inventarizační průzkum zoologický lokalita krnov – chomýž ...€¦ · inventarizační...

Inventarizační průzkum zoologickýLokalita Krnov – Chomýž, k. ú. Krásné Loučky

Zaměřený na obratlovce – Vertebrata (obojživelníci, plazi, ptáci a savci)

Zhotovitel zakázky: Mgr. ADRIÁN CZERNIK, Odborný garant: Mgr. ADRIÁN CZERNIK

Zpracovatel IP:Mgr. Adrián Czernik

Inventarizační průzkum zoologický, lokalita Krnov - Chomýž, zaměřený na obratlovce – Vertebrata (obojživelníci, plazi, ptáci a savci)

Mgr. Adrián Czernik, Průkopnická 18/116, 747 20 Vřesina tel: 605 37 1979, e-mail: [email protected], www.adrianczernik.cz strana 2 (celkem 32)

Zadavatel: Město Krnov, Odbor životního prostředí, Hlavní náměstí 96/1, 794 01 Krnov

Zpracovatel: Mgr. Adrián CzernikPrůkopnická 18/116, 747 20 Vřesinatel: 605 37 1979, e-mail : [email protected]Č: 74084313, DIČ: CZ7804105452

Fotografie: © Adrián Czernik, 2008-2011. Vybrané fotografie některých druhůpocházejí z archivu autora.

Zpracováno ve Vřesině, říjen 2011

Mgr. Adrián Czernikzpracovatel

Rozdělovník autorizovaných výtisků:Pare č. 1- 4 ZadavatelPare č. 5 Zpracovatel

PARE 1-4

Fotografie na úvodní straně: Zvláště chráněný a ohrožený druh - ťuhýk obecný (Lanius collurio), (červen 2011).



OBSAH

1. ÚVOD 42. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ÚZEMÍ 43. POPIS ÚZEMÍ A PŘÍRODNÍCH POMĚRŮ 44. METODIKA 55. VÝSLEDKY 56. ZJIŠTĚNÉ EKOFAUNISTICKÉ A OCHRANÁŘSKY VÝZNAMNÉ DRUHY 107. VÝSLEDKY ZOOLOGICKÉHO PRŮZKUMU A NÁVRH MANAGEMENTU 158. ZÁSADY MANAGEMENTU A VYUŽITÍ ÚZEMÍ Z POHLEDU OBRATLOVCŮ 178.1. Obojživelníci (Amphibia) 17

8.1.1.1. Rybníky – vodní plocha č. II, XI (dílčí plocha č. 50, 60) 17

8.1.1.2. Funkční malé vodní plochy (tůně) – vodní plocha č. VI, VII, VIII 18

8.1.1.3. Semifunkční a nefunkční malé vodní plochy

– vodní plocha č. I, II, III, IV, V, IX, X 18

8.2. Plazi (Reptilia) 20

8.3. Ptáci (Aves) 21

8.4. Savci (Mammalia) 22

9. ZÁVĚR 2210. POUŽITÁ LITERATURA 2211. PŘÍLOHY 23

Fotodokumentace

Mapové přílohyMapa č. 1 – Mapa stávajících vodních ploch a ploch pro nové „tůně“ (T1 – T11).

Mapa č. 2 – Mapa stávajících vodních ploch a ploch pro nové „tůně“ na podkladě dílčích ploch.

Mapa č. 3 – Mapa výskytu plazů na podkladě dílčích ploch.

Mapa č. 4 – Mapa výskytu obojživelníků I/II na podkladě dílčích ploch.

Mapa č. 5 – Mapa výskytu obojživelníků II/II na podkladě dílčích ploch.

CD-RO MInventarizační průzkum zoologický, lokalita Krnov – Chomýž, zaměřený na obratlovce – Vertebrata (obojživelníci, plazi, ptáci a savci).docInventarizační průzkum zoologický, lokalita Krnov – Chomýž, zaměřený na obratlovce – Vertebrata (obojživelníci, plazi, ptáci a savci).pdfVektorové vrstvy: *.shp (ArcGIS) v souřadnicovém systému S-JTSKMapové podklady v *.jpg, *.pdf



1. ÚVODZoologický průzkum lokality Krnov - Chomýž, k. ú. Krásné Loučky byl zaměřen na hlavní

skupiny obratlovců (obojživelníci, plazi, ptáci a savci). Inventarizace těchto skupin živočichů byla

zaměřena na všechny druhy, zejména však na populace ohrožených a zvláště chráněných druhů a ke

zjištění aktuální velikosti a zhodnocení stavu jejich populací, popřípadě místa rozmnožování či ploch,

které jsou důležité s ohledem na jejich další setrvání v území. Dále byl dle zadávacích podmínek

proveden popis aktuálního stavu biotopů druhů, definice ohrožujících faktorů a konkrétní návrh

managementu pro zachování nebo zlepšení stavu populací druhů těchto skupin.

2. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ÚZEMÍ

Katastrální území: Krásné loučky

Výměra: cca 60 ha

Nadmořská výška: 345 - 410 m

Faunistický čtverec: 5871

3. PO PIS ÚZEMÍ A PŘÍRODNÍCH POMĚRŮPoloha: Lokalita bývalého vojenského prostoru se rozkládá západním směrem od části Krnov-Chomýž

a Krásné Loučky v údolí potoka Hůrka (Chomýžka).

Geomorfologie: Lokalita spadá do celku Nízký Jeseník, podcelku Jindřichovická pahorkatina, okrsku

Opavická niva. Jedná se o pahorkatinu budovanou kvartérními fluviálními sedimenty se zvrásněnými

devonskými a spodnokarbonskými sedimenty v podloží, s akumulačním reliéfem údolní nivy. Území

leží v nadmořské výšce 345 - 410 m n. m.

Geologie: Místy se nachází pokryv sprašových hlín, který dosahuje proměnlivé mocnosti několika

metrů. Předkvartérní podloží tvoří flyšové kulmské horniny moravického souvrství.

Půdní typ: Fluvizemě v údolních nivách s hlinitými půdami s výrazným zastoupením prachu. Půdy

jsou hlinité, jílovité s vyšším zastoupením skeletu (Culek 1996).

Hydrologie: V zájmové lokalitě se nachází pouze jeden menší tok – Hůrka (Chomýžka), který protéká

středem lokality (v letních měsících dochází k vysychání). Na zmíněné vodoteči jsou umístěny dva

rybníky každý o rozloze ca 0,7 ha. Mimo uvedená větší vodní tělesa se v severní části nachází několik

tůní.

Klimatologie: Lokalita leží v mírné teplé klimatické oblasti MT9 (Quit 1971). Ta je charakterizována

dlouhým teplým a mírně suchým létem, krátkým přechodným obdobím s mírně teplým jarem a mírně

teplým podzimem a krátkou mírně teplou a velmi suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky

(průměrně 60 až 80 dní za rok). Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje nejčastěji v rozmezí 7,5

až 8,5 °C a průměrný roční úhrn atmosférických srážek dosahuje 600 až 700 mm.

Vegetace: Dle regionálně fytogeografického členění leží území na hranici fytogeografických okresů

74. Slezská pahorkatina a 75. Jesenické podhůří. Tato oblast patřící do Českomoravského mezofytika

se vyznačuje poměrně jednotvárnou květenou, v níž převládají mezofyty nad termofyty, vegetačně

odpovídá suprakolinnímu stupni oceánického (srážkově nadbytkového) charakteru, s plochým až

svažitým reliéfem krajiny, s chudým až živným podkladem, oblast je převážně změněna lidskou

činností (Skalický 1988). Podle mapy potenciální přirozené vegetace České republiky (Neuhäuslová

1998) by se na území bez dalších zásahů vyvinula společenstva kostřavových bučin (Festuco

altissimae-Fagetum). V současné době je území pozměněno lidskou činností a převažuje zde

zemědělská půda - pole a louky, lesní porosty tvoří druhou významnou složku území (Culek 1996).

Z botanického hlediska se jedná o nejcennější lokalitu v rámci celého Krnovska a patrně i jednu

z nejcennějších v rámci Moravskoslezského kraje. V území se doposud vyskytují desítky ohrožených a

chráněných druhů rostlin. V síťovém mapování květeny ČR se území nachází v kvadrantu 5871d.



Zoologická charakteristika: Ze zoogeografického hlediska spadá tato lokalita do Krnovského

bioregionu 1.54 hercynské podprovincie. Fauna vázaná na území je velmi různorodá a bohatá.

Lokalita je zajímavá s ohledem na výskyt bezobratlých – motýlů (patrně i dalších skupin

bezobratlých), obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Území leží v mapovacím čtverci 5871 sítě

mezinárodního kvadrátového mapování organismů (Pruner & Míka 1996).

4. METODIKA

V území probíhala inventarizace obojživelníků, plazů, ptáků a savců od měsíce dubna do začátku

měsíce října. V území bylo provedeno 10 terénních šetření (10. 4., 19. 4., 24. 4., 8. 5., 10. 6., 26. 6.,

10. 7., 14. 7., 13. 8. a 11. 9. 2011), z čehož tři kontroly byly provedeny v pozdně večerních až nočních

hodinách (19. 4., 26. 6. a 10. 7. 2011). V průběhu nočních návštěv byly tůně a průchodné pasáže

území prosvěcovány svítilnami pro zjištění přítomnosti některých specifických druhů obojživelníků a

jejich larev a některých druhů ptáků jako jsou sovy, lelci, bahňáci apod. Denní návštěvy byly

uskutečněny v odpoledních až pozdně odpoledních hodinách, aby byl zachycen co největší rozsah

aktivity obojživelníků, plazů, ptáků a savců (10. 4., 24. 4., 8. 5., 10. 6., 14. 7., 13. 8. a 11. 9. 2011). Při

inventarizaci byly výchozím materiálem metodiky AOPK ČR. Přítomnost obratlovců byla v území

zjišťována vizuálně (přímým pozorováním), akusticky (hlasy) a podle pobytových stop (snůšky, larvy

– pulci, hnízda, vývržky, stopy apod.). Zvláštní zřetel byl brán na hnízdící ptáky nebo jinak trvale a

teritoriálně se zde vyskytující druhy živočichů.

