jonáš hájek, vlastivěda

8/3/2019 Jonáš Hájek, Vlastivěda

http://slidepdf.com/reader/full/jonas-hajek-vlastiveda 1/26

fra

Jonáš Hájek Vlastivěda

Agite/Fra

Jonáš Hájek

fra.cz



fra


Agite/Fra



fra

Jonáš Hájek (1984) absolvoval Pražskou konzervatoř, obor violoncello, a vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultěUK. Pracuje jako redaktor v hudebním nakladatelství. Publi-kuje muzikologické studie (časopis Hudební věda aj.). V roce

2007 vydal básnickou sbírku Suť (Cena Jiřího Ortena). Působí v redakci internetové revue A tempo; podílel se na přípravěknihy rozprav s básníky 90. let Pod cizím nebem bloudili jsme spo- lu (2009). Texty o literatuře publikuje na stránkách respekt.cz.

V současné době se zabývá překládáním německého básníkaGüntera Eicha. Žije v Praze.



4

Od téhož autora ve Fra Suť, 2007




2007–2009

fra

A g i t e / F r a , 2 0

1 0



Edice české poezieJonáš Hájek

VlastivědaRedakce Petr BorkovecReprodukce na obálce Štěpánka Šimlová,z cyklu Krajiny , 1999–2000

Vydalo Agite/Fra, Šafaříkova 15,12000 Praha 2, [email protected], www.fra.cz,roku 2010 jako svou 88. publikaci

Vytiskla Tiskárna VS, Praha Vydání první

© Agite/Fra, 2010Text © Jonáš Hájek, 2010Cover artwork © Štěpánka Šimlová, 2010

Author photo © Jiří Thýn, 2010ISBN 978-80-86603-83-4

AA009



Obsah

VlastivědaShromáždil jsem… 13Žehuň 14Zas táhne v kostele… 15Za mnou zvuk 16

Vyvedení z míry… 17 Výlet 18 Vstávat 19

Voyeur 20 věty jen tak nahozené… 21Uvozovky 22united kingdom 23Trpělivost 24Telefonát 25Sušárna č. 3 26Sumec 27Stopa 28Stará procházka 29Sediment 30Ruina 31Raut 33

Ranní očista 34Příchod 35Protipohyb 36Premiéra Epilogu 37Periferně 38Neschopnost 39Nemocnice 40Mohuč 41Lipsko 42Lesson (Own Goal) 43Kréta 44Kobylisy 45Chalupa 46

7



Hryžu se do křídla… 47Fragment 48Díly 49Čtvrť 50

Braunův Betlém 51Blaženství zvuků 52Bílý Potok 53Bianco 54Bělečko 55

Anketa 56

A tak jsme obešli… 5765. kilometr 58Na konec 59

Závěsný obraz 61

8



pro A.

9



10



Vlastivěda

11



12



Shromáždil jsem spoustu maps vrstevnicemi, čísly domů, dálkou,

abych se zbavil mlhy za posuvným sklema viděl blednout turistické trasy.

Litomyšl a Litoměřice na sebe naléhají,šisovány sluncem, Bezděz a Bezdrev,

vzájemně přišlápnuté rozvázané tkaničky,

jak smyslu zbavené. Práší se na hřebeny.

Praha politá čajem od pomníku k památníku,Černý Most na Bílé Hoře, tři čtyři městečkapřibalená s sebou a případně otevřená.Placaté Foligno, placatý Aland.

Vyhýbám se kartografii stejně jakozlézání Adršpašsko-teplických skal.Na jednom rubu jsem se však dozvědělo střídavé expozici svahů.

13

û



Žehuň

Stonek stulíkusestupuje až k bahnitému dnu.

Šírava hladiny kopíruje list,zástavba přiléhá k vzrostlému vodnímu poli.

Projíždějící vlak nabírá bezdrátovou rychlost z mnoha směrů-úhlů-stran.

Příště vystoupím v dokonalých nedbalkách apřivřu steré oči.

14



Zas táhne v kostele: zpožděný průvod za Evua za Adama zima. Auta schovávají žár.

Václavky zalité v kořeněném nálevu –sousta, kterými se jednou zpestří kar.

V bývalé pevnosti jsem zahlíd dvojí snahubýt blíže druhému, a to až na doraz.Déšť zatím ustoupil po rozmočeném svahu

a ženich přemáhal svůj náhle slabý hlas.

28. 9.

15



Za mnou zvuk

Jedna hodina.Kouřím, zvenku se dívám na dveře.Když vtomza mnou zvuk,

jako když někdo šlápne do plechuprávě dopečených sušenek.Otočím se.

