18/10

Nový Silverstone Legenda mezi okruhy dostala nový kabátek. Má být nejrychlejší v kalendáři.

Téma týdne:

Historie:Duo nešťastných Britů

Stalo se:Ferrari ztrácí výkon

Před závodem:Velká cena Španělska

Nejlepší GP historie:Francie 1953

MS silničních motocyklů:Lorenzo kraloval v Jerezu

Speciál:Dekáda greenhornů

Líheň F1:GP2 s českým zastoupením

18/101

Téma týdne

Nový SilverstoneAutorka: Eva Křivánková

Silverstone je na vzestupu. Ještě před necelým rokem se s ním jezdci formule 1 loučili. Zdálo se, že zpět do Northamptonshire už se hodně dlouho nepodívají. Plány konkurenčního Doningtonu ale zkrachovaly a byl to naopak Silverstone, kdo si nakonec pojistil formuli 1 na dlouhá léta dopředu. Minulý týden se tu otevřela nová část trati. Bývalí piloti formule 1 oceňují nové rychlé rovinky. Jezdci GT, kteří měli možnost si v nové aréně zazávodit jako první, ale reptali nad pomalými zatáčkami. Button a spol. si budou muset počkat na červenec.

Hill. Jeho spolujezdec ve dvousedadlovém monopostu nebyl nikdo menší než princ Andrew, vévoda z Yorku. Kousek za nimi se držel David Coulthard v monopostu Red Bullu a za ním Ron a Leon Haslamovi na motorkách. V zatáčce Village uprostřed nové části přihlíželo 500 hostů. Byli mezi nimi třeba Jackie Stewart, Mark Webber, Christian Horner nebo Johnny Herbert. „Silverstone byl vždycky známý rychlými zatáčkami. Já myslím, že Abbey a pasáž směrem k rovince Wellington jsou velmi rychlé. Ve Village je nové místo vhodné k předjíždění, a to je dobré, protože v Bridge se předjíždět nedalo,“ zhodnotil Herbert. Architekti dostali při rekonstrukci za úkol postarat se divákům o lepší výhled. Na některých místech se proto tribuny posunuly blíž k trati a jsou vyšší. „Jsme na dobré cestě stát se jedním z nejlepších závodišť na světě v očích

18/102

Velká Británie si minulý čtvrtek odžila domácí motoristickou událost roku. V hrabství Northamptonshire byl otevřen přepracovaný Silverstone. Legendární trať, kterou její majitelé rádi nazývají domovem motoristického sportu a s ním souvisejícího inženýrství, narostla o 760 metrů. Architekti z britského studia Populous vmáčkli dovnitř okruhu šest nových zatáček a dvě rovinky, které mají z už tak rychlého Silverstonu udělat nejrychlejší dráhu v kalendáři formule 1.

Paradoxně to ale nebyly potřeby formule 1, které přinutily Klub britských závodních jezdců (BRDC) ke změnám profilu trati. Do přestavby dráhy se Damon Hill a spol. pustili kvůli MotoGP a Mistrovství světa superbiků. „Nová část byla navržená proto, abychom vyhověli bezpečnostním standardům MotoGP. Při projektování jsme ale vždycky mysleli na obojí závodění – na dvou i na čtyřech kolech. Byli jsme opatrní a úzce spolupracovali s jezdci,“ vysvětlil Richard Phillips, výkonný ředitel okruhu. V zatáčce Abbey už se nebude zahýbat doleva, ale doprava do arény, která se zpět na starou trať napojuje v zatáčce Brooklands. Rovinka Farm a zatáčka Bridge odpadají. Silverstone teď měří 5900 metrů. Podle předběžných propočtů by tu měli piloti formule 1 jezdit průměrnou rychlostí kolem 252 kilometrů v hodině, maximální rychlost může být až 302. Jedno kolo pak zabere přibližně minutu a dvacet tři vteřin.

Jako první se po nově otevřené trati projel sám pán domu – prezident BRDC Damon

jezdců, pořadatelů i diváků,“ poznamenal Richard Phillips.

Prodloužení Silverstonu stálo pět milionů liber. „Nová část a další vylepšení kolem jsou fantastické. Tyhle změny přináší novou jezdeckou výzvu pilotům, ale také lepší zážitek divákům. Navíc teď můžeme používat více různých profilů,“ pochvaloval si Damon Hill. Pokud jde o formuli 1, Bernie Ecclestone si vždycky naříkal spíš nad špatným zázemím. I na něj dojde. Na konci roku 2009 odstartovala výstavba zbrusu nových boxů a celého zázemí mezi zatáčkami Club a Abbey. Hotovo by mělo být příští rok. Letos ještě budou formule 1 vyměňovat pneumatiky mezi zatáčkami Woodcote a Copse. BRDC chce do okruhu v příštích letech investovat dalších 35 milionů liber.

Brzdění ve Village mu prý nevadí a na National straight se cítí přímo neobyčejně.

Silverstone hostí Velkou cenu Velké Británie nepřetržitě od roku 1987. Celkem už se tam od roku 1950 jelo třiačtyřicetkrát. Vloni měl okruh namále, formule 1 už se s ním loučila. Bernie Ecclestone se totiž v roce 2008 dohodl s představiteli konkurenčního Doningtonu a od letoška měl v úmyslu přestěhovat britský závod tam. Donington ale nezvládl sehnat peníze na kompletní přestavbu a o pořadatelství vloni na povdzim zase přišel. Silverstone se tehdy chopil šance

18/103

Hned o víkendu využil nový profil Silverstonu podnik FIA GT. U jeho jezdců se ale nová aréna velkého nadšení nedočkala. „Pro toto není omluva. Měli tam otevřený prostor, mohli si dělat, co chtěli, ale oni tam dali šikanu. Vím, že museli myslet i na motorky, jenže teď je domov britské velké ceny přizpůsobený motorkám a to si nemyslím, že je dobře,“ reptal Jamie Campbell-Walter. „Měl jsem moc rád ten starý profil. Odstranili mé oblíbené zatáčky Bridge a Priory a nahradili je pomalou částí, což je dost frustrující. Nejsem si jistý, k čemu to bylo dobré. Kazí to plynulost celého okruhu,“ přisadil si Warren Hughes. Naštěstí pro BRDC si přepracovaná část našla v GT i pár fanoušků. „Myslím, že okruh plyne pěkně, jsem spokojený. Ta kombinace zatáček je hezká a styl Silverstonu zůstal zachován. V některých zatáčkách je potřeba dost odvahy. Bude to skvělá trať nejen pro nás, ale i pro formuli 1 i MotoGP,“ pochvaloval si Oliver Gavin.

a vyjednal si s Ecclestonem smlouvu na příštích 17 let. Skončil tak spor, který se mezi starým pánem a BRDC jako vlastníkem Silverstonu táhl dlouhá léta. Ecclestone Hillovu týmu vyčítal, že do okruhu málo investuje a neposkytuje formuli 1 kvalitní zázemí. Taky mu vadilo, že mu za pořadatelství málo platí. Hill argumentoval tím, že Silverstone a Velká Británie je přece kolébka motoristického sportu a jako takový z kalendáře vypadnout prostě nemůže. Silverstone nakonec Doningtonu uštědřil totální porážku. Formuli 1 získal zpátky a jako návdavek si z Doningtonu přetáhl i Mistrovství světa superbiků a MotoGP.

Tři roky potom, co na tamní trati uhořel Piers Courage, přišla další tragédie, při níž hráli hlavní role dva Britové, kteří se v MS žádného štěstí nedočkali. V GP Nizozemska 1973 totiž po úniku vzduchu z přední pneumatiky narazil 25letý Roger Williamson do špatně postavených svodidel. Ty jeho march obrátily, vůz po proražení palivové nádrže začal hořet, ale traťoví komisaři kolem něho bezradně pobíhali a ředitelství závodu neudělalo pro řešení havárie prakticky nic. Takže snahu hořící vůz obrátit a vyprostit nešťastného pilota měl pouze jediný muž: s naprosto stejným monopostem startující David Purley. Byl jediným, kdo tehdy zastavil a slyšel, jak na něho z plamenů syn někdejšího plochodrážníka volá: „Proboha Davide, dostaň mě odsud!“. To proto, že někteří z projíždějících jezdců si mysleli, že z převráceného vozu vylezl Purley (Hulme), zatímco jiní prohlásili, že nejsou placeni od zastavování, ale od závodění (Lauda). Požár vozu se startovním číslem 14 byl proto uhašen po nějakých osmi minutách. A to už bylo samozřejmě pozdě. Někdejší vládce britských motokár a seriálů, v nichž jezdily automobily Mini Cooper, se nadýchal horkých plynů a prakticky uhořel...

ZACHOVAL SE JAKO VOJÁKPro ve druhém závodě F1 startujícího Purleye, který se snažil Williamsona zachránit (za svůj čin dostal medaili za civilní statečnost a dalších 15 vyznamenání), to byl samozřejmě šok, provázející ho po zbytek života. Ne snad, že by byl s Williamsonem, patřícím mezi nejnadanější ostrovní piloty (vyhrál dva britské šampionáty F3, stal se držitelem prestižní Growewood Award, dostal ocenění Jezdec roku a v roce 1973 na Monze zvítězil před Depaillerem i v závodě ME F2), kdovíjakým kamarádem. Velmi dobře ho ale znal, protože se v závodech F3 i F2 potkávali prakticky neustále. Jenže

při havárii se 28letý Purley nechoval v první řadě jako přítel, ale především jako elitní voják. Právě jím byl totiž syn majitele továrny na výrobu chladniček především: měl za sebou kariéru parašutistického důstojníka na základně v Adenu, kde se mu při jednom ze seskoků dokonce úplně neotevřel padák...

Ale jestliže pro Williamsona kariéra skončila v F1 po dvou závodech a 30 odjetých kilometrech tragédií, Purley na tom nebyl později o nic lépe. Milovník adrenalinu v každé podobě sice ještě v téže sezoně v Itálii zajel v F1 své nejlepší umístění (deváté místo), ale pak jí opustil a pokorně se vrátil do F2. V té byl docela vidět (druhá místa při závodech mistrovství Evropy v Salzburgu, Rouenu a v Enně, stejně jako v prestižní GP Macaa F3), podobně jako později v silnější F5000 (šest výher).

DVA DALŠÍ NÁVRATY DO F1Dokonce se vrátil i do F1. V sezoně 1977, na pár závodů a s vlastním vozem LEC CRP1. Ale ani s touto konstrukcí Mika Pilbeama to nebyla žádná velká sláva a Purley ve svém monopostu dojel během

pěti závodů nejlépe v GP Belgie jako 13. V tréninku na britskou GP ovšem zažil doslova hrůzostrašnou havárii, při níž nejspíš přežil svou smrt: během nárazu, při němž údajně zažil přetížení 180 G, zcela zdemoloval vůz a tomu, že ještě dýchá, nevěřil téměř nikdo. Purley se pak několik měsíců ze svých mnohačetných zlomenin a zranění (hrozila amputace obou dolních končetin) vyléčil a závodění ho opět zlákalo. Zkoušel to totiž se svým Porsche v klubovních závodech a koncem sezony 1979 se dokonce v seriálu Aurora vrátil za malý volant monopostu F1. Odjel tehdy čtyři závody, ve Snettertonu skončil čtvrtý, ale nakonec závody hodil za hlavu. A začal se vedle rodinného podniku věnovat úplně jiným adrenalinovým disciplínám: potápění a letecké akrobacii. Moc mu to ale nepomohlo, protože to druhé se mu stalo nakonec osudným: jeho akrobatický Pitts Special totiž nedaleko Bognor Regis nad mořem havaroval a David se v něm utopil. A proč si tohle všechno vlastně připomínáme? Právě letos totiž od této chvíle, která definitivně osud dvou nešťastných Britů uzavřela, uplyne rovné čtvrtstoletí...

Duo nešťastných Britů Autor: Petr Minařík

V polovině letošní sezony uplyne ve formuli 1 od té chvíle, kdy se nad nizozemskou tratí v Zandvoortu objevil do nebe stoupající černý mrak, věštící katastrofu, rovných 600 závodů.

18/104

Historie

Máme za sebou čtyři závody sezony, ale se začátkem evropské části je mají všichni spíše za jakousi předehru. To pravé prý začne o víkendu ve Španělsku. Tedy na evropském kontinentu, kam nakonec formule 1 patří. Závodění u Barcelony definitivně určí rozložení sil. Někteří jezdci jsou přesvědčeni, že navzdory nasazení spousty vývojových novinek se relativní odstupy mezi týmy nezmění. Je to oprávněné očekávání, protože oblastí, ve kterých lze hledat na autě zlepšení, není příliš mnoho. A tak není příliš co vymýšlet. Což neznamená, že to tak definitivně bude. Existuje šance, že navzdory stejnému výkonnostnímu pořadí se jednotlivé odstupy alespoň zmenší. Kdo v to doufá nejvíc? Bezpochyby Michael Schumacher…

JAKÉ OBUTÍ?Doufali jsme, že kolem Velké ceny Španělska bychom se mohli dozvědět, jakou že značku pneumatik to budou týmy příští rok obouvat. Není to tak dávno, co jen málokdo pochyboval o návratu francouzského Michelinu. S ním by se vrátila takzvaná válka pneumatik, ale jak se zdá, nakonec může být všechno jinak. Rozhodnutí mají ve své moci týmy, neboť formule 1 ve vztahu k pneumatikám přechází na zcela nový obchodní model: pryč je doba, kdy byl dodavatel pneumatik ochoten investovat obrovské sumy peněz jen proto, aby byl vidět při závodech F1. Dnes chtějí firmy na dodávce pneumatik týmům F1 alespoň neprodělat. A právě tady ztrácí Michelin půdu pod nohama, protože je velmi drahý. Vedle něj nabízí Avon

Cooper asi třetinovou cenu, ale na straně druhé jde o neověřeného dodavatele: své pneu dodal pouze do 22 závodů v historii (například Goodyear 495 závodů). Že by se nakonec smál ten třetí vzadu? Italská značka Pirelli (203 závodů) oficiálně projevila zájem. Jedno je jisté: formule 1 chce pneumatiky s užším profilem, tedy ne takové koblihy, které vídáme dnes.

ČÁROVÝ KÓD MŮŽE ZABÍJET!Je tomu už mnoho let, kdy byla ve formuli 1 zakázána reklama na tabákové výrobky. Ačkoli někteří tvrdili, že to F1 položí, jak vidno, není tomu tak. Je ale jeden tým, který v propagaci jedné tabákové firmy nadále pokračuje. A je to zrovna tým, který je tak slavný, že není nutná žádná přímá reklama – stačí pouze náznak! Tabákovému koncernu Marlboro se vyplácí i nadále sponzorovat Ferrari, byť jedinou prezentací je čárový kód na krytu motoru. Našli se ale tací, kterým se to nelíbí a oslovili britskou a španělskou vládu, aby záležitost prošetřily. Ferrari pochopitelně reagovalo a směje se nad podezřeními, podle kterých je čárový kód na krytech motoru obdobou loga Marlboro.

Největší argumentem Ferrari je fakt, že na tento čárový kód nemá Malrboro autorská práva!

BENZÍN JEN PRO JEDNOHOTým Virgin špatně navrhl auto a palivové nádrže nejsou dostatečně velké na to, aby vydržely po celý závod. Jeden z jezdců týmu, Brazilec Lucas di Grassi tak získal cenné zkušenosti – stane se určitě nejzručnějším pilotem v úsporné jízdě. Chyba měla být napravena Velkou cenou Španělska. To se povedlo pouze částečně. Nové auto totiž dostane pouze Timo Glock. Virgin svádí vinu na islandskou sopku, kvůli které se někteří členové týmu vrátili do Evropy s týdenním zpožděním. F1mag si ale myslí, že jde o lacinou výmluvu, protože ti, kteří jsou na trati, nepracují na výrobních linkách! Přitom jediné, co Virgin potřebuje, je vlastně jen monokok. Jak předvedl tým Hispania Racing, auto lze smontovat i v garáži přímo na okruhu.

BEZ SCHUMACHERA JE LÍPNevídaná slova zaznívají v Itálii: dokázali byste si například v roce 2006 představit, že by se uvolnila atmosféra u Ferrari, kdyby z týmu odešel Michael Schumacher? Ale právě to se podle bývalého šampiona F1 Fernanda Alonsa stalo. Italové mají na Schumachera pifku, protože se sice vrátil do velkých cen, ale s jiným týmem. A to se nezapomíná!

CHYBÍ NÁM VZDUCH!U Ferrari ještě zůstaneme. Pokud Maranello nezapracuje na spolehlivosti svých motorů, mohou mít Felipe Massa a Fernando Alonso k závěru sezony potíže. Oba totiž využili již tři motory z osmi možných na sezonu. Problém vězí v pneumatické oblasti motoru. Její posílení ale může znamenat ztrátu až deseti koní na výkonu. Do loňska byla možnost dohnat ztrátu vzduchu během pitstopů, což vzhledem k jejich rychlosti letos nejde.

Ferrari ztrácí výkon Autor: Tomáš Richtr

18/105

Stalo se

18/106

Velká cena ŠpanělskaPo třítýdenní pauze budou mít piloti formule 1 i fanoušci opět napilno. Celý cirkus se z pouti po východu vrací do Evropy. Na programu je pátý závod sezony 2010 - Grand Prix Španělska.

Před závodem:

18/107

Před závodem

Velká cena ŠpanělskaAutor: Michal Mikoláš

Fanoušci formule 1 si konečně nemusí o víkendu nařizovat budík, aby stihli další závod. Jede se v tradičním čase, na tradičním místě. Grand Prix Španělska by měla být dobrou prověrkou skutečné formy jednotlivých týmů. McLaren, Ferrari a Mercedes budou chtít dohonit Red Bull, nové týmy s překopanými vozy zbytek pole. Vylepšit se ale budou chtít všichni. Vynesou španělští příznivci Fernanda Alonsa až na vrchol? Překoná Sebastian Vettel dosavadní smůlu? Bude evropská část sezony živou vodou pro Michaela Schumachera, či bude mít Nico Rosberg stále navrch? A bude to závod stejně zajímavý jako ty poslední? Dozvíme se již v neděli devátého května.

vzdušného pytle vozu vpředu a pokusit se o předjetí na konci dlouhé cílové rovinky. Jelikož ovšem aerodynamika dnešních vozů předjíždění spíše ztěžuje, došlo v roce 2007 v předposlední zatáčce k přestavbě. Přibyla nová šikana, která měla poskytnout více možností k předjetí. To se zatím nepotvrdilo, nejoblíbenějším místem soubojů zůstává první zatáčka.