Při determinaci obojživelníků se vycházelo ze znalostí zpracovatele a odborných publikací, viz

literatura. Hlasy vybraných ozývajících se živočichů byly analyzovány a porovnávány na základě

audionahrávek. V rámci návštěv byly dle možností a charakteru výskytu pozice živočichů zaměřeny

pomocí GPS přístroje (Garmin etrex - VISTA HCX, s přesností ± 4 m).

V rámci zájmového území bývalé střelnice Krnov - Chomýž byla plocha rozčleněna na jednotlivé

dílčí plochy. Rozděleni těchto dílčích ploch vychází z dokumentu: Metodický materiál pro biologický

management lokality Krnov - Chomýž, k. ú. Krásné Loučky, Projekt „Obnova a rekreační využití

území bývalého vojenského cvičiště Chomýž“ (Czernik, Dočkalová & Kašák 2009). V rámci těchto

ploch jsou ještě samostatně u obojživelníků a plazů vyčleněny další vodní plochy, mokřady, toky, a

porosty, kde byl zaznamenán jejich výskyt, poněvadž jsou tyto plochy důležité z hlediska jejich

ochrany a dalšího setrvání v území. Tyto plochy jsou v mapových přílohách označeny římskými

číslicemi I až XI.

Čísla kvadrátů pro síťové mapování organismů jsou použita podle Prunera & Míky (1996).

Nomenklatura živočichů je uvedena dle vyhlášky č. 395/1992 Sb., aby korespondovala s názvy zde

uvedenými, neboť systematicky jsou nově například obojživelníci přejmenováni (latinské vědecké

názvy). U jednotlivých druhů je uveden stupeň ohrožení, a to podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb.

k zákonu č. 114/1992 Sb., v platném znění a Červeného seznamu (Zavadil & Moravec 2003). Uvedena

je také skutečnost, zda se druh nachází v příloze II a IV Směrnice 92/43/EHS, o ochraně přírodních

stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Hora 1998).

Do zpracování této kapitoly byly zahrnuty také relevantní údaje a vlastní výzkumné aktivity z let

2000 až 2011. Důraz byl však kladen na aktuální data a data v rozmezí let 2009 – 2011 a zejména

z roku 2011, tedy z období zpracování tohoto průzkumu.

5. VÝSLEDKYNíže uvedený seznam zahrnuje všechny druhy živočichů, které byly v zájmovém území zjištěny.

V seznamu jsou uvedeny také vybrané druhy aktuálně pozorované v blízkém okolí zájmového území.

Seznam je v rámci skupin seřazen abecedně dle latinských názvů.

U každého druhu je uveden stupeň ohrožení dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a

krajiny a jeho prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb. Dále je uvedena kategorizace podle Červeného



seznamu ohrožených druhů České republiky – obratlovci (Anděra & Červený 2003, Šťastný & Bejček

2003, Zavadil & Moravec 2003). Uvedeno je také, zda je druh zařazen v příloze I Směrnice Rady

č. 79/409/EHS nebo v příloze II a IV Směrnice Rady č. 92/43/EHS.

Stupně ohrožení:I. – zákonem chráněné druhy (symbol §) : KO – Kriticky ohrožený druh, SO – Silně ohrožený

druh, O – Ohrožený druh, dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky č. 175/2006 Sb. zákona č.

114/1992 Sb. o ochraně přírody.

II. – druhy Červených seznamů ČR: EX – Vyhynulý, RE – Druh vymizelý na území ČR, EW –

Vyhynulý nebo vyhubený ve volné přírodě, CR – Kriticky ohrožený druh, EN – Ohrožený druh, VU –

Zranitelný druh, NT – Téměř ohrožený druh, LC – Málo dotčený druh, NE – Nevyhodnocené druhy,

DD – Taxon, o němž jsou nedostatečné údaje.

III. – druh je uveden v příloze I. Směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků, a

přílohy II nebo IV Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů

a planě rostoucích rostlin (Roth 2003). Na druhy uvedené v těchto přílohách se v rámci Evropského

společenství vztahuje přísná ochrana.

Lokalita, Okolí – symbol hvězdičky * indikuje přítomnost druhu v daném území.

U všech druhů obratlovců je uveden charakter výskytu (Výskyt), zda-li na lokalitě hnízdí (rozmnožují

se) či nikoli (H – hnízdící druh, NZ – nehnízdící druh, zastižený v zimním období, NT – nehnízdící,

zastižený na tahu, NH – nehnízdící, zastižen v hnízdním období, hnízdění v okolí není vyloučeno). V –

výskyt, R – rozmnožování. Podrobnější hodnocení výskytu zvláště chráněných druhů je uvedeno níže