Velký rampouch

zpod mého svítícího oknadopadá do sněhu.Gesto města,tak nicotné, jak obsažné,zbavuje pout mou pozornost a vpouští ji k samomluvěčeřené racky.Od páté vteřiny, co to dopadlo:další zážitková báseň.Tři hodiny, když ji neochotně píšu.

Vítr políbí okno, vzdychne nábytek,

cvaknou dveře neklidného spánku.Hovoří i mé břicho.

V oblevě zvukůbohatne noc.

únor 2009

16



Vyvedení z míry.Zůstalo v ní prázdno.

17



Výlet

Mluvit je někdy proláklina bytí,řekla, aniž o tom předem uvažovala.Myslet jsou ryby, zachycené v síti,doplnil v duchu, ale nevyslovil to.

Jedině hudba občas kamsi vzlíná!křičeli neznělým hlasem mezi kameny.

A pouhá báseň stéká někam jinam –

pot nezrozených čel, zamlčely kroky.

2005

18



Vstávat

Přimět tělo, aby nebylo včera. Auta vyrážejí s novou silou.Zvuky jako příliv. Protivěta z rádia.

Po zmizení koróny nad vzdálenějším panelákemobjeví se světelné skvrny na zdi. Bílé divadlo.Dočasně ostřejší kontury na hřišti, skrz kteréprorůstá tráva: půdorys keltských vykopávek.

Ochablé končetiny tohoto roku, ujde to.Chybí pravidelné přehrávky –neschází mi, mladá paní, nic.

19



Voyeur

„Tak pánové, kde máte nástroje,“ směje se požadavkua plní jakékoli přání davům mužů, kteří ji rázem obklo-pují. Průběžně trénuješ břichomluvectví, vlastním tělemstylizován do role člověka – voyeur. A přesto jsi nikdy

nebyl sám, jen v nepřítomnosti jiných, nesedáváš mimodosah, jen mimo dotyk. Přátelé ať tedy nechodí, proto-že na tykání, jak známo, si můžeš pěkně vylámat chrup,

od řezáků po osmičky – představíš si, jak budeš šišlat

„jestli mi rozumíte“ – ne, slovem bys rozdvojil já. Spíšeby ses pak mohl jít podívat ven a nechat si větrem vyfé-novat hlavu – ale žádnou hořkost, dlíš před monitorem.

Ohříváš pizzu a přebíráš vůli dostát náročnějšímu štěstí.Někteří muži jsou v maskách a ty, nádraží vzdálen, ztlu-míš o trochu zvuk. Ať nemusíš k uším přitlačovat prsty.

20



věty jen tak nahozenéomítka večera

zaseklé háčkem do protějších úst

zatímco píše v hlavě odpověďzatímco vypadlý nýt zatímco trojobal základních pojmůzatímco rozmotat vlasec jednou zapletený do vrb

zatímco být na břehu zároveň na lodizatímco rozpuštěná vteřinazatímco se s důvěrou obrací, pánev zatímco žár stále stejný zatímco navíjí jezero skřípající očizatímco kurz čirého roztoku / v čirém roztokuzatímco nikdy nepoužité slovo

motory jen tak tak nahozené v sítích / síních popraskaného podpalubímíče jen tak podané

21



Uvozovky

Odporný verš. Zde je jeho místo.Suché a temné, ať se nezkazí.Doplň, co chceš. Ať tu máme čisto.Pak zatni drápy do frází.

22



C o v e r a r t w o r k © Š t ě p á n k a Š i m l o v á ,

2 0 1 0

Z neautentické, virtuálně globalizované současnosti

prchají i nejmladší čeští básníci: Jonáš Hájek se vracína klidné místo, kde hrají roli elementární skuteč-nosti jako příroda, samota a rituály.

Gertraude Zand, Lichtungen

Photo © Jiří Thýn, 2010

9

7

8

8

0

8

6

6

0

3

8

3

4

fra.cz



ve r a r t w o r k © Š t ě p á n k a Š i m l o v á ,

2 0 1 0

Z neautentické, virtuálně globalizované současnosti

prchají i nejmladší čeští básníci: Jonáš Hájek se vracína klidné místo, kde hrají roli elementární skuteč-nosti jako příroda, samota a rituály.

Gertraude Zand, Lichtungen

Photo © Jiří Thýn, 2010

8

6

6

0

3

8

3

4

fra.cz

novinky 5/10

Liāna Langa: Sešit anténDavid Voda: Sněhy a další

Česká vizuální poezie. Teoretické texty, Eva Krátká, ed.připravujeme

Franz Wurm: Král na střeše Výpustka Tašo Andjelkovski: Mirny

Antonio Gamoneda: Tohle světloKarel Urianek: BeránekCarlos Victoria: Stíny na plážiCarlos A. Aguilera: Teorie o čínské duši

Yveta Shanfeldová: Americký deník fra

jonáš hájek, vlastivěda

Documents