Nejúspěšnějším pilotem tratě v Montmelu není nikdo jiný než Michael Schumacher. Ten zde triumfoval celkem šestkrát, a to v letech 1995, 1996 (jeho první vítězství v barvách Ferrari), 2001, 2002, 2003 a 2004. Následuje Mika Häkkinen, jenž v letech 1998 až 2000 získal španělský hattrick. V roce 2001 mohl zvítězit počtvrté. V posledním kole mu ovšem vypověděl službu jeho vůz. O tři vítězství se s Häkkinenem dělí také Stewart, Mansell a Prost. Mezi týmy ve Španělsku kraluje Ferrari, které zde triumfovalo jedenáctkrát, naposledy v roce 2008 díky Kimimu Räikkönenovi. McLaren má

18/108

Sezona 2010 je v plném proudu. Máme za sebou již čtyři závody, což značí, že se formule 1 přesouvá do Evropy. Třítýdenní přestávka přišla i kvůli problémům s leteckou dopravou vhod. O víkendu budeme svědky závodu v zemi motorsportu zaslíbené – Španělsku (přesněji tedy Katalánsku), jediné země, jejíž území v současnosti hostí více jak jeden závod v sezoně (valencijský okruh pořádá GP Evropy).

Do kalendáře mistrovství světa se Španělsko dostalo velmi záhy, první Grand Prix Španělska se pořádala roku 1951. Na nebezpečném okruhu Pedralbes se závodilo do roku 1955. Comeback Španělsko slavilo až v šedesátých letech. O formuli 1 měl zájem okruh Jarama a městská trať Monjuich. Dostalo se na oboje, počínaje rokem 1968 se o hostování závodu oba okruhy střídaly. Přítrž tomu učinila sezona 1975, kdy na Montjuichu došlo k tragédii. Již v průběhu tréninků a závodu se objevovaly obavy ohledně bezpečnosti trati. Velkým kritikem byl například Emerson Fittipaldi. V závodě byli po havárii Ralfa Stomellena zabiti čtyři diváci. Formule 1 pak zůstala až do roku 1981 v Jaramě. V roce 1986 se seriál přesunul do Andalusie, na zbrusu nový okruh Jerez. Ten hostil Grand Prix Španělska do roku 1990. Od té doby se stal dvakrát dějištěm GP Evropy.

V říjnu 1986 se v katalánském parlamentu rozhodlo o záměru vystavět moderní závodní okruh. V únoru 1989 byl v Montmelu, severně od Barcelony, položen základní kámen tratě, jež nese oficiální název Circuit de Catalunya. Výstavba trvala do roku 1991. Formule 1 se do Katalánska vrátila po dlouhých sedmnácti letech. Okruh měl mimo jiné napomoci propagaci nadcházejících Olympijských her 1992. Od té doby nezměnila GP Španělska své působiště. Výhodná poloha, povětrnostní podmínky i profil dráhy zapříčinily, že se z Barcelony stal okruh extrémně oblíbeným pro předsezonní testování. Mimo formulí je Barcelona oblíbenou štací i Mistrovství světa silničních motocyklů. Jedná se o trať, na níž mají piloti odkrouženo zdaleka nejvíce kilometrů. Dokonalá znalost trati má možná jistý vliv i na obvykle poněkud sterilní závody. Profil okruhu byl po mnoho let neměnný, správné projetí poslední zatáčky v minulosti jezdcům dovolilo chytit se do

o tři vítězství méně. Loni však zvítězil tým úplně jiný, a to konkrétně Brawn GP. Kvalifikaci vyhrál suverén první poloviny ročníku, Jenson Button. Druhý byl Vettel a třetí Barrichello. Byl to právě zkušený Brazilec, kterému se nejlépe povedl start a ujal se vedení. První kolo se neobešlo bez kolizí – vypadl Sutil, Trulli, Bourdais a Buemi. Na trať musel zpomalovací vůz. Barrichello ovládal první část závodu, brzy ale bylo jasné, že na rozdíl od soupeřů pojede na tři zastávky. Lehčího vozu ovšem nedokázal využít k udržení se v čele. První místo tak převzal Button. Barrichello dojel druhý a stupně vítězů zkompletoval Webber. Favority letošního závodu jsou piloti Red Bullu. Ten byl v úvodu sezony ze všech nejrychlejší. Obrovské podpoře se jistě bude těšit domácí miláček Fernando Alonso. Prakticky všichni od nadcházejícího víkendu očekávají zlepšení díky nasazení technických novinek. Vysoko pomýšlí tým McLaren, který, ač neměl v prvních čtyřech závodech nejlepší vůz, vede díky Jensonu Buttonovi pohár jezdců.

Pátek 7. května 2010 1. trénink 09:55 - 11:30 NOVA Sport 2. trénink 13:55 - 15:30 NOVA Sport GP2 - kvalifikace 15:55 - 16:30 NOVA Sport

Sobota 8. května 2010 3. trénink 10:55 - 12:00 NOVA Sport kvalifikace 13:55 - 15:00 NOVA Sport GP2 - 1. závod 15:00 - 16:10 NOVA Sport

Neděle 9. května 2010 GP2 - 2. závod 9:30 - 10:10 NOVA Sport závod 13:30 TV NOVA GP2 - 2. závod (záznam) 20:00 - 20:50 NOVA Sport