v kapitole 6. Zjištěné ekofaunistické a ochranářsky významné druhy

Tab. č. 1: Seznam zjištěných druhů obratlovců

DruhStupeň ohrožení

Lok

alit

a

Ok

olí

Výs

kyt

na

lok

alit

ě

I. II. III.

AMPHIBIA – OBOJŽIVELNÍCI

§ Bombina variegata – kuňka žlutobřichá SO VU II, IV * R

§ Bufo bufo – ropucha obecná O NT * * R

§ Bufo viridis – ropucha zelená SO NT IV * * V

§ Hyla arborea – rosnička zelená SO NT IV * * V

§ Rana dalmatina – skokan štíhlý SO NT IV * V

§ Rana esculenta – skokan zelený SO NT * R

Rana temporaria – skokan hnědý NT * * R

§ Rana arvalis – skokan ostronosý KO EN IV * V

§ Triturus vulgaris – čolek obecný SO NT * R

§ Triturus cristatus – čolek velký SO NT II, IV * R

REPTILIA – PLAZI

§ Natrix natrix – užovka obojková O LC * * R

§ Natrix austriaca– užovka hladká SO VU IV * V

§ Vipera berus – zmije obecná KO VU * * R

§ Zootoca vivipara – ještěrka živorodá SO NT * * R

§ Lacerta agilis – ještěrka obecná SO NT IV R



DruhStupeň ohrožení

Lok

alit

a

Ok

olí

Výs

kyt

na

lok

alit

ě

I. II. III.

§ Anguis fragilis – slepýš křehký SO LC * * V

AVES – PTÁCI

§ Accipiter gentilis – jestřáb lesní O VU * * H A0

§ Accipiter nisus – krahujec obecný SO VU * * H B1

Acrocephalus palustris – rákosník zpěvný * * H B2

Acrocephalus scirpaceus – rákosník obecný * * H B2

§ Actitis hypoleucos – pisík obecný SO EN * NH -

Aegithalos caudatus – mlynařík dlouhoocasý * * H B2

Alauda arvensis – skřivan polní * * H B2

Anas platyrhynchos – kachna divoká * * H D10

§ Anas strepera – kopřivka obecná O VU * H A0

Anthus trivialit – linduška lesní * * H B2

§ Apus apus – rorýs obecný O * * NH -

Ardea cinerea – volavka popelavá NT * * NH -

Asio otus – kalous ušatý LC * NH -

Aythya ferina – polák velký * * NH -

Aythya fuligula – polák chocholačka * * NH -

Buteo buteo – káně lesní * * H B1

§ Caprimulgus europaeus – lelek lesní SO EN I * H B2

Carduelis carduelis – stehlík obecný * * H D12

Carduelis chloris – zvonek zelený * * H B2

Certhia brachydactyla – šoupálek krátkoprstý * * H B2

Certhia familiaris – šoupálek dlouhoprstý * * H B2

§ Ciconia ciconia – čáp bílý O NT I * * NH -

§ Ciconia nigra – čáp černý SO VU I * * NH -

§ Circus aeruginosus – moták pochop O VU I * NH -

Coccothraustes coccothraustes – dlask tlustozobý * * H B2

Columba palumbus – holub hřivnáč * * H B2

§ Corvus corax – krkavec velký O VU * * NH -

§ Crex crex – chřástal polní SO VU I * * H A0

§ Coturnix coturnix – křepelka polní SO NT * H A0

Cuculus canorus – kukačka obecná * * H C6

Cygnus olor – labuť velká VU * * NT -

Delichon urbica – jiřička obecná NT * * NH -

Dendrocopos major – strakapoud velký * * H B1

Dendrocopos minor – strakapoud malý VU * * H B1



Druh

Stupeň ohrožení

Lok

alit

a

Ok

olí

Výs

kyt

na

lok

alit

ě

I. II. III.

Dryocopus martius – datel černý LC I * NH -

Emberiza citrinella – strnad obecný * * H D10

§ Emberiza hortulana – strnad zahradní KO CR I * * H B2

Emberiza schoeniclus – strnad rákosní * H B1

Erithacus rubecula – červenka obecná * * H C4

Falco tinnunculus – poštolka obecná * * NH -

Fringilla coelebs – pěnkava obecná * * H D11

Ficedula albicollis – lejsek bělokrký NT I * * H B2

Fulica atra – lyska černá * H B1

§ Gallinago gallinago – bekasina otavní SO EN * NT -

Gallinula chloropus – slípka zelenonohá NT * H C3

Garrulus glandarius – sojka obecná * * H B1

Hippolais icterina – sedmihlásek hajní * * H C4

§ Hirundo rustica – vlaštovka obecná O LC * * NH -

§ Jynx torquilla – krutihlav obecný SO VU * * H C4

§ Lanius collurio – ťuhýk obecný O NT I * * H D12

§ Lanius excubitor – ťuhýk šedý O VU * NT -

Larus ridibundus – racek chechtavý VU * * NT -

Locustella fluviatilis – cvrčilka říční * * H B2

Locustella naevia – cvrčilka zelená * * H B2

Motacilla alba – konipas bílý * * H C2

§ Oenanthe oenanthe – bělořit šedý SO EN * * H B1

§ Oriolus oriolus – žluva hajní SO LC * * H D12

Parus ater – sýkora uhelníček * * H C4

Parus caeruleus – sýkora modřinka * * H D12

Parus major – sýkora koňadra * * H C9

Parus montanus – sýkora lužní * * H B2

Parus palustris – sýkora babka * * H B2

Parus cristatus – sýkora parukářka LC * NH -

Passer montanus – vrabec polní LC * * H B2

§ Perdix perdix – koroptev polní O NT * NH -

§ Pernis apivorus – včelojed lesní SO EN I * * NH -

Phasianus colchicus – bažant obecný * * H D11

Picus viridis – žluna zelená LC * * H A0

Phylloscopus collybita – budníček menší * * H C4

Phylloscopus trochilus – budníček větší * * H C4

Phylloscopus sibilatrix – budníček lesní * * H C4



Druh

Stupeň ohrožení

Lok

alit

a

Ok

olí

Výs

kyt

na

lok

alit

ě

I. II. III.

Prunella modularis – pěvuška modrá * * H B2

Pyrrhula Pyrrhus – hýl obecný * * NT -

§ Saxicola torquata – bramborníček černohlavý O VU * * H D12

§ Saxicola rubetra – bramborníček hnědý O LC * * NT C3

Serinus serinus – zvonohlík zahradní * * H B2

Sitta europaea – brhlík lesní * * H C9

Streptopelia turtur – hrdlička divoká * * H B2

Strix aluco – puštík obecný * * H B1

Sturnus vulgaris – špaček obecný * * H B1

Sylvia atricapilla – pěnice černohlavá * * H D13

§ Sylvia nisoria – pěnice vlašská SO VU I * * H B2

Sylvia communis – pěnice hnědokřídlá * * H D13

Sylvia curruca – pěnice pokřovní * * H C7

Tringa nebularia – vodouš šedý * * NT -

Troglodytes troglodytes – střízlík obecný * * H D12

Turdus merula – kos černý * * H D15

Turdus philomelos – drozd zpěvný * * H D12

Turdus pilaris – drozd kvíčala * * H B1

Turdus viscivorus – drozd brávník * * H B1

MAMMALIA – SAVCI

Apodemus agrarius – myšice temnopásá * * V

Capreolus capreolus – srnec * * R

Clethrionomys glareolus – norník rudý * * V

Erinaceus concolor – ježek východní * * V

Felis domestica – kočka domácí * V

Lepus europaeus – zajíc polní NT * * V

Martes sp. – kuna * * V

Microtus arvalis – hraboš polní * * V

Mustela erminea – lasice hranostaj * * V

Sorex araneus – rejsek obecný * * V

Sus scrofa – prase divoké * * R

Talpa europaea – krtek obecný * * V

Vulpes vulpes – liška obecná * * V

Poznámka: Mezinárodní kódy pro stupeň průkaznosti hnízdění ptáků

A - předpokládané hnízdění0 Druh pozorovaný v době hnízdění (za hnízdní období považujeme dobu od 1.4. do 31.7). Není ale nutné

omezovat se ve všech případech na toto období - např. sovy hnízdí často už dříve a mnozí pěvci, vodní ptáci,



holubi mohou, ať normálně nebo při náhradních snůškách, klást vejce a vyvádět mláďata i v srpnu. Křivka obecná může ostatně hnízdit i uprostřed zimy.

B - možné hnízdění1 Druh pozorovaný v době hnízdění ve vhodném hnízdním prostředí (mnozí bahňáci, někteří kráčiví a rackovití

se u nás často zdržují po celé hnízdní období, aniž zahnízdí, u nich je proto nutné použit jiného důkazu o hnízdění).

2 Pozorování zpívajícího samce či samců anebo zaslechnutí hlasů souvisejících s hnízděním v hnízdním období.C - pravděpodobné hnízdění3 Pár pozorovaný ve vhodném hnízdním prostředí v době hnízdění.4 Stálý okrsek předpokládaný na základě pozorovaného teritoriálního chování (např. zahánění soků, zpěv apod.)

na stejném stanovišti nejméně dvakrát v odstupu jednoho týdne.5 Pozorování toku a imponování nebo páření.6 Hledání pravděpodobných hnízdišť.7 Vzrušené chování a varování starých ptáků nejspíše v blízkosti hnízda či mláďat.8 Přítomnost hnízdních nažin u chycených starých ptáků.9 Staří ptáci pozorováni při stavbě hnízda nebo dutinyD - prokázané hnízdění10 Odpoutávání pozornosti od hnízda nebo mláďat a předstírání zranění.11 Nález použitého hnízda (obydleného či opuštěného během pozorování) či zbytků vaječných skořápek.12 Nález čerstvě vylétaných mláďat (u krmivých ptáků) nebo mláďat v prachovém peří (u nekrmivých).13 Pozorování starých ptáků přilétajících na hnízdiště či opouštějících jej za okolností, které nasvědčují

přítomnosti obsazeného hnízda (včetně vysoko umístěných hnízd nebo hnízdních dutin, do nichž není vidět) či pozorování starých ptáků vysezujících snůšky.

14 Pozorování starých ptáků při odnášení trusu od hnízda nebo přinášení potravy mláďatům.15 Nález hnízda s vejci.16 Nález hnízda s mláďaty (viděnými nebo slyšenými).

6. ZJIŠTĚNÉ EKOFAUNISTICKÉ A OCHRANÁŘSKY VÝZNAMNÉ DRUHY

Údaje o aktuální velikosti populací druhů inventarizované skupiny v území. Kapitola zahrnuje

přehled všech chráněných a ohrožených druhů živočichů (seřazeno abecedně - latinsky a v pořadí –

obojživelníci, plazi, ptáci a savci), jež byly pozorovány na lokalitě a v blízkém okolí. Z hlediska

výskytu chráněných a ohrožených druhů živočichů je nutné upozornit na výskyt níže uvedených

taxonů, které jsou zvláště chráněné podle zákona č. 114/1992 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky č.

395/1992 Sb. (§1 – kriticky ohrožené druhy, §2 – silně ohrožené druhy, §3 – ohrožené druhy). U

každého druhu je připojen krátký komentář hodnotící výskyt druhu na lokalitě a okolí, pokud je to

z pohledu druhu a charakteru jeho výskytu významné.

Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) – §2, VU, II, IV

Kuňka se vyskytuje v území velmi sporadicky v několika málo menších vodních plochách, které

se rychle zazemňují a zarůstají keřovou a stromovou vegetací (vodní plocha č. VI, VII), jedná se o

drobné kaluže, mokřady, větší tůně po pěších a tankových zákopech a vzácně se vyskytuje také

v litorálu „Dolního rybníka“ (vodní plocha č. XI). Vzácně se vyskytuje také na dílčí ploše č. 23.

Výskyt na jiných plochách je možný, avšak vhodných ploch každoročně rychle ubývá v důsledku

postupující sukcese, zarůstání a stínění drobných vodních ploch. Druh se na ploše rozmnožuje, byli

nalezeni pulci a snůšky. Celková populace se velmi rychle snižuje a v roce 2011 byla odhadnuta na 15

až 20 dospělců.

Ropucha obecná (Bufo bufo) – §3, NT

Druh se vyskytuje sporadicky v rámci téměř celého území. V území se rozmnožuje v litorálu

„Horního rybníka“ (vodní plocha č. II), „Dolního rybníka“ (vodní plocha č. XI). Tyto dvě plochy

představují v současné době nejdůležitější rozmnožiště. V průběhu rozmnožování (2009) zde bylo

pozorováno do 600 jedinců ropuchy a desítky až stovky snůšek. Další rozmnožiště představuje vodní



plocha č. VI, VII, VIII. V každé z těchto vodních ploch byly pozorovány maximálně dva až tři páry v

amplexu.

Ropucha zelená (Bufo viridis) – §2, NT, IV

Tento druh byl zaznamenán v jednom uhynulém exempláři na komunikaci blízko plochy č. 25.

Nelze vyloučit, že se druh v území vyskytuje a rozmnožuje ve vodní ploše č. XI „Dolní rybník“.

Rosnička zelená (Hyla arborea) – §2, NT, IV

Roztroušeně téměř v rámci celého území (dílčí plocha č. 8A, 9, 11, 14A, 23), na vodní plochy je

vázána pouze v období rozmnožování. Zpravidla se vyskytuje na vegetaci až do výšky několika metrů

(keře, stromy). V území nebylo rozmnožování zaznamenáno (nález snůšek, pulců) avšak je zřejmé, že

se zde ropucha rozmnožuje. Počet vokalizujících samců byl stanoven na 15 až 20 exemplářů.

