[i' 1. rje je již teorií vnímání] · l na, jež měla tvar čtverce, se deformuje, až...

[I' 1. rje těla je již teorií vnímání]

tě, podobně jako je srdce v organismu: neustále 235/245

II P tf vanou, na niž lze patřit, zevnitř ji uvádí do chodu II j cI'n systém . Když se procházím po bytě , rozličné

' 11' ,' mi nabízí , by se mi nemohly jevit jako vzhledy ' i, pokud bych nevěděl, že každý z nich představuje byt

I I č i ( cllamtud , pokud bych si nebyl vědom svého vlastního II t la jako něčeho , co zůstává totožné napříč různými

I p h bu. Zajisté, mohu se v myšlenkách vznést nad svůj I . p cl tavovat či načrtnout na papír jeho plánek, ale

\ I ~u uchopit jednotu předmětu bez zprostředkování ,

I Jl zl II eno t, neboť to, čemu říkám plánek, je jen širší , I t) b t "v iděný shora". Všechny obvyklé perspektivy II h!'ne ut jen díky tomu, že vím, že jeden a týž vtělený

I tupn · pohlížet z rozličných pozic. Možná nám někdo I i č l II nf předmětu do tělesné zkušenosti, v níž tvoří jeden

I II I ) I , , () Infrná předmětu právě to, co vytváří jeho objektivitu. Ze I" J, z lujfm/lmé tě lo, nikdy nevidím šest stěn krychle - byť

. 11 j Iko těny stejné. A přece má slovo "krychle" smysl. I , I Ul ; ná krychle má bez ohledu na způsoby, jak se jeví

's t tej ných stěn . Jak kolem ní postupně procházím, L na, jež měla tvar čtverce, se deformuje, až nakonec obj vuj í ostatní strany a každá postupně získá tvar Lup této zkušenosti je pro mne jen příležitostí , jak

. lIu s j j ími šesti stěnami, které jsou stejné a existují I l rozumovou strukturu, která je jejím základem. Ba

II procházení kolem krychle být motivem k úsudku 246

", j . t ba, aby i má přemístění byla vztažena k objekll . l bec tedy neplatí, že zkušenost vlastního pohybu

• I z' ni ž má předmět polohu. Právě naopak: tím, že ! I ).i Iko pohybující se předmět, mohu prohlédnout per- 236

I I. )I) truovat opravdovou krychli. Zkušenost vlastního ly I li j ' n psychologickou okolností vnímání a nijak by

II I li ~ ni smyslu předmětu. Předmět a mé tělo by sice tvoll , II • m jednalo by se o svazek objektivních korelací, I p ·u 'hvílí řekli, o celekprožívaných souvztažností. III h tyla myšlena, a nikoli zakoušena jako korelát

255

Dru

há

část.

Vní

man

ý sv

ět

jedn

oty

naše

ho t

ěla.

Je 'v

šak

mož

né odd

ělit

předmět o

d sk

uteč

ných

po

dmín

ek,

za n

ichž

je

nám

dán

? Můžeme dis

kurs

ivně

skl

ádat

poj

em

čísl

a še

st, p

ojem

"st

rana

", p

ojem

ste

jnos

ti a

spo

jit j

e do

for

mul

e, k

terá

je

def

inic

í kry

chle

. Avš

ak t

ato

defi

nice

nás

spí

še s

taví

pře

d ot

ázku

, ne

ž že

by

nám

nab

ízel

a ně

co k

pro

mýš

lení

. Z

e sl

epéh

o a

sym

boli

ckéh

o m

yšle

ní s

e vy

man

íme je

dině

tak

, že

spa

třím

e je

dine

čné

pros

toro

vé

jsou

cno,

kte

ré j

e no

site

lem

vše

ch těc

hto predikátů. J

e tř

eba

v m

yš

lenk

ách na

črtn

out

tuto

zvl

áštn

í fo

rmu,

jež

uza

vírá

část

pros

toru

mez

i še

st s

tejn

ých

stěn

. Nicméně m

ají-

li s

lova

"uz

avír

at"

a "m

ezi"

pro

ná

s ně

jaký

sm

ysl,

pak

jen

dík

y to

mu,

že

jej čerpaj í

z na

ší z

kuše

nost

i vt

ělen

ých subjektů

. V p

rost

oru

sam

ém,

bez přítomnosti

psyc

hofy

zic

kého

sub

jekt

u ne

ní ž

ádný

směr, ž

ádné

uvn

itř

ani vně. Určitý

pros

tor

je "uz

avře

n" m

ezi

stra

ny k

rych

le, po

dobn

ě ja

ko

jsm

e uz

avře

ni m

ezi

zdm

i sv

ého

poko

je.

K t

omu,

aby

chom

moh

li m

ysle

t kry

chli

, zau

jím

ám

e ur

čité

pos

tave

ní v

pro

stor

u -

jedn

ou n

a po

vrch

u, ji

ndy

v ní

, jin

dy

zas

mim

o ni

, a

tedy

ji v

idím

e z

pers

pekt

ivy.

Kry

chle

se

šest

i st

ejný

mi

stěn

ami

je n

ejen

nev

idit

elná

, ale

nav

íc n

emys

lite

lná.

Je

to k

rych

le, j

ak

by b

yla

sam

a pr

o se

be,

avša

k kr

ychl

e ne

ní s

ama

pro

sebe

, neboť j

e to

pře

dmět

. P

rvní

dog

mat

ism

us,

kter

ého

nás

zbav

í re

flex

ivní

ana

lýza

, spočívá

v tv

rzen

í, ž

e předmět j

e o so

bě či ab

solu

tně,

ani

ž by

se

tent

o do

gmat

ism

us p

tal,

co předmět je

st.

Exi

stuj

e vš

ak d

ruhý

dog

mat

ism

us,

kter

ý tv

rdí,

že předmět m

á pr

esum

ptiv

ní v

ýzna

m,

avša

k ne

klad

e si

ot

ázku

, jak

tent

o vý

znam

vst

upuj

e do

naš

í zk

ušen

osti

. R

efle

xivn

í an

alý

za n

ahra

zuje

abs

olut

ní e

xist

enci

pře

dmět

u m

yšle

nkou

abs

olut

ního

př

edmě

tu,

a kd

yž s

e po

kouš

í po

vzné

st n

ad pře

dmět

, m

ysle

t je

j, a

niž

by z

aují

mal

a hl

edis

ko,

rozv

rací

jeh

o vni

třní

str

uktu

ru.

Kry

chle

se

šest

i st

ejný

mi st

ěnam

i pr

o m

ne e

xist

uje

a já

moh

u do

spět

k předmětu

247

niko

li p

roto

, že

jej

zevnitř k

onst

ituu

ji,

nýbr

ž pr

oto

, že

se p

erce

ptiv

ní

zkuš

enos

tí nořím d

o tloušťky s

věta

. T

o, ž

e kr

ychl

e m

á še

st s

tejn

ých

237

stěn,

je m

ezní

ide

a, j

íž vyjadřuji tělesnou přítomnost k

rych

le, j

ež j

e zd

e, pře

d m

ým z

rake

m a

mým

a ru

kam

a ve

své

per

cept

ivní

zřejmosti.

Str

any

kryc

hle

nejs

ou p

roje

kce,

nýb

rž prá

vě s

tran

y. K

dyž

je j

edn

u

po d

ruhé

v s

oula

du s

per

spek

tivn

ím z

jevo

vání

m spa

třuj

i, nev

ytvá

řím

ideu

geo

met

rick

ého

útva

ru, k

terý

je z

ákla

dem

těchto

pers

pekt

iv, n

ýbrž

kr

ychl

e je

již

zde

pře

de m

nou

a od

halu

je s

e sk

rze

ně.

Nem

ám n

ijak

za

potř

ebí

nazřít svů

j vl

astn

í po

hyb

z ob

jekt

ivní

ho h

ledi

ska

a počítat

s ní

m,

abyc

h po

sléz

e za

jeve

m r

ekon

stit

uova

l sk

uteč

ný t

var př

edmě

tu:

tent

o po

čet

je ji

ž ho

tov,

nov

ý je

v s

e ji

ž sp

ojil

s p

roží

vaný

m p

ohyb

em

256

Dru

há

čás

t.

Vní

man

ý svět

fl na

bídl

se

jako

jev

kry

chle

. Věc a

svě

t js

ou m

i dá

ny zár

oveň

s čás

tmi

méh

o tě

la -

niko

li n

a zá

klad

ě ně

jaké

"př

iroz

ené

geom

etri

e",

nýbr

ž v

živo

ucím

spo

jení

, je

ž je

sro

vnat

elné

či

spíš

e to

tožn

é se

spo

jení

m,

klcr

é ex

istu

je m

ezi čá

stmi

méh

o těla s

amot

ného

. Vnější v

ním

ání

a vn

ímán

í vl

astn

ího

těla s

e mění p

ospo

lu, neboť

jso

u dvěma s

trán

kam

i jed

noho

a t

éhož

akt

u. O

dedá

vna

se l

idé

poko

u.'c

li vysvětlit

slav

nou

Ari

stot

elov

u ilu

zi!

tím

, že

neo

bvyk

lé p

osta

vení

rr

stii neumožňuje s

ynté

zu j

ejic

h vj

emů:

pra

vá s

tran

a pr

ostř

ední

čku

II le

vá s

tran

a ukazováčku o

bvyk

le "

nepr

acuj

í" s

polu

, a

poku

d C

Ítím

e lo

tyk

v ob

ou zároveň

, je

třeba p

řipustit,

že z

de m

áme dvě k

oule

. V

c skut

ečno

sti

jso

u v

jem

y tě

chto

dvo

u pr

stů

neje

n oddělené

, ný

brž

převrácené: s

ubje

kt přisuzuje ukazováčku t

o, čeho s

e do

týká

prostřed

níče

k, a

opačně. Můžeme t

o uk

ázat

tím

, že

na

prst

y ne

chám

e pů

sobi

t

dva

odl

išné

podněty

, například

jehl

u a

koul

i.2

Ari

stot

elov

a il

uze

je

především p

oruc

hou tělesného

sché

mat

u.

Syn

téza

dvo

u hm

atov

ých

vjemů v

jed

no

m j

edin

ém předmětu zd

e ne

ní m

ožná

nik

oli hlavně

z to

ho důvodu

, že

pol

oha pr

stů

je n

eobv

yklá

či

stat

isti

cky

vzác

ná,

nýbr

ž pr

oto,

že

prav

á st

rana

prostředníčku a

lev

á st

rana

ukazováčku s

e ne

moh

ou z

apoj

it d

o společného s

yner

gick

ého

zkou

mán

í předmětu,

že

zkříže

ní prs

tů j

e ná

siln

ým p

ohyb

em,

kter

ý př

ekra

čuje

mot

oric

ké m

ož

nost

i pr

stů

sam

ých

a nemůže b

ýt sou

část

í ro

zvrh

u ur

čité

ho p

ohyb

u.

Syn

téza

předmětu s

e zd

e te

dy o

dehr

ává

skrz

e sy

ntéz

u vl

astn

ího

těla,

je j

ejí

repl

ikou

či

kore

láte

m.

Vní

mat

jed

nu j

edin

ou k

ouli

je

dosl

ova

248

toté

ž, c

o za

cház

et s

e dvěma p

rsty

jako

s je

dním

jedi

ným

org

ánem

. P

oru

cha tělesného

sché

mat

u se

dok

once

může p

roje

vit p

římo v

e vnějším

238

světě

, an

iž b

y se

mus

ela

zakl

ádat

na nějakém podnětu

. Při

hea

utos

ko-

pii

proc

hází

sub

jekt

pře

d tí

m,

než

spat

ří s

ebe

sam

a, s

tave

m s

pánk

u,

snění

či ú

zkos

ti,

a je

ho v

last

ní o

braz

, kt

erý

se m

u zj

eví zvnějšku,

je

jen

rube

m t

ohot

o odosobněnP P

acie

nt poc

iťuj

e se

be v

e dv

ojní

kovi

,

Ari

stot

elés

, O

sne

ch, k

ap. 2

, in

: Člověk a

pří

roda

; Met

afyz

ika

, 4.

knih

a,

kap.

6. -

Poz

n. p

řekl.

Tas

tevi

n, C

zerm

ak, S

chil

der,

jak

je c

ituj

e J.

Lhe

rmit

te, L

'im

age

de n

otre

co

rps,

str

. 36

nn.

3 J.

Lhe

rmit

te, L

'imag

e de

not

re c

orps

, st

r. 13

6-18

8. S

rv.

str.

191:

"P

o do

bu t

rván

í au

tosk

opie

je

subj

ekt z

apla

ven

poci

tem

hlu

boké

ho s

mut

ku,

kter

ý se

šíř

í na

toli

k, ž

e pr

onik

ne i

do

obra

zu d

vojn

íka,

u něhož s

e pa

k zd

á, ž

e je

zm

ítán

pod

obný

mi

afek

tivn

ími záchvěvy

, jak

o js

ou ty

, jež

cít

í or

igin

ál",

"zd

á

257

Dru

há

čás

t. V

ním

aný svět

kter

ý je

mim

o ně

j, podobně j

ako

ve

výta

hu,

kter

ý st

oupá

a n

áhlo

s\'

zast

aví,

pociťuji, ž

e hm

ota

méh

o tě

la z

e m

ne u

niká

hla

vou

a překro

clI

je m

eze

méh

o ob

jekt

ivní

ho těl

a. P

acie

nt c

ítí přímo v

e sv

ém v

last

nlll

l tě

le,

že t

en D

ruhý

, kt

eréh

o ni

kdy

svým

a očima nev

iděl

, se

přibliž

ujl'

.

Podobně z

drav

ý je

dine

c ro

zpoz

ná p

odle

pál

ení

v tý

lu,

že j

ej n

ěkdo

zeza

du p

ozor

uje.

4 A

opačně z

as ji

stá

form

a vněj

ší z

kuše

nost

i im

plik

uj\'

a způsobuje určitý

typ vědomí v

last

ního

těl

a. M

noho

pac

ient

ů m

luvl

o

"šes

tém

sm

yslu

", k

terý

je

zdro

jem

jej

ich

hal

ucin

ací.

Str

atto

noY

a po

kusn

á os

oba,

jej

íž v

izuá

lní

pole

byl

o ob

jekt

ivně

převrácené, z

prvl

I vi

děla

předměty vzhůru n

oham

a. Tře

tího

dne

pok

usu,

kdy

ž předměty

pom

alu

znov

u zí

skáv

aly

svis

lou

polo

hu, j

i za

plav

il "

zvlá

štní

doj

em.

že z

adní

str

anou

své

hla

vy p

ozor

uje oh

eň".

s Je

to

dáno

tím

, že

exis

tuj'

be

zpro

stře

dní

ekvi

vale

nce

mez

i or

ient

ací

zorn

ého

pole

a vědomfJ)l

vlas

tníh

o tě

la j

ako

pot

encí

toh

oto

pole

, ta

kže

expe

rim

entá

lní př

evrá

cení

se může p

roje

vit st

ejně

tak

obr

ácen

ím f

enom

enál

ních

předmět

ú

jako

nov

ým roz

děle

ním

smys

lový

ch f

unkc

í v

těle.

Kdy

ž po

kusn

á os

oba

zaostří svůj z

rak

na v

elko

u vz

dále

nost

, m

á dv

ojit

ý ob

raz

svéh

o pr

stu

stej

ně j

ako

všec

h bl

ízký

ch předmětů. K

dyž

se p

ak p

rstu

dot

knem

e č

i

do něj

bod

nem

e, v

ním

á dv

ojí

dote

k či d

vojí

bod

nutí

.6 D

voji

té vid

ěni

239/

249

tedy

nac

hází

své

pokračování v

e zd

voje

ní těl

a.

Kaž

dý vně

jší

vjem

jo

bezp

rost

ředn

ě souznačný s

urč

itým

vje

mem

méh

o tě

la, st

ejně

jak

o s

e ka

ždý

vjem

méh

o tě

la vyj

adřu

je j

azy

kem

vně

jšíh

o vn

ímán

í. P

okud

ov

šem

pla

tí, j

ak js

me právě v

iděl

i, ž

e tě

lo n

ení průzračným předmě

tem

a n

edáv

á se

nám

tak

, ja

ko

je

kruž

nice

zák

onem

své

kon

stit

uce

dána

geo

met

rovi

, po

kud

plat

í, ž

e je

výr

azov

ou j

edno

tkou

, kt

erou

se

naučíme p

ozná

vat p

ouze

tím

, že

ji přijmeme z

a sv

ou, p

ak s

e ta

to s

truk

tu

ra přenáší i

na

smys

ly v

ním

aný

svět

. T

eori

e tělesného

sché

mat

u je

im

plic

itně

teo

rií

vním

ání.

Opět js

me

se naučili pociťovat s

vé tělo. P

od

obje

ktiv

ním

věděním, j

ež p

ozná

vá těl

o z

odst

upu,

jsm

e zn

ovuo

bjev

i li

se, ž

e je

ho vědomí v

ysto

upil

o sa

mo

ze s

ebe"

. V

iz t

éž E

. M

enni

nger

-Ler

chen

ta

l, D

as T

rugg

ebil

de d

er e

igen

en G

esta

lt,

str.

180:

"N

áhle

jsem

měl p

ocit

, že

jsem

mim

o sv

é tě

lo."

4 K

. Ja

sper

s v

cita

ci u

E.

Men

ning

er-L

erch

enta

la, D

as T

rugg

ebil

de d

er

eige

nen

Ges

ta/t

, str

. 76.

G.

M.

Str

atto

n, V

isio

n w

itho

ut I

nver

sion

oft

he

Ret

inal

Imag

e, s

tr. 3

50.

J. L

herm

itte

, L 'i

mag

e de

not

re c

orps

, st

r. 39

.

258

Dru

há

část.

Vní

man

ý sv

ět

II I )

j i ně

pozn

ání tě

la,

pozn

ání,

jež

mám

e pr

oto,

že tělo j

e st

ále

s ná

mi

\ 11

1 js

me

tělo

. A s

tejn

ým způsobem b

ude tř

eba

prob

udit

zku

šeno

st

II ll

. ja

k se

nám

jev

í v

té míř

e, v

níž

jsm

e ve

svě

tě s

krze

své

tělo

,

II ."

vním

áme svět

svý

m těl

em.

Kdy

ž zn

ovu

nava

zuje

me

vzta

h k tělu

I I

• svčtu

, na

cház

íme

také

sam

i se

be.

Vní

mám

e-li

tot

iž s

vým

těl

em,

I 10

přirozeným j

á a ta

křík

ajíc

sub

jekt

em v

ním

ání.

259

I

Pociťování

[§ 2

. O

tázk

a su

bjek

tu v

ním

ání]

240/

251

Obj

ekti

vní

myš

lení

opo

míj

í su

bjek

t vn

ímán

í. V

ychá

zí t

otiž

z t

oho,

že

svět

je

již

hoto

vý,

že je

prostředím v

šech

mož

ných

děj

ů, a

k v

ním

ání

přistupuje j

ako

k je

dnom

u z tě

chto

dějů

. Například e

mpi

rist

ický

filo

so

f zko

umá

subj

ekt X

v průběhu v

ním

ání

a sn

aží

se p

opsa

t, c

o se

zde

dě

je:

jso

u d

ány počitky, c

ož js

ou s

tavy

či způsoby b

ytí

subj

ektu

, a ja

ko

tako

vé js

ou

tyt

o m

entá

lní

enti

ty v

skut

ku věcmi. V

ním

ajíc

í su

bjek

t je

mís

tem

těc

hto vě

cí.

Fil

osof

pak

pop

isuj

e počitky

a je

jich

sub

strá

t, p

odobně ja

ko s

e po

pisu

je f

auna

něj

aké

vzdá

lené

země -

aniž

by

si v

šim

l, že

i on

sám

vní

má,

že

je v

ním

ajíc

ím s

ubje

ktem

a ž

e vn

ímán

í ta

k, j

akje

pr

ožív

á, v

yvra

cí v

še, c

o pr

ohla

šuje

o v

ním

ání obecně.

Vní

mán

í vi

děné

zevnitř

toti

ž v ničem n

ezáv

isí

na t

om,

co nějakým j

iným

způsobem

vím

e o

svět

ě, o

sti

mul

ech,

jak

je p

opis

uje

fyzi

ka,

a o

smys

lový

ch o

rgá

nech

, jak

je p

opis

uje

biol

ogie

. Vní

mán

í se

ned

ává

rovn

ou j

ako

děj

ve svě

tě,

na k

terý

byc

hom

moh

li v

ztáh

nout

nap

říkl

ad k

ateg

orii

kau

za

lity,

nýb

rž s

e dá

vá ja

ko znovu-vytvoření či

znov

u-ko

nsti

tuov

ání sv

ěta

v ka

ždém

oka

mži

ku. Věříme-Ii, ž

e te

nto

svět

má nějakou m

inul

ost,

vě

říme

-li

ve f

yzik

ální

svě

t, v

e "s

tim

uly"

, v

orga

nism

us,

jak

nám

jej

lí

čí n

aše

knih

y, j

e to

mož

né především d

íky

tom

u, ž

e m

áme př

ítom

né a

akt

uáln

í po

le v

ním

ání,

pov

rch

doty

ku s

e světem č

i ne

přet

ržit

é

zakořenění v

něm, d

íky

tom

u, ž

e sv

ět b

ez u

stán

í přepadá a

obl

éhá

subj

ekti

vitu

, ta

k ja

ko

vln

y om

ývaj

í vr

ak n

a pl

áži.

Kaž

dé věd

ění

se

vklá

dá d

o ho

rizo

ntů otevřených v

ním

áním

. Nen

í m

ožné

pop

sat v

ním

ání

sam

o ja

ko je

den

z fa

ktů,

kte

ré s

e přiházejí

ve svě

tě. N

ení

to m

ožné

25

2 pr

oto,

že

z ta

bule

svě

ta n

ikdy

nemůžeme s

maz

at tu

to m

ezer

u, jí

ž js

me

a sk

rze

niž svět

exi

stuj

e pr

o někoho; n

ení

to m

ožné

pro

to,

že v

ním

ání

je "

kaze

m"

toho

to "

velk

ého

dém

antu

".?

Inte

lekt

uali

smus

je

vsku

tku

P. V

alér

y, L

e ci

met

iere

mar

in.

-Po

zn. př

ekl.

260

1. Pociťování

I I r

kem

v uvědomění:

toto

mimosvětské m

ísto

, kt

eré

empi

rist

ický

I

'I ile

l př

edpo

klád

al a

do ně

hož

se mlč

ky umí

sťov

al,

aby

pops

al

I j

vním

ání,

nyn

í zí

skáv

á jm

éno,

obj

evuj

e se

pří

mo v

pop

isu

. Je

to

241

I lil

' en

dent

ální

Ego

. T

ím j

sou

vše

chny

tez

e em

piri

smu převráceny

, lil

IV vědom

í se

sta

ne vědomím s

tavu

, z

pasi

vity

je

klad

ení

pasi

vity

, II

I se

stáv

á ko

relá

tem

myš

lenk

y sv

ěta

a ex

istu

je p

ouze

pro

toh

o, k

do

j k

n ti

tuuj

e. A

pře

ce můžeme p

ráve

m říc

i, ž

e ta

ké i

ntel

ektu

alis

mus

'h

ází z

pře

dpok

ladu

, že

svě

t je

již

hoto

vý.

Kon

stit

uce sv

ěta

v po

jetí

nt

'Ie

ktua

lism

uje

toti

ž je

dnod

uchý

m s

tyli

stic

kým

obr

atem

: ke

každ

é ti

em

piri

stic

kého

pop

isu

se při

dá značka "vědomí

vzta

žené

k ..

. ".

, lý

sys

tém

zku

šeno

sti

-sv

ět,

vlas

tní tě

lo,

empi

rick

é já

-se

pod

řídí

un

ivc

rsál

ním

u m

ysli

teli

, je

ho

ž po

slán

ím j

e bý

t no

site

lem

těc

hto

tří

ztuh

lI. P

roto

že v

šak

do těchto vz

tahů

nen

í sá

m z

apoj

en, zůstávají

l m

, čím

byl

y v

empi

rism

u: j

sou

to v

ztah

y př

íčin

nost

i, p

rost

íraj

ící

se

111

ploš

e ko

smic

kého

děn

í. P

okud

vša

k js

ou

vla

stní

těl

o a

empi

rick

é I

jcn

prvk

y v

syst

ému

zkuš

enos

ti, předměty m

ezi

jiný

mi předměty

v sl

aven

ými

pohl

edu

opra

vdov

ého

Já,

jak

vůb

ec můžeme zaměnit

I 'b

c sa

ma

za s

vé těl

o, j

ak j

sme

se vůbec m

ohli

dom

níva

t, ž

e js

me

IlIst

nÍm

a očima

vidě

li t

o, c

o si

ve sk

uteč

nost

i pr

ohlí

žím

e m

yslí

, jak

(l

l, ž

e sv

ět pře

d ná

mi

není

dok

onal

e ex

plic

itní

, pr

oč s

e ro

zvíj

í vž

dy

I osl

u pn

ě a

nikd

y ne

ní d

án "

vcel

ku",

a konečně,

jak

doc

hází

k to

mu,

že

vnhn

áme?

Tom

u lz

e po

rozu

mět,

pou

ze p

okud

em

piri

cké

já a

tělo

nej-

lU r

ovn

ou předměty,

pok

ud s

e ni

kdy

nest

ávaj

í zc

ela předměty

, pok

ud

'xis

tuje

urč

itý

smys

l, v

němž l

ze říc

i, ž

e ko

usek

vos

ku v

idím

svý

ma

() im

a, a

pok

ud kor

elat

ivně

s t

ím p

latí

, že

tat

o m

ožno

st a

bsen

ce,

tato

lim

enz

e ún

iku

a sv

obod

y, j

iž r

efle

xe o

teví

rá v

hlo

ubi

nás

sam

otný

ch

I j ii

naz

ývám

e tr

ansc

ende

ntál

ní J

á, n

ejso

u dá

ny r

ovno

u a

nejs

ou n

ikdy

I.l

skán

y úplně, p

okud

pla

tí,

že n

ikdy

nem

ohu

doko

nale

říc

i "J

á" a

že

I užd

ý ak

t re

flex

e a

každ

é vo

lní

zauj

etí

post

oje

se u

stav

uje

na p

ozad

í I

na zák

ladě

nab

ídky

živ

ota př

edos

obní

ho věd

omí.

Dok

ud n

edok

á-J,

'me

vyst

oupi

t z

alte

rnat

ivy

natu

ratu

m -

natu

rans

, po

čite

k ja

ko s

tav

v ~domí -

počitek

jako

vědomí s

tavu

, exi

sten

ce v

sob

ě -

exis

tenc

e pr

o .'c

be,

nedo

zvím

e se

, co

je s

ubje

kt v

ním

ání.

Vraťme

se t

edy

k počitku

II p

ozor

ujm

e je

j do

stat

ečně

zbl

ízka

, aby

nás

pou

čilo

živ

oucí

m v

ztah

u,

253

v němž s

tojí

ten

, kd

o vn

ímá,

ke

svém

u tě

lu a

ke

svém

u sv

ětu.

261

-

Dru

há

čás

t.

Vní

man

ý svě

t

[§ 3

. Vzt

ah m

ezi pociťováním a

cho

vání

m:

kval

ita

jako

zhmotnění určitého způsobu e

xist

ence

, po

ciťo

vání

jak

o ko

exis

tenc

e]

Indu

ktiv

ní p

sych

olog

ie n

ám pomůže n

aléz

t pr

o počitek

nový

sta

tus.

U

kazu

je, ž

e ne

ní a

ni s

tave

m, a

ni k

vali

tou,

ani

vědomím s

tavu

či

kval

ity.

242

Kaž

dá z

domnělých k

vali

t -

červ

eň, modř

, ba

rva,

zvu

k -

je vnořena

do urč

itéh

o ch

ován

í. Podráždění s

mys

lový

ch orgánů u

nor

mál

ního

je

dinc

e, z

ejm

éna

poku

d jd

e o

labo

rato

rní p

odráždění

, kt

eré

pro

něj

nem

á ži

votn

í výz

nam

, mění c

elko

vou

mot

orik

u téměř neznatelně. A

však

one

mocnění m

aléh

o m

ozku

či

fron

táln

í ků

ry jas

ně u

kazu

jí, j

aký

by m

ohl

být v

liv

smys

lový

ch vzruchů n

a sv

alov

é na

pětí

, po

kud

by n

ebyl

y in

te

grov

ány

do c

elko

vé s

itua

ce a

pok

ud b

y sv

alov

é na

pětí

neb

ylo

u zd

ra

vého

člověka nasměrováno k

určitým přednostním úkolům. Z

vedn

utí

ruky

, jež

můžeme p

ovaž

ovat

za

indi

káto

r mot

oric

ké p

oruc

hy, j

e ve

své

m

rozm

achu

a směru m

odif

ikov

áno

poka

ždé

odlišně červeným

, žl

utým

, m

odrý

m č

i zel

eným

zor

ným

pol

em. Červená

a žl

utá

podp

oruj

í pl

ynul

é po

hyby

, mod

rá a

zel

ená

pohy

by t

rhav

é. Například červená b

arva

půso

bící

na

prav

é ok

o po

dpor

uje

pohy

b na

přaž

ení

odpo

vída

jící

ruky

směrem

ven,

zel

ená

pak

pohy

b oh

nutí

a skrčení směrem k

těl

u.8 Upřednostněná

polo

ha r

uky,

v n

íž p

okus

ná o

soba

pociťuj

e sv

ou r

uku

v ro

vnov

áze

a v

klid

u, j

e u

nem

ocné

ho j

edin

ce vzdálenější o

d tě

la n

ež u

jed

ince

zd

ravé

ho a

může s

e měnit v

záv

islo

sti

na přítomné bar

vě:

zele

náji

při

blíž

í k těl

u.9 N

a základě

barv

y zo

rnéh

o po

le js

ou re

akce

pok

usné

oso

by

více

či méně př

esné

, ať u

ž se

jedn

á o

vyko

nání

poh

ybu

dané

ho ro

zsah

u či

o

ukáz

ání

prst

em n

a určitou

délk

u. O

dhad

dop

rová

zený

zel

eným

zo

rným

pol

emje

pře

sný

, v případě červeného z

orné

ho p

ole

je nepřesný

a přehnaný. Z

elen

á ba

rva

zryc

hluj

e po

hyby

směrem v

en, červená j

e na

opak

zpo

mal

uje.

Lok

aliz

ace podnětů n

a ků

ži je

čer

veno

u ba

rvou

mo

difi

ková

na směrem

od stř

edu tě

la. Ž

lutá

a čer

vená

bar

va zv

ětšu

jí c

hyby

v

odha

du v

áhy

a ča

su,

u onemocnění m

aléh

o m

ozku

mod

rá, a

zej

mén

a ze

lená

tyto

chy

by k

ompe

nzuj

í. V

těchto ro

zlič

ných

exp

erim

ente

ch pů

sobí

kaž

dá b

arva

vžd

y st

ejný

m způsobem

, ta

kže

jí můžeme přiso

udit

K.

Gol

dste

in -

O.

Ro

sent

hal,

Zum

Pro

blem

der

Wir

kung

der

Far

ben

au

! den

Org

anis

mus

, str.

3-

9.

Tam

t.

262

1. Pociťování

ur'i

tou

hybn

ou h

odno

tu. Sou

hrnn

ě lz

e říci,

že červená a

žlu

tá p

odpo

rují

II

dukc

i, m

odrá

a z

elen

á ad

dukc

i. Obecně v

zato

add

ukce

zna

men

á že

25

4

lr an

ism

us s

e ob

rací

k pod

nětu

a j

e přitahován světem,

abdu

kce ~ak

znam

ená,

že

se o

dvra

cí o

d podnětu

a st

ahuj

e směrem k

e sv

ému

středu.

10

Poči

tky,

"sm

yslo

vé k

vali

ty"

tedy

nel

ze a

ni z

dale

ka r

eduk

ovat

na

za-

243

kouš

ení určitého s

tavu

či

nevy

slov

itel

ného

qua

le.

Dáv

ají

se zár

oveň

ur

čito

u hy

bnou

fyz

iogn

omií

, tvoří čá

st o

bsáh

lejš

ího

živo

tníh

o vý

zna

mu

. Ji

ž dl

ouho

je obecně z

nám

o, ž

e ex

istu

je "

mot

oric

ký d

opro

vod"

I o

itk

ů, ž

e podněty uv

áděj

í do

cho

du "

rodí

cí s

e po

hyby

", k

teré

jso

u Is

ocio

vány

s poči

tkem

či

kval

itou

a vytvářejí o

kolo

nic

h ja

kous

i au

re

liLi

, že

"pe

rcep

tivn

í st

ránk

a" a

"m

otor

ická

str

ánka

" ch

ován

í sp

olu

sou

vi~ej

í. V

ětši

nou

se v

šak

bada

telé

tvá

ří,jak

o by

tent

o vz

tah neměnil

nic

!lU

čle

nech

, m

ezi

nim

iž s

e us

tavu

je.

Ovš

em v

e vý

še u

vede

ných

příkla

I~ch

se n

ejed

ná o

vně

jší

vzt

ah k

auza

lity

, kte

rý b

y se

nij

ak n

etýk

al p

oItk

u sa

mot

ného

. Hyb

né r

eakc

e vy

vola

né m

odro

u ba

rvou

, "m

odré

cho

-vó

nÍ"

-to

nej

sou účinky,

kter

é v

obje

ktiv

ním

těl

e zp

ůsob

í ba

rva

o ur

čité

vl

nové

dél

ce a

intenzitě

: mod

rá b

arva

,jež

je m

odrá

dík

y ko

ntra

stu,

ají

ž t '

dy n

eodp

ovíd

á žá

dný

fyzi

káln

í jev

, se

obkl

opuj

e st

ejno

u hy

bnou

au

r 'o

lou.

1I H

ybná

fyz

iogn

omie

bar

vy s

e ne

usta

vuje

ve fyzikově s

větě

II

jako

úči

nek ně

jakého s

kryt

ého

proc

esu

. Doc

hází

k to

mu

tedy

"ve

vě

dom

í"?

Je p

ak tře

ba ř

íci,

že

zkuš

enos

t m

odré

jak

o sm

yslo

vé k

vali

ty

podněcuje

určitou

mod

ifik

aci

feno

men

ální

ho t

ěla? N

ení

však

jas

né,

I r

oč b

y zí

skán

í vědomí o

určitém q

uale

mod

ifik

oval

o můj

odha

d ve

li

kost

í. Pociť

ovaný úči

nek

barv

y ostatně

ne v

ždy př

esně

odp

ovíd

á vl

ivu,

kl

crý

má

barv

a na

cho

vání

: červená

barv

a může

vés

t k

tom

u,

že m

é n;

akce

bud

ou přehn

ané

, an

iž b

ych

si t

oho

všim

nul.

12 H

ybný

výz

nam

I a

rev můžeme p

ocho

pit j

en z

a předpokladu

, že

pro

nás

barv

y přestanou

I ýl

do s

ebe uzav

řenými s

tavy

či

nepo

psat

elný

mi

kval

itam

i, j

ež m

á m

yslíc

í su

bjek

t pro

stě

kons

tato

vat,

pok

ud při

pust

íme

, že

barv

y ve

mně

zasa

hují

do urč

ité

celk

ové

skla

dby,

jíž

jsem

ada

ptov

án n

a sv

ět,

že m

ne

vyzý

vají

k n

ovém

u zp

ůsob

u, j

ak h

odno

tit,

a po

kud

na d

ruhé

str

aně př

esl

anem

e po

važo

vat m

otor

iku

za je

dnod

uché

vědomí m

ých př

ítom

ných

10

M. M

erle

au-P

onty

, Str

uktu

ra c

hová

ní,

str.

203

n.

II

K.

Gol

dste

in -

O.

Ros

enth

al,

Zum

Pro

blem

der

Wir

kung

der

Far

ben

Ol

l! de

n O

rgan

ism

us,

str.

23.

12

Tam

t.

263

Dru

há

část.

Vní

man

ý svět

či n

astá

vají

cích

změn m

ísta

a p

ojm

eme

ji ja

ko f

unkc

i, je

ž v

každ

ém

okam

žiku

ust

avuj

e m

á měřítka

veli

kost

i, ja

ko f

unkc

i, j

ež urč

uje

pro-

255

měnlivý

rozs

ah m

ého

bytí

ke svě

tu.

Mod

rá b

arva

je to

, co

si v

yžad

uje,

ab

ych

je p

ozor

oval

určitým způsobem

, co

lze

nah

mat

ávat

určitým p

o-24

4 hy

bem

méh

o po

hled

u. J

e to

urč

ité

pole

či

atm

osfé

ra n

abíd

nutá

pot

enci

m

ých

očí

a ce

lého

méh

o tě

la.

Zku

šeno

st b

arvy

zde

pot

vrzu

je a

čin

í sr

ozum

itel

ným

i ko

rela

ce, j

ež o

dhal

ila

indu

ktiv

ní p

sych

olog

ie. Z

elen

á ba

rva

se obe

cně

pova

žuje

za "z

klidňující"

barv

u. "Uzavře m

ne d

o se

be

a na

vodí

ve mně k

lid

," ř

ekla

jed

na p

acie

ntka

.13 A

Kan

dins

kij

prav

í: "N

ic p

o mně n

epož

aduj

e a

k ničemu mě n

evol

á."

V případě m

odré

se

zase

zdá

, ja

k p

raví

Goe

the,

že

"ust

upuj

e na

šem

u po

hled

u". N

aopa

k če

rven

á po

dle ně

j "p

roni

ká d

o ok

a". 1

4 Če

rven

á "m

ne d

rásá

", ž

lutá

zas

e "b

odá"

, pr

aví

jede

n Go

ldst

einů

v pa

cien

t. Obecně l

ze říc

i, ž

e na

jed

né

straně čer

vená

a ž

lutá

bar

va n

avoz

ují

"zku

šeno

st v

ytrž

ení,

pohy

bu,

kter

ý se

vzd

aluj

e od

středu"

, na

dru

hé stran

ě pa

k m

áme

mod

rou

a ze

le

nou

a zk

ušen

ost "

spoč

inut

í a soustředění".

ls V

yuži

tím s

labý

ch a

krá

tký

ch podnětů j

e m

ožné

odh

alit

veg

etat

ivní

a m

otor

ický

zák

lad

kval

it,

jeji

ch ž

ivot

ní v

ýzna

m. B

arva

se

ohla

šuje

ještě pře

dtím

, ne

ž ji

vid

íme.

M

áme

zkuš

enos

t ur

čité

ho těl

esné

ho p

osto

je,

kter

ý od

poví

dá právě j

í a přesně j

i určuje

: "V

mém

těle

doch

ází

k po

sunu

sho

ra dol

ů,

tedy

to

nemůže

být

zel

ená,

nýb

rž jedině

mod

rá.

Ale

já

ve sku

tečn

osti

žád

nou

mod

rou

nevi

dím

," p

raví

jed

na p

okus

ná o

soba

.16 A

jiná

zas

e: "

Sevř

el

jsem

zub

y, a

pod

le t

oho

vím

, že

je to

žlu

tá."

17 P

okud

pos

tupn

ě sí

lí svě

teln

ý po

dnět

, kt

erý měl zpo

čátk

u po

dpra

hovo

u ho

dnot

u, m

áme

nejp

rve

zkuš

enos

t ur

čité

připravenosti t

ěla,

a t

ento

počitek n

áhle

pokračuje

a "š

íří

se d

o vi

zuál

ní o

blas

ti".

18 K

dyž

se pozo

rně

dívá

m n

a sn

íh,

roz-

13

Tam

též,

str.

23

.

14 W

. Kan

dins

ky, F

orm

un

d F

arb

e in

der

Mal

erei

; J.

W.

Goe

the,

Far

ben

le

hre,

zej

m. o

ddíl

293

; cit

ují

K.

Gol

dste

in -

O.

Ros

enth

al, Z

um P

robl

em d

er

Wir

kun

g de

r F

arbe

n a

u! d

en O

rgan

ism

us.

IS

K.

Gol

dste

in -

O.

Ros

enth

al,

Zum

Pro

blem

der

Wir

kun

g de

r F

arb

en

au

! den

Org

anis

mus

, str.

23-

25.

16

H.

Wer

ner,

Unt

ersu

chun

gen

ube

r E

mpf

indu

ng u

nd

Em

pfin

den

, I,

str

. 15

8.

17

Tam

t.

18

Tam

t., s

tr. 1

59.

26

4

J. Pociťováni

I lád

á se

jeh

o zd

ánli

vá "bě

lost

" do

svě

ta odr

azů

a průhledných č

ástí

.

,'lc

jně

tak můžeme uvn

itř ur

čité

ho z

vuku

obj

evit

"m

ikro

mel

odii

" a

zvu-

1 ov

ý in

terv

al j

e je

n konečné z

form

ován

í ur

čité

ho napětí, k

teré

jsm

e m

.:jpr

ve z

akou

šeli

cel

ým tělem

.19 U

pok

usný

ch o

sob,

kte

ré z

trat

ily

s 'h

opno

st pře

dsta

vit

si určitou b

arvu

,je

mož

né tu

to s

chop

nost

obn

ovit

24

5

11111

, že

se před ně k

lado

u ja

kéko

li skutečné b

arvy

. Skutečná b

arva

25

6

II o

soby

vyv

olá

"kon

cent

raci

bar

evné

zku

šeno

sti"

,jež

jí u

mož

ní "

shro

m

áždi

t bar

vy v

e sv

ém o

ku" .

20 Urč

itou

kva

litu

je te

dy m

ožné

roz

pozn

at

podl

e ty

pu c

hová

ní, j

ež se

na

ni, n

a sa

mu

její

pod

stat

u zaměřuje

, m

no-

hl.:1

11 dř

íve

, než

se

tato

kva

lita

sta

ne sou

část

í ob

jekt

ivní

pod

ívan

é. Ja

kmi-

ll.: l

edy

mé

tělo

zau

jme

post

oj m

odré

bar

vy,

mám

kvazi-přítomnost

mod

ré. Neměli b

ycho

m s

e te

dy p

tát,

jak

a pr

oč z

íská

vá čer

vená

bar

va

v ' m

am ú

silí

či n

ásilí

, zel

ená

význ

am spočinutí či

klid

u. Měli b

ycho

m

s . z

novu

naučit

prož

ívat

tyt

o ba

rvy

tak,

jak

je p

roží

vá n

aše

tělo,

tedy

jll

ko k

onkr

ece

klid

u či

nás

ilí.

Kdy

ž pr

avím

e, ž

e če

rven

á ba

rva zv

ětšu

je

rozm

ach

naši

ch r

eakc

í, ne

měli

byc

hom

tím

rozumět,

že s

e zd

e je

dná

o dv

a od

lišn

é fa

kty,

počitek červené a

hyb

nou

reak

ci. J

e tř

eba

poch

opit

, J,

' če

rvená

bar

va s

vou

tkán

í, ji

ž ná

š po

hled

sle

duje

a k

níž

se př

i myk

á,

j . j

iž z

esíl

ením

naš

eho

hybn

ého

bytí.

Sub

jekt

poč

itku

nen

í ani

mys

lite

l,

ktt:r

ý za

znam

enáv

á určitou

kval

itu,

ani

netečné prostředí

, kt

eré

je k

va-

litou

zas

ažen

o či pozměněno, n

ýbrž

určitou p

oten

cí, j

ež s

e ro

dí s

polu

s j

istý

m existenčním prostředím

či s

e s

ním

syn

chro

nizu

je.

Vzt

ah m

ezi

lim, k

do poc

iťuj

e, a

tím

, co po

ciťu

je,

lze přirovnat

ke v

ztah

u m

ezi

spá-

, 'm

a je

ho s

pánk

em:

spán

ek s

e do

stav

í, k

dyž ur

čitý

vol

ní p

osto

j ná

hle

",vněj

šku přijme p

otvr

zení

, jež

očekával. J

á js

em p

omal

u a

hlub

oce

I' c

hal,

aby

ch přivo

lal

spán

ek, a

náh

le to

vyp

adá,

jako

by

má

ústa

byl

a sp

oje n

a s j

akou

si o

brov

skou

vně

jší

plíc

í, k

terá

vta

huje

a z

ase

vyde

chuj

e I ll

l1j d

ech

. P

evný

ryt

mus

dec

hu,

o kt

erý

jsem

pře

d ch

vílí

usi

lova

l, se

st

ane

mým

byt

ím.

Spá

nek,

na ně

jž j

sem

se

dopo

sud zaměřoval j

ako

lI li ur

čitý

význ

am, s

e ná

hle promění v

sit

uaci

, Podobně n

asta

vuji

svů

j

sluc

h č

i po

zoru

ji v

oče

kává

ní,

že s

e do

stav

í ně

jaký

sm

yslo

vý počitek,

(I

Iláhl

e se

smyslově v

ním

atel

né c

hápe

méh

o sl

uchu

či

méh

o po

hled

u.

I' t:n

echá

vám

část

svéh

o tě

la, či d

okon

ce c

elé

své

tělo o

nom

u ch

vění

I')

H. W

erne

r, O

ber

die

Aus

prag

ung

von

Tong

esta

lten

.

II

1-1.

Wer

ner,

Unt

ersu

chun

gen

uber

Em

pfin

dung

un

d E

mpf

inde

n,

I, st

r.

lúO

.

265

Dru

há

čás

t. V

ním

aný svě

t

a vyplňování p

rost

oru,

jím

žje

mod

rá či červená b

arva

. Je

to něco

, jako

když

svá

tost

nej

en s

ymbo

lizu

je s

mys

ly v

ním

atel

ným

chl

ebem

a v

ín '

III

úkon

Mil

osti

, ný

brž

je n

adto

skutečnou přítomností B

oha,

dáv

á jí

pře

býva

t na

jedn

om místě v

pro

stor

u a předává

ji těm,

kteří, js

ou-l

i vnitřJ1l'

připraveni, přijímají vysvěcený c

hléb

. Podobně m

á to

, co

pociťuj

el1l

,

neje

n hy

bný

a ži

votn

í vý

znam

, ný

brž

doko

nce

není

ničím j

iným

n ,~

, 24

6 právě určitým způsobem, ja

k bý

t ke světu,jenž s

e ná

m n

abíz

í zje

dnoh

o 2

57

bo

du v

pro

stor

u. N

aše

tělo

, je-

Ii t

oho

scho

pno,

přejímá a

ber

e na

seb

e te

nto způsob b

ytí. Počitek

je p

ak d

oslo

va c

omm

unio

.

[§ 4

. Vědomí j

e vnořené d

o smyslově v

ním

atel

ného

] Z

toh

o hl

edis

ka j

e ny

ní m

ožné

dát

poj

mu

"sm

ysl"

hod

notu

, ji

ž m

tl in

tele

ktua

lism

us u

pírá

. Pra

ví to

tiž:

můj počitek a

můj v

jem

moh

ou b

ýl

označeny,

a te

dy m

ohou

být

pro

mne

pou

ze t

ehdy

, kd

yž j

sou počit

ke

m a

vje

mem

něčeho -

například počitkem m

odré

či červené

barv

y vj

emem

sto

lu č

i ži

dle.

Mod

rá n

ebo červená

barv

a ne

ní n

evys

lovi

tel

nou

zkuš

enos

tí, j

iž p

roží

vám

, kd

yž s

ní

splý

vám

vje

dno,

stůl

či ž

idle

ne

ní p

omíj

ivým

jeve

m v

ydan

ým n

a m

ilos

t a n

emil

ost

mém

u po

hled

u.

Předmět s

e určuje právě a

jen

jako

jsou

cno,

kte

ré m

ohu

iden

tifi

kova

t napříč otevřenou řadou m

ožný

ch z

kuše

nost

í. E

xist

uje

pouz

e pr

o su

bje

kt, k

terý

tak

ovou

ide

ntif

ikac

i vy

koná

vá.

Byt

í jes

t pou

ze p

ro někoho

, kd

o je

sch

open

od něho z

aujm

out o

dstu

p, a

kdo

je

tedy

sám

nap

rost

o m

imo

bytí

. T

ímto

způsobem s

e su

bjek

tem

vní

mán

í st

ává

duch

. P

oje

m "

smys

l" j

e pa

k ji

ž ne

mys

lite

lný

. P

okud

pla

tí,

že vidět č

i sl

yšet

zn

amen

á vy

man

it s

e z

impr

ese

a za

poji

t ji

do

myš

lení

, te

dy přestat

být

a začít

pozn

ávat

, pa

k je

abs

urdn

í říci,

že v

idím

na

vlas

tní oči

či

slyš

ím n

a vl

astn

í uš

i . M

é oči

a uš

i js

ou t

otiž

ještě světská j

souc

na,

kter

á ja

ko t

akov

á ne

moh

ou vytvořit před světem z

ónu

subj

ekti

vity

, z

níž

by b

yl viděn č

i sl

yšen

. K

dyž

ze s

vých

očí a

uší

učiním n

ástr

oje

svéh

o vn

ímán

í, n

emoh

u ji

m d

okon

ce a

ni v

yhra

dit s

chop

nost

poz

náva

t, neboť p

ojem

"ná

stro

j" j

e dvojznačný:

jsou

to n

ástr

oje

pouz

e ve

vzt

ahu

k tělesnému v

zruc

hu,

ale

nejs

ou t

o ná

stro

je v

ním

ání

sam

otné

ho.