VELKÁ CENA ŠPANĚLSKA - program

ASCARI MĚL NAVÁZAT NA SVOU SÉRIIVelká cena Francie se jela 5. července 1953 jako šestý závod sezony. V té době platila pro F1 pravidla formule 2. Nejlepší vozy zkonstruovaly Ferrari a Maserati. Jasným favoritem na vítězství byl fenomenální Ital Alberto Ascari. Nepočítáme-li 500 mil Indianapolis, který stejně jako většina jezdců F1 vynechal, měl na svém kontě devět výher v řadě. Sérii zahájil již v roce 1952, kdy vybojoval titul. Jezdec Ferrari vedl o 12 bodů před týmovým kolegou Luigim Villoresim. Na třetím místě se držel díky výhře z Indy 500 Bill Vukovich a čtvrtý byl José Froilán González, který tehdy závodil za Maserati. Kvalifikace dopadla podle očekávání. Pole position si vyjel Alberto Ascari a první řadu společně s ním obsadili Felice Bonetto s vozem Maserati a Villoresi. Čtvrtou pozici zaujal Juan Manuel Fangio s maserati, který zatím neměl na svém kontě žádný bod, pátý González, šestý veterán Giuseppe Farina s dalším ferrari, sedmý byl jeho mladý týmový kolega Mike Hawthorn, následovala dvojice maserati s jezdci Onofrem Marimónem a Toulem de Graffenriedem za volanty. První desítku

uzavřel Louis Rosier se soukromým ferrari. Ascari a Farina dostali pro závod k dispozici vozy s modifikovanými chladiči.

FERRARI VERSUS MASERATI Start skvěle vyšel pátému Gonzálezovi, který se posunul do vedení. Argentinec vyrazil do závodu s poloprázdnou nádrží, aby mohl s lehčím vozem získat náskok. Za ním bojovali jezdci maranellské scuderie Ascari, Villoresi, Hawthorn a Farina. Sekundovali jim piloti Maserati Bonetto, Fangio a Marimón. Pořadí mezi závodníky se velmi často měnilo. González vedl o devatenáct sekund, za ním jelo pět vozů v rozpětí pěti sekund. Argentinec ztratil svůj náskok ve třicátém kole zastávkou v boxech, která trvala 27 sekund. Vedení přepustil krajanovi Fangiovi. Ten si předtím stihl připsat nejrychlejší kolo závodu. Následovali Hawthorn, Ascari, Farina, Marimón, González, Villoresi a Bonetto. González měl ale vůz připraven velmi dobře a brzy se opět posouval směrem dopředu. Od skupinky se brzy oddělili Fangio s Hawthornem a pustili se do

krásného souboje. Ascari se mezitím propadl až na šesté místo. O první příčku bojovala zkušenost reprezentovaná Fangiem s mládím v podání Hawthorna. Souboj to byl rovnocenný. Hawthorn přitom dosud neměl na svém kontě žádné pódiové umístnění, naopak Fangio už byl mistrem světa. Jejich rozestup ve druhé polovině závodu snad nepřesáhl jednu sekundu. Fangiovi sice najednou přestala fungovat jednička, ale přizpůsobil této poruše styl jízdy. Pět kol před cílem těsně vedl před Hawthornem. Soupeři si nedarovali ani centimetr a po několika výměnách v pořadí vyjel Hawthorn čtyři kola před cílem nakrátko z tratě. V závodě ale pokračoval.

PRVNÍ VÝHRA MLADÉHO ANGLIČANARozhodující okamžik přišel až v samém závěru. Ve vlásence se sice Argentinec dostal do vedení, ale v části, kde bylo potřeba zařadit jedničku, musel Fangio počkat, než mu zabere dvojka. Toho Hawthorn využil. Angličan tak vyhrál s náskokem jedné sekundy před Fangiem, na kterého se skoro dotáhl krajan González. Čtvrtý Ascari ztrácel na vítěze 4,6 sekundy, jeho týmoví kolegové Farina a Villoresi už zaostali o více než dvě minuty. Další závodníci byli předjeti minimálně o dvě kola. Skvělý předválečný pilot Louis Chiron byl s vozem Osca klasifikován patnáctý. V čele šampionátu se udržel Ascari s 28 body, přesně polovinu bodů nasbíral Hawthorn, který se po výhře posunul na druhé místo. Bod ztrácel celkově třetí Villoresi a o další dva méně měl na svém kontě González. Vítěze závodu Mika Hawthorna jsme si připomněli v profilu v F1Magu číslo 08/09. K jeho triumfu se váže jedna pikantní historka. Angličan byl známý svými bujarými večírky a podobně slavil také po závodě. Výsledkem byl nemanželský syn Arnaud Michael Delaunay.

Francie 1953Autor: Filip Fikejz

V rámci našeho seriálu o nejlepších závodech historie F1 se tentokrát podíváme do éry Alberta Ascariho. Právě ve Velké ceně Francie totiž skončila jeho série devíti výher v řadě. Někteří označují tento závod dokonce za souboj století.

18/109

Nejlepší GP historie

18/1010

Lorenzo kraloval v JerezuJorge Lorenzo se konečně dočkal a v neděli poprvé na dráze v Jerezu vyhrál závod třídy MotoGP ve španělské GP.

MS silničních motocyklů:

18/1011

MS silničních motocyklů

Lorenzo kraloval v JerezuAutor: Petr Czyž

První květnovou neděli vyvrcholila závodem všech tří kubatur mistrovství světa silničních motocyklů Velká cena Španělska, druhý podnik v kalendáři světového šampionátu. Grand Prix v jihošpanělské Andalusii kompletně ovládli domácí borci. Závod MotoGP v Jerezu před domácím publikem poprvé vyhrál Jorge Lorenzo, jezdec tovární stáje Fiat Yamahy. Toni Elías z Gresiniho týmu exceloval ve střední kubatuře Moto2 a v klání jezdců nejnižší kubatury do 125ccm zvítězil Pol Espargaró, kde také po velmi dobrém výkonu poprvé bodoval český jezdec Jakub Kornfeil.

Lukáše Peška. Situace vypadala velmi nebezpečně, protože do závodníků ležících na zemi narážely další a další stroje. Jen tři minuty od startu byl závod zastaven červenou vlajkou a jezdci zamířili do boxů, kde jim mechanici v rámci možností opravili poškozené motocykly.

