleckým prohřeškem (jak Škarka nadhazuje), nebo naopak záměrem odpovídajícím zvolenému uměleckému cíli. Škarkův přístup k básnickému

textu, upnutý spíše na jednotliviny, chtě nechtě prozrazuje jeho pozitivistické školení. Píseň za Janem Cyrillem se svými uměleckými kvalitami nevyrovná písni za Pavlem

Fabriciem,7 na druhé straně však přesto patří k pozitivním hodnotám duchovní poezie Komenského.8 Tyto hodnoty spoluvytváří několik činitelů, mezi nimiž nelze pominout

čtyři výše uvedené: posloupnost v oslovování jednotlivých společenských skupin, verti

kální aliteraci, přenesení zákonitostí skladby na citátový přídatek a částečně také použití básnických prostředků na začátku některých oddílů.

V předchozím výkladu nebyl sice přikládán velký význam rýmu J. A. Komenského, přesto je to zcela paradoxně právě on, který naznačuje, že jejich tvůrce je básníkem

barokním. Jeho rým totiž nejplněji obráží základní znak slovesného baroka, tj. kontrast, antitezi. Příkladů je v písni S světem se již žehnaje nemalý počet: shromážděným

— po

vzdáleným, neodcházím — předcházím, chtíti — miti, dálo — zdálo, vzal — dal, sobě —

tobě, svého — tvého, vyhnancem — vůdcem. Poslední rýmová dvojice je navíc zintenzívně

na ještě tím, že tvoří součást pětičlenné vertikální aliterace. A. Škarka v této souvislosti

napsal: „rýmy nejsou sice nedbalé, ale celkem čerpají z běžné tradiční zásoby".9 Teprve další podrobnější průzkum by měl dokázat, zdali Komenský v této sféře navazuje na

starší rýmovou tradici, nebo naopak spoluvytváří tendenci novou — barokní. Běžná

tradiční zásoba by totiž byla zásoba básnictví humanistického. Ve spojitosti s metaforou Jednoto, matko milá bylo řečeno, že tento básnický obraz

pojal Komenský později do titulu svého Kšaftu umírající matky, Jednoty bratrské.

Komenský však do tohoto truchlivého spisu přejal nejenom jistý poetický obrat, ale v podstatě celý princip skladby S světem se již žehnaje, neboť tato píseň je v podstatě kšaft, v němž duše zemřelého provádí poslední odkazy jednotlivým společenským skupi nám.10 Na témže principu vybudoval Komenský za osmnáct let svůj Kšaft nejvýznamněj ší. Není náhodou, že některé body obou těchto kšaftů se shodují. Význam skladby za

Janem Cyrillem spočívá tedy nejen v jejích uměleckých a kompozičních kvalitách, ale také v tom, že v jejím textu si Komenský bezděčně načrtl osnovu svého nejvášnivějšího díla.

262

This content downloaded from 188.72.96.189 on Sun, 15 Jun 2014 00:35:51 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

KOMENSKÉHO PISEN S SVETEM SE JIZ ŽEHNAJE

POZNÁMKY

1 Cituji ze 4. svazku Díla J. A. Komenského, Praha, Academia 1983.

2 Stejné syntagma obsahuje rovněž první verze Tří kaštanových koní Margity Figuli: „Nežia

dam si márností světských od Hospodina, lebo bohatstvo, zisk a sláva radosťou chviïkovou zapaíujú srdce člověka a ja chcem, aby srdce moje bolo zapálené radosťou věčnou." V obou případech vložili

autoři relevantní spojení na nejcitlivější místa textu — Komenský do finále a Figuli do incipitu. V obou případech má také toto syntagma ustálenou podobu, která začíná substantivem. Volba

tohoto spojení ukazuje na autory spirituálního zaměření — M. Figuli jím ovšem byla pouze ve svých počátcích a toliko v první verzi své nejkrásnější prózy. Nepochybně hraje v tomto případě jistou roli

evangelická tradice, která byla na Slovensku stejně silná jako v Čechách. 3

Za metaforu je považován básnický obraz, který na základě podobnosti a příbuznosti nahradil

původní označení určitého objektu nebo jevu. Mezním případem metafory je tzv. metafora predikač ní a juxtapoziční, v nichž je současně vyjádřen jak objekt, tak i jeho obraz. Predikační metafora vzniká přisouzením — Tvé oči, děvčátko, jsou náves nedělní (Wolker); juxtapoziční meafora zase

položením vedle sebe — Dláždění, kamenná organizace (Wolker). Predikační a juxtapoziční me

tafora jsou v porovnání s metaforou v pravém slova smyslu ilustrativnější. 4

Sekunda je interval mezi dvěma sousedními tóny. 5

Viz fotokopii z Kabinetu filologické dokumentace Ústavu pro českou a světovou literaturu v Praze, in v. č. 734.

6 Škarka, A.: Nový komeniologický nález, Praha, Královská česká společnost nauk 1938,

s. 46 -48. 7

Viz o ní v mé stati Kompozice Komenského písně Pán můj mne již propouští, Studia Comeniana et historica, 18, 1988, č. 35, s. 99—104.

8 Škarkova animozita vůči skladbě S světem se již žehnaje šla tak daleko, že ji nezařadil do

svého vydání Komenského Duchovních písní (1952), kam jinak pojal nejen všechny jeho duchovní

veršované texty, ale také jeho veršované překlady. 9

Škarka, A.: cit. dílo, s. 48. 10

Na tuto skutečnost upozornil už Ant. Škarka: „Žehnání je myšleno a komponováno jako kšaft..." (cit. dílo, s. 47).

263

This content downloaded from 188.72.96.189 on Sun, 15 Jun 2014 00:35:51 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions