III/2-CJ1/3.2/Šv

Giovanni Boccaccio [džovany bokačo]

(1313-1375)

(www.wikipedia.cz)

Giovanni Boccaccio (1313 zřejmě Paříž – 21. prosince 1375 ve Florencii) byl italský renesanční básník a novelista. Je všeobecně považován za zakladatele

italské umělecké prózy i novodobé tvorby evropské. Studoval práva na neapolské univerzitě, otec mu umožnil přístup na neapolský královský dvůr, a tím i styk s řadou vzdělanců. Prožil zde nešťastnou lásku k hraběnce Marii d´Aquino. Díky své schopnosti vyprávět vtipné příhody ze života a zajímavě

fabulovat měl Giovanni Boccaccio ve společnosti velký úspěch. Stal se prvním životopiscem Danteho a vykladačem jeho Božské komedie

1

Přečtěte si základní informace o Boccacciově literární tvorbě:

Dílo:

Giovanni Boccaccio se stal prvním tvůrcem životopisu Danta Alighieriho (1265-1321), jehož nazval Život Dantův. Připomeňme si, že k původnímu názvu Dantovy Komedie přidal právě Giovanni Boccaccio přívlastek Božská (ve smyslu fantastická, skvělá).

Dante Alighieri, jak jej zpodobnil renesanční malíř Sandro Botticelli.

(1265-1321)

www.wikipedia.cz

V letech 1348 – 1353 napsal Boccaccio světově proslulý prozaický soubor Dekameron, v němž autor oslavil zejména radost z fyzického sblížení milenců, vystupující postavy jsou typické realistickým přístupem k životu.

2

Dekameron

Přečtěte si základní informace o Dekameronu a zapište si stručné výpisky do sešitu:

Jedná se o prozaický soubor 100 novel zasazených do jednoho dějového rámce, spojeného výchozí situací. Mluvíme tedy o rámcové kompozici díla.

Příběhy si vypráví deset mladých lidí urozeného původu (7 žen a 3 muži), kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, jenž skutečně vypukl ve Florencii roku 1348. Po dobu deseti dnů vypráví každý svůj příběh, proto tedy celkem sto novel, což označuje samotný název díla (z řečtiny déka= deset; hémerá = den).

Mladí protagonisté Dekameronu na obraze Johna W. Waterhouse, A Tale from Decameron, 1916, Lady Lever Art Gallery, Liverpool.

(www.wikipedia.cz)

3

Základní tematika příběhů Dekameronu je převážně milostná (lehce erotická) – o šťastných i nešťastných láskách, o vztazích mezi manželi a manželkami. Příběhy jsou většinou rozmarné, laškovné a odráží dobovou mentalitu a mravy Itálie. V průběhu nastupují i různá hlubší společenská a náboženská témata V centru stojí - v souladu s renesančním pojetím - člověk, jeho tělesná krása, radost z pozemského života, což v ústředním pojetí vytváří kontrast k blízkosti morové nákazy za dveřmi dvora a rovněž protiklad ke středověkému soustředění se na „studia divina“ (poznání Boha).

Všechny texty mají ustálenou kompozici. Vždy je nejprve zvolen „vladař“ dne, který určí téma příslušného dne. Na úvod každého příběhu je stručně shrnuta hlavní dějová linie. Poté už se ve vypravování vystřídá deset postav.Jednotlivé příběhy jsou vypravovány poutavě, s přehlednou kompozicí a výrazným, mnohdy překvapivým zakončením (=pointou). Mluvíme tedy o novelách.

Pojem novela:= epický žánr středního rozsahu, pro něhož je typické poutavé vypravování, přehledná kompozice a výrazná pointa.

Giovanni Boccaccio bývá tedy pokládán za zakladatele novely, rovněž i zakladatele moderní italské prózy a vůbec novodobé evropské prózy.

(Literatura I, Výklad, Scientia 2003)

V čem spočívá renesančnost příběhů Dekameronu? Vyjadřují:

optimismus; sebevědomí člověka spoléhajícího na své síly a schopnosti, žijícího

podle přirozených přírodních zákonitostí; pozemská láska není v rozporu s náboženskými přikázáními = nová,

renesanční morálka;

4

racionalismus a laicizace; oslava každodenního světa lásky a vášně, chytrosti a klamu, skrblictví a

štědrosti. Neučí sice, jak žít ctnostným životem, ale učí „umění, jak žít dobře“;

světská témata (láska, nevěra, zrada); kritika soudobých mravů (např. měšťanstva a duchovenstva – jejich

chamtivosti a hlouposti); žena jako rovnocenný partner muže.

Dekameron - Hostina Nastagia degli Onesti (den pátý, osmý příběh). Sandro

Botticelli (1487)

(www.wikipedia.cz)

Dobové přijetí díla

5

Díky oné výrazné milostné složce bylo přijímání Dekameronu evropskou

kulturou velmi rozporné. Pro středověkou katolickou církev byla erotická

dráždivost přímo nepřijatelná.