Nen

í ni

c uprostřed

mez

i by

tím

v sobě a

byt

ím p

ro s

ebe.

Pro

tože

mýc

h smyslů j

e ví

ce,

nem

ohou

sm

ysly

být

mno

u sa

mým

, a

tedy

moh

ou b

ýt

jedině předměty. Říkám s

ice,

že

mé

oči

vidí

, m

á ru

ka s

e do

týká

, m

á no

ha b

olí,

ale

tyt

o na

ivní

výr

azy

nevyjadřují

mou

skutečnou z

kuše

no

st.

Inte

rpre

tují

ji způsobem, k

terý

ji

vzda

luje

od

její

ho původního

266

1. Pociťování

ubje

ktu

. V

ím,

že s

větlo

dopa

dá d

o m

ých

očí ,

že

k do

tyku

doc

hází

pros

třednictvím kůže

, že

bota

tlačí m

ou n

ohu

, a p

roto

roz

ptyl

uji

vjem

y,

kl r

é patří

mé

duši

, do

své

ho t

ěla,

umísťuji

vním

ání

do v

ním

anéh

o.

To j

e vš

ak p

ouze

pro

stor

ová

a časová s

topa

aktů vědomí.

Kdy

ž na

ně

I ohl

ížím

zevnitř

, na

cház

ím j

edno

jed

iné

pozn

ání,

kte

ré n

emá

žádn

é m

ísto

, na

cház

ím j

ednu

duš

i be

z částí. Z

de n

ení

žádn

ý ro

zdíl

mez

i m

yšle

ním

a v

ním

áním

, stejně j

ako

není

roz

díl

mez

i viděním

a sl

y-~

'ním

. -Můžeme přistoupit

na t

ento

úhe

l po

hled

u? J

e-li

pra

vda,

že

n'v

idím

očima

, jak

to, ž

e js

em s

i tét

o pr

avdy

nik

dy n

evši

ml?

-C

ožpa

k 24

7 js

em nevěděl

, co říkám?

Což

pak

jsem

nepřemýšlel

? A

le j

ak js

em m

ohl

258

lflkt

o ne

mys

let?

Jak

moh

lo zůstávat

proh

líže

ní s

i m

yslí

, ta

to o

pera

ce

mé

vlas

tní

mys

li, s

kryt

o mně s

amém

u, v

ždyť m

á m

ysl j

e ex

def

init

ione

U

m, čím

je p

ro s

ebe?

Má-

li s

i re

flex

e za

slou

žit

své

jmén

o, t

edy

má-

-Ii

být

pokr

okem

směrem k

pravdě

, nemůže s

e om

ezit

na n

ahra

zení

.i '

dnoh

o po

hled

u na

svět

jiný

m,

nýbr

ž ná

m m

usí

uk

ázat

,jak

je n

aivn

í po

hled

na svět z

ahrn

ut a

překonán

v po

hled

u re

flek

tova

ném

. K

tom

u,

uby

refl

exe

moh

la p

ojím

at s

amu

sebe

jak

o začátek,

mus

í vy

jasn

it n

ere

fl ekt

ovan

é, p

o němž přichází, a

uká

zat j

eho

mož

nost

. Řekneme-Ii,

že t

ím, k

do m

yslí

mne

sam

a ja

ko s

ituo

vané

ho v

těle

a na

dané

ho pěti

smys

ly, j

sem

stá

le t

ýž j

á, je

to j

en v

erbá

lní řešení p

robl

ému

. Já,

kte

rý

I ro

vádí

m r

efle

xi,

se n

emoh

u ro

zpoz

nat

ve vtěleném

Já. V

tělení t

edy

".lls

tává

z p

odst

atný

ch důvodů

iluz

í, přičemž n

echá

pem

e, j

ak je

tat

o ilu

ze m

ožn

á. J

e třeba, a

bych

om z

poch

ybni

li a

ltern

ativ

u by

tí pr

o se

be

II b

ytí

v sobě

, kte

rá u

vrhu

je "

smys

ly"

do světa předmětů

a od

pout

ává

subj

ekti

vitu

jako

žto

abso

lutn

í ne

-byt

í od

jaké

hoko

li b

ytí

v těle. Aprávě

lo činíme

, kdy

ž de

finu

jem

e počitek

jako

koe

xist

enci

či

jej přirovnáme

k přijímání

svát

osti

. Počitek

mod

ré b

arvy

nen

í po

znán

ím či

klad

ením

ur

čitéh

o qu

ale,

jež

by

bylo

ide

ntif

ikov

atel

né napříč

všem

i zk

ušen

ost-

mi,

kter

é s

ním

činím, stejně j

ako

je g

eom

etro

va k

ružn

ice

táž

v Paříži

i v T

okiu

. Počitekje jistě

inte

ncio

náln

í, tj

. nespočívá

sám

v sobě

jako

v

c, n

ýbrž

na něco míří

a značí něco v

íce

než

sebe

sam

a. A

však

to, n

ač

sc zaměřuje, r

ozpo

znáv

ám s

píše

pos

lepu

dík

y to

mu

, že

mé tělo je

s tí

m

dLI věrně o

bezn

ámen

o. Počitek s

e ne

kons

titu

uje

v úp

lné

zřetelnosti, j

e ".n

ovuk

onst

ituo

ván

či z

novu

ucho

pová

n po

moc

í vědění,

kter

é zů

stá-

vá i

mpl

icit

ní a

pon

echá

vá m

u je

ho neprůhlednost a

jeh

o ha

ecce

itas.

Počitekje i

nten

cion

ální

pro

to, ž

e v

tom

, co

pociťuji

smys

ly, n

aléz

ám

návr

h určitého r

ytm

u ex

iste

nce

-ab

dukc

i či a

dduk

ci -

, a

prot

o,

že

když

tom

uto

návr

hu v

yhov

uji

a vk

louz

nu d

o fo

rmy

exis

tová

ní,

jež

267

Dru

há

čás

t.

Vní

man

ý svět

mi j

e tí

mto

nav

rhov

ána,

vzt

ahuj

i se

k nějakému vnějšímu

jsou

cnu,

ať

už p

roto

, ab

ych

se m

u ot

evře

l, č

i se

pře

d ní

m uzavřel.

Pok

ud k

vali

ty

kole

m s

ebe vyzařují určitý způsob e

xist

ován

í, p

okud

maj

í uh

ranč

i

vou

moc

a t

o, c

o js

me před c

hvíl

í na

zval

i sv

átos

tní

hodn

otou

, pa

k je

n dí

ky t

omu,

že po

ciťu

jící

sub

jekt

je n

ekla

de ja

ko předměty, n

ýbrž

s

nim

i sy

mpa

tizu

je, či

ní j

e sv

ými

a na

cház

í v

nich

svů

j ch

vilk

ový

záko

n. Upřesněme t

o. T

en,

kdo

smys

ly poc

iťuj

e, a

to,

co

vním

á, n

e-24

8 st

ojí vů

či sob

ě ja

ko d

va n

avzá

jem

vně

jší čl

eny

vzta

hu. Počitek

není

vp

ádem

sm

ysly

vní

mat

elné

ho d

o to

ho,

kdo

poci

ťuje

. B

arva

se

opír

á 25

9 o můj p

ohle

d, t

var předmětu s

e op

írá

o po

hyb

mé

ruky

či

spíš

e můj

pohl

ed s

e sp

ojuj

e s

barv

ou,

má

ruka

s tí

m,

co j

e na

věci

tvrd

é a měk

ké, a

v t

éto výměně m

ezi

subj

ekte

m počitku a

tím

, co

pociťuje, n

ení

mož

né říc

i, ž

e je

dna

stra

na půs

obí

a dr

uhá př

ijím

á pů

sobe

ní,

že je

dna

stra

na d

ává

smys

l dr

uhé.

Sm

ysly

vní

mat

elné

je

bez

méh

o pá

trav

ého

pohl

edu

či z

koum

ajíc

í ru

ky a

pře

dtím

, ne

ž se

s n

ím m

é tě

lo s

ynch

ro

nizu

je, j

en neurčitým p

opud

em.

"Kdy

ž se

pok

usná

oso

ba s

naží

uči

nit

zkuš

enos

t s určitou b

arvo

u, tře

ba s

mod

rou,

a při

tom

se p

okou

ší u

vést

sv

é tě

lo d

o po

stoj

e, k

terý

odp

ovíd

á červené, v

ede

to k

vni

třní

mu b

oji,

ke s

vého

dru

hu kře

či,

jež

pom

ine,

jak

mil

e za

ujm

e tě

lesn

ý po

stoj

, kt

erý

odpo

vídá

mod

ré."

21 Podobně i

to,

co

vzápětí

budu

smyslově

vním

at,

stav

í m

é tě

lo pře

d sv

ého

druh

u ne

jasn

ý pr

oblé

m.

Je tře

ba,

abyc

h na

lezl

pos

toj,

kte

rý v

ním

aném

u te

prve

pos

kytn

e pr

ostř

edek

, aby

se

blí

že určilo

a st

alo něčím m

odrý

m, j

e tř

eba,

aby

ch n

ašel

odpověď

na špatně

form

ulov

anou

otá

zku.

A pře

ce t

ak čin

ím j

en d

íky

tom

u, ž

e js

em jí

m b

yl p

odní

cen

. Můj p

osto

j sá

m o

sob

ě m

ne n

ikdy

nep

řimě

je

k to

mu,

aby

ch o

prav

du vid

ěl m

odro

u či

se

opra

vdu

dotý

kal

tvrd

ého

povr

chu.

Sm

ysly

vní

mat

elné

mi

vrac

í to

, co

jse

m m

u půjčil,

avša

k já

jsem

to o

bdrž

el o

d něj

. K

dyž

hled

ím n

a m

odro

u ob

lohu

, ne

stoj

ím

před n

í jak

o ně

jaký

mim

o světský

subj

ekt,

nevl

astn

ím ji

svý

m m

yšle

ní

m,

nepr

ostí

rám

pře

d ní

svo

u id

eu m

odré

, kt

erá

by m

i od

hali

la je

jí

taje

mst

ví,

nýbr

ž od

evzd

ávám

se

jí, nořím s

e do

tét

o zá

hady

, on

a "s

e m

yslí

ve mně"

,jsem o

bloh

a sa

ma,

kte

rá s

e sh

roma

žďuj

e, u

sebí

rá a

jme

se e

xist

ovat

sam

a pr

o se

be,

mé vědomí j

e za

hlce

no t

outo

nezměrnou

modř

í. -

Avš

ak o

bloh

a ne

ní d

uch,

a m

á te

dy vůbec něj

aký

smys

l tv

rdi

t, ž

e ex

istu

je s

ama

pro

sebe

? -Zeměpiscovo a

ast

rono

mov

o ne

be

21

Tam

t., s

tr.

158

.

268

I. Pociťování

neex

istu

je p

ro s

ebe.

Avš

ak o

vní

man

ém č

i sm

ysly

cítěném n

ebi,

TI

bi,

kter

é se

opí

rá o

můj p

ohle

d, j

enž

jím

pře

létn

e a

zaby

dlí

se

11

m,

o to

mto

prostředí vyznačujícím s

e ji

stým

živ

otní

m chvěním

,

"si

mé tě

lo o

svoj

uje,

můžeme říci,

že

exis

tuje

pro

seb

e. Můžeme to

'i

v to

m s

mys

lu,

že n

eses

tává

z vůč

i sobě n

avzá

jem

vně

jšíc

h čá

stí,

" ka

ždá

část c

elku

je

"cit

livá

" na

to,

co

se děj

e ve

vše

ch o

stat

ních

I

"dy

nam

icky

je

zná"

.22

A p

okud

jde

o s

ubje

kt poč

itku

, ne

ní vůbec

I 'b

a, a

by b

yl čis

tou

nico

tou

bez

jaké

koli

zem

ské

tíže.

Něco t

ako-

ho b

y by

lo n

ezby

tné

pouz

e za

předpokladu, ž

e by

sub

jekt

měl b

ýt

I tkož

to k

onst

ituu

jící

vědomí přítomný v

šude

nar

áz,

že b

y měl b

ýt

249

I (

xten

zivn

í s

bytí

m a

mys

let

prav

du u

nive

rsa.

Avš

ak p

odív

aná,

již

n

,bíz

í vn

ímán

í, n

ení či

stým

byt

ím.

Pok

ud j

i be

ru pře

sně

tak,

jak

ji

i Hm

, je

okam

žike

m v

mém

ind

ivid

uáln

ím pří

běhu

. P

roto

že poč

itek

26

0

I \ zn

ovuk

onst

itucí

, pak

pře

dpok

ládá

, že

se v

e mně n

achá

zejí

usa

zeni

ny

fl 'dchůdné k

onst

ituce

. Ja

kožt

o smyslově v

ním

ajíc

í su

bjek

t jse

m n

abit

p

iroz

eným

i sc

hopn

ostm

i a

jsem

prv

ní,

kdo

nad

tím ž

asne

. Nej

sem

I'

ly,

jak

pra

vil

Heg

el,

"trh

lina

v b

ytí"

,23 n

ýbrž

dut

ina,

záh

yb,

kter

ý , v

ytvoř

il a

může s

e za

se z

arov

nat.

24

[§ 5

. O

becn

ost a

zvl

áštn

ost "smyslů"

.

Sm

ysly

jsou

"po

le"]

I.us

tav

me

se u

toh

oto

bodu

. Ja

k js

me

se vůbec m

ohli

vym

anit

z a

lI '

rnat

ivy

bytí

pro

sebe

a b

ytí

v sobě? J

ak může b

ýt p

erce

ptiv

ní vědo

mf

zahl

ceno

svý

m předmětem? N

a zá

klad

ě čeho můžeme o

dliš

ovat

m

yslo

vé vědomí a

vědomí i

ntel

ektu

ální

? Je

to

mož

né p

roto

, že

(1)

I

l~dé

vním

ání

se o

dehr

ává

v at

mosf

éře

obec

nost

i a

dává

se

nám

jako

tll

onym

ní.

Nem

ohu

říci

, že

já v

idím

mod

rou

barv

u či o

bloh

u ve

ste

jn

m s

mys

lu,

v němž p

raví

m, ž

e já

rozu

mím

tét

o kn

ize,

či

doko

nce

se

2 W

. K

ohle

r, D

ie p

hysi

sche

n G

esta

/ten

, st

r. 18

0.

1 V

ýraz

"tr

hlin

a v

bytí

" (J

e tr

ou d

ans

l'etr

e) s

e u

Heg

ela

podl

e vš

eho

II 'n

achá

zí.

Pod

obný

obr

at p

ouží

vá J

.-P.

Sar

tre

(le

trou

de

l'et

re).

Viz

J.-

P.

,'flr

lre,

Byt

í a

nico

ta, s

tr.

123,

701

. -P

ozn

. pře

kl.

" Ji

nde

jsm

e př

edve

dli

, že

vědomí vid

ěné zv

nějš

ku nemůže

být č

istým

h tím

pro

seb

e (M

. Mer

leau

-Pon

ty, S

truk

tura

cho

vání

, st

r. 21

8 nn

.). Zač

ínám

e

Illlh

líže

t, ž

e an

i s vědomím n

ahlí

žený

m zevnitř t

o ne

bud

e ji

né.

269

Dru

há

čás

t. V

ním

aný svět

rozh

oduj

i zasvětit

svůj

živo

t m

atem

atic

e. M

é vn

ímán

í i t

ehdy

, kd

yž

je

nahl

ížím

zevnitř

, vy

jadř

uje

dano

u si

tuac

i: v

idím

mod

rou

barv

u pr

oto,

že

jse

m c

itli

vý n

a ba

rvy.

-O

sobn

í vý

kony

nao

pak

situ

aci vy

tvář

ejí

:

jsem

mat

emat

ikem

, pr

otož

e js

em s

e ro

zhod

l, ž

e jí

m b

udu.

Kdy

bych

te

dy cht

ěl pře

sně vyj

ádři

t pe

rcep

tivn

í zk

ušen

ost,

měl b

ych

říci,

že

takh

le s

e to

ve mně v

ním

á, n

ikol

i, ž

e já

vní

mám

. K

aždý

počitek v

sob

č

nese

zár

odek

snu

či odosobnění

, ja

k to

zak

ouší

me

v to

m z

vláš

tním

om

ámen

í, d

o něhož

nás počit

ek u

vrhn

e te

hdy,

kdy

ž se

naš

e pr

ožív

áni

odeh

rává

opr

avdu

na

jeho

úro

vni.

Poz

nání

mne

zaj

isté

poučuje

, že

počitek b

y se

ned

osta

vil

bez

adap

tace

méh

o tě

la,

že nap

říkl

ad b

ez

pohy

bu m

é ru

ky b

y ne

došl

o k ur

čité

mu d

otyk

u. A

však

tat

o či

nnos

t se

od

víjí

na

peri

feri

i m

ého

bytí

. M

é vědomí, ž

e js

em o

prav

du s

ubje

kte

m s

vého

poč

itku

, ne

ní o

nic

intenzivněj

ší n

ež vědomí m

ého

zroz

eni

či s

mrt

i. A

ni m

é zr

ozen

í, a

ni m

á sm

rt s

e m

i ne

moh

ou j

evit

jak

o m

é zk

ušen

osti

, neboť k

dyby

ch j

e ta

kto

mys

lel,

pře

dpok

láda

l by

ch,

že

exis

tuji

i před z

roze

ním

neb

o po

sm

rti,

abyc

h je

moh

l za

kusi

t, a

tedy

by

ch vůbec n

emys

lel

své

zroz

ení

či s

vou

smrt

. -

Moh

u uc

hopi

t se

be

250

sam

a po

uze

jako

,ji

ž zr

ozen

ého"

a "je

ště

žijí

cího

", m

ohu

ucho

pit

své

zro

zení

a s

vou

smrt

jak

o předosobní h

oriz

onty

: ví

m,

že s

e lid

é ro

dí a

um

íraj

í, n

emoh

u vš

ak p

ozna

t sv

é zr

ozen

í a

svou

sm

rt.

Kaž

dý

poči

tek

je pří

sně

vzat

o pr

vní,

posl

ední

a j

edin

ý sv

ého

druh

u,

a te

dy

261

je z

roze

ním

a s

mrt

í. S

ubje

kt,

kter

ý je

j za

kouš

í, zač

íná

a končí

s ní

m.

Pro

tože

sub

jekt

nemůže ž

ít před s

ebou

sam

ým a

ni s

ebe

sam

a př

eží

t,

jeví

se po

čite

k sobě s

amém

u nutně v

pro

stře

dí o

becn

osti

, po

vstá

vá

z ob

last

i, v

níž

jse

m ješ

tě n

ebyl

seb

ou, pa

tří

ke s

mys

lovo

sti,

kte

":'

mu předcház

ela

a kt

erá

jej př

ež

ije,

podobně

jako

mé

zroz

ení

a m

Íl sm

rt patří k

ano

nym

ní nat

ali

tě a

mor

tali

tě.

Skr

ze počitek u

chop

uji

na o

kraj

i sv

ého

osob

ního

živ

ota

a sv

ých

vlas

tníc

h ak

tů ž

ivot

vědomi

jako

dan

ost,

z n

íž p

ovst

ávaj

í, u

chop

uji

živo

t sv

ých

očí,

svý

ch r

ukou

, sv

ých

uší j

ako

jedn

otli

vá přirozená J

á. P

okaž

dé k

dyž

zako

uším

nějaký

poči

tek

, za

kouš

ím,

že s

e tý

ká n

ikol

i m

ého

vlas

tníh

o by

tí,

toti

ž by

tí,

za něž j

sem

zodpovědný a

o němž r

ozho

duji

, ný

brž nějakého j

inéh

já

, kte

ré s

e ji

ž ro

zhod

lo p

ro svě

t, k

teré

se

již ot

evře

lo některým z

jeh

aspektů a

syn

chro

nizo

valo

se

s ni

mi.

Mez

i m

ým počitkem a

mn

OH

se n

achá

zí m

ocná

vrs

tva původně n

abyt

ého

vědění

, je

ž znemožňuje,

aby

má

zku

šeno

st b

yla sobě s

amé

zřejmá.

Zak

ouší

m počitek j

ako

mod

alitu

obe

cné

exis

tenc

e, e

xist

ence

již za

svěc

ené

hm

otné

mu

svět

u.

exis

tenc

e, je

ž tr

ysk

á sk

rze

mne

, ani

ž by

ch j

á by

l jej

ím původcem

. (

270

I. Pociťování

Poči

tek může

být

ano

nym

ní j

en d

íky

tom

u, ž

e je

čás

tečn

ý. Č

lově

k,

kter

ý vi

dí,

a člověk,

kter

ý se

dot

ýká,

to n

ejse

m pře

sně

vzat

o já

sám

, pr

otož

e vi

dite

lný

a hm

atat

elný

svě

t ne

jsou

světem

vcel

ku.

Kdy

ž v

idím

nějaký předmět

, vž

dy z

akou

ším

, že

se

bytí

nas

kýtá

ješ

tě m

imo

to, c

o ak

tuál

ně v

idím

, ne

jen

vidi

teln

é by

tí,

nýbr

ž by

tí h

mat

atel

né č

i za

chy

litel

né s

luch

em -

a ne

jen

smys

lové

byt

í, ný

brž

hlou

bka př

edmě

tu,

již

úplně

nevy

stih

ne ž

ádný

sm

yslo

vý v

zore

k. A

kor

elativně

s tí

m a

ni j

á ne

jsem

cel

ý v

žádn

ém z

těc

hto úk

onů.

Zůs

táva

jí p

ro m

ne o

kraj

ové,

od

víje

jí s

e přede

mno

u. J

á, k

teré

vid

í, či j

á, k

teré

sly

ší, j

e sv

ým způ

sobe

m s

peci

aliz

ovan

é já

, důvěrně o

bezn

ámen

é s

pou

ze je

dnou

výsečí

bytí.

Ovš

em d

íky

tom

u po

hled

a r

uka

doká

žou

odha

dnou

t, ja

ký p

ohyb

upřesní

vjem

, a

tím

pro

kážo

u te

n ty

p předvědění

, dí

ky němuž s

e je

ví

jako

součást a

utom

atis

mu.

-T

yto dv

ě m

yšle

nky můžeme s

hrno

ut tí

m,

že řek

neme

: ka

ždý po

čitek

nále

ží urč

itém

u po

li. Řekneme-li,

že

mám

zo

rné

pole

, pa

k tí

m p

raví

me,

že

na základě s

vého

pos

tave

ní m

ám pří-

stup

a j

sem

otevřen vůč

i ur

čité

mu s

ysté

mu

jsou

cen,

tot

iž v

idit

elný

ch

251

jso

ucen

, že

jso

u m

ému

pohl

edu

k di

spoz

ici

bez

jaké

hoko

li ú

silí

, jež

by

ch m

usel

vyn

aklá

dat,

na základě

jaké

si původní s

mlo

uvy

a dí

ky

daru

přírody.

Pra

vím

e tí

m,

že vid

ění

je pře

doso

bní

-a zá

rove

ň tí

m

lvrd

íme,

že

je v

ždy

omez

ené,

že

kole

m m

ého

aktu

ální

ho v

idění s

e na

cház

í ho

rizo

nt neviděných

, či

dok

once

nev

idit

elný

ch věc

í. Vid

ění

je m

yšle

ní podřízené urč

itém

u po

li,

a pr

ávě

tom

u říkáme s

mys

l. K

dyž

262

prav

ím, ž

e m

ám s

mys

ly a

dík

y ni

m m

ám přístup k

e sv

ětu,

nes

tal j

sem

se

obě

tí záměny, n

eple

tu s

i ka

uzál

ní m

yšl

ení

a re

flex

i, a

le je

n vyjadřuji

luto

pra

vdu

, k n

íž c

elis

tvá

refl

exe nu

tně

dosp

ívá:

dík

y to

mu

, že

sdíl

ím

luté

ž př

iroz

enos

t, j

sem

sch

open

nal

ézt

smys

l ur

čitých as

pekt

ů by

tí,

aniž

byc

h ji

m je

j sá

m udě

lil

kons

titu

ujíc

ím v

ýkon

em.

[§ 6

. M

noho

st smy

slů.

Jak

ji i

ntel

ektu

alis

mus

překonává a

proč j

e op

roti

em

piri

smu

v pr

ávu.

Proč v

šak

refl

exiv

ní a

nalý

za zůstává a

bstr

aktn

í. A

prio

ri a

emp

irič

no.

]

Spo

lu s

rozl

išen

ím smyslů a

roz

umov

ého

pozn

ání j

e m

ožné

zdů

vodn

it,

pro

č od

lišu

jem

e je

dnot

livé

sm

ysly

. In

tele

ktua

lism

us n

emlu

ví o

sm

yle

ch, n

eboť poč

itky

a s

mys

ly s

e po

dle něj

obj

evuj

í až

teh

dy, k

dyž

se

vrac

ím k

e ko

nkré

tním

u ak

tu p

ozná

ní, a

bych

jej

anal

yzov

al.

Pak

v něm

271

252

263

Dru

há

čás

t. V

ním

aný sv

ět

rozl

iším

nah

odil

ou l

átku

a n

utno

u fo

rmu.

Lát

ka j

e vš

ak je

n i

deál

ním

m

omen

tem

, a

niko

li oddělitelným p

rvke

m c

elko

vého

akt

u.

Sm

ysly

te

dy n

eexi

stuj

í, n

ýbrž

pou

ze vědomí. I

ntel

ektu

alis

mus

tak

například

odm

ítá

klás

t sl

avný

pro

blém

, jak

sm

ysly

při

spívají

ke z

kuše

nost

i pr

ost

oru,

pro

tože

sm

yslo

vé k

vali

ty a

sm

ysly

jak

ožto

mat

érie

vědomí n

em

ohou

mít

pro

stor

ve

svém

vla

stni

ctví

. P

rost

or je

toti

ž obecně f

orm

a ob

jekt

ivit

y a ko

nkré

tně

pak pr

ostř

edek

, dí

ky němužje vůbec vědomí

kval

ity

mož

né.

Pok

ud b

y počitek

neby

l počitkem něčeho, b

yl b

y ni

co

tou po

čitk

u. "Něco" v

nejobecnějším s

mys

lu, například

ve s

mys

lu

urči

tých

kva

lit,

se

rýsu

je v

ner

ozli

šené

mas

e im

pres

í po

uze

tehd

y,

kd

yžj

e po

čite

k vz

taže

n k perspektivě

a pr

osto

rově

usp

ořád

án.

Maj

í-Ii

ná

m t

edy

smys

ly p

osky

tnou

t př

ístu

p k ně

jaké

podobě b

ytí,

tj.

poku

d to

vůbec j

sou

sm

ysly

, pa

k js

ou v

šech

ny p

rost

orov

é. A

se

stej

nou

nut

nost

í pl

atí,

že

se v

šech

ny o

teví

rají

ste

jném

u pr

osto

ru, j

inak

by

smys

lo

vá js

oucn

a, s

nim

iž n

ás s

poju

jí, e

xist

oval

a po

uze

pro

ten

smys

l, p

od

kter

ý sp

adaj

í -po

dobn

ě ja

ko přízraky, k

teré

se

zjev

ují

pouz

e v

noci

. Jsoucnům b

y sc

háze

la p

lnos

t by

tí.

Nem

ohli

byc

hom

opr

avdu

mít

vě

dom

í js

ouce

n, tj

. kl

ást j

e ja

ko o

prav

dová

jsou

cna.

Pro

ti t

éto

dedu

kci

se e

mpi

rism

us n

adar

mo

snaž

il p

ouka

zova

t na

fak

ta. Například c

hce

ukáz

at,

že h

mat

sám

o sob

ě ne

ní p

rost

orov

ý, t

ím,

že u

nev

idom

ých

či

v případech d

ušev

ní s

lepo

ty h

ledá

čistou

takt

ilní

zku

šeno

st a

uka

zuje

, že

nen

í pr

osto

rově

čle

něna

. O

všem

tyto

exp

erim

entá

lní důkazy pře

d

pokl

ádaj

í to

, co

maj

í pr

okáz

at. Vždyť j

ak můžeme vědět,

že s

lepo

ta

a du

ševn

í sl

epot

a ze

zku

šeno

sti

paci

enta

ode

bral

y po

uze

"viz

uáln

í da

ta"

a ne

zasá

hly

také

do

stru

ktur

y je

ho ta

ktil

ní z

kuše

nost

i? E

mpi

ris

mus

pov

ažuj

e za

hot

ovou

dan

ost

onu

prvn

í hy

poté

zu,

a po

uze

pod

tout

o po

dmín

kou může m

ít zmíněné f

aktu

m z

ásad

ní v

ýzna

m.

Avš

ak

právě t

ím p

ostu

luje

odd

ělen

í m

ezi

smys

ly,

kter

é měl t

eprv

e do

káza

t.

Přes

něji

řečeno:

poku

d připustím, ž

e pr

osto

r původně n

álež

í zr

aku

a od

tud přechá

zí d

o hm

atu

a da

lšíc

h sm

yslů

, a

plat

í-li

, že

u dospělého

člověka n

achá

zím

e, j

ak s

e zd

á, t

akti

lní

zkuš

enos

t pr

osto

ru,

mus

ím

přip

usti

t přinejmenším t

o, ž

e "čistá t

akti

lní

data

" js

ou

přemístěna

a překryta z

kuše

nost

í vi

zuál

ního

původu, ž

e vs

tupu

jí d

o ce

lkov

é zk

uše

nost

i, v

níž

jso

u n

akon

ec n

eroz

liši

teln

á. A

však

jaký

m p

ráve

m v

tét

o zk

ušen

osti

dospělého člo

věka

vyčleňujeme "

takt

ilní

" vk

lad?

Nen

í to

sp

íše

tak,

že

"čis

tý t

akti

lní po

čite

k",

kter

ý hl

edám

, kd

yž s

e ob

rací

m

k ne

vido

mým

, je

vel

mi

zvlá

štní

m t

ypem

zku

šeno

sti,

kte

rý n

emá

nic

společného s

cel

kový

m f

ungo

vání

m h

mat

u a

nija

k ná

m nepomůže při

272

1. Pociťování

rozb

oru

celk

ové

zkuš

enos

ti?

Otá

zku

pros

toro

vost

i smyslů n

elze

roz

ho

dnou

t in

dukt

ivní

met

odou

a předvedením "faktů" -

např

íkla

d ne

pr

osto

rové

ho h

mat

u u

nevi

dom

ých.

Ten

to f

akt j

e to

tiž tř

eba

inte

rpre

to

vat.

Zda

na ně

j po

hlíž

íme právě

jako

na význačný f

akt,

kter

ý od

halu

je

sam

otno

u po

dsta

tu h

mat

u, č

i ja

ko n

a ak

cide

ntál

ní f

akt,

kter

ý vyjadřuje

spec

ific

ké v

last

nost

i hm

atu

stiž

enéh

o ch

orob

ou,

zále

ží v

ždy

na pře

d

stavě,

již

mám

e o

smys

lech

obecně a

o j

ejic

h vz

tahu

v c

elko

vém

vědomí. P

robl

ém t

ak o

prav

du s

padá

do

kom

pete

nce

refl

exe,

a n

ikol

i zk

ušen

osti

v p

ojet

í em

piri

ků,

což

je t

aké

poje

tí těc

h vě

dců,

kte

ří s

ní

o ab

solu

tní ob

jekt

ivit

ě. Můžeme t

edy

práv

em a

pri

ori

říci,

že

všec

hny

smys

ly j

sou

pros

toro

vé.

Pok

ud s

e za

mýš

lím

e na

d tí

m,

co j

e to

sm

ysl,

m

usím

e ot

ázku

, kte

rý z

e smyslů n

ám d

ává

pros

tor,

pov

ažov

at z

a ne

sm

ysln

ou. N

icméně j

sou

zde

mož

né d

va d

ruhy

ref

lexe

. P

rvní

z n

ich

-in

tele

ktua

list

ická

ref

lexe

-si

ber

e za

tém

a předmět a

vědomí

, přičemž

,

řcče

no k

anto

vský

m o

brat

em,

je "př

evád

í na

poj

em".

Předmět j

e pa

k po

jat j

ako

to,

co j

est,

a t

edy

to,

co j

est

pro

všec

hny

a pr

ovžd

y (b

yť

jcn

jako

pom

íjiv

á ep

izod

a, o

níž

vša

k bu

de v

ždy

prav

da,

že v

obj

ek

livní

m čas

e ex

isto

vala

). Vědomí, j

ež s

e st

ává

tém

atem

ref

lexe

, jes

t ex

iste

ncí

pro

sebe

. S

pom

ocí

této

pře

dsta

vy o

vědomí a

předmětu s

e pa

k sn

adno

uká

že,

že v

eške

rá s

mys

lová

kva

lita

je plně předmětem

pouz

e v

kont

extu

vztahů u

nive

rsa

a že

počitek j

e m

ysli

teln

ý po

uze

pod

podm

ínko

u, ž

e ex

istu

je p

ro úst

ředn

í a

jedi

né J

á. P

okud

byc

hom

sc

chtěli

na cestě r

efle

xivn

ího

pohy

bu z

asta

vit

a m

luvi

t na

přík

lad

() částečném vědomí č

i iz

olov

aném

předmětu, dos

pěli

byc

hom

k vě

dom

í, k

teré

v určitém o

hled

u ne

ní s

amo

sebo

u, a

kte

ré b

y te

dy n

ebyl

o v

dom

ím, a

k předmětu, k

terý

by

neby

l přístupný

odev

šad,

a k

terý

by

tcdy

v t

éto míře n

ebyl

předmětem. V

ždy

se v

šak můžeme i

ntel

ektu

alis

mu

zept

at,

odku

d be

re t

uto př

edst

avu

nebo

tut

o po

dsta

tu vědomí

tl předmětu

. Je

-li

subj

ekt čisté

bytí

pro

seb

e, p

ak "

Já m

yslí

m m

usí

1l10

ci d

opro

váze

t vš

echn

y m

é př

edst

avy"

.25

"Má-

li b

ýt svě

t m

ysli

tel

ný",

je tř

eba,

aby

jej

kval

ita

již

v já

dru

obsa

hova

la. A

le především s

e m

usí

me

zept

at,

odku

d ví

me,

že

exis

tuje

čis

té b

ytí

pro

sebe

a k

de čer

pám

e př

esvě

dčen

í, že

svě

t m

usí

být m

ysli

teln

ý? N

a to

se

nám

dos

tane

lřeba

té odpovědi, ž

e to

je

defi

nice

sub

jekt

u a sv

ěta,

a ž

e kd

ybyc

hom

.i .

takt

o ne

cháp

ali,

nevěděli

bych

om u

ž vůbec

, o čem

mlu

vím

e.

I. K

ant,

Kri

tika

čis

tého r

ozum

u, §

16.

-P

ozn

. př

ekl.

273

253

264

Dru

há

část.

Vní

man

ý sv

ět

A o

prav

du, n

a rovině k

onst

ituo

vané

řeč

i je

toto

sku

tečn

ě vý

znam

SV

ln

a su

bjek

tu.

Avš

ak o

dkud

ber

ou s

lova

sam

a sv

ůj s

mys

l? R

adik

{1I I

I I

refl

exe

je t

akov

á re

flex

e, k

terá

mne

zac

hycu

je p

ři utv

ářen

í a

fOIl"

lI1I

lová

ní m

yšle

nky

subj

ektu

a o

bjek

tu. Vyj

asňu

je z

droj

obo

u těchto m

yt'

lene

k, j

e ne

jen

fung

ujíc

í re

flex

í, al

e re

flex

í, kt

erá

si j

e ve

své

m 1

"111

1

gová

ní vědoma s

ama

sebe

. Na

to s

e ná

m s

nad ještě

dost

ane od

povč

di.

že r

efle

xivn

í an

alýz

a ne

jenž

e "ideově" u

chop

uje

subj

ekt

a ob

jekt

, ný

brž

je z

kuše

nost

í, a

že

se při

ref

lexi

přenáším

do t

oho nekonečného

subj

ektu

, jím

ž js

em ji

ž by

l, a

že umí

sťuj

i ob

jekt

do vz

tahů

, o

kter

é S

l'

již př

edtí

m op

íral

, a

že n

akon

ec n

ení důvod p

tát

se,

odku

d be

ru t

l.1tO

m

yšle

nku

subj

ektu

a o

bjek

tu, n

eboť to

jso

u je

dnod

uše

form

ulac

e po

d

mín

ek,

bez

nich

ž by

neb

ylo

pro

niko

ho n

ic. A

však

ref

lekt

ovan

é Já

Sll

liší

od n

eref

lekt

ovan

ého

Já ale

spoň

v t

om,

že s

e st

alo

tém

atem

. T

ím,

co j

e dá

no,

není

ani

vědomí, a

ni č

isté

byt

í, ný

brž

-ja

k s

i po

všim

nul

i Kan

t ve

svém

hlu

boké

m n

áhle

du -

zkuš

enos

t, j

inak

řeč

eno

styk

ko

nečného s

ubje

ktu

s ne

pron

iknu

teln

ým b

ytím

, z něhož s

e vy

nořu

je, a

l do

něhož zůstává zapuštěn. T

o je

"či

stá

a ta

křík

ajíc

ještě němá z

ku-

254

šeno

st,

již

je tře

ba d

ovés

t k

tom

u,

aby

čistě vyjádřila

svůj vl

astn

í sm

ysl"

.26

Mám

e zk

ušen

ost sv

ěta

niko

li v

e sm

yslu

sys

tém

u vz

tah"

, kt

eré

doko

nale

urč

ují

každ

ý dě

j, n

ýbrž

ve

smys

lu ote

vřen

é to

tali

ty

její

ž sy

ntéz

a nemůže b

ýt z

avrš

ena.

Mám

e zk

ušen

ost J

á ni

koli

ve

smy

slu

abs

olut

ní s

ubje

ktiv

ity,

nýb

rž v

e sm

yslu

Já,

jež

je ned

ělit

elně

ro

zkl

ádán

o a

sklá

dáno

pro

udem

čas

u. J

edno

ta předmětu či

jedn

ota

sub

jekt

u ne

ní r

eáln

ou je

dnot

ou, n

ýbrž

rýs

uje

se ja

ko p

resu

mpt

ivní

jedn

ota

na h

oriz

ontu

zku

šeno

sti.

Ješ

tě pře

d ut

voře

ním

idej

e su

bjek

tu a

obj

ekttl

26

5 je

tře

ba o

dhal

it f

aktu

m m

é su

bjek

tivi

ty a

obj

ekt

ve s

tavu

zro

du,

pri

mor

diál

ní v

rstv

u, v

níž

se

rodí

ide

je z

rovn

a ta

kjak

o vě

ci.

A p

okud

jde

o vědomí, m

ohu

si u

tvoř

it p

ojem

vědomí jed

ině

tak,

že

se n

ejpr

ve

vztá

hnu

k to

mu vědomí, j

ímž

jsem

. A z

ejm

éna

není

mož

né začít d

efi

nicí

smyslů

, ný

brž

tím

, že

zno

vu v

stou

pím

do

styk

u se

sm

yslo

vost

í,

již

zevnitř

prož

ívám

. N

ic n

ás n

enut

í st

anov

it p

ro s

vět

apri

orní

pod

m

ínky

, be

z ni

chž

by n

emoh

l bý

t m

yšle

n, neboť p

okud

svě

t m

á bý

t m

ysli

teln

ý, p

ak především n

esm

í zů

stat

nep

ovši

mnu

t, tj

. mus

í ex

isto

vat

pro

mne

, te

dy b

ýt d

án.

Tra

nsce

nden

táln

í es

teti

ka b

y sp

lynu

la

s tr

ansc

ende

ntál

ní a

naly

tiko

u po

uze

za pře

dpok

ladu

, že

byc

h by

l

26

E. H

usse

rl,

Kar

tezi

ánsk

é m

edit

ace,

str

. 40

. Mírně pozměněno p

odle

M

erle

au-P

onty

ho překladu. -

Poz

n. p

řekl

.

274

J. Pociťování

h '1

11,

kter

ý kl

ade

svět,

a ni

koli

člověkem, k

terý

se

nach

ází

vrže

ný

sv t

a a

kter

ý "n

a něm l

pí"

-ve

vše

ch v

ýzna

mec

h to

hoto

obr

atu.

11

1 li

bych

om t

edy

násl

edov

at K

anta

v je

ho d

eduk

ci j

edin

ého

pro-

I Ir

u. J

eden

jed

iný

pros

tor

je p

odm

ínka

, be

z ní

ž ne

lze

mys

let

plno

st

I i 'I

livi

ty,

a je

sku

tečně

prav

da,

že p

okud

se za

měřu

ji n

a ví

ce p

ro

I rl

l, po

ukaz

ují

k jednotě

, neboť s

e ka

ždý

z ni

ch n

achá

zí v

určitém

lloh

ové

m v

ztah

u k

osta

tním

pro

stor

ům,

a sp

olu

s ni

mi

tedy

tvoří

Ino.

Ale

vím

e jistě,

že

plná

obj

ekti

vita

může

být m

yšle

na?

Že

všec

hfl

'rsp

ektiv

y js

ou m

ožn

é zá

rove

ň? Ž

e ex

istu

je m

ísto

, z něhož m

ohou

'(

v e

chny

zároveň uči

něny

tém

atem

? V

íme

jist

ě, ž

e ta

ktil

ní a

vi

I.U

In

í zk

ušen

ost

se m

ohou

přesně s

poji

t be

z zk

ušen

osti

mez

i-sm

ys

l lvé

? Ž

e lz

e m

ou z

kuše

nost

a z

kuše

nost

dru

hého

člověka s

poji

t do

jed

l ,h

o je

diné

ho s

ysté

mu

inte

rsub

jekt

ivní

zku

šeno

sti?

Je

mož

né,

že

v k

,ždé

sm

yslo

vé z

kuše

nost

i či v

kaž

dém

vědomí j

sou "přeludy

",

I ('I

' ne

mll

že o

dstr

anit

žád

ná r

acio

nali

ta.

Cel

á tr

ansc

ende

ntál

ní d

elu

l 'c

záv

isí

na tv

rzen

í, že

exi

stuj

e uc

elen

ý sy

stém

pra

vdy.

Chc

eme-

li

I I'O

vést

ref

lexi

, m

usím

e se

stou

pit právě k

e zdrojům t

ohot

o tv

rzen

Í.

(Ol11

to s

mys

lu můžeme sp

olu

s H

usse

rlem

říc

i,2

7 že

Hum

e mí

řil

255

MV

'11

1 záměrem r

adik

ální

ref

lexe

dál

než

kdo

jiný

, neboť n

ás skutečně

'hl

I do

vést

zpě

t k fenoménům, s

nim

iž m

áme

zkuš

enos

t ještě pře

d

1111 o

uko

li id

eolo

gií,

třebaže

nutn

o do

dat,

že t

uto

zkuš

enos

t zm

rzač

il

II ro

zlož

i I. Z

ejm

éna

myš

lenk

u je

diné

ho p

rost

oru

a je

diné

ho čas

u, j

ež

I' zu

lože

na n

a představě

souh

rnu

bytí

, ji

ž K

ant

v tr

ansc

ende

ntál

ní

li tl

'kli

ce p

ráve

m k

riti

zova

l, m

usím

e dá

t do

závo

rek

a ud

at je

jí g

ene-

do

i i n

a zákl

adě

naší

skutečné

zkuš

enos

ti.

Tot

o no

vé p

ojet

í re

flex

e,

(oli

ž fe

nom

enol

ogic

ké p

ojet

í, zn

amen

á ji

ným

i sl

ovy

novo

u de

fini

ci

266

tpri

ori

. .Již

Kan

t uk

ázal

, že

apr

iori

nel

ze p

ozna

t před z

kuše

nost

í, te

dy

I li

mo

náš

hori

zont

fak

ti c i

ty,

a že

nen

í m

ožné

roz

lišo

vat

dva

reál

né

I rv

i y p

ozná

ní,

z ni

chž

jede

n by

byl

a p

rior

i a

druh

ý a

po

ster

iori

. I

rior

i si

v je

ho fi

loso

fii

ucho

vává

sta

tus

toho

, co

má

být,

opro

ti to

mu,

'u

'x

i tu

je f

akti

cky

a ja

ko a

ntro

polo

gick

é určenÍ.

Ale

uch

ováv

á si

(

1110

sta

tus

jen

prot

o, ž

e K

ant

nesl

edov

al a

ž do

důsledků svů

j pr

ogra

m:

v m

czit

naše

poz

náva

cí s

chop

nost

i na

ší f

akti

ckou

pod

míně

nost

í. J

inak

I

l11us

el u

mís

tit

vešk

eré

mys

lite

lné

bytí

na p

ozad

í to

hoto

zde

jšíh

o Hv

'la.

Od

chví

le,

kdy

je z

kuše

nost

-te

dy ote

vřen

ost vů

či na

šem

u

..,

Viz

např

. E

. H

usse

rl, F

orm

ální

a t

rans

cend

entá

lní

logi

ka,

str.

253

.

275

Dru

há

část.

Vní

man

ý svět

fakt

ické

mu

světu -

uzná

na z

a počátek p

ozná

ní,

nem

áme

již

žádn

ý prostředek k

odl

išen

í úrovně a

prio

rníc

h pr

avd

od úrovně f

akti

ckýc

h pr

avd,

k o

dliš

ení

toho

, čím s

vět

má

být,

od t

oho

, čím skutečně j

est.

Je

dnot

a smyslů, k

terá

byl

a po

važo

vána

za

apri

orní

pra

vdu,

je je

n fo

rm

ální

m vyjádřením určité

zása

dní

naho

dilo

sti:

fak

tu,

že j

sme

na světě

. Rozličnost smyslů

, kt

erá

byla

pov

ažov

ána

za a

post

erio

rní

dano

st,

včetně k

onkr

étní

pod

oby,

již

nab

ývá

v li

dské

m s

ubje

ktu,

se teď j

eví

jako

nut

ná vůči

tom

uto

světu, tj

. vůči

jedi

ném

u světu, k

terý

můžeme

důsledně m

ysle

t; s

tává

se

tedy

apr

iorn

í pr

avdo

u. K

aždý

počitek j

e pr

osto

rový

. S

taví

me

se z

a tu

to t

ezi

niko

li p

roto

, že

kva

litu

jak

ožto

předmět l

ze m

ysle

t pou

ze v

pro

stor

u, n

ýbrž

pro

to,

že k

vali

ta je

prv

ot

ním

dot

ekem

s b

ytím

, je

poh

ybem

, jím

ž pociťující s

ubje

kt přejímá

určitou

form

u ex

isto

vání

naznačovanou smyslově v

ním

atel

ným

, je

koex

iste

ncí

toho

, kd

o pociťuje

, se

smyslově v

ním

atel

ným

, a

jako

ta

ková

je k

vali

ta s

ama

kons

titu

tivn

ím p

rvke

m prostředí k

oexi

sten

ce, t

o 25

6 je

st p

rost

oru

. P

raví

me

a pr

iori

, že

žád

ný počitek n

ení

bodo

vý,

že

vešk

erá

smys

lovo

st předpokládá určité

pole

, te

dy r

ozm

anit

é ko

exis

te

nce,

a z

toh

o do

spív

áme

k opačnému závěru n

ež L

ache

lier

, tot

iž ž

e ne

vido

mý

má

zkuš

enos

t pro

stor

u. O

všem

tyt

o ap

rior

ní p

ravd

y ne

jsou

ni

c ji

ného

než

výk

lad

určitého f

aktu

: fa

ktu

smys

lové

zku

šeno

sti

ja

kožt

o převzetí určité

form

y ex

iste

nce.

A to

to převzetí rovněž z

nam

ená,

že

se

moh

u v

každ

ém o

kam

žiku

cel

e st

át h

mat

áním

či viděním

, a

že

doko

nce

nikd

y ne

moh

u hm

atat

či vidět, a

niž

by s

e m

é vědomí d

o ji

sté

mír

y za

hlti

lo a

ztr

atil

o něco z

e sv

é po

hoto

vost

i. T

edy

jedn

ota

i ro

zm

anit

ost smyslů j

sou

prav

dy s

tejn

ého řádu

. A

prio

ri -

to j

e fa

kt:

fakt

po

chop

ený,

vyl

ožen

ý a

dove

dený

do

všec

h důsledků s

vé n

evys

love

né

267

logi

ky, a

post

erio

ri -

to j

e iz

olov

aný

a im

plic

itní

fak

t. T

vrdi

t, že

hm

at

je b

ez p

rost

orov

osti

, by

byl

pro

tim

luv.

Je

a p

rio

ri n

emož

né h

mat

at,

aniž

byc

hom

hm

atal

i v

pros

toru

, neboť n

aše

zkuš

enos

t je

zkuš

enos

tí

určitého s

věta.

Avš

ak t

oto vnoření t

akti

lní

pers

pekt

ivy

do u

nive

rsál

ní

ho b

ytí

není

nut

nost

, kte

rá b

y by

la vůči

hmat

u vnější

, nýb

rž uplatňuje

se spontánně v

sam

otné

tak

tiln

í zk

ušen

osti

způsobem, k

terý

jí

odpo

ví

dá. Počitek, j

ak n

ám je

j na

bízí

zku

šeno

st,j

iž n

ení

indi

fere

ntní

látk

ou

a ab

stra

ktní

m m

omen

tem

, nýb

rž je

dním

z povrchů, j

imiž

se

dotý

kám

e by

tí, j

edno

u st

rukt

urou

vědomí. N

amís

to je

dnoh

o je

diné

ho p

rost

oru,

kt

erý

by b

yl u

nive

rsál

ní p

odm

ínko

u vš

ech

kval

it,

mám

e v

každ

é kv

alitě j

eden

zvl

áštn

í způsob, j

ak b

ýt v

zhle

dem

k p

rost

oru

a ja

k s

vým

způsobem t

vořit

pros

tor.

