evropanÉ pÍŠÍ o evropĚ - euroskop.cz · muriel blaive | Češi a evropa 28 josep borrell...
TRANSCRIPT
EVROPANÉ PÍŠÍ
O EVROPĚ
1
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
2
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
EVROPANÉ PÍŠÍO EVROPĚ
— editoři —
Monika MacDonagh-Pajerová
a Jan Hron
ANO pro Evropu 2008
3
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Projekt byl podpořen odborem informovánío evropských záležitostech Úřadu vlády České republiky.
Copyright © ANO pro Evropu, 2008
4
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
[ 5 ]
Obsah
Monika MacDonagh-Pajerová | Úvodem: Proč Evropanépíší o Evropě? 7
Poděkování 9
Attila Ágh | Sen o střední Evropě 11
Zygmunt Bauman | Co je úkolem Evropy 16
Nigel Bellingham | Patří evropské hodnoty jen Evropě? 24
Muriel Blaive | Češi a Evropa 28
Josep Borrell Fontelles | O rozšíření na východa o evropské identitě 30
Christian Domnitz | Mluvte spolu! 37
Jean-Michel Ducomte | Evropa a my, my v Evropě 43
Mikuláš Dzurinda | Evropa má nebezpečný sklonk pohodlnosti 49
Hubert Gehring | Česká republika v Evropské unii— šance pro obě 52
Jean Dominique Giuliani | Evropská integrace je stálépřekonávání krizí 56
Václav Havel | Lidská práva nehájíme důsledně 59
Ladislav Hejdánek | Budoucnost Evropy a my 61
Philippe Herzog | Evropská identita od minulostik budoucnosti 66
Jan Keller | Evropské paradoxy 71
Lisbeth Knudsen | Všechno, co jste chtěli vědět o EU 75
Lena Kolarska-Bobińska | Evropská identita 81
5
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Martin Komárek | Lék jménem Unie 85
Pavel Kosatík | Česká zkušenost varuje 87
Adriana Krnáčová | Jsme pubertální společnost 90
Alain Lamassour | Evropa jako trojí zázrak 93
Christian Lequesne | Identita není danost 99
Micheál Martin | Nacionalismus se nevyplácí 103
Ivan Medek | Dvě odpovědi 106
Jiří Pehe | Evropané o Evropě 107
Anton Pelinka | Evropská identita 109
Walter Persché | Šest doporučení malým národům 114
Alan Butt Philip | Británie a Evropa 118
Jiří Přibáň | Irské NE a hranice Evropy 123
Martin C. Putna | Věřím v Evropu — nevěřím v Evropu 132
Robert Pynsent | Co by v roce 2009 mohli Češiodejmout dnešní Evropě? 134
Ruairi Quinn | Evropa je katedrála, kterou budujemespolečně 139
György Schöpflin | Evropská dilemata 143
Karel Schwarzenberg | Evropa musí projít tvrdýmireformami 149
Matěj Spurný | Češi v Evropě. Máme co nabídnout? 154
Jiřina Šiklová | Generace této země versus Evropská unie 163
Daniel Tarschys | Češi mají vzácnou historickou zkušenost 171
Maria Todorova | Pohyb mezi identitami 175
Magda Vášáryová | Zažili jsme dvě velké iluze 178
Alexandr Vondra | Český pragmatismus může být Evropěku prospěchu 180
Gert Weisskirchen | Perspektiva evropské identity 187
6
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Monika MacDonagh-Pajerová
Úvodem: Proč Evropanépíší o Evropě?
Jedním z řady úskalí psaní o evropské identitě je skuteč-
nost, že ve většině případů vznikají texty příliš teoretické
nebo příliš polemické. V souvislosti s připomenutím pá-
tého výročí referenda, ve kterém Češi jednoznačně hlaso-
vali pro členství v Evropské unii, začalo sdružení ANO
pro Evropu spolupracovat se skupinou studentů, kteří se
dlouhodobě věnují tématu české politické kultury. Naším
společným cílem bylo zprostředkovat evropskou proble-
matiku způsobem, který by byl srozumitelný českému
publiku a zároveň by odrážel rozmanitost Evropy. Z dis-
kuzí vzešel nápad oslovit české a zahraniční intelektuály,
historiky, novináře, politiky a další významné osobnosti
veřejného života s prosbou o krátký osobní příspěvek. Po-
ložili jsme jim následující dvě otázky:
Co z toho, co vytváří vaši identitu, je obecně evropské?
Čím by mohly být identita a zkušenosti České republiky a zemí
střední Evropy významné pro budoucnost celé Evropy?
Texty, kterých se nám nakonec sešlo více než čtyřicet,
mají velmi rozmanitý charakter. Jedná se o eseje, fejeto-
ny, politologické analýzy, úvahy polemické či spíše od-
[ 7 ]
7
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
lehčené. Několik z nich vzniklo redakcí příspěvků, které
jejich autoři přednesli na konferenci k výročí založení
Římských smluv.
Přesto, že vyslovené myšlenky jsou různé, jedna
z nich se opakovaně vrací: měli bychom si uvědomit dů-
ležitost společných evropských hodnot, jako je otevře-
nost, demokracie, tolerance a úcta k zákonu, měli by-
chom tyto hodnoty bránit a prokázat více odvahy v boji
se silami, které se snaží šíření těchto evropských hodnot
znemožnit hospodářskými nebo vojenskými prostředky.
Někteří političtí lídři velmi aktivně popírají přínos
Evropské unie, nebo ji po právu vnímají jako ohrožení své
úzce vymezené definice národních zájmů. My jsme zastán-
ci otevřené debaty o myšlence evropské identity postavené
na sdílených hodnotách, nebo taková debata je nejlepší
odpovědí na snahy zpochybnit dosavadní výsledky evrop-
ské integrace a vracet evropskou historii zpět. Jsme přesvěd-
čeni, že právě díky úspěšné integraci dnes Evropa těží z do-
sud nejdelšího období míru a prosperity.
MONIKA MACDONAGH-PAJEROVÁ (1966)je diplomatka a publicistka a přednáší naNew York University v Praze a předsedáANO pro Evropu.
[ 8 ]
8
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Poděkování
Jak již řečeno, tento sborník vznikl spoluprací mezi sdru-
žením ANO pro Evropu a studenty Univerzity Karlovy
v Praze.
Texty sesbírali a přeložili: Anna Kárníková, Barbora La-
tečková, Jan Hron, Jan Havlík a Josef Havlík.
Na překladech se dále podíleli: David Emler, Hana
Havlíková, Jana Kvěšková, Romana Mynaříková a Marta
Vojtová.
V ANO pro Evropu na projektu spolupracovali: Tomáš
Bouška, Tomáš Lapáček a Lukáš Sedláček.
Projekt byl podpořen Odborem informování o evrop-
ských záležitostech Úřadu vlády České republiky v rámci
grantové výzvy „Koncepce informování o evropských zá-
ležitostech“ v ČR pro rok 2008 — komunikační okruh
„Bariéry kulturní rozmanitosti a bariéry regionální“.
[ 9 ]
9
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
10
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Attila Ágh
Sen o střední Evropě
Evropská unie složená z dvaceti sedmi členů se stala spo-
lečenstvím mnoha středně velkých a malých států, za stá-
ty menší velikosti z nich lze považovat dvacet jedna. Ev-
ropská integrace je pro ně tím nejlepším způsobem
existence v globalizovaném světě. Podle posledních prů-
zkumů Eurobarometru se převážná většina obyvatelstva
v členských státech domnívá, že nás EU chrání před ne-
gativními vlivy globalizace a evropským občanům umož-
ňuje mít prospěch z jejích pozitivních vlivů. EU svým stá-
tům totiž nabízí jak ochranu, tak společnou činnost.
Menší státy získaly díky evropskému rozhodovacímu me-
chanismu relativně větší váhu a dokázaly už několikrát
formulovat své zájmy vůči větším zemím. Navíc je rotač-
ní systém předsednictví Evropské rady dobrou příležitos-
tí, kdy můžou menší země předvést evropské sedmadva-
cítce i celému světu svou národní kulturu.
Malé středoevropské státy mají ještě více důvodů
k optimismu a k objevování výhod evropské integrace.
Studená válka nerozdělila vejpůl pouze celou Evropu,
rozdělila na dvě části i Evropu střední, a to na část „zá-
padní“ tvořenou Rakouskem a na „střední a východní
Evropu“, tedy na zbytek zemí (Česká republika, Maar-
sko, Polsko a Slovensko). Střední Evropa jako historická
[ 11 ]
11
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
oblast tak na půl století zmizela a nové generace na ni
téměř zapomněly. Když vstoupily středoevropské stá-
ty do EU, znovu vznikla střední Evropa jako jednotný
region. EU s dvaceti sedmi členskými zeměmi před-
stavuje už 500 milionů obyvatel, a tak došlo v tomto
velkém celku k nadnárodnímu „regionalizačnímu“
procesu. Uvnitř EU27 se vynořilo několik nadnárod-
ních „regionů“ založených na společné historii a spo-
lečných specifických rysech. Nejtypičtějším příkla-
dem je skandinávský region. Po rozšíření EU na
východ se severské státy začaly otevírat i do skandi-
návsko-baltského prostoru, nebo historicky byly po-
baltské státy organickou součástí této oblasti. I přes
trvající konflikty — nevýznamného charakteru —
a skepticismus některých politiků se znovu vynořila
i středoevropská oblast, která započala s komplexním
budováním nového regionu.
Jak víme ze skandinávské oblasti, budování regio-
nu má mnoho rovin včetně vytváření regionální iden-
tity. Středoevropské státy vyvinuly určité úsilí, aby ob-
novily společnou platformu pro spolupráci. Na
visegrádských schůzkách formulují představitelé států
společné zájmy před summity Evropské rady, vytvoři-
ly se instituce a fondy na podporu společných aktivit.
Příklad severských zemí však ukazuje, že jsou to pouze
první kroky a že pro smysluplnou regionální spoluprá-
ci je potřeba vynaložit mnohem větší úsilí. Vytvoření
středoevropské regionální identity by v tomto procesu
mohl být rozhodující okamžik: sdílené kulturní dědic-
ATTILA ÁGH
[ 12 ]
12
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
tví zapůsobí jako silná motivace k další spolupráci, na-
příklad při zlepšování regionální infrastruktury. Kro-
mě úsilí o zlepšení ekonomické a kulturní spolupráce
jsme totiž poslední dobou v celé EU27 svědky toho,
jak se objevují nové druhy identit: evropská, regionál-
ní, národní, někdy i subregionální. Je ale pravda, že
někteří středoevropští politici zůstávají v zajetí před-
stav z devatenáctého století, podle nichž se evropské
národy snažily vytvořit izolované státy, ve kterých
platilo občanství založené na příslušnosti k národu.
V globalizovaném světě si ale většina lidí uvědomuje,
že potřebujeme sjednocenou politiku Evropské unie
s mnohovrstevnatou identitou, v níž hraje význam-
nou roli také identita regionální. A my Středoevro-
pané se k tomuto celoevropskému procesu musíme
připojit.
Průzkumy Eurobarometru prokázaly, že v posled-
ních dvaceti letech identita EU vzrostla, aniž přitom
nahradila identity národní. Přesun identity na úroveň
EU je totiž proces, kdy občan začíná být Evropanem
uvnitř Evropské unie. Stejně tak je přesun identity na
regionální úroveň procesem, kdy se občan stává uvnitř
EU Středoevropanem. Tento proces potvrzuje národní
identitu, protože odhaluje historické kořeny a podob-
nost sousedních zemí s ostatními regiony EU; tak jako
si například severské země velmi váží svého společné-
ho historického odkazu. Díky vzájemnému propojení
národů v různých částech Evropy se také vytváří spo-
lečná sociální, politická a kulturní historie, která vede
SEN O STŘEDNÍ EVROPĚ
[ 13 ]
13
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
ke vzniku podobných kulturních rysů. Tak jako my,
Středoevropané, vnímáme Severoevropany nebo Jiho-
evropany jako lidi, kteří mají společné regionální rysy,
vnímají stejným způsobem oni nás.
Evropská unie se nyní ocitla v tvůrčí krizi, ale ona
se vždy vyvíjela cestou tvůrčích krizí. Je vůbec zázrak,
že za padesát let mohly — dříve konfliktní — evropské
národy dosáhnout tak silné integrace, v níž homoge-
nizace některých socioekonomických aspektů podpo-
ruje rozvoj národních kultur jak to dokazuje případ
Irska, Španělska a Portugalska. V posledních deseti le-
tech se Irsku a Španělsku podařilo dohnat ostatní
země, což svědčí o tom, že EU je nejlepším existujícím
státním útvarem, který jednotlivým národům usnad-
ňuje rozvoj. V příštích deseti letech se budou nové
členské státy ze střední Evropy snažit dohnat ostatní
země ve sjednocené Evropě, což také může být zfor-
mulováno v programu českého předsednictví.
Závěrem si dovolím osobní poznámku. Moje rodi-
na žije v Budapešti již několik generací, takže můj sen
o nové Evropě a o objevení střední Evropy jakožto re-
gionu je také snem o tom, jak mé rodné město opět
nalezne svou multikulturní tvář v pestrém světě dal-
ších multikulturních měst, jako je Bratislava, Praha
a Vídeň. Tato města pozbyla na desítky let své barev-
nosti, jejich multikulturní podoba vybledla a te je
potřeba ji obnovit ve sjednocené Evropě. Žádné město
to nedokáže samo, nebo dynamika vzniká synergií,
vzájemnými kontakty, objevováním historických
ATTILA ÁGH
[ 14 ]
14
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
vztahů, například mezi Prahou a Budapeští. České před-
sednictví může udělat hodně pro to, aby se celé Evropě
ukázala společná středoevropská historie a kultura, a ma-
arské předsednictví v roce 2011 v tom bude určitě pok-
račovat. Čím více toho Česká republika během svého
předsednictví vykoná, tím úspěšnější bude její předsed-
nictví a tím lépe pozná Evropská unie a celý svět českou
národní kulturu.
ATTILA ÁGH (1941)je maarským profesorem politologie naKorvínově univerzitě v Budapešti a prezi-dentem projektu na reformu veřejné admi-nistrativy IDEA. Zároveň je ředitelem Ma-arského centra pro studium demokracie.Publikoval řadu knih především o proble-matice rozšiřování EU.
SEN O STŘEDNÍ EVROPĚ
[ 15 ]
15
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Zygmunt Bauman
Co je úkolem Evropy
8. března 1994 apeloval Václav Havel, tehdejší prezident
České republiky, na Evropský parlament, aby připravil
dokument, který by definoval význam slov „Evropa“
a „evropský“. Havel navrhl jakousi „Chartu evropské
identity“, která by byla přijatelná pro širokou veřejnost
a která je nezbytná v situaci, kdy je svět nucen k odpo-
vědnosti za nevyhnutelné sjednocování lidstva. Byl by to
jakýsi manifest evropského smyslu bytí v éře globalizace.
V naší době, charakterizované krátkozrakostí a nepří-
tomností skutečné vize, Havlovu výzvu slyšelo početné
obecenstvo. Skutečně jí ale porozuměli nemnozí. Havlo-
va slova si přitom dodnes udržují aktuálnost, a získávají
dokonce stále více na naléhavosti.
Mezi několika pokusy odpovědět na Havlovu vý-
zvu vyčnívá především iniciativa Europa-Union Deu-
tschland, jejíž 41. kongres v Lübecku v říjnu 1995 odsou-
hlasil „Chartu evropské identity“.* Tento dokument
Evropu vykresluje (či si ji představuje) jako společenství
hodnot, a to především hodnot tolerance, humanismu
a bratrství. Autoři Charty připouštějí, že Evropané se
v minulosti vůči těmto hodnotám nejednou vážně pro-
[ 16 ]
* http://www.europa-web.de/europa/02wwswww/203chart/chart_gb.htm
16
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
hřešili, vyjadřují ale naději, že po trpkých zkušenos-
tech se zuřivým nacionalismem, imperialismem a to-
talitarismem se Evropa k oněm hodnotám vrátí
a využije je k vybudování mezinárodních vztahů
v duchu svobody, práva a demokracie. K tomu autoři
dodávají: „Evropa“ znamená také společenství odpo-
vědnosti. Evropa je povinna se o svých zkušenos-
tech a poučení z nich dělit se zbytkem světa. Jejím po-
sláním je aktivně se podílet na řešení světových
problémů spoluprací, solidaritou a jednotou, stejně
jako skrze příkladnou ochranu lidských práv a práv
menšin.
Až donedávna bylo možné na Evropu pohlížet op-
tikou její „globalizační funkce“, jak navrhoval Denis
de Rougemont. Evropa byla po staletí jedinečným
a velice odvážným kontinentem. Jako první část svě-
ta, ve které se rozšířil způsob života nazvaný později
jako „moderní“, Evropa lokálně vytvářela dříve ne-
známé problémy, s jejichž řešením si nikdo nevěděl
rady. Evropa ovšem dokázala přijít i s řešením těchto
problémů, nicméně v podobě, ve které nemohla být
univerzálně použita v zemích, kam tyto původně ev-
ropské problémy doputovaly. Své vnitřní, a tudíž lo-
kální problémy Evropa řešila přeměnou jiných částí
planety ve zdroje energie, levné pracovní síly a v od-
bytiště nejen pro přebytečné zboží, ale i přebytečné
obyvatele, tedy odbytiště pro zboží, které Evropa ne-
dokázala spotřebovat, a obyvatele, které nedokázala
zaměstnat.
CO JE ÚKOLEM EVROPY
[ 17 ]
17
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Stručně řečeno Evropa přišla s globálními řešeními lo-
kálně vzniklých problémů, přičemž tato praxe přinuti-
la zbytek lidstva zoufale a marně hledat lokální řešení
globálně vzniklých problémů. To je zhruba také součas-
ný stav, za který jsme my, Evropané, kolektivně zodpo-
vědní.
Možnost vyřešit lokální problémy na úkor zbytku pla-
nety je pryč, a z toho pramení evropský šok, trauma, ne-
jistota a chřadnoucí sebevědomí starého kontinentu
i jeho zámořských držav. Tato možnost je pryč, nebo glo-
bální řešení lokálních problémů může být z principu do-
stupné pouze hrstce obyvatel planety, navíc pouze za
předpokladu, že budou silou vysoce převyšovat zbytek
světa a že tato mocenská propast bude natolik velká, aby
nebylo možné ji vážně ohrozit a aby tato dominance byla
obecně považována za nenapadnutelnou. Evropa však
toto prvenství ztratila a nemůže doufat, že by na něj opět
dosáhla.
Z této situace vyplývá nejen propad evropské sebejis-
toty, ale také náhlý nárůst zájmu o „novou evropskou
identitu“ a o pokus definovat novou roli Evropy v globál-
ní hře, ve které se pravidla i možná rizika drasticky pro-
měnila a stále se mění — ovšem již bez valného vlivu Ev-
ropy. Evidentní je také vlna jakýchsi novodobých
kmenových názorů od Kodaně po Řím a od Paříže po Pra-
hu, umocněných atmosférou „nepřítele za branami“, va-
rováními o „páté koloně“ a vznikajícím pocitem „pev-
nosti v obklíčení“, což je patrné z toho, jak roste
popularita neprodyšně uzavřených hranic.
ZYGMUNT BAUMAN
[ 18 ]
18
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Evropa nemůže vážně pomýšlet na to, že se vyrovná
vojenské síle Spojených států, aby zabránila militarizaci
planety. Obdobně se jí nemůže podařit obnovit svou bý-
valou průmyslovou dominanci: ta nenávratně zanikla
v dnešním polycentrickém světě, který je už celý vysta-
ven procesům hospodářské modernizace. Evropa by se
nicméně mohla, a dokonce měla pokoušet zajistit, aby ve
světě mohly přežít i jiné hodnoty a druhy existence než
ty, které reprezentuje a prosazuje americká vojenská su-
pervelmoc. Více než kterákoli část světa má totiž Evropa
dispozice k tomu, aby tyto hodnoty uměla světu zpro-
středkovat. Jsou to hodnoty, které obyvatelé této planety
potřebují víc než cokoli jiného k tomu, aby načrtli a poté
sledovali cestu ke Kantovu „všeobecnému sjednocení lid-
stva“ a věčnému míru.
Když George Steiner připouští, že „je nesmyslné si
představovat, že by Evropa dokázala konkurovat hospo-
dářské, vojenské a technologické převaze“ Spojených
států a (zejména asijských) dynamicky se rozvíjejících
zemí, zdůrazňuje zároveň, že „mise Evropy je založená
na duchu a intelektu“.* Duch Evropy je to, co by Wil-
liam Blake nazval „posvátností konkrétního okamžiku“.
Je to jazyková, kulturní a společenská pestrost, jakási
rozmařilá mozaika, ve které triviální vzdálenost dvace-
ti kilometrů může znamenat rozdíl dvou odlišných svě-
tů… Evropa skutečně zanikne, pokud nebude bojovat
za zachování jazyků, místních tradic a prvků společen-
CO JE ÚKOLEM EVROPY
[ 19 ]
* George Steiner, The Idea of Europe, Nexus Institute 2004, str. 32–34.
19
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
ské autonomie, pokud zapomene, že „Bůh je v malič-
kostech“.
Podobné myšlenky lze vysledovat v literárním odka-
zu Hanse-Georga Gadamera,* který na čelní místa jedi-
nečných vlastností Evropy řadí její pestrost, bohatství,
které hraničí až s rozmařilostí. Tuto hojnost považuje
Gadamer za nejvýznamnější poklad mezi těmi, které si
Evropa dokázala uchovat a které může světu nabídnout.
„Žít s druhým, který je jiný, a zároveň si uchovat svou
vlastní jinakost, to je hlavní úkol člověka — na základní
úrovni stejně jako na těch nejvyšších… V tom možná
spočívá dílčí přednost Evropy, která se mohla a musela
naučit umění žít s ostatními.“ Ten „druhý“ byl v Evropě
a stále je neporovnatelně blíž než jinde, metaforicky
i doslova často na dohled nebo na dosah ruky, ten „dru-
hý“ je často soused odvedle. Evropané nemají na vý-
běr — musí se dohodnout na pravidlech tohoto soused-
ství i přes vzájemné odlišnosti a rozpory, které je
rozdělují. Evropská situace vyznačující se „pestrostí jazy-
ků, těsným sousedstvím s ,druhým‘ a rovností, kterou
přiznáme ,druhému‘, a to i ve značně stísněném prosto-
ru“, by mohla být vnímána jako škola, ze které by si zby-
tek světa mohl odnést zásadní znalosti a dovednosti,
které rozhodují o jeho přežití či zániku. Být schopen učit
se od druhých a sdílet jejich osud, je podle Gadamera
„úkolem Evropy“. K tomu bych dodal, že je to evropská
ZYGMUNT BAUMAN
[ 20 ]
* Viz především Hans-Georg Gadamer: Das Erbe Europas, Suhrkamp1989 — zde citováno podle francouzského překladu Philippa Invernela,L’heritage de l’Europe, Rivages poche 2003, str. 40, 124.
20
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
mise, či přesněji úděl Evropy, který čeká na to, až se pro-
mění v osud.
Když mluvím o významu tohoto úkolu, stejně jako
o důležitosti odhodlání Evropy se onoho úkolu chopit,
nepřeháním. Rozhodující podmínka pro řešení zásad-
ních problémů — skutečná podmínka sine qua non — je
totiž přítomnost přátelství a „vzkvétající solidarita“, kte-
ré jako jediné umožňují zajistit organizovanou strukturu
lidského spolužití. Tváří v tvář tomuto úkolu můžeme
pro inspiraci nahlédnout do společného evropského dě-
dictví: u starých Řeků, jak připomíná Gadamer, myšlen-
ka „přítele“ „vyjadřovala úhrn společenského života“.
„Přátelé“ bývají vzájemně tolerantní a soucitní. „Přáte-
lé“ jsou schopni se jeden ke druhému chovat přátelsky
bez ohledu na to, jak se od sebe odlišují, a umějí si být
i přes tyto odlišnosti (či právě kvůli nim) navzájem pros-
pěšní. Dokážou to, aniž se zříknou své jedinečnosti, při-
čemž nikdy nedopustí, aby je tato jedinečnost oddělova-
la nebo obracela proti sobě.
V novější době spatřuje Lionel Jospin* naději Evro-
py na opětovné nabytí světového významu v jejím „od-
stíněném přístupu k současnému dění“. Podle něj se
musela Evropa za cenu obrovského lidského utrpení na-
učit, jak „překonat historické antagonismy a řešit kon-
flikty mírovou cestou“, jak spojit „obrovskou paletu kul-
tur“ a jak se sžít s perspektivou trvalé kulturní odlišnosti
CO JE ÚKOLEM EVROPY
[ 21 ]
* Viz Lionel Jospin, Solidarity or playing solitaire, The Hedgehog Re-view, Spring 2003, str. 32–44.
21
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
sousedů. Přesně takové ponaučení si zbytek světa
musí vzít.
Optikou planety, zbrázděné válečnými konflikty,
vypadá Evropa jako laboratoř, ve které se vyvíjí ná-
stroje pro Kantovo všeobecné sjednocení lidstva, a zá-
roveň jako dílna, ve které se tyto nástroje neustále
zkoušejí v praxi, by v současné době pouze na méně
ambiciózních projektech malého měřítka. Nástroje,
které Evropa nyní tvoří a zkouší, slouží především
křehkému procesu (podle některých méně optimistic-
kých komentátorů příliš křehkému, než aby měl větší
než teoretickou šanci na úspěch) oddělování základu
politické legitimity, demokratických procedur a vůle
ke sdílení statků od principu národní/teritoriální su-
verenity, se kterým byly po většinu moderních dějin
neodlučně spjaty.
Logika globální odpovědnosti, pokud by byla při-
jata a upřednostňována před logikou regionálního
„opevňování“, by mohla Evropany, tyto neobyčejně
dobrodružné lidi, známé pro náklonnost k experi-
mentům, připravit na další dobrodružství, větší
a možná s větším dopadem na zbytek světa než všech-
na předchozí. I přes ohromující počet překážek by
toto dobrodružství mohlo Evropu opět posadit do
role globálního vzoru. Pomohlo by Evropě využít
politicko-etické zkušenosti s demokratickou samo-
správou, stejně jako hodnot, které se naučila uznávat,
a které by si tak mohla oproti všem předpokladům
uchovat, v gigantickém úkolu nahradit skupiny teri-
ZYGMUNT BAUMAN
[ 22 ]
22
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
toriálních entit, válčících v patovém boji o přežití,
planetárním lidským společenstvím. Jenom v přípa-
dě, že se podaří takového společenství dosáhnout,
mise Evropy se naplní. Pouze v takovém společenství
budou hodnoty, které osvětlují ambice a cíle Evropy,
doopravdy v bezpečí.
ZYGMUNT BAUMAN (1925)je polský sociolog židovského půvo-du. Po válce vystudoval sociologii a fi-lozofii na varšavské univerzitě, kdepak zůstal jako pedagog. V roce 1968byl antisemitskou kampaní donucenk emigraci do Velké Británie, kde pů-sobil na věhlasné London School ofEconomics. Je autorem několika zá-sadních sociologických publikací, vesvém díle se často vyrovnává s tématymoderny, postmoderny a globalizace.
CO JE ÚKOLEM EVROPY
[ 23 ]
23
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Nigel Bellingham
Patří evropské hodnotyjen Evropě?
Když přemýšlím o své vlastní identitě, v hlavě se mi honí
spousta otázek. Jak vidím sám sebe a jak mě vidí ostatní?
Je v tom nějaký rozdíl? Pravděpodobně ano, a to mě při-
vádí k otázce, jaká je má skutečná identita — to, jak vní-
mám sám sebe, nebo to, jak mě vnímají druzí? Mám jed-
nu, nebo více identit? A do jaké míry je moje identita
spojena s mou národností a mým kulturním zázemím?
Existuje nějaká spojitost nebo příbuznost mezi identita-
mi lidí žijících v určitých regionech nebo zemích?
Na některé z těchto otázek je snadná odpově. Jsem si
jistý, že mám mnoho různých identit. Když si představím
sám sebe s knížkou, jsem úplně jiný člověk, než když
mám v ruce tenisovou raketu (nebo ještě hůře — když
hraju fotbal). Kdybyste se zeptali mé ženy, aby popsala
moji osobnost, jsem si jistý, že by vám řekla něco docela
jiného než mí kolegové v práci.
To, kým jsem, neurčuje výhradně jenom místo, kde
jsem se narodil, a způsob, jakým jsem byl vychován. Ne-
snáším, když se mě lidé snaží zařadit do jedné škatulky,
protože to automaticky vylučuje další identity, které jsou
mojí součástí.
[ 24 ]
24
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Proto si myslím, že je nesmírně obtížné určit z toho,
čím je utvářena moje identita, něco společně evropského.
Zaprvé to, co mohu říci o své identitě, je pouze mé vní-
mání sebe sama a existují pravděpodobně i jiné, svým
způsobem objektivnější pohledy. A k druhé otázce: celá ta
diskuse kolem existence společné evropské identity je mi-
mořádně sporná — pokud do googlu napíšete slova „ev-
ropská identita“, pochopíte, co mám na mysli. Po zběž-
ném zhlédnutí stránek, které vám vyhledávač nabídne,
zjistíte, že většina diskusí o evropské identitě má jedno
společné: názor, že politická komunita potřebuje společ-
ný soubor hodnot. Napište do googlu slova „společné ev-
ropské hodnoty“ a vyskočí vám přes 12 milionů odkazů!
To je také jeden z důvodů, proč byla k příležitosti
50. výročí podepsání Římských smluv vyhlášena Berlín-
ská deklarace. Vskutku zajímavé čtení. Uvádím pár vět,
které napovídají, co evropští lídři považovali v roce 2007
za „společné ideály“, které tímto měli uvést v život:
„Nejdůležitější je pro nás člověk. Jeho důstojnost je
nedotknutelná. Jeho práva jsou nezadatelná. Ženy a muži
mají stejná práva. (…) Usilujeme o mír a svobodu, demo-
kracii a právní stát, vzájemnou úctu a odpovědnost,
o blahobyt a bezpečnost, toleranci a účast, o spravedlnost
a solidaritu. (…) Budeme hájit právo na svobodu a občan-
ská práva i v boji proti jejich odpůrcům. Rasismus a xeno-
fobie nesmějí už nikdy dostat šanci. (…) Zasazujeme se
o to, aby se konflikty ve světě řešily mírovou cestou a aby
se lidé nestávali oběmi války, terorismu nebo násilí.“
PATŘÍ EVROPSKÉ HODNOTY JEN EVROPĚ?
[ 25 ]
25
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Tak jsem přemýšlel, co si o tom Neevropané mohou
myslet. Obávám se, že to někteří mohou vnímat velmi
negativně. Evropa se snaží nárokovat si pro sebe soubor
hodnot, pod který by se mohlo podepsat i mnoho jiných
zemí nebo mezinárodních seskupení. Myslím si, že mno-
zí by se tomuto zdánlivě pravdivému tvrzení — že evrop-
ští občané a jejich kultura se zcela ztotožňují s takto tole-
rantními a liberálními názory — vysmáli. Berlínská
deklarace je podobně jako desatero spíše prohlášením
o tom, jak by lidé měli jednat, ale neměli bychom si na-
lhávat, že popisuje skutečný stav věcí.
Deklarace však oslavuje také evropskou rozmanitost:
„V Evropské unii ctíme svébytnost a rozmanité tradice je-
jích členů. Otevřené hranice a živoucí pestrost jazyků,
kultur a regionů nás obohacují.“ To, že se Evropské unii
podařilo přimět ke spolupráci občany a jejich vlády z dva-
ceti sedmi zemí, které teritoriálně sahají od Atlantiku
k Černému moři a od Baltu až k Egejskému moři, a záro-
veň přitom ctít rozmanitost těchto zemí a regionů, je jistě
jeden z dosud největších úspěchů tohoto projektu. Para-
doxně má ale vytváření jedné velké sociální a politické
unie za následek posilování regionálních struktur, někde
(zvažme například Belgii — politické lůno Evropy) do-
konce hrozí, že se dosud svrchované a jednotné státy
rozdělí.
Když přemýšlím o tomto úspěchu budování jednoty
v rozmanitosti, nacházím možnou odpově na onu složi-
tou otázku, týkající se mé vlastní identity a mého „evro-
panství“. To, že se moje vnímání sebe samého mění podle
NIGEL BELLINGHAM
[ 26 ]
26
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
toho, kde jsem a s kým jsem, a také to, že tento fakt přijí-
mám s nadšením, spíš než abych se za to omlouval, odrá-
ží skutečnost, že se Evropa cítí obohacena svou rozmani-
tostí, a proto se ji snaží zachovat.
V tomto smyslu si mohu snadno odpovědět i na otáz-
ku týkající se středoevropské identity. Připadá mi zřejmé,
že místo toho, aby se země nové (novější) Evropy nutily
do diskusí o společné středoevropské identitě, měly by se
v první řadě snažit uchovat a oslavovat svoji jedineč-
nost — a už je to jejich jazyk, kultura, odbornost nebo
tradice. Měly by pochopit, že právě jejich vlastní rozma-
nitost je významným příspěvkem celému evropskému
projektu.