Restart závodu šestistovek proběhl po sedmadvaceti minutách a na všechny tentokrát čekalo jen sedmnáct kol. Po velmi dlouhé době jsme znovu viděli Toniho Elíase ve svém živlu, když se rval o vedoucí příčky s Japonci Tomizawou a Takahashim nebo, když si s milimetrovou přesností vyměňoval pozice s Thomasem Lüthim, který se v neděli představil ve velmi dobrém světle. Závod nakonec po zásluze vyhrál Toni Elías z Gresiniho týmu Moto2, druhý projel cílem vítěz z Kataru Shoya Tomizawa a třetí příčka patřila zástupci týmu Interwetten Moriwaki Thomasi Lüthimu.

Z české dvojice v podobě Lukáše Peška z Matteoni CP Racing a Karla Abrahama z Cardion AB Motoracing nebodoval v druhém kole šampionátu ani jeden. Po startu z třiatřicáté pozice se během jediného kola dokázal Pešek posunout o rovných deset pozic a jeho časy naznačovaly, že má na bodované umístění. Bohužel po restartu závodu, do něhož nastoupil s bolestmi v oblasti žeber již nedokázal navázat na předchozí výkon a misi v Jerezu ukončil na šestadvacáté pozici. Karel Abraham stejně jako jeho krajan startoval až ze zadních pozic a navíc dvacet sekund po restartu havaroval, takže i když se znovu zapojil do závodu, lépe než na osmadvacáté místo to tentokrát nešlo.

Skvělou zábavu sliboval závod top

18/1012

V neděli vyvrcholila Velká cena Španělska sérií tří závodů kubatur do 125ccm, Moto2 a MotoGP. Pokud bylo úvodní kolo v Kataru zajímavé, tak to, co na nás čekalo pod ostrým sluncem jižního Španělska bylo přímo lahůdkou pro všechny, kteří fandí závodům na dvou kolech. V nejnižší kubatuře se závod nesl ve znamení souboje převážně španělských jezdců, ale velkou radost udělal všem českým fanouškům Jakub Kornfeil, který si z Jerezu odvezl první dva mistrovské body. Závod Moto2 zase ovlivnil hromadný pád devíti jezdců a v královské kubatuře můžeme hovořit o srdeční záležitosti pro Jorge Lorenza, který v Jerezu poprvé vyhrál domácí podnik třídy MotoGP.

V třídě do 125ccm projela cílem na prvních třech místech trojice Španělů v čele s vítězem závodu Espargarem, druhým Terolem a třetím Esteve Rabatem. Do závodu startoval z první pozice na startovním roštu Marc Márquez, talentovaný mladík z Red Bull Ajo Motsport a jasný favorit domácí Velké ceny. Po celý víkend patřil mezi nejrychlejší, ale za to se body nerozdávají a v samotném závodu nezajel ani jedno kolo, protože spadl a v jeho případě tak můžeme mluvit o zklamání. Naopak své kvality dokazuje Nicolas Terol z Bancaja Aspar. Španěl po vítězství v Kataru získal v domácím prostředí body za druhé místo a nyní mu v průběžném pořadí patří vedoucí příčka.

Radost sobě a všem svým fanouškům v České republice udělal čtrnáctým místem Jakub Kornfeil, nováček v motocyklovém mistrovství, kde závodí v barvách týmu Racing Team Germany. Sedmnáctiletý jezdec v Jerezu podal velmi dobrý výkon a už v druhém závodu sezony si připsal dva body, což mu nyní stačí na sedmnáctou příčku v průběžném hodnocení jednatřiceti závodníků. Do závodu startoval dvacátý a samozřejmě využil skutečnosti, že několik jezdců na pozicích předním spadlo a závod nedokončilo, jako například jeden z dalších favoritů Efrén Vázquez, pro něhož byla domácí Velká cena přímo pohroma, když vezmeme do úvahy fakt, že v Kataru bral body za druhé místo.

Šestnáct minut po dvanácté hodině odstartovali v Jerezu závod třídy Moto2 a všech jednačtyřicet jezdců vyrazilo k první zatáčce, kde jako první dráhu nedobrovolně opustil Ukrajinec Vladimir Ivanov. V druhém kole atakoval Japonec Tomizawa vedoucího jezdce Simone Corsiho, ale nešťastně narazil předním kolem do zadní části Italova motocyklu a spadl. Jenže z jeho stroje na dráhu vytekl olej a ten byl příčinou pádu dalších osmi jezdců včetně Toniho Elíase, Juliána Simóna nebo také českého závodníka

kubatury MotoGP, kde v první řadě startovního roštu stáli dva domácí rivalové Dani Pedrosa a Jorge Lorenzo. Jezdec tovární Repsol Hondy vyhrál v Jerezu závod královské kubatury v roce 2008, ale jeho krajan Lorenzo na své první zlato z Andalusie teprve čekal. Pedrosa perfektně odstartoval a od prvního kola jel ve vedení. Odolal tlaku Valentina Rossiho, jenž přes zranění ramene podával stále dobrý výkon a daleko za sebou nechal svého krajana Lorenza, který se v jednu chvíli pohyboval až na pátém místě za Casey Stonerem. Nicméně v neděli Lorenzo všem předvedl, proč se o něm mluví jako o nástupci Rossiho u tovární Yamahy. Postupně získával ztracené pozice, bez problému předjel týmového kolegu Rossiho a v době, kdy do konce závodu zbývaly čtyři kola se rozhodl zaútočit na vedoucí pozici Pedrosy.

Finále závodu MotoGP bylo bitvou o zlato z domácí Velké ceny mezi Pedrosou a Lorenzem. Jezdec Fiat Yamahy měl viditelně převahu, Pedrosova Honda zatím ještě není zcela ideální, ale přesto byl Lorenzovi důstojným soupeřem. V jedné chvíli to vypadalo, že se snad oba navzájem vyřadí, ale závěrečný útok v posledním kole Lorenzovi vyšel a díky tomu vyhrál poprvé závod MotoGP na dráze v Jerezu. Diváci podél dráhy ve stoje mohutně skandovali a Lorenzo v návalu euforie oslavit vítězství skokem do místního jezera. Stal se pravděpodobně prvním motocyklovým závodníkem, který si v plné závodní výbavě zaplaval. Později již na stupních vítězů složil poklonu druhému Pedrosovi a třetímu v cíli Rossimu. Motocyklový šampionát je teprve na začátku, ale už nyní je jasné, že takový náboj jaký má letos jsme tu dlouho neviděli.