Skokan štíhlý (Rana dalmatina) – §2, NT, IV

V území byl tento druh zastižen pouze v počtu dvou snůšek v roce 2010 na dílčí ploše č. VI.V roce 2011 nebyl tento druh v území zaznamenán. Údaje o jeho výskytu jsou známy i z širšího okolí.

Skokan zelený (Rana esculenta) – §2, NT

V území je druh vázán na vodní plochy a byl pozorován na ploše č. II, VIII, XI. Populace

skokana zeleného je v území poměrně nízká (odhad do 50 exemplářů) s převahou subadultních

jedinců. Nízká početnost pravděpodobně souvisí s vyšší rybí obsádkou a patrně i s přítomností

dravých ryb na „Dolním rybníce“.

Skokan ostronosý (Rana arvalis) – §1, EN, IV

V území byl tento druh zastižen pouze v počtu jednoho subadultního exempláře v období dubna roku 2009 na dílčí ploše č. 8 – 8A. V letech 2010 a 2011 nebyl tento druh v území aktuálně zaznamenán.

Čolek obecný (Triturus vulgaris) – §2, NT

V rámci průzkumu byl tento druh zjištěn ve vodní ploše č. III, V, VII. V rámci těchto ploch byli

pozorováni pouze jednotliví jedinci, z čehož patrně největší část populace se vyskytuje ve vodní ploše

č. VII. Přesto je početnost čolka obecného velmi malá a bylo zde napočítáno pouze 10 exemplářů (4

samice, 6 samců). Odhad velikosti populace je velmi obtížný, pravděpodobně se však nejedná o

velkou populaci, poněvadž v místech s dobrou dohledatelností a relativně vhodnými ekologickými

podmínkami nebyl čolek zaznamenán nebo jeho početnost byla velmi nízká.

Čolek velký (Triturus cristatus) – §2, NT, II, IV

Podobně jako u výše uvedeného druhu byl čolek velký potvrzen v menších vodních plochách č.

III, V, VI a VIII. V roce 2011 byl výskyt čolka zaznamenán ve vodní ploše č. III (1 samice), ve

vodní ploše č. V (1 samice, 1 samec), ve vodní ploše č. VII (3 samice, 2 samci) a ve vodní ploše č.

IX (1 samice). Odhad populace je velmi obtížný, pravděpodobně se však nejedná o velkou populaci

(do ca 30 dospělců), poněvadž v místech s dobrou dohledatelností a relativně vhodnými ekologickými

podmínkami nebyl druh zaznamenán nebo jeho početnost byla velmi nízká. Pokud nebude provedeno

částečné odstranění dřevin stínících tyto vodní plochy alespoň z jižní a západní strany, tedy ze stran,

kde dochází k oslunění vodního sloupce sluncem, budou ve velmi krátké době i tyto zbytky drobných

vodních ploch pro čolka nevhodné a populace druhu v území patrně vyhyne.



Užovka obojková (Natrix natrix) – §3, LC

Opakovaně pozorována v mnoha biotopech území. Druh se vyskytuje pravděpodobně v celém

území, kde má vhodné potravní a úkrytové biotopy. V území byla přímo pozorována v dílčí ploše č. 8

– 8A, 9, 10, 50, 23, 14A, 15A, 17, 21A, 60A. Na lokalitě byli pozorováni jak juvenilní, tak adultní

jedinci, užovky velmi pravděpodobně využívají některé staré deponie travní biomasy z kosení luk ke

kladení vajec.

Užovka hladká (Natrix austriaca) – SO, VU, IV

Aktuálně nebyl tento druh v roce 2011 zaznamenán. Poslední výskyt druhu byl z území potvrzen

v roce 2004. Jednalo se o jednoho uhynulého jedince na dílčí ploše č. 9. Nelze však vyloučit, že se

užovka hladká v území stále vyskytuje.

Zmije obecná (Vipera berus) – §1, VU

V území byla zmije opakovaně pozorována zejména v severní polovině území na dílčí ploše č. 5,

8A, 9, 10, 11, 14A, 16B, 24C a jihovýchodním okraji na ploše č. 2A. V rámci průzkumu, byly

pozorováni jak adultní, tak subadultní jedinci. V území byly zjištěny jak světle šedé formy s černým

pruhem, tak světle hnědé až tmavě hnědé formy s tmavohnědými pruhy. V případě tohoto druhu lze

jen hrubě odhadnout velikost populace na 30 až 50 exemplářů. V roce 2011 byli zaznamenáni tři

adultní jedinci a dvě mláďata.

Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) – §2, NT, IV

Výskyt druhu je znám především z podmáčených, ale i sušších lučních biotopů, kde má dobré

potravní a úkrytové podmínky. Jedná se o plochu č. 8A, 8B, 9, 10, 11, 23. Její výskyt však

pravděpodobně bude ještě větší a lze jej odhadovat téměř na celé území. Populaci představuje patrně

několik desítek až stovek jedinců.

Ještěrka obecná (Lacerta agilis) – §2, NT, IV

Výskyt tohoto druhu je z území znám pouze ze dvou lokalit a to z hráze rybníka dílčí plochy

č.60D (1 samec, 1 samice) a lůmku dílčí plochy č. 16B (1 samec, 2 samice). Nelze vyloučit, že se

vyskytuje také na jiných, méně vegetací zapojených a více osluněných plochách.

Slepýš křehký (Anguis fragilis) – §2, LC

Výskyt druhu je znám z téměř celého území a to zejména z lučních porostů, běžně se však

vyskytuje také ve světlejších lesních biotopech. V území byl zaznamenán také v blízkosti starých

deponií biomasy z kosení luk. V území byl od roku 2009 do roku 2011 nalezen na dílčích plochách č.

3B, 6, 8A, 8B, 9, 11, 14A, 22B, 23. Populace druhu je v území patrně větší - ca desítky, snad i stovky

jedinců.

Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) – §3, VU

Vzácně zastižen při přeletech nad lokalitou 2000 - 2011. Velmi pravděpodobně hnízdí v blízkých

navazujících lesních komplexech (1 samice, 10. 6. 2011, přelet).

Krahujec obecný (Accipiter nisus) – §2, VU

V území pozorován opakovaně při přeletech nad územím, nalezeny také pobytové stopy

(„trhanina“ kořisti), lze předpokládat, že v území hnízdí alespoň jeden pár nebo minimálně území

představuje hnízdní a potravní okrsek druhu.



Pisík obecný (Actitis hypoleucos) – §2, EN

V rámci zkoumaného území byl tento druh opakovaně pozorován při jarním a podzimním tahu.

Hnízdění na zájmové ploše č. 60 „Dolní rybník“ nebylo v roce 2011 prokázáno. Pisík zde byl zastižen

pouze na tahu. Druh vyžaduje pro hnízdění zvodnělé a obnažené plochy zeminy nebo hlinité a

štěrkové náplavy řek a štěrkoven, pískoven či rybníků.

Kopřivka obecná (Anas strepera) – §3, VU

Tento druh byl v území pozorován při jarním tahu na „Dolním a Horním rybníku“, plochách č. 60

a 50 v počtu 5 exemplářů.

Rorýs obecný (Apus apus) – §3

Rorýs obecný na zkoumané ploše nehnízdí. Hnízděním je v našich podmínkách plně vázán na

lidská sídla (vysoké budovy se štěrbinami apod.). Vzdušný prostor nad lokalitou může představovat

pouze potravní základnu druhu. V rámci širšího území hnízdí v rámci města Krnov (paneláky, kostely,

vysoké budovy).

Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) – §2, EN, I

Velmi vzácný pták, který byl v území zaznamenán pouze jednou v roce 2003 v hnízdním období.

Jelikož lokalita od té doby významně zarostla, je pravděpodobnost jeho zahnízdění čím dál nižší.

V roce 2011 nebyl druh pozorován.

Čáp bílý (Ciconia ciconia) – §3, NT, I

Tento druh na území střelnice nehnízdí, avšak zájmová plocha je součástí širšího potravního

okrsku (teritoria) druhu. Čáp bílý byl opakovaně pozorován při sběru potravy na kosených loukách

v okolí a při kosení luk na ploše č. 8A, 8B, 10, 11. Dále byl zastižen při lovu na „Dolním rybníce“,

dílčí ploše č. 60.

Čáp černý (Ciconia nigra) – §2, VU, I

Tento druh v území nehnízdí, avšak zájmová plocha je součástí širšího hnízdního okrsku (teritoria)

druhu. Čáp černý byl pozorován při přeletech přes lokalitu a v okolí. Velmi pravděpodobně hnízdí

v blízkých navazujících lesních komplexech.

Moták pochop (Circus aeruginosus) – §3, VU, I

Tento druh byl pozorován při lovu v okolí zájmové lokality v letech 2004 – 2008 v rámci

rozsáhlých lučních porostů. Aktuálně nebyl jeho výskyt v roce 2011 v území zaznamenán.

Krkavec velký (Corvus corax) – §3, VU

Opakovaně pozorován při přeletech nad územím a sběru potravy na okolních polích a loukách.

V území nehnízdí. Velmi pravděpodobně hnízdí v blízkých navazujících lesních komplexech.

Křepelka polní (Coturnix coturnix) – §2, NT

V rámci širšího území potvrzen v roce 2009 jeden ozývající se samec. V roce 2011 nebyl zde

druh zaznamenán.