Možná je to příliš banální, ale z pozice toho, kdo strá-
vil za posledních patnáct let mnoho času ve střední a vý-
chodní Evropě a viděl bruselskou mašinerii v akci, si sto-
jím za tím, že východní rozšíření Evropské unie (nebo
jinými slovy západní rozšíření střední Evropy, jak to ně-
kdo památně nazval na jedné konferenci) posiluje Evro-
pu politicky i ekonomicky a obohacuje ji v oblasti sociál-
ní i kulturní.
NIGEL BELLINGHAM (1961)je ředitelem pražské pobočky Britské rady (Bri-tish Council), institutu pro jazykové vzdělává-ní a kulturní výměnu. V minulosti působil nazastoupeních Britské rady v Bruselu, Budapeš-ti a Sofii.
PATŘÍ EVROPSKÉ HODNOTY JEN EVROPĚ?
[ 27 ]
27
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Muriel Blaive
Češi a Evropa
Češi nejsou ti, kdo mluví nejsložitějším jazykem Evrop-
ské unie: vzpomeňte si na maarštinu.
Nejsou ti nejvtipnější: vzpomeňte si na Brity.Nemají nejlepší svařák na vánočních trzích: vzpomeňte
si na Dány.Nejsou národem, který by nejvíce prosazoval rovnostář-
ství: vzpomeňte si na Švédy.Nemají nejlepší pivo: vzpomeňte si na Belgii.Nemají nejlepší hokejový tým: vzpomeňte si na Finsko.Nemají nejkrásnější architekturu: vzpomeňte si na Itálii.Nemají nejlepší tenisové hráče: vzpomeňte si na Špa-
nělsko.Nemají nejprominentnější intelektuály: vzpomeňte si na
Polsko.Nemají nejlepší hospody: vzpomeňte si na Irsko.Nemají nejpoklidnější krajinu: vzpomeňte si na Pobalt-
ské země.Nemají nejlepší literaturu: vzpomeňte si na Francii.Nemají nejlepší dálnice: vzpomeňte si na Německo.Nemají nejlepší absurdní divadlo: vzpomeňte si na Ru-
munsko.Nemají největší nabídku kurzů angličtiny pro cizince:
vzpomeňte si na Maltu.Nemají nejlepší filozofy: vzpomeňte si na Řecko.
[ 28 ]
28
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Nemají nejlepší lidové pěvce: vzpomeňte si na Portu-galsko.
Nežijí v nejmenším státě: vzpomeňte si na Lucembursko.Nemají nejlepší hory: vzpomeňte si na Slovensko.Nemají nejrozkošněji opravená městečka: vzpomeňte si
na Slovinsko.Nemají nejlepší muzea: vzpomeňte si na Nizozemsko.Nemají nejlepší opery: vzpomeňte si na Rakousko.Nezápasí s historicky největšími konflikty: vzpomeňte si
na Kypr.Nemají nejlepší šopský salát: vzpomeňte si na Bulharsko.Nemají ani nejhoršího prezidenta: vzpomeňte si na […],
[…] a […].
Češi jsou ovšem národem, který se nejvíce zajímá o to, co
si o něm myslí ostatní.
Tato kombinace vlastností a dovedností z nich po zá-
sluze dělá jedince výjimečné a neobyčejně sympatické,
bez kterých by Evropa nebyla tím, čím je.
MURIEL BLAIVE (1969)je francouzská historička působící na ví-deňském Institutu pro evropské dějinya veřejnou sféru. Zároveň řídí oddělenídějin komunismu pražského vzdělávací-ho a výzkumného ústavu Collegium Mi-nor. Zaměřuje se na sociální aspekty ko-munistických a postkomunistických dějinEvropy.
ČEŠI A EVROPA
[ 29 ]
29
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Josep Borrell Fontelles
O rozšíření na východa o evropské identitě
Evropská identita a zejména zeměpisné vymezení Ev-
ropské unie je téma, o němž se napsalo už nespočet
stránek. Co ale znamená přesně „evropský“? A kdo
všechno se při splnění daných podmínek může stát
členem tohoto společenství, které začalo se šesti členy
a nyní jich už má dvacet sedm?
Momentálně jsou otázky evropské identity frek-
ventovaným tématem v Turecku a na Balkáně. Ovšem
až do nedávného přistoupení Rumunska a Bulharska
byly spojovány s rozšířením „na východ“ a se začleně-
ním zemí, které Jalta odsunula na druhou stranu želez-
né opony.
Termíny „východ“ a „rozšíření“ jsem vždy považo-
val za nesprávné. Z geografického hlediska leží Vídeň
východněji než Praha, a spíše než o rozšíření by bylo
trefnější hovořit o znovusjednocení kontinentu, jehož
identita se utvářela v průběhu společných dějin a kte-
rý byl uměle rozdělen cizími mocnostmi.
Města jsou připomínkou oné historické jednoty
a násilného rozdělení. Píši tyto řádky během krátké
letní návštěvy Prahy, čtyřicet let poté, co ruské tanky
[ 30 ]
30
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
v srpnu 1968 zmrazily Pražské jaro. Letní slunce nyní
umocňuje krásu města, které bez vážnější újmy přežilo
období dlouhé komunistické letargie. Staré čtvrti, ne-
dotčené barokní skvosty, jejichž fasády opět svítí pas-
telovými barvami. Především ty v Nerudově ulici, kte-
rá, jak mi bylo řečeno, se nejmenuje po Donu Pablovi,
držiteli Nobelovy ceny, ale po českém spisovateli Janu
Nerudovi, jehož příjmení použil jako literární pseudo-
nym jistý Efraín Neftalí Reyes, tehdy neznámý chilský
konzul v meziválečném Československu.
Někdy věci nejsou tím, čím se zdají být, a někdy se
zase nezdají být tím, čím ve skutečnosti jsou. Varšava
byla před šedesáti lety kompletně zničena. Její histo-
rická část, která byla s obrovským nasazením obdivu-
hodně zrekonstruována a nadále si tak uchovává svou
identitu, je velmi podobná kterémukoli městu vý-
chodně od řeky Rhôny. Ulice Krakova se příliš neliší
od ulic měst jako Cambridge, Bologna nebo Salaman-
ca. Střechy domů, které ve filmu Nesnesitelná lehkost
bytí patří Praze, jsou ve skutečnosti střechy Lyonu.
Ačkoli bychom neměli být překvapeni tím, jakou
identitu mají obě „Evropy“, je „unesená polovina Zá-
padu“ — jak východní Evropu nazval Milan Kunde-
ra — pro mnoho obyvatel západní Evropy stále velkou
neznámou. Zvláště pro nás Španěly, kteří jsme počátky
utváření společné Evropy sledovali zpovzdáli. Dlouhá
doba uplynula od okamžiku, kdy se naše cesty zkřížily
naposledy. Bylo tomu snad v bitvě u Somosierry, kdy
polští kopiníci bojovali v řadách napoleonské armády.
O ROZŠÍŘENÍ NA VÝCHOD A O EVROPSKÉ IDENTITĚ
[ 31 ]
31
...27. listopadu 2008 20:54:54
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Oni si to připomínají více než my. Ve Varšavě je na
hrobce Neznámého vojáka vyrytý nápis Somosierra.
Je proto důležité hovořit o „znovusjednocení“,
a nikoli o „rozšíření“ ve vztahu k „velkému třesku“,
jak nazýváme příchod dvanácti nových členských
států. Ačkoli nepřestala být východní Evropa součástí
Evropy staré, její začlenění do EU zásadně změnilo
povahu původního projektu čítajícího šest zakládají-
cích členů. Změna měla hlubší dopad, než se původ-
ně předpokládalo. Současná Evropa je pestřejší a růz-
norodější. Francouzsko-německý motor by dnes ani
s pomocí Velké Británie a Španělska nedovedl utá-
hnout celé společenství. Noví členové přinášejí vlast-
ní vize světa, vyjadřující očekávání, s nimiž do EU
vstupovali.
Identita není imanentní ani nezměnitelná entita,
netkví v nějaké přirozenosti dané biologickými záko-
ny. Je výsledkem prožitých dějin, a radostných, či tra-
gických. A během uplynulých padesáti let byly tyto
dějiny ve východní a západní Evropě velmi rozdílné,
což vysvětluje rozdílný postoj Španělska a východoev-
ropských zemí vůči EU. Španělsko připravila o svobo-
du vlastní diktatura, nikoli cizí mocnost. Postkomu-
nistické země ovšem přišly nejen o svobodu, ale
i o suverenitu. Poté co je opět získaly, pociují přiroze-
ně nedůvěru k tomu, když jejich svrchovanost přechá-
zí na instituce EU.
Lidé, kteří prožili poválečnou dobu východně od
Odry, mají silnou vazbu na Spojené státy, což do jisté
JOSEP BORRELL FONTELLES
[ 32 ]
32
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
míry limituje společnou zahraniční a bezpečnostní
politiku Evropské unie. Přistoupení východoevrop-
ských zemí, zejména České republiky a Polska, posílilo
stanoviska podporovaná USA. Je to logické: druhé nej-
větší polské město je Chicago, každý třetí Polák má
příbuzného ve Spojených státech, Poláci si dobře pa-
matují, jakou roli sehrály Spojené státy v jejich histo-
rii. Tento fakt odráží například polské stanovisko k vál-
ce v Iráku.
Prezident České republiky Václav Klaus dal mno-
hokrát najevo to, že před vazbami na Evropskou unii
dává přednost vazbám transatlantickým, stanovisko,
které je těžko pochopitelné v zemích jako Španělsko.
Při návštěvě Madridu deklaroval, že jeho vztah k EU
je „manželství z rozumu, ne z lásky“, a v Davosu bě-
hem mého předsednictví v Evropském parlamentu
dokonce prohlásil, že jeho země je členem EU kvůli
dotacím, a nikoli kvůli spolupráci, především ne v po-
litické oblasti. Naštěstí nejde o většinový názor mezi
Čechy.
EU chápe obtíže spojené se sdílením či postoupe-
ním části suverenity v případě zemí, kterým byla na
dlouhou dobu odňata. V jejích očích ale podobné ná-
zory oslabují jejího společného ducha, a navíc popu-
zují ty státy, které stály v čele sjednocovacího procesu.
I přesto je třeba se bránit atmosféře nadřazenosti, ne-
šastným unáhleným vyjádřením, jako například do-
poručení, aby noví členové při projednávání společné-
ho stanoviska vůči válce v Iráku „raději mlčeli“.
O ROZŠÍŘENÍ NA VÝCHOD A O EVROPSKÉ IDENTITĚ
[ 33 ]
33
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Faktem je, že nové členské státy v otázce obrany-
schopnosti důvěřují více Spojeným státům než samot-
né EU. Příčinou jsou hořké historické zkušenosti: mni-
chovská kapitulace Anglie a Francie před Hitlerem,
který odtrhl Sudety od Československa a udělal z nich
říšský protektorát, či komunistická nadvláda symboli-
zovaná obří sochou Stalina, která se stala novou domi-
nantou města vedle Pražského hradu. Historie, která
po nedávných událostech v Gruzii nabyla opět na
významu.
Mí čeští přátelé mi vysvětlili, že ten žulový nesmysl
byl nahrazen — jako symbol dobové změny — obří
nafukovací sochou Michaela Jacksona. Ani tato socha
ale nevydržela dlouho, George Bushe už při jeho náv-
štěvě Prahy během minulého německého předsednic-
tví EU nevítala. Bushova návštěva Česka zdůraznila
geostrategický význam této země, nacházející se spolu
s Polskem a pobaltskými zeměmi v oblasti, která v mi-
nulosti patřila do ruské sféry vlivu.
Dříve než vůbec začneme diskutovat o tom, co by
bylo, kdyby vypukla nová studená válka, se ale sou-
střeme na ekonomickou spolupráci coby integrační
faktor. Nové členské státy potřebují vidět konkrétní
výsledky členství, které je podmíněno sdílením části
jejich vlastní suverenity. A ekonomické ukazatele, kte-
ré v tomto směru nabízí Komise, jsou výmluvné. Bě-
hem jednoho roku obdrželo deset nových členských
států na modernizace infrastruktury více než 1,3 mi-
liardy eur. Zemědělská pomoc, plynoucí do těchto
JOSEP BORRELL FONTELLES
[ 34 ]
34
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
zemí, zvýšila o polovinu výnosnost obdělávané půdy.
Unie stejně tak zajišuje stabilní ekonomický rámec,
který podporuje investice a rozvoj. Přímé zahraniční
investice z patnáctky do nových členských zemí se ze
7 miliard eur v minulém roce zdvojnásobily na 13,8
miliardy v roce letošním. Tato čísla je třeba porovnat
s přímými investicemi na vlastním území patnáctky
(156 miliard eur v roce 2004), což dokazuje, že obáva-
ný fenomén průmyslové delokalizace má své meze, ač-
koli debata na toto téma a obavy občanů z něj jsou
nyní ve východní Evropě přítomné.
Důležitější než ekonomické údaje jsou konkrétní
postoje a snaha jim porozumět. To nejtěžší je změna.
Nejobtížněji překonatelné hranice se nacházejí v myš-
lení lidí. Ve Španělsku o tom víme své, jelikož cesta do
EU byla provázena mnoha změnami v rovině mate-
riální i duševní. Pro mou generaci, narozenou po dru-
hé světové válce, znamenala Evropa svobodný prostor,
který v nás občas vyvolával pocit méněcennosti. Pro
nové generace se Evropa už stala každodenní zkuše-
ností a přirozenou součástí jejich světa.
Především ale bude nezbytné, abychom všichni ak-
ceptovali fakt, že členství v Unii znamená být součástí
nadnárodního společenství založeného na společných
hodnotách. Cílem vstupu do EU nemá být zisk co nej-
objemnějších dotací, placených nejbohatšími země-
mi, které EU zakládaly. Tento solidární aspekt je pouze
jednou — by nezbytnou — částí celého politického
projektu.
O ROZŠÍŘENÍ NA VÝCHOD A O EVROPSKÉ IDENTITĚ
[ 35 ]
35
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
EU potřebuje nalézt nový smysl své existence, a to
jiný, než bylo francouzsko-německé usmíření a budo-
vání společného trhu s jednotnou měnou: měl by dát
vhodnou odpově na otázku, jakou roli mají mít ev-
ropské politické hodnoty v globalizovaném světě. Na
tomto úkolu se můžou podílet země staré i nové.
JOSEP BORRELL FONTELLES (1947)je poslancem Evropského parla-mentu za španělskou socialistickoustranu. V letech 2004–2007 byl před-sedou Evropského parlamentu. Vy-studoval letecké strojírenství, v le-tech 1991–1996 byl ministrem prodopravu, životní prostředí a komu-nikaci a zasedal v Evropském kon-ventu.
JOSEP BORRELL FONTELLES
[ 36 ]
36
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Christian Domnitz
Mluvte spolu!Čili proč je aktivní evropská politika
v zájmu České republiky…
Po necelých pěti letech od rozšíření Evropské unie
bude stát Česká republika v čele evropských států.
Spolu s předsednictvím Evropské unie v roce 2009 má
tato země možnost zviditelnit se a vnést do evropské
politiky vlastní akcenty. Naplní se Čechům „evropský
sen“? Některým určitě. Ostatní však již nechtějí snít.
Zdá se, že mnozí Češi pohlížejí na Evropskou unii jako
na něco cizího, co ohrožuje jejich identitu. K tomu se
dá říci: dobrá, evropský sen se stal realitou a v reálném
světě se prostě názory liší. Tato situace ale poukazuje
na to, že evropské sjednocování má jednu vadu. Dva-
cet let po překonání stavu rozdělené Evropy a pět let
po rozšíření Evropské unie vázne sjednocování v rovi-
ně kultury i každodenního života.
To se ukazuje například na odlišnosti „kultury
vzpomínek“. Západoevropští historikové hrdě popisu-
jí „úspěšné“ dějiny sjednocování Evropy, opomíjejí
ale všechny nepříznivé zvraty. Neberou v potaz společ-
nosti, které se do roku 1989 nacházely „na druhé stra-
ně“. Kronikáři západoevropského sjednocování pre-
[ 37 ]
37
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
zentují pouze evropskou normu, kterou kandidátské
země musely před vstupem do Evropské unie splnit
a podle které chtějí staré členské státy posuzovat ty
nové ještě i v budoucnosti. Nové členské země se však
nyní snaží zbavit pozůstatků státního socialismu. Těž-
ko se v nich překonává minulost, která má silný poli-
tický náboj. Přitom se dá obtížně rozeznat, že socrea-
listické nacionalismy Východu a konzervativní
nacionalismy Západu se sobě podobají stejně jako sta-
ré a nové obrazy nepřítele.
Vzývání svrchovaných národů a protizápadní re-
sentimenty byly ve střední Evropě dvacátého století
mocenskou oporou nejen národně konzervativním
a autoritářským vládám, ale také vládám komunis-
tických režimů. I když revoluce roku 1989 mnohé
proměnily, reflex „vymezování se“, který je již po dvě
stě let příčinou prosazování partikulárních zájmů
a způsobuje ve střední Evropě konflikty, zůstává stále.
Středoevropským státům i nadále chybí odvaha spo-
lupracovat na celoevropském projektu, jinak by ne-
vyměnily svou izolaci ve fiktivním spolku RVHP za
nicotnou existenci na okraji Evropské unie a nezůsta-
ly by uvězněny ve dvojité periferii mezi Východem
a Západem.
„Stará“ EU vnímá nové členské státy stále jako Vý-
chod. Jako země, které z evropského rozpočtu více zís-
kávají, než do něj přispívají. Zachází se s nimi proto
jako se členy druhé kategorie. Nové členské země pou-
ze omezeně poskytují státní podporu svým zeměděl-
CHRISTIAN DOMNITZ
[ 38 ]
38
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
cům, kteří musí konkurovat levnější masové produkci
mnoha států světa. Západní elity hodnotí kulturní
a společenský kapitál Středoevropanů jako nízký a po-
hrdají jejich politickou kulturou stejně jako jejich způ-
soby jednání. Středoevropský, zpravidla národní důraz
na vzdělání, naráží na západní nezájem. Bohužel, po
vstupu do Unie vzdali prezidenti a vlády střední Evro-
py boj o dobré místo svých společností v Evropě. Obě-
tovali je vnitřní politice a získání moci. Dalo by se říci,
že se Jacques Chirac, Gerhard Schröder, Václav Klaus
a bratři Kaczynští v jedné věci shodují. V tom, že ne-
chtějí mít se svými východními či západními protějš-
ky příliš co do činění. Tím ale nikomu nepomohli.
Kde zůstali lidé smýšlející jinak, ti, kteří spojují obě
části Evropy ve svém všedním životě a vytvářejí něco
nového? Co zbylo z nadšení po pádu berlínské zdi,
z nadšení z možností cestovat, učit se cizí jazyky, poz-
návat jiné způsoby života? Kdy bude mít vliv generace
z roku 1989, která se osvobodila nejen z vězení diskur-
zu Východ-Západ, ale také z národních dogmat deva-
tenáctého a dvacátého století? Kdo první projeví v zá-
padní Evropě odvahu a nebude už od Středoevropanů
požadovat naplnění západních norem, ale bude je
podněcovat k tomu, aby se učili celoevropskému sou-
žití a stali se v evropském prostoru — jako jejich zá-
padní sousedé — rovnoprávnými aktéry? A kteří Stře-
doevropané mají tu odvahu považovat Unii za víc než
dojnou krávu, vnímat ji jako prostor odrážející jejich
MLUVTE SPOLU!
[ 39 ]
39
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
vlastní ideje a jako fórum, ve kterém je možné nalézt
odpovědi na globální výzvy?
Ačkoli jsou bývalá východní a západní Evropa in-
stitucionálně spojené, jejich představy evropského
soužití se liší i nadále. Současný stav evropské integra-
ce skličuje především ty, kteří doufali ve srůstání Vý-
chodu a Západu, ve schopnost vzájemně si naslouchat
a navzájem se od sebe učit.
V této atmosféře vystřízlivění se zapomnělo na úsi-
lí o demokratizaci, občanská práva a trvalý mír. Pře-
svědčení, že blahobyt pro všechny je založen na
funkčních trzích a silných sociálních systémech, se za-
číná drolit. Zatímco protagonisté východozápadního
sjednocování ztratili iluze a jsou unaveni slovními
přestřelkami, negativní následky tohoto ustrnutí se
šíří po kontinentě. Jediné, v čem panuje mezi Vý-
chodem a Západem soulad, jsou společné pochyby
a skepse. Namísto východního bloku a západního spo-
lečenství jsou evropské národy vnitřně rozděleny na
zastánce sjednocené Evropy a zastánce národních stá-
tů a jejich zájmů. Rozpadá se také shoda států západní
Evropy ohledně dalšího rozšiřování Evropské unie,
stejně jako se vytrácí přání států východní Evropy vrá-
tit se zpět do Evropy.
O evropských ideálech se dnes stejně jako dříve dis-
kutuje v národních arénách a každý národ se pokouší
vnucovat Evropě svá kulturní hodnotová měřítka —
vášnivé debaty, a už o Turecko a křesanství nebo
o Benešovy dekrety a lidská práva, však nenaplňují
CHRISTIAN DOMNITZ
[ 40 ]
40
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
potřeby Evropanů. Dnes už nejde o to, posilovat svůj
národní stát vůči sousednímu tím, že své kultuře při-
soudím vyšší hodnotu než kultuře svého souseda.
V globální konkurenci už není důležitá podstata kultu-
ry a civilizace, ale kariérní příležitosti a možnosti kon-
zumu. Ty určují, jak je pro nás ten který hospodářský
prostor atraktivní. Bylo by tudíž anachronismem —
popřípadě záležitostí folkloru — ptát se po „českém
příspěvku Evropě“.
Historickým přínosem evropského sjednocování
nebyly pokusy o nacionalizaci Evropy, ale europeizace
národů. Lpění Francie na předimenzované finanční
podpoře pro své zemědělce přineslo Unii zrovna tak
málo jako britský „rabat“ nebo neochota Německa
rozbít své celosvětově působící energetické kartely.
Měla by k tomu nyní přibýt polská absolutizace křes-
anství nebo česká volná licence pro atomovou energii
a vraha klimatu? Prosazování domnělých „národních
zájmů“ škodí nejen společenství. Prosazování národ-
ního principu přináší negativní bilanci i každému jed-
notlivému státu. V případě, že se české předsednictví
v roce 2009 pokusí Unii zatlačit zpět na národní cesty,
mohli by noví západní protekcionisté nečekaně sou-
hlasit. Evropa by byla znovu rozdělená.
Evropská integrace se stala institucionální skuteč-
ností a vytváří místo pro nové podoby života, které se
již nebudou vztahovat pouze k národní identitě. Skrze
tyto podoby pak Evropa prosakuje také do běžného ži-
vota a není přítomna již pouze v elitní kultuře a jejích
MLUVTE SPOLU!
[ 41 ]
41
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
hodnotách. Teprve až bude jednodušší pracovat v jiných
zemích a prožívat milostné vztahy přes hranice, různé
kvality života se vyrovnají a spojí se také různé identity.
Stálé sbližování nevzniká transferovými platbami, ale ko-
munikací a výměnou. Té by se neměli vzpírat ani staří ani
noví členové EU. Po rozšíření je nejvyšší čas vést znovu
široký společenský východozápadní dialog o skutečně
nové Evropě. Jedině ten může kulturně živit podhoubí
společné evropské cesty a zároveň zachovávat evropské
způsoby života.
CHRISTIAN DOMNITZ (1975)je německý historik a publicista žijící v Berlí-ně. Napsal knihu o debatě o Benešových dekre-tech v evropském a českém parlamentu, v sou-časné době pracuje na disertaci o středoevrop-ských představách o Evropě. Ve svých článcícha esejích se zabývá především představamio Evropě v zemích za železnou oponou.
CHRISTIAN DOMNITZ
[ 42 ]
42
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Jean-Michel Ducomte
Evropa a my, my v Evropě
„V našich moderních časech je potřeba mít evropského
ducha.“ Tento výrok Madame de Staël, pronesený před
zhruba dvěma sty lety, má ještě dnes hodnotu imperati-
vu.* Když se hovoří o evropském duchu, odkazuje se vět-
šinou spíše k civilizačnímu projektu než ke kulturní iden-
titě. Jako kolébka národních států zažil náš kontinent
v dějinách nacionalistická a imperialistická vychýlení.
Evropa představuje prostor vzniku modernity, je nositel-
kou univerzalistického humanismu, založeného na uzná-
ní centrálního postavení člověka a jeho práv. Zažila však
ve své historii i období své totální negace.
Projekt, který začal po druhé světové válce a jehož cí-
lem bylo zachránit co se dalo z bývalé evropské mocnosti
a z jejích skomírajících příkladných hodnot, je koncep-
čně neoddiskutovatelný, ale v konkrétní rovině nejistý.
Nejdůležitějším faktem je, že kontinent žije v míru. Inte-
lektuální výboje, které daly vzniknout demokracii, myš-
lence lidských práv a pocitu zasloužené hrdosti, se těší
nezpochybnitelnému uznání. Objevuje se však i pocit vy-
[ 43 ]
* Madame de Staël (1766–1817), vlastním jménem Anne-Louise Ger-maine Necker, baronka ze Staël-Holstein, spisovatelka pocházející z fran-kofonní části Švýcarska. Významným způsobem se podílela na francouz-ském intelektuálním životě (pozn. překl.).
43
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
čerpání, který charakterizuje probuzení národních egois-
mů a neschopnost přizpůsobit evropské instituce geo-
grafickému rozšíření EU (kterému ovšem nelze upřít
smysl). Měli jsme být jasnozřiví a adaptovat rozhodovací
mechanismy ještě před příchodem nových členů. Alter-
nativní mocnost, která má potenciál pozvednout svůj
hlas v nebezpečně unipolárním světě, zůstala mlčet. Po-
případě — když ji k tomu přinutily události, které mají
planetární dosah — pronášela projevy nejednoznačné
nebo nevýrazné.
Pouze vědomá mobilizace občanů evropských náro-
dů může dát nejisté evropské integraci skutečně demo-
kratický a sdílený obsah. Více než popis vlastností, který
zbývá vytvořit a jehož schopnost označovat stávající in-
stitucionální mechanismy je úzce spjata s nezbytným
vývojem, potřebuje Evropa, aby ji ti, kdo v ní žijí, brali
za svou.
Byl to právě tento požadavek, kvůli kterému se Liga
pro vyučování nejprve zavázala k přemýšlení a velmi
rychle poté ke konkrétnímu zapojení do evropského dob-
rodružství.* Jestliže to, co dříve vypadalo jako novinka,
dnes vnímají lidé jako evidentní záležitost, znamená to,
že jsme se rozešli s některými zvyky.
Liga pro vyučování byla ustavena v roce 1866 na zá-
kladě jasnozřivého a trochu trpkého konstatování, že pro
to, aby byla nastolena demokracie, nebude stačit zavede-
JEAN-MICHEL DUCOMTE
[ 44 ]
* Liga pro vyučování — v originálu La Ligue de l’Enseignement (pozn.překl.).
44
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
ní všeobecného volebního práva. Liga se od počátku hlásí
k jasně pozitivistické perspektivě: je to výuka oproštěná
ode všech náboženských odkazů, pomocí níž se budou
moci lidé otevřít světu vědění, a dosáhnou tak občanské-
ho uvědomění. Liga vždy podporovala ustavení nekonfe-
sijní a demokratické republiky.* K tomu se velice rychle
přidaly úvahy o sociální otázce, spojené s nejrůznějšími
iniciativami v oblasti kultury, volného času, sportu nebo
komunikace. Rozsah činnosti jednotlivých iniciativ však
zůstával uzavřen vždy v rámci jednoho národa. Nikoli
z rozhodnutí, ale spíše ze zvyku. Bylo zapotřebí mnohých
malých krůčků, nových zkušeností, jako jsou výměny
mladých lidí nebo konfrontace s kulturní rozmanitostí.
Od Amsterodamské smlouvy zde panovala neurčitá oba-
va z toho, jestli Evropa dokáže dostát principu nekon-
fesijnosti, jenž tvoří mírotvorný základ francouzské re-
publikánské tradice. Po nových zkušenostech zaujala
evropská otázka centrální místo v zájmech Ligy pro vy-
učování. V průběhu Lyonského kongresu v roce 2004
byla navržena syntéza dřívějších úvah, která představova-
la jasný politický projekt. Od té doby je evropská otázka
jednou z oblastí, ve které se Liga pro vyučování angažuje.
Je třeba říct, že ve světle myšlenky pokroku, která pů-
sobí posledních 150 let, se Evropa ukázala jako nadějné
staveniště, ale rovněž jako projekt plný nejasností.
EVROPA A MY, MY V EVROPĚ
[ 45 ]
* Výraz „nekonfesijní“ označuje do češtiny špatně přeložitelný fran-couzský výraz „laïque“, který nelze přeložit termínem „laický“. Analo-gicky je používán termín „nekonfesijnost“ pro „laïcité“ (pozn. překl.).
45
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Základ našeho společného dobrodružství, a v jiné
podobě též základ Rady Evropy, tvoří principy huma-
nistického univerzalismu. Můžeme jej vnímat s odstu-
pem času jako intelektuální konstrukci evropského
myšlení, které je motivováno geografickou diverzitou.
Erasmus zde stojí bok po boku Rabelaise, Galilea či Ko-
perníka. Všechny názorové rozdílnosti se začínají spo-
jovat od šestnáctého století, aby se rozložil princip au-
tority a byl umožněn nástup svobody jednotlivce. Liga
pro vyučování se hlásí k tomuto kulturnímu dědictví:
k důslednému naplňování toho, co říká Evropská
úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod,
toho, co opakuje — způsobem, který by se dal jistě
zlepšit — Charta základních práv Evropské unie. Stej-
ně tak se hlásí k myšlence trvale udržitelného rozvoje
a k pozornosti věnované zemím na jižní polokouli.
Zrcadlo principů ale neodráží komplexní realitu,
kterou dnešní Evropa tvoří. Mnohé otázky zůstáva-
jí, zvýrazněné slabostí demokracie a chronickým so-
ciálním deficitem. Svobodný trh založený na férové
konkurenci nemůže být ani cílem ani nějakým samo-
spasitelným projektem. Teprve díky zohledňování
obecného zájmu a díky názoru, že neexistuje trvalý
ekonomický rozvoj bez pevných sociálních garancí
pro ty, kdo ho svou prací utvářejí, se může uskutečnit
sen všech, kteří se domnívají, že utváření Evropy je ne-
zbytné. Evropa může být velká, pouze pokud bude pří-
kladná. Ostatně z rozmanitosti přesvědčení, kultur
a tradic, které i přes rozhodnutí sdílet osud v jedné ko-
JEAN-MICHEL DUCOMTE
[ 46 ]
46
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
munitě dávají Evropě podobu harlekýnova pláště,
nutně vyplývá, že by požadavky na uznání nábožen-
ské identity měly utichnout. V pohledu Ligy pro vy-
učování se Evropa nemůže trvale stavět na jiném než
nekonfesijním základě, který odkazuje na lidský sta-
tut, názory, individuální přesvědčení a víry, a osvobo-
zuje tak veřejné instituce od jakéhokoli církevního
vlivu.
Tyto imperativy, jak principiální, tak metodické,
zesílily společně s rozšířením Evropské unie směrem
k zemím střední a východní Evropy. Jejich vstup do
demokratického světa je teprve nedávný, a řada na-
pětí, zejména nacionalistické povahy, se zde nadále
projevuje. I proto je potřeba věnovat aktivní a bdělou
pozornost tomu, aby byl garantován respekt k hodno-
tám, na kterých postavila Liga pro vyučování svoji vizi
budoucnosti Evropy. Je to nezbytné a zároveň jedno-
dušší, než by se mohlo zdát. Pozornost, třeba i skrom-
ná, věnovaná historii národů této části kontinentu
ukazuje silnou touhu a zároveň skutečnost, která je
celkově vzato příkladná. Jde tu o opravdovou touhu
účastnit se společného dobrodružství ze strany občan-
ské společnosti, která se rychle organizuje, jako kdyby
chtěla dohnat čas vnuceného ticha. Tato touha se
u některých národů, jako je ten český, může dovolávat
zážitku demokracie první republiky. Rozmanitost
těchto zemí se stává laboratoří toho, co dnes zažívají
země jako Francie. Evropa je dnes samozřejmostí, ale
potřebuje zachovávat svou diverzitu, a občas ji navíc
EVROPA A MY, MY V EVROPĚ
[ 47 ]
47
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
JEAN-MICHEL DUCOMTE
[ 48 ]
i obohatit, jestliže chce žít. Hezky to vyjádřil René Char
v knize „Les Matinaux“: „Moudrost nespočívá v pouhém
seskupování, ale v nalezení našeho počtu, naší vzájem-
nosti, našich odlišností, naší cesty, naší pravdy prostřed-
nictvím společné tvorby a přirozenosti. A ta trocha bez-
naděje, která je tomu trnem, je nestálá mlha.“
JEAN-MICHEL DUCOMTE (1949)přednáší na Institutu politických studií vefrancouzském Toulouse. Od roku 2003 je před-sedou Ligy pro vyučování (Ligue de l’Enseig-nement).
48
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Mikuláš Dzurinda
Evropa má nebezpečný sklonk pohodlnosti
Co z toho, co vytváří moji identitu, je obecně evropské?
Je to především hodnotová stupnice, které důvěřuji
a kterou považuji za smysluplnou a perspektivní. Je to
hodnotová stupnice, která vychází z křesanské kultury
a tradice, jejichž podstatou je úcta k životu, láska k bližní-
mu, odpovědnost za sebe, své blízké, ale i za širší spole-
čenství. Je to historická zkušenost našich předků, že je
smysluplné víc dávat než očekávat, že je smysluplné
a perspektivní se namáhat a také se obětovat. A samozřej-
mě je to i historická zkušenost, že je smysluplné a per-
spektivní podporovat rodinu. Že rodina je tím elementár-
ním lidským společenstvím, které vytváří nejlepší
prostředí pro dobrý vývoj a spokojený život každého její-
ho člena.
Významným prvkem mé identity je také příslušnost
ke konkrétnímu národu. Především mateřský jazyk pova-
žuji za důležitý prvek vlastní identity. V něm jako by bylo
koncentrované dědictví našich otců a matek předcházejí-
cích generací.
Příslušnost k vlastnímu národu, vlastním kořenům,
pocit vlastenectví kombinovaný s úctou k ostatním náro-
[ 49 ]
49
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
dům považuji nejen za významný atribut své identity, ale
také za obecnou metodu, která bude stmelovat Evropu.
Čím by mohly být identita a zkušenosti České republiky a Slo-
venské republiky, respektive zemí střední Evropy, významné pro
budoucnost celé Evropy?
Pozoruji v Evropě některé trendy, které mě znepo-
kojují.
Jedním z nich je tendence k pohodlí. Iluze, že věci
půjdou hladce a dobře bez dalšího úsilí, beze změn, bez
reforem. Že například protiklad mezi populačním vývo-
jem a délkou lidského života vyřeší řízená migrace.
Právě zkušenost zemí střední Evropy říká, že chybné
systémové rozhodnutí se napravuje jen s velkými obtíže-
mi a bolestmi. Přechod od plánovaného hospodářství
k tržní ekonomice je takovou zkušeností. Proto mě zne-
pokojují jisté socialistické tendence v zemích s dlouhotr-
vající demokracií, znepokojují mě proklamace o budová-
ní silných sociálních států, navozující atmosféru, že se
o nás někdo postará.
My ve střední Evropě jsme o to „usilovali“ bezmála
půl století a důsledky pociujeme ještě dnes. Naší zkuše-
ností je také to, že svoboda není samozřejmostí, není
hodnotou, o kterou není třeba usilovat. Národy střední
Evropy se ocitly v nesvobodě velmi lehce, z nesvobody se
vymaňovaly za cenu nesmírných obětí. Naší zkušeností
je, že zlu není možné ustupovat.
I proto mě v současnosti znepokojují určité jevy: tole-
rance (nebo podceňování) násilí, primitivní antiamerika-
MIKULÁŠ DZURINDA
[ 50 ]
50
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
nismus, nedostatečná vůle a odvaha investovat do oblasti
ochrany a bezpečnosti.
Vklad zemí střední Evropy do budoucnosti celého
kontinentu by měl být v oblasti prosazování reforem
orientovaných na budoucnost, na primární odpovědnost
každého jedince za svůj život, na konkurenceschopnost
Evropy v globalizujícím se světě. Země střední Evropy by
měly být zvláš citlivé při jakýchkoli náznacích potlačo-
vání svobody, lidských práv, ale i používání násilí, teroru.
V Evropě potřebujeme víc odpovědné politiky, víc pocti-
vosti politiků vůči voličům, ale potřebujeme i víc odvahy.
Občanské i politické. My, Středoevropané, ještě donedáv-
na ti druzí za železnou oponou, bychom tomu měli nejen
víc rozumět, ale také to prosazovat.
MIKULÁŠ DZURINDA (1955)je bývalým ministerským předsedou Slo-venské republiky, funkci premiéra vyko-nával v letech 1998–2006. Vystudoval Vy-sokou školu dopravy a spojů ve slovenskéŽilině. V roce 1990 spoluzakládal Křesan-sko-demokratické hnutí, kde byl mezi lety1998 a 2000 na předsednickém postu.
EVROPA MÁ NEBEZPEČNÝ SKLON K POHODLNOSTI
[ 51 ]
51
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Hubert Gehring
Česká republika v Evropskéunii — šance pro obě
Zabýváme-li se významem a pozicí České republiky
v dnešní Evropské unii, nemůžeme sledovat pouze eko-
nomické ukazatele a počítat české europoslance. I když je
tento způsob hodnocení zemí zastaralý a měli bychom se
ho vzdát, používáme ho i nadále.
Otázkou totiž není, „kdo jsme“, ale „co můžeme být“
a „co můžeme dát“. Otázkou není, zda je Česká republika
menší z velkých zemí nebo větší z malých zemí. Otázka
zní, co chceme vykonat a jaké zkušenosti přitom chceme
získat.
Česká republika je už nyní středoevropskou zemí, kte-
rá má stabilní demokratický systém, pozvolný a nepřeru-
šovaný hospodářský růst a rozvíjející se ekonomické a po-
litické vztahy s dalšími zeměmi EU, mezi nimiž je
Německo jedním z důležitých partnerů. A co více, Česká
republika již nyní splňuje úlohu mostu mezi starými
a novými členy Evropské unie. V současnosti je ale rozho-
dující její role budoucí.
Být evropský znamená dívat se dopředu a být kreativ-
ní. V globalizovaném světě se státy nemohou starat pou-
ze o sebe, ale musí se dívat kolem sebe a všímat si vývoje
[ 52 ]
52
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
svých sousedů i vzdálenějších zemí. Závislost znamená
bezpečnost pro každého člena unie. Žádný stát nemůže
jednat sám za sebe, ale musí spolupracovat se svou komu-
nitou. A v tom spočívá evropská kultura: každý stát a do-
konce každý občan je spojen s každým členem Evropy.
Všichni lidé žijí blízko sebe a pospolu, což vytváří pocit
solidarity, který v Evropě nebyl k vidění nikdy předtím.
Historické chyby a omyly tvoří zcela jistě jeden ze zá-
kladních kamenů Evropské unie. Dosavadní úspěchy ev-
ropské minulosti nás mohou v současné době i v budouc-
nosti lépe směrovat ke sjednocené Evropě. Spolupráce,
inovace a ochota uzavřít kompromisní řešení jsou a bu-
dou úhelnými kameny Evropy, které zároveň vylučují so-
beckost a odmítání nových názorů.
Evropská unie je v globalizovaném světě nesmírně
potřebnou institucí. Informace proběhnou zeměmi bě-
hem několika vteřin. Země a lidé se tak postupně sžívají.
Unie je symbolem hodnot jako mír, demokracie, ekono-
mický růst a svoboda. Přesto se její vývoj dosud neza-
stavil. Po vytvoření funkčních institucí bude nesmírně
důležité, abychom dále rozvíjeli společnou evropskou
kulturu. Bez sdílené kultury nemůže Evropa rozvinout
svůj plný potenciál. V tomto procesu považuji Českou re-
publiku a další státy střední a východní Evropy za nesmír-
ně důležité. Tyto země mají relativně mladé demokratic-
ké režimy. Velmi jasně si pamatují na omezení a ohavnost
totality. Všechny tyto země bojovaly za svou svobodu
a demokracii, a jsou tedy legitimními zastánci svobodné
Evropy. Můžeme slyšet hlasy, které znepokojuje vliv nad-
ČESKÁ REPUBLIKA V EVROPSKÉ UNII — ŠANCE PRO OBĚ
[ 53 ]
53
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
národních organizací na záležitosti národní, jedná se vět-
šinou o obavy založené na historické zkušenosti. Musíme
obnovit důvěru v nadnárodní instituce, které zajišují
a zvyšují náš blahobyt. Nikdo netvrdí, že je třeba, aby
členské státy delegovaly veškerou svou autonomii na or-
gány Evropské unie.
Sám jsem měl často možnost zažít, jak zejména mladí
Češi do velké míry sdílejí evropské hodnoty a vnímají se
ze všeho nejvíc jako Evropané, což považuji pro mladou
českou demokracii za významné. Postoje mladých Čechů
mohou sloužit jako vzor mladým Němcům, Francouzům
nebo Britům, kteří Evropskou unii vnímají často jako
něco samozřejmého, a proto nemají potřebu se jí zabývat,
zapomínají na ni a nijak se za ni nezasazují. Chování
mladých lidí je pro budoucí podobu a fungování Evropy
klíčové, protože o její budoucnosti budou rozhodovat
převážně tyto generace. Z tohoto důvodu mají mladí Češi
nejvíce dispozic k tomu, aby pomohli dalším obyvatelům
Evropské unie znovu objevit její hodnotu a význam
svobody.
Stejným způsobem mohou mladí Češi důvěryhodně
a autenticky předat své zkušenosti s přínosem vstupu do
EU eventuálním novým členským státům, protože mají
zkušenost s životem jak mimo EU, tak v ní. Česká republi-
ka a další nové státy by tak mohly být významnými za-
stánci Evropy, aniž by byly podezírány z vedlejších úmys-
lů. Jak postupně narůstá počet pohotových mladých
Čechů ve vedoucích pozicích, zvyšuje se šance, že Česká
HUBERT GEHRING
[ 54 ]
54
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
republika zvětší svůj význam v Evropě při vytváření no-
vých obrysů EU.
Česká republika často ukázala svou schopnost podílet
se spolu s dalšími státy na vytváření nových trendů. Pří-
kladem je třeba vztah s Německem: sdílená ekonomická
identita a politická solidarita tvoří integrální součást
obou národů. Jak můžeme v tomto případě vidět, v globa-
lizovaném světě je třeba rozvíjet vzájemnou závislost na
mezinárodní úrovni. Takové komunity by měly v bu-
doucnu přibývat a dál růst. Česká republika spolu s další-
mi členskými státy nabízí a sama získává šanci rozvíjet
tuto kulturu a ducha. Sečteno a podtrženo to znamená, že
role a význam České republiky může spočívat v tom, že se
stane motorem a vzorem ve vytváření společné evropské
kultury. Na druhé straně, Evropská unie a její členské stá-
ty České republice ukazují, že závislost nemusí znamenat
útisk, ale může naopak podpořit růst blahobytu a životní
síly. A to je ta šance.
HUBERT GEHRING (1957)je od roku 2008 zástupcem Konrad-Adenauer--Stiftung (KAS) v České republice. Dříve půso-bil jako ředitel zastoupení KAS v Mexiku a Ve-nezuele. Pracoval jako referent a později jakovedoucí oddělení v odboru politiky životníhoprostředí a demografického vývoje v úřaduspolkového kancléře. Následně vykonávalfunkci generálního sekretáře CDU v Meklen-bursku-Předním Pomořansku.
ČESKÁ REPUBLIKA V EVROPSKÉ UNII — ŠANCE PRO OBĚ
[ 55 ]
55
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Jean Dominique Giuliani
Evropská integrace je stálépřekonávání krizí
Římské smlouvy, stojící na počátku evropského sjednoco-
vání, zajistily Evropě v posledních padesáti letech ekono-
mickou i politickou prosperitu. A to i přesto, že zpevňo-
vání ekonomických vztahů bylo od počátku chápáno
jako nejlepší způsob, jak propojit evropské státy politic-
ky — to byl cíl, ekonomika měla být jen prostředkem. Vě-
řím, že i všichni kritici, kteří pochybují o dynamice ev-
ropských politik, se shodnou v tom, že posledních
padesát let evropského vývoje byl jednoznačný úspěch.
Podíváme-li se na celou novodobou historii evropské
integrace, uvědomíme si ale také to, že její neoddělitel-
nou součástí jsou krize. A to nejen z důvodů, o kterých
mluví Jo Leinen, když popisuje Evropskou unii jako jízd-
ní kolo: když přestaneme šlapat, spadneme. Evropská in-
tegrace je prostě proces stálého napravování chyb. Krize
jsou její přirozenou součástí, a to s tím, že všechny byly
doposud bez výjimky překonány. Nikdy jsme se v posled-
ních padesáti letech nemuseli vracet zpátky.
Slýcháváme hlasy, které požadují, aby byly některé ev-
ropské politiky převedeny zpět na národní úroveň, proto-
že politiky Evropské unie jsou byrokratické. V Evropě stá-
[ 56 ]
56
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
le váháme nad tím, jak převádět část své suverenity na
evropskou úroveň, ale zároveň si ji dostatečně zachovat
na úrovni národní. Měli bychom si však odpovědět na
otázku, v čem jsme nejvýkonnější. A hle, hned se vynoří
princip subsidiarity.
Možná jsme se několikrát spletli, možná jsou evropské
instituce netransparentní atd. Osobně se domnívám, že
evropských úředníků by mělo být pětkrát až šestkrát
méně, a to i když v Bruselu pracuje o polovinu méně
úředníků, než pracuje pro pařížskou radnici, takže o něja-
ké bruselské byrokracii lze mluvit jen těžko. Problém je
spíš v transparentnosti a nedostatku demokracie. Návrh
ústavní smlouvy byl v tomto směru pokrokový.
Francie je občas kritizována za to, že je protievropská.
Ve skutečnosti není cílem stavět evropskou identitu proti
té národní. Rozdílné národní identity chceme v prvé řadě
respektovat, protože jen díky bohatství, které nám nabí-
zejí, můžeme vytvořit přidanou evropskou hodnotu. Jis-
tě, jednoho dne bude možná tato evropská identita sku-
tečně existovat sama o sobě, aniž se budou muset stírat
národní rozdílnosti.
Občas slyšíme, že Evropská unie připomíná francouz-
ské císařství. Je tomu ale přímo naopak. Evropská unie je
protikladem císařství, protože v ní jde o sdílenou moc.
Malé země ještě neměly nikdy takové slovo, jako mají
dnes v Evropské unii.
Ptáme se na stav Evropské unie a na její budoucí per-
spektivy, což lze rozdělit na dvě otázky: Kde jsme a kam
jdeme. Nedávno jsem si přečetl, že Oliver Cromwell jed-
EVROPSKÁ INTEGRACE JE STÁLÉ PŘEKONÁVÁNÍ KRIZÍ
[ 57 ]
57
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
nou řekl: „Pokud nevíme, kam jdeme, znamená to, že jde-
me hodně daleko.“ Tato slova lze jistě přirovnat i k Evrop-
ské unii a budou s nimi souhlasit i její kritici. Současná
diskuse o budoucím směřování ukazuje, že i když může-
me slavit úspěchy posledních padesáti let, máme před se-
bou také velké úkoly, které mají různou povahu: právnic-
kou, politickou, ekonomickou, sociální, otázky týkající se
bezpečnosti a další a další. Jsou to témata, která bývalý
prezident Václav Havel odkrýval ve svých hrách i ve své
politické kariéře: otázky identity, kulturní otázky a pro-
blémy, které se týkají každého z nás. Za dalších padesát
let budeme proto snad moci znovu slavit další smlouvy
a další úspěchy, na které budeme moci být hrdí. Budeme
snad moci oslavovat smlouvy, které přijímáme proto, že
je spoluobčané na našem kontinentě potřebují.
JEAN-DOMINIQUE GIULIANI (1956)vystudoval právo v Aix-en-Provence. Odroku 2000 předsedá Nadaci Roberta Schu-mana, francouzského think-tanku, kterýpropaguje Evropu a evropská studia. Jeautorem řady publikací o evropské integra-ci a pravidelným účastníkem mezinárod-ních konferencí.
JEAN DOMINIQUE GIULIANI
[ 58 ]
58
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Václav Havel
Lidská práva nehájíme důsledně
Jak je ode mne asi očekáváno a jak je mým zvykem, rád
bych zdůraznil duchovní dimenzi evropského sjednocová-
ní. Dlouhá duchovní, kulturní a kulturotvorná tradice od
antiky a křesanství přes renesanci a osvícenství až k době
moderní je přítomna i v dnešní sjednocující se Evropě.
Ovšem ona přítomnost je začasté podivná, dvojsmyslná,
nedostačující, ba i sporná.
Osvícenství nám přineslo nesmírně důležitou věc, která
je prapůvodně typicky evropským produktem a která nava-
zuje na předchozí tisíciletou tradici, totiž ideu lidských
práv. Musím se však zmínit o veliké opatrnosti, s níž je tento
základní pilíř evropské duchovní tradice akceptován a do
praxe promítán. Evropa má pověst opatrníka a zároveň po-
věst podivného technického vynálezce, který by chtěl ve
vědě, v technice, v ekonomice neustále někoho dohánět
a předhánět. V tomto ohledu je materialisticky neobyčejně
ambiciózní, avšak na úkor respektu k vlastním nejdůležitěj-
ším tradicím, k těm, které stály u jejího zrodu.
Nejednou vidíme, s jakou rozpačitostí a opatrností se Ev-
ropská unie vyjadřuje ke zjevným, flagrantním příkladům
porušování lidských práv v nejrůznějších zemích světa.
A čím jsou tyto země větší, čím rozsáhlejší mají s Evropou
ekonomické styky, tím větší je její opatrnost v kritice poru-
[ 59 ]
59
...27. listopadu 2008 20:54:55
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
šování lidských práv. Padesáté výročí vzniku Evropské unie
je však výzvou k tomu, aby se Unie daleko důkladněji za-
myslela o svém duchovním potenciálu, o svých možnos-
tech, o svých mravních povinnostech a aby je daleko dů-
sledněji promítala i do své praktické politiky. Chce-li
dohnat a předehnat Spojené státy v ekonomice, nech to
dělá, ale nech je především a hlavně dožene a předežene
v kritice autoritativních režimů, které jsou rozesety po celé
zeměkouli a které neuvěřitelným způsobem potlačují lidské
svobody a lidskou důstojnost.
Žijeme v globálně propojeném světě, který má jediný
společný osud a který je do značné míry výsledkem prapů-
vodní evropské dynamiky. Evropa má tudíž zesílenou odpo-
vědnost i za to, jak tento svět vypadá. Nemůže proto mhou-
řit oči a tvářit se, že se jí netýká to, co se děje v Barmě,
v Čečensku, v Severní Koreji, na Kubě, v Íránu či jinde. To
jediné a hlavní, co jsem tedy chtěl při této příležitosti říct, je
to, co jsem říkal už panu předsedovi Barrosovi a o čemž
jsem s ním korespondoval, totiž že tento rok by měl být im-
pulsem ve směru, o němž tu mluvím. Jinak Evropě hrozí, že
se z vynálezce lidských práv promění
ve vynálezce appeasementu.
VÁCLAV HAVEL (1936)je spisovatel a dramatik. Byl vůdčí osobnostíCharty 77, sametové revoluce a v prosinci 1989se stal posledním československým preziden-tem. V lednu 1993 byl zvolen prvním preziden-tem České republiky. Tento úřad zastával až doroku 2003. V současnosti se věnuje tématu do-držování lidských práv ve světě a literatuře.
VÁCLAV HAVEL
[ 60 ]
60
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Ladislav Hejdánek
Budoucnost Evropy a my
Narodit se a žít někde v Evropě vůbec nestačí, má-li se ně-
kdo stát Evropanem. Evropanem se totiž nikdo nerodí,
ale musí se jím naučit být; a ještě přesněji, musí se jím na-
učit vždy znovu stávat, protože být Evropanem není žád-
ný konečný cíl, po jehož dosažení by bylo možno se za-
stavit a zůstat. Všichni jsme jen zčásti Evropany, někdo
víc, někdo méně (tak jako jsme někdo vzdělanější a jiný
méně vzdělaný, někdo pracovitější a jiný méně pracovitý
apod.). Proto onen známý polistopadový slogan, že „se
vracíme do Evropy“, byl značně matoucí (ostatně také
tenkrát by byla na místě otázka, zda naši západní spolu-
-Evropané se vždycky chovali dost „evropsky“, např.
v době kolem Mnichova). V Evropě není možno „být“
jako někde, na nějakém místě (leda jako turista nebo
host); být Evropanem znamená především určitým způ-
sobem žít a myslet — a zejména nějak navazovat na to,
jak už před námi žili a mysleli nedávní i dávní Evropané.
Tím, jak žijeme a jak myslíme, se Evropany bu stáváme
stále víc — anebo jimi také být přestáváme (můžeme do-
konce přestávat být Evropany, když pouze nekriticky na-
podobujeme některé starší Evropany, ale nechceme se
hnout dál).
[ 61 ]
61
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Evropa není geograficky vymezeným územím, ale je
tam, kde žijí a myslí Evropané tak, že se ve svém kritic-
kém a kritizujícím evropanství posilují a vylepšují. Když
takových aktivních Evropanů bude přibývat, je budouc-
nost Evropy dobrá; když jich bude ubývat a když „bývalí“
Evropané přestanou nad svým evropanstvím bdít a o své
evropanství pečovat, bude s Evropou a evropanstvím ko-
nec. Právě proto, že nejde jen o Evropu v geografickém
smyslu, mohou se Evropané odstěhovat mimo Evropu,
a přitom si své evropanství ve větší či menší míře zacho-
vat a ještě je rozvíjet (dnes žije mnoho Evropanů i na ji-
ných kontinentech — a Evropa i evropanství v nich po-
kračuje, a Evropanům v „Evropě“ to už bylo víckrát velmi
užitečné); a naopak se zase mohou do „Evropy“ a do evro-
panství vžít a vmyslit v kulturním smyslu lidé nejrůzněj-
šího původu z celé planety, v některých případech do-
konce ani nemusí vkročit na půdu některé z evropských
zemí — a přece se mohou stát v kulturním, myšlenkovém
a duchovním smyslu „Evropany“; historických i součas-
ných příkladů je celá dlouhá řada. Vždy i my sami jsme
se začali stávat Evropany nejdříve až někdy v poslední
čtvrtině prvního tisíciletí! Ostatně sama Evropa se zača-
la stávat Evropou teprve v druhé polovině prvního stole-
tí př. Kr.
Evropa se stala Evropou díky celé řadě pozoruhod-
ných sociálních, morálních, politických i „technických“
vynálezů a díky sérii nesčetných nesnadných a ne vždy
úspěšných pokusů, jak je uvést do souhry. Proto stávat se
a aktivně být Evropanem znamená vždycky jednak ev-
LADISLAV HEJDÁNEK
[ 62 ]
62
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
ropské dějiny znát, jednak co možná dobře rozpoznávat,
čeho je třeba se držet a nač navazovat, jakož i čeho je za-
potřebí se vystříhat a podruhé (nebo prostě napříště) to
pokud možná nepřipustit. Správná orientace v minulosti
není ničím jednoduchým, a nezřídka se může dostat na
scestí. Ne každá tradice je tak dobrá, abychom v ní mohli
a směli pokračovat. K tradicím je třeba přistupovat selek-
tivně, některé pěstovat a jiné opouštět. V tom se často
lidé nemohou dohodnout. Je to věc rozhovorů a diskuse,
a předpokladem jsou dobré znalosti a rozumné důvody,
zejména pak ochota k rozhovoru, k dialogu. V budoucnu
se budeme muset všichni zabývat mnohem více dějinami
Evropy a evropanství (a to znamená také těch druhých
Evropanů) a dějiny vlastní země, vlastního národa, vlast-
ních tradic více chápat v kontextu těchto evropských dě-
jin. A podobně tomu musí být i s našimi výhledy do bu-
doucnosti; právě zde se budeme muset naučit myslet
a pracovat i žít víc evropsky než česky. To ovšem vůbec
neznamená, že bychom na své domácí tradice měli zapo-
mínat — právě naopak: musíme se na ně rozpomínat
a svědomitě posuzovat, které z nich mohou být potřebné
a cenné pro všechny Evropany a pro Evropu. Přesně to
bude zřetelně vypovídat o tom, zda své evropanství nebe-
reme jen jako něco vnějšího a nahodilého nebo třeba
i nějak využitelného, ale jako něco, na čem i u sebe musí-
me pracovat — tedy zda své evropanství pochopíme
i jako svůj osobní program a závazek.
Podle mnoha velkých (a zajisté i četných malých) du-
chů se Evropa od počátku „modernity“ začíná dostávat
BUDOUCNOST EVROPY A MY
[ 63 ]
63
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
do větších a větších krizí; to snad může jen těžko někdo
chtít popírat. Je ovšem možné to nechtít vidět; ale z hle-
diska dobrých evropských tradic je velmi nedůstojné
upadat a klesat, aniž bychom o tom něco tušili, natož vě-
děli. Mnozí poukazují na to, že význam Evropy slábne, že
se všechno zdá nasvědčovat tomu, že svět už půjde jiný-
mi cestami, že zkrátka žijeme v „době poevropské“. Tak
jako se ve starověku Středozemí jevilo jako celý svět, ale
ukázalo se, že to je omyl, ukazuje se, že svět není jen Ev-
ropa a že dokonce má už Evropy a evropanské dominance
dost a že chce dále žít jinak a po svém, tedy ne-evropsky.
Bohužel mnozí „Evropané“ akceptují toto vidění a mo-
derní kulturní pluralitu přijímají jako „přirozenou“ růz-
nost, ne-li neslučitelnost, a ve výsledku jsou nakloněni
jakési nivelizaci, která vše relativizuje a odmítá hodnotit,
co je lepší a co horší. Kdyby toto vidění začalo převažo-
vat, znamenalo by to opravdu konec Evropy a evropan-
ství, protože by to znamenalo odumření toho nejhlubší-
ho kořene všeho evropanství, naprostý rozpad toho
základu, bez něhož by Evropa vskutku přestala být sama
sebou. Tím základem Evropy a evropanství je vždy znovu
se vracející otázka po tom, co je v dané situaci „tím pra-
vým“, co je vskutku pravdivé, vskutku spravedlivé, vskut-
ku tím, co „má být“ a co se „má stát“ a o čem se nehlasuje
a nemůže hlasovat tak, že se jen zprůměruje vůle většiny
a oktrojuje se všem.
Právě v této věci máme my Češi velký duchovní po-
klad ve své minulosti; a tím pokladem bychom mohli při-
spět k tomu, aby se i jiní Evropané mohli poohlédnout po
LADISLAV HEJDÁNEK
[ 64 ]
64
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
své vlastní minulosti, zda tam také nemají něco podob-
ného, nač možná pozapomněli — ostatně jako si to málo
připomínáme nebo vůbec nepřipomínáme ani my sami.
Ale přispět něčím takovým jako vkladem a investicí do
evropské budoucnosti bude možné, jen když si právě
sami uvědomíme, jak cenný poklad to je. Proč by se měl
o nás zajímat někdo jiný, když my sami si toho dost
nevážíme?
LADISLAV HEJDÁNEK (1927)je český filozof, jeden z mluvčích Charty77 a jeden z iniciátorů samizdatových Li-dových novin. V letech 1990–2007 před-nášel na Evangelické teologické fakultě UKa Filozofické fakultě.
BUDOUCNOST EVROPY A MY
[ 65 ]
65
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Philippe Herzog
Evropská identita od minulostik budoucnosti
Evropskou identitu v minulosti zachytili jasně nejlepší
filozofové a historici. Evropa povstává s pádem říše
římské. Formuje se civilizace, kulturní celek, který
sbližuje a sjednocuje národy ve tvůrčím pohybu, ale
zároveň za sebou zanechává trhliny a zmar, zejména
v podobě křížových výprav. Evropa obnovuje své ži-
dovsko-křesanské a antické základy, poté stojí u zro-
du osvícenství. Jedná se však zároveň o organizaci:
římská říše se rozpadá, rodí se národní státy. Evropa je
„nekonečný úkol“, napsal Karl Jaspers, který zároveň
popsal její základy: svoboda, dějiny a věda. Svoboda,
která neustupuje před ničím a překračuje hranice. Dě-
jiny, nebo Evropa byla vždy utopií, která chce psát
svůj příběh a přinášet pokrok člověku i světu, a to
s nárokem na univerzalitu. A věda coby neúnavná
vůle a zvídavost, to, co dává základ lidské činnosti
a utopii.
Evropa se ve dvacátém století utápí v krizi, když se
z ní stává ohnisko zločinů proti lidskosti. Dnes již
není možné definovat evropskou identitu katalogem
hodnot a společnou historií. Minulost již není smě-
[ 66 ]
66
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
rodatná, a mnozí lidé odmítají dokonce samotnou
myšlenku sdílené identity. S tímto úpadkem ducha je
potřeba bojovat, ale nezůstávat přitom v minulosti.
Převzít dědictví a těžit z něj je nezbytné, ale je též po-
třeba přistupovat k tomuto úkolu s odstupem, aby-
chom se zbavili svých chyb a začali vytvářet jinou ci-
vilizaci.
Evropská identita se tvoří v budoucnosti jakožto sou-
část celosvětového společenství. Jeho renesance začala
plánem „trvalého“ míru a usmíření národů, které se
znovu a znovu ničily v různých válkách. Tento plán
byl prosazen po druhé světové válce založením Spole-
čenství, které se inspirovalo Kantovou filozofií: národ-
ní státy jsou nuceny řešit své konflikty právní cestou
ve společných institucích; národy začínají tvořit spo-
lečný prostor bez hranic, v němž platí svoboda volné-
ho pohybu. Jedná se tedy o úžasný, by nedokončený
civilizační skok. Průkopníci společné Evropy samo-
zřejmě dobře pochopili, že vytvářet Evropu znamená
mířit za horizont Evropu přesahující. Pro Roberta
Schumana znamenal evropský mír příspěvek k míru
světovému. Ale svět 21. století již není světem roku
1950 a také mír si žádá víc než pouhou projekci našich
hodnot a naší společné zkušenosti. Zatímco se rodí
nové síly v globalizované ekonomice, každá lidská by-
tost, každá společnost si musí pokládat obecné otázky,
konfrontovat názory své s názory jiných, aby mohlo
být celosvětové společenství sdíleno všemi. Úkolem
dnešní Evropy je opuštění staré kultury moci a podpo-
EVROPSKÁ IDENTITA OD MINULOSTI K BUDOUCNOSTI
[ 67 ]
67
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
ra kultury spojování a sdílení. Evropa se musí stát oh-
niskem objevování nového modelu vývoje. Neudržitelný
charakter současného růstu světové ekonomiky se stá-
vá zjevným. Ekologické a sociální krize se násobí
a hrozí vznik nových násilností a katastrofických kon-
fliktů. Evropa musí přispívat ke vzniku veřejného svě-
tového majetku kvůli udržitelnému rozvoji a k rozvoji
lidí založenému na interkulturní tvořivosti. To vše
volá po transformaci světového kapitalismu nikoli ces-
tou násilí, vlastní komunismu, ale cestou sdílení
a spolupráce.
Evropa budoucnosti překračuje dělení na národní státy
vytvořením společenství bez hranic. Každý musí přesáh-
nout kulturu národního státu, ve kterém žije a jehož
identita hranice požaduje. „Říci Evropa znamená říci
otevřenost,“ psal Jan Pavel II. „Rozšíření“ EU přináší
Evropě novou identitu. V tomto okamžiku je také nej-
viditelnějším úspěchem vnější politiky Unie. Vstup
zemí střední a východní Evropy v roce 2004 je tedy
historickou událostí. Sjednocuje znovu národy, které
rozdělila nešastná minulost. Přispívá ale také (na roz-
díl od pokušení Západu ke stažení se do tvrdého jádra)
k identitě Evropy, která je otevřená do budoucnosti.
Rozšíření nám též připomíná to podstatné: spojuje-
me se, protože jsme rozdílní, nikoli proto, že jsme po-
dobní. Jednota podobných je iluze, ovoce strachu
a narcismu. Staví nás též před potřebu kulturní prá-
ce: západní Evropa musí odhalit „jinou“ Evropu, tu,
kam patří Milosz, Bibó, Patočka, aby byl obohacen člo-
PHILIPPE HERZOG
[ 68 ]
68
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
věk a jeho kultura. Rozšíření vede také k vyrovnání
principu subsidiarity principem solidarity. A vyzývá
konečně k pokračování pohybu směrem na východ.
Bylo by velmi nebezpečné rozšiřování zastavit, přes-
tože je zřejmé, že za hranicí západního Balkánu bu-
dou nová rozšíření jiné povahy a budou vyžadovat
předchozí politickou konsolidaci Unie. Můžeme si
představit na jedné straně integraci nových zemí (Tu-
recko, Ukrajina), na druhé straně vznik statutu přidru-
žených států (Rusko, státy Středomoří). Stejně tak si
lze představovat nové mosty s Asií a s Afrikou a nové
kroky směrem ke světovému míru. Vzdálit se od mo-
delu Spojených států evropských — národa, který se
utváří v rámci federálního státu — neznamená opustit
myšlenku politické Unie, ale jednoduše si vybrat jiný
model. Národní společenství se postupně sbližují
a formulují společné projekty, které podporují spo-
lečné instituce. Tímto způsobem se národní občan-
ství zbavuje svých předsudků a je na cestě k jejich
překonání.