Z hlediska nejvyššího počtu nových pilotů ovšem letošek rozhodně nebyl z poslední doby rekordní. V tomto směru to byla totiž sezona 2001. Během té se představilo hned sedm zbrusu nových jezdců. Šest jich bylo možné zaregistrovat také v letech 2005 a 2006 a naopak nejméně se jich vyskytlo předloni, kdy se představili pouze tři. Samozřejmě, že někteří z těchto nových tváří se v mistrovství světa z nejrůznějších důvodů pouze mihli (patřili k nim třeba Japonec Yuji Ide, náš Tomáš Enge či Francouz Romain Grosjean). Jiní tam ale stačili získat jméno a další v něm začali brzy doslova psát historii. Proto snad nebude na škodu si deset posledních odjetých sezon (tedy léta 2000 až 2009) právě z hlediska jejich nováčků, připomenout. A trochu se v tom labyrintu začínajících GP pilotů orientovat.

NEJEN STARTY, ALE I TITULYUž proto, že během této doby se v závodech F1 stačilo prostřednictvím startu v některém závodě představit 48 nováčků z 21 různých zemí. Nejvíc jich do mistrovství světa „dodala“ Velké Británie (šest) a po ní Německo, Brazílie, Japonsko (po pěti) i Itálie (čtyři). Nejméně jich naopak do šampionátu dorazilo z Argentiny, Česka, Kolumbie, Austrálie, Dánska, Maďarska, Portugalska, Polska, Švýcarska, Indie a USA (po jednom).

Dnes už z nich 32 ve startovním poli F1 nenajdeme. Někteří se totiž stali úspěšnými piloty v jiných automobilových disciplínách či kategoriích (Montoya, Pantano, Wilson, Monteiro, Speed i další) a někdo z GP hry vypadl doslova na poslední chvíli (Heidfeld). Na druhé straně 10 nováčků z let 2000 až 2009 do začátku letošní sezony dokázalo už vyhrát v F1 84 závodů (Alonso 21, Räikkönen 18, Hamilton a Massa 11, Button a Montoya sedm, Vettel pět, Webber dva, Kovalainen a Kubica jeden) a letos v této bilanci úspěšně pokračují. Čtyři z nich už se dokonce stali držiteli pěti světových

titulů (Alonso dvou, Räikkönen, Button a Hamilton jednoho), přičemž dva další - Vettel a Massa, se stali alespoň světovými vicemistry. Ale vzpomínáte, jakou měla tato desetiletá nováčkovská éra podobu?

V PREMIÉROVÉ SEZONĚ BYL NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ HAMILTONV posledním roce minulého století – tedy v roce 2000 - se ve startovním poli představili nováčci pouze tři (Button, Heidfeld a Mazzacane), přičemž nejúspěšnějším z nich se v této sezoně stal Jenson Button, jenž v šampionátu obsadil osmou příčku.

V následující sezoně – tedy v roce 2001 – do šampionátu nakouklo rekordních sedm nováčků (Alonso, Räikkönen, Montoya, Enge, Burti, Bernoldi a Yoong), ze kterých se zdaleka nejúspěšnějším umístěním mohl pochlubit Kolumbijec Montoya, v MS celkově šestý. Ten také hned v premiérovém roce dokázal triumfovat v GP Itálie.

Rok 2002 se stal debutující sezonou pro Massu, Webbera, McNishe, Davidsona i Sata. A nejlepší umístění z nich nakonec v mistrovství světa získal prvně jmenovaný Brazilec, který v šampionátu skončil 13.

Naprosto stejný počet nováčků přinesl i rok 2003 (Wilson, Kiesa, Pizzonia, Firman a da Matta), přičemž v tabulce MS z nich po sezoně nejvýš skončil posledně jmenovaný: patřila mu příčka třináctá.

Rok 2004 do startovního pole přivedl kvintet Glock, Klien, Pantana, Bruni a Baumgartner. A když sezona skončila, byl z nich nejúspěšnější v šampionátu 16. Rakušan Klien, jenž během sezony stačil získat pět bodovaných míst.

V roce 2005 se dalo nováčků ve startovním poli najít celkově šest (Liuzzi, Monteiro, Albers, Karthikeyan, Dornboos a Friesacher) a největším počtem bodů – i nejlepším umístěním v šampionátu – se z nich mohl pochlubit Portugalec Monteiro s vozem Jordan. Ten byl klasifikován jako 16., ale samozřejmě především zásluhou

třetího místa v GP USA, do níž však vedle něho odstartovalo pouze pět dalších monopostů.

V roce 2006 se ve formuli 1 objevili Kubica, Rosberg, Speed, Ide, Montagny a Yamamoto. A i tentokrát bylo pro tento sextet nováčků nejlepší pozicí v mistrovství světa 16. místo. Tehdy se o něj postaral Kubica, který dokázal dojet i třetí ve Velké ceně Itálie.

Rok 2007 sice do startovního pole přivedl pouze kvarteto nových pilotů (Vettel, Sutil, Hamilton a Kovalainen), ale tato čtveřice rozhodně stála za to: vždyť Hamilton stačil ve své premiérové sezoně vyhrát čtyři závody, po osmi dalších stál na pódiu a nakonec se hned napoprvé stal i světovým vicemistrem. Přičemž titul prohrál s Räikkönenem až v posledním závodě. O pouhý bod!

V předloňské sezoně se na GP tratích objevili nováčci tři (Bourdais, Nakajima a Piquet) a po žádném z nich už není v F1 památky. Nejúspěšnějším z nich se nakonec stal Piquet, jemuž nejen v šampionátu patřila 12. příčka, ale i druhé místo ve Velké ceně Německa na Nürburgringu.

Loňská sezona pak na okruhy F1 dovedla kvarteto Buemi, Kobayashi, Grosjean a Alguersuari. Poslední z nich se rázem stal nejmladším pilotem dosavadní historie, ovšem nejúspěšnějším z této čtveřice byl v Dubaji žijící Švýcar Buemi: zásluhou čtyř bodovaných míst totiž v mistrovství světa skončil 16.