Chřástal polní (Crex crex) – §2, VU, I

Velmi vzácně se vyskytuje na loukách severně od zájmového území, nelze zcela vyloučit, že

vzácně zahnízdí v komplexu porostů ploch č. 10, 11, 12, 13, 14A, 14B, 15A, 15B, 23. Severně od

zájmového území byl v polích a loukách zaznamenán pouze jeden ozývající se samec (10. 6. 2011).



Strnad zahradní (Emberiza hortulana) – §1, CR, I

Velmi vzácně se vyskytující strnad. V roce 2009 zjištěn jeden zpívající samec na severním okraji

plochy č. 16A, 16B. V roce 2011 nebyl tento druh v území potvrzen.

Bekasina otavní (Gallinago gallinago) – §2, EN

Tento druh byl v území zastižen na podzimním tahu (2 ex. 11. 9. 2011) a to v blízkosti periodicky

zvodnělých sníženin a mokřadů vodní plochy č. IX, VII, které se nacházejí na dílčí ploše č. 23.

Hnízdění tohoto druhu nebylo v území zaznamenáno.

Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) – §3, LC

Na lokalitě byla vlaštovka opakovaně pozorována při lovu potravy ve vzdušném prostoru.

Hnízděním je plně vázána na lidská sídla (Krásné Loučky, Krnov).

Krutihlav obecný (Jynx torquilla) – §2, VU

V roce 2011 byl v hnízdním období v území zaznamenán výskyt tří párů (plocha č.1A, 2A, 16A,

21A, 21H). Přestože nebyly nalezeny hnízdní dutiny, lze předpokládat, že zde druh hnízdí, neboť zde

má ještě relativně vhodné hnízdní a potravní podmínky. Velká mraveniště lesních mravenců,

představující potravní zdroje krutihlava, se zde vyskytují sporadicky, avšak jsou zde přítomné, stejně

jako některé doupné stromy nutné pro hnízdění. Obecně je třeba ale konstatovat, že vhodných

doupných stromů je zde málo. V roce 2009 bylo zaznamenáno hnízdění krutihlava v dutině zlomené

břízy na dílčí ploše č. 11.

Ťuhýk obecný (Lanius collurio) – §3, NT

V roce 2011 byly v území zjištěny minimálně 4 páry tohoto druhu. Také byly pozorovány vzlétlá

mláďata, krmení mláďat, zaznamenáno bylo varování dospělců v blízkosti domnělých hnízdišť.

Ťuhýk obecný má v území relativně vhodné hnízdní podmínky v ne příliš zarostlých lučních

biotopech. V území byl potvrzen na dílčí ploše č. 1A, 2B, 3A, 3B, 10, 11, 12, 13, 14 A, 14B, 15A,

15B, 22A, 22B, 22C, 23.

Ťuhýk šedý (Lanius excubitor) – §3, VU

Ťuhýk šedý byl zaznamenán pouze v okolí území v podzimním období jak v minulých letech

(2000 – 2010) , tak v roce 2011 (1 ex. severně od plochy č. 16A - 11. 9. 2011). Ťuhýk šedý

pravděpodobně v území nehnízdí a pouze zde zalétá při podzimním tahu.

Bělořit šedý (Oenanthe oenanthe) – §2, EN

V rámci širšího území pozorován v roce 2008 – 2009 jeden pár v hnízdním období na dílčí ploše č.

23 a severně u hnojiště nad plochou č. 16A, 16B. V roce 2011 nebyl bělořit šedý v zájmovém území

zaznamenán.

Žluva hajní (Oriolus oriolus) – §2, LC

Druh byl pozorován v rámci téměř všech návštěv území v období měsíce května až srpna. Je velmi

pravděpodobné, že zde hnízdil ve stromovém porostu údolního jasanovo - olšového luhu dílčí plochy

č. 21A, 24A či 14A. V měsíci červenci byla zde pozorována 3 vzlétlá mláďata (14. 7. 2011). V území

pravděpodobně hnízdily dva páry.

Koroptev polní (Perdix perdix) – §3, NT

V rámci širšího území pozorována v roce 2008 – 2009 jeden pár. V roce 2011 nebyl zde druh

zaznamenán.



Včelojed lesní (Pernis apivorus) – §2, EN

Opakovaně pozorován při přeletech nad územím a sběru potravy na loukách (nepřímé pozorování

- rozhrabaná vosí hnízda na kosených loukách). V území pravděpodobně nehnízdí. Velmi

pravděpodobně hnízdí v blízkých navazujících lesních komplexech.

Bramborníček černohlavý (Saxicola torquata) – §3, VU

V rámci území byly v roce 2011 pozorovány tři páry. Hnízdění těchto párů v území bylo

potvrzeno pozorováním vzlétlých mláďat při krmení s jejich rodiči. Výskyt těchto párů byl

zaznamenán na plochách č. 1A, 3A, 3B, 12, 13, 14A, 14B, 15A, 15B, 22A, 22B, 22C, 23.

Bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) – §3, LC

V roce 2011 byl v území pozorován jeden hnízdní pár na severním okraji zájmového území na

kontaktu dílčí ploch č. 13, 14, B, 15A, 15B. Hnízdění tohoto druhu je velmi pravděpodobné.

Pěnice vlašská (Sylvia nisoria) – §2, VU, I

Velmi vzácně zastižena v hnízdním období v předchozích letech 2004 – 2006 v křovinách severní

části území plochy č. 14A, 16A, 16B. V roce 2011 nebyla pěnice vlašská v území zaznamenána. Další

výskyt nelze vyloučit.

7. VÝSLEDKY ZOOLOGICKÉHO PRŮZKUMU A NÁVRH MANAGEMENTU

V zájmovém území a jeho blízkém okolí byl v období 2000 až 2011 (zejména 2009 až 2011)

zaznamenán výskyt celkem 119 druhů obratlovců (obojživelníci, plazi, ptáci, savci). Z tohoto počtu

bylo pozorováno 39 zvláště chráněných druhů.

Z obojživelníků byl v rámci území zjištěn výskyt 10 druhů. Z tohoto počtu bylo zaznamenáno 9

zvláště chráněných druhů. V kategorii kriticky ohrožené druhy – §1: skokan ostronosý (Rana arvalis),

7 silně ohrožených druhů – §2: kuňka žlutobřichá (Bombina variegata), ropucha zelená (Bufo

viridis), rosnička zelená (Hyla arborea), skokan štíhlý (Rana dalmatina), skokan zelený (Rana

esculenta), čoleke obecný (Triturus vulgaris) a čolek velký (Triturus cristatus). Z ohrožených druhů

– §3: ropucha obecná (Bufo bufo). V kategorii se mimo zvláště chráněných druhů obojživelníků

v území vyskytuje také skokan hnědý (Rana temporaria).

Obecně lze hodnotit současné území pro obojživelníky jako málo příznivé a to zejména pro období

rozmnožovací vodní fáze. Minimum vodních ploch, jejich zazemnění, značná rozkolísanost a

periodicita zvodnění druhy na ně vázané v území významně limituje. Současné nevhodné intenzivní

hospodaření na rybnících pak patrně stojí za dalším snižováním počtu obojživelníků.

V případě téměř všech obojživelníků, vyjma ropuchy obecné, skokana zeleného a rosničky zelené,

jsou jejich počty natolik malé, že pokud nedojde alespoň k úpravě současných ploch jejich výskytu a

rozmnožování, lze v horizontu několika málo let očekávat jejich úplné vyhynutí. Z dostupné odborné

literatury a osobních zkušeností zpracovatele průzkumu je známo, že právě vojenská cvičiště,

střelnice, cihelny, pískovny a popřípadě další antropogenně ovlivněné plochy často poskytují velmi

dobré podmínky pro přežívání poměrně velkých populací těchto druhů. Při zohlednění a zachování

vhodných podmínek pro obojživelníky se nakonec tyto plochy stávají jedinými možnými a posledními

biotopy v širším území. To paradoxně pomáhá k přežití obojživelníků v dostatečném množství,

přestože se jedná o biotopy silně přeměněné či ovlivněné člověkem. V běžné krajině, která je již

převážně unifikovaná a přeměněná, nemají zejména obojživelníci často šanci nalézt vhodná místa pro

rozmnožování a trvalé přežití.



Přestože byla u většiny druhů zjištěna nízká početnost jednotlivých druhů, představuje bývalá

střelnice Krnov – Chomýž jednu z nejbohatších lokalit na obojživelníky v Krnovském regionu a

dokonce druhovým složením zcela překonává blízkou Evropsky významnou lokalitu Staré hliniště!

Úpravou současných ekologických podmínek ploch jejich výskytu a rozmnožování je míněna

zejména razantní prořezávka dřevin a křovin v blízkosti vodních ploch, které tyto plochy zastiňují a

kde byli tito živočichové zjištěni (vodní plocha č. I, II, III, IV, V, VI, VII, VIII, IX, X), tedy až na

„Dolní rybník“ všechny plochy. Toto opatření však ještě není zcela dostatečné, neboť je zcela

nezbytně nutné v území provést vyčištění dílčích vodních ploch č. I, III, IV a VIII od pneumatik a

odpadů, které zde byly ponechány sovětskou armádou a patrně navezeny i místními obyvateli (toto se

možná týká i dalších ploch). U všech ploch je potřeba provést také chemický rozbor sedimentů, neboť

v některých tůních, i když jsou osluněné a relativně vhodné k rozmnožování je výskyt obojživelníků

překvapivě velmi nízký. To může být způsobeno starou ekologickou zátěží z techniky (tanky), neboť

alespoň část těchto vodních ploch se nachází v bývalých tankových a pěších okopech nebo

v dopadových plochách střel.

