katalog německých objektů polního opevnění na východní frontě
DESCRIPTION
německá, polní opevnění, východní fronta, german, field fortifications, eastern front, bunkry, zákopy, trenches, bunkersTRANSCRIPT
Německá polní opevnění na východní frontě za druhé světové války
Katalog objektů polního opevnění
Předkládané album výkresů polních opevnění bylo v minulosti zveřejněno na ruském
serveru www.fortification.ru. Verze s anglicky psaným komentářem se také objevila na stránkách
www.allworldwars.com. Právě z této stránky pochází všechny obrázky, které budou v této práci
uveřejněny.
Předmluva
Toto album bylo sestaveno za účelem seznámení se důstojnického sboru pozemní armády s
různými typy a stavebním provedením polních opevnění, stavěných němci (a také jejich spojenci)
na jejich obranných postaveních. Průzkum polních opevnění a jejich zakreslování provedli
příslušníci ţenijních jednotek.
Album má 7 částí:
1. Shora otevřená střelecká postavení
2. Nakrytá střelecká postavení
3. Pozorovatelny
4. Úkryty
5. Úprava existujících objektů na obranná postavení
6. Protitankové a protipěchotní překáţky
7. Maskování
Principy pouţívané němci při výstavbě polních opevnění se v průběhu války na východní
frontě postupně měnily. Rozeznáváme čtyři vývojová stádia německých polních opevnění.
V prvním období dosáhli němci velkých úspěchů a postupovali hluboko do území
Sovětského svazu. Opevňování nevěnovali příliš velkou pozornost, jelikoţ byli nuceni se bránit
pouze v několika málo případech. Omezili se tedy pouze na výstavbu stráţních stanovišť v okolí
ţeleznic, důleţitých dopravních center a obydlených oblastí. Úkolem stanovišť bylo čelit útokům
izolovaných sovětských armádních a partyzánských jednotek.
Ve druhém období, vymezeném zimou 1941 – 1942, došlo k dalšímu vývoji německých
polních opevnění. Německé jednotky byly před Moskvou vystaveny útokům Rudé armády a musely
začít lépe zajišťovat svá postavení. Místo nepříliš odolných stráţních postavení začaly být
budovány systémy opěrných bodů a izolovaná střediska odporu. Zákopové linie byly zesíleny do
podoby řetězce opěrných bodů. Opěrné body byly situovány na dominantních výšinách a okolo
obydlených oblastí. Nacházely se ve vzájemných vzdálenostech 2 – 4 km. Intervaly mezi nimi byly
vyplněny kulometnými a pěchotními postaveními. Střediska odporu a opěrné body sestávaly z jedné
nebo dvou zákopových linií, vzájemně propojených spojovacími zákopy. Součástí opěrných bodů
byly všechny typy střeleckých stanovišť, pozorovatelny a úkryty pro muţstvo a důstojníky.
Opevněná místa byla navzájem spojena sítí komunikací vedoucích jak mezi jednotlivými
postaveními, tak do týlu obranného postavení. Po komunikacích se přesunovali posili a z týlu byly
přisunovány zálohy. Slabinou tohoto systému byly málo bráněné intervaly. Taktika Rudé armády
byla zaloţena na hlubokých průlomech a obkličovacích manévrech.
Ve třetím období, po poráţce v bitvě u Kurska, přešla německá armáda do obrany a její
útočné akce se omezily na minimum. Němci se nyní soustředili na výstavbu předem dobře
promyšlených a precizně organizovaných obranných postavení. V obranných postaveních se
nacházela palebná stanoviště pro všechny druhy zbraní. Němci koncentrovali pěchotní postavení na
takticky významných místech. Aktivně byly vyuţívány také zálohy.
Před první linií zákopů a na křídlech byla budována odolná palebná postavení. Velký
důraz byl kladen na výstavbu odolných úkrytů pro muţstvo a vybavení, moţnost rychlých manévrů,
přesun zbraní a záloh. První obranná linie byla tvořena souvislým zákopem, do kterého byla v
hojném počtu vestavěna shora otevřená palebná stanoviště. Na takticky velmi důleţitých směrech
byly vybudovány druhá, třetí a někdy také čtvrtá zákopová linie.
Systém zákopů v opěrných bodech byl vybudován velmi důkladně. Intervaly mezi
opěrnými body byly také opevněny, avšak ne tak silně.
Opěrné body nebyly budovány šablonovitě a vyuţívaly všech výhod terénu. Jejich
provedení nemuselo být vţdy definitivní. Často byly, dle aktuální situace doplňovány a zesilovány.
Hlavně před první linií zákopů byly budovány různé typy překáţek.
Čtvrté období vývoje německých polních opevnění je charakterizováno ústupem, někdy
aţ úprkem, na všech frontách. Němci se při ústupu snaţili zachytit na předem vybudovaných
postaveních, která většinou kopírovala významné terénní překáţky, např. vodní toky. K obraně
vyuţívaly také upravené linie, jiţ existujících, permanentních opevnění. Obecně se dá říci, ţe v této
závěrečné fázi války jiţ němci neměli dostatek času na to, aby budovali dostatečně silná obranná
postavení.
Výkresy v tomto albu zachycují především polní objekty budované ve třetím období.
Právě tehdy stavěli němci nejodolnější a nejvíce promyšlené obranné linie.
Pozn.: V příloze č. 1 této práce je uveden stručný anglicko – český slovník použitých výrazů
1) Shora otevřená střelecká postavení
Zákopy a spojovací zákopy
Obr. 1: První obranná linie
(1 – minová pole, 2 – překáţky z ostnatého drátu – Brunovy válce, 3 – miny, 4 – Brunovy válce, 5 –
překáţka z ostnatého drátu nataţeného na kůlech, 6 – Brunovy válce, 7 – drátěná překáţka na
nízkých kolících, 8 – miny odpalované dálkově z kulometných hnízd, 9 – zamaskované zátarasy a
kulometné postavení, 10 – překáţka z ostnatého drátu nataţeného na kůlech, 11 – panel zhotovený z
dřevěné kulatiny, 12 – úkryt zastřený maskovací sítí, 13 – zamaskovaná bariéra, 14 – obvodová
překáţka chránící úkryt, 15 – les, 16 – lesní průsek – pro cestu, 17 – cesta
Pozn.: V tomto případě se jedná o polní opevnění typická pro zalesněné oblasti nebo pro oblasti s
vysokou hladinou spodní vody. Střelecká postavení ani úkryty nejsou zapuštěny pod úrovní terénu.
Obr. 2: Řez obranným postavením
(zleva: minové pole, Brunovy válce, překáţka z ostnatého drátu upevněného na kůlech, první
zákop, úkryt, druhý zákop
Obr. 3: Zákop první linie a spojovací zákop
Obr. 4: Zákopy
Pozn. k obr. 4: Podle provedení se nejspíš opět jedná o zákopy budované v terénu s vysokou
hladinou spodní vody. Poznámka se netýká krytého a podzemního spojovacího zákopu.
Obr. 5: Půdorysy a řezy třemi typy stěn (plotů)
zleva: dvě paralelní stěny vzniklé propletením proutí mezi dřevěnými kůly(prostor mezi nimi je
vyplněn zeminou). Proutí propletené mezi kůly. Konstrukce z dřevěné kulatiny, jejíţ vnitřek je
vyplněn zeminou.
Pozn. k obr. 4: Použití pravděpodobně v oblastech s vysokou hladinou spodní vody. Prostřední
„plot“ pravděpodobně sloužil k maskování objektů stojících za ním.
Palebná stanoviště
Obr. 6: Přimknutá palebná stanoviště
Obr. 7: Palebná stanoviště předsunutá před zákop
Obr. 8: Střelecká stanoviště s pohotovostními úkryt. Dole – střelecké postavení s lehkou stropní
konstrukcí
Obr. 9: Střelecké postavení slouţící k ochraně kulometného stanoviště
Obr. 10: Střelecká stanoviště s pohotovostními úkryty, předsunutá před zákop
Obr. 11: Střelecká postavení v zalesněném a baţinatém terénu
Nahoře: stanoviště pro klečícího střelce, dole: stanoviště pro stojícího střelce
Obr. 12: Stanoviště střelců ze samopalu s úkrytem
Obr. 13: Pancéřový štít zvyšující ochranu střelců ze samopalu a ostřelovačů
Dole vlevo: typické umístění ve střeleckém výklenku zákopu
Kulometná stanoviště
Obr. 14: Víceúčelové stanoviště pro kulomet nebo protitankovou pušku. Součástí stanoviště je také
úkryt z oblouků vlnitého plechu.
Obr. 15: Nahoře: kulometné stanoviště, dole: víceúčelové stanoviště
Obr. 16: Ńahoře: střelecké stanoviště se střílnou, dole: víceúčelové kulometné stanoviště
Obr. 17: Různé typy střeleckých okopů. Tři obrázky (půdorysy) v pravém sloupci – pouţitelné pro
střelbu z kulometu
Pozn.: nešrafované části půdorysu – hloubka 140 cm, šrafované části – hloubka 180 – 200 cm
Obr. 18: Kulometný okop
Obr. 19: Kulometný okop
Obr. 20: Přimknutá kulometná stanoviště
Obr. 21: Stanoviště pro dva kulomety s krytým přístupovým zákopem
Obr. 22: Kulometný okop s úkrytem pro obsluhu
Obr. 23: Vyvýšené kulometné stanoviště stavěné v baţinatém terénu
Obr. 24: Vyvýšené kulometné stanoviště budované v baţinatém terénu. Ke stavbě byly pouţity pytle
naplněné horninou
Pozn.: Kulomet je uchycen k pivotu
Obr. 25: Vyvýšené kulometné stanoviště. Tečkovaně je vyznačena výška sněhové pokrývky.
Obr. 26: Střelecké stanoviště se třemi platformami pro kulomet
Obr. 27: Kulometné stanoviště vyuţitelné pro palbu na pozemní a nízkoletící cíle
Pozn.: Zbraň je uchycena k pivotu. Do okopu se vstupuje krytým spojovacím zákopem.
Obr. 28: Kulometné stanoviště pro palbu na nízkoletící cíle.
Pozn.: Zbraň je uchycena pomocí čepu k centrálnímu pivotu
Obr. 29: Nahoře: stanoviště pro palbu na nízkoletící cíle, dole: stanoviště pro palbu z protitankové
pušky
Minometná palebná postavení
Obr. 30: Okop pro lehký minomet ráţe 50 mm
Obr. 31: Přimknutý okop pro minomet ráţe 81 mm
Obr. 32: Okop pro minomet ráţe 81 mm
Obr. 33: Okop pro minomet ráţe 120 mm
Obr. 34: Okop pro šestihlavňový raketomet (Nebelwerfer)
Dělostřelecká palebná postavení
Obr. 35: Dělostřelecké palebné postavení
Obr. 36: Dělostřelecké palebné postavení. Vybudováno s pouţitím cihel a pravděpodobně i betonu.
Obr. 37: Palebné postavení protitankového kanónu ráţe 37 mm
Obr. 38: Palebné postavení kanónu ráţe 75 mm
Pozn.: Pravděpodobně se jedná o palebné postavení protitankového kanónu ráže 75 mm
Obr. 39: Palebné postavení houfnice ráţe 105 mm
Obr. 40: palebné postavení houfnice ráţe 155 mm
Pozn.: pravděpodobně se jedná o palebné postavení budované v lese nebo v terénu s vysokou
hladinou spodní vody
Obr. 41: Palebné postavení kanónu
Pozn.: Pravděpodobně určeno pro zalesněný terén nebo pro oblasti s vysokou hladinou spodní vody
Obr. 42: Palebné postavení kanónu ráţe 210 mm
Obr. 43: Palebné postavení houfnice ráţe 220 mm
Obr. 44: Palebné postavení moţdíře ráţe 305 mm
Pozn.: pravděpodobně určeno pro zalesněný nebo bažinatý terén
Obr. 45: Palebné postavení automatického protiletadlového kanónu
Opatření k vnitřní obraně zákopů a k odhalení postupu nepřítele za snížené viditelnosti
Obr. 46: Opatření k obraně částí zákopového systému v případě, ţe se nepříteli do něj podaří
proniknout. Vpravo – posuvný zátaras tvořený dřevěným rámem vypleteným ostnatým drátem
Obr. 47: Opatření k obraně částí zákopového systému v případě, ţe se nepříteli do něj podaří
proniknout. Průchod spojovacím zákopem lze zatarasit svrţením překáţek z ostnatého drátu (detail
překáţky na obr. 48)
Obr. 48: Drátěná překáţka pouţívaná k zatarasení spojovacího zákopu
Obr. 49: Různé druhy výstraţných systémů. Nahoře – poplašný systém u vstupu do úkrytu,
uprostřed – připevnění poplašného zvonku, vedení poplašného drátu do úkrytu pro pozorovatele,
dole – poplašný systém na dně zákopu
Obr. 50: Výstraţný systém instalovaný před zákopy
Nakrytá palebná postavení
Obr. 53: Kulometná pevnůstka odolná proti střepinám dělostřeleckých granátů
Obr. 54: Dva typy dřevozemních kulometných pevnůstek
Obr. 55: Kulometná pevnůstka vybudovaná ze dřeva, zeminy a kamenů
Obr. 56: Dřevozemní pevnůstka pro těţký kulomet
Obr. 57: Dva typy kulometných pevnůstek odolných proti střepinám. Nahoře – pevnůstka budovaná
v zalesněném terénu, dole – dřevozemní pevnůstka přimknutá k zákopu
Obr. 58: Čtyřstřílnová kulometná pevnůstka budovaná v baţinatém terénu
Obr. 59: Odolná kulometná pevnůstka vybudovaná z klád, kamení a zeminy
Obr. 60: Odolná kulometná pevnůstka vybudovaná z klád, kamení a zeminy (pokračování z obr. 59)
Obr. 61: Kulometná pevnůstka umoţňující střelbu v rozsahu 360°
Pozn. : Jedná se o dřevozemní variantu velmi rozšířené betonové pevnůstky Ringstand 58
Obr. 62: Kulometná pevnůstka propojená zákopem s pozorovatelnou (vpravo) a kulometným
okopem (vlevo)
Obr. 63: Kulometná pevnůstka v příkrém svahu. Dole vlevo – řez zákopem v místě vchodu do
pevnůstky.
Obr. 64: Čtyřstřílnová kulometná pevnůstka. Součástí pevnůstky je také stanoviště pozorovatele,
které je přístupné pomocí schodiště z vnitřku objektu.
Obr. 65: Čtyřstřílnová kulometná pevnůstka vybudovaná z cihel, betonu a zeminy (postaveno
rumunskými jednotkami)
Obr. 66: Čtyřstřílnová pevnůstka pro střelce ze samopalu. Postaveno z cihel, betonu a zeminy
(vybudováno rumunskými jednotkami)
Obr. 67: Víceúčelový betonový objekt. Objekt slouţí jako úkryt a je vybaven také dvěma
palebnými/pozorovacími stanovišti
Obr. 68: Ţelezobetonová kulometná pevnůstka
Obr. 69: Ţelezobetonová kulometná pevnůstka
Pozn.: Ve výkresu je zaznačeno také armování
Obr. 70: Ţelezobetonová pevnůstka. Kulomet je umístěn v otevřeném postavení na stropě objektu
Pozn.: Pevnůstka je koncipována velmi podobně jako Rakousko – Uherské objekty vybudované za 1.
světové války v okolí města Galič (viz. příloha)
Obr. 71: Čtyřstřílnová ţelezobetonová pevnůstka pro těţký kulomet
Obr. 72: Kulometná pevnůstka z betonových prefabrikátů
Pozn.: Pevnůstka je koncipována velmi podobně jako Rakousko – Uherské objekty vybudované za 1.
světové války (viz. příloha)
Obr. 73: Převozné pancéřové kulometné stanoviště (známé jako MG – Panzernest)
Obr. 74: Převozné pancéřové kulometné stanoviště (známé jako MG – Panzernest). Pokračování z
obr. 73.
Obr. 75: Okop pro tank
Obr. 76: Vyuţití nepojízdného nebo kořistního tanku k obraně protitankového příkopu
Pozn.: Zobrazen je pravděpodobně sovětský tank T-26
Obr. 77: Palebné postavení kanónu budované v baţinatém nebo lesnatém terénu
Obr. 78: Palebné postavení houfnice ráţe 105 mm
Obr. 79: Pevnůstka pro kanón ráţe 75 mm vybudovaná z cihel (a betonu?)
Obr. 80: Pevnůstka pro kanón ráţe 75 mm vybudovaná z cihel (a betonu?)
Obr. 81: Ţelezobetonová pevnůstka pro houfnici ráţe 105 mm. Čelní stěna je posuvná.
Obr. 82: Detail posuvné čelní stěny
Pozorovatelny
Obr. 83: Pozorovatelna přimknutá k zákopu
Obr. 84: Pozorovatelna
Obr. 85: Pozorovatelna
Obr. 86: Pozorovatelna. Pozorovatelna je spojena s okopem pro pozorovatele.