Tato Evropa budoucnosti vyzývá k práci na obnově
duchovní, etické a politické. Tuto obnovu již ve skuteč-
nosti podněcuje, není pravda, že naše společnosti
pouze upadají do narcistického individualismu a do-
volávání nových práv. Etika zodpovědnosti se objevu-
je ve fungování příhraničních občanských společností
s novými vzdělávacími a společenskými projekty. Eti-
ka jinakosti, anticipovaná Emmanuelem Levinasem,
se vyvíjí ve zkouškách s interkulturalitou v rámci stě-
EVROPSKÁ IDENTITA OD MINULOSTI K BUDOUCNOSTI
[ 69 ]
69
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
hování a výměn. Jan Patočka zakusil a pochopil ztrátu
smyslu Evropy: připomněl, že smysl je zkonstruován
předtím, než se ztratí. Využijme svobodu, která nás pod-
něcuje a příliš často nám nahání strach, abychom Evropě
obnovili smysl a dali jí duši.
PHILIPPE HERZOG (1940)byl v letech 1989–2004 francouzským eu-roposlancem. V roce 1996 vystoupil z Ko-munistické strany Francie (PCF), kteroukritizoval za dogmatičnost a zkostnatě-lost. V letech 1969–2003 přednášel nauniverzitách v Clermont-Ferrand, v Ami-ens a v Paříži.
PHILIPPE HERZOG
[ 70 ]
70
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Jan Keller
Evropské paradoxy
Zpočátku se mohlo sjednocování Evropy jevit jako ví-
ceméně administrativní záležitost, kterou lze zvlád-
nout pomocí výkonného týmu proškolených úřední-
ků. Čím dále však tento proces pokračuje, na tím větší
bariéry naráží.
Do popředí vystupuje řada paradoxů. Především se
Evropa vyznačuje snad největší kulturní různorodostí
shromážděnou na ploše z hlediska celosvětového vy-
loženě miniaturní. Dvěma či třemi rychlovlaky se mů-
žeme za pár hodin dostat z nádraží Evropa ve fran-
couzském Lille až na malé nádražíčko v jihoitalském
městečku Tropea. Atmosféra těch dvou míst se od sebe
liší asi tak jako stálá vlhkost Flander od věčně modré
oblohy Kalábrie.
Tak odlišné kultury není možno v pravém slova
smyslu sjednocovat. Pokud by to šlo, už dávno by se to
povedlo alespoň v měřítku samotné Itálie. Spíše než
o sjednocování by se v oblasti kulturní mělo mluvit
o schopnosti žít vedle sebe, tedy o tom, naučit se vní-
mat a respektovat svoji různost.
Pokud bychom cestovali po zemi z polské Lodže do
katalánské Barcelony, zabralo by nám to času nepo-
měrně více. Stěží si představit dvě odlišnější města. Na
[ 71 ]
71
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
jedné straně staré textilní centrum, které tápavě hledá
novou šanci poté, co výroba textilu odešla kamsi dale-
ko na východ. Na straně druhé kvetoucí středomořský
přístav, který v noci žije rušněji než mnohá česká měs-
ta ve dne.
Těžko si představit, jak by bylo možno řešit problé-
my dvou tak odlišných míst podle jednotné, sjednoce-
né strategie. Barcelona vidí svoji budoucnost ve větší
autonomii na hlavním městě Španělska. Lodž vidí svo-
ji budoucnost v co nejužším přiblížení k hlavnímu
městu Polska, s nímž ho už brzy spojí nejmodernější
dopravní koridor.
A máme tady paradox nejvýraznější, a sice v rovi-
ně sociální. Evropa začíná uvažovat o svém sjednoce-
ní shodou okolností právě v době, kdy v rámci každé
z jejích zemí probíhá stále rychlejším tempem sociál-
ní diferenciace. Je to paradox obrovský. V dobách,
kdy nejvyspělejší země směřovaly ke společnosti jed-
né jediné mohutné střední vrstvy, šel každý stát svojí
vlastní cestou. Dnes se naopak sociální žebříček vý-
razně znepřehlednil, tříští se a diverzifikuje. Obyva-
telstvo ekonomicky nejvyspělejších zemí se sociálně
mění v pestrou mozaiku různých sociálních světů,
které spolu přestávají mnohdy komunikovat.
Z nejbohatších vrstev usazujících se v historických
středech měst je to na problematická sídliště rozkláda-
jící se na předměstích mnohdy stejně daleko, pokud
ne dále, než z průmyslového centra Lille do lázeňské-
ho městečka Tropea.
JAN KELLER
[ 72 ]
72
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Hovoříme-li o sjednocování Evropy, koho tím má-
me vlastně na mysli? Na úrovni špičkových expertů
pracujících pro velké společnosti je Evropa sjednocena
už dávno a zcela spolehlivě. Nikdo z nich přesně neví,
ve kterém jejím velkoměstě bude působit třeba už příš-
tí sezonu. Už dávno vytvořili univerzálně celoevrop-
skou vrstvu vzdělanců tak jako kdysi v minulosti. Je-
nom latinu nahradila angličtina.
Jak se ale týká evropské sjednocování těch lidí, kte-
ří obývají dokonale zahuštěná okrajová sídliště evrop-
ských velkoměst? Ti ve Francii se bojí příchodu polské-
ho instalatéra, ti španělští se obávají, že výroba z jejich
továrny odejde v rámci delokalizace kamsi do východ-
ní Evropy.
Není proces sjednocování Evropy vlastně jen zále-
žitostí nejlépe situovaných vrstev, které jsou beztak už
dávno sjednoceny? Na jaké překážky může tento pro-
ces narazit, pokud se vyhne lidem na opačném pólu —
těm, kteří nemívají zrovna pocit, že by na sjednocová-
ní mohli nějak vydělat?
Není nic přirozenějšího, než že Evropu obdařenou
tolika paradoxy v rovině kulturní, ekonomické i so-
ciální povede v nadcházejícím období právě Česká re-
publika. Země, která je na paradoxy jako dělaná.
Země, která se rozdělila, aby mohla vplout do sjedno-
cené Evropy hladčeji. Země, jejíž měna zhodnocuje
tak závratně, až jsou z toho ekonomové nešastní.
Země, kde mezi hlavním městem a vzdálenými mo-
EVROPSKÉ PARADOXY
[ 73 ]
73
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
ravskými končinami je atmosféra asi tak podobná jako
mezi Lille a Tropeou.
Před dvaceti lety by nikoho v Evropě zaručeně nena-
padlo, že se právě Česko stane zemí stojící symbolicky na
čele sjednocující se Evropy. Je to paradox tak obrovský, že
už proto se vyplatí to zkusit.
JAN KELLER (1955)vystudoval historii a sociologii. Působíjako profesor sociologie na Ostravské uni-verzitě. Je autorem asi dvaceti odbornýcha popularizačních knih. Zabývá se v nichproblematikou racionality moderní spo-lečnosti. Působí rovněž jako publicista.
JAN KELLER
[ 74 ]
74
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Lisbeth Knudsen
Všechno, co jste chtělivědět o EU
Bez jasného politického vedení bude mít Evropská unie
v blízké budoucnosti problémy udržet si svou pozici na
mapě světa i udržet při životě své hodnoty. Zejména
v momentu, kdy se svých postů ve Washingtonu a Mosk-
vě ujímají nové vedoucí osobnosti, musí se stát Evropská
unie víc než kdy předtím důležitým hráčem ve světovém
dění.
V poslední době se EU tolik zabývala irským „ne“ evrop-
ské ústavní smlouvě, že se zcela utopila ve svém vnitřním
dění. Doufejme, že české předsednictví odstraní některé
překážky v dalším pokroku EU a že budeme schopni dostát
sloganu českého předsednictví „Evropa bez bariér“.
Od samého počátku jsem si byla jistá, že Dánsko sku-
tečně patří do Evropské unie. Roku 1972, kdy si Dánové
odhlasovali vstup do Evropského hospodářského prosto-
ru, jsem pracovala jako mladá politicky angažovaná novi-
nářka pro dánský parlament. Všimla jsem si, že v Dánsku
se politické debaty o Evropské unii točí mnohem více ko-
lem praktických otázek, jako jsou ceny hospodářských
výrobků, než kolem vizí a ideálů, které se zdály být výluč-
nou doménou zakladatelů EU.
[ 75 ]
75
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Evropští politici — jako například bývalý ministr za-
hraničí Německa Hans-Dietrich Genscher — byli osob-
nostmi velkého formátu. Po pádu berlínské zdi v roce
1989 Genscher často citoval držitele Nobelovy ceny za li-
teraturu Thomase Manna: „Nechceme německou Evropu,
ale evropské Německo.“ Tento výrok je pro mě přesným
vyjádřením snah poválečných politiků — političky byly
v této době bohužel spíše vzácným jevem.
Evropská unie stojí na dvou rovnocenných pilířích.
Na jedné straně jsou to čistě praktické záležitosti a kon-
krétní politická rozhodnutí, tedy to, co prezident Evrop-
ské komise José Manuel Barroso nazývá „Evropou výsled-
ků“. Na druhé straně pak je to řada hodnot zakládající
svobodu, která je nám obyvatelům Evropy tak drahá.
Jako Dánka jsem byla pyšná na naši malou zemi, když
v roce 1993 formulovala tzv. Kodaňská kritéria, která byla
přijata jako základ budoucího rozšiřování Evropské unie.
Tato kritéria potvrzují, že EU tvoří principy spravedlnosti,
osobní svobody a tržního hospodářství.
Hodnoty v Evropské unii byly jasné od samého počát-
ku. Společenství uhlí a oceli bylo založeno na smíření sta-
rých nepřátel na evropském kontinentě — zejména Fran-
cie a Německa. Předpokladem bylo, že spolupráce
a obchod pomohou posílit přátelství mezi národy. Mezi-
tím byla polovina Evropy uvězněna „za železnou opo-
nou“ — jak popsal britský státník Winston Churchill to-
talitní temnotu, která pohltila východní blok.
Pokud byl tehdy někdo na pochybách, co je opakem
svobody, stačilo se podívat na Východ. Naprostá nesvo-
LISBETH KNUDSEN
[ 76 ]
76
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
boda ukázala mnohým velmi jasně — i zakladatelům
EU —, co jsou to evropské hodnoty. Byly to demokracie
a právo zvolit či sesadit politiky. Byla to představa mezi-
národního volného obchodu, která by díky dělbě práce
vedla ke zbohatnutí nás všech. Byl to pluralismus, a tedy
právo žít život různým způsobem. Byla jimi ústavní práva
a uznání skutečnosti, že si lidé zaslouží neomezenou vol-
nost za předpokladu, že nebudou narušena práva ostat-
ních. Tato práva zahrnují svobodu tisku, zaručující, že
předvolební i povolební sliby politiků budou porovnány
s dosaženými výsledky. Výsledky průzkumů ukazují, že
tato funkce je novináři napříč Evropou považována za
zásadní.
Všechny tyto hodnoty si podle mého názoru zachova-
ly mladistvou přitažlivost, ač jsou staré několik desetiletí,
a je jasné, že nemůžeme naše evropské dědictví brát jako
dané, ale že je třeba stále pracovat na jeho zachování.
Po roce 1989, když si obyvatelé střední a východní
Evropy vydobyli svou svobodu, bylo přirozené nabíd-
nout jim vstup do Evropské unie. Rozšíření Evropské
unie do střední a východní Evropy trvalo několik let,
bezpochyby však tento proces působil jako katalyzátor
přeměny postkomunistických ekonomických systémů.
Vezměte si jen to, kolik dlouhodobých etnických kon-
fliktů bylo vyřešeno s vyhlídkou na vstup do Evropy, zej-
ména v době kolapsu velkých říší po první světové válce,
v meziválečném období a v období po druhé světové vál-
ce (pomíjím krvavé konflikty na Balkáně v devadesátých
letech). V této době EU stála jako maják v moři temnoty
VŠECHNO, CO JSTE CHTĚLI VĚDĚT O EU
[ 77 ]
77
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
a právě v současnosti vede její magnetická síla Balkán
k lepší budoucnosti.
Když se Evropané setkají v neevropském prostředí, ne-
vznikají běžně žádné pochybnosti o tom, zda máme něco
společného. Spojuje nás přitažlivost pocházející z dlouhé
a často tragické historie, a to tvrdím přes to, že jsme se,
my Evropané, stali do velké míry konzumenty zboží, slu-
žeb a médií.
Že jsou Evropané zároveň občany a spotřebiteli, ne-
musí být nutně problém. Naopak, obchod podporuje po-
kojné vztahy mezi všemi národy. Jednou z výzev naší
doby je nicméně zajistit to, abychom nezůstali izolovaní
jako obyvatelé pouze svých vlastních zemí, ale začali se
podílet na životě, který spojuje všechny Evropany.
Evropská komunita ukazuje to, jak zvládáme globa-
lizaci, kterou americký novinář a spisovatel Thomas
L. Friedman nazývá „podbízivým světem, kde rozvoj
technologií vedl k odstranění či vyrovnání překážek“. To
by mělo být důležitou prioritou českého předsednictví,
které se zaměřuje na „konkurenceschopnou a otevřenou
Evropu“.
Aby EU i v budoucnu nabízela svým občanům přida-
nou hodnotu, je životně důležité, aby podporovala pře-
chod k otevřenější globální ekonomice. Tento přechod
začal už díky lisabonské strategii, kdy spolu členské státy
přátelsky soutěžily s cílem vytvořit z EU nejvíce konku-
renceschopnou ekonomiku do roku 2010. I když prosaze-
ní této strategie v některých členských státech vázne, tzv.
otevřená metoda koordinace, která je hlavním nástrojem
LISBETH KNUDSEN
[ 78 ]
78
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
lisabonské strategie, vede evropské politiky k diskuzi
o nutných reformách.
Odvrácenou stranou mince je, že tyto pracovní meto-
dy působí jako překážka postupu evropské integrace. Poli-
tici za to musí přijmout zodpovědnost. Udělalo se příliš
málo pro dosažení skutečného dialogu s občany jednotli-
vých zemí. Komunikace jde často směrem odshora dolů
a nedostává se prostoru pro dialog. Někdy by se až mohlo
zdát, že EU je příliš komplexní a že v ní není místo pro
angažmá jejích občanů. Bývalý prezident České republiky
Václav Havel řekl v rozhovoru pro dánské noviny Politi-
ken v březnu roku 2001 následující: „Už více než před ro-
kem jsem požádal svého kolegu, aby mi sehnal dokumen-
ty, které popisují politické fungování EU. Přinesl mi
brašnu plnou smluv, příloh a dodatků. Velmi rychle jsem
zjistil, že pokud jde o srozumitelnost, nebyly tyto doku-
menty napsány s ohledem na běžného školáka.“
Za současnou situaci nesou do velké míry zodpověd-
nost také média. Pokud chceme společně pracovat na ev-
ropských hodnotách, je třeba nalézt nová fóra pro komu-
nikaci, kde bude prostor pro názor občanů a kde bude
jejich hlas oceněn. Ale nejdříve ze všeho je třeba nalézt
cesty k prohloubení evropského porozumění. Už existují
celoevropská média jako The Financial Times a Euro-
news. Jsem zvědavá, zda se dočkáme v nadcházejících de-
setiletích vzniku dalších médií, která budou pokrývat ce-
lou Evropu. Dosud jsme byli jako novináři ukotveni
především v národním kontextu, ale pokud začneme více
spolupracovat, vytváření evropské novinářské obce by
VŠECHNO, CO JSTE CHTĚLI VĚDĚT O EU
[ 79 ]
79
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
mohlo být zajímavou možností. Noviny, pro které pracu-
ji, jsou součástí evropské největší mediální skupiny Me-
com, která sídlí v Londýně a působí v Nizozemsku, Pol-
sku, Německu, Dánsku a Norsku.
Nevěřím, že by média měla přijmout misionářskou
roli a být zodpovědná za prosazování určitých stanovi-
sek. Svoboda tisku by měla být prosazována, aby média
plnila svou roli „hlídacího psa“ a stala se tak „čtvrtou vlá-
dou“, jak to nazývá konzervativní myslitel Edmund
Burke.
Média by si měla pamatovat, že ne každý problém po-
chází z Bruselu a ne každé řešení musí nutně přijít od
hlav států či vlád, kteří bojují s evropskou byrokracií (kte-
rá není zrovna početná). Skutečnou evropskou charakte-
ristikou je, že média všechna tato tvrzení prověřují. To za-
hrnuje též legislativu a rozhodovací procesy na evropské
úrovni s perspektivou, že se v budoucnu naučíme ještě
více o evropské komunitě.
LISBETH KNUDSEN (1953)je dánská novinářka. Od 70. let pracujepro dánské noviny Berlingske Tidende,kde je v současné době na pozici hlavníšéfredaktorky. Vede největší dánskoumediální skupinu Berlingske Media.V roce 1998 získala cenu dánské novi-nářské obce za nový koncept národníchnovin Aktuelt.
LISBETH KNUDSEN
[ 80 ]
80
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Lena Kolarska-Bobińska
Evropská identita
Evropané získávají svou identitu přirozeně, dalo by se říci
„osmoticky“, a to už od útlého dětství. Ve škole se děti
učí, že hranice našeho kontinentu vymezují moře a oceá-
ny na jihu, severu a na západě; a že italské, španělské
a vlámské malby, řecké a římské sochy, díla Danta a Kaf-
ky, Beethovena a Chopina jsou součástí „našeho“ — to
jest evropského — dědictví. Učí se také, že dějiny — plné
stále krutějších válek — náš kontinent rozdělují a spojují
zároveň.
Realita každodenního života je trochu jiná. Jen menši-
na evropských občanů se skutečně podílí na „evropských
činnostech“, jako je návštěva jiné země EU, setkávání
s lidmi z jiných zemí nebo četba novin či knih v jiném
než mateřském jazyce (Eurobarometr 251). Zájem o ev-
ropské záležitosti je velmi malý.
Naši každodenní identitu tvoří v první řadě přináleži-
tost k určitému místu. Většina lidí se identifikuje se svým
městem nebo regionem, ve kterém žije, stejně tak se svou
zemí a národem. Evropa se stává důležitou až tehdy,
dojde-li ke střetu s jinými kulturami. Kulturní bohatství,
nebo naopak hrozby, které můžou tyto země představo-
vat, vnímáme jako cizí, pocházející od „nich“, nikoli od
„nás — Evropanů“. V těchto situacích je naše přináleži-
[ 81 ]
81
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
tost k evropským (pro některé „západním“) hodnotám
nejzřetelnější.
V ospravedlňování existence Evropské unie hrají vý-
znamnou roli ekonomické motivy. Vyšší životní úroveň
a volný pohyb lidí, zboží a služeb v rámci EU jsou pro ob-
čany EU rozhodující. Důležitým zdrojem legitimity se ale
zdá být také mír mezi státy. Tento fakt uvádějí občané EU
jako vůbec nejpozitivnější výsledek evropské integrace.
Proto také chtějí Evropané po EU, aby se více angažovala
v politikách, které podle nich reprezentují evropské hod-
noty: aby prosazovala mír a demokracii po celém světě
(Eurobarometr 251). Ačkoli si lidé myslí, že je podpora
těchto hodnot důležitá, EU je ve svých politikách podle
nich neprosazuje dostatečně.
Historická zkušenost zemí střední a východní Evropy
je důležitá pro budoucnost Evropské unie. Je tomu po-
měrně nedávno, co si země tohoto regionu prošly dlou-
hým obdobím sovětské nadvlády, vědí proto, jaký pocit
štěstí s sebou přináší mír, svoboda a demokracie, a váží si
toho. Z tohoto důvodu je pro mnoho nových členských
států důležitá právě společná bezpečnostní a zahraniční
politika, východní politika a politika sousedství.
Vyvstává nám ale otázka: stačí to, aby tyto státy jedna-
ly společně s cílem prosadit své společné zájmy a zasadit
se o hodnoty, které jsou jim blízké? Můžeme mluvit
o identitě střední a východní Evropy, která by vedla k re-
gionální soudržnosti a spolupráci? Vezmu-li v úvahu roz-
díly mezi tím, jak tyto státy vnímají své národní zájmy,
a mezi způsoby, jakými tyto zájmy prosazují, myslím si,
LENA KOLARSKA-BOBIŃSKA
[ 82 ]
82
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
že ne. V některých ze států střední a východní Evropy
jsou eurooptimistické společnosti vnímající Evropskou
unii jako důležitou instituci, která pomůže splnit jejich
dlouhodobé politické a ekonomické cíle. Podporují proto
europeizaci mnohých politik a vnímají EU jako instituci,
která je brání před posilováním národních zájmů ostat-
ních členských států. Jiné země střední a východní Evro-
py si myslí, že jejich zemi by se dařilo lépe ve volnějším
svazku, který by se nepouštěl do řešení mezinárodních
konfliktů. V době Sovětského svazu snily tyto země
o znovuzískání národní suverenity, a tu te nechtějí ztra-
tit kvůli členství v mezinárodní organizaci, přestože vý-
hody členství jsou evidentní. Některé země se chtějí stát
regionálními lídry, jiné chtějí zachovat svoji autonomii.
Tyto dvě strategie bylo možné pozorovat během gru-
zínské krize, která v zemích střední a východní Evropy
vyvolala odlišné reakce. Polsko se rozhodlo hrát vůdčí
roli a jeho prezident Lech Kaczyński promluvil v Tbilisi
o důležitosti svobody a solidarity. K němu se přidali prezi-
denti a předsedové vlád tří pobaltských států, stejně jako
Ukrajina. Když krize vrcholila, zůstaly zbylé visegrádské
země pasivní: rozhodly se přenechat odpovědnost za ce-
lou věc na francouzském předsednictví. Ostatně plán vý-
chodního partnerství, který by posílil východní politiku
EU, nebyl iniciativou jen nových členských zemí: předlo-
žilo jej Polsko se Švédskem.
Společná historická zkušenost a víra ve stejné hodno-
ty nevedou v případě zemí střední a východní Evropy au-
tomaticky ke spolupráci. Jejich zájmy a vnímání jsou růz-
EVROPSKÁ IDENTITA
[ 83 ]
83
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
né. Na druhé straně může sdílená historická zkušenost
vytvořit zázemí pro lepší komunikaci a hlavně porozu-
mění. Časem to může být podnětem k lepší koordinaci
politik s cílem zachovat hodnoty, které jsou pro státy
střední a východní Evropy důležité.
LENA KOLARSKA-BOBIŃSKA (1947)vystudovala sociologii na univerzitě veVaršavě a na Stanford University. V le-tech 1991–1997 vedla CBOS, největšípolský institut pro průzkum veřejnéhomínění. Od roku 1997 je ředitelkou ne-závislého think-tanku Institut veřej-ných záležitostí. V letech 1998—2001byla poradkyní hlavního vyjednavačeo vstupu Polska do EU.
LENA KOLARSKA-BOBIŃSKA
[ 84 ]
84
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Martin Komárek
Lék jménem Unie
Neměl bych to říkat, ale cítím se víc Evropanem než Če-
chem. Otázka je, zda mě tak cítí „skuteční“ Evropané —
a to, prosím, používám deodorant. Sice laciný, leč účinný.
Proč je mi milejší Evropa než drahá vlast? Protože ne-
snáším vlastenectví. Od dětství se mi instinktivně hnusí
jeho projevy. Fangličkaření, fandovství, hymnaření, spol-
kaření. Národní mýty. Jiráskovy spisy.
Jako dospělý jsem pochopil instinktivní nechu dítě-
te. Vlastenectví je zárodek čirého zla. Je v něm obsaženo
pohrdání druhými, touha jim dokázat, kterak jsou pod-
řadní.
První světová válka, počátek konce dobrého světa,
nevzešla z Evropy. Vzešla z evropského kontinentu,
o který se praly bezohledné elity posedlé nacionalistic-
kým šílenstvím.
Hitler je jen fantasmagorickým dovršením řezničiny,
kterou rozpoutali vážení pánové s kníry a lorňony, kteří
se považovali za demokraty a osvícence.
Evropská unie je sice zatím slabým, ale nadějným lé-
kem proti nacionalistickému viru.
Jsem pokaždé znovu nadšený, když projíždím do Ra-
kouska či do Polska, ničím nerušen, podél zpustlých cel-
[ 85 ]
85
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
nic. Jen v koutku srdce mám strach: proč je nezbourali?
Nejsou tam proto, aby byly jednou obnoveny?
Jsem pokaždé dotčen, když můj demokraticky zvole-
ný prezident nazývá Unii Sovětským svazem a mluví
o tom, že se v ní rozpustíme. Mohl bych si myslet, že je
to podivínství zasloužilého, leč vysloužilého politika
okresního formátu. On to možná neví, ale potenciálně je
to nebezpečné.
Nacionalismus je nakažlivá nemoc.
Unie není lék bez vedlejších účinků: Je užvaněná. Je
sobecká. Je pokrytecká. Je slabošská. Bolí z ní často hlava.
Někdy z ní nemůžete spát.
Nemoc neléčí.
Jen potlačuje její příznaky.
Pro těžce nemocného je však i takový lék požehnání.
Jsem raději zdravý než nemocný.
Fakt.
Proto chci být Evropan.
MARTIN KOMÁREK (1961)je hlavní komentátor MF DNES, publicistaa spisovatel. Vystudoval filozofii na FF UK.Je autorem próz Dřevěná panenka, Mefitis,Smráci a Smradlavý pes a odborně populár-ní publikace Evropa jaká je.
MARTIN KOMÁREK
[ 86 ]
86
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Pavel Kosatík
Česká zkušenost varuje
Co potřebuju k životu: 1. věřit v nadpozemského Boha
a 2. o všem pozemském svobodně pochybovat, vnímat je
jakožto ambivalentní svou podstatou. Ad 1: Existenci lás-
ky, bez které se neobejdu a jejímž bych rád i sám uměl být
dárcem, si neumím vysvětlit jinak než jako dar (od koho
jiného než od bytosti). Ad 2: Těším se z každé chvíle, kdy
je mi dáno spatřit v pozemském kladu i protiklad, v černé
bílou, v dobru potenciál snadného přerodu ve zlo, a tak si
uchovávat naději, že ještě nějaký čas dokážu vést relativ-
ně vyrovnanou partii s člověku vždy hrozící slepotou.
Ještě jinak: je mi dobře a přirozeně, cítím-li někoho
nad sebou, a zároveň, jak se mi aspoň zdá, chci být scho-
pen unést odpovědnost za vše, co dělám „dole“. V tom je
podle mě i jedna z hlavních „definic“ Evropy a evropské
identity. Spojují se v ní obě klíčová evropská století, křes-
anské čtrnácté s nekřesanským osmnáctým. Člověk zá-
roveň zírá vzhůru i panorámuje svět kolem sebe, a to tak,
že jedním umocňuje druhé. Vznáší se malinký kousek
nad zemí a současně je o ni opřen, tak aby ji cítil. Žít
v Evropě znamená rozumět zároveň Bibli i Rousseauo-
vi — a tím „rozumět“ se myslí takový způsob vnímání,
jenž nevede ani k relativismu, ani k volbě jednoho ve
[ 87 ]
87
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
jménu potření toho druhého. Žít v Evropě není úplně
snadné.
Nejnebezpečnější situace pro člověka nastává, když se
až příliš vžije do svých představ. To je v Evropě podle vše-
ho o něco těžší než jinde a já si přeju, aby vždycky bylo.
Politické hranice se rozplývají, ale ty kulturní zde budou
okysličovat život vždycky: v Evropě vždy bude platit, že
stačí přeplout řeku nebo přejít kopec, aby se člověk ne-
mohl vynadivit, v dobrém i zlém, vymoženostem života
toho druhého. Jak je možné, že ty Holananky na svých
bicyklech jezdí tak nádherně zpříma — odkud se v jejich
kostrách vzala taková míra nadpřirozené hrdosti? O štíh-
lých Španělích nebo Italech nemluvě: jejich oči dokážou
metat blesky jako žádné jiné, ale jaká proměna, když se
dívají na své děti! Pro příslušníka středoevropského náro-
da, po kterém se šlapalo, je inspirativní také setkání s Bri-
tem: a bankéř či dlaždič, cosi jaksi z něho vyzařuje: Je-
nom si něco zkuste. Na mě si nesáhnete. Jít Evropou je
pěkné, protože to znamená divit se, divit se, divit se.
Druhá otázka se táže po významných českých (Evropě
případně užitečných) zkušenostech, a vzbuzuje tedy po-
ptávku po exportovatelných českých hodnotách. Určitě
jich bude vyjmenováno dost, v zápalu hledání kladných
příkladů však nezapomeňme ani na to, že vliv může mít
také zkušenost negativní. Přistupte, Evropané, a pohléd-
něte nejen do výkladních skříní našich obchodů, ale také
do našich srdcí: jsme nejsekularizovanější společností na
kontinentě a jako takoví jsme zjistili, že když člověk od-
vrhne Boha, nezbude mu nic, ani on sám — jen nekoneč-
PAVEL KOSATÍK
[ 88 ]
88
...27. listopadu 2008 20:54:56
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
ná řada planých nadějí, směrů, jimiž se bude vrhat, všemi
z nich postupně zklamáván.
Nebo co jsme ještě, namátkou, se sebou provedli?
Jako jediná evropská demokracie jsme si ve volbách po
poslední světové válce sami a dobrovolně zvolili komu-
nistickou totalitu. Studujte nás tedy podobně, jako se
studují Němci ze třicátých let minulého století, a hledej-
te u nás odpově na otázku důležitou pro všechny: co to
v člověku je, že se dokáže vzdát své svobody, a jak v něm
udržet povědomí o tom, že zánik odpovědnosti, který je
důsledkem, s sebou vždycky nese i zánik smyslu? Taky
my se sami sebe ptáme, ale bez vaší pomoci odpově pa-
trně nenajdeme.
PAVEL KOSATÍK (1962)vystudoval práva, pracoval jako naklada-telský redaktor a novinář (Mladá frontaDnes, Reflex, Hospodářské noviny). Od1995 s krátkými přestávkami ve svobod-ném povolání. Autor knižních životopisůOlgy Havlové, Ferdinanda Peroutky, PavlaKohouta a dalších knih s historickou ne-bo literárněhistorickou tematikou. V sou-časnosti také šéfredaktor Národní 3, revueAV ČR pro vědu a umění.
ČESKÁ ZKUŠENOST VARUJE
[ 89 ]
89
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Adriana Krnáčová
Jsme pubertální společnost
Neumím se srovnat s některými prvky naší společnosti
a patrně vždy budu zaujímat kritický postoj vůči jejím
pubertálním výronům.
Na jedné straně chceme změnu, a přitom odmítáme
rizika, která jsou s ní spojena. Tato dichotomie se částeč-
né odráží i ve vnímání našeho místa v nadnárodních spo-
lečenstvích, a už v Evropské unii, NATO, OSN atd. Chce-
me být členy klubu, ale pak nám to členství přijde
najednou zbytečné a svazující. Chceme někam patřit,
a zároveň si ponechat svobodu dělat si, co chceme. Tato
názorová volatilita mi připomíná puberáka. Chce být
svobodný, ale bez omezení a povinností. Ty by nejraději
navždy svalil na své rodiče. Vztahy, které vytváří, jsou
krátkodobé a bez závazků. Jedním slovem: je nedospělý.
Pubertálními postoji jsme konfrontováni ze stran po-
litiků, firem, veřejné správy, kolegů, přátel. Jako spole-
čenství si ne zcela dobře uvědomujeme důsledky tohoto
chování a stejně jako k puberákovi máme tendenci být
až příliš benevolentní k pokleskům politiků v naději, že
jednoho dne se to změní a puberák dospěje. Taková změ-
na ovšem nenastane bez hodnot, reflexe a kritického
myšlení, které si musíme neustále „čistit“ stejně jako —
jak říkal skladatel Sergej Prokofjev — zuby a vkus.
[ 90 ]
90
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Pubertální je i televizní upoutávka, která prostřednic-
tvím několika lidí, o jejichž skladbě si lze myslet leccos,
sedí kolem stolu a — hrajíce si s kostkami cukru — na
něco upozorňuje, ba dokonce před něčím varuje. Nevím,
zda je to vhodná upoutávka, když minimálně půl roku
bude administrativní pohled EU upřen na naši zemi. Ně-
komu to osladíme… Na co tím upozorňujeme? K čemu
tím vyzýváme? Aby byli všichni ve střehu, nebo přichá-
zejí „sladiči“? Aby z toho nakonec nebyla česká soda.
Pubertálně se chovají naši politici zejména v domácím
prostředí, na našem dvorku. Když jsou přichyceni při
činu, snaží se to svalit na kamaráda odvedle. Ne vždy
mluví pravdu, někdy dokonce lžou a zatloukají. Chovají
se pokrytecky, přičemž vrcholem tohoto přístupu je zřizo-
vání vyšetřovacích komisí z vlastních řad, aby zjistili, co
vlastně sami dělají. Že by to nevěděli?
Můžeme přispět pozitivně k evropskému společenství,
když ještě sami nejsme svobodní, čímž myslím svobodu
intelektuální? Víme, odkud jdeme? Jsme srovnáni se svý-
mi dějinami, přehodnotili jsme dostatečně jejich dopad
na dnešek? Víme, kam jdeme a jak se tam chceme dostat?
Domnívám se, že tomu tak zatím není a dlouho nebude.
Jenže abychom se mohli začlenit do společenství, musí-
me přispět něčím hodnotným a hledat soulad. To zname-
ná být vnitřně svobodný: mít jasno ve svých hodnotách,
postojích, konání a směřování. K tomu je zapotřebí pře-
hodnotit a s odstupem „přežít“ svoji minulost, a to nikoli
pouze deklarativně. Nelze být svobodný v mentálně
uzavřeném rámci nevyřčených obav a historických sedi-
JSME PUBERTÁLNÍ SPOLEČNOST
[ 91 ]
91
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
mentů, které se — na rozdíl od kostky cukru — tak snad-
no nerozpouštějí.