Z plazů byl v území zjištěn výskyt 6 druhů. Z tohoto počtu patří všechny druhy mezi zvláště

chráněné živočichy. V kategorii kriticky ohrožené – §1 se jedná o zmiji obecnou (Vipera berus). 4

druhy v kategorii silně ohrožené – §2: užovka hladká (Natrix austriaca), ještěrka živorodá (Zootoca

vivipara), ještěrka obecná (Lacerta agilis) a slepýš křehký (Anguis fragilis). Z ohrožených plazů –

§3, pak jeden druh: užovka obojková (Natrix natrix).

U plazů může být limitujícím faktorem postupné zastiňování a zapojení bývalých lučních ploch a

přeměna na husté stromové porosty a tím také pokles vhodné potravy a příhodných biotopů (slunící

plochy atd.).

Z celkového počtu 90 zaznamenaných druhů ptáků patří 25 do kategorie zvláště chráněných druhů

dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. V kategorii kriticky ohrožené druhy – §1, byl v území zaznamenán jeden

druh: strnad zahradní (Emberiza hortulana). Strnad zahradní se v území vyskytuje v období

posledních několika let jen sporadicky, jeho ústup z území může být přičítán k postupnému zapojování

lučních biotopů keřovými a stromovými porosty, tudíž ke změně vhodných ekologických podmínek.

V kategorii silně ohrožené druhy – §2, 11 druhů: krahujec obecný (Accipiter nisus), pisík

obecný (Actitis hypoleucos), lelek lesní (Caprimulgus europaeus), čáp černý (Ciconia nigra),

chřástal polní (Crex crex), křepelka polní (Coturnix coturnix), bekasína otavní (Gallinago

gallinago), krutihlav obecný (Jynx torquilla), bělořit šedý (Oenanthe oenanthe), žluva hajní

(Oriolus oriolus), včelojed lesní (Pernis apivorus) a pěnice vlašská (Sylvia nisoria).

V kategorii ohrožených druhů – §3, bylo zjištěno 11 druhů: jestřáb lesní (Accipiter gentilis),

kopřivka obecná (Anas strepera), rorýs obecný (Apus apus), čáp bílý (Ciconia ciconia), krkavec

velký (Corvus corax), vlaštovka obecná (Hirundo rustica), ťuhýk obecný (Lanius collurio), ťuhýk

šedý (Lanius excubitor), koroptev polní (Perdix perdix), bramborníček černohlavý (Saxicola

torquata) a bramborníček hnědý (Saxicola rubetra).

Z výše uvedených skupin ptáků jsou nejvíce ohroženy druhy otevřených a nezapojených ploch a

to ztrátou vhodného hnízdiště a potravních zdrojů. Pokud bude i nadále docházet k zarůstání a

zmenšování ploch luk postupně vymizí z potenciálně hnízdících a hnízdících ptáků např. strnad

zahradní, chřástal polní, křepelka polní, bekasína otavní, bělořit šedý, pěnice vlašská, ťuhýk obecný,

ťuhýk šedý, koroptev polní, bramborníček černohlavý a bramborníček hnědý. V důsledku sukcese

může tedy zmizet téměř polovina zvláště chráněných ptačích druhů. Další setrvání ptačího druhu

světlých lesů - krutihlava obecného je závislé na dostatku mravenišť a doupných stromů. Zbylé druhy

jsou zarůstáním méně dotčeny, neboť se jedná o tzv. lesní nebo naopak synantropní druhy. Pisík

obecný je vázán na nezapojené a obnažené rybniční břehy a dna.

Ze savců byl v území zaznamenán výskyt 13 druhů. Ze zvláště chráněných druhů nebyl zjištěn

žádný. Zjištěný počet savců není jistě konečný a lze očekávat např. výskyt dalších druhů drobných



hmyzožravců, hlodavců nebo přelétajících netopýrů (zvláště chráněné druhy). Pro posuzované území

je tento zjištěný soubor však dostatečný.

8. ZÁSADY MANAGEMENTU A VYUŽITÍ ÚZEMÍ Z POHLEDU OBRATLOVCŮ

Zásady managementu vycházejí z výsledků průzkumu a z původního dokumentu: Metodický

materiál pro biologický management lokality Krnov - Chomýž, k. ú. Krásné Loučky, Projekt „Obnova

a rekreační využití území bývalého vojenského cvičiště Chomýž“ (Czernik, Dočkalová & Kašák

2009). Následující skupiny obratlovců – obojživelníci, plazi, ptáci jsou vybrány s ohledem na jejich

bioindikační funkci, která odráží současné a předchozí podmínky v území. Postupná přeměna a ztráta

původních a přechodných biotopů (luční porosty) na stromové a lesní porosty se odráží v početnosti

těchto druhů a často vede k jejich postupnému a úplnému vymizení z území. To vede k snížení

biodiverzity území a v mnoha případech i k zániku posledních vhodných ploch s výskytem druhů

v širším kontextu regionu.

8.1. Obojživelníci (Amphibia)

V území střelnice se vyskytuje několik vodních ploch, které jsou využívány obojživelníky

zejména v jarním období k rozmnožování. Některé druhy obývají tyto plochy celoročně. Vodní plochy

v území lze rozdělit s pohledu významnosti na rybníky (vodní plocha č. II, IX) a malé vodní plochy

(vodní plocha č. I, III, IV, V, VI, VII, VIII, IX, X). Dle funkčnosti na funkční, semifunkční a

nefunkční (zaniklé). Poslední kategorie zároveň poskytuje dílčí potenciál pro obnovu a další využívání

těchto ploch obojživelníky.

8.1.1.1. Rybníky – vodní plocha č. II, XI (dílčí plocha č. 50, 60)V území se vyskytují dva rybníky „Horní“ a „Dolní“. Biologický stav těchto ploch se odvíjí od

hospodaření, složení a velikosti rybí obsádky.

„Horní rybník“ je v současné době stabilizovaný, bez větších zásahů do litorálního pásma, zdrže

či funkčních objektů. Po obvodu dochází k zarůstání náletovými dřevinami olší a vrb. Litorální pásmo

je tvořeno porosty vysokých ostřic a sítin. Vytváří jej kromě hráze po celém obvodu pruh o šířce ca 2

až 3 metry. Nejvyvinutější je v nátokové části – šířka ca do 5 m. Tyto porosty jsou velmi cenné pro

rozmnožování obojživelníků, kladení jejich snůšek a další ochraně vývojových stádií obojživelníků

před predátory. Plocha je významným rozmnožištěm ropuchy obecné (ca do 100 exemplářů, stav

duben 2009). V průběhu minulých let byl na ploše zaznamenán výskyt rosničky zelené, komplexu

zelených skokanů a skokana hnědého. Přestože na ploše nebyl zaznamenán výskyt dalších

obojživelníků, lze jejich výskyt předpokládat.

S ohledem na zachování vhodné příbřežní (litorální) bylinné vegetace je potřeba nastavit

„přiměřenou“ polointenzivní osádku ryb bez přítomnosti býložravých druhů, jako je nepůvodní amur

bílý (Ctenopharyngodon idella). Tento druh dokáže úspěšně redukovat veškerá makrofyta z hladiny

rybníka a litorálního pásma, které jsou nutné pro obojživelníky jako kryt a místa pro uchycení snůšek.

V obsádce by neměl také být velký podíl dravých ryb s ohledem na dobře známou predaci

obojživelníků.

„Dolní rybník“ je sportovním revírem a významným rozmnožiště ropuchy obecné. V roce 2009

zde bylo napočítáno cca 500 exemplářů (samci a samice) a desítky až stovky snůšek.



Box 1. Stručná doporučení k rybníkům s pohledu obojživelníků- Polointenzivní chov ryb s vyloučením amura bílého z obsádky nebo jeho redukci na několik

jedinců do 10 ryb na ha.

- Minimum dravých ryb v rybí obsádce s ohledem na obojživelníky

- Nevypouštět nebo snižovat hladinu rybníka v jarním období při rozmnožování obojživelníků

- Při odbahnění rybníků provádět bagrování mimo vegetačním období

- Sedimenty neukládat a nerozhrnovat v území střelnice Krnov - Chomýž

- Pro záměr úprav a odbahnění rybníků zpracovat odborný biologický průzkum s harmonogramem

provádění prací tak, aby byl vyloučen nebo minimalizován případný negativní vliv na

obojživelníky

8.1.1.2. Funkční malé vodní plochy (tůně) – vodní plocha č. VI, VII, VIIITato kategorie je v území zastoupena nejméně a v podstatě se jedná po rybnících o jediné plochy,

kde dochází k omezenému rozmnožování obojživelníků. V území, které řeší projekt, se tyto plochy

nenacházejí, neboť jsou umístěny ve většině na ploše bývalých tankových tratí parcely č. 658/5 –

plocha č. 23. Z minulých let a návštěvy v tomto roce je však známo, že i přes své relativně vhodné

parametry jsou tůně osídlovány minimálně. Toto si lze vysvětlovat pouze předchozí kontaminací

vojenskou technikou (ropné a jiné provozní látky), popřípadě jinou zátěží. Počty obojživelníků jsou

omezeny na jednotlivé exempláře (skokan zelený, ropucha obecná, skokan hnědý, kuňka žlutobřichá,

čolek velký, čolek obecný). Stejné je to v případě snůšek. Obdobné biotopy na nejbližší podobné

lokalitě – v Přírodní památce Staré Hliniště jsou přitom obsazeny desítkami čolků obecných a čolků

velkých.