Nen

í an

i vnitřně

spor

né,

ani

nem

ožné

, že

276

I. P

oci

t'ová

ní

I ll~.dý s

mys

l ko

nsti

tuuj

e m

alý

svět uvnitř

velk

ého

světa: p

rávě d

íky

6 zv

lášt

ní p

ovaz

e je

pro

cel

ek n

ezby

tný

a ot

evír

á se

vůči

tom

uto

"Ik

u.

[§ 7

. Kaž

dý s

mys

l m

á svůj "svět"]

Jakm

ile

zkrá

tka setřeme

rozd

íly

mez

i ap

rior

i a

empi

rií,

mez

i fo

rmou

,

obsa

hem

, ze

sm

yslo

vých

prostorů

se s

tano

u ko

nkré

tní

mom

enty

'c

lkov

é ko

nfig

urac

e, c

ož j

e je

den

jedi

ný p

rost

or.

Mož

nost

spět

k to

m

uto

pros

toru

je neoddělitelná

od m

ožno

sti odlučovat

se o

d něj

tím

, }:

. jed

en s

mys

l vydělíme

. Kdy

ž v

konc

ertn

í sí

ni otevřu oči ,

kte

ré js

em

ITl

I za

vřené

, zd

á se

mi

vidi

teln

ý pr

osto

r úz

ký v

e vz

tahu

k t

omu

ji

II

mu

pros

toru

, v němž s

e právě

rozv

íjel

a hu

dba.

A i

kdy

ž po

nech

ám

po d

obu přednesu s

klad

by oči otevřené

, zd

á se

mi,

že h

udba

nen

í s l

uteč

ně o

bsaž

ena

v to

mto

přesně

vym

ezen

ém a

ubo

hém

pro

stor

u.

II ud

ba o

hlaš

uje napříč v

idit

elný

m p

rost

orem

nov

ou d

imen

zi, v

níž

se

. íří

, podobně ja

ko s

e u

lidí

trp

ícíc

h ha

luci

nací

jasn

ý pr

osto

r vn

íman

ých

v cí

záhadně z

dvoj

uje

o "t

emný

pro

stor

", v

němž j

sou

mo

žné

i jin

é 25

7 r ·

ítom

nost

i. Podobně j

ako

pohl

ed d

ruhé

ho n

a svět,

jenž

tu j

e pr

o m

ne,

i pro

stor

ová

obla

st k

aždé

ho s

mys

lu je

pro

ost

atní

sm

ysly

něčím a

bso-

l utně

nepo

znat

elný

m, a

tím

jej

ich

pros

toro

vost

om

ezuj

e. T

yto

popi

sy,

kter

é z

pohl

edu

krit

icis

tní f

ilos

ofie

nab

ízej

í jen

em

piri

cké

zají

mav

osti

tl

nev

edou

k a

prio

rním

nut

nost

em,

pro

nás opět z

íská

vají

fil

osof

icko

u zú

važn

ost, neboť

jedn

otu

pros

toru

lze

nalé

zt p

ouze

v t

om, j

ak d

o se

be

vzújemně z

apad

ají

smys

lové

obl

asti

. Právě

zde

tkví

pra

vdiv

ost p

rosl

u-lý

ch e

mpi

rist

ický

ch popisů

nepr

osto

rové

ho v

ním

ání.

Zku

šeno

st l

idí,

kteř

í se

nar

odil

i ja

ko

nev

idom

í a později

jim

byl

odo

pero

ván oční

z.úka

l, ni

kdy

nepr

okáz

ala

a ni

kdy

ani

nepr

okáž

e, ž

e pr

o ně p

rost

or

začí

ná s

viděním.

Ovš

em p

acie

nt n

eust

ále

žasn

e na

d tí

mto

viz

uáln

ím

pros

tore

m,

k němuž právě z

íska

l přístup

a ve

sro

vnán

í s

ním

ž se

mu

takt

ilní

zku

šeno

st z

dá ta

k ch

udá,

že

bez okolků u

zná,

že před o

pera

cí

268

nikd

y žá

dnou

zku

šeno

st p

rost

oru nemě!.28

Pacientův ú

div,

jeh

o vá

hání

28

Jedn

a zk

oum

aná

osob

a pr

ohla

šuje

, že

pros

toro

vé p

ojm

y, o

nic

hž s

i před

oper

ací

mys

lela

, že

je

má

, ne

nabí

zely

skutečnou představu

pro

stor

u a

byly

je

n "věděním z

íska

ným

myš

lenk

ovou

pra

cí" ;

viz

M. v

on S

ende

n, R

aum

-u

nd

G

esta

ltau

ffas

sung

bei

ope

rier

ten

Bli

ndge

bore

nen

vor

und

nach

der

Ope

ra

(ion

, str.

23.

Nab

ytí

zrak

u ve

de k

obe

cné

reor

gani

zaci

exi

sten

ce, k

terá

se

týká

277

Dru

há

část

. Vn

íma

ný svět

v no

vém

viz

uáln

ím svě

tě,

do něhož v

stup

uje,

uka

zují

, že

hm

at n

elil

stejně

pro

stor

ový

jako

vidění. D

ovíd

áme

se, ž

e "p

o op

erac

i je

tvar

tak.

ja

k je

dán

zra

kem

, pro

pac

ient

y něčím

napr

osto

nov

ým

, něč

ím,

co n

ell

vádějí d

o vz

tahu

se

svou

tak

tiln

í zk

ušen

ostí

", 29

"pa

cien

t tvr

dí, ž

e vi

dl.

ale

neví

, co

vid

í [ .

.. ].

Nik

dy n

ero

zpoz

ná s

vou

ruku

jak

o sv

ou r

uku

. m

luví

jen

o bí

lé skv

rně,

kte

rá s

e po

hybu

je".

30 M

á-Ii

zra

kem

roz

pozn

at

kruh

ový

tvar

od

obdé

lník

a, m

usí očima

sled

ovat

obr

ys t

varu

tak

, jak

o by

to

dělal

rukO

U.31

Má

neus

tále

ten

denc

i uc

hopo

vat př

edmě

ty,

kte

ré m

u po

stav

íme př

ed o

či.3

2 C

o z

toho

můžeme v

yvod

it?

Že

takt

ilnl

25

8 zk

ušen

ost

není

přípravou n

a vn

ímán

í pr

osto

ru?

Pok

ud b

y vš

ak vůb

ec

neby

la p

rost

orov

á, nap

řaho

vala

by

zkou

man

á os

oba

ruku

k pře

dmětu,

kt

erý

jí u

káže

me?

Tot

o ge

sto př

edpo

klád

á, ž

e hm

at s

e ot

evír

á prostř

edí,

ježj

e př

inej

menš

ím a

nalo

gick

é prostředí

vizu

ální

ch d

at.

Fak

ta u

kazu

ji př

edev

ším

to, ž

e vi

dění

by

bez ur

čité

ho z

achá

zení

s p

ohle

dem

neb

ylo

ničí

m. P

acie

nti

"nej

prve

vid

í ba

rvy,

pod

obně

jako

my

cítí

me nějakou

vůni

: zap

lavu

je n

ás, pů

sobí

na

nás,

ani

ž by

vša

k zí

skal

a ur

čitý

tva

r o

urči

té r

ozlo

ze".

33 Z

prvu

je

vše

smíš

eno

a vš

e se

jev

í ja

koby

v p

ohy

bu. Vy

člen

ění

bare

vnýc

h pl

och,

spr

ávné

chá

pání

poh

ybu

přij

de a

ž po

zději,

až

zkou

man

á os

oba

poch

opí,

"co

zna

men

á vi

dět"

,34

tedy

až

bude

svůj

pohl

ed směřovat

a přesouvat pr

ávě

jako

poh

led,

a n

ikol

i jak

o ru

ku.

To

ukaz

uje,

že

každ

ý sm

yslo

vý o

rgán

zko

umá předmět

svým

26

9 způsobem

, že

je a

ktiv

ním

čin

itel

em v

syn

téze

urč

itéh

o ty

pu,

že v

šak,

po

kud

nech

cem

e no

min

ální

def

inic

í vy

hrad

it v

ýraz

"pr

osto

r" p

ouze

pr

o oz

nače

ní v

izuá

lní

synt

ézy,

nemůžeme h

mat

u up

írat

pro

stor

ovos

t ve

sm

yslu

uch

opov

ání k

oexi

sten

cí.

Sam

otný

fak

t, ž

e op

ravd

ové viděni

se při

prav

uje bě

hem přechodové f

áze

a ja

kým

si očn

ím h

mat

áním

, by

by

l ne

poch

opit

elný

, po

kud

by n

eexi

stov

alo

takt

ilní

kva

zipr

osto

rov

é

i hm

atu

. Střed svě

ta s

e př

emís

tí, t

aktil

ní s

chém

a up

adne

v zap

omně

ní, r

ozpo

zn

áván

í za

lože

né n

a hm

atu

je mén

ě sp

oleh

livé,

pro

ud e

xist

ence

od ny

nějška

pr

ochá

zí viděním

. Pac

ient

mlu

ví prá

vě o

tom

to o

slab

eném

hm

atu

. 29

Ta

mt.

, str.

36.

30

Tam

t., s

tr. 9

3.

31

Tam

t., s

tr. 1

02-

104.

32

Ta

mt.,

str.

124

. 33

Ta

mt.,

str

. 11

3.

34

Tam

t., s

tr. 1

23.

278

1. Pociťování

I I

, do něhož s

e m

ohou

vkl

ádat

prv

ní v

izuá

lní

vjem

y. Z

rak

by n

ikdy

I -b

yl v

přímém s

poje

ní s

hm

atem

, jak

o je

tom

u u

norm

ální

ho dos

pělé

h ) j

edin

ce, k

dyby

hm

at -

i uměle vyčleněný h

mat

-ne

byl uspořádán

I lko

vým

způsobem

, že

umožňuje k

oexi

sten

cii.

Fak

ta n

ijak

nevyluču

j m

yšl

enku

tak

tiln

ího

pros

toru

, ný

brž

naop

ak d

okaz

ují,

že

exis

tuje

I m

sto

r v přísném s

mys

lu a

tak výlučně t

akti

lní,

že je

ho čle

nění

neb

ude

lni zpočát

ku,

a do

konc

e an

i kd

y ji

ndy

vzhl

edem

k členění v

izuá

lní

ho p

rost

oru

v sy

nony

mní

m v

ztah

u.

Em

piri

stic

ké a

nalý

zy f

orm

uluj

í kl

l tečný

prob

lém

zm

aten

ým způsobem

. Například f

akt,

že h

mat

se

mLl

že v

jed

nu c

hvíl

i vz

táhn

out j

en n

a m

alou

roz

lohu

-to

tiž

rozl

ohu

t h

a je

ho nástrojů

-, s

e tý

ká n

ejen

pře

dsta

vy,

již

mám

e o

takt

ilní

m

I 1'0

·to

ru, n

ýbrž

mod

ifik

uje

jeho

sm

ysl.

Z h

ledi

ska

inte

lekt

uáln

ího

ná

hl d

u -

či přinejmenším urč

itéh

o ty

pu i

ntel

ektu

ální

ho n

áhle

du,

kter

ý zn

áme

z kl

asic

ké f

Yzi

ky -

je s

imul

tane

ita

jedn

a a

táž,

ať

už s

e tý

ká

Ivo

u so

used

ních

bodů

, ne

bo bodů v

zdál

enýc

h, a

v k

aždé

m případě

.i ' m

ožné

ze

sim

ulta

neit

na

mal

ou v

zdál

enos

t po

stup

ně v

ytvořit

si-

259

Il1ld

tane

itu

na v

zdál

enos

t ve

lkou

. Ale

z h

ledi

ska

zkuš

enos

ti časová

vr~

lva,

kte

rá ta

kto

vstu

puje

do

celé

ope

race

, mod

ifik

uje

její

výs

lede

k.

I ík

y to

mu

kons

tatu

jem

e v simultaneitě d

vou

vzdá

lený

ch bodů urč

ité

.. 'hvění

" a

v té

to míře b

ude

rozs

ah v

izuá

lníc

h pe

rspe

ktiv

pro

nev

ido-

rn

ho p

o op

erac

i op

ravd

ovým

zje

vení

m, neboť p

oprv

é za

jist

í, ž

e se

ul

áže

sim

ulta

neit

a na

dál

ku s

ama.

Pac

ient

i po

ope

raci

pro

hlaš

ují,

že

I cdměty

hm

atu

nejs

ou o

prav

dový

mi

pros

toro

vým

i ce

lky,

že

ucho

po-

v \I1

í předmětu j

e zd

e po

uze "věděním o

vzá

jem

ném

vzt

ahu

částí"

, že

kr

uhov

ý a čtvercový t

var

ve s

kute

čnos

ti n

evní

mám

e hm

atem

, ný

brž

rozp

ozná

vám

e po

dle ur

čitý

ch "znaků" -

toti

ž po

dle

toho

, zda

maj

í, či

11 'm

ají "

vrch

oly"

.35

Hm

atov

é po

le ji

stě

nikd

y ne

má

šíři z

orné

ho p

ole,

II

'dmět

hmat

u ne

ní c

elý přítomen v

kaž

dé z

e sv

ých

část

í ta

k ja

ko

r

cdmět

zrak

u, a

-ce

lkem

vza

to -

hmat

nen

í zr

ak. M

ezi

nevi

dom

ým

I v

ido

ucím

člověkem jis

tě d

ochá

zí k

e ko

nver

zaci

a m

ožná

byc

hom

n

'nal

ezli

jedi

né s

lovo

-do

konc

e i

ze s

lovn

íku

bare

v -

, s n

ímž

by s

i 2

70

II 'v

idom

ý ne

doká

zal

spoj

it něj

aký al

espo

ň sc

hem

atic

ký s

mys

l. N

evi

dom

ý ve

věku d

vaná

cti

let

velm

i dobře v

ymez

uje

dim

enze

vidění

,

když

pra

ví: "

Ti,

kte

ří v

idí,

se k

e mně v

ztah

ují p

omoc

í mně n

ezná

méh

o sm

yslu

, kt

erý

mne

z o

dstu

pu c

ele

obem

yká,

nás

ledu

je m

ne,

pron

iká

\~

Tam

t., s

tr. 2

9.

279

Dru

há

část.

Vní

man

ý svě

t

mno

u a

od r

ána

do večera

mne

takříkajíc

drží

pod

svo

u v

ládo

u (m

ich

gew

isse

rmas

sen

behe

rrsc

ht).

"36

Avš

ak p

odob

ná označení zůstávají p

ro

nevi

dom

ého

na ú

rovn

i pojmů a

problémů. K

lado

u ot

ázku

, na

niž

by

moh

lo d

át odpověď p

ouze

vidění. A

pro

to n

evid

omém

u po

ope

raci

připadá

svět j

iný,

než

jak

ý je

j očekával

,37 podobně j

ako

nám

určit.ý

člověk připadá v

ždy

odli

šný

od t

oho,

co

jsm

e o něm v

ěděli. SvČ

I ne

vido

méh

o a svět n

orm

ální

ho člověka s

e li

ší n

ejen

mno

žstv

ím m

a·

teri

álu,

kte

rý m

ají

k di

spoz

ici,

ale

nav

íc s

truk

turo

u ce

lku.

Nev

idom

ý ví

na základě h

mat

u ve

lmi dobře, c

o js

ou to

větve a

lis

ty,

co j

e ru

ka

a pr

sty

na r

uce.

Po

oper

aci

užas

ne n

ad t

ím, ,

Jak

vel

ký je

roz

díl"

me7

, i

stro

mem

a l

idsk

ým tělem

.38 Z

rak

se zjevně

neom

ezil

na

to,

že b

y k

pozn

ání

stro

mu

připojil n

ové

podr

obno

sti.

Zde

běží

o no

vý způsob

260

prez

enta

ce a

nov

ý ty

p sy

ntéz

y, k

teré

předmět přetvářejí. Například

stru

ktur

a osvětlení

-osvětlovaný předmět n

achá

zí v

hm

atov

é ob

last

i je

n ve

lmi neurčité a

nalo

gie.

Pro

to s

e pa

cien

t op

erov

aný

po o

smná

cti

lete

ch s

lepo

ty p

okou

ší d

otkn

out slunečního p

aprs

ku.3

9 C

elko

vý v

ý

znam

naš

eho

živo

ta -

vzhl

edem

k němuž j

e po

jmov

ý vý

znam

vžd

y je

n ja

kým

si výňatkem -

by b

yl j

iný,

kdy

bych

om b

yli

zbav

eni

zrak

u.

Exi

stuj

e ob

ecná

fun

kce

subs

titu

ce a

náh

rady

, dí

ky n

íž m

áme přístup

k ab

stra

ktní

mu

význ

amu

zkuš

enos

tí,

kter

é js

me

sam

i ne

prož

ili,

a dí

ky

níž můžeme například m

luvi

t o

tom

, co

jsm

e neviděli.

Avš

ak s

tejn

ě ja

ko v

org

anis

mu

nejs

ou n

áhra

žkov

é fu

nkce

nik

dy ú

plný

m e

kviv

alen

te

m poraněných f

unkc

í a

skýt

ají j

en z

dání

úpl

nost

i, zajišťuje

i int

elek

tu

ální

chá

pání

pou

ze z

dánl

ivo

u so

uvis

lost

mez

i různými z

kuše

nost

mi .

S

ynté

za v

izuá

lníh

o a

takt

ilní

ho světa u

nev

idom

ého

po o

pera

ci, t

j. ko

nst

ituc

e m

ezi-

smys

lové

ho světa,

se m

usí

odeh

ráva

t přímo n

a sm

yslo

vé

půdě.

Výz

nam

ová

shod

a m

ezi dvěma z

kuše

nost

mi nestačí

k to

mu

, 2

71

aby

zaj i

sti l

a je

j ich

spl

ynut

í do

jedn

é je

diné

zku

šeno

sti.

Sm

ysly

se

liší

od s

ebe

navz

ájem

i o

d in

tele

ktuá

lníh

o ch

ápán

í, neboť k

aždý

z n

ich

s se

bou

nese

str

uktu

ru b

ytí,

kter

á ni

kdy

není

přesně přenosná. T

o mů

žem

e klidně u

znat

, neboť j

sme

zam

ítli

for

mal

ism

us vědomí a

učinili

z těla s

ubje

kt v

ním

ání.

36

Tam

t., s

tr. 4

5.

37

Tam

t..

38

Tam

t., s

tr. 5

0 nn

. 39

Ta

mt.,

str.

186

.

280

J. Pociťování

[§ 8

. V

záje

mné

stý

kání

smyslů. Pociťování

se n

achá

zí

"před" s

mys

ly.

Syn

esté

zie]

A

můžeme

to u

znat

, ani

ž by

chom

tím

ohr

ozil

i jed

notu

smyslů. Neboť

smys

ly j

sou

spol

u ve

sty

ku.

Hud

ba n

ení

ve v

idit

elné

m p

rost

oru,

nýb

rž

jcj

pode

míl

á, obkličuje a

přesouvá. A

ž příliš připravení posluchači

, k t

e ří

se tváří ja

ko s

oudc

i a vyměňují s

i po

znám

ky či úsměvy

, ani

ž by

si

vši

mli,

že

se p

od n

imi chvěje půda,

jsou b

rzy otřeseni ja

ko p

osád

ka

zmít

aná bouří. O

ba p

rost

ory

se l

iší d

íky

tom

u, ž

e vy

vstá

vají

na

poza

dí

společného s

věta.

Moh

ou s

polu

soupeřit

jen

prot

o, ž

e ob

a vy

stup

ují

s ná

roke

m n

a ce

lkov

é by

tí.

Sje

dnoc

ují

se právě v

e ch

víli

, v n

íž v

ystu

pu

jí pr

oti sobě.

Kdy

ž se

chc

i uzavřít

do j

edno

ho z

e sv

ých smyslů,

proj

ektu

ji s

e například

celý

do

svýc

h očí

a plně s

e od

dává

m m

odré

ba

rvě

oblo

hy,

brzy

poz

bývá

m vědomí, ž

e hl

edím

, a

ve c

hvíl

i, v

níž

jsem

se

chtěl plně s

tát viděním ,

přestává

být

oblo

ha "

vizu

ální

m v

je

'mem

" a

stáv

á se

mým

oka

mži

tým

světem

. Pod

obná

sen

zori

cká

zku

šL: n

ost

je n

esta

biln

í a

cizí

vzh

lede

m k

přirozenému v

ním

ání,

jež

se

o le

hráv

á ce

lým

naš

ím tělem n

aráz

a o

teví

rá s

e světu

mez

i-sm

yslo

vé-

261

mu.

Zku

šeno

st oddělených "smyslů" m

á sv

é m

ísto

-stejně ja

ko z

ku-

. L:n

ost

smys

lové

kva

lity

-po

uze

ve v

elm

i zv

lášt

ním

pos

toji

. Nemůže

být

vých

odis

kem

ana

lýzy

bezprostředního vědomí. S

edím

ve

svém

I o

koji

a po

zoru

ji l

isty

bíl

ého

papí

ru rozprostřené

na m

ém s

tole

. Na ně

klcr

é z

nich

dop

adá světlo z

okn

a, o

stat

ní j

sou

ve s

tínu

. P

okud

ner

oZL

: bír

ám svůj

vjem

a p

okud

se

drží

m c

elko

vého

výj

evu,

řek

l byc

h, ž

e v.

ech

ny l

isty

pap

íru

se m

i je

ví ja

ko stejně

bílé

. A

přece j

sou některé

z ni

ch v

e st

ínu,

kte

rý v

rhá zeď

. Jak

je m

ožné

, že

nej

sou méně b

ílé n

ež

osta

tní?

Roz

hodn

u se

poz

orov

at l

épe.

Zaměřím n

a ně s

vůj

pohl

ed,

I 'dy

om

ezím

své

zor

né p

ole.

Moh

u je

dok

once

poz

orov

at s

krz krabičku

od s

irek

, kte

rá je

oddělí

od z

bytk

u po

le,

nebo

skr

z "redukční zástěnu"

10 n

íž j

e vyříznuté

okén

ko. Ať u

ž po

užij

i jed

nu z

těchto pomůcek,

či

s'

spok

ojím

s p

ozor

ován

ím p

ouhý

m o

kem

, ov

šem

v "

anal

ytic

kém

I o

stoj

i",40

vzh

led

listů

se změní:

už n

evid

ím b

ílý

papí

r, n

a kt

erý

do-

pudá

stín

, nýb

rž š

edou

či

mod

ravo

u hm

otu,

těžkou

a špatně l

okal

izo-

272

vutc

lnou

. Kdy

ž opět p

ohlé

dnu

na c

elý

výje

v, v

šim

nu s

i, že

zastíněné

li sty

neb

yly vůbec

nikd

y to

tožn

é s osvětlenými

list

y, c

ož v

šak

nezn

a-

·111

A. G

elb,

Die

Far

ben

kons

tanz

der

Seh

ding

e, st

r. 60

0.

281

Dru

há část.

Vní

man

ý svět

men

á, ž

e by

se

od n

ich

obje

ktiv

ně l

išily

. Bělost zastíněného p

apír

u ne

ní m

ožné

pře

sně

zařadit

na š

kálu

čer

ná -

bílá

.41

Neb

yla

to ž

ácI! l

l"

určitá k

vali

ta.

Um

ožni

l js

em,

aby

se k

vali

ta o

bjev

ila,

tím

, že

jse

lll

zaměřil

svůj zr

ak n

a je

dnu

část z

orné

ho p

ole:

teh

dy a

pou

ze t

ehdy

js

em s

tál tv

áří

v tvář ji

stém

u přítomnému q

uale

, v němž můj p

ohl.c

d uv

áznu

!. C

o vš

ak z

nam

ená zaměřit p

ohle

d? N

a st

raně

předmětu

Lo

znam

ená vydělit zaměřenou o

blas

t od

zbyt

ku p

ole,

pře

ruši

t úp

lný

živo

l po

díva

né, k

terá

při

děli

la k

aždé

mu

vidi

teln

ému

povr

chu

urči

té z

abar

ve

ní s

přihlédnutím k

osvětlení.

Na

stra

ně s

ubje

ktu

to z

nam

ená

na

hrad

it c

elko

vé vidění, v

němž s

e ná

š po

hled

propůjčuje c

elé

podí

van

. a

nech

ává

se j

í za

plav

it, p

ozor

ován

ím, t

o je

st lo

káln

ím vid

ěním

, jím

:!,

subj

ekt v

ládn

e, j

ak c

hce.