Nechceme společnou evropskou ústavu proto, že ztra-
tíme svoji samostatnost a nezávislost, a přitom chceme
pocit bezpečí, jistotu a ochranu. Jenže nelze chtít bezpečí
a jistotu, a zároveň neomezenou svobodu. Máme více vý-
hrad než řešení. Nechceme radar proto, že na sebe upo-
zorníme teroristy a staneme se snadným cílem, nebo pro-
to, že se obáváme, že nás zdravotně poškodí, nebo že
přivolá hněv energetické mocnosti, na jejích zdrojích je
závislá málem půlka světa?
Ne, ještě jsme se nezačlenili.
ADRIANA KRNÁČOVÁ (1960)vystudovala vývtarné umění a jazykověduna Bratislavské univerzitě a strategický a fi-nanční management na William DavidsonInstitute při University of Michigan. V le-tech 2002–2007 byla ředitelkou Transpa-rency International ČR.
ADRIANA KRNÁČOVÁ
[ 92 ]
92
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Alain Lamassour
Evropa jako trojí zázrak
Situaci, ve které se Evropa nachází po padesáti letech spo-
lečného trhu, bych shrnul do tří bodů: je to zázrak, je to
zázrak v ohrožení, je to nedostatečný zázrak.
Společně jsme vynalezli něco, co nikdo nikde jindy
nevynalezl a nikdo nikde jinde nezrealizoval. Je zcela
správné, že jsme velkými obdivovateli ústavodárného
konventu ve Filadelfii, který v roce 1787 sepsal ústavu
Spojených států amerických, výjimečný text, který je i po
dvou stech letech stále platný. Bylo to tehdy relativně
snadné, protože Spojené státy již de facto byly jedním ná-
rodem, který potvrdil svou identitu ve válce za nezávis-
lost, mluvil jedním jazykem, sdílel jedno náboženství
a jednu kulturu, proto mu stačilo vytvořit společná pra-
vidla pro území, které již bylo sjednocené. U nás je tomu
úplně jinak: je nás dvacet sedm národů, dvacet sedm stá-
tů, které si velmi považují své nezávislosti a suverenity.
Jedni — třeba Francouzi — proto, že tato nezávislost je je-
jich dědictvím z minulých dob. A jiní — třeba Češi —
proto, že jejich nezávislost je mladá, a nevzdají se jí proto
hned poté, co ji tak obtížně nabyli. Chceme si zachovat
svou suverenitu, ale chceme také žít společně, svobodně
a v míru a společně jednat na mezinárodním poli. To ne-
udělal nikdo před námi.
[ 93 ]
93
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Máme náskok téměř sta let před dalšími částmi svě-
ta, které se snaží organizovat tak jako my. Například
jihoamerický Mercosur, který existuje již více než pat-
náct let, není ani ve stadiu Římské smlouvy. Je to zá-
zrak, a když říkám zázrak, nepřeháním. Nejde jen o to,
že Evropa má do budoucna zajištěný mír, ale také
o hloubku usmíření mezi našimi národy. Francouzský
prezident Mitterrand řekl před Evropským parlamen-
tem v roce 1995 ve svém projevu na rozloučenou: „Mí
historici mi říkají, že Francie vedla válku se všemi vaši-
mi zeměmi kromě Dánska.“ Když dnes provádíme ve
Francii průzkumy a ptáme se Francouzů, jaký je podle
jejich názoru národ nejbližší Francouzům, dva Fran-
couzi ze tří odpovídají, že německý národ. A naopak.
Dva Němci ze tří trochu váhají mezi Francouzi a Ame-
ričany. Kdybych to povídal své babičce, která jako
všechny ženy své generace zažila, jak její otec bojoval
proti Němcům v roce 1870, jak její manžel bojoval
proti Němcům v roce 1914, jak její syn a její ze, můj
otec, bojovali proti Němcům v letech 1939—1945,
kdybych jí to povídal, řekla by mi: „Miláčku, ty ses
zbláznil.“
Je to zázrak, který je ohrožen, a o tom musíme ho-
vořit společně — s našimi lucemburskými, německý-
mi, českými a ostatními přáteli. Je třeba chápat, že
Římská smlouva zůstává pravidlem hry, podle které-
ho se řídíme. Vzniklo jako obchodní dohoda šesti
zemí, v politické Evropě dvaceti sedmi už ale nefungu-
je. Stačí se zúčastnit zasedání Rady ministrů Evropské
ALAIN LAMASSOUR
[ 94 ]
94
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
unie, abychom si uvědomili, že se tady nerozhoduje.
Musíme dát Evropské unii instituce a pravidla roz-
hodování, aby mohla splnit úkoly, kvůli kterým ji
potřebujeme.
Uvedu pár příkladů. Energie je jedním z důležitých
témat, které zajímá nejen Francii. Evropská rada může
přijmout silné a odvážné záměry, ale chybí nám práv-
ní podklady pro to, abychom mohli tyto záměry začít
naplňovat. Současné smlouvy nedefinují společnou
evropskou energetickou politiku, a budeme proto mu-
set vytvořit velmi komplikované procedury, které se
potáhnou roky a roky. Potřebujeme novou smlouvu,
protože zbytek světa na nás nebude čekat.
Už jenom kvůli vztahům s Moskvou potřebujeme
mít jednoho představitele EU, který bude vyjednávat
naším jménem za všechny. Díky tomu budeme bezpo-
chyby moci lépe bránit své společné zájmy. Současná
situace, kdy naši vedoucí představitelé jezdí jeden za
druhým vyjednávat do Moskvy, umožňuje přirozeně
Moskvě získat přesně to, co chce.
Říkáme, že je potřeba zlepšovat Evropu pro naše
děti a vnoučata. Ale pro jaké děti? Vždy už jich víc ne-
máme. Sám jsem dělal, co se dalo. Mám čtyři děti, ale
to samozřejmě není mnoho, když se podíváme na naši
porodnost. V roce 2050 budeme slavit dalších padesát
let společného trhu, jenže za padesát let bude mít Ev-
ropa podle odhadů OSN o 40 milionů obyvatel méně.
Pomalu se sami zabíjíme. Tento problém není v evrop-
EVROPA JAKO TROJÍ ZÁZRAK
[ 95 ]
95
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
ské kompetenci, ale v kompetenci každé rodiny tvořící
Evropu.
Evropský zázrak je nedostatečný. Potřebujeme ně-
jaký jiný zázrak, abychom mohli čelit problémům
21. století. Jestliže chceme v dnešním světě bránit svo-
je zájmy, bezpečnost či identitu, nemůžeme zůstat ně-
kde sami v koutku. Musíme působit na mezinárodní
scéně jako aktér. Dnes jsme na mezinárodní scéně
pouhými diváky a to je nepřijatelné.
Co se týče finančních záležitostí, tvoří světovou fi-
nanční organizaci čtyři aktéři: dolar, euro, japonský
jen a čínský juan. Bu se tedy spokojíme s rolí diváků
a budeme pokračovat ve snášení monetárních obratů,
nebo se také rozhodneme využít svou společnou
měnu. Snad se Česká republika brzy připojí k euru, aby
také hájila zájmy našich firem a našich pracovních
míst.
K šíření jaderných zbraní. Zastrašovací jaderná síla
Francie představuje jisté záruky, stejně jako lze partici-
povat na protiraketovém systému. Pokud ale necháme
dva tucty zemí vybavit se jadernými zbraněmi nebo ji-
nými zbraněmi hromadného ničení, což je technicky
proveditelné, myslíte si, že budeme žít v bezpečném
světě? Myslíte, že se stačí schovat za ty malé deštníky?
Jak ale nebýt diváky, a stát se aktéry? Mluvme
o tom mezi sebou. Ptejme se, jak může sloužit to, čím
disponujeme ve vojenské oblasti, ke společné obraně
evropského kontinentu a NATO. Sledujme, jak může-
me vyjednávat se zeměmi, které usilují o vybavení
ALAIN LAMASSOUR
[ 96 ]
96
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
zbraněmi hromadného ničení, bu protože mají
strach o svou bezpečnost, nebo kvůli touze po moci.
Zkusme zjistit, jak je od toho můžeme s našimi americ-
kými spojenci odradit.
K využití vesmíru. Vesmírný průmysl bude příštích
padesát let ze strategického a vojenského pohledu zá-
kladním prvkem pro ekonomickou konkurenceschop-
nost. Žádná z našich zemí nezmůže nic sama. Potře-
bujeme se sjednotit pro využití vesmíru, třeba jen
v oblasti nových telekomunikačních technologií nebo
v biotechnologiích.
Musíme se podílet na uspořádání planety a světa
v 21. století a to znamená, že musíme nově definovat
vztahy se sousedními oblastmi. Evropa potřebuje pře-
devším stabilní hranice. Bez nich by ji naši občané ne-
přijali. Z Evropy by se stala regionální organizace OSN
se svými diplomaty — šastnými, že se potkávají, ale
bez jakéhokoli vlivu i bez schopnosti bránit naše hlav-
ní zájmy. Potřebujeme definovat privilegované part-
nery a s nimi vytvořit zájmové, kulturní, nebo dokon-
ce politické společenství. Máme zájem na tom, aby
velké sousední země — ruský svět, kavkazské země,
země Blízkého východu, země Maghrebu, severní Afri-
ky — byly zeměmi, které zachovávají mír mezi sebou
i s námi, zeměmi, které pokračují v cestě k demokracii,
právnímu státu, obraně lidských práv a které s námi
uzavřely dlouhodobé dohody o zásobování energií či
o výměnách pracovních sil. Budeme potřebovat mno-
ho pracovních sil ze sousedních zemí, musíme se
EVROPA JAKO TROJÍ ZÁZRAK
[ 97 ]
97
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
s nimi proto dohodnout, jak se vyhnout terorismu, ší-
ření zbraní hromadného ničení atd.
Jinak řečeno, vinou Evropy svět zažil ve dvacátém
století světové války. První globalizace byly, kvůli Ev-
ropě, globalizacemi války. Povinností nás Evropanů je
zajistit, abychom ve 21. století poznali globalizaci
míru.
ALAIN LAMASSOUR (1944)je od roku 1989 francouzským europos-lancem. Vystudoval pařížský Institutpolitických věd a École Nationaled’Administration. Působil v několikavládních funkcích a v letech 2002–2003zasedal v Evropském Konventu. V roce2004 byl zvolen tajemníkem současnévládnoucí strany UMP pro evropské zá-ležitosti.
ALAIN LAMASSOUR
[ 98 ]
98
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Christian Lequesne
Identita není danost
Už jako malý kluk jsem pochopil, že identit můžeme
mít vícero. Můj otec byl Francouz a matka Němka,
a tak jsem byl od narození konfrontován se dvěma od-
lišnými dějinami zemí, jejichž vztahy byly po dlou-
hou dobu více než antagonistické. Ve Francii jsem se
jako školák zúčastnil oslav 11. listopadu u Památníku
zemřelým, kde si připomínáme vojáky obou světo-
vých válek „padlých za Francii“. V Německu jsem zase
na hřbitůvku ve vesnici, kde bydlela má babička, po-
chopil, že tehdy zemřelo i mnoho Němců. „Zemřel
v Rusku.“ Takto se v němčině uváděl francouzský ter-
mín „padl za Francii“ a já jako kluk to pochopil někdy
v sedmdesátých letech. Dvoje dějiny, dvě země, spous-
ta zármutku a utrpení a nyní dva demokratické státy,
které oběma větvím mé rodiny umožňují žít v míru. A
už vědomě či nevědomě, odtušil jsem tím smysl ev-
ropského snažení, a také proto jsem začal podporovat
myšlenku sjednoceného kontinentu, žijícího v demo-
kracii a míru.
Tento osobní zážitek z mládí mě poučil v tom, že
identita (pojem, ke kterému jsem ve svých akademic-
kých pracích vždy pojímal značnou nedůvěru) je zále-
žitost výsostně intimní a subjektivní. Každý jedinec si
[ 99 ]
99
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
ze své empirické zkušenosti buduje svou identitu, která se
může v čase a prostoru měnit. Ve Francii se vždy cítím být
trochu Němcem, a v Německu se zase cítím být Francou-
zem. Jako mnoho Evropanů jsem se cítil být opravdovým
Evropanem ve Spojených státech a v Asii zase „zápaá-
kem“. Vzpomínám si na svou cestu po Japonsku, když
jsem cestoval na jih ostrova Honšú. Několik dní po sobě
jsem tehdy potkával jen Japonce. To je koneckonců na-
prosto normální! Jednoho rána, když jsem nastupoval do
vlaku na Kjóto, jsem se málem srazil s Australanem, který
se mnou cestoval ve stejném vagonu. Jeden jako druhý
jsme okamžitě projevili zájem si spolu popovídat: „Whe-
re are you from?“ „From France.“ „I am from Australia.“
V tom prostředí v nás naše západní identita vzbudila po-
cit solidarity.
Identita se však neomezuje na státní příslušnost, et-
nický původ či jazyk. Je spojena i s profesním životem,
s náboženstvím, s gendrem (být mužem či ženou) a se se-
xuální orientací (heterosexualita či homosexualita). Tato
různost a proměnlivost identity mě naučily hluboce ne-
důvěřovat všem, kteří se domnívají, že identita je danost,
kterou jsme dostali jednou provždy. I z tohoto důvodu se
instinktivně bráním pojmu národní identita, který je de-
finován především etnicky: pokrevní příbuzností či spo-
jením s jistým teritoriem. Více mi vyhovuje stará definice
Ernesta Renana*, podle kterého spočívá národní identita
CHRISTIAN LEQUESNE
[ 100 ]
* Ernest Renan (1823–1892), francouzský filozof a spisovatel žijícív Bretani. Je znám zejména svým historickým dílem o raném křesanstvía svými politologickými teoriemi.
100
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
zejména ve „společné chuti žít“. Tak můžeme být docela
dobře argentinského původu, ale zároveň se cítit jako
Francouzi už od chvíle, kdy jsme se rozhodli žít ve Fran-
cii. Stejně tak se můžeme narodit do rodiny vietnam-
ských obchodníků v Praze a cítit se být Čechy nebo Če-
chy a Vietnamci zároveň. Vzpomínám si na dvě takové
děti vietnamských obchodníků, které letěly z Prahy do
Francie, kde přestupovaly do Hanoje či Saigonu. Ty děti
mluvily s rodiči vietnamsky, ale jakmile si hrály jen me-
zi sebou, mluvily česky, svým každodenním jazykem,
kterým mluvily i ve škole. Čeština jim „naskakovala“
automaticky.
Když jsem žil ve střední Evropě, všiml jsem si, že téma
národní identity zde rezonovalo u mnohem větší části
obyvatelstva, než jsem byl zvyklý. Chápu samozřejmě
proč. Já se nikdy nemusel prát o to, abych uhájil svou ná-
rodní identitu. Lépe řečeno, neměl jsem nikdy strach, že
ji ztratím pod tlakem hegemonického souseda, který se
mi pod rouškou internacionalistické vulgáty vnucuje
zbraněmi. Národní socialismus a následně komunismus
ničily rozdílné identity ve střední Evropě, protože totali-
tarismy rozdílnost nesnášejí. Z tohoto období zůstaly ve
společnosti po roce 1989 určité stopy, jistý nepřiměřený
důraz na národní identitu, jistý strach z kulturní odliš-
nosti. Bylo by však mylné tvrdit, že je tato situace neměn-
ná. Pokud bude pokračovat hospodářský růst a klesat po-
čet obyvatel, země střední Evropy se budou postupně více
a více otevírat imigrantům, jako je tomu dnes ve Španěl-
sku a v Portugalsku. Tyto země se stanou mnohem různo-
IDENTITA NENÍ DANOST
[ 101 ]
101
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
rodější a budou si muset položit otázku, které hodnoty
budou muset imigranti z různých komunit přijmout za
své a která specifika jim budou naopak přiznána. Pokud si
mohu dovolit provokovat, pak tvrdím, že česká či polská
národní identita se značně přehodnotí tím, že Praha bude
mít své „China Town“ a Varšava svůj „Little Istanbul“.
Tento osud v nás nemá budit strach, nebo odpovídá mo-
dernosti našeho světa.
CHRISTIAN LEQUESNE (1962)se specializuje na evropskou integraci, jeprofesorem LSE — Sciences Po Alliancena London School of Economics and Po-litical Science v Londýně. Od ledna 2004do září 2006 byl ředitelem Centre frança-is de recherche en sciences sociales (CEF-RES) v Praze.
CHRISTIAN LEQUESNE
[ 102 ]
102
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Micheál Martin
Nacionalismus se nevyplácí
Asi největší dezinterpretací toho, jak funguje Evropská
unie, je názor, že se EU snaží ve svých členských státech
vytvořit uniformní identitu. Ve skutečnosti je však sama
Unie odrazem evropské identity, která se utváří od dob
velkých civilizací antického Říma a Řecka.
Mezistátní hranice, které se utvořily v minulosti, ne-
byly nikdy úplně uzavřené, jednotlivé kultury nebyly ni-
kdy zcela izolované. Evropské dějiny se od dějin jiných
kontinentů odlišují právě neustálou výměnou myšlenek
a nápadů.
Před nástupem letecké dopravy bylo Irsko od Evropy
vždy poněkud izolované. To, čeho si dnes na irské identi-
tě nejvíce vážíme, bylo přesto inspirováno a umocněno
naším spojením s širší evropskou identitou.
Když se například podíváme na nejstarší zdokumen-
tované irské dějiny, zjistíme, že se na vytváření společné
ostrovní identity podílela zásadním způsobem mnišská
tradice, která též pomohla vytvořit trvalé regionální
uspořádání. Tato tradice měla samozřejmě svůj původ na
evropském kontinentě. Pomohla založit doposud žijící
tradici předávání duševního bohatství.
Všechna významná období evropských dějin měla do-
pad i na Irsko. Zapsala se do událostí, které Irové považují
[ 103 ]
103
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
za „jednoznačně irské“. Nejkrvavější bitvy na irské půdě
se odehrály v důsledku sporů mezi evropskými králi kon-
ce sedmnáctého století, o jejichž vládě se v jejich zemích
mluví jen zřídka, zato v Irsku se jim věnuje dodnes velká
pozornost.
O sto let později inspirovaly francouzské „stromy svo-
body“* vznik moderního irského republikanismu a lido-
vého radikalismu.
Evropský liberalismus devatenáctého století měl ob-
rovský vliv na velkého Ira, Daniela O’Connella, který do
Evropy následně uvedl nový způsob politického jednání
v podobě nenásilného lidového hnutí.
Obrození keltské kultury bylo rozhodujícím momen-
tem moderních dějin Irska, ale znovu: neproběhlo by, ne-
být příkladu českého a maarského obrození.
Naše literární ikony — Joyce, Yeats a Beckett — jsou
autory hluboce irskými, stejně tak jsou ale nezpochybni-
telně autory evropskými.
A tak bychom se mohli zastavit u mnoha dalších pří-
kladů z oblasti společenského, ekonomického či politic-
kého vývoje mé vlasti. Jsem pevně přesvědčen, že období,
ve kterých jsme toho dokázali méně, než jsme měli či
mohli, byla právě ta, kdy jsme se zahleděli a stáhli do
sebe. Naše dějiny ukazují, že když jsme se do Evropy za-
pojili aktivně a s velkorysostí, měli jsme z toho jednak
užitek a jednak jsme se podíleli na vývoji celé Evropy.
MICHEÁL MARTIN
[ 104 ]
* Stromy svobody byly vysazovány v době Velké francouzské re-voluce.
104
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Evropská unie je nádhernou ukázkou této historické
skutečnosti. Zajištění bezprecedentně dlouhého období
míru a prosperity těm státům, které se do evropského
projektu zapojily, dalo národům perspektivu trvale udrži-
telné budoucnosti, což je v protikladu k neúspěšnému
modelu, podle kterého se Evropa chovala celé století před
podepsáním Římských smluv.
Dnešní Evropa je velmi různorodým kontinentem,
kterému se ale daří pracovat na společných hodnotách
a rozvíjet spolupráci mezi státy, a to způsobem, který co
do úspěšnosti nemá v historii obdoby.
Mnozí dávají „evropské“ do protikladu k „národní-
mu“. Jsem přesvědčen, že opomíjí skutečnost, že Evropa
byla a je místem, které „národní“ umožňuje.
MICHEÁL MARTIN (1960)je irským ministrem zahraničí. Během svékariéry vystřídal mnoho ministerskýchpostů; zastával také pozici ministra zdra-votnictví, kdy jako první prosadil zákono-dárství o zákazu kouření na pracovišti, zacož dostal od mezinárodních organizacířadu ocenění. Je bývalý středoškolský uči-tel, pracoval také jako radní ve městě Cork.
NACIONALISMUS SE NEVYPLÁCÍ
[ 105 ]
105
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Ivan Medek
Dvě odpovědi
Co z toho, co vytváří moji identitu, je obecně evropské?
Evropana ze mne dělá zakotvení v první republice — jak
díky osobním prožitkům, tak pozdějším poznatkům. Dále
mnohaletý exil. Evropská literatura, hudba a vůbec kultura.
Křesanství.
Čím by mohly být identita a zkušenosti České republiky, respekti-
ve zemí střední Evropy, významné pro budoucnost celé Evropy?
Měly by být varováním. Máme negativní zkušenosti
z dlouhého období nadvlády komunistů i z dosavadního
pokusu o návrat do slušné společnosti.
IVAN MEDEK (1925)působil jako novinář, hudební publicista, teo-retik a kritik. Byl dopisovatelem Hlasu Ameri-ky a spolupracoval s rádii Svobodná Evropa,BBC, Deutsche Welle a Radio Vatikán. V le-tech 1993–1998 působil v Kanceláři preziden-ta republiky Václava Havla.
[ 106 ]
106
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
J iří Pehe
Evropané o Evropě
Být Evropanem znamená mít hluboký cit pro dějiny
a v tomto kontextu si uvědomovat společnou historii, kte-
rou sdílíme s dalšími národy na evropském kontinentě. Ač
se interpretace našich společných dějin liší v závislosti na
tom, ze kterého národa ta která interpretace pochází, vzta-
hujeme se ke sdílené minulosti opakovaně. Nejsou to pouze
dějiny úspěchů, ale také vzájemných válek a dobývání.
Hlavními body v minulosti, ke kterým se vztahujeme, ne-
jsou pouze události, které se staly za poslední 3000 let na úze-
mí rozkládajícím se od Portugalska a Irska až po Ural a od se-
verního cípu Norska až po Sicílii a Maltu, ale také další
civilizace a říše, které na tomto území hrály významnou roli.
Stejně významné je samozřejmě křesanství jako domi-
nantní náboženství na evropském kontinentě se svými vaz-
bami k judaismu, ale také s reformačním a protireformač-
ním hnutím v západní části Evropy. To všechno vdechlo
život specifické podobě kultury, kterou můžeme snadno ro-
zeznávat jako evropskou. Tuto kulturu nepředstavuje pouze
literatura, drama a umění, ale i nepřehlédnutelné architek-
tonické styly jako gotika nebo baroko.
Jednotlivé evropské národy si rády myslí, že jejich vlast-
ní kultura je významnější než údajně „nejasná“ kultura ev-
ropská. Přesto kdo po nějaký čas žil mimo Evropu, napří-
[ 107 ]
107
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
klad ve Spojených státech, ví, že pokud se setkáváme
s jinými velkými kulturami a civilizacemi, je rozhodující
právě evropská identita, nikoli ta národní.
Střední Evropa hrála v Evropě důležitou roli mostu spo-
jujícího Východ a Západ. Zatímco západní Evropa prošla
dobou osvícenství a je pyšná na svůj racionalismus, vý-
chodní část Evropy se vyvíjela jinak a zůstala zakořeněná
v byzantské kultuře. Střední Evropa v sobě spojuje obě tyto
tradice — některé národy více, některé méně. Většina zemí
střední Evropy byla také ovládána sovětským komunis-
mem, který představoval směsici západoevropských utopis-
tických tradic, racionalismu a byzantské tradice.
Jako takové hrají země střední Evropy již nyní důleži-
tou roli v Evropské unii tím, že rozumí Západu i Východu
lépe, než si Západ s Východem rozumí navzájem. V ně-
kterých ohledech jsou tak obyvatelé střední Evropy nej-
evropštějšími ze všech evropských národů, protože byli
vystaveni vlivům z obou částí Evropy.
JIŘÍ PEHE (1955)je ředitelem New York University v Praze. Vedezároveň Pražský institut pro demokracii, eko-nomii a kulturu Newyorské university (PI-DEC). Od září 1997 do května 1999 byl ředite-lem Politického odboru Kanceláře prezidentarepubliky Václava Havla, později pracoval proprezidenta Havla jako poradce. Jiří Pehe je taképolitický analytik a je autorem mnoha kniha stovek článků a analytických studií o vývoji
ve východní Evropě. Spoluzakládal občanské sdružení ANO pro Ev-ropu, v jehož správní radě je členem.
J IŘÍ PEHE
[ 108 ]
108
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Anton Pelinka
Evropská identita
Evropská identita v sobě zahrnuje kulturní i geografický
rozměr. Je ale samozřejmé, že pojem Evropa má přede-
vším konotace geografické: Evropa není ani Brazílie ani
Japonsko. Hranice dané geograficky musíme přijmout už
kvůli rozšiřování EU. Pokud má být Turecko považováno
za evropskou součást, pak se jeho východní hranice sta-
nou hranicemi Evropy.
Evropská identita definovaná kulturně je oproti tomu
(a vždy bude) součástí široké diskuse: řecká filozofie
a římské právo, judo-křesanské dědictví, racionalismus
a osvícenství, stejně jako lidská práva; to všechno musí-
me vnímat jako nezbytné prvky naší definice Evropy.
Kulturní aspekty toho, co můžeme nazývat evrop-
ským, s sebou nesou zvláštní rozpolcenost a nejasnost:
evropské hodnoty jsou — alespoň ve svých důsledcích —
univerzální. Už z podstaty nemůže být koncept lidských
práv pěstován pouze na evropském kontinentě. Osvícen-
ství je otevřené všem. Křesanství — zvláště v interpretaci
římskokatolické církve — je evangeliem týkajícím se celé-
ho světa. Z historického pohledu se evropská identita
utvářela na evropském kontinentě, ale myšlenkově na
něj vázaná není — je postavena na univerzalismu.
[ 109 ]
109
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Jestliže přemýšlíme o Evropě jinak než jenom
v abstraktních pojmech a vnímáme ji jako výsledek
evropské integrace, který začal bezprostředně po roce
1945, pak je nejpříznačnějším rysem Evropy schop-
nost poučit se z historie: Evropská unie by nevznikla
bez společné snahy překonat stíny nacionalistické
a totalitní minulosti. Bez zkušenosti dvou světových
válek a holocaustu by evropská integrace nikdy ne-
začala. Současná Evropa je protikladem teze o neome-
zené národní suverenitě. Evropská unie není konfe-
derací svrchovaných národních států, nýbrž dosud
nehotová federace jednotlivých demokracií, která vy-
chází z konceptu sdílené suverenity. Evropa totiž dos-
tala historickou lekci: bezuzdný nacionalismus ji
ničí.
Role středoevropských států
Už od roku 1990, kdy se bývalá NDR jako skupina
německých států přidružila k Evropskému spole-
čenství, musí EU žít s regiony, které mají specifickou
zkušenost: zkušenost komunismu. S rozšířením v le-
tech 2004 a 2007 Evropskou unii už netvoří západo-
evropský „blok“ — EU se stala (téměř) panevropským
celkem.
Komunistická zkušenost vyústila v tendenci, kte-
rou EU do té doby neznala: zdůrazňování národní ne-
závislosti. Pro postkomunistické země byl vstup do
EU (a do NATO) rozhodující krok k ochraně před
ANTON PELINKA
[ 110 ]
110
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
možnou zahraniční (tj. ruskou) dominancí. Když se
země středovýchodní Evropy staly členy EU, převažu-
jící nálada byla svým způsobem protikladná k náladě
z konce čtyřicátých let a let padesátých, kdy západo-
evropské státy založily Evropské společenství. V zá-
padní Evropě byl tehdy základní poválečnou filozofií
antinacionalismus; ve středovýchodní Evropě zato
určovala transformační náladu obnova národa. Míro-
vé rozdělení Československa a násilný kolaps Jugoslá-
vie jsou důležité ukazatele dění, které následovaly po
pádu komunismu.
Dva dominantní dějinné příběhy, západoevropský
a středovýchodní, nejsou nutně v rozporu, mohou se
snadno sblížit na rovině intelektuální a teoretické.
Základní politické, ekonomické a sociální standardy,
které EU vyznává (tak, jak byly formulovány v Ko-
daňských kritériích z roku 1993), stojí proti jaké-
mukoli druhu diktatury, výslovně pak proti komunis-
mu. Podtrhují negativní zkušenost s Brežněvovou
doktrínou a vládou jedné strany. Interpretace dějin,
která bude sbližovat západní a středovýchodní po-
hled, by pak mohla znít následujícím způsobem: po-
stkomunistické země středovýchodní Evropy zůsta-
nou trvalým mementem dvou nejdramatičtějších
a nejhorších evropských zkušeností — nacismu a ko-
munismu.
Může se ale stát, že tendence postkomunistických
zemí zdůrazňovat své specifické národní zájmy a ná-
rodní svrchovanost bude podněcovat nacionalismus
EVROPSKÁ IDENTITA
[ 111 ]
111
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
na Západě. Jistá příbuznost mezi směřováním ně-
kterých středoevropských a východoevropských vlád
na jedné straně a západním latentním antievrop-
ským nacionalismem na straně druhé se ukázala
v průběhu ratifikace Ústavní smlouvy a později Lisa-
bonské smlouvy.
Budoucnost Evropy
Evropa může být (a také už je) příkladem toho, jak
překonat historii nacionalistických válek a totalitaris-
mu; jak kombinovat jednotu a rozdílnost. Proces ev-
ropské integrace je bezprecedentní: nikdy předtím Ev-
ropu nesjednocovala demokracie a snaha o vyvážené
sebeuspořádání, které funguje i bez existence jednoho
národního centra. Není to ani Francie ani Německo
ani Rusko, kdo je zodpovědný za podobu dnešní Evro-
py; je to souhra demokratických národů založená na
společných zájmech a společných hodnotách, na sna-
ze zachovat mír, svobodu a rovnost.
Proto je také nesprávný často užívaný pojem
„znovusjednocená Evropa“. Unie symbolizuje zcela
nový přístup; ani Svatá aliance po roce 1815 ani na-
poleonská říše — nemluvě o Hitlerově a Stalinově vlá-
dě — nemají nic společného s tím, co Evropa předsta-
vuje dnes. Právě naopak — Evropa je antitezí všech
těchto zkušeností. Evropa nebyla „znovusjednoce-
na“, ale vydala se novou cestou. Noví unijní členové,
země střední a východní Evropy, se nepřipojili k žád-
ANTON PELINKA
[ 112 ]
112
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
né z historicky známých podob Evropy. Jsou součástí
Evropy nové.
Národní identita a národní hrdost jsou v této Evro-
pě vítané. Ale pouze tehdy, dokud bude národní iden-
tita zdůrazňovat inkluzivnost, nikoli exkluzivnost, do-
kud bude vědomí národa schopné akceptovat —
uvnitř sebe i navenek — různé identity, lišící se vírou,
pohlavím, stářím, jazykem, historií nebo zeměpisným
původem. Evropská identita musí být směsicí jednotli-
vých dílčích národních, náboženských a politických
identit. Evropa je založena na porozumění heslu „Kaž-
dý jsme jiný — všichni jsme si rovni“.
ANTON PELINKA (1941)je rakouský politolog a historik. Vy-studoval práva ve Vídni a během svévědecké kariéry přednášel na řaděsvětových univerzit. V současnostije profesorem na Central EuropeanUniversity v Budapešti.
EVROPSKÁ IDENTITA
[ 113 ]
113
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Walter Persché
Šest doporučení malýmnárodům
Co z toho, co vytváří moji identitu, je obecně evropské?
Jako Rakušan nemohu svou identitu chápat jinak
než jako identitu, která výrazně přesahuje hranice naší
malé země.
Zřejmým a dokonce smysly postižitelným důka-
zem, že právě směsice evropských identit tvoří identi-
tu rakouskou, a to i devadesát let po rozpadu habsbur-
ské mnohonárodnostní říše, je „typicky rakouský“
jídelní lístek. Protože vídeňský řízek je ve skutečnosti
z Milána, guláš pochází z maarské pusty (kde se mu
říká perkelt) a nespočet variací vařeného hovězího
masa, kterými je rakouská kuchyně proslulá, mohl
vzniknout jen díky obrovským stádům hovězího do-
bytka v Maarsku. Tam také vznikly palačinky; stejně
jako většina ostatních „typicky rakouských“ mouční-
ků (tak se u nás říká dezertům) k nám zase přišla
z Čech, Moravy nebo z Balkánu, kam je přinesli Řeko-
vé a Turci.