Obr. 87: Pozorovatelna. Pokračování z obr. 86.
Obr. 88: Pozorovatelna spojená s úkrytem
Obr. 89: Pozorovatelna spojená s úkrytem
Obr. 90: Pozorovatelna minometné baterie
Pozn.: Pozorovatelna je zabudovaná do suterénu kostela
Obr. 91: Pozorovatelna spojená se stanovištěm velitele baterie
Obr. 92: Pozorovatelna vybudovaná z oblouku vlnitého plechu
Obr. 93: Ţelezobetonová pozorovatelna
Pozn.: Tento typ pozorovatelny se objevuje v německých příručkách z první světové války a v
meziválečných českých, polských a dokonce i japonských manuálech.
Obr. 94: Ţelezobetonová pozorovatelna
Pozn.: Otvor pro periskop ve stropě objektu je možno zakrýt ocelovým krytem
Obr. 95: Ţelezobetonová pozorovatelna
Pozn.: Strop je tvořen ocelovou deskou a vrstvou betonu
Obr. 96: Ţelezobetonová pozorovatelna
Pozn.: Pozorovatelna je velice podobná Rakousko – Uherským objektům stavěných za první světové
války v okolí města Galič (viz. příloha)
Obr. 97: Víceúčelový ţelezobetonový objekt
Pozn.: Jedná se o notoricky Ringstand 58, známý také jako „Tobruk“. Zajímavostí jsou
nestandardní betonové patky sloužící k uchycení ocelové desky (viz. axonometrický pohled úplně
dole)
Obr. Ţelezobetonová pozorovatelna maskovaná jako hospodářské stavení
Obr. 99: Ţelezobetonová pozorovatelna napojená na podzemní úkryt
Obr. 100: Pozorovatelna vybudovaná z cihel, ocelových nosníků a betonu
Úkryty
Obr. 101: Pohotovostní úkryt
Obr. 102: Pohotovostní úkryt pro 6 osob
Obr. 103: Úkryt pro 6 osob
Obr. 104: Přístřešek z prefabrikovaných překliţkových dílů
Obr. 105: Úkryt, jehoţ interiér je obloţen betonovými deskami a proutím
Obr. 106: Úkryt, jehoţ interiér je obloţen betonovými deskami a proutím – pokračování z obr. 105.
Obr. 107: Úkryt budovaný v baţinatém terénu
Obr. 108: Dřevozemní úkryt
Obr. 109: Dřevozemní úkryt pro důstojníky a jejich asistenty
Obr. 110: Úkryt pro druţstvo pěchoty
Obr. 111: Úkryt pro druţstvo pěchoty. Pokračování z obr. 110.
Obr. 112: Úkryt
Obr. 113: Velitelský úkryt stavěný v baţinatém nebo zalesněném terénu
Obr. 114: Úkryt pro polní kuchyni
Obr. 115: Úkryt pro polní kuchyni. Pokračování z obr. 114.
Obr. 116: Podzemní úkryt
Obr. 117: Pohotovostní úkryt vybudovaný z dřevěných rámů
Obr. 118: Pohotovostní úkryt z dřevěných rámů (pokračování z obr. 117)
Obr. 119: Úkryty vybudované s pouţitím oblouků z vlnitého plechu
Obr. 120: Úkryt vybudované s pouţitím oblouků z vlnitého plechu
Obr. 121: Tři typy pohotovostních úkrytů. Nahoře – úkryt z oblouků vlnitého plechu, vlevo dole –
úkryt pro jednu leţící osobu v přední stěně zákopu, vpravo dole – úkryt ze dřeva a oblouků vlnitého
plechu pro 3 – 6 osob
Obr. 122: Dva typy úkrytů z vlnitého plechu
Obr. 123: Úkryt ze segmentů vlnitého plechu (Heinrich rahmen)
Obr. 124: Úkryt ze segmentů vlnitého plechu „Heinrich“ - pokračování z obr. 123
Obr. 125: Dva typy segmentů z vlnitého plechu pouţívané ke stavbě úkrytů
Obr. 126: Úkryt vybudovaný z ocelových a betonových prefabrikátů
Obr. 127: Úkryt vybudovaný z ocelových a betonových prefabrikátů – pokračování z obr. 126
Obr. 128: Úkryt z betonových prefabrikátů
Úprava existujících objektů na obranná postavení
Obr. 129: Obytná budova přizpůsobená k obraně
Obr. 131: Protitankový příkop doplněný střeleckými výklenky
Obr. 132: Obrana protitankového příkopu. Uprostřed – betonová pevnůstka kruhového půdorys, po
stranách – standardní kulometné okopy
Obr. 133: Kulometná pevnůstka vybudovaná za zdí
Obr. 134: Kulometné pevnůstky zabudované do sklepů obytných budov
Obr. 135: Obytný dům upravený na střelecké stanoviště. Střílny jsou proraţeny v kamenné
podezdívce. Střelecké místnosti se nacházejí ve sklepě.