Sm

yslo

vá k

vali

ta n

ejen

že n

ení

koex

tenz

ivnl

s

vjem

em,

ale

naví

c je

to

zvlá

štní

výt

vor

zvíd

avéh

o a

pozo

rují

ciho

po

stoj

e. O

bjev

í se

teh

dy,

když

nep

onec

hám

cel

ý svůj p

ohle

d sv

ětu

,

nýbr

ž se

mís

to t

oho

obra

cim

k t

omut

o po

hled

u sa

mot

ném

u a

táži

sc,

26

2 co

to přesně v

idím

. N

ehra

je ž

ádno

u ro

li v

přirozeném s

tyku

méh

o vi

dění

se sv

ětem

. Je

odpovědí n

a určitou

otáz

ku m

ého

pohl

edu,

vý

. sl

edke

m d

ruhé

ho č

i kr

itic

kého

vid

ění

, kt

eré

chce

poz

nat

sam

o se

be

ve s

vé z

vláš

tnos

ti,

výsl

edke

m "

pozo

rnos

ti k

čis

tému

viz

uáln

u",4

2 ji

ž vy

nakl

ádám

teh

dy,

když

se

obáv

ám,

že j

sem

se

zmýl

il, n

ebo

když

se

hodl

ám p

usti

t do

vědeckého zk

oum

ání vi

dění

. T

ento

pos

toj

vedc

k

tom

u, ž

e ce

lá p

odív

aná

zmiz

í: b

arvy

, kt

eré

vidí

m s

krze

redukční

zást

ěnu

či k

teré

zís

ká mal

íř mhouřením o

ka,

již

nejs

ou barvy-př

ed

měty -

barv

a zd

í či

ba

rva

papí

ru -

, ný

brž

ploš

né b

arvy

, kt

eré

maj

í určitou tl

oušť

ku a

nac

háze

jí s

e kd

esi

na je

dné

a té

že f

ikti

vní rovině.4

Exi

stuj

e te

dy přirozený p

osto

j vi

dění

, v němž m

ám tak

říka

jíc sp

oleč

nou

zále

žito

st s

e sv

ým p

ohle

dem

a je

ho pro

stře

dnic

tvím

se

vyst

avuj

i po

díva

né: části

pole

jsou

pak

spo

jeny

do uspořádání

, dí

ky němuž js

ou

rozp

ozna

teln

é a

iden

tifi

kova

teln

é. K

vali

ta, v

ydělená s

mys

lovo

st, v

zni

ká t

ehdy

, kd

yž roztříštím

toto

cel

kové

str

uktu

rová

ní s

vého

vid

ění

když

se přesta

nu s

pojo

vat

se s

vým

vla

stní

m p

ohle

dem

, a

mís

to c

o 27

3 by

ch vid

ění

prož

íval

, je

zkou

mám

, ch

ci v

yzko

ušet

své

mož

nost

i, r

oz-

41 Ta

mt.,

str.

613

.

42

"Ein

stel

lung

au

! rei

ne O

ptik

", K

atz,

jak

jej

citu

je A

. G

elb;

viz

tam

t. st

r. 6

00.

43

Tam

t.

282

1. Pociťování

vazu

j i p

outo

mez

i sv

ým vid

ěním

a svě

tem,

mez

i se

bou

a sv

ým vid

ě-ni

m,

abyc

h je

při

stih

l a

pops

al.

V t

omto

pos

toji

se

svět

roz

práš

í 10

sm

ysl

ovýc

h kv

alit

a zár

oveň

s t

ím j

e ro

ztří

štěn

a př

iroz

ená

jedn

ota

vním

ajíc

ího

subj

ektu

. Př

está

vám

v so

bě p

ozná

vat

subj

ekt ur

čité

ho

vizu

ální

ho p

ole.

Stejně

jako

je

třeb

a uvnitř k

aždé

ho s

mys

lu z

novu

n'

I1ézt

přirozenou

jedn

otu,

chc

eme

také

uká

zat,

že "původní v

rstv

a"

pociťování předchází rozdělení

do smyslů.

44 V

záv

islo

sti

na to

m,

zda

S' za

měřu

ji n

a určitý

předmět,

nebo

nec

hává

m s

vé oči

blo

udit

, či s

e na

kone

c ce

lý o

ddáv

ám děn

í, s

e m

i tá

ž ba

rva

jeví

jako

pov

rcho

vá b

arva

(O

berf

lach

enfa

rbe)

-na

cház

í se

na ur

čité

m mí

stě

pros

toru

a p

rost

írá

s .

na určitém předmětu -

či s

e st

ává

atm

osfé

rick

ou b

arvo

u (R

aum

/o

rbe

) a

šíří

se

všud

e ko

lem

pře

dmět

u. A

nebo

ji

cítí

m v

e sv

ém o

ku

.luko

chv

ění

svéh

o po

hled

u, či

nako

nec

udíl

í ce

lém

u m

ému

tělu j

eden

u

týž zp

ůsob

byt

í, vyplňuje m

ne, a

již

si n

ezas

louž

í, a

bych

om jí

říkali

barv

a. Podobně e

xist

uje

obje

ktiv

ní z

vuk,

kte

rý z

ní m

imo

mne

v n

á-26

3 st

roji

, zvu

k at

mos

féri

cký

, kte

rý j

e m

ezi p

ředm

ětem

a m

ým tělem

, zvu

k,

ktc r

ý vi

bruj

e ve

mně s

amot

ném

, ,j

ako

byc

h se

sta

l fl

étno

u či k

yva

Ilcm

", a

konečně p

osle

dní

stad

ium

, v němž a

kust

ický

prv

ek z

miz

í 1\

stan

e se

zku

šeno

stí,

vel

mi př

esno

u zk

ušen

ostí

mod

ifik

ace

celé

ho

mé h

o tě

la.4

5 S

enzo

rick

á zk

ušen

ost

má

k di

spoz

ici

jen

mal

é ro

zpět

í:

I uďto z

vuk

a ba

rva

na zák

ladě

své

ho v

last

ního

usp

ořád

ání

rýsu

jí

předmět

-po

peln

ík,

hous

le -

a te

nto předmět p

rom

louv

á zá

rove

ň I c

vše

m smyslům,

nebo

jso

u ve

dru

hé k

rajn

í po

loze

zku

šeno

sti

zvuk

tl

bar

va při

jímá

ny v

mém

těle, a

pak

je o

btíž

né o

mez

it m

ou z

kuše

nost

na

jede

n je

diný

sm

yslo

vý rej

stří

k: spo

ntán

ně přesahuje d

o vš

ech

osta

tn í

ch.

Sen

zori

cká

zkuš

enos

t v

onom

tře

tím

stad

iu,

kter

é js

me př

ed

oka

mži

kem

pop

sali

, se

vyz

naču

je p

ouze

"dů

raze

m",

kter

ý po

ukaz

uje

s píš

e směrem k

e zv

uku

či bar

vě.46

Na

této

úro

vni

je dvo

jzna

čnos

t

zku

šeno

sti

tak

výra

zná,

že

akus

tick

ý ry

tmus

ved

e ke

spl

ynut

í ki

ne

mat

ogra

fick

ých ob

razů

a n

avoz

uje

zkuš

enos

t po

hybu

, zat

ímco

týž

sled

ob

razů

by

bez

akus

tick

é op

ory

byl příliš p

omal

ý na

to,

aby

nav

odil

44

H.

Wer

ner,

Unt

ersu

chun

gen

uber

Em

pfin

dung

und

Em

pfin

den

, t

str.

155.

45

Tam

t.,s

tr.1

57.

46

Tam

t., s

tr.

162.

283

Dru

há

čás

t.

Vní

man

ý svět

274

st

robo

skop

ický

poh

yb.47

Zvu

ky mění p

o so

bě n

ásle

dují

cí o

braz

y ba

rev:

si

lněj

ší z

vuk

je zin

tenz

ivňu

je, př

eruš

ení

zvuk

u ve

de k

e km

itán

í ba

rev,

h

lub

ok

ý

zvu

k činí

mo

dro

u

tmav

ší

aneb

o

hlub

ší. 4

8 H

yp

oté

za

kons

tant

nost

i,49

jež

spo

juje

s k

aždý

m podnětem j

eden

a práyě j

eden

po

čite

k, z

trác

í tí

m v

íce

své zdůvodnění

, čím v

íce

se b

líží

me př

iroz

e

ném

u vn

ímán

í. "

V té

míř

e, v

níž

je

chov

ání

inte

lekt

uáln

í a

nest

rann

é (s

achl

ich

er),

je

hypo

téza

kon

stan

tnos

ti přijatelná

pro

vzta

h m

ezi

pod

nětem a

spe

cifi

ckou

sen

zori

ckou

odpovědí

, a

v té

to míř

e se

napříkl

ad

zvuk

ový po

dnět

om

ezuj

e na

spe

cifi

ckou

sfé

ru, v

tom

to pří

padě

na

sfér

u ak

usti

ckou

."50

Pod

ání

dávk

y m

eska

linu

, kte

ré n

aruš

í neúčastný

post

oj

a př

enec

hává

pok

usno

u os

obu

její

vitalitě,

prot

o nu

tně

napo

máh

á sy

ne

stéz

iím

. Pod

mes

kali

nem

zvu

k fl

étny

opr

avdu

pro

duku

je m

odro

zele

nou

264

barv

u, h

luk

met

rono

mu

se v

e tmě vyjadřuje š

edým

i sk

vrna

mi,

při

čemž

pros

toro

vé v

izuá

lní

roze

stup

y od

poví

dají

časovým int

erva

lům

mez

i je

dnot

livý

mi

zvuk

y, v

elik

ost s

kvrn

y od

poví

dá int

enzi

tě z

vuku

a v

ýška

, v

níž

je v

pro

stor

u, v

ýšce

ZV

Uku

.51 P

okus

ná o

soba

pod

vli

vem

mes

ka

linu

naj

de k

us ž

elez

a, u

hodí

do

oken

ního

záb

radl

í a řekne: "

To

jsou

al

e čáry

!", n

eboť s

trom

y js

ou n

ajed

nou

o něco v

íce

zele

né.5

2 Št

ěkán

í ps

a ne

pops

atel

ným

způsobem soustředí osv

ětle

ní a

rez

onuj

e v

prav

é no

ze. 5

3 V

še s

e od

ehrá

vá,

jako

byc

hom

vid

ěli

"na čas

pada

t zá

bran

y,

kter

é se

v průběhu e

volu

ce utv

ořil

y m

ezi

jedn

otli

vým

i sm

ysly

".54

S

ynes

tézi

e js

ou

z h

ledi

ska

obje

ktiv

ního

svě

ta,

pro

kter

ý ex

istu

jí j

en

nepr

onik

nute

lné

kval

ity,

a z

hle

disk

a ob

jekt

ivní

ho těla, k

teré

má

od

děle

né o

rgán

y, p

arad

oxní

m f

enom

énem

. P

roto

se

jej vě

dci

snaž

í vy

sv

ětli

t, a

niž

by o

všem

jakk

oli

sáhl

i na

poj

em počitku: například

bude

tř

eba př

edpo

klád

at, ž

e vz

ruch

y, k

teré

jsou

obv

ykle

lok

aliz

ovan

é v

urči

-

47

K. Z

ietz

-H

. W

erne

r, D

ie d

ynam

isch

e St

rukt

ur d

er B

eweg

ung

.

48

H.

Wer

ner,

Unt

ersu

chun

gen

uber

Em

pfin

dung

un

d E

mpf

inde

n, I

, str

. 16

3.

49

Viz

výš

e, Ú

vod,

§ 1

.

50

H. W

erne

r, U

nter

such

unge

n ub

er E

mpf

indu

ng u

nd

Em

pfin

den,

I, st

r. 15

4.,

51 J.

Stei

n, P

atho

logi

e de

r W

ahrn

ehm

ung

, str.

422

.

52

W. M

ayer

-Gro

s -

J. S

tein

, Obe

r ei

nige

Abi

inde

rung

en d

er S

inn

esta

tig

keit

im

Mes

kali

nrau

sch

, str.

385

.

53

Tam

t.

54

Tam

t.

284

J. Pociťování

l m

ozk

ové

obla

sti

-v

opti

cké

či a

kust

ické

zóně -

, m

ohou

zas

ahov

at

i m

imo

tyto

mez

e, a

že

spec

ific

ká k

vali

ta s

e te

dy s

poju

je s

nes

peci

fic

kou

kval

itou

. Ať a

rgum

enty

neu

rops

ycho

logi

e m

luví

ve prospěch

l ho

to v

ýkla

du či

niko

li,55

tent

o vý

klad

syn

este

tick

ou z

kuše

nost

ne-

275

vysvět

lí.

Syn

este

tick

á zk

ušen

ost

se t

ak s

tává

nov

ou příležitostí

zpo-

hybn

it p

ojem

poč

itku

a o

bjek

tivn

í m

yšle

ní. P

okus

ná o

soba

nám

tot

iž

neř

íká

pouz

e to

, že

vidí

nar

áz z

vuk

a ba

rvu:

tím

, co

vidí

, je právě z

vuk

ol" I

fYlo

tný,

a v

idí h

o v mí

stě,

v němž s

e tv

oří

barv

y. 56

Pok

ud d

efin

ujem

e vidě

ní v

izuá

lním

qua

le a

pok

ud d

efin

ujem

e zv

uk a

kust

ický

m q

uale

, pa

k je

tak

ová

form

ulac

e do

slov

a be

ze s

mys

lu. Měli b

ycho

m v

šak

vytvář

et s

vé d

efin

ice

tako

vým

způsobem

, ab

ycho

m v

ní ně

jaký

sm

ysl

naš l

i, neboť vid

ění zvuků a

sly

šení

bar

ev e

xist

ují

jak

o f

enom

ény.

26

5

A n

ejso

u to

dok

once

fen

omén

y ni

jak výjimečné. S

ynes

teti

cké

vním

ání

.i běžné

, a p

okud

jsm

e si

toh

o ne

všim

li, p

ak p

roto

, že vědecké p

ozná

ní

zkuš

enos

t po

souv

á. T

o m

y js

me

se odn

auči

li v

idět

, sl

yšet

a obecně

poc

iťov

at,

a na

mís

to t

oho

ze s

vého

tělesného usp

ořád

ání

a ze

svě

ta,

jak

jej

pojí

má

fyzi

k, d

eduk

ujem

e, c

o m

áme vi

dět,

sly

šet a

poc

iťov

at.

íká

se,

že vid

ění

nám

může p

osky

tnou

t po

uze

barv

y, svě

tla

a sp

olu

s ni

mi

tvar

y, c

ož j

sou

obr

ysy

bare

v, a

dál

e po

hyby

, co

ž js

ou

změny

v po

loze

bar

evný

ch s

kvrn

. Ale

kam

můžeme n

a ba

revn

é šk

ále

umís

tit

prl lh

ledn

ost č

i "z

kale

né"

barv

y? V

e skutečnosti

je k

aždá

bar

va -

v to

m,

'o j

e pr

o ni

nejniternější -

vnit

řní

stru

ktur

ou věc

i m

anif

esto

vano

u na

vene

k. L

esk

zlat

a ná

m smyslově p

reze

ntuj

e je

ho h

omog

enní

slo

žení

, m

a tn

á ba

rva dřeva j

eho

het

erog

enní

slo

žen

íY S

mys

ly j

sou

spo

lu

ve s

tyku

, kdy

ž se

ote

víra

jí vůč

i st

rukt

uře vě

ci.

Vid

íme

tvrd

ost

a kř

eh

kost

skl

enic

e, a

kdy

ž se

s k

ryst

alic

kým

zvu

kem

roztříští,

je s

klo,

kte

ré

55

Je n

apříklad m

ožné

poz

orov

at m

odifi

kaci

chr

onax

ií po

d vl

ivem

mes

ka

l inu.

Ten

to f

akt n

ijak ne

vysv

ětlu

je s

ynes

tézi

e na

zák

ladě

obj

ektiv

ního

těl

a.

Uká

žem

e to

tiž,

že sou

časn

ý vý

skyt

víc

e sm

yslo

vých

kva

lit zároveň n

emůže

LI in

it sr

ozum

iteln

ou p

erce

ptiv

ní a

mbi

vale

nci,

jež

je d

ána

ve z

kuše

nost

i sy

ne

~léz

ie. Změna c

hron

axií nemůže b

ýt pří

čino

u sy

nest

ézie

, ný

brž

obje

ktiv

ním

vy

jádřením n

ebo příznakem c

elko

vé a

hlu

bší

udál

osti,

kte

rá n

emá

své

mís

to

v ob

jekt

ivní

m t

ěle

a kt

erá

se t

ýká

feno

men

ální

ho t

ěla

jako

žto

nosi

tele

byt

í kc

světu

.

56

H.

Wer

ner,

Unt

ersu

chun

gen

uber

Em

pfin

dung

und

Em

pfin

den

, I, s

tr. 1

63.

57

W. S

chap

p, B

eitr

age

zur

Pha

nom

enol

ogie

der

Wah

rneh

mun

g, s

tr. 2

3 nn

.

285

Dru

há

čás

t. V

ním

aný svě

t

vidí

me,

nos

itel

em t

ohot

o ZV

UkU

.58 V

idím

e oh

ebno

st o

cele

, pod

dajn

osl

ocel

e zr

udlé

, tv

rdos

t če

pele

hob

líku

, měkkost h

obli

n. T

var předm

ěli'\

není

jej

ich

geom

etri

cký

obry

s: m

á určitý v

ztah

k je

jich

vla

stní

přiro

zeno

sti

a pr

omlo

uvá

ke z

raku

, ale

zároveň s

tím

ke

všem

naš

im s

my:

;-27

6 lům

. T

var

záhy

bu v

e ln

ěné

či bavlněné

látc

e ná

m u

kazu

je,

zda

je

vlák

no měkké či

tvrd

é, z

da je

látk

a st

uden

á či

tep

lá. A

konečně p

ohyb

vi

dite

lnýc

h předmětů n

ení

pros

tým

pře

míst

ěním

bar

evný

ch s

kvrn

, jež

m

u v

zorn

ém p

oli

odpo

vídá

. V

poh

ybu vě

tve,

z n

íž právě v

zlét

l pt

ák

čteme j

ejí

oheb

nost

a měkkost

, a pr

ávě

podl

e to

ho s

e be

zpro

stře

dnč

pozn

á vě

tev bř

ízy

či jab

loně

. V

idím

e vá

hu k

usu

litin

y, k

terý

se

zaboří.

do p

ísku

, vid

íme

teku

tost

vod

y, v

isko

zitu

sir

upu.

59 A

podobně s

lyší

m

v hl

uku

vozi

dla

tvrd

ost

a ne

rovn

ost

dlaž

ební

ch k

oste

k. P

ráve

m m

lu

vím

e o "měkkém", "

mat

ném

" či

"su

chém

" zv

uku.

Lze

-li

mít

poc

hyb-

266

nost

i o

tom

, zd

a ná

m s

luch

ský

tá o

prav

dové

"věci"

, je př

inej

menš

ím

jist

é, ž

e ná

m n

abíz

í něco v

íce

než

jen

zvuk

y v

pros

toru

: na

bízí

něco

, co

"hl

učí"

, a

tím

je

ve s

tyku

s o

stat

ním

i sm

ysly

.60

A konečně

, kd

yž s

e zavřenýma očima o

hnu

ocel

ovou

tyč

neb

o li

povo

u vě

tev,

vní

mám

ve

svý

ch r

ukou

nej

skry

tějš

í tk

áň k

ovu

či dře

va.

Poj

mem

e-li

"da

nost

i rů

znýc

h smyslů" j

ako

nesr

ovna

teln

é kv

alit

y, s

pada

jí p

od j

edno

tliv

é oddě

lené

svě

ty.

Ve

své

spec

ific

ké pod

stat

ě js

ou to

vša

k rů

zné

mod

ulac

e vě

ci,

a sv

ým v

ýzna

mov

ým já

drem

tak

všec

hny

vstu

pují

do

vzáj

emné

ho

styk

u. [§

9.

Roz

díln

é a

nero

zliš

itel

né s

mys

ly js

ou ja

ko

mon

okul

ární

obr

azy

v bi

noku

lárn

ím vidění.

Jedn

ota smyslů j

e zajišťována tělem.]

Je v

šak tř

eba upře

snit

, jak

ou p

ovah

u m

á smyslově

vní

mat

elný

výz

nam

, ji

nak

bych

om s

e to

tiž

vrát

ili

k in

tele

ktua

list

ické

ana

lýze

, již

jsm

e vý

še

zam

ítli

. St

ůl, j

ehož

se

dotý

kám

, je

tent

ýž ja

ko stů

l, k

terý

vid

ím.

Mám

e vš

ak d

odat

, jak

se obecně č

iní:

so

náta

, kt

erou

sly

ším

, je

ste

jná

jako

ta

, kt

eré

se d

otýk

á H

elen

a K

elle

rová

. Člověk,

kter

ého

vidí

m,

je t

ýž

58

Tam

t., s

tr.

II.

59

Tam

t.,

str.

21

nn.

60

Tam

t.,

str.

32-

33.

286

I. Pociťování

j Ik

člověk

, kt

eréh

o m

aluj

e sl

epý

malí

ř?61

T

ak b

y postupně z

miz

el

I' zd

íl m

ezi

perc

epti

vní

synt

ézou

a s

ynté

zou

inte

lekt

uáln

í. J

edno

ta

l11y

slů

by

byla

ste

jnéh

o řádu j

ako

jedn

ota předmětů vědy. K

dyž

se

Ul'

itého

předmětu zároveň d

otýk

ám a

vid

ím je

j, z

nam

ená

to s

nad,

že

i 'den

jedi

ný předmět j

e společným důvodem těc

hto

dvou

jevů

, po

d

bně

jako

je V

enuš

e společným důvodem Jitřenky

a Ve

čern

ice,

a ž

e vn

ímán

í je vědou v

počátečním s

tavu

?62

Kdy

ž vš

ak v

ním

ání s

jedn

ocuj

e liu

'e s

enzo

rick

é zk

ušen

osti

do

jedn

oho

jedi

ného

svě

ta,

neči

ní ta

k po

zpú

sobu

vědeckého k

olig

ován

í, je

ž shromažďuje m

nohé

předměty

i fe

nom

ény,

nýb

rž podobně j

ako

bino

kulá

rní vi

dění

, kd

yž u

chop

uje

277

.i 'de

n je

diný

pře

dmět

. P

opiš

me

tuto

"sy

ntéz

u" z

blíz

ka.

Kdy

ž je

můj

I ohl

ed zaměřen d

o nekonečna

, m

ám d

vojí

obr

az b

lízk

ých předmětů

.

I dy

ž se

zas

e zaměřím n

a ně

, vi

dím

, jak

se

dva

obra

zy společně

blíž

í 1

linu,

co

bude

jed

iným

předmětem, a

zm

izí

v něm. Spočívá s

ynté

za

v lO

I11, ž

e by

chom

je

mys

leli

společně

jako

obr

azy

jedn

oho

jedi

ného

p

cdmětu? O

tom

nemůže b

ýt řeč

. P

okud

by

se j

edna

lo o

duc

hovn

í Ik

l č

i ap

erce

pci,

mělo b

y k němu d

ojít

okamžitě p

oté,

co

si v

šim

nu

tolo

žnos

ti o

bou

obrazů

, za

tím

co d

e fa

cto

na s

ebe

jedn

ota předmětu

jj'c

há ček

at o

poz

nání

dél

e: a

ž do

chv

íle,

kdy

zaměření p

ohle

du o

ba

obra

zy o

dstr

aní.

Jedi

ný předmět n

ení určitým způsobem, ja

k lz

e m

ysle

t dv

a ob

razy

, neboť t

yto

obra

zy v

e ch

víli

, kd

y se

předmět o

bjev

í, pře

-26

7

stan

ou e

xist

ovat

. D

ošlo

tedy

ke

"spl

ynut

í obr

azů"

dík

y nějaké v

roze

né

výbavě n

ervo

vého

sys

tém

u? A

chc

eme

tím

říci,

že

poku

d ne

na

peri

-r '

ri i,

pak al

espo

ň v

posl

ední

ins

tanc

i, te

dy v

cen

tru

mám

e je

den

jedi

ný

vzru

ch prostředkovaný dvěma očima?

Ale

pou

ze e

xist

ence

zra

kové

ho

<.:cnt

ra nemůže vys

větl

it,

že z

de m

áme

jede

n předmět

, vždyť d

voji

té

vid

ění s

e někdy v

ysky

tne.

Podobně nemůžeme vys

větl

it d

voji

té vid

ění

pouz

e ex

iste

ncí

dvou

sít

nic,

neboť d

voji

té vid

ění

není

stá

lé.63

Mám

e-Ii

61

W.