Je zřejmé, že Rakušané rádi inscenují různé oblasti
života jako v opeře. Tato záliba — stejně jako radost
z hudby a hudební nadání — nezapře úzký vztah k Itá-
[ 114 ]
114
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
lii. Na druhé straně: intimnost, ale zároveň do posled-
ních podrobností propracovaná obřadnost, co se smrti
týče, je dědictvím po španělských Habsburcích.
To, že se dnes ve Vídni říká „Tramway“, a ne jako
v Německu „Strassenbahn“, svědčí o importu techno-
logií britskými investory v devatenáctém století, ti
k nám mimo jiné přinesli také moderní sport, což do-
kazují anglické názvy některých rakouských fotba-
lových klubů, o které se pak později a poměrně často
starali trenéři z Maarska (Bela Guttman), z Česka (od
Hugo Meisla až po Karla Brücknera), ze Slovenska
(Leopold Šastný), z Chorvatska (Otto Barić) nebo
z Bosny (Ivica Osim).
Sklon nás Rakušanů k sebeironii, černému humo-
ru, ale také k abstrakci, stejně jako k absurditě, to jsou
pozdní plody talmudské moudrosti, mystiky inspiro-
vané kabalou a bolestné zkušenosti z pogromů proti
našim židovským spoluobčanům, které „sklízíme“
ještě dnes, i když židovských spoluobčanů u nás žije
jen málo, nebo většina z nich byla vyhnána, odvle-
čena a zavražděna — za aktivního přispění až příliš
mnoha našich krajanů.
Velké činy na poli umění a vědy, stejně jako ty z ob-
lasti diplomacie, kterými je Rakousko známé, nachá-
zely svůj zdroj v potenciálu talentů pocházejících ze
všech koutů Evropy, od Lotrinska až po Halič. Jsou to
talenty, které dozrály vzájemným podněcováním
v tavicím kotlíku středoevropského centra, ale působi-
ly také zpětně v těch regionech, ze kterých vzešly.
ŠEST DOPORUČENÍ MALÝM NÁRODŮM
[ 115 ]
115
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Jedním slovem: vše, co se Adolf Hitler naučil
v době, kdy žil jako mladík ve Vídni (po jistou dobu
v azylu pro bezdomovce), na Rakousku a Rakušanech
nenávidět a čím opovrhoval — to nečisté, jak tomu ří-
kal, kulturně, sociálně, nábožensky a původem různě
promíchané — to vytváří samu podstatu rakouské
identity, a je proto i identitou evropskou.
Čím by mohly být identita a zkušenosti České republiky,
respektive zemí střední Evropy, významné pro budoucnost
celé Evropy?
Jako všechny malé národy mohou Češi i Rakušané
přispět k budoucnosti Evropy tím, co se jako malé ná-
rody z dějin naučily:
Nestavět se na stranu té či oné velmoci, ale zastávat
roli čestného zprostředkovatele.
Orientovat se na cíl, nepřemýšlet a nejednat s ohle-
dem na prestiž.
Zaujmout stanovisko a s přesvědčením ho hájit, na-
místo nerozhodného pošilhávání po názorech
zdánlivě silnějších nebo — řečeno s Churchillem —
učinit něco kloudného raději hned, protože nikdo
neví, co vzejde z taktizování.
Neuzavírat se před světem, ale být fórem pro všech-
ny nápady, názory a vlivy, být tržištěm pro evrop-
skou tvořivost, na němž se lze potkávat, podněco-
WALTER PERSCHÉ
[ 116 ]
116
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
vat, přezkušovat, přijímat a zamítat, aniž by někdo
nad někým vítězil, či někdo s někým prohrával.
Nechtít být ani kladivem ani kovadlinou, nýbrž oh-
něm, který činí železo ohebným a tvárným.
A nechtít být větším a silnějším než ostatní, ale hbi-
tějším a rychlejším.
WALTER PERSCHÉ (1945)vystudoval architekturu na Technickéuniverzitě v rakouském Grazu a grafickýdesign na Univerzitě aplikovaného uměníve Vídni. Od roku 1966 do 1997 praco-val jako novinář a designér v Rakousku(1969–1984 deník „Kurier“, 1984–1987deník „Die Presse“, 1987–1997 týdeník„Profil“). 1997–2002 ředitel Rakouského kulturního fóra v Brati-slavě, od roku 2002 ředitel Rakouského kulturního fóra v Praze.
ŠEST DOPORUČENÍ MALÝM NÁRODŮM
[ 117 ]
117
...27. listopadu 2008 20:54:57
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Alan Butt Philip
Británie a Evropa
V procesu evropské integrace, která začala už v roce
1945, hrála Británie velmi nejednoznačnou a obtížně
pochopitelnou úlohu. Mluvíme-li o povaze britského
závazku vůči Evropě, je Británie často označována
jako „napůl odtažitá“, což je odrazem jejích silných
vazeb na Severní Ameriku. Tyto vazby Británii čas od
času připoutávají k washingtonské agendě, ačkoli to
není v britském ani evropském zájmu. Domnívám se,
že britská podpora invaze spojeneckých vojsk do Iráku
v roce 2003 byla právě tento případ.
Ambivalentní postoj Británie k EU lze shrnout do
tvrzení, že Británie vítá ekonomické výhody, které jí
členství přináší, ale většinou už není ochotná zaplatit
za ně politickou cenu. Navíc máme, my Britové, sklon
brát ekonomické výhody — např. rostoucí obchod, in-
vestice a zaměstnanost — jako samozřejmost, a přitom
si stále stěžujeme na jakékoli přesuny moci do Bruselu
nebo na slabomyslné či malicherné zásahy brusel-
ských „byrokratů“.
Po druhé světové válce neměla britská politická eli-
ta vůbec jasno v tom, jakým způsobem provést rekon-
strukci Evropy, následkem čehož Británie v padesátých
letech promarnila šanci stát v čele integračního proce-
[ 118 ]
118
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
su. Kvůli slabé ekonomice v letech šedesátých byla do-
nucena požádat o vstup do ES, který byl po desetiletí
blokován generálem de Gaullem, aby konečně vstou-
pila do Společenství v roce 1973 — v době, kdy byl po-
válečný ekonomický boom již u konce.
Británie se k ES/EU připojila v nevhodnou dobu
a z chybných důvodů. Navíc její obyvatelé nikdy
opravdu nepochopili, co bylo vlastně dohodnuto.
Britští lídři chtěli zachovat iluzi, že Británie zůstává
velmocí. Skutečnost byla přitom taková, že Británie
byla významným hráčem po boku evropských států,
ale spíše až ve druhém sledu.
Tento historický výčet měl posloužit jako omluva
za ono podivné umanutí Británie a její mnohdy zvrá-
cený přístup k unijní politice. Britové opravdu nevzali
na vědomí fakt, že jsou součástí evropského projektu.
To dokazuje například způsob, jak se vyjadřujeme. Stá-
le mluvíme o „Británii a Evropě“, protože pokud by-
chom použili pouze slovo „Evropa“, mnoho Britů by si
myslelo, že to nezahrnuje Británii. Pokud byste měli
soudit podle většiny britského tisku (který je už příliš
dlouho ovládán severoamerickými a australskými
vlastníky, naladěnými vůči Evropě nepřátelsky), mož-
ná byste nabyli dojmu, že Britské ostrovy leží někde
uprostřed Atlantiku, na půl cesty mezi Bruselem a New
Yorkem. Pravdou je, že ony slavné Doverské útesy leží
ani ne čtyřicet kilometrů od francouzského pobřeží. A
tak či onak, Britové patří k Evropě a naše historie uka-
zuje, že pokud na evropském kontinentě propukaly
BRITÁNIE A EVROPA
[ 119 ]
119
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
politické roztržky, Británie cítila potřebu intervenovat,
aby bránila svoje zájmy anebo bojovala za své stěžejní
hodnoty.
Z tohoto popisu situace vyplývá, že pro mnoho Bri-
tů je naše členství v EU spíše věcí rozumu než citu.
Naše problémy s hraničními kontrolami nebo eurem
pouze odrážejí tento postoj, a lze tudíž očekávat, že
přetrvají i nadále. Příliš málo politiků bylo dosud
ochotných změnit naše pokřivené vnímání, které je
hluboce zakořeněno v národním povědomí.
S výše uvedeným popisem evropské integrace se
však neztotožňuji. Britští přátelé a sousedé v Evropě by
neměli nabýt mylného přesvědčení, že to, co říká brit-
ská vláda, reprezentuje celé veřejné mínění. Jsem hrdý
na to, že jsem „eurooptimista“ a sedminásobný parla-
mentní kandidát za jedinou britskou politickou stranu
(liberály), která nezneužívala téma evropské integrace
k politickým hrátkám, zatímco ostatní měnili své po-
stoje podle momentální politické nálady. Především si
vážím závazku Římské smlouvy docílit „stále užšího
spojení mezi evropskými národy“. Jinými slovy, tento
projekt nemá znamenat smlouvání mezi státy, ale to,
jak změnit životy lidí k lepšímu.
Jako mnoho lidí se i já mohu pyšnit svou národní
(v mém případě britskou) i evropskou identitou. Jsem
hrdý na mnohé hodnoty a tradice své země, ale rov-
něž se raduji z velikosti evropské civilizace, která je
součástí širší evropské identity. Když jsem dospíval,
mezi mé nejoblíbenější knihy patřila Tolstého Vojna
ALAN BUTT PHILIP
[ 120 ]
120
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
a mír a mým nejoblíbenějším skladatelem byl Antonín
Dvořák. Patřím tedy spíše k evropské než britské kul-
turní tradici.
My všichni sdílíme společnou kulturu, utvořenou
z literatury, historie, hudby, umění, náboženství
a sportu. Sdílíme víru ve svobodu a demokracii. Je ku
prospěchu nás všech, že se můžeme volně pohybovat
přes hranice (jako studující, pracující nebo prostě jako
turisté). Čím více životních stylů, kultur a společen-
ského uspořádání poznáme, tím většího nadhledu
a porozumění jsme schopni. Můžeme se od sebe mno-
hému navzájem naučit a děláme to. Evropa je mno-
hem zajímavější a virulentnější místo k životu právě
kvůli míšení a vzájemnému obohacování kultur.
Rozšíření v roce 2004, kdy do Unie vstoupilo deset
nových členských států EU (včetně Polska, Maarska,
České republiky a Slovenska), považuji za jeden z nej-
větších úspěchů evropského integračního procesu.
Kdo ví, v jaké situaci by se te nacházely bývalé komu-
nistické země střední a východní Evropy, kdyby nena-
stoupily cestu k tržní ekonomice a politické demokra-
cii, jak to před jejich vstupem vyžadovala EU. Mám
obavy, že mnohé z těchto nástupnických států — po-
nechány ve vakuu a obklopené nevyzpytatelným „rus-
kým medvědem“ a nejednotnou, málo dynamickou
Evropou — by zažily velmi krušné časy. Namísto toho
našla Česká republika spolu s ostatními státy své ob-
novené čestné místo v evropských institucích. Její
obyvatelé v převážné většině rozuměli obtížím, které
BRITÁNIE A EVROPA
[ 121 ]
121
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
s sebou přináší přeměna země a které musí podstoupit,
než cele pojmou ony čtyři svobody (včetně svobody
cestovat) a budou žít plnohodnotným životem. Brit-
ská ekonomika těžila od roku 2001 z rozsáhlé emigrace
středoevropských pracovníků, kteří si tak zlepšili kva-
lifikaci, a navíc pomohla rozšířit obzory všem zúčast-
něným. A přesně v tom spočívá význam evropské
integrace!
ALAN BUTT PHILIP (1945)přednáší evropskou integraci naUniversity of Bath. Vystudoval filo-zofii, politologii a ekonomii v Ox-fordu. Po pětiletém působení jakoinvestiční bankéř se rozhodl vrátitna akademickou půdu a iniciovalspolupráci mezi univerzitou v Batha Univerzitou Karlovou, kde v sou-časnosti přednáší jako hostující pro-fesor. Je kandidátem velšských libe-rálních demokratů ve volbách doEvropského parlamentu v roce 2009.
ALAN BUTT PHILIP
[ 122 ]
122
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
J iří Přibáň
Irské NE a hranice Evropy
Kdykoli cestujeme a musíme čekat, zda nám pohranič-
ní policie či imigrační úředník povolí vstup na území
určité země, zmocňuje se nás prapodivně archetypální
pocit vlastní bezmoci. Stojíme tváří v tvář orgánu svr-
chovaného státu, který rozhoduje, zda jsme hodni
toho, abychom jako cizinci byli vpuštěni mezi „domo-
rodce“. Jako kdybychom byli už předem podezřelí,
protože chceme vstoupit tam, kam nepatříme. A tak
musíme bu žádat o vstupní vízum, nebo alespoň vy-
plnit nejrůznější dotazníky, jestli nemáme napojení
na teroristické skupiny, infekční choroby nebo sklony
ke zneužívání nemocenského pojištění, či dokonce
vlastních dětí!
Hranice, tato reálná připomínka státní suverenity
a výlučnosti, se pochopitelně mění a s nimi i jejich
funkce. Česká republika je teprve krátký čas součástí
tzv. schengenského prostoru, což znamená, že se ko-
nečně můžeme „volně toulat Evropou“. Společně
s většinou ostatních občanů EU tak máme výsadu, kte-
rou ještě v první polovině 20. století pokládal Edmund
Husserl za neřest typickou pro Cikány, kteří se podle
něho právě kvůli své nezakotvenosti a vykořeněné
toulavosti nikdy nemohou stát součástí evropské civi-
[ 123 ]
123
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
lizace. Tuto často parafrázovanou a také primitivně
zneužívanou Husserlovu poznámku z přednášky (vy-
dané později pod titulem Krize evropského lidství a fi-
losofie) z roku 1935, tj. z období nastupujícího nacis-
mu, si stojí za to připomenout. Husserl si totiž klade
otázku: „Co je příznačné pro Evropu jako duchovní
útvar?“ A přitom poznamenává: „V duchovním smys-
lu k Evropě patří nepochybně britská dominia, Spoje-
né státy apod., ale nenáleží k ní Eskymáci nebo Indiá-
ni jarmarečních menažérií či Cikáni, kteří se neustále
potulují Evropou. Řekneme-li Evropa, míníme tím
zřejmě jednotu duchovního života, působnosti a tvor-
by…“ Evropa znamená vědomí historických souvislos-
tí společně s univerzálním duchovním spojením. Ti,
kdo rezignují na univerzální myšlení a namísto něho
se klaní nejrůznějším „národním bohům“, a se jedná
o indiány nebo nacisty, do Evropy nepatří!
Husserlova řečnická poznámka je hodna odvážné-
ho ducha, který se ani v čase „krize evropského lid-
ství“ nebojí klást provokativní otázky. Dnešní Evrop-
ská unie si ovšem kráčí svou vlastní cestou, a nutno
říct, že bez ohledu na jakékoli filozofické definice
Evropy coby místa, v němž se kultivují univerzální du-
chovní hodnoty a kritický rozum. Namísto civilizač-
ní definice Evropy bychom dnes mohli náš konti-
nent s jistou dávkou ironie spojovat především se sítí
levných leteckých společností, systémem vysokoškol-
ských studijních pobytů nebo fotbalovou Ligou mis-
trů. Technologie má větší sílu přesvědčivosti než odvo-
J IŘÍ PŘIBÁŇ
[ 124 ]
124
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
lávání na duchovní hodnoty. Z původně evropského
osvícenství se dnes stal globálně sociologický projekt,
nikoli etický úkol. Chtělo by se dodat, že kdo chce ro-
zumět dnešní Evropě, musí studovat sociální vědy, ni-
koli spekulativní filozofii!
� � �
Právě v tomto duchu je třeba studovat i proměnu hra-
nic, jejich funkce a kontroly pohybu obyvatelstva
Unie. Evropský genius loci sice spočívá v univerzalitě
kritického myšlení, ale tato tradice, stejně jako který-
koli jiný pokus o definici univerzálního „evropan-
ství“, představuje paradox, protože podstatou každé
kolektivní identity je rozdíl mezi „my“ a „oni“. My
jsme Evropané stojící na straně univerzální racionali-
ty, zatímco všichni, kdo ji popírají, se automaticky vy-
čleňují ze společenství humanity. V politické rovině
tento paradox ztělesňuje ideologie kosmopolitismu,
který chce být také všeobjímající a rád by bořil všech-
ny bariéry a hranice způsobené odlišnými identitami,
ale přitom sám musí definovat podmínky kosmopolit-
ního politického společenství, a tak předem vyloučit
všechny, kdo se s tímto programem neztotožňují.
O kosmopolitní politické avantgardě sní obzvláš
evropští federalisté, kteří by rádi viděli EU jako záro-
dek pro spravedlivější model mezinárodní politiky
a multilaterálního řešení globálních problémů. Jak ag-
resivní ale může kosmopolitismus být, ukázala napří-
IRSKÉ NE A HRANICE EVROPY
[ 125 ]
125
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
klad v květnu roku 2003 Habermasova a Derridova výzva
k budování evropské státnosti a identity*. V reakci na ma-
sové protesty proti Bushovým přípravám na iráckou vál-
ku považovali oba filosofové za nutné rozejít se nejen
s americkou politickou tradicí, ale i se všemi členskými
zeměmi EU, jejichž vlády nezaujaly k tehdy plánované
válce jednoznačně odmítavý postoj. S odkazem na kos-
mopolitní hodnoty si tak Evropané v očekávání svého
vlastního zrodu coby politického národa měli uvědomit,
že nejsou žádní bigotní a povrchně arogantní Američané,
ani zaostalí sedláci odněkud z východního Polska či ma-
arské pusty.
Ve jménu kosmopolitního univerzalismu se Evropa
opět rozdělila, tentokrát na kulturně vyspělejší „starou“,
která chce podle Habermase budovat federalismus a šířit
do světa demokratické hodnoty v souladu s mezinárod-
ním právem, a „novou“, která ještě nedospěla k tomuto
politickému projektu. „Nová“ Evropa je stejně druhořadá
a zaostalá jako Spojené státy, a proto se na ni avantgardní
jádro zemí EU nemá nijak ohlížet. Asi nejlépe a s ironic-
kou noblesou tento pocit kulturně politického vyloučení
shrnul maarský spisovatel Péter Esterházy: „Kdysi jsem
byl Východoevropan. Potom mě povýšili na Středoevro-
pana. To byly skvělé časy (i když zrovna ne pro mě osob-
ně), existovaly středoevropské sny, vize a představy bu-
doucnosti (…) Před několika měsíci jsem se stal Novým
J IŘÍ PŘIBÁŇ
[ 126 ]
* Článek lze nalézt v německém deníku „Frankfurter Allgemeine Zei-tung“ ze 31. května 2003.
126
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Evropanem. Ale než jsem měl možnost zvyknout si na
toto postavení — než jsem ho dokonce mohl odmít-
nout — stal jsem se nyní druhořadým Evropanem. Je to
stejné jako s někým, kdo žil celý život v Munkácsi, nikdy
ho neopustil, ale přesto byl jednou Maarem, potom Če-
choslovákem, pak zase občanem Sovětského svazu a poté
občanem Ukrajiny. Tak se z nás v našem městě stávají
kosmopolité.“
Z tehdejší výzvy kosmopolitní intelektuální avantgar-
dy jsou dnes trosky, stejně jako z Iráku. Přes veškerou
oprávněnost odporu k válce se Habermasovi s Derridou
tehdy podařilo vytvořit nové hranice a bariéry, když chtě-
li budovat evropskou identitu z politického rozkolu a če-
hosi tak těkavého a pomíjivého, jako jsou pouliční pro-
testy. Nebylo by vhodnější odvozovat společnou identitu
naopak právě od procesu rozšiřování a sjednocování Ev-
ropy, k jakému došlo v roce 2004? A není vůbec celý kon-
cept EU jako předvoje kosmopolitní politiky, ve které
všechny domácí problémy se automaticky diskutují a řeší
jako problémy globální, sám o sobě pomýlený, protože —
jak víme už od Immanuela Kanta — kosmopolitní sen
o věčném míru je představitelný jen jako společný hřbi-
tov? Není kosmopolitní projekt vlastně popřením demo-
kratické politiky jako prostoru, v němž dochází ke každo-
denním sporům, konfliktům a prosazování kolektivních
zájmů?
� � �
IRSKÉ NE A HRANICE EVROPY
[ 127 ]
127
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Je patrné, že existuje zásadní rozdíl mezi Evropskou
unií jako hospodářsko-politickou organizací a evrop-
skou společností či civilizací, jejímž jménem občas
Unie ráda hovoří. Evropská společnost je mnohem
obecnější pojem, který zahrnuje mimo jiné i organi-
zační struktury a instituce EU. Hranice Evropy by-
chom pak neměli chápat jako kulturní sebereflexi
v Husserlově smyslu, ale jako problém politického roz-
hodování Unie. Na první pohled to vypadá, že vnitřní
hranice v EU se rychle rozpadají, takže se rozšiřuje
prostor našeho volného pohybu. Rozpad vnitřních
hranic však jde ruku v ruce s rozšiřováním Unie, které
znamená neustálé posouvání jejích vnějších hranic.
Jak se Unie rozrůstá o další státy, otázka jejích hranic
se stále více dostává do popředí, stejně jako potřeba
ujasnit si, jaký je vůbec smysl a účel této organizace
a kde případně končí možnosti a ochota jejího
rozšiřování.
Jedna z hlavních příčin současného napětí uvnitř
Evropské unie spočívá v tom, že tato organizace dosud
měla jen kandidáty na členství, ale ne sousedy. EU do-
konce s oblibou dosud řešila krize ve svém sousedství
tím, že jednotlivým stranám nabídla členství v EU vý-
měnou za ukončení válek či vyřešení vzájemných
konfliktů. Současná politika vůči zemím bývalé Jugo-
slávie nebo snaha stabilizovat vnitřní politiku států,
jakými jsou Ukrajina či Turecko, jsou toho výmluv-
ným důkazem. Nicméně po dvou rozšířeních EU o po-
stkomunistické země v letech 2004 a 2007 si tento
J IŘÍ PŘIBÁŇ
[ 128 ]
128
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
celek již není jistý sám sebou, svými politickými prio-
ritami a hodnotami, a tak se stále více začínají poli-
tici i obyvatelé EU ptát, zda a kde existují hranice roz-
šiřování Unie a co se vlastně stalo s fungováním
a podstatou této organizace, která se během posled-
ních několika let rozrostla z patnácti na dvacet sedm
členů.
Naposledy se tak zeptali Irové v referendu, kterým
odmítli Lisabonskou smlouvu. Irské NE výmluvně
ilustruje, že problém národní i evropské identity se
stále více stává problémem vnějších i vnitřních hranic
Unie. Čtyřmilionová irská společnost prožívá i díky
EU období prosperity, během něhož se proměnila z ag-
rárně venkovské do postindustriální společnosti, a tak
ve zcela jedinečném vývoji zcela přeskočila industria-
lizaci se všemi jejími proměnami a krizemi. Současně
ale se vstupem chudých postkomunistických zemí do
EU se najednou v Irsku během několika měsíců ocitlo
přes tři sta tisíc polských pracovních imigrantů a další
desetitisíce ze Slovenska, Litvy i Česka. Tento nebývalý
demografický pohyb pochopitelně vyvolal obavy
z toho, kam až se má EU v budoucnosti rozšiřovat
a zda klíčové pilíře života v Unii, totiž volný pohyb
osob a společný pracovní trh, nemají rozkladný úči-
nek na irskou společnost.
� � �
IRSKÉ NE A HRANICE EVROPY
[ 129 ]
129
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Husserl se domníval, že Evropan je ten, kdo usiluje
o univerzální poznání a lidství. Vše ostatní je nedosta-
tečné. Tento civilizační výměr ale nelze aplikovat na
politickou a hospodářskou organizaci, jakou je Evrop-
ská unie. Moderní univerzalita se v ní projevuje jako
nadvláda instrumentálního rozumu a účelnosti v ob-
lasti hospodářství, administrativy a práva. Kromě ní je
však pro EU zrovna tak typická heterogenita, takže
cestujete-li například přes Evropu automobilem, bez-
pečně poznáte, v jaké zemi se právě nalézáte. Ačkoli
jsou pravidla silničního provozu všude téměř stejná,
z odlišností ve stylu jízdy, vzájemném chování řidičů,
ale i v čistotě toaletních zařízení je snadné rozlišit,
jestli jste na francouzské či anglické straně Lamanšské-
ho průlivu nebo zda projíždíte italskými či rakouský-
mi Alpami. Tato míra kulturní heterogenity je potom
dovedena do absurdních rozměrů v evropských insti-
tucích, kde například množství oficiálních jazyků EU
denně zaměstnává stovky překladatelů a stojí miliony
eur ročně.
Přesto nás však evropská kultura ve své rozmanitos-
ti poučuje především o jedné základní pravdě, že totiž
definovat teritoriálně politické hranice Evropy pros-
třednictvím kulturního kánonu je vždy zrádné a ne-
bezpečné. Zatímco je jasné, že EU jako kterákoli jiná
politická organizace potřebuje mít jasné hranice své
teritoriální působnosti, evropská kultura a civilizace se
naopak vyznačují schopností každou hranici překo-
nat. Právě takto je třeba rozumět Husserlově pozná-
J IŘÍ PŘIBÁŇ
[ 130 ]
130
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
mce, protože kultura není nikdy jen toulání, ale na-
opak vždy také úkol a překonávání všech mezí či
překážek. Největší tragédie moderní Evropy nastaly
potom v okamžiku, kdy političtí vůdci chtěli defino-
vat teritoriální hranice prostřednictvím kulturních či
dokonce náboženských hodnot.
JIŘÍ PŘIBÁŇ (1967)je profesorem právní filozofie a so-ciologie na Cardiff University veVelké Británii a jako hostující pro-fesor přednášel mimo jiné na Stan-ford University, New York Universi-ty, University of San Francisconebo University of New South Wa-les v Sydney. Je autorem řady knihv češtině i angličtině, napříkladPod čarou umění (2008), Právnísymbolismus (2007), Jací můžemebýt? (2004), Disidenti práva (2001)nebo Právo a politika konverzace(2001). Pravidelně publikuje v čes-kém tisku.
IRSKÉ NE A HRANICE EVROPY
[ 131 ]
131
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Martin C. Putna
Věřím v Evropu — nevěřímv Evropu
Věřím v Evropu, která přišla vlastně z Asie. Z Asie totiž přišly
kořeny řecké moudrosti. Z Asie přišlo židovství i křesanství.
Z Asie vedly cesty těch nejstarších spojujících příběhů, které
vytvářely jednotu Evropy — příběhů o cestách na Západ:
o cestě Petra a Pavla do Říma, o cestě Máří Magdalény do
Francie, o cestě apoštola Jakuba do Compostely, o cestě apoš-
tola Ondřeje do Kyjeva, o cestě Josefa Arimatejského do Breta-
ně či do Anglie… Některé příběhy jsou historicky pravdivé,
některé vymyšlené. Ale na tom nesejde. Historicky pravdivý-
mi se staly všechny, kdyžtě po tisíc a více let spojovaly Evropa-
ny, dávaly jim vědomí o společně sdíleném dědictví.
Věřím v Evropu, kterou spojovala latina úředníků římské
říše, latina kleriků, latina univerzit, latina humanistů. Věřím
v Evropu, jejímiž občany byli Benedikt z Nursie i Konstantin
s Metodějem, Bernard z Clairvaux i jeho protivník Abélard,
Karel IV. i Erasmus Rotterdamský, G. G. Byron i J. W. Goethe.
Věřím v Evropu, která věřila v důstojnost každé jednotlivé lid-
ské duše. Věřím v Evropu, která věřila ve své čtyřjediné dědic-
tví — řecko-římské a židovsko-křesanské. Věřím v Evropu,
která toto dědictví — lépe či hůře — transformovala v moder-
ní humanitu. Věřím v Evropu, která věřila sama v sebe a díky
[ 132 ]
132
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
tomu dokázala vštípit své hodnoty — opět: lépe či hůře, ale
nakonec úspěšně — oběma Amerikám a alespoň částečně
i Asii a Africe. Věřím ještě i v Evropu, která se po druhé světové
válce začala sjednocovat proto, aby už mezi evropskými státy
nikdy války nevznikly.
Nevěřím však v Evropu, která nevěří ve vlastní tradici.
Nevěřím v Evropu, která věří v „direktivy“, „strategie“
a „implementace“. Nevěřím v Evropu, která se nedokázala
dohodnout ani na tom, jestli se o Pánu Bohu vůbec zmíní.
Nevěřím v Evropu, která se nedokáže rozhodnout, jestli
bude vůbec něco — natož co — dělat proti těm, kdo do ní
přicházejí s jasně deklarovaným úmyslem ji využít, zbavit
její tradice anebo vůbec zničit. Nevěřím v Evropu, která je
ve špatně skrývané závisti vůči své nejnadanější a nejúspěš-
nější dceři Americe ochotna spojovat se s mocnostmi by-
tostně antievropskými.
Nevěřím — ale pořád doufám, že Evropa přece jen ještě
pochopí, že její budoucnost může být zachráněna jen skrze
její minulost.
MARTIN C. PUTNA (1968)je literární historik a kritik, komparatista,překladatel, spisovatel a pedagog. Vystudovallatinu a ruštinu na FF UK a teologii na TF Ji-hočeské univerzity. Přednášel na FAMU, ře-zenské univerzitě a FF UK. V současnosti vy-učuje na Fakultě humanitních studií UK a jeředitelem Knihovny Václava Havla.
VĚŘÍM V EVROPU — NEVĚŘÍM V EVROPU
[ 133 ]
133
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Robert Pynsent
Co by v roce 2009 mohli Češiodejmout dnešní Evropě?
Ptáte se, co tvoří moji (předpokládám, že „národní“, ale
možná myslíte i „osobní“) identitu. Tvrdím, že žádnou
identitu nemám.
Z historického pohledu je Evropa křesanská, i když
tento (sub)kontinent byl po staletí také domovinou křes-
anů, muslimů a židovské diaspory. Pro českého radikála
ze začátku 15. století, Petra Chelčického, byli muslimové
a ostatní „pohané“ nejlepšími lidmi: nikdy neslyšeli slo-
vo Krista, a byli proto jediní, jimž bylo dovoleno využívat
násilí moci. Druzí nejlepší byli Židé. Znali Kristovo učení,
ale odmítli ho. Kromě toho trpěli proto, že uznali jinou
autoritu než Boha, když se rozhodli mít krále místo patri-
archů a proroků, a porušili tak židovskou tradici. Židé se
ale poučili ze zničení chrámu a měst a uznali Boha za nej-
vyšší autoritu. Křesané byli podle Chelčického nejhorší
lidé: znali učení Nového zákona a tvrdili, že se drží cesty
Kristovy, jenže když pak přijímali světskou autoritu, neří-
dili se ani Kázáním na hoře ani dalším Ježíšovým učením.
Tito rádoby křesané podporovali to, aby se sami kněží
podřizovali světské autoritě a vlastnili majetek. Kněží za
Chelčického života navíc jednali proti principům křes-
[ 134 ]
134
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
anství tím, že se chopili zbraní a stali se členy táborských
vojsk. Chelčický byl pacifista, nejen anarchista (veškerá
moc je hřích). Stejně jako většina tehdejších (a možná
i dnešních) intelektuálů vnímal, že nejvýznamnějším
sjednocujícím prvkem v Evropě (i mimo ni) je hřích, tedy
především smilstvo (podporované hlavním áblovým
hříchem a hříchem primitivního socialismu, závistí).
V Chelčického myšlenkách o mravně ničivé síle špatného
zacházení s pohlavním pudem vidíme počátky feminis-
tického myšlení v české kultuře. V této věci se jeho postoj
podobá postoji jiného, o generaci staršího českého zema-
na, Štítného, ačkoli Chelčický svoje mínění formuluje
nápaditěji. Podle Chelčického není výhradní vlastností
žen podléhání zlému duchu smilstva. Touha svádět, do-
týkat se, vzrušivé koketování přináleží stejnou měrou
okouzlující ženě i uslintanému muži.
Rostoucí ideologizace protižidovského cítění (ve stře-
dověku se myslelo, že židovští muži menstruují, v ilu-
minacích rukopisů a na kostelních freskách měli čerti se-
mitské rysy) a vyhnání islámských vládců (nejdříve ze
Španělska a potom z Osmanské říše během jejího dlou-
hotrvajícího úpadku) se odehrávaly zároveň s tím, jak
v Evropě slábla křesanská víra. Konec Osmanské říše
v roce 1918 byl doprovázen stále výraznějším ateismem
(či přinejmenším agnosticismem) moderny a nárůstem
materialismu, a již materialismu pseudomystického
(okultismu, new ageismu, marxismu-leninismu) anebo
hedonismu (vítězství proletářského a maloměšáckého
vkusu a módy; zdánlivé pohodlí pro všechny, pod kterým
CO BY V ROCE 2009 MOHLI ČEŠI ODEJMOUT DNEŠNÍ EVROPĚ?
[ 135 ]
135
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
se skrývá politická korektnost, plastická chirurgie a touha
se amerikanizovat). Dnešní evropský vulgární hedonis-
mus má svůj původ ve vzpouře zotročených bělochů
(vzpouře, kterou se černochům, indiánům ani Britům ne-
zdařilo potlačit): bývalá kolonie (britská, francouzská
a španělská), nyní nazývaná USA, povstala, aby si podma-
nila to, co masy považovaly za přežitek evropské kultury.