Obr. 136: Střelecké postavení v cihlové stáji
Obr. 137: Pozorovatelna ve větrném mlýně
Obr. 138: Klamné nástavby střeleckých stanovišť (falešné budovy)
Obr. 139: Stráţní stanoviště u ţeleznice (nahoře) a u silnice (dole)
Obr. 140: Dva typy stráţních stanovišť
Obr. 141: Dva typy stráţních stanovišť – u ţeleznice
Obr. 142: Stanoviště protitankového kanónu ráţe 75 mm a kulometu zabudovaná do ţelezničního
náspu
Protitankové a protipěchotní překážky
Obr. 143: Protipěchotní překáţky z ostnatého drátu
Obr. 144: Protipěchotní překáţky z ostnatého drátu
Obr. 145: Protipěchotní překáţky z ostnatého drátu
Obr. 146: Protipěchotní překáţky z ostnatého drátu
Obr. 147: Protipěchotní překáţky z ostnatého drátu. Překáţka je doplněna ručními granáty a
zápalnými lahvemi.
Obr. 148: Shora: protipěchotní překáţka na dřevěných kozlících, přenosná protipěchotní překáţka
na dřevěných rámech, kombinovaná protitanková a protipěchotní překáţka postřelovaná
protitankovým kanonem, „srubová“ konstrukce (střelecké postavení pro baţinatý nebo lesnatý
terén) zesílená ostnatým drátem
Obr. 149: Protipěchotní překáţka z ostnatého drátu
Obr. 150: Protipěchotní překáţka z ostnatého drátu na kolících z ocelových profilů
Obr. 151: Přenosná protipěchotní překáţka – španělský jezdec
Obr. 152: Přenosná protipěchotní překáţka – španělský jezdec
Obr. 153: Dřevěný rám vypletený ostnatým drátem slouţící k uzavření průchodu v překáţce
Obr. 154: „Španělský jezdec“ zhotovený z ocelových L profilů
Obr. 155: Protitankový příkop lichoběţníkového profilu
Obr. 156: Protitankový příkop trojúhelníkového profilu
Obr. 157: Řada jam tvořících protitankovou překáţku
Obr. 158: Protitankový příkop chránící přístupy do osady
Obr. 159: Protitanková překáţka doplněná střeleckými stanovišti
Maskování
Obr. 160: Nahoře zleva: Stanový díl, maskovací síťka na přilbu, Dole zleva: maskovací potah na
přilbu, bílý papírový potah na přilbu – pro zimní období
Obr. 161: Shora: maskovací síť s oky 2x2 cm, drátěná maskovací síť
Obr. 162: Shora: maskovací síť doplněná travinami, drátěná maskovací síť s připevněnými kousky
jemné drátěné síťky
Obr. 163: Shora: síť ze zapletenými plastovými pásky, maskovací síť pro polní opevnění
Obr. 164: Shora: maskovací clona pro palebné postavení kulometu, „travnaté“ provazce
Obr. 165: Různé typy vertikálních masek
Obr. 166: Příklady pouţití vertikálních masek
Obr. 167: Nahoře vlevo: verikální maska proutí a tyčoviny, dole vlevo: vertikální maska k zastření
spojovacího zákopu, vpravo: maskování zákopů v pšeničném poli
Obr. 168: Nahoře vlevo: maskování postavení minometu přimknutého k zákopu, dole vlevo:
maskování střílny v dřevěné stavbě, vpravo: maskování palebného postavení v ruinách zděné stavby
Obr. 169: Shora: maskování zaparkovaného nákladního automobilu, dělostřelecké palebné
postavení maskované jako dřevěné stavba