Další tůň se nachází v místě bývalého malého lomu č. 16, zde je situace obdobná a je patrně

způsobena starou černou skládkou komunálního odpadu, která do tůně částečně zasahuje (azbestová

krytina, pneumatiky, suť atd.).

Špatný stav funkčních tůní ukazuje na nedostatek vhodných ploch pro rozmnožování.

V kombinaci s intenzifikací rybníků může vést k výraznému úbytku biotopů a následně i počtu jedinců

všech druhů obojživelníků.

8.1.1.3. Semifunkční a nefunkční malé vodní plochy – vodní plocha č. I, II, III, IV, V, IX, XTěchto ploch je v území střelnice nejvíce. Většina ploch ztratila vhodné parametry pro další

využívání obojživelníky a to jak pro rozmnožování, tak pro trvalý výskyt. Jedná se zejména o drobné

vodní plochy silně zastíněné současným náletem dřevin. Zastínění vede ke snížení atraktivnosti pro

obojživelníky. Navíc zde dochází opadem listí k postupnému zazemňování a hnilobným procesům.

V menší míře také přispívá evapotranspirace k úbytku vody ve vodním sloupci. Většina těchto

drobných vodních ploch je již zcela zazemněna a není zde potřebná hloubka nebo plocha vhodná pro

obojživelníky. Zazemnění a zastínění jsou příčinou rychlého úbytku těchto ploch. Většina těchto tůní

vznikla také pojezdem těžké vojenské techniky a v důsledku explozí munice. Tyto plochy jsou proto o

poznání plytší a jejich zazemnění probíhá rychleji – to je příklad série tůněk a prohlubní mimo

zájmovou plochu na parcele č. 658/5 (dílčí plocha č. 23).

Vhodné opatření pro zlepšení tohoto stavu je provedení významné redukce většiny dřevin, které

se v blízkosti těchto ploch nacházejí. Rozsah redukce je nutno individuálně stanovit u každé konkrétní

plochy. Dále je nutné provedení výkopu (ruční, strojové) a obnovení parametrů tůní nebo jejich

vylepšení s ohledem na specifické biologické nároky jednotlivých obojživelníků. Pro projekt je tedy

důležité vytipování těchto ploch a ponechání je jako rezervy, která bude v závislosti na přístupnosti

finančních prostředků z dotačních titulů realizována později (např. Program péče o krajinu

Ministerstva životního prostředí, Operační program životního prostředí MŽP).



Tyto malé vodní plochy je možné jednoduše obnovit nenáročnými úpravami. Pro každou

jednotlivou plochu je však nutné zpracovat alespoň stručné technické parametry, které budou vhodné

pro obojživelníky a stanovit rozsah kácených dřevin.

Z důležitých parametrů je to členitost břehů a hloubková různorodost – tůň by měla obsahovat

mělké partie s litorální vegetací a hlubšími plochami vhodnými pro přezimování některých druhů

obojživelníků nebo pro udržení vody nutné pro metamorfózu obojživelníků

Pozvolné svahy jsou důležité pro plynulý přechod do okolních ploch. Dále je nezbytné dostatečné

oslunění, pokud nebudou tůně primárně koncipovány pro druhy tolerující zastínění např. čolek horský,

skokan hnědý (podle Mikátová a Vlašín 2002). S ohledem na převahu druhů vyžadující osluněné tůně

je nutné při realizaci těchto objektů vycházet z jejich nároků. V území je potřeba na plochách

vhodných pro tůně vytvořit nikoliv jednu tůň, ale soustavu tůní s proměnlivou hloubkou, rozlohou a

tvarem. Základní rozdělení je potřeba rozdělit na mělké tůně (hloubka do 0,5 m), středně mělké tůně a

mokřady (hloubka do 0,9 m) a středně hluboké tůně a mokřady (hloubka zimovacích kapes do 1,7 – 2

m).

Vhodné plochy pro realizaci tůní jsou uvedeny v mapové příloze č. 1, 2. Na základě průzkumu

území byly navrženy plochy pro realizaci nových tůní. Tyto plochy je nutné nezalesňovat, mohou však

být zahrnuty do pozemků plnící funkci lesa nebo v kategorii les - bezlesí. Níže uvedená tabulka

ukazuje vytipované vhodné plochy k realizaci tůní

Mělké tůně (hloubka do 0,5 m)

Jsou navrženy s ohledem na vodní obratlovce vyžadující plytkou hladinu vody. V zájmovém území

jsou situovány jako součást kosených ploch, s mělkým zahloubením (do 0,5 m) s poměrem stran

k maximální hloubce 1:10, jejich naplnění vodou bude odvislé od množství dešťových srážek. Voda

v těchto tůních bude víceméně závislá na dešťových srážkách. Plytká hloubka a periodické zvodnění je

důležité pro rozmnožování kuněk (Bombina sp.), ropuchy zelené (Bufo viridis), popřípadě dalších

druhu – rosnička zelená (Hyla arborea), skokan štíhlý (Rana dalmatina), skokan zelený (Rana

esculenta) apod.

Středně mělké tůně a mokřady (hloubka do 0,9 m)

S funkcí trvale nebo částečně reprodukční nádrží pro obojživelníky – částečným zvodněním během

celého roku (s návrhem do hloubky 0,9 m). V podzimním období (mimo hnízdění ptáků a migraci

obojživelníků) se uvažuje s ručním obkosením. Sklony svahů se provedou v poměru 1:5-10

s maximálním důrazem na pozvolný sklon a jejich proměnlivou hloubku.

Do tůní se na několika místech vloží rozkošacené větve vrb (tzv. mrtvé dřevo), což bude

představovat základní úkryt před predátory, s možností rozmnožování. Vložené větve se ukotví kolíky

a většími kameny. Tyto tůně splňují parametry pro rozmnožování a obývání většiny obojživelníků,

kteří se v území vyskytují.

Středně hluboké tůně a mokřady (hloubka do 1,7-2 m)

Tento typ tůní je uzpůsoben pro hlavní zadržení vody v území a bude tvořit základní kostru

mokřadních ploch. Větší hloubka také zajistí v sušších obdobích vyšší hladinu vody v okolních

navazujících tůních s menší hloubkou. Větší plochy tůní jsou také důležité s ohledem na potenciálně

hnízdící a protahující druhy vodních ptáků (bahňáci) a také jako potravní plocha pro ostatní druhy,

např. brodivé - volavka popelavá (Ardea cinerea), čáp bílý (Ciconia ciconia), čáp černý (Ciconia

nigra) apod. Důležité je zachování terasovitosti (sklony 1 :3-5) u mělčin s ohledem na ptáky a zejména

obojživelníky. Nejhlubší místo bude tvořit dvě až tři kapsy pro zazimování obojživelníků. Průměrná

hloubka bude dosahovat 0,9 m.



ZimovištěZeminu z výkopu nejlépe odvézt mimo území. Ve větší vzdálenosti od těchto tůní je však možno

vybudovat z části získané zeminy zimoviště (jílovitá vrstva cca 0,3-0,5 m překryta ornicí s travinami),

pod těmito vrstvami se provede zásyp s drobné a hrubého kamene na hloubku 1,0 m, pod úrovní

terénu. Z delší strany hrudy se vytvoří vstupní otvory pro zimoviště obojživelníků a plazů z trubky o

průměru 8- 10 cm.

Tab. č. 2: Přehled ploch vhodných pro tůně a jejich rozloha

navrhované plochy pro tvorbu tůní rozloha ploch v m2

T1 895,8932

T2 611,0592

T3 1547,847

T7 1444,528

T4 2165,289

T10 1004,992

T11 1394,2

T8 2967,693

T9 1531,659

T6 512,8172

T5 348,3787

Box 2. Stručná doporučení k údržbě, obnově a realizaci malých vodních ploch

- Pro záměr obnovy, úpravy a budování nových malých vodních nádrží provést jednoduchou

projektovou dokumentaci s nastavením parametrů vodních ploch vhodných pro obojživelníky.

- Parametry tůní musí vycházet z nároků obojživelníků. Konzultace provádět s odborníky -

botanik, zoolog (případně AOPK ČR, středisko Ostrava)

- U nefunkčních vodních ploch provést jejich odstínění a obnovu

- U vodních ploch s deponiemi odpadu nebo jinak kontaminovanými, provést analýzu chemismu

vody a odstranění případné zátěže

- Obnovit a rozšířit migrační koridory mezi jednotlivými loukami

- V případě intenzivní pastvy je nutné oddělovat vodní plochy od pastvin ohradníkem

- Travní porosty nemulčovat !

8.2. Plazi (Reptilia)

Postupná izolace lučních ploch a ztráta jejich konektivity může přispět ke ztrátě vhodných

potravních i úkrytových biotopů. Z tohoto pohledu je pro území nezbytně nutné obhospodařování

spočívající v kombinaci extenzivní pastvy, šetrného ručního kosení nebo za využití lehké

mechanizace. Důležité je propojení izolovaných částí luk koridory.

Šetrné hospodaření – kosení, extenzivní pastva a zachování navržené části lučních porostů

s migračními koridory je zárukou, že bohaté plazí společenstvo území nebude významně negativně

dotčeno, jak by tomu bylo v případě úplného zalesnění celého území nebo jeho podstatné části nad

současný stav. Naopak tato opatření přispějí ke zvýšení populací těchto zvláště chráněných druhů

plazů. Celé území lze z pohledu populací plazů označit za stanoviště blízká přírodě a v regionu jako

velmi významné.