V tom se k Američanům brzo přidal i Sovětský svaz. A zví-
tězil tak Gleichschaltung. Brzy po druhé světové válce
vzniklo Evropské hospodářské společenství, nyní s přilé-
havějším názvem Evropská unie, která je sama také stro-
jem na Gleichschaltung. To neznamená, že Unie ohrožuje
národní nebo státní „identitu“ ve významu, který byl pro
toto slovo vymyšlen v devatenáctém století (a který je ob-
sažen ve vašich otázkách).
Objektivně vzato, neexistuje „identita“, natožpak
„národní identita“. Na druhou stranu „identita“ ve smys-
lu zadání otázek existuje jako mýtus, jenž je dokonce vel-
mi úspěšný a který obzvláš v průběhu posledního sta let
shledávali jako velmi užitečný politici, rasoví teoretici
a historici. Mýtus „osobní identity“ ve vašem pojetí, tj.
nikoli ve významu slova „totožnost“, který má ve výra-
zech „identita mrtvoly“ nebo „identita vraha“, neměl tak
ničivé dopady. Ještě dnes je to mýtus oblíbený zejména
u psychiatrů a sebestředných hysteriků. Je to mýtus, který
podporuje povrchní racionalizaci lakoty, závisti, žárlivos-
ti, krutosti a sebelítosti. Zdá se, že také posvěcoval iracio-
nálno, jako by všechny city, pudy a touhy byly skutečně
iracionální. Relativismus je morálně špatný, ale věřím, že
ROBERT PYNSENT
[ 136 ]
136
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
racionalita se chápe mnoha různými způsoby. „Osobní
identita“ je mýtus, který se může používat k ospravedlňo-
vání toho, co je amorální, a k zatemňování přesného
myšlení. Indický ekonom Amartya Sen ve své knize Násilí
a identita názorně ukázal politické aspekty „identity“:
jestliže určité skupině vnutíme určitou identitu, povede
to nevyhnutelně k násilí; jednotlivec sice může mít
„identitu“, ale pouze v podobě velkého množství růz-
ných identit.
Země bývalého sovětského bloku zažily více oné my-
tické identity než centrální země západní Evropy (Belgie,
Francie, Gibraltar, Irsko, Kypr, Lucembursko, Malta, Nizo-
zemsko, Skandinávie, Švýcarsko), a dokonce více než
nové „západní“ země, které nějaký čas žily pod jakýmsi
druhem fašismu (Finsko, Itálie, Německo, Portugalsko,
Rakousko, Španělsko). Po většinu dvacátého století země
bývalého sovětského bloku přímo hýřily různými nálep-
kami, jako dělnická třída, árijec, pokrokový, bojovník za
mír, nový člověk/řád, konečné řešení a na druhé straně
reakcionář, Žid, buržoa, kapitalista, plutokrat, rozsévač
mandelinek bramborových, válečný štváč. Největší čin,
kterým by Česká republika jako bývalý člen sovětského
bloku mohla přispět Evropské unii, je vymazat pojem
i slovo „identita“ ze všech dokumentů a z veškerého myš-
lení EU.
Protože po mnoho, mnoho let se Češi považují za nej-
vzdělanější národ v Evropě či na světě, za největší čtenáře
knih atd., mohla by Česká republika třeba uvažovat
o tom, že by se EU měla rozdělit na tábor vzdělaných, tj.
CO BY V ROCE 2009 MOHLI ČEŠI ODEJMOUT DNEŠNÍ EVROPĚ?
[ 137 ]
137
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
ty země, které neuvalují DPH na knihy, a na tábor barba-
rů, tj. země, které to dělají. Vzdělaní by samozřejmě byli
nadřazeni barbarům, čímž by v tomto amerikanizovaném
světě mohla Česká republika spustit velkou revoluci. Jako
v českém románu z konce čtrnáctého století Bruncvík by
se z Evropy stala krásná, důstojná stráž talentů a fantazie,
a ne byrokrat u dveří vulgarity, komercionalizace citů,
údů, lékařství a vysokého školství. Chelčický by býval šel
dál, já ale vím, že Česká republika ukáže v tom, jak bude
reformovat EU, spíš skromnost. A tak se jí asi nebude
chtít zakázat pít pivo, aby se tak snížila míra hříchu.
ROBERT PYNSENT (1943)je britský bohemista, přednášející češti-nu a slovenštinu na School of Slavonicand East European Studies v Londýně.Za propagaci české kultury obdrželcenu Gratias Agit. Spolupracuje s BBCa publikuje v řadě domácích i zahra-ničních periodik. Z jeho knih vyšly čes-ky Pátrání po identitě a Ďáblové, ženya národ.
ROBERT PYNSENT
[ 138 ]
138
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Ruairi Quinn
Evropa je katedrála,kterou budujeme společně
Jako irský politik vnímám svou evropskou identitu velmi
silně. Coby mladý student architektury jsem v 60. letech
procestoval celou jižní Evropu. Rok jsem žil v Aténách,
kde jsem se zaměřil na studium urbanismu. Evropská
identita se vyjevuje především v zastavěných oblastech
a ve městech; téměř každá veřejná budova v historických
centrech evropských měst nese charakteristické znaky
klasické architektury zrozené v Řecku a rozvinuté v Římě.
Od Helsinek až po Lisabon, od Edinburku až po Nikósii,
všude existuje společný architektonický jazyk, kterému
Evropané rozumějí. Klasické styly, jako dórský, iónský
a korintský, najdeme také ve Spojených státech, Kanadě,
Austrálii a Latinské Americe, a to díky dědictví evropské
historie a díky osídlování vzdálených území v uplynu-
lých staletích.
Městská architektura pomáhá evropským návštěvní-
kům cítit se v celé Evropě jako doma, a to i ve městech,
která vidí vůbec poprvé. Moderní architektura se svými
skleněnými a ocelovými kancelářskými komplexy budí
skutečný dojem internacionálnosti. Měli bychom mít na
paměti, že tento mezinárodní styl je odvozen z estetiky
[ 139 ]
139
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
evropské klasické architektury a byl vytvořen takovými
moderními velikány, jako jsou Mies Van Der Rohe, Le
Corbusier a Eero Saarinan.
V letech 1994–1997 jsem byl členem Evropské rady
ministrů financí, ECOFIN. Naším hlavním úkolem bylo
pracovat na projektu jednotné evropské měny, který byl
spuštěn s podpisem Maastrichtské smlouvy v roce
1992. Ministři museli vzít v potaz mnoho aspektů tohoto
složitého projektu včetně toho, že bude nutné vytvořit
novou měnu a nezávislou Centrální banku, která bude
ovládáná nezávislými suverénními státy.
V roli prezidenta ECOFIN v roce 1996 jsem svým kole-
gům připomínal, že jsme jako skupina středověkých sta-
vitelů, kteří budují jednu z nejúžasnějších evropských ka-
tedrál. Politický design evropské měny byl navržen
hlavami vlád. Úkolem nás, finančních inženýrů, bylo po-
starat se o to, aby stavba byla stabilní a nezřítila se. V sou-
těži o design evropských bankovek byl nakonec přijat
vítězný návrh s názvem „Architektura a mosty“. Je posta-
ven na myšlence, že různé architektonické slohy reflektu-
jí historii Evropy napříč staletími, mosty zase zdůrazňují
potřebu vytvářet kontakty mezi lidmi a spojovat evropské
trhy.
Evropa je jediným kontinentem, který ve dvacátém
století změnil hned třikrát své mezinárodní hranice.
Vzpomínám si, když to bylo naposledy. Tehdy — v létě
a na podzim 1989 — panovalo na kontinentě neobyčejné
nadšení. Televize nám poskytovala průběžné zprávy
RUAIRI QUINN
[ 140 ]
140
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
o tom, co se dělo. Pro mě osobně znamenal pád berlínské
zdi návrat zemí střední a východní Evropy zpět domů.
Po mnoho let nebylo pro moji generaci jednoduché
navštívit tuto část Evropy a její obyvatelé zase nemohli
přijet k nám. Mohl jsem objevovat střední Evropu jen na
stránkách architektonických knih a prostřednictvím po-
slechu klasické hudby. Je možné nakreslit na mapu Evro-
py pomyslný čtverec dlouhý 1000 kilometrů, táhnoucí se
ze západu na východ a sahající od Baltického až k Jadran-
skému moři. Právě tam uvnitř se nachází nejen srdce Ev-
ropy, ale také kolébka našeho hudebního dědictví.
Duchovní hudba křesanských středověkých kostelů
položila základy klasické hudby, tvořivý duch a hudební
infrastruktura ve střední Evropě obstaraly „zbytek“. Vez-
měte si jen následující klasiky: Beethoven, Brahms, Cho-
pin, Dvořák, Suk, Janáček, Liszt, Haydn, Martinů, Mozart,
Mahler a Vivaldi. Jejich díla byla hrána v operách a kon-
certních síních po celé Evropě. Jejich hudba nadchla ce-
lou populaci a inspirovala mladé skladatele ve všech kou-
tech Evropy, protože promlouvala jazykem, kterému bylo
rozumět i beze slov.
Rozšířená Evropa nám může pomoci navzájem si lépe
porozumět a společně tvořit. Střední a východní Evropa
se o to v minulosti pokoušela již mnohokrát. Díky tomu-
to dědictví si můžeme uvědomit nebezpečí nacionalismu
a ocenit bohatství kulturní rozmanitosti.
V rozšířené Evropě je navíc mnoho států, které znají
velmi dobře Rusko, Turecko a zbytek Střední Asie. Tako-
EVROPA JE KATEDRÁLA, KTEROU BUDUJEME SPOLEČNĚ
[ 141 ]
141
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
vou zkušenost obyvatelé Londýna, Říma, Paříže nebo Ber-
lína postrádají.
Závěrem chci říci, že nové členské státy — až na jednu
výjimku — jsou malé svou velikostí a počtem obyvatel.
Irsko je s těmito novými přírůstky spokojeno.
Žiji na okraji Dublinského zálivu. Každé ráno se dívám
ven na lodě plovoucí na horizontu. Ty velké se nemusejí
starat o přítomnost malých lodí. Malá plavidla ale musí
pokaždé znát velikost, polohu a rychlost těch velkých.
Státy střední Evropy získaly ve své historii podobnou
zkušenost.
Budujeme novou impozantní politickou stavbu, která
jinde na světě neexistuje. Jako v případě středověkých ka-
tedrál je potřeba nějaký čas, než ji dostavíme. Práce stále
pokračují. V základech stavby leží kameny stability. Jde
o dobrovolnou unii svrchovaných, demokratických stá-
tů, sdílejících — když je to vhodné — národní sílu, o unii,
která je postavena na vládě zákona a úctě k rozmanitosti.
RUAIRI QUINN (1946)působil od 80. let v řadě minis-terských funkcí irské vládya v letech 1997–2002 byl před-sedou Labour Party. Od roku1998 je také místopředsedou so-cialistické frakce Evropskéhoparlamentu.
RUAIRI QUINN
[ 142 ]
142
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
György Schöpflin
Evropská dilemata
První polovina dvacátého století byla pro Evropu napros-
tou katastrofou, kterou si způsobili sami Evropané. Druhá
polovina téhož století byla naopak velkým úspěchem, za
který mohou opět Evropané. Působení mimoevropských
zemí, zejména Spojených států amerických a Sovětského
svazu, bylo v Evropě dvacátého století přirozeně také vel-
mi zřetelné.
Dějiny minulého století nám ukazují, že Evropané
jsou schopni se poučit a umějí své zkušenosti a svůj inte-
lektuální odkaz využít při řešení současných problémů.
Základní ponaučení, které plyne z těchto situací, zní tak,
že nejlepší, nejefektivnější a nejracionálnější řešení při-
jmou Evropané ve chvíli, kdy se za Evropany považují. Ve
chvíli, kdy dají přednost zájmu celé Evropy nad zájmem
svého státu a národa. Ve chvíli, kdy si uvědomí svou ev-
ropskou identitu, která přesahuje identity národní.
Opravdu, zájem státu nejlépe naplníme teprve tehdy,
když jej svážeme se zájmem evropským.
V tomto malém a stísněném prostoru žije spolu něja-
kých třicet pět vyspělých kultur a politických mocí, které
se střetávají, ovlivňují se a politikaří. Není tedy divu, že
konflikty byly Evropě vlastní až do momentu, než po
roce 1945 přišla na to, jak se svých nebezpečných vzorců
[ 143 ]
143
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
chování zbavit. K dosažení tohoto stavu je pochopitelně
potřeba předat část své národní suverenity, která se dříve
zdála být tou nejlepší ochranou, vyššímu evropskému
celku — což je velmi obtížné, nebo Evropané jsou vedeni
k představě, že jejich svět stojí a padá s národním státem
spíše než s Evropou. Je to s podivem, nebo koncept ná-
rodních států, jejich zájmů a identit se zrodil z velké části
právě díky evropskému prostředí.
Jedním z klíčových aspektů evropského dědictví je
soupeření ideálů. Je stěžejní pro jakoukoli legitimní před-
stavu Evropy — legitimní v tom smyslu, že je přijatelná
pro většinu Evropanů. Povšimněme si, že existují i jiné
intelektuální tradice, které na střet ideálů nejsou připra-
vené, nebo hlavní smysl života spatřují v harmonii.
V evropské myšlenkové tradici je oproti tomu stěžejní,
utopie a ideály přijímat a odmítat, zpochybňovat je a tr-
vat na realismu. Evropa získala během osvícenství schop-
nost vidět sebe samu zvnějšku, a přijmout tak svou ne-
předvídatelnost, rozpoznat, že její pravda není absolutní
a že o všem by mohlo (a mělo) být pochybováno. Odmít-
nutí absolutních hodnot a čehokoli definitivního či ne-
zpochybnitelného umožňuje Evropě reflexi a opouštění
zastaralých tradic, tedy to, čeho nejsou národní tradice —
zatížené emocemi — schopné.
Evropské principy nejsou samozřejmě vlastní všem
Evropanům ve všech situacích a obdobích, umožňují
však elitám vymezovat se vůči starým myšlenkám, a na-
opak rozšiřovat myšlenky nové mezi širší společenské
vrstvy, které se tak mohou vymanit z diskurzivní klece
GYÖRGY SCHÖPFLIN
[ 144 ]
144
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
přejatých postojů. Něco podobného se stalo po roce
1945, kdy část elity pochopila, že předválečné postoje
dovedly Evropu ke katastrofě a že existují způsoby, jak
zabránit tomu, aby se podobné situace v budoucnu ne-
opakovaly. Rozhodující však bylo, že si elita uvědomi-
la myšlenkové vakuum, které po válce vzniklo a které
znamenalo jedinečnou příležitost, aby se uskutečnila
nová vize.
Další rozměr reflexe se týká moci. V Evropě existují
velmi silné argumenty pro to, aby se moc nikdy nesou-
středila do jediného bodu a také aby existovaly mecha-
nismy, kterými lze moc zpochybnit i v situaci, kdy jeden
konkrétní vládce nashromáždí do svých rukou příliš
mnoho pravomocí. Z určitého pohledu právě v tom spo-
číval smysl druhé světové války: zneškodnit snahy na-
cistického Německa získávat stále větší moc. Poválečná
integrace Evropy byla proto cestou, jak podobným sna-
hám zabránit. Studená válka znamenala prosazování
stejné myšlenky, ovšem tentokrát vůči Sovětskému
svazu.
Politická konstrukce, postavená na těchto široce poja-
tých principech, byla nutně nedokonalá, nicméně ve
zkoušce času obstála zatím poměrně dobře. Zůstává však
velkou otázkou, zda nástroje evropské integrace z dvacá-
tého století jsou účelné ještě dnes. Odpovědí musí být
otazník. Zatímco na úrovni každodenního života funguje
komplexní systém regulace, vytvořený Evropskou unií
nebo jejími předchůdci, adekvátně (pomiňme te absur-
dity, které generují všechny byrokratické regulace a které
EVROPSKÁ DILEMATA
[ 145 ]
145
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
mají tak rádi novináři) v první dekádě nového století se
projevuje zdánlivě neřešitelný paradox.
EU v současné době disponuje rozsáhlými pravomoce-
mi, které jsou — v zájmu funkčnosti a efektivity — nezá-
vislé na členských státech (např. regulace v oblasti život-
ního prostředí, bezpečnosti potravin a dalších, pro
veřejnost neatraktivních otázek), jenže tyto pravomoci
nemají ani zdaleka takovou legitimitu, v jaké jsou vyko-
návány. Různé snahy zvýšit demokratickou legitimitu EU
narážejí na neochotu — v některých případech dokonce
mimořádnou neochotu — některých členských států
a veřejného mínění jejich obyvatel. Máme za to, že exis-
tuje evropský démos*, ale tento démos musí být zároveň
národně-státní a zároveň evropský, což prostě nefunguje.
To bylo poučení z neúspěšných plebiscitů ve Francii, Ni-
zozemsku a Irsku.
Pokud má tedy evropská integrace pokračovat, musí
být posílena legitimita EU, nikoli její pravomoci. Podob-
né snahy ovšem narážejí na hlasitý a explicitní odpor
členských států, nemluvě o stále zesilující eurofobii. Dis-
kuze o budoucnosti Evropy by se měly zaměřit právě na
tento problém namísto vágních, neurčitých obav napří-
klad z takzvaného evropského superstátu.
Co se týče členských států přistoupivších v letech
2004 a 2007, čelí všechny (s výjimkou Kypru a Malty) ob-
tížím, kterým staré členské země nerozumějí nebo zjevně
GYÖRGY SCHÖPFLIN
[ 146 ]
* Démos — ve starověkém Řecku lid, obyvatelstvo určitého územínebo správní jednotka, obec (pozn. red.).
146
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
rozumět nechtějí. Jednou z nich je určitě 45 let vlády mo-
nistického komunismu, ale existují i další problémy. Re-
konstrukce demokracie nebyla v těchto státech ani zdale-
ka dokončena. Starý zvyk odporu vůči komunistické
moci se leckde přeměnil v odpor vůči demokratické ne-
bo evropské moci, ačkoli rozdíl mezi nimi lidé vnímají
jen sporadicky. Nové členské země si s sebou dále nesou
dědictví éry před nástupem komunismu, což se nejvíce
ukazuje na tom, že model modernity byl v těchto státech
přejímán jako celek podle západních vzorů, které nešly
vždy plně přizpůsobit místním poměrům. Příkladem po-
dobných komplikací z nedávné doby je přijetí acquis com-
munautaire.*
Výsledkem tohoto vývoje je nerozhodnost, pasivita
a pocit, že politická moc je vykonávána bez ohledu na ná-
zory obyvatel střední a jihovýchodní Evropy. K tomu mů-
žeme přidat pocit vlastní bezvýznamnosti, který je pro
všechny tyto společnosti určující. Výsledkem je slabost
politického systému, v němž jsou pravidla považována za
ohebná, je možné se o nich stále dohadovat a jejich im-
plementace je neadekvátní, v němž je institucionální
autorita slabá a transparentnost a odpovědnost nedosa-
hují evropských standardů. Eu ale nedisponuje nástroji,
EVROPSKÁ DILEMATA
[ 147 ]
* Pojem acquis communautaire čili komunitární právo pocházíz francouzštiny. V přeneseném překladu znamená zhruba „to, čeho bylodosaženo“. Bývá používán pro označení velmi rozsáhlé sbírky právníchaktů EU, které byly přijímány po celou dobu její existence. V době vstu-pu ČR do EU čítal jejich soubor na 85 tisíc stran textu. (Převzato z inter-netových stránek „Aktivní evropský občan“ — www.cpkp.cz.)
147
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
které by umožnily tyto standardy vnutit, nebo vychází
z toho, že členské země již zmíněných standardů dosáhly.
Z této perspektivy lze vyvodit dva zásadní vnitřní
problémy EU a procesu integrace. Jednak jak posílit legiti-
mitu Unie a jednak jak zajistit, aby se nové členské státy
přiblížily nutnému minimu v oblasti demokracie a práv-
ního státu, které je běžné ve starších členských zemích.
K těmto vnitřním úkolům lze přidat mimoevropské prob-
lémy — trajektorii Spojených států, ruské úmysly, nástup
Číny a dalších neevropských zemí, stejně jako dopad glo-
balizace. Všechny tyto otázky zkrátka volají po nutné
transformaci EU.
GYÖRGY SCHÖPFLIN (1939)je europoslancem za maarskou stranu Fi-desz. Vystudoval v Glasgow a na Collegeof Europe v Bruggách. Pracoval pro Králov-ský institut pro mezinárodní otázky, proBBC a přednášel na University of London.
GYÖRGY SCHÖPFLIN
[ 148 ]
148
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Karel Schwarzenberg
Evropa musí projít tvrdýmireformami
Padesát let vývoje Evropské unie je něco neskutečného.
Zažil jsem ten vývoj od prapočátku. Když se někdy ráno
probudím, stále se divím tomu, čeho jsme vlastně dosáhli
a jak daleko jsme došli. V generaci mých rodičů a prarodi-
čů a částečně ještě v mé generaci existovaly po celé Evro-
pě nacionalistické spory a nedůvěra mezi národy. I dnes
se v EU pereme, velké i malé národy mají různé zájmy.
Jsou to ale spory v parlamentech a v jednáních, nejde
o ozbrojené konflikty. Celkem vzato jsme po celé Evropě
dosáhli velmi slušného stavu demokracie i soudnictví,
všude máme právní státy. V době, kdy jsem byl puberák,
jsme si takové vymoženosti nedokázali ani představit.
Kolik jsme měli po Evropě diktatur, kam všude jsme
nesměli jezdit a kam jsme s námahou dostali vízum! Te
jezdíme po celé Evropě s jedním pasem a žádná víza
nepotřebujeme.
Ze současného stavu Evropy bychom měli být šastni.
Je tu ale jedno nebezpečí. Neuvědomujeme si dostatečně
to, že jsme vstoupili do jednadvacátého století, a že nám
tudíž nestačí výdobytky, které jsou pro naše děti a vnou-
čata samozřejmostí. Když s nimi o tom někdy mluvím, vi-
[ 149 ]
149
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
dím, že je to pro ně otrava, jako bych je obtěžoval něja-
kým starým haraburdím. Ve staré generaci jsme zažili, že
nic na světě není samozřejmé a že všechno se může ztra-
tit — snad to oni nezažijí znovu.
Ale svět se změnil ještě v něčem jiném. Před čtyřiceti
lety jsme mohli říci, že vyspělé země jsou Severní Ameri-
ka, Evropa a Japonsko a ten zbytek se tak nějak pozvolna
vyvíjí. Sovětský svaz byl silný ve zbraních, ale hospodář-
sky ho nikdo příliš vážně nebral. Dnes zůstává silná Se-
verní Amerika a Japonsko, ale nově se vynořila Čína a In-
die. Oba státy velmi rychlým tempem, během desetiletí
dohánějí cestu, na kterou jsme my potřebovali pár set let.
Svět se mění mnohem rychleji než dříve. Musíme se
proto zamyslet nad tím, jestli naše evropské instituce
a celkový způsob našeho uspořádání obstojí i v jednadva-
cátém století. Jestli neděláme chybu, kterou v minulosti
dělalo devadesát procent všech generálů: připravujeme se
na válku a pak jsme protivníkem, který se před námi vy-
noří, překvapeni. Někdy mám z těch našich pomalých re-
akcí obavy. Mezitím než projde nějaké rozhodnutí všemi
možnými institucemi a dorazí k občanovi, svět se změní.
Stojíme před mnoha vnějšími a vnitřními výzvami
bezpečnostně-politického a sociálně-ekonomického cha-
rakteru. Za nejdůležitější považuji to, abychom zvýšili
naši konkurenceschopnost, a to se nestane, dokud nelibe-
ralizujeme obchodní politiku a nedosáhneme opravdové
deregulace. Měli bychom v Evropě projít podobnou
ozdravnou kúrou, kterou před třiceti lety naordinoval
Spojeným státům prezident Reagan.
KAREL SCHWARZENBERG
[ 150 ]
150
...27. listopadu 2008 20:54:58
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Máme nesmírný počet předpisů ve všech evropských
státech. Místo abychom je zrušili, vesele jsme na ně při-
klopili implementace různých evropských směrnic, při-
dali k tomu ještě nějaké vlastní předpisy. Pak se divíme,
že je běžný občan z Evropské unie někdy naštvaný. Ne
snad že by zmizela veliká myšlenka spojené Evropy. Pro
většinu evropských států je to vskutku ideál. Odpudivá je
ale jeho realizace, přemíra předpisů a byrokratizace, vzdá-
lenost mezi občanem a bruselskými instancemi — to
všechno vede k odcizení. Je pozoruhodné, že tyto jevy
jsou silnější ve starých evropských zemích. Tady poklesla
důvěra v Evropu, tady lidé odmítli Ústavní smlouvu. A je
na nás, abychom Evropskou unii zachránili, abychom jí
navrátili podstatu, odlehčili od všech zátěží a učinili ji
pro občana přijatelnější a atraktivní. Na tomto úkolu mů-
žou nejlépe pracovat noví členové, nebo si s sebou nene-
sou zátěž dlouhého generačního vývoje, a někdy proto
lépe vidí, co jde lidem na nervy.
Jedna ze zátěží, které jsme zdědili a která snad už po-
malu skončí, je samozřejmě společná zemědělská politi-
ka. S ní také souvisí reforma rozpočtu Evropské unie: je
nejvyšší čas, abychom se soustředili více na výzkum
a vědu a na vylepšení našich škol. Vždy kolik univerzit
můžeme měřit nejpřísnějšími měřítky? Na evropské pev-
nině to zeje prázdnotou. Je mi velice smutno z toho, když
se podívám, které vysoké školy a vědecká pracoviště v Če-
chách i v sousedních zemích opravdu dosahují špičkové-
ho hodnocení. V této oblasti jsme naprosto ztratili své
postavení. Musíme udělat odvážný krok kupředu, jinak
EVROPA MUSÍ PROJÍT TVRDÝMI REFORMAMI
[ 151 ]
151
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
zapadneme a naše vnoučata nám budou jednou vyčítat,
co jsme to dělali, že jsme zapadli za tucet jiných států na
celém světě.
Ještě jeden příklad, který ukazuje, že jsme opravdu
zmeškali vývoj. Rozhodujeme, jaký sýr kde budeme dělat,
jak budeme v Evropě pálit kořalku, ale nejsme schopni se
dohodnout na společné energetické politice.
K únavě z Evropy přispívá u některých evropských států
strach z rozšiřování Evropy. Poté co bylo přijato Bulharsko
a Rumunsko, zaznělo, že na dlouhou dobu je konec rozšiřo-
vání. Ale západní Balkán, Chorvatsko a další země stále če-
kají na přijetí do Evropy. To nesvědčí zrovna o naší velkory-
sosti ani o strategickém myšlení, o myšlení na budoucnost,
nýbrž o politické zbabělosti a krátkozrakosti. K tomu samo-
zřejmě patří reforma institucí EU. Mají za sebou několik de-
sítek let vývoje, vyšly z daností druhé poloviny dvacátého
století. Vstoupili jsme ale do jednadvacátého století, čemuž
by také naše instituce měly odpovídat. Strašně rád čtu kníž-
ky o dějinách, zabýval jsem se tím celý život, ale jestli bude-
me dějiny považovat za směrnici budoucnosti, uděláme ve-
liký omyl. Dějiny představují na cestě do budoucnosti
varovné tabule: kterých zatáček, překážek, oklik a bludných
cest se máme vyvarovat.
Měli bychom také jasně rozdělit kompetence. Všech-
ny nejasnosti — a v rodině, v jakémkoli spolku, spole-
čenství či obci — vedou ke střetům a frustraci. Bylo by tu-
díž velice dobré, abychom jasně definovali kompetence
Evropské unie a národních států a nevytvářeli jakousi še-
dou zónu. Na úrovni Evropské unie se mají rozhodovat
KAREL SCHWARZENBERG
[ 152 ]
152
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
rychle záležitosti celoevropské, a ne ty, které se můžou
rozhodovat na lokální úrovni. Je mnoho věcí, které by šly
vyřešit dole na principu subsidiarity. A naopak o věcech,
které mají dávno patřit mezi společné, se nekonečně
dlouho dohadujeme na vládních setkáních.
V roce 2009 se stane něco, s čím jsem před dvaceti lety
nepočítal ani v nejsmělejším snu: ČR bude předsedat Ev-
ropské unii. Je to veliká výzva pro poměrně malý stát, kte-
rý není příliš zkušený v záležitostech evropského fungo-
vání. Jsem ale přesvědčen, že to zvládneme. Doufám také,
že nás naši sousedé a všichni Evropané pochopí. My v Če-
chách, v srdci Evropy, jsme nadšení Evropané, milujeme
spojenou Evropu, ale taky víme, že s ní musíme pohnout,
chceme-li ji udržet při životě. Nemá-li zemřít na vlastní
sklerózu, nemá-li se udusit ve vlastní byrokracii a ne-
schopnosti k rozhodování, musíme projít velmi tvrdými
reformami.
Doufám, že české předsednictví k tomu přispěje.
KAREL SCHWARZENBERG (1937)je člen šlechtického rodu Schwarzenber-gů. V letech 1990–1992 působil jako kan-cléř československého prezidenta Václa-va Havla. V současnosti je senátorema od roku 2006 ministrem zahraničníchvěcí ČR. Karel Schwarzenberg je jednímze zakládajících členů sdružení ANO proEvropu.
EVROPA MUSÍ PROJÍT TVRDÝMI REFORMAMI
[ 153 ]
153
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Matěj Spurný
Češi v Evropě.Máme co nabídnout?
„Co jest úkolem našeho národa? Jaká je naše národní
existence?“ Těmito dvěma otázkami zaskočil českou ve-
řejnost na konci předminulého století Hubert Gordon
Schauer. V době, kdy duchovní horizont většiny přísluš-
níků české elity tvořily malé prohry a malá vítězství
v soutěži s Němci, se jakýsi mladý intelektuál opovážil
ptát se po smyslu existence našeho národa jako takového.
Jestliže otázky překvapily, pak Schauerova drzá odpově
české hlavy doslova šokovala. Odpovíme-li na otázku,
jestli je náš národ schopný přispět k myšlenkovému vý-
voji lidstva, záporně, pak podle Schauera „Evropa nemá
příčiny míti s námi sympatie a naši bojovníci shledají, že
je zbytečno zabraňovati zasypání potoka, který sám v pís-
ku se ztrácí“.*
Zatímco koncem devatenáctého století vzbudilo ka-
cířství tohoto druhu bouřlivou reakci, dnes by nás po-
dobné pochyby už ani nezarazily. Máme k tomu tři ro-
zumné důvody: za prvé jsme zvyklí, že se leccos napíše
a řekne a že to vlastně nic moc neznamená; je nám cizí
[ 154 ]
* Hubert Gordon Schauer, Naše dvě otázky, Čas, ročník 1 (1880), číslo1, str. I–IV.
154
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
emocionálně vypjatá dizkusní kultura přelomu devate-
náctého a dvacátého století. Za druhé je naše existence
zajištěna po fyzické stránce jako nikdy dříve; máme svůj
vlastní, národnostně homogenní stát, jehož existenci
v cizině nikdo nezpochybňuje. A za třetí: ti moderněji
myslící mezi námi vědí, že i kdyby náš národ skutečně
zanikl, nemusí to být zas taková tragédie. Identitu si
v globálním světě můžeme vybudovat i bez něj. Mezi
pádné důvody, proč nás Schauerova otázka dnes nevyve-
de z míry, bohužel nepatří ten, který by se nám (i Schau-
erovi) asi líbil nejvíc. Ani dnes — a možná dnes ještě
méně než v době Schauera a Masaryka — nedovedeme
říci, co je úkolem našeho národa, přinejmenším v evrop-
ském kontextu. Jsme tedy opravdu potokem, který se na-
konec ztratí v písku? Nebo jsme za oněch pár set let naší
existence přece jen vytvořili a zažili něco, čím můžeme
Evropu obohatit?
Nechci zde vršit slavné kulturní výkony našich rodá-
ků, které pochopitelně Evropu obohatily, které ale bývají
většinou omílány jen proto, aby zakryly tragický nedosta-
tek obdobných výkonů v naší české současnosti. (V sou-
vislosti s těmito výkony je ostatně podstatnější, jak pod-
porujeme kulturu dnes — a tady bychom, obávám se,
v evropském srovnání dopadli velmi bídně.)
Pokusím se na příběhu našich moderních dějin po-
ukázat na tři zajímavé zkušenosti, které se naší společnos-
ti dotkly o něco více než většiny národů, které s námi sdí-
lejí evropský osud.
ČEŠI V EVROPĚ. MÁME CO NABÍDNOUT?
[ 155 ]
155
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Radikální sebereflexe
Schopnost kritické, zpochybňující, ba někdy až té-
měř sebedestruktivní sebereflexe, s jakou se poprvé
setkáváme právě u Schauera, tvoří jeden z konstitutiv-
ních prvků české identity ve 20. století. Takzvaný spor
o smysl českých dějin, který Schauer s Masarykem roz-
poutali a jehož se posléze před první válkou i v mezi-
válečném období účastnila značná část naší intelektu-
ální a politické elity, pokračoval v pozměněné podobě
až do sedmdesátých a osmdesátých let, kdy se přenesl
do chartistického prostředí. Zajímavé na tomto sporu
je, že v něm nikdy nešlo zas tak moc o dějiny. Byl to
vždy daleko více spor o smysl české přítomnosti.