Spe

cht,

Zur

Phi

inom

enol

ogie

un

d M

orph

olog

ie d

er p

atho

logi

sche

n W

ahrn

ehm

ungs

tiiu

schu

ngen

, st

r. l

l.

62

Ala

in,

Qua

tre-

ving

t-un

cha

pitr

es s

ur l

'esp

rit

et l

es p

assi

ons,

str

. 38

.

63

"Kon

verg

ence

při

vadě

čů v

té podobě

, v

níž

exis

tuje

, nepodmiňuje

ne

-ro

zliš

enos

t ob

razů

v p

rost

ém b

inok

ulár

ním

vid

ění

, neboť může d

ojít

k s

ou

peře

ní vid

ění

mon

okul

ární

ch,

a odděle

ní s

ítni

c ne

vysv

ětlí

jej

ich

odli

šnos

t,

poku

d na

stan

e. K

dy

ž to

tiž

tato

odl

išno

st n

enas

tává

, zůstává normálně

jak

v

rece

ptor

u, t

ak v

přiva

děčí

ch v

še s

tejn

é."

R.

Déj

ean,

Étu

de p

sych

olo

giqu

e de

la

dist

ance

dan

s la

vis

ion,

str

. 74

. 287

Dru

há

čás

t.

Vní

man

ý svět

porozumět d

voji

tém

u vi

dění

i jed

notě

předmětu v

nor

mál

ním

vidění,

pak

niko

li n

a základě a

nato

mic

kého

uspořádání v

izuá

lníh

o ús

troj

í,

nýbr

ž na

základě j

eho

fung

ován

í a způsobu, j

ak je

j vy

užív

á ps

ycho

fy

zick

ý su

bjek

t. Řekneme

tedy

, že

ke d

voji

tém

u vidění d

o'ch

ází p

ralo

, že

naš

e oč

i ne

konv

ergu

jí k

předmětu, a

předmět te

dy vyt

váří

na

naši

ch

dvou

sít

nicí

ch n

e-sy

met

rick

é ob

razy

? Ž

e dv

a ob

razy

se

slév

ají

v je

den

prot

o, ž

e zaměř

ení

pohl

edu

je převede n

a ho

mol

ogic

ké b

ody

obou

sí

tnic

? A

le j

sou

dive

rgen

ce a

kon

verg

ence

očí p

říčinou, č

i účinkem

dvoj

itéh

o a

norm

ální

ho vid

ění?

U l

idí,

kteř

í se

nar

odil

i jak

o ne

vido

mí

ajim

ž by

l odo

pero

ván

záka

l čočky

, ne

lze

říci,

zdaj

im v

době p

o op

era

ci v

e vi

dění

brá

ní n

ekoo

rdin

ovan

ost o

bou

očí,

či

zda

konf

úze

zorn

ého

pole

k t

éto

neko

ordi

nova

nost

i ve

de -

zda

nevi

dí p

roto

, že

nezaměřují

pohl

ed,

nebo

zda

nez

aměř

ují

pohl

ed p

roto

, že

nem

ají,

co

by v

iděli.

278

K

dyž

hled

ím d

o nekonečna a

nap

říkl

ad je

den

z m

ých pr

stů umístěný

blíz

ko m

ých

očí

vrhá

svů

j ob

raz

na n

e-sy

met

rick

é bo

dy m

ých

sítn

ic,

rozm

ístě

ní obrazů n

a sí

tnic

ích nemůže b

ýt příčinou o

noho

poh

ybu

zaměření p

ohle

du,

kter

ý uč

iní

kone

c dv

ojit

ému

vidění.

Jak

bylo

tot

iž

ukáz

áno,

64 z

miz

ení obrazů n

eexi

stuj

e sa

mo

o so

bě. Můj p

rst vytváří

svůj

obr

az v

urč

ité

obla

sti

mé

levé

sít

nice

a v

urč

ité

obla

sti

mé

prav

é sí

tnic

e, přičemž t

ato

druh

á ob

last

nen

í sy

met

rick

á vz

hled

em k

prv

ní

obla

sti.

Avš

ak s

ymet

rick

á ob

last

pra

vé s

ítni

ce j

e rovněž vyplněna v

i-26

8 zu

ální

mi

vzru

chy;

roz

míst

ění stimulů

na o

bou

sítn

icíc

h je

"ne

sym

et

rick

é" p

ouze

z h

ledi

ska

subj

ektu

, kte

rý obě k

onst

elac

e sr

ovná

vá a

iden

ti

fiku

je. P

okud

poh

líží

me

na obě s

ítni

ce j

ako

na pře

dmět

y, n

ajde

me

zde

jen

dva

nesr

ovna

teln

é ce

lky

stim

ulů.

Na

to l

ze s

nad odpovědět

,

že přinejmenším o

d ok

amži

ku zaměření p

ohle

du s

e ty

to d

va c

elky

ne

moh

ou a

ni pře

krýv

at,

ani

nem

ohou

být

zák

lade

m p

ro vidění něčeho,

a v

tom

to s

mys

lu t

edy

již

jen

jeji

ch pří

tomn

ost vytváří

nero

vnov

ážný

st

av. A

le prá

vě t

ím připouštíme t

o, c

o js

me

chtě

li d

okáz

at:

že vidění

jedn

oho

jedi

ného

předmětu n

ení

pros

tým

výs

ledk

em zaměření p

ohle

du

, že

akt

zaměření j

e už

pře

dpok

ládá

, ne

bo,

jak

byl

o ře

čeno

, že

za

měření p

ohle

du j

e "p

rosp

ekti

vní

akti

vita

".65

Má-

li s

e můj po

hled

64

K.

Kof

fka,

Som

e P

robl

ems

oj S

pace

Per

cept

ion

, str

. 17

9.

6S

R. D

éjea

n, É

tude

psy

chol

ogiq

ue d

e la

dis

tanc

e da

ns l

a vi

s ion

, st

r. Il

On

. A

utor

zde

mlu

ví o

"pr

ospe

ktiv

ní akt

ivit

ě du

cha"

-a

v to

mto

bod

ě, j

ak b

ude

patr

né n

íže,

jej

neh

odlá

me

násl

edov

at.

288

1. Pociťování

I 'n

68t

na b

lízk

é předměty a

sou

stře

dit

se n

a ně

, je

tře

ba,

aby

zako

u

,166

dv

ojit

é vidění j

ako

ner

ovno

vážn

ý st

av n

ebo

jak

o n

edok

onal

é id

cní

a ab

y směřoval k

právě je

dnom

u předmětu ja

kožt

o ře

šení

toh

oto

11 IP

Lí

a za

vrše

ní v

iděn

í.

"K t

omu

, ab

ycho

m

,vidě

li',

je

tře

ba

.p lzo

rovať ."

67 J

edno

ta předmětu v

bin

okul

ární

m vidění

tedy

nen

í , '

Iedk

em nějakého p

roce

su p

robí

hají

cího

ve

třet

í os

obě,

kte

rý b

y n

Iko

nec vytvořil j

eden

jed

iný

obra

z sp

lynu

tím

dvo

u m

onok

ulár

ních

I b

'''IZ

ů.

Kdy

ž přejdeme o

d dv

ojit

ého

vidě

ní k

vidění

norm

ální

mu

, 27

9

i 'd 'n

jed

iný předmět n

ahra

zuje

dva

obr

azy

a zj

evně

nen

í je

jich

pro

-l'

m překrytím:

je ji

ného

řádu n

ež t

yto

obra

zy, j

e ne

srov

nate

lně

pev-

11 j.

í. D

va o

braz

y dv

ojit

ého vidění n

ejso

u v

bino

kulá

rním

vid

ění

slou

ny

do

jedn

oho

obra

zu.

Jedn

ota předmětu j

e je

dnot

a in

tenc

ioná

lní.

v

ak -

a zd

e do

spív

áme

k bo

du,

k němuž j

sme

se c

htěl

i do

stat

-to

I'

. t

nezn

amen

á, ž

e je

to j

edno

ta p

ojm

ová.

Od

dvoj

itéh

o vidění k

jed

Iw

mu

jedi

ném

u předmětu n

edos

pívá

me

pom

ocí d

ucho

vníh

o pr

ohlí

žení

, ll

' brž

tehd

y, k

dyž

každ

é ok

o př

esta

ne f

ungo

vat

sam

o pr

o se

be a

jede

n 26

9

i . lin

ý po

hled

je

využ

ívá

jako

jed

en o

rgán

. T

ím,

kdo

zde

vyko

nává

nt

6zll,

nen

í ep

iste

mol

ogic

ký s

ubje

kt, n

ýbrž

těl

o, k

dyž

se vymaňuje

I. •

své

ho r

ozpt

ýlen

í, shromažďuje s

e, v

ztah

uje

se v

šem

i prostředky

I j '

dnom

u je

diné

mu

pólu

své

ho p

ohyb

u, a

kdy

ž se

v něm, v

sou

ladu

.

j 've

m s

yner

gie,

for

muj

e je

dna

jedi

ná i

nten

ce.

Syn

tézu

odn

ímám

e ll

jckt

ivní

mu

tělu

jen

pro

to,

abyc

hom

ji

dali

tělu

feno

men

ální

mu

, to

i 'st

tělu

, na

koli

k ko

lem

seb

e ro

zvrh

uje

jist

é "p

rost

ředí

",68

nak

olik

se

i 'ho

"části"

dyna

mic

ky vzájemně p

ozná

vají

a je

ho r

ecep

tory

se

uspo

-dá

vají

tak

, ab

y sv

ou s

yner

gií

umož

nily

vní

mán

í předmětu

. K

dyž

lká

me,

že

tato

int

enci

onal

ita

není

myš

lenk

ou,

chce

me

tím

říci, ž

e se

11(,

Je z

nám

o,

že p

odle

tva

rové

psy

chol

ogie

se

tent

o or

ient

ovan

ý pr

oces

;,u

klád

á na

jak

émsi

fy

ziká

lním

jev

u v

"kombinační zóně"

(Ver

knii

pfun

gszo

tl

'),

N

a ji

ném

místě j

sme

řekli, ž

e připomínat p

sych

olog

ovi

rozm

anit

ost

fe

nom

énL'

či

stru

ktur

, a přitom j

e vš

echn

y vy

svět

lova

t některými z

nic

h -

zde

fyzi

kál

ním

i tv

ary

-,j

e p

roti

mlu

v. Zaměření p

ohle

du ja

kožt

o časový t

var

není

fy

ziká

lním

či

fyzi

olog

icK

ým f

akte

m j

iž z

toh

o pr

osté

ho dův

odu,

že

všec

hny

Ivu

ry n

álež

ejí

feno

men

ální

mu

svět

u. K

tom

u vi

z M

. Mer

leau

-Pon

ty, S

truk

tura

ci

tová

ní, s

tr.

196

nn.,

212

nn

.

(,7

R.

Déj

ean

, É

tude

psy

chol

ogiq

ue d

e la

dis

tan

ce d

ans

la v

isio

n, s

. 74.

IIX

Nak

olik

má

"Um

wel

tint

enti

onal

itat

"; v

iz F

. J.

J. B

uyte

ndij

k -

H.

Ple

ssn

'J',

Die

Deu

tung

des

mim

isch

en A

usdr

uck

s, s

tr.

81.

289

Dru

há

část.

Vní

man

ý svět

neod

ehrá

vá v

průzračnosti vědomí a

že přijímá

jako

vkl

ad v

ešk

'rl'

impl

icit

ní vědění

, kt

eré

má

mé

tělo s

amo

o sobě.

Per

cept

ivní

syn

tl'll

l se

opí

rá o

předlogickou

jedn

otu

tělesného

sché

mat

u a

nem

á ve

:l V

I'·

moc

i ta

jem

ství

předmětu o

nic

víc

e ne

ž ta

jem

ství

vla

stní

ho těla. P

dlV

I pr

oto

se v

ním

aný předmět n

abíz

í vž

dy j

ako

tran

scen

dent

ní.

Pro

to tl

l ta

ké, j

ak s

e zd

á, s

ynté

za utváří

na předmětu s

amot

ném

, ve světě

, a

II

koli

v o

nom

met

afyz

ické

m bodě, j

ímž

je m

yslí

cí s

ubje

kt. Práv

ě lil

II se

per

cept

ivní

syn

téza

liš

í od

syn

tézy

int

elek

tuál

ní.

Kdy

ž přecház

llll

od d

voji

tého

vidění

k vidění n

orm

ální

mu,

mám

nej

en vědomí, ž

e vi

dfm

dvěma očima t

ýž předmět,

nýbr

ž m

ám vědomí, ž

e do

spív

ám k

pře

d.

mětu s

amém

u a

mám

konečně je

ho tělesnou přítomnost.

Mon

okul

árnl

ob

razy

se neurčitě p

otul

oval

y před věcmi, neměly v

e světě

mi

to,

a ná

hle

se s

táhn

ou d

o určitého m

ísta

ve světě, k

teré

je p

ohlt

í, po

dobn

ja

ko d

enní

světlo

pohl

tí přeludy

, kt

eré

znov

u zm

izí

v ze

msk

é puklin

ě z

níž

vzeš

ly.

Bin

okul

ární

předmět d

o se

be a

bsor

buje

mon

okul

árn

í ob

razy

. Právě

v něm s

e od

ehra

je s

ynté

za, právě v

jeh

o ja

su l

ze r

oz-

280

pozn

at m

onok

ulám

í ob

razy

jak

o j

evy

toh

oto předmětu

. Řada

mýc

h zk

ušen

ostí

se

mi

dává

jako

sou

hlas

ná.

Syn

téza

se neuskutečňuje t

ím,

že v

šech

ny z

kuše

nost

i vyjadřují

jist

ý i

nvar

iant

, neuskutečňuje se

v

identitě předmětu, n

ýbrž

tím

, že

vše

chny

zku

šeno

sti

jsou

pos

ledn

í z

nich

shromážděny, t

j. uskutečňuje s

e v

bytí

věci

sebo

u. Z

ajis

té, t

oto

bytí

seb

ou n

ení

nikd

y do

saže

né:

každ

ý as

pekt

věci, k

terý

spa

dá d

o na

-27

0 še

ho v

ním

ání,

je

jen

poz

vání

m k

dal

ším

u vn

ímán

í, j

en c

hvil

kovo

u za

stáv

kou

v po

stup

u vn

ímán

í. O

d ch

víle

, kd

y by

věc b

yla

dosa

žena

, by

la b

y be

z ja

kého

koli

taj

emst

ví v

ysta

vena

naš

im zrakům. V

oka

mži

ku

, kd

y by

chom

se

dom

níva

li,

že j

i vl

astn

íme,

přestala

by e

xist

ovat

ja

ko věc. Právě t

o, čím s

e věc v

ymyk

á na

šem

u vlastnění, vytváří j

ejí

"rea

litu

". B

ytí věci o

sobě, j

ejí

nepo

pira

teln

á přítomnost i

ustavičná

abse

nce,

do

níž

se u

chyl

uje,

jsou

dva

neoddělitelné a

spek

ty t

rans

cen

denc

e. I

ntel

ektu

alis

mus

pon

echá

vá o

ba t

yto

aspe

kty

bez

povš

imnu

tí.

Chc

eme-

li v

ylož

it věc j

ako

tran

scen

dent

ní člen otevřené řady z

kuše

no

stí,

je třeba

dát

subj

ektu

vní

mán

í je

dnot

u, j

ež j

e rovněž otevřená

a neurčitá

, to

tiž

jedn

otu tělesného

sché

mat

u. Právě o

tom

nás

poučuje

synt

éza

bino

kulá

rníh

o vidění.

Apl

ikuj

me

to n

a pr

oblé

m je

dnot

y sm

ys

lů.

Nen

í m

ožné

ji vysvětlit

pom

ocí podřazení smyslů p

od j

edno

pů

vodn

í vědomí, n

ýbrž

pom

ocí

nikd

y ne

zavr

šené

int

egra

ce d

o je

dnoh

o je

diné

ho p

ozná

vají

cího

org

anis

mu.

Mez

i-sm

yslo

vý předmět s

e m

á k předmětu v

izuá

lním

u, ja

ko s

e m

á předmět v

izuá

lní

k m

onok

ulár

ním

290

I. Pociťování

I IZ

LIIT

I dv

ojit

ého

vidění.69 S

mys

ly s

polu

při v

ním

ání

kom

unik

ují,

l obně

jako

obě oči s

polu

prac

ují při vidění. Vidění zvuků či

slyš

ení

IF '

v se

uskutečňuje, podobně j

ako

se uskutečňuje j

edno

ta p

ohle

du

I m

a očima

: m

é tělo t

otiž

nen

í so

uhrn

em v

edle

seb

e js

oucí

ch orgánů

, ll

' brž

syn

ergi

ckým

sys

tém

em, v

němž j

sou

všec

hny

funk

ce převzaty

281

1\ zu

poje

ny d

o ob

ecné

ho p

ohyb

u by

tí k

e světu, j

e zt

uhlý

m t

vare

m

istc

nce.

Pok

ud z

rak

a sl

uch

nejs

ou p

rost

ým vlastněním n

epro

nik

IllI

I ' In

ého

qua/

e, n

ýbrž

zak

ouše

ním

určité

mod

alit

y ex

iste

nce,

syn

'h

roni

zací

méh

o těla s

ní,

pak

má

smys

l říkat, ž

e vi

dím

zvu

ky či

slyš

ím

I II

vy.

Pok

ud j

e zk

ušen

ost

kval

ity

zkuš

enos

tí určitého

mod

u po

hybu

27

1 ~ i

urč

itého c

hová

ní, p

robl

ém s

ynes

tézi

í se

tím

začíná

řešit. K

dyž

pra-

1111 ,

že

vidí

m z

vuk,

chc

i říci,

že ozvěnou n

a vi

brac

i to

hoto

zvu

ku j

e , -

I \ m

é se

nzor

ické

byt

í, a

zejm

éna

ten

sekt

or m

ne s

amot

ného

, kt

erý

I ' z

am

ěřen

na b

arvy

. P

ohyb

chá

paný

nik

oli

jako

obj

ekti

vní

pohy

b II

přemístění

v pr

osto

ru,

nýbr

ž ja

ko

roz

vrh

pohy

bu č

i "v

irtu

ální

I o

hyb"

,7° j

e zá

klad

em je

dnot

y smyslů.

Je obecně z

nám

o, ž

e zv

ukov

ý I

lm s

e ne

omez

uje

na t

o, ž

e by

k f

ilmu

přidával z

vuko

vý d

opro

vod,

II

' hrž

mod

ifik

uje

sam

otný

obs

ah f

ilmu.

Kdy

ž se

dív

ám n

a fi

lm s

da

I ova

nou

fran

couz

štin

ou, p

ozor

uji

neje

n ne

souh

las

mez

i sl

ovem

a o

br I

zcm

, nýb

rž n

ajed

nou

se m

i zd

á, ž

e se

tam

pra

ví něco ji

ného

, a třebaže

s 'd

i můj sl

uch

jso

u vyplněny d

abov

aným

tex

tem

, vůbec pr

o m

ne

II 'c

xis

tuje

, a to

ani

aku

stic

ky, ajá

nap

ínám

svůj

sluc

h, a

bych

zac

hyti

l 10

10 j

iné nehlučné s

lovo

, kte

ré k

e mně přichází

z pl

átna

. K

dyž

se z

vuk

I oro

uchá

a p

osta

va n

a plátně pokračuje v

e sv

é be

zhla

sé g

esti

kula

ci,

{)9

Nut

no ř

íci ,

že

není

mo

žné

klás

t sm

ysly

na

stej

nou úroveň

, ja

ko

by

l1lo

hly

vše

chny

ve

stej

né míře d

osah

ovat

obj

ekti

vity

a o

teví

rat

se i

nten

ci

onalitě

. Z

kuše

nost

nám

neu

kazu

je s

mys

ly j

ako

ekv

ival

entn

í: z

dá s

e m

i, ž

e vi

zuál

ní z

kuše

nost

je pravdivější

než

zkuš

enos

t ta

ktil

ní, shromažďuje p

ravd

u In

klil

ní z

kuše

nost

i v sobě a

připojuje

k ní

dal

ší, neboť j

ejí

boha

tší

stru

ktur

a ln

i představuje

mod

alit

y by

tí,

o ni

chž

se h

mat

u nemůže a

ni z

dát.

Jedn

ota

smys

lů s

e uskutečňuje transverzálně

, úměrně k

jej

ich

vlas

tní strukt

uře. A

le

poku

d pl

atí,

že

mám

e je

dno

"řídící o

ko",

kte

ré s

i podřazuj

e dr

uhé

oko,

pak

u

bino

kulá

rníh

o vidění n

achá

zím

e ji

stou

ana

logi

i . T

yto

dva

fakt

y -převze

tí

zkuš

enos

tí j

inýc

h smyslů d

o zk

uše

nost

i vi

zuál

ní a

převzetí

funk

cí j

edn

oho

o

ka o

kem

dru

hým

-do

kazu

jí,

že j

edno

ta z

kuše

nost

i ne

ní j

edno

tou

form

ální

, ný

brž

je a

utoc

hton

ním

uspořádáním.

70

M.

Pal

agyi

, J.

Ste

in.

291

Dru

há čás

t.

Vní

man

ý svět

unik

á m

i ne

jen

smys

l jej

í pro

mlu

vy, a

le i

film

sám

se

tím

změnil. '1

vM,

kter

á ještě př

ed c

hvíl

í ži

la, zt

ěžkn

e a

ustr

ne ja

ko tvář

zara

žené

ho (

III

věka

. V

ýpad

ek z

vuku

zap

laví

cel

é pl

átno

v podobě ja

Kés

i st

rnul

oNtl

Div

ák nepodřazuje s

lova

a p

ohyb

y po

d id

eáln

í vý

znam

, ný

brž

slov

o na

vazu

je n

a po

hyb

a po

hyb

na s

lovo

, ko

mun

ikuj

í sp

olu

prostředilÍl'

tvím

méh

o tě

la. Podobně js

ou s

enzo

rick

é as

pekt

y m

ého

těla

nav

záj

'III

sym

boly

jede

n pr

o dr

uhý,

neboť m

é tě

lo j

e ho

tový

sys

tém

ekv

ival

.l:lll

d a

mez

i-sm

yslo

vých

tra

nspo

zic.

Sm

ysly

se vzájemně překládají, a

lli~

,

by měly zap

otře

bí tlu

močn

íka,

vzájemně s

i ro

zum

í, a

niž

by m

usol

pr

ojít

sta

diem

myš

lenk

y. T

yto

pozn

ámky

nám

umožňují p

ocho

pit H

lll' ..

derů

v vý

rok

v je

ho p

lném

výz

nam

u: "Člověk j

e ustavičné

sens

oriu

m

com

mun

e, k

teré

je

afik

ován

o tu

z j

edné

, tu

z j

iné

stra

ny."

71 P

ojem

28

2 tělesného

sché

mat

u po

pisu

je n

ovým

způsobem n

ejen

jed

notu

těl

a,

nýbr

ž pr

ostř

edni

ctví

m je

dnot

y tě

la i

jed

notu

smyslů a

jed

notu

pře

d

mětu

. M

é tě

lo j

e m

íste

m f

enom

énu

výra

zu (

Aus

druc

k), či

spí

še přímo

jeh

o a

ktuá

lnos

tí.

Viz

uáln

í a

akus

tick

á zk

ušen

ost,

aby

chom

zůsta

.li 27

2 u

toho

to příklad

u, js

ou těhotné je

dna

druh

ou, j

ejic

h ex

pres

ivní

hod

nota

za

klád

á předpredikativní j

edno

tu v

ním

anéh

o sv

ěta,

a j

ejím

pro

stře

d

nict

vím

i v

erbá

lní vy

jádř

ení

(Dar

stel

lung

) a

inte

lekt

uáln

í vý

znam

(B

edeu

tung

).72

Mé

tělo

je sp

oleč

nou

tkán

í vš

ech předmětů a

přinej

men

ším

vzh

lede

m k

vní

man

ému

světu

je o

becn

ým n

ástr

ojem

méh

o "rozumění" . [§ 1

0. Těl

o ja

ko o

becn

á sy

mbo

lika

svě

ta]

Práv

ě tě

lo d

ává

smys

l ne

jen přirozenému předmětu, n

ýbrž

i k

ultu

rní

m předmětům, j

ako

jsou

slo

va.

Kdy

ž po

kusn

é os

obě

ukáž

eme

slo

vo p

o do

bu p

říliš

krát

kou,

než

aby

je

moh

la r

ozlu

štit

, na

vozu

je n

apř

íkla

d sl

ovo

"tep

lý"

spec

ific

kou

zkuš

enos

t te

pla,

kte

rá k

olem

něj

71 C

ituj

e H

. W

erne

r, U

nter

such

unge

n ub

er E

mpf

indu

ng u

nd E

mpf

inde

n, l

, st

r. 15

2 (M

erle

au-P

onty

zde

přejímá c

hybn

ou c

itac

i od

H.