Při extenzivní pastvě dobytek vytváří mozaiku spasené a nespasené vegetace a dochází k redukci

některých druhů náletových dřevin. Kombinace pastvy koz a ovcí patří mezi nejvhodnější pro



udržování lučních lokalit. Pro plazy je důležité zachování části křovin a dřevin na pasených plochách,

neboť slouží k orientaci a přechodnému úkrytu.

Z pohledu podpory plazů je vhodné na vybraných místech na okrajích ploch zakládat

z nadbytečné travní biomasy (s prvky dřeva a větví) deponie, které mohou sloužit jako místo pro

přezimování, úkryt a rozmnožování (snášení vajec atd.). V současné době jsou takto částečně

využívány některé vytvořené deponie biomasy na okrajích kosených ploch, které byly vytvořeny ZO

ČSOP Levrekův ostrov.

Box 3. Stručná doporučení k podpoře plazů- Obnovit a rozšířit migrační koridory mezi jednotlivými loukami

- Provádět extenzivní pastvu a kosení

- Na pastvinách zachovat částečně roztroušené porosty křovin a dřevin

- Z výřezu dřevin a travní biomasy je možné v území po konzultacích s botanikem a zoologem

vytvořit úkryty a zimoviště


8.3. Ptáci (Aves)

Různorodé typy biotopů v území, od lučních až po lesní, vytvářejí v území pestrou hnízdní i

potravní nabídku celé řady ptáků. Mezi nejcennější skupinu patří ptáci závislí na rozvolněných

plochách nebo plochách s částečně zapojenou a mozaikovitou strukturou křovin. Tyto druhy jsou

postupnou sukcesí dřevin a případným zalesňováním nejvíce ohroženi.

Přestože ptáci patří ze všech výše uvedených skupin obratlovců k nejmobilnějším, dostatečné

propojení jednotlivých luk je nutné pro hmyz, který představuje potravu ptáků. Současné vymezené

plochy, u kterých je počítáno s převodem na lesní pozemky, je vhodné jejich ponechání

k samovolnému zalesnění (alespoň 1/3), neboť to přispěje v delším časovém horizontu k pomalejším

změnám ve struktuře území a bude mezitím možné obnovení lučních ploch pastvou a tím částečně

nahradit deficit vhodných biotopů. Podobně jako u předchozích skupin je důležité pro ptáky zachovat

alespoň část keřů a některých stromů, které mohou sloužit jako hnízdiště, vhodná pozorovací místa pro

lov hmyzu, úkryt atd. Názorný příklad cílových roztroušených formací keřů a stromů je již v území na

nejzápadnější „Dolní louce“ (plocha č. 10, 11) u rybníka, která je obhospodařována organizací ZO

ČSOP Levrekův ostrov. Přestože je uvažováno o další redukci těchto dřevin z plochy (bříza bílá, topol

osika) a asanaci části lemů na kontaktu s údolní nivou, blíží se tento poměr dřevin vzhledem k ploše

louky k ideálnímu stavu.

Box 4. Stručná doporučení k podpoře ptáků

- Obnovit a rozšířit migrační koridory mezi jednotlivými loukami

- Provádět extenzivní pastvu a šetrné kosení

- Na pastvinách zachovat částečně roztroušené porosty křovin a dřevin

- V případě zjištění pozemního hnízda (chřástal polní, koroptev, křepelka), oplotit plochu v okruhu

ca 10 - 15 metrů, aby nedošlo ke zničení snůšky

- Ponechávat v pastvinách, popřípadě oplotit mraveniště velkých mravenců sloužící jako

významná potrava některých ptáků


- Pro vzácné dutinové hnízdiče a sovy v území instalovat alespoň 50 ks ptačích budek pro

krutihlava obecného (Jynx torquilla) a sovy – puštikovník 3ks



8.4. Savci (Mammalia)

Z pohledu savců není nutno na základě zjištěných výsledků provádět žádná speciální opatření,

všechny zásahy směřované pro podporu tří výše uvedených skupin – obojživelníci, plazi, ptáci, bude

přínosem i pro savce.

9. ZÁVĚR

Závěrem lze konstatovat, že bývalý vojenský prostor Krnov - Chomýž je možné označit jako

jednu z nejhodnotnějších lokalit širšího Krnovska týkající se druhového zastoupení zvláště chráněných

živočichů – obojživelníků, plazů a lučních druhů ptáků.

10. PO UŽITÁ LITERATURA

Anděra M. (2000): Atlas rozšíření savců v České republice – Předběžná verze III. Hmyzožravci

(Insectivora). – Národní muzeum, Praha.

Anděra M. & Beneš B. (2001): Atlas rozšíření savců v České republice – Předběžná verze IV.,

Hlodavci (Rodentia) – část 1. Křečkovití (Cricetidae), hrabošovití (Arvicolidae), plchovití

(Gliridae). – Národní muzeum, Praha.

Anděra M. & Beneš B. (2002): Atlas rozšíření savců v České republice – Předběžná verze IV.,

Hlodavci (Rodentia) – část 2. Myšovití (Muridae), myšivkovití (Zapodidae). – Národní muzeum,

Praha.

Anděra M. & Červený J. (2003): Červený seznam savců České Republiky. - In: Plesník J., Hanzal J.

& Brejšková L. [eds.]: Červený seznam ohrožených druhů České Republiky. Obratlovci. Příroda

22: 121–129.

Culek M. [ed.] (1996): Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha.

Czernik A., Dočkalová Z. & Kašák J., (2009): Metodický materiál pro biologický management

lokality Krnov – Chomýž, k. ú. Krásné Loučky, Projekt „Obnova a rekreační využití

území bývalého vojenského cvičiště Chomýž“ [Depon in. Městský úřad Krnov].Háková A., Klaudisová A. & Sádlo J. [eds.] (2004): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy

Natura 2000. PLANETA XII, 3/2004 – druhá část. MŽP Praha.

Mládek J., Pavlů V., Hejcman M. & Gaisler J [eds.] (2006): Pastva jako prostředek údržby trvalých

Plesník J., Hanzal V., Brejšková L. (eds.): Červený seznam ohrožených druhů České republiky,

Obratlovci. - Příroda, Praha, 22 [2003], 183 pp.

Pruner L. & Míka P. (1996): Klapalekiana. Seznam obcí a jejich částí v České republice s čísly

Roth P. [ed.], (2003): Legislativa evropských společenství v oblasti územní a druhové ochrany

přírody, směrnice 79/409/EHS, směrnice 92/43/EHS, rozhodnutí 97/266/ES. MŽP, Praha.

Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní

rady č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění.

Zákon České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

Šťastný K. & Bejček V. (2003): Červený seznam ptáků České Republiky. - In: Plesník J., Hanzal J.

& Brejšková L. [eds.]: Červený seznam ohrožených druhů České Republiky. Obratlovci. Příroda

22: 83–93.

Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. (2006): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České Republice 2001–

2003. Aventinum, Praha.



11. PŘÍLOHY



Obr č. 1 – Kuňka žlutobřichá (Bombin variegata) při rozmnožování v litorálu „Dolního rybníka“

(květen 2009).

Obr č. 2 – Ropuchy obecné (Bufo bufo) a jejich provazovité snůšky při rozmnožování v litorálu

„Horního rybníka“ (duben 2011).



Obr č. 3 – Mraveniště velkých mravenců slouží jako potravní zdroj (kukly, mravenci) vzácného

krutihlava obecného (Jynx torquilla), který v území doposud hnízdí (červen 2011).

Obr č. 4 – Přestože se na dílčí ploše č. 23 vyskytují tůně, jejich obsazení obojživelníky je limitováno

zarůstáním keři a stromy, které je nutné radikálně prořezat. Navíc některé tůně mohou být

kontaminovány předchozí vojenskou činností (červen 2011).



Obr. č. 5 – Litorální pásmo v nátokové části rybníka s bohatou vegetací, splňuj požadavky na vhodný biotop pro obojživelníky. Další osud obojživelníků v rybníce závisí na druhovém složení a množství ryb. (červen 2011).

Obr. č. 6 – Zbytky zazemněné tůně v údolním jasanovo-olšovém luhu plochy č. 21 A. Tyto tůně již neplní funkci rozmnožiště. Vzácně zde byl na jaře zastižen skokan hnědý (Rana temporaria) (duben2011).



Obr. č. 7 – Pozůstatek zazemněné a zarostlé tůně, vodní plochy č. I. na dílčí ploše č. 21E. Po vyčištění a vykácení dřevin může opět plocha sloužit obojživelníkům.

Obr. č. 8 – Rozvolněné trávobylinné porosty s mozaikou dřevin a křovin jsou v současné krajině jedny z nejcennějších biotopů, které poskytují útočiště mnoha ohroženým druhům obojživelníků, plazů, ptáků a savců (květen 2011).



Mapa č. 1 – Mapa stávajících vodních ploch a ploch pro nové „tůně“ (T1 – T11).



Mapa č. 2 – Mapa stávajících vodních ploch a ploch pro nové „tůně“ na podkladě dílčích ploch.



Mapa č. 3 – Mapa výskytu plazů na podkladě dílčích ploch.



Mapa č. 4 – Mapa výskytu obojživelníků I/II na podkladě dílčích ploch.



Mapa č. 5 – Mapa výskytu obojživelníků II/II na podkladě dílčích ploch.

inventarizační průzkum zoologický lokalita krnov – chomýž ...€¦ · inventarizační...

Documents