PRO ZAJÍMAVOST:

Dva roky před svou smrtí se Boccaccio v záchvatu kajícnosti Dekameronu zřekl,

jak píše sám autor v jednom z dopisů. Církev nejprve toto dílo na tridentském

koncilu zakázala, poté ho nechala vydat znovu ovšem s opravami od inkvizice.

Výňatek z díla

Přečtěte si ukázku a odpovězte na otázky uvedené na závěr.

(1) Začíná se pátý den, během něhož se pod vladařením Fiammetty vypravuje o milencích, jejichž láska se po různých strastech či neblahých příhodách dočkala šťastného konce.(…)

(2) PŘÍBĚH ŠESTÝ

Gianni z Procidy je přistižen s dívkou, kterou miluje a jež byla darována králi Fridrichovi. Je spolu s ní připoután ke sloupu a mají být upáleni; Ruggieri dell´Oria však Gianniho pozná, ten unikne trestu a vezme si dívku za manželku.

(3) Když Neifile dokončila příběh, který se paním velice líbil, velela královna Pampinee, aby se přichystala k vyprávění. Ta hbitě pozdvihla svou jasnou tvář a začala:

(4) Nesmírná je moc lásky, půvabné paní, a do velikých strastí a neuvěřitelných nebezpečí žene milence, což jsme mohli seznat z mnoha

6

příhod, jež zde byly dnes či jindy vyprávěny. Přesto však se mi chce ukázat vám to znovu na příhodě o jednom zamilovaném jinochovi.

(…)Tu Ruggieri pravil: „Chci, abys to věděl, protože pak poznáš, jak nerozvážně se necháváš strhnout záchvaty hněvu. Onen jinoch je syn Landolfa z Procidy, jemuž vděčíš za to, že jsi králem a pánem tohoto ostrova. Ona dívka pak je dcera Marina Bolgara, jehož moci vděčíš zase za to, že můžeš vládnout nad Ischií, a že tě odtud nevypudili. Jsou to oba mladí lidé, kteří se už dávno předtím milovali, a k tomu, že spáchali tento zločin – dá-li se vůbec nazývat zločinem to, co dělají mladí lidé z lásky - , je vedla láska, a nikoli to, že by chtěli pohrdat Tvou Výsostí. Proč je tedy chceš dát usmrtit, když bys je vlastně měl zahrnout nesmírnými poctami a dary?“

Překlad: Radovan Krátký

Vysvětlete nejprve, proč se cyklus jmenuje Dekameron?

Do jaké doby a prostředí je umístěn rámcový příběh Dekameronu?

Uveďte, kdo je na základě úryvku „vladařem“ pátého dne a která postava

vypravěčem příběhu ve výňatku?

Pozn. Fiammetta má symbolizovat hraběnku Marii d´Aquino, která v díle

Boccaccia zaujímá podobnou funkci jako Dantova Beatrice nebo

Petrarkova Laura.

Na ukázce objasněte, jak rozumíte kompozici celku. Všimněte se číslování.

Na tučně vytištěné větě dokažte renesanční pojetí lásky v tomto díle.

V čem spočívá v kontrastu ke středověkému pojetí lásky? Kdo je trestán

za co?

Formulujte vlastními slovy, co je to novela.

7

Domácí úkol:

Vyhledejte celý text uvedeného šestého příběhu, pátého dne, přečtěte si

jej a vyložte okolnosti lásky Gianniho a jeho milované dívky.

Vyhledejte a přečtěte si jiné příběhy Dekameronu. Na ten, který vás

nejvíce zaujal, si připravte krátký referát na příští hodinu. Podělte se pak

se spolužáky ve třídě o své čtenářské zážitky.

Literární kontext

Giavanni Boccaccio, zakladatel literárního žánru novely, ovlivnil ve světové literatuře mnoho svých následovníků.

Novela se velmi brzy rozšířila. Dalším významným renesančním dílem je sbírka Příkladných novel Španěla Miguela de Cervantese či Canterburské povídky Geoffreyho Chaucera, zástupce anglické renesance. Po skončení renesance nastal v žánru výrazný útlum.

8

Miguel de Cervantes Saavedra (1547-1616), Španělsko

Geoffrey Chaucer (1340-1400), Velká Británie

www.wikipedia.cz

9

Novela se do centra dění znovu dostává v preromantismu (F. R. de Chateaubriand – Atala) a romantismu (A. S. Puškin – Kapitánská dcerka). V období realismu (Guy de Maupassant – Miláček, Kulička) i v literatuře dvacátého století (Stefan Zweig, Ernest Hemingway, A. I. Solženicyn) hraje velmi významnou roli.

K vrcholným česky psaným novelám patří Krysař od Viktora Dyka, prózy Arnošta Lustiga, atd.

K zamyšlení …

Můžete na základě svých dosavadních čtenářských zážitků již teď označit některé literární dílo jako novelu?

10