Wer

nera

, pod

le n

íž

je člo

věk

"ein

dau

ernd

es s

enso

rium

com

mun

e".

Her

der ni

cmén

ě v

Poj

edná

ní

o původu řeč

i mlu

ví o

tom

, že čl

ověk

je "

ein

denk

ende

s se

nsor

ium

com

mun

e".

Viz

G.

Her

der,

Uměním k

lid

skos

ti,

str.

48.

-P

ozn

. pře

kl.)

.

72

Roz

liše

ní A

usdr

uck,

Dar

stel

lung

a B

edeu

tung

zav

ádí

E.

Cas

sire

r, P

hi

loso

phie

der

sym

boli

sche

n F

orm

en. 29

2

1. Pociťování

. ( l

'~kř

íkaj

íc v

ýzna

mov

ou a

ureo

lu.?3

Slo

vo "

tvrd

ý" v

yvol

áváj

azt

uhnu

tí z

ad a

krk

u. T

eprv

e druhotně s

e pr

omít

á do

viz

uáln

ího

II li ,t

ické

ho p

ole

a zí

skáv

á sv

ou p

odob

u zn

aku

či v

ýraz

u ze

slo

vní

I II

y . .Je

ště př

edtí

m, n

ež s

e st

ane

znak

em p

ojm

u, j

e ud

álos

tí,

kter

á zm

ocilu

je m

ého

těla

, a právě t

oto působení n

a m

é tě

lo v

ymez

uje

'zn

H11

0V

OU

ob

last

, k

níž

se v

ztah

uje.

Jed

na p

okus

ná o

soba

pro

hla

II •

že p

o sp

atře

ní s

lova

"vl

hký"

(fe

uchf

) za

kouš

ela kromě p

ocit

u Ih

l o

·ti a

chl

adu

celk

ové př

etvo

ření

tělesného s

chém

atu

: jak

o by

nit

ro

I, vy

chá

zelo

na

peri

feri

i a

jako

by

se r

eali

ta těl

a, j

ež b

yla

dopo

sud

hromážděna v

ruk

ou a

noh

ou,

snaž

ila

vrát

it d

o středu.

Slo

vo t

edy

I z' o

dděl

it o

d po

stoj

e, k

terý

nav

ozuj

e. P

ouze

tehd

y, k

dyž

je přítomné

I I'

, jev

í se

jak

o vnější o

braz

a j

eho

význ

am j

ako

myš

lenk

a. S

lova

Il

lj i

svou

fyz

iogn

omii

. K

e sl

ovu

toti

ž m

áme,

podobně j

ako

ke k

aždé

ob

č, u

rčit

ý způsob c

hová

ní,

kter

ý se

nar

áz o

bjev

í, ja

kmil

e je

slo

vo

ISO

ba

zde.

"S

naží

m s

e uc

hopi

t slo

vo r

ot (če

rven

ý) v

jeho

živ

oucí

m

'r .Z

lI; a

však

zpr

vu j

e pr

o m

ne j

en něčím o

kraj

ovým

, je

to j

en z

nak

lopr

ováz

ený věděním o

jeho

výz

nam

u. S

amo

není

čer

vené

. A

le n

áhle

p

lstřehn

u, ž

e si

slo

vo r

azí

cest

u m

ým tělem

. Je

to obt

ížně

pop

sate

lný

pl

'itj

akés

i zt

lum

ené

plno

sti,

kte

rý z

apla

vuje

mé tě

lo a

zároveň d

ává

283

111

II tn

í du

tině

sfé

rick

ý tv

ar. A

právě v

tét

o ch

víli

si

vším

ám,

že s

lo-

vo n

a papíře z

íská

vá s

vou

výra

zovo

u ho

dnot

u, v

ystu

puje

pře

de m

ne

v tmavě červené a

ureo

le, z

atím

co p

ísm

eno

o in

tuit

ivně

představuje tu

27

3 sl

'éric

kou

duti

nu,j

ižjs

em předtím c

ítil

ve

svýc

h ús

tech

."74

Tot

o ch

ová-

ni s

pjat

é se

slo

vem

vys

větl

uje především to

, proč j

e sl

ovo ne

děli

teln

ě

II

ím, c

o lz

e říci,

slyš

et i

vidě

t. "Čt

ené

slov

o ne

ní g

eom

etri

cká

stru

k-tu

ra v

e výseči v

izuá

lníh

o pr

osto

ru,

nýbr

ž př

ítom

nost

lin

gvis

tick

ého

'hov

á ní

a po

hybu

v j

eho

dyna

mic

ké p

lnos

ti."

75 Ať u

ž jd

e o

vním

ání

73

H.

Wer

ner,

U

nter

such

unge

n ub

er E

mpf

indu

ng u

nd

Em

pfin

den,

l,

slr.

160

nn.

74

H.

Wer

ner,

Unt

ersu

chun

gen

uber

Em

pfin

dung

und

Em

pfin

den,

II,

Die

R

olle

der

Spr

ache

mpf

indu

ng im

Pro

zess

der

Ges

talt

ung

ausd

ruck

smii

ssig

er

lebt

er W

6rte

r, s

tr.

238.

75

Tam

též,

str

. 23

9. C

o js

me ře

kli

o sl

ovu,

pla

tí m

nohe

m v

íce

o větě

. Ještě

předtím n

ež vět

u op

ravd

u dočteme, můžeme j

iž říc

i, ž

e je

to věta

psan

á "n

ovinářským ja

zyke

m" či ž

e to

je

"vsu

vka"

(ta

mt.,

str.

251

-253

). Větě můžeme

rozumět, č

i s

ní alespoň s

pojo

vat nějaký s

mys

l, k

dyž

post

upuj

eme

od c

elku

k čá

ste

m. D

ávám

e jí

sm

ysl

niko

li p

roto

, že

bych

om, j

ak p

raví

Ber

gson

, po

dle

293

Dru

há

čás

t.

Vní

man

ý svět

slov

či obecněji pře

dmět

ů, "

exis

tuje

určitý tělesný

post

oj, specjfil-~ y

mod

us d

ynam

ické

ho nap

ětí,

kte

rý j

e ne

zbyt

ný p

ro s

truk

turo

vání

obr

a zu

. M

á-li

člo

věk

jako

žto

dyna

mic

ký a

živ

oucí

cel

ek naČ

rtno

ut v

e SV

(-II

I

zorn

ém p

oli,

jež

je čás

tí p

sych

ofyz

ické

ho o

rgan

ism

u, určitý

tvar

, ml

l~1

sám

zau

jmou

t ur

čitý

pos

toj"

.76 Ú

hrne

m řečeno, m

é tě

lo n

ení

pOll'

l,l'

před

měte

m m

ezi

všem

i os

tatn

ími p

ředměty, s

oubo

rem

sm

ysly

vní

llla

teln

ých

kval

it m

ezi

osta

tním

i so

ubor

y, n

ýbrž

je př

edmě

tem

ci/li

li '1

1/

na v

šech

ny o

stat

ní,

rezo

nuje

vše

mi

zvuk

y, chv

ěje

se v

šem

i ba

rvam

i,

skýt

á slovům j

ejic

h pr

imár

ní v

ýzna

m způ

sobe

m, j

ímž

je př

ij ím

á. N

' us

iluj

eme

zde

o re

dukc

i vý

znam

u sl

ova

"tep

lý"

na počitky t

epla

, jak

ve

lí e

mpi

rist

ické

pou

čky.

Tep

lo, j

ež c

ítím

, kdy

ž čtu

slov

o "t

eplý

", n

en

skut

ečný

m te

plem

. T

o je

n m

é tě

lo s

e pr

opůj

čuje

tep

lu a

tak

říka

jíc

nn.

črtá

váje

ho f

orm

u. Podobně k

dyž ně

kdo př

ede

mno

u zm

íní j

ednu

čás

t m

ého

těla n

ebo

když

si

ji s

ám pře

dsta

vím,

poc

ítím

v o

dpov

ídaj

ící!

' 1

míst

ě kv

azi-

poči

tek

dote

ku, k

terý

je způ

sobe

m, j

ímž

se vyn

ořuj

e ta

t 28

4 čá

st m

ého

těla

v c

elko

vém

těl

esné

m sc

hém

atu

, Ner

eduk

ujem

e te

dy a

ni

274

význ

am s

lova

, ani

výz

nam

vní

man

ého

na s

ouhr

n "t

ěles

ných

poč

itků

",

nýbr

ž pr

avím

e, ž

e tě

lo v

té mí

ře,

v ní

ž m

á "způsoby c

hová

ní",

je

oním

zv

lášt

ním

pře

dmět

em,

kter

ý po

užív

á sv

é vl

astn

í čá

sti

jak

o o

becn

ou

sym

boli

ku svě

ta,

a dí

ky němuž t

edy můžeme "

bý

t ve

sty

ku"

s tí

mto

světem,

"chá

pat"

jej

a na

cház

et p

ro něj

výz

nam

.

[§ l

l. Člo

věk

jako

žto

sens

oriu

m c

omm

une]

Ovš

em něk

do n

ám n

amít

ne:

to v

še m

á ji

stě

svou

hod

notu

jak

o p

opi

jevů

. Ale

k čemu

nám

to j

e, k

dyž

nako

nec

tyto

pop

isy ne

nazn

ačuj

í ni

c,

co b

y by

lo m

ožné

mys

let,

a kd

yž j

e re

flex

e us

vědč

í ja

ko

nes

mys

ly?

Na

úrov

ni běž

ného

mín

ění

vlas

tní t

ělo ji

stě j

e zároveň

kons

titu

ovan

ým

před

měte

m i pře

dmět

em k

onst

ituu

jící

m v

e vz

tahu

k o

stat

ním

předmě

tům. A

le p

okud

chc

eme vědět, o

čem m

luví

me,

je tř

eba

se r

ozho

dnou

t a

v po

sled

ní i

nsta

nci

um

ísti

t vl

astn

í tě

lo n

a st

ranu

kon

stit

uova

né

ho předmětu

. Ze

dvou

věcí

toti

ž může p

lati

t je

n j

edna

: bu

d' n

a se

be

prvn

ích

slov

for

mul

ova l

i "h

ypot

ézu"

, ný

brž

prot

o, ž

e m

áme řečový o

rgán

, kt

erý

se s

noub

í s přítomnou

lingv

istic

kou

konf

igur

ací, podobně

jako

se

naše

sm

yslo

vé o

rgán

y or

ient

ují

podl

e podnětu

a sy

nchr

oniz

ují

se s

ním

. 76

T

amt.,

str.

230

.

294

--~--

. ----

I. Pociťování

I lh

llž[

m, j

ak js

em upr

ostř

ed svě

ta, vnořen d

o sv

ěta

svým

těl

em, kt

eré

.. ll

' 'h

ává

zajm

out

kauz

ální

mi

vzta

hy,

a p

ak js

ou

"sm

ysly

" a "t

ělo"

lit '

riál

ním

úst

rojí

m a

nic

nep

ozná

vají

. Předmět vytváří n

a sí

tnic

ích

I j' IZ

, o

braz

na

sítn

ici

se v

cen

tru vidění z

dvoj

uje

o da

lší

obra

z, a

le

II m

c zd

e p

ou

ze věc

i, kt

eré

lze

vidě

t, a

ne někoho

, kd

o vi

dí.

Jsm

e tl

II 't

á le

odk

azov

áni

od je

dn

é tě

lesn

é fá

ze k

dal

ší, p

ředpokládáme, ž

e v

lověku n

achá

zí "čl

ovíč

ek",

v něm z

ase

dalš

í, a

tak

nik

dy n

edo

I j '

me

k vi

dění

. -

Ane

bo c

hci sk

uteč

ně p

ocho

pit,

jak

to, ž

e něco j

ako

idční

je.

Ovš

em p

ak m

usím

vys

toup

it z

toh

o, c

o je

kon

stit

uova

né,

co

byLí

m v

sobě, a

ref

lexí

uch

opit

byt

ost,

pro

niž

předmět může e

xis

l!V

al.

Ovš

em m

á-li

předmět e

xist

ovat

vzh

lede

m k

sub

jekt

u, nestačí

,

III

jej

tent

o "s

ubje

kt"

obja

l po

hled

em č

i je

j uc

hopi

l, podobně j

ako

lil

ruka

uch

opuj

e ku

s dřeva. N

avíc

je tře

ba,

aby vě

děl,

že

jej

ucho

puje

i n

ai,!

pohl

íží,

aby

se

ve s

vém

uch

opov

ání či

poh

líže

ní p

ozná

val,

aby

I -

h )

akt

byl

doko

nale

dán

sob

ě sa

mém

u a

aby

plat

ilo,

že

tent

o su

bjek

t Il

lko

nec

jest

právě a

jen

tím

, čeho s

i je

vědom. J

inak

by

cho

m z

de

111

I i u

chop

ení předmětu č

i po

hlíž

ení

na předmět spatřované t

řetí

m

v dk

em,

ale domnělý s

ubje

kt b

y p

ostr

ádal

vědomí s

ebe,

roz

plyn

ul

b se

ve

svém

akt

u a

neby

l by

si vědom nič

eho.

K t

omu,

aby

se

dost

a-i 10

vidění

či t

akti

lní

vním

ání př

edmě

tu,

bude

smyslům v

ždy ch

ybět

t tI.

O d

imen

ze nepřítomnosti,

tato

ire

álno

st,

díky

níž

může s

ubje

kt b

ýt

v děním o

sobě a

dík

y ní

ž může předmět e

xist

ovat

pro

něj

. Vědomí

o lo

m,

co j

e sp

ojen

o, p

ředpokládá vědomí t

oho

, kdo

vytváří s

poje

ní,

I jeh

o ak

tu s

pojo

vání

.77 Vědomí předmětu předpokládá vědomí s

ebe,

či

spíš

e js

ou

souznačné. E

xist

uje-

li t

edy vědomí něčeho

, p

ak d

íky

tom

u,

~ . s

ubje

kt n

ení vůbec ničím,

a dí

ky t

omu

, že

jeh

o "po

čitk

y",

"lát

ka"

275

/285

pozn

ání

nejs

ou m

omen

ty vědomí, n

ejso

u něčím, c

o je

osi

dluj

e, n

ýbrž

js

ou

na str

aně

toho

, co

je k

onst

ituo

váno

. C

o zm

ohou

naš

e po

pisy

pro

ti

I m

to náhledům? J

ak m

ohou

uni

knou

t z

této

alt

erna

tivy

? Vraťme s

e I

perc

epti

vní

zkuš

enos

ti.

Vní

mám

ten

to stůl, n

a němž p

íši.

To

mim

o ji

né

znam

ená,

že můj ak

t vn

ímán

í m

ne zaměstnává, a

zaměstnává

mne

příliš

na to

, ab

ych př

itom

, kd

yž skutečně v

ním

ám stů

l, m

ohl

po

slřehnout s

ebe

sam

a, j

ak je

j vn

ímám

. Kdy

ž to

chc

i uč

init

, přestávám

se s

vým

poh

lede

m tak

říka

jíc no

řit

do s

tolu

, ob

rací

m s

e k so

bě,

kter

ý v

ním

ám,

a přicházím n

a to

, že

mé

vním

ání

mus

elo

proj

ít urč

itým

i

77

1. K

ant,

Kri

tika

čis

tého

roz

umu,

B 1

30 n

n. -

Pozn

. př

ekl.

295

Dru

há

část

. V

ním

aný svě

t

subj

ekti

vním

i jev

y, m

usel

o in

terp

reto

vat j

isté

mé "počitky", a

nak

Olll'1

se

jev

í v perspektivě

méh

o in

divi

duál

ního

příběhu

. N

a základě

tohl

l .

co j

e sp

ojov

áno,

mám

až druhotně vědomí o

činnosti

spoj

ován

í. K

d }

toti

ž v

anal

ytic

kém

pos

toji

roz

klád

ám v

ním

ání

do k

vali

t a poč

il'kiL

pak

k to

mu,

aby

ch o

d ni

ch dospěl

k předmětu

, před nějž

jsem

h

I od

počátku p

osta

ven,

mus

ím předpokládat

, že

proběhl a

kt s

ynté

z,

kter

ý ne

ní ničím j

iným

než

protějškem m

é an

alýz

y. Zaměřuji-li f

l l'

na a

kt v

ním

ání

sam

otný

v je

ho naivitě

, vi

dím

, že

on

sám

nev

ykon

ávú

tuto

syn

tézu

, ný

brž

využ

ívá

již

vyko

nano

u pr

áci,

obe

cnou

syn

tézl

I ,

jež

byla

jed

nou

prov

ždy

kons

titu

ován

a. Právě t

o vyjadřuji, k

dyž

d.

kám

, že

vní

mám

svý

m tělem č

i sv

ými

smys

ly.

Mé

tělo

, m

é sm

ysly

js

ou právě t

ímto

hab

ituá

lním

věděním o

světě,

tout

o im

plic

itní

i

sedi

men

tova

nou vědou

. P

okud

by

mé vědomí skutečně

kons

titu

ova·

10

svět,

kte

rý v

ním

á, p

ak b

y je

od

světa nedělila ž

ádná

vzd

álen

ost.

Mez

i ní

m a

světem b

y ne

exis

tova

l žá

dný

mož

ný o

dstu

p. Vědomí b

y pr

onik

alo svět i

v těch nejtajnějších

arti

kula

cích

, in

tenc

iona

lita

by

nás

přenášela

do n

itra

předmětu a

vní

man

é by

naj

edno

u nemělo tloušťku

již

má

to,

co j

e přítomné, vědomí b

y se

v něm n

eztr

ácel

o, n

eulp

íval

o by

v něm. Leč m

y m

áme právě n

aopa

k vědomí nevyčerpatelného

předmětu

. U

vázl

i jsm

e v něm, neboť m

ezi

nám

i a

jím

se

nach

ází

toto

im

plic

itní

vědění, z

něhož čerpá n

áš p

ohle

d a

o němž předpokládáme

pouz

e to

, že

jeho

rac

ioná

lní

rozv

inut

í je jistě

mož

né, s

amo

však

zůstává

pod

úrov

ní n

ašeh

o vn

ímán

í. P

okud

pla

tí, j

ak js

me řekli, ž

e v

každ

ém

vním

ání

je něco z

ano

nym

ity,

pak

pro

to,

že přejímá z

íska

né vědění

, kt

eré nezpochybňuje. T

en,

kdo

vním

á, s

e ne

pros

tírá

sám

před

sebo

u,

jak

by

se jistě p

rost

íral

o vědomí.

Vní

maj

ící

má dějinnou t

loušťku

, přejímá

perc

epti

vní

trad

ici

a je

kon

fron

tová

n s určitou

přítomností.

Nen

í pr

avda

, že

byc

hom

při v

ním

ání

mys

leli

na předmět a

mys

leli

27

6 na

toh

o,

kdo

zde

mys

lí.

Jsm

e u předmětu a

spl

ývám

e s tělem, k

teré

28

6 to

ho o

světě,

o m

otiv

ech

a na

bíze

jící

ch s

e prostředcích, j

ak z

nic

h učinit s

ynté

zu,

ví v

íce

než

my.

Pro

to j

sme

spol

u s

Her

dere

m p

ravi

li,

že člověkjest

sens

oriu

m c

omm

une.

V té

to původní vrstvě pociťování

, k

níž

se n

avra

cím

, kd

yž skutečně

splý

vám

s a

ktem

vní

mán

í a

opou

ští

m k

riti

cký

post

oj,

jsou

jed

nota

sub

jekt

u a

mez

i-sm

yslo

vá j

edno

ta

věci n

ěčím,

co ž

iji.

Tyt

o dvě j

edno

ty n

emys

lím

, ja

k t

o bu

dou

činit

refl

exiv

ní a

nalý

za a

věda

.

296

1. Pociťování

[§ 1

2. P

erce

ptiv

ní s

ynté

za p

robí

há v

čase]

k í m

je to

, co

je s

pojo

váno

, be

z sa

mot

ného

spo

jení

? Čím

je te

nT'

' dmět, k

terý

ještě n

ení předmětem p

ro někoho?

Psy

chol

ogic

ká

II e,

kte

rá k

lade

akt

méh

o vn

ímán

í ja

ko u

dálo

st v

mém

příběhu

, IH

'}, .

být

sek

undá

rní

pova

hy.

Avš

ak t

rans

cend

entá

lní

refl

exe,

kte

rá

mně

odha

luje

nečasového m

ysli

tele

zaměřeného n

a předmět

, ne

II

~

i do

akt

u vn

ímán

í ni

c, c

o by

v něm j

iž n

ebyl

o: p

ouze

for

mul

uje,

, )

tláv

á sm

ysl

"sto

lu",

"ži

dli"

, co

vytváří j

ejic

h st

álou

str

uktu

ru a

co

I 11

0Ži1

uje

mou

zku

šeno

st o

bjek

tivi

ty.

Nak

onec

, co

jin

ého

znam

ená

I ro'

J. iva

tjed

notu

obj

ektu

či

subj

ektu

než

ji vytvářet? I

kdy

ž předpoklá

Imc,

že

se t

ato

jedn

ota

obje

ví a

ž s

feno

mén

em m

ého

těla

, ne

mus

ímji

lo

m LI

, ab

ychj

i v něm o

dhal

il, n

ejpr

ve v

něm m

ysle

t? M

ám-l

i s tí

mto

i '

nom

énem

mít

zku

šeno

st,

nem

usím

vyk

onáv

at je

ho s

ynté

zu?

-Z

de

\ nik

tera

k ne

snaž

íme

vyvo

dit

bytí

pro

seb

e z

bytí

v sobě,

nech

cem

e I'

vrát

it k

některé

z fo

rem

em

piri

smu.

Tělo, j

emuž

svěřujeme s

yn

I \Z

LI

vním

anéh

o světa, n

ení

holý

m d

atem

, pasivně přijímanou v

ěcí.

v, c

m p

erce

ptiv

ní s

ynté

za j

e pr

o ná

s sy

ntéz

a časová.

Sub

jekt

ivit

a II

'nf

na ú

rovn

i vn

ímán

í ničím j

iným

než

časovostí,

a právě t

o ná

m

IIll l

ožií u

je p

onec

hat

subj

ektu

vní

mán

í je

ho neprůhlednost a

jeho

his

-lo

ri n

ost. Otevřu oči a

spatřím s

tůl. M

é vědomí j

e přecpáno b

arva

mi

II II

'jasn

ými

odra

zy, téměř s

e ne

liší

od

toho

, co

se

mu

nabí

zí, prostřed-

ni '

lvím

své

ho těla

se r

ozes

tírá

do

podí

vané

, kt

erá

však

zat

ím n

eský

tá

IIi "

A n

áhle

zaměřím p

ohle

d na

stůl, k

terý

zde

ještě n

ení.

Dív

ám s

e I.d

Ólky

, ještě n

evyv

stal

a hl

oubk

a, m

é tělo s

e soustřeďuje

na předmět

1', lI l

Ím ještě v

irtu

ální

a r

ozkl

ádá

své

smys

lové

plo

chy

tak,

aby

učinilo

T' cdmět a

ktuá

lním

. P

roto

pak

moh

u to

to c

osi,

co

se m

ne d

otkl

o, v

y-I ó

zat

na j

eho

mís

to v

e světě, neboť tí

m, j

ak u

stup

uji

do b

udou

cnos

ti,

mo

hu v

ykáz

at o

nen

prvn

í út

ok světa n

a m

é sm

ysly

do

bezprostřední

min

ulo

sti a

zaměřit s

e na

určitý předmět ja

ko n

a bl

ízko

u bu

douc

nost

. I\

kt

pohl

ížen

í je

nedělitelně p

rosp

ekti

vní

a re

tros

pekt

ivní

. Je

pro

sp

ekti

vní, neboť předmět s

e na

cház

í v

cílo

vém

bodě p

ohyb

u, j

ímž

zaměřuji p

ohle

d, a

ret

rosp

ekti

vní,

neboť s

e m

i bu

de d

ávat

jako

něco

, 27

7 ' 0

předchází před s

vým

vla

stní

m o

bjev

ením

, ja

ko "podnět", m

otiv

~ i

pr

vní

hyba

tel

celé

ho p

roce

su o

d je

ho počátku

. P

rost

orov

á sy

ntéz

a II

synt

éza předmětu s

e za

klád

ají

na t

omto

roz

víje

ní času

. V

kaž

dém

28

7 I o

hybu

zaměření p

ohle

du m

é tělo vytváří s

vaze

k přítomnosti

, m

inu

lost

i a

budo

ucno

sti ,

vyměšuje č

as,

či s

píše

se

stáv

á on

ím m

íste

m

297

[i' 1. rje je již teorií vnímání] · l na, jež měla tvar čtverce, se deformuje, až...

Documents