Letos pak do MS naskočila další nová krev, která se nebude chtít nechat tou z poslední dekády zahanbit: Němec Nico Hülkenberg, Brazilec Bruno Senna, Vitalij Petrov, Ind Karun Chandkok a Lucas di Grassi. Brazilec, u něhož to z dalších sportů jednoznačně vyhrává fotbal. První body z téhle party – jak se dalo čekat - získal 22letý a v britském Oxfordu žijící Hülkenberg. Milovník tenisu, od něhož se toho očekává z těchto nováčků nejvíc. Jak v této sezoně, tak i v budoucnu. Bude to pravda?

Dekáda greenhornů Autor: Petr Minařík

I díky tomu, že letos do světového šampionátu dorazily další týmy, se stačilo startovní pole rozrůst o pět zcela nových jmen. A počet nováčků, kteří se v něm představili během tohoto století, se tím zarovnal na čísle 50.

18/1013

Speciál

Největším počtem vítězství (pět) se kromě Rosberga, Hamiltona, Glocka a Hülkenberga může chlubit ještě Heikki Kovalainen, který skončil druhý v úvodní sezoně 2005. V seznamu vítězů GP2 bychom našli další známá jména: Nélson Piquet ml., Lucas di Grassi, Bruno Senna, Sébastien Buemi, Vitalij Petrov nebo Venezuelan Pastor Maldonado, jehož spekulace posledních dní spojují s týmem F1 Sauber. Vskutku vybraná společnost. Od letošní sezony se k nim řadí Čech a rodák z východočeského Dvora Králové Josef Král, bydlištěm v Hradci Králové.

Po světě krouží stovky mladíků ve formulích rozličného typu. Na formulích GP2 je ale výjimečných několik skutečností: je to jedna z nejsilnějších formulí. Dá se říci nejsilnější formule po F1 a americké IndyCar. Motory Renault mají výkon přes 600 koní – jedná se o čtyřlitrové osmiválce. Když si uvědomíme, že formule 1 má osmiválce o objemu 2,4 litru a výkon něco přes 700 koní, pak nejde o příliš velký rozdíl. Ještě markantnější je to při

pohledu na čísla: nejpomalejší monoposty formule 1 byly v Bahrajnu stejně rychlé, jako nejrychlejší formule GP2 Asia, což jsou o něco slabší auta staré generace. Velmi zajímavé bude srovnání F1 a GP2 v Barceloně, kde se poprvé sejde nová generace týmů F1 s vozy GP2, které naopak letos jedou poslední sezonu.

Šasi postavila firma Dallara (tedy dodavatel monokoků pro tým F1 Hispania Racing). Řadí se sekvenčně páčkami pod volantem. Michael Schumacher již testoval vůz třetí generace, které se začnou používat od sezony 2011. GP2 jezdí na hladkých pneumatikách Bridgestone, právě na těchto pneumatikách GP2 testovali například Michael Schumacher nebo Felipe Massa s vozy F2007, když vyhodnocovali své možnosti návratu.

Jak již bylo zmíněno, sezona začíná již o nadcházejícím víkendu ve španělské Barceloně, dějství úvodního závodu evropské části sezony F1. Letos nás čeká celkem jedenáct mítinků, při každém se jezdí dva závody. S výjimkou jediného se všechna setkání odehrají v rámci velkých cen formule 1. Hned po Španělsku vyrazí

série GP2 do Monaka a pak do tureckého Istanbulu. Následuje jeden „non-F1“ mítink v Portugalsku a počínaje Valencií to jde až po Abú Zabí společně s F1 s výjimkou zaoceánských závodů (GP2 se nejede vůbec). Nejblíže českým divákům budou závody GP2 v Maďarsku a na německém Hockenheimringu.

Formát víkendu je sympaticky střídmý: mezi pátečními tréninky F1 si jezdci GP2 střihnou jeden svůj vlastní na 30 minut. Stejně dlouho trvá kvalifikace, která se jezdí půl hodiny po skončení druhého pátečního tréninku F1. Vrcholem víkendového programu z pohledu GP2 je hlavní závod. Ten se jede chytře v sobotu jako přidaný produkt ke kvalifikaci formule 1, necelou hodinku po jejím skončení. Je vypsán na 180 kilometrů a vyznačuje se povinným pitstopem. Další příjemnou výhodou bratříčkování se F1 a GP2 je neděle dopoledne. K němu až do roku 2003 neodmyslitelně patřil zahřívací trénink formule 1. Dodnes si někteří romantici stýskají nad tím, že k nedělní ranní kávě si již nelze pustit předehru právě v podobě půlhodinových warm-upů. Velmi důstojnou (a v některých ohledech možná lepší) náhražkou je právě nedělní závod GP2. To nedokázali čeští diváci dodnes ocenit, protože až letos začne česká televize nabízet přenosy GP2.

NOVA Sport má totiž v plánu živé přenosy jak z kvalifikací tak obou závodů. Ten nedělní se jezdí přibližně o půl jedenácté a je vypsán na 180 kilometrů. Závodníci do něj odstartují ve stejném pořadí, v jakém dojeli hlavní sobotní závod. S tou výjimkou, že prvních osm se otočí do obráceného pořadí. Pitstop není povinný, což na dramatičnosti závodů nijak neubírá. Ba právě naopak. Pokud si najdete čas, schválně se na některé závody GP2 podívejte. Třeba v nich najdete to z motorsportu, co formuli 1 trošku chybí. A hlavně přitom můžete držet palce českému závodníkovi.

GP2 s českým zastoupením Autor: Tomáš Richtr

Touto soutěží, jejíž vznik se datuje k roku 2005, prošla zvučná jména. Vezměme si jen šampiony: Nico Rosberg, Lewis Hamilton, Timo Glock či Nico Hülkenberg. Ti všichni závodí ve formuli 1. Nevešel se tam pouze šampion z roku 2008 Giorgio Pantano, o kterého neměl nikdo zájem. Jeho místo ve formuli 1 vzal Bruno Senna.

18/1014

Líheň F1