Poloha i rozloha našeho státu, náš nevelký počet
i jistá nezakotvenost daly zažít alespoň některým na-
šim myslitelům pocit nesamozřejmosti naší existen-
ce — spojený často s pozoruhodným kritickým od-
stupem. Ostatně polistopadová diskuze o vyhnání
Němců, která má své kořeny již v Chartě 77 a exilu,
svědčí o tom, že tradice kritického poodstoupení od
zažitých stereotypů u nás není zcela pohřbena. Exis-
tence této tradice vůbec neznamená, že nejsme xeno-
fobní nebo že se nemusíme ulpívání na stereotypech
obávat. Znamená spíše to, že se docela často našli lidé,
kteří byli schopni naši sebezahleděnost, přikrčenectví
a provinční omezenost trefně nazvat (případně paro-
dovat), a že to byli lidé nejen bystří, ale v rámci národa
často velice významní.
MATĚJ SPURNÝ
[ 156 ]
156
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Že se dva takoví stali v přelomových obdobích
prezidenty, může být pochopitelně náhoda, nabízí se
ale možnost tuto náhodu zúročit trochu lépe, než
jsme činili dosud. Jedná se totiž o schopnost univer-
zálně použitelnou; ne že by v postmoderní Evropě ne-
bylo dost pochyb a pochybovačů. Kritická seberefle-
xe, o níž tu mluvím, má však schopnost nahlodat
a zpochybnit právě to, co je považováno za zcela při-
rozené a nezpochybnitelné.
Jde například o tyto otázky: Kde bere Evropa drzou
jistotu, že její současný materiální blahobyt není cosi
zcela neudržitelného, chceme-li zároveň, aby jinde na
světě žili lidé důstojněji než dosud? Proč chceme Evro-
pu stále chránit před islámskými a jinými imigranty,
aniž bychom se ptali, k čemu nám taková opevněná
Evropa vlastně bude? V čem je vůbec současná Evropa
pro svět tak důležitá? Není lepší předat její materiální
i duchovní bohatství jiným? Není křesanská kultura
v dnešní sekularizované Evropě už jen mýtem, posled-
ním stéblem, kterého se chytá tonoucí kontinent, jenž
má ve skutečnosti o své identitě jen velmi mlhavé
představy? Nebo doopravdy máme světu co říct a co
dát? Kdyby tyto a jiné otázky Česko jako předsedající
země vneslo rázně do bruselského diskurzu, snad by se
dalo říci, že naši politici zůstali věrni našim nejlepším
tradicím.
ČEŠI V EVROPĚ. MÁME CO NABÍDNOUT?
[ 157 ]
157
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Problém s náboženstvím
Odpově na otázku Faustovy Markétky „Pověz, jak
to máš s náboženstvím?“ asi žádná evropská společ-
nost nehledala tak složitě a neúspěšně jako právě ta
naše. Za to, že jsme dnes i v rámci nábožensky dost
vlažné Evropy unikátním národem ateistů, zdaleka
„nevděčíme“ jen čtyřicetiletému panství KSČ. Na-
opak. Na příkladu současného Polska, ale i Ruska by se
dalo dokázat, že komunistický boj proti náboženství
byl všude tam, kde náboženství bylo pevně zakořeně-
no, naprosto neúspěšný.
Náš problém s náboženstvím, jehož kořeny jsou
spjaty s Janem Husem, husitstvím a následnou rekato-
lizací, je mnohem starší než moderní český národ.
Tato nenáboženskost či problematizovaná nábožen-
skost se dnes projevuje v lepším případě jako tolerant-
nost k různým náboženským směrům (například men-
ší mírou antisemitismu než v sousedních zemích
středovýchodní Evropy), v horším případě jako na-
prostá nezakotvenost v jakékoli tradici a ulpívání na
čistě materiálních aspektech života. Tvrdím ale, že
v nedávné minulosti měla i docela zajímavé plody.
Bylo tomu tak vždy, když v lidech neprobouzela lho-
stejnost, ale naopak zvýšenou pozornost k věcem du-
chovním. Všude tam, kde se nejistota přerodila v usi-
lovné hledání.
Církevní hierarchie a náboženské rituály, které ji-
ným usnadňují cestu k duchovním výšinám, byly řadě
MATĚJ SPURNÝ
[ 158 ]
158
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
českých myslitelů (ale nejen myslitelů) cizí už v době,
kdy obdobný odstup zdaleka nebyl tak samozřejmý.
Problém společnosti nucené po staletí k jiným for-
mám náboženského života, než by si ona byla bývala
zvolila, kdyby se vyvíjela o něco svobodněji, nutil
řadu Čechů k pozoruhodnému přemýšlení o zdrojích
etiky a smyslu lidského života vůbec. Ve výsostných
podobách najdeme úvahy ubírající se tímto směrem
samozřejmě jen u několika výjimečných, filozoficky
myslících osobností typu Tomáše Masaryka, Emanuela
Rádla, Jana Patočky nebo Václava Havla. Naladění na
moderní uvažování o duchovnosti a etice bylo však
v jistých dobách vlastní i širším vrstvám české společ-
nosti. Je-li něco z prvorepublikového étosu opravdu
aktuální, pak je to právě snaha propojit hledání iden-
tity určité pospolitosti s nenábožensky prožívanou
etikou.
Dávný český problém s náboženstvím se v průběhu
20. století stal problémem velké části Evropy. Otázku,
jak hledat víru bez náboženství — ale také, jak si bez
náboženství udržet identitu — sice lze jen stěží přeta-
vit v nějaký politický program, to ovšem palčivost
otázky nijak neumenšuje. My Češi máme zatím v po-
týkání se s ní mírný náskok. Pokud nechceme, aby
byla naším programem jen rezignovanost a nihilis-
mus, pak můžeme na tomto poli zprostředkovat zbyt-
ku Evropy cennou reflexi.
ČEŠI V EVROPĚ. MÁME CO NABÍDNOUT?
[ 159 ]
159
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Zkušenost s diktaturou
Zkušenost s moderními diktaturami má kdekdo.
I přesto ji můžeme — s ohledem na náš přínos Evro-
pě — považovat za podstatnou. A to přinejmenším ze
tří důvodů. Ze západních zemí, které mají již na zákla-
dě svého stálého členství v Radě bezpečnosti OSN zá-
sadní vliv na politiku Západu vůči diktaturám součas-
ným, tuto zkušenost nemá žádná. Ze zemí, které ji
mají, ji snad až na Německo nedokázala žádná dosud
pořádně nazvat a přetavit v cosi, co by pomáhalo řešit
současné problémy; poptávka je tedy v tomto ohledu
stále veliká. A do třetice, musíme hovořit o životě růz-
ných společností v různých diktaturách. Každý národ
má zkušenost značně originální, a pro ostatní tudíž
zajímavou.
Naše neschopnost konstruktivního, nehysterické-
ho a přitom aktivního přístupu k vlastní komunistické
historii je dvacet let po sametové revoluci až zarážející.
To, co převažuje, není reflexe ani snaha o porozumění,
ale spíše jakési výkřiky do tmy. Zapomínání a pasivitu
pravidelně střídá emotivní, bulvární a případně poli-
ticky motivované kádrování, které nás k poznání mi-
nulosti (a jejího přesahu do současnosti) neposune ani
o pí. To je opravdu neveselá bilance.
Přitom právě naše zkušenost by mohla být nesmír-
ně cenná. Zejména normalizační režim byl značně
svébytný. Jeho umění získat si relativně nenásilnou
cestou loajalitu většiny obyvatelstva, jeho způsoby
MATĚJ SPURNÝ
[ 160 ]
160
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
manipulace, jeho hierarchie i jeho v jádru korupční
charakter — to vše má svoji jemnější a kultivovanější
obdobu v naší české, ale částečně i evropské součas-
nosti. Diktatura oproštěná od brutálního teroru nám
může snad ještě lépe než stalinismus nebo nacismus
dát nahlédnout, jak složitá může být nejen obrana
proti manipulaci, ale jak je vůbec složité techniky ma-
nipulování rozpoznat. Místo novodobého kádrování
bychom se proto v konfrontaci s minulostí měli učit
poznávat sami sebe. Pokud to dokážeme, budeme, jak
by řekl Schauer, zajištěni. Evropa se o naši zkušenost,
nebo spíše o naše porozumění této zkušenosti, bude
zajímat.
Nejsme malý národ
Zvykli jsme si o sobě říkat, že jsme malý národ. Je
to jednoduché, tak nějak hezky a nenápadně nás to
zbavuje odpovědnosti. Jsme-li malí, nikdo od nás ne-
může nic čekat. Musíme být realističtí a snažit se pro-
plouvat dějinami pokud možno bez ztráty kytičky.
Má to svoje výsledky: češství se stalo synonymem
prostřednictví, nezajímavé provinčnosti až roztomilé
nerozhodnosti, vtipného cynismu a méně vtipného
oportunismu.
Ale my nejsme malý národ. V Evropě patříme do-
konce k těm větším. Naše minulost rovněž nebyla
vždy malá a bezvýznamná. Můžeme se opřít o osob-
nosti, které dokázaly přicházet s neotřelými, překvapi-
ČEŠI V EVROPĚ. MÁME CO NABÍDNOUT?
[ 161 ]
161
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
vými a odvážnými řešeními. Máme za sebou často neve-
selé, ale nikoli nezajímavé zkušenosti, v mnoha situacích
jsme prokázali schopnost kritické reflexe a vůli hledat
smysl či identitu navzdory všem těžkostem, zklamáním
i pochybám. To vše dnešní Evropa potřebuje. Pokud něco
z toho dokážeme přetavit v jednání, program nebo ales-
poň zajímavě formulované otázky, nebudeme jen „poto-
kem, který sám v písku se ztrácí“.
MATĚJ SPURNÝ (1979)vystudoval historii na FF UK. Je spoluzak-ladatelem a aktivním členem občanskéhosdružení Antikomplex, mapující historiia současnost česko-německých vztahů. Odroku 1998 pravidelně publikuje v Lido-vých novinách, v týdeníku Respekt a v ča-sopise Souvislosti.
MATĚJ SPURNÝ
[ 162 ]
162
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
J iřina Šiklová
Generace této zeměversus Evropská unie
Přednášky pro nové studenty na filozofické fakultě Uni-
verzity Karlovy obvykle začínám testem identity. Nevy-
hodnocuji to, jen diskutujeme o tom, co napsali. Napřed
studentům vysvětlím, že mají psát na všechny otázky
svoje první asociace, ty jsou nejhodnotnější. A začínám
otázkou: Kdo jsi? Po chvilce se znovu ptám: Kdo jsi? Také
třetí, čtvrtá, pátá a třeba i desátá otázka je stejná. Testova-
ní studenti a studentky si napřed myslí, že jsem se zbláz-
nila, pak pochopí, že se jedná o zjištění osobní hierarchie
faktorů sociálního statusu či sociálních rolí, které tvoří
také identitu každého z nás.
V prvních letech po převratu se na prvních místech
odpovědí objevovalo samozřejmě jméno, profese, národ-
nost, příbuzenské vztahy, často i rodné město, žena nebo
muž, občas i náboženské vyznání. Nikdy tam nebyla pří-
slušnost k nějaké politické straně. V posledních letech
tam ale vysokoškoláci píší, že jsou Evropané nebo Evro-
panky, národnost se vyskytuje méně často nebo je až na
jednom z posledních míst. Identita dle národnosti ustu-
puje do pozadí. Je to dobré nebo zlé? A pro koho je to
dobré?
[ 163 ]
163
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Vzpomínám si, jak se v roce l968 objevovaly v Pra-
ze nápisy FSNE, což znamenalo Federace Spojených
Národů Evropy. Studenti to psali vápnem na zdi a ti
starší je upozorňovali, že když toto postřehne Brežněv,
rozzuří ho to a socialismus s lidskou tváří zlikviduje
zbraněmi. Studenti to přestali psát a stejně k nám
v srpnu 1968 přijeli Sověti na tancích.
Pozitivní vztah a touha patřit k Evropě ale trvaly.
Kdyby nám někdo před rokem 1989 nabídl možnost
být členem — i tím nejmenším a zcela nevýznamným
členem — Evropské unie místo RVHP a členem NATO
místo členství ve Varšavské smlouvě, bylo by to usku-
tečnění snu. Konečně se včleníme tam, kam geogra-
ficky i kulturně patříme. Navážeme na dávné úsilí sv.
Vojtěcha, často označovaného za jednoho z prvních
Evropanů. Navážeme na úsilí českého krále Jiřího
z Poděbrad, který chtěl spojit evropské státy v obra-
nný celek proti vpádům z Osmanské říše, a také na
myšlenky o Panevropě, které hlásal a o nichž psal již
na přelomu 19. a 20. století R. Coudenhove-Kalergi
a o kterých diskutoval s Masarykem. Ve vytvoření
Panevropy viděli oba možnost zabránění národnost-
ním střetům.
To bylo před sto lety. I proto by pro nás začlenění
do EU nemělo být cizorodým prvkem, imputovaným
zvnějšku. Kéž by nám to „páni z Bruselu“ byli nabídli
hned po roce 1989! Dlouhodobé vyjednávání o eko-
nomických detailech vstupu, o počtu čističek vody na
počet obyvatel, šířce silnic a počtu recyklovatelných
J IŘINA ŠIKLOVÁ
[ 164 ]
164
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
obalů na zboží poněkud ochladilo původní nadšení
pro naše začlenění do EU. Ideál společného politicko-
-kulturního celku ustoupil utilitárním vztahům a pod-
mínkám a mnohdy v nás vyvolal pocit, že zase musíme
poslouchat staršího bratra.
Jsme v postavení kdysi silně zamilovaných milen-
ců, kteří příliš dlouho odkládají svůj sňatek, a když
ho pak uskuteční, je v tomto rozhodnutí více rozumu
než zamilovanosti. Místo idejí byl původní ideál Ev-
ropy rozmělněn do požadavků na vytvoření nového,
ekonomicky silného celku, který by byl partnerem,
ale i protiváhou USA a ve kterém my — ekonomičtí
premianti v rámci tzv. Visegrádské čtyřky — budeme
ještě dlouho hrát vedlejší roli, tedy zase budeme ob-
čany druhé kategorie. Našemu vstupu předcházela
léta, kdy jsme se nejen učili, ale připadali si jen jako ti,
kdo lidem ze Západu otevírají komnaty-archivy a pos-
kytují jim znalosti o naší sociální odlišnosti (včetně
tzv. sociálního kapitálu), aby oni k nám sem mohli
snáze vstoupit. Počítače, které nám poskytla EU pro
zpracování dat z našich zemí v letech devadesátých,
byly vynikající, ale stačily pouze na reflexi naší sku-
tečnosti a zjišování toho, co bylo zajímavé pro „tra-
diční“ státy Evropské unie. Naučili jsme se hodně, ale
opravdu partnerské vztahy to nebyly a snad ani ne-
mohly být.
Dva maarští sociologové, Miklós Hadás a Miklós
Voeroes, sborníku o tomto problému dali příznačný
název „Colonization or Partnership?“. Na obálce je
GENERACE TÉTO ZEMĚ VERSUS EVROPSKÁ UNIE
[ 165 ]
165
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
muž, který disciplinovaně cvičí, a v podtitulu je na-
psáno Eastern Europe and Western Social Sciences.
Upozorňuji, že to vyšlo v Budapešti již v roce 1996! Ji-
ným faktorem, který dosud inhibuje naši radost
z možnosti začlenění do EU, je nedůvěra vůči velkým
ekonomickým celkům. Po celý můj život se vzpomína-
lo, jak výborně fungovaly malé živnosti, malí podni-
katelé a rolníci s relativně malou výměrou polností.
Asi tomu tak vždy nebylo, ale v povědomí i našem
podvědomí zůstala nedůvěra vůči jakékoli centraliza-
ci a nepřímému řízení. Vyplývá z doby tzv. reálného
socialismu, kdy bylo vše kolektivizováno a centrálně
plánováno. Není tedy divu, že se dnes smějeme vti-
pům přirovnávajícím Brusel k Moskvě. Toto přirovná-
ní často opakují i naši politici, kterých si sice většinou
nevážíme, a dokonce jimi opovrhujeme, ale kteří
přesto rozhodují.
Proč mnozí naši politici projevují nedůvěru vůči
EU? Konečně dosáhli určitého významného postavení
a toto jejich postavení je snižováno nutností podřídit
se usnesením přijatým EU. Nedivme se, že vzdorují
a na svoje kritické, ba až výsměšné poznámky nadbí-
hající našemu pokřivenému sebevědomí získávají
voliče.
Evropská unie od převratu vždy podporovala ini-
ciativy občanů, které vznikly „zdola“, tedy nevládní,
neziskové organizace, neboli NGO’s, kterým náš sou-
časný prezident Václav Klaus říká posměšně „endžiou-
J IŘINA ŠIKLOVÁ
[ 166 ]
166
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
ismus“ a označuje to za pokračování disidentské nepoli-
tické politiky.
Nejen EU, ale i různí západní filantropové — napří-
klad George Soros, Jim Ottaway — podporovali, a do-
konce nás učili, jak zakládat občanské iniciativy a jak
pro ně získat podporu. Věděli, že silná, demokraticky
orientovaná občanská společnost, ve které občané
„dovedou řídit“ svoji obec a iniciovat lokální aktivity,
je zárukou, že v takové zemi nedojde k převratu ve
prospěch nějaké junty. Současně ale tatáž silná občan-
ská společnost omezuje vliv politiků na veřejnost, nebo
dokáže oslovit lidi sama. V době, kdy upadá vliv poli-
tických stran a programy všech politických stran jsou
skoro shodné, zastupují občanské iniciativy — když se
to sečte — mnohem větší počet lidí než politické stra-
ny. Navíc, NGO’s působí v lokalitách a ty se mnohdy
kryjí i s euroregiony, tedy porušují — a to je správné —
státní hranice. Politici na Západě asi také nemilují příliš
iniciativní občany, ale již vědí, že je neslušné NGO’s
příliš kritizovat.
EU pochopitelně navrhuje a finančně podporuje
projekty, ve kterých je prosazováno to, co je považová-
no v Evropě za správné. Již zmíněnou šířkou silnic
a čističek vody počínaje až po práva minorit, podporu
rovnosti žen a mužů přes přijetí protidiskriminačních
a azylových zákonů. Osobně s tím souhlasím, naše
Gender Studies o. p. s. a vynikající knihovna k nim ná-
ležející by bez podpory z projektů EU nemohla existo-
vat. Ale uznávám, že tato podpora unifikuje další vývoj
GENERACE TÉTO ZEMĚ VERSUS EVROPSKÁ UNIE
[ 167 ]
167
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
tohoto kontinentu, snižuje specifiky jednotlivých
zemí a vlastně i krajů. Projekty podávané do Bruselu
musí mít jednotnou úpravu, musíme se snažit —
chceme-li získat finanční podporu z EU — o propo-
jování, tedy „networking“ s ostatními organizacemi
a iniciativami občanů, s kterými bychom se jinak tře-
ba i názorově konfrontovali. Musíme psát tak, aby to
všichni zúčastnění pochopili. A tak se postupně vytvá-
ří i jakýsi eurojazyk. Větším vlastencům a vlastenkám,
než jsem já, to může vadit. V polovině let devadesá-
tých jsem tento fenomén postupu EU vůči nám na Vý-
chodě přirovnala k badatelům, kteří chtějí mít poho-
dlnější dopravu pro pozorování východní stepi. A tak
si tam postaví asfaltku. Vjíždí se tam lépe. Další gene-
race badatelů pak již nepopisuje step v jejím původ-
ním stavu, ale to, jak tam tráva a různé květiny prorůs-
tají asfaltem, a myslí si, že tomu tak bylo vždycky. Na
to, že tam ten asfalt kdysi sami navezli, se již zapo-
mnělo. Ale místní to občas ještě připomínají sobě
i těm ze Západu a kytky bez toho asfaltu jim připadají
hezčí.
Dnes EU, zvláště svou finanční podporou jen ně-
kterým projektům, iniciuje v bývalých postkomunis-
tických zemích potřeby, které — jak se domnívám —
ani nepotřebujeme. Tedy potřebujeme jen tehdy, když
chceme být součástí tohoto nejasného kontinentu,
kterému se říká Evropa. Nezapomeňme, že tento nej-
menší kontinent je jen ze západní strany jasně vyme-
zen oceánem! Na východě tvoří hranice Evropy spíše
J IŘINA ŠIKLOVÁ
[ 168 ]
168
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
stupeň industrializace, konzumu a také spletenec dál-
nic a silnic, vyznačujících se poměrně bezpečnými
nadjezdy, podjezdy a podchody a jednotně upravený-
mi koridory pro dopravu vlakem. A také tím, že se zde
určitě neumírá hladem. Stačí to k vymezení?
Ještě před sto lety se Evropa odlišovala od ostatních
kontinentů tím, že její obyvatelé byli „bílé pleti“ a je-
jich kultura vyrůstala z judaisticko-helénsko-křesan-
ských principů doplněných římským zákonodárstvím
a její hranice vyznačovaly gotické katedrály. Dnes stá-
ty EU spíše vyznačuje (vedle vysoké mobility umožně-
né dálničním spojením) vysoký životní standard, dob-
ré hygienické podmínky, zabezpečení zdraví a ve
srovnání s jinými kontinenty, včetně USA, výborný
systém sociálního zajištění. Tedy sociální jistoty. Stačí
to na vymezení identity, na kterou se ptám studentů
na začátku zimního semestru?
Dobře se v Evropě žije, rizika jsou minimální, pro
demokratický systém bezpečná, ale poněkud nudná
a málo inspirativní. K životu zde nepotřebujete ani ro-
mantismus ani heroismus. Lidská práva, na která se
zde v Evropě skoro každý odvolává, jsou možností
něco vyznávat a něčemu věřit, aniž to musí být niternou
vírou, které dáváte nebo „zaprodáváte“ svoji duši. Tak-
že i přijetí lidských práv jako evropské ideje a také
ideologie je docela pohodlné.
A co říci na závěr? Osobně jsem ráda, že jsme v EU,
považuji to za momentální optimum, je to ochrana
před nadvládou nějakého nového totalitarismu, ale
GENERACE TÉTO ZEMĚ VERSUS EVROPSKÁ UNIE
[ 169 ]
169
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
občas to zde v Evropě je a hlavně bude nudné bez rizik
a zápasů o něco nového, bez velkých a nesplnitelných
ideálů a s minimální dynamikou dalšího vývoje, a tím
i možnosti ovlivňovat běh světa.
Ale pohodlně se tu žije a ještě pár desítek let bude žít.
JIŘINA ŠIKLOVÁ (1935)vystudovala historiia filozofii na UK, kdese také v roce 1965 po-dílela na založení ka-tedry sociologie. V po-listopadovém obdobíiniciovala na FF UKvznik katedry sociálnípráce, kterou do roku2000 vedla. ZaložilaCentrum a knihovnu
Gender Studies v řadě správních rad charitativních organizací a ječlenkou redakčních rad mnoha domácích i mezinárodních periodik.Patří k zakládajícím členům sdružení ANO pro Evropu.
J IŘINA ŠIKLOVÁ
[ 170 ]
170
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Daniel Tarschys
Češi mají vzácnou historickouzkušenost
V poslední době se objevuje stále více literatury a debat vě-
nujících se tématu europeizace. Rychlým pohledem na Go-
ogle Books zjistíme, že k „europeizaci“ (a dalším psaným
formám stejného slova) existuje celkem 2454 titulů. A není
divu. Vždy se jedná o fascinující přeměnu, která se děje
přímo před našima očima. Tato přeměna je však příliš často
vnímána jako jednosměrná cesta, jako proces, který se roz-
šiřuje z centra do periferie, či jako koordinované přizpůso-
bování obecným standardům. To je ale jenom jedna strana
mince. Stejně důležité je vzájemné obohacování evrop-
ských kultur způsobené tím, že spolu stále více přicházejí
do styku. Koncept „rozšiřování“ vytváří dojem jádra, které
se otevírá, aby pohltilo periferii. Takové chápání však opo-
míjí skutečnost, že jsme stále více vystaveni rozmanitosti,
což proces europeizace nesmírně obohacuje.
Co tedy europeizace přináší novému členskému státu?
Patnáct let po vstupu České republiky do Rady Evropy
a pět let po vstupu do Evropské unie není otázkou pouze
to, jak členství ovlivnilo život, ekonomiku a politický sys-
tém v nových členských zemích. Pozornost bychom měli
věnovat také ohromující rozmanitosti českých vlivů v Ev-
[ 171 ]
171
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
ropě. Nejedná se tolik o vlivy z oblasti kultury, myšlení,
vkusu či postojů, tedy to, co naši němečtí sousedé trefně
nazývají „der Rohstoff Geist“*. Ani nad jinými vlivy by-
chom neměli ohrnovat nos. Česká piva jsou dobrá a ško-
dovky jsou vysoce ceněny. Můj první psací stroj, který
jsem koupil po usilovném spoření za přibližně dvacet eur,
byl bytelný béžový Consul. Československo si během své
trudné existence jako sovětský satelit udrželo svou pozici
malé průmyslové velmoci. A to i přesto, že Moskvou na-
diktovaná role nutila Československo obětovat velkou
část svých schopností a zdrojů závodům ve zbrojení. Tato
zkušenost nicméně zajistila Československu silnou tech-
nologickou základnu.
Nakonec se však zdají být působivější jiné věci, kterými
Čechy evropské kultuře přispěly. Architektura českých
zemí — od zlatého věku baroka po zlatý věk secese — vy-
čnívá jako dlouhá řada „divertimenti“**, které mají ná-
vštěvníka ohromit a pobavit. Jediným problémem, který
mu brání v tom, aby si tyto skvosty užil, je nesmírné množ-
ství dalších návštěvníků, kteří se vydali za stejným cílem.
Češi vnesli do Evropy ohromné a rozmanité kulturní
bohatství, které samozřejmě nikdy nebylo odděleno od
hlavního proudu na kontinentě, ale naopak stále přinášelo
svoje specifické odstíny a důrazy. Češi mají vynikající členy
v „mezinárodní republice učenců“, v hudbě a vůbec ve svě-
tě umění. Kromě mnoha setkání a estetických počinů v Pra-
DANIEL TARSCHYS
[ 172 ]
* Doslovný překlad zní „duch jako surovina“ (pozn. red.).
** Hudební forma z 18. století, lehká, určená k pobavení a uvolněníposluchače, typická jako doprovod společenských událostí (pozn. red.).
172
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
ze mám milé vzpomínky na návštěvy u vzdělaných soudců
v Brně a vzdělaných akademiků v Olomouci. Všechna tato
města a regiony byly skvělými reprezentanty střední Evro-
py dlouho předtím, než se staly součástí České republiky
nebo Evropské unie. Nová politická éra pak vytvořila vyni-
kající základ pro „stále užší unii“.
Jak jsem si povšiml, ne všichni Češi vítají tyto nové
možnosti s nadšením. Jsou tu Václavové a Václavové. Já
osobně jsem nenapravitelně proevropský, ale přiznám se,
že mám také porozumění pro euroskeptiky. Jejich kritické
otázky je třeba reflektovat a brát v potaz. Evropa nemůže
být vytvořena pouze lidmi, kteří v ni věří. Skutečně, po-
chyby jsou „přírodním zdrojem“ našeho kontinentu stej-
ně jako zmiňovaný „Rohstoff Geist“.
S tím se nese určitý ironický a zdravý odstup vůči au-
toritám. Měli bychom mít důvěryhodné vedoucí osob-
nosti, věřit jim, ale ne příliš. V tomto ohledu vstoupili
obyvatelé střední Evropy do Evropské unie s bolestnou,
ale zato vzácnou historickou zkušeností: užili si dostatek
bombastické rétoriky od svých vůdců. Ve starých člen-
ských státech nenajdeme podobnou zkušenost, jak spojit
přizpůsobivost s odporem. Tyto lekce ze socialismu v pra-
xi se už nyní ukazují pro celou Unii jako užitečné.
Takže říkám Evropě rozhodně „ano“. Ale je třeba chá-
pat, že Bruselu musíme dát jen to, co mu oprávněně nále-
ží. Zemědělská a regionální politika hrály významnou
roli při zakládání a rozšiřování Evropské unie. Jejich
smysl ale v současné době mizí a v nadcházejících letech
už jenom malá část z nich bude obsahovat nějakou přida-
ČEŠI MAJÍ VZÁCNOU HISTORICKOU ZKUŠENOST
[ 173 ]
173
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
nou hodnotu. Solidarita s chudšími částmi je určitě
důležitá, ale důležité je také pohnout se dál a přestat
posedle zjišovat, jestli bylo všem národům přiznáno
to, co jim „náleží“. Místo toho bychom se měli věno-
vat našim skutečným společným potřebám a zájmům.
„Pokud bych mohl začít znova, začal bych kultu-
rou,“ nechal se prý slyšet Jean Monnet v posledních
letech svého života. Mnozí odmítají, že by kdy něco
takového řekl, ale i kdyby měl být tento výrok apokry-
fem, trefil se do černého. Jestli v Evropě usilujeme
o skutečný pocit soudržnosti a společného veřejného
prostoru, měli bychom utrácet méně za krávy, zato
více za myšlenky.
Tedy bonne chance českému předsednictví. Naše
společné evropské dobrodružství teprve začíná.
DANIEL TARSCHYS (1943)je profesorem politologie a veřejnésprávy na Stockholmské univerzitě.V letech 1994–1999 působil na postugenerálního tajemníka Rady Evro-py. Zasedal ve švédském parlamentua vedl Kancelář ministerského před-sedy. Jeho dalším angažmá je v sou-časné době práce v poradní komisišvédské vlády, která připravuje změ-nu ústavy, či příprava expertní zprá-vy podporující rozšíření autonomiešvédských univerzit.
DANIEL TARSCHYS
[ 174 ]
174
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Maria Todorova
Pohyb mezi identitami
Narodila jsem se v Bulharsku. Do školy jsem začala chodit
v Rakousku. Nějaký čas jsem žila v Německu (východ-
ním) a docela dlouho v Rusku (tehdy Sovětském svazu).
Za posledních dvacet let jsem žila a učila ve Spojených
státech, ale nejméně třetinu času jsem strávila v různých
částech Evropy. Mám dva pasy: americký a bulharský.
I když jsem se vždy považovala za Evropanku, „Evropa“
začala brát moje evropanství na vědomí teprve minulý
rok. Předtím jsem byla ve „skutečné“ Evropě vítaná spí-
še jako americká občanka. Někdy si myslím, že to stále
platí, navzdory proklamovanému evropskému antiame-
rikanismu.
Mám poměrně vyhraněné názory: jako Východoevro-
panka jsem protestovala proti invazi násilně potlačující
demokratizaci v době Pražského jara 1968. Tato invaze,
ke které se přidala i má země, pohřbila naděje (nebo spíše
iluze) demokratického socialismu. Jako Američanka jsem
protestovala na ulicích proti válce v Iráku. Nesouhlasila
jsem také s bombardováním Srbska. Nyní, jako Evropan-
ka bona fide, se domnívám, že by Turecko mělo být sou-
částí Evropy stejně jako celý Balkán. Mé analytické myšle-
ní je dostatečně rozvinuté na to, abych si uvědomovala,
že neomezené rozšiřování Evropy je z mnoha ekonomic-
[ 175 ]
175
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
kých a politických důvodů neuskutečnitelné. Rozhodně
ale odmítám takzvané kulturní argumenty.
Co mi dává pocit, že k Evropě patřím a proč Evropu
miluji? Za prvé je to její malá rozloha, rychle se proměňu-
jící krajina, hustota osídlení, niternost času a celá staletí
odrážející se v její architektuře a umění. (Jsem koneckon-
ců historička.) Za druhé je to její savoir vivre*, které jde
ruku v ruce s notnou dávkou skepticismu, smyslem pro
humor, dobrým vínem a vůní dobrého jídla. (Humor
ovšem není všudypřítomný a někde dávají přednost
pivu.) Za třetí, a k tomu mám možná největší sympatie,
Evropa je babylonská věž: seskupení tolika jazyků na tak
malém prostoru, z nichž některé přecházejí plynule jeden
v druhý a jiné stojí hrdě v ústraní. Jistě, malá velikost
může znamenat také malichernost a provincionalismus;
skepticismus se může proměnit v pesimismus, humor
v nevlídnost. Nakonec, babylonská věž komunikuje pře-
vážně v angličtině.
Co mi dává pocit, že jsem Američanka, a co se mi líbí
na Spojených státech? Za prvé rozloha, nekonečné obzo-
ry a velikost (někdy dokonce velkorysost) země. Za druhé
specifický životní styl, který je spojen s optimismem, tvr-
dou prací a upřímně míněnou (i když ne vždy praktikova-
nou) tolerancí. Za třetí, a to bych zdůraznila ze všeho nej-
víc, obdivuji, jak se zde vytváří skutečná rasová změ jako
součást neustále probíhajícího sociálního experimentu.
Na druhou stranu, výbojnost může znamenat také expan-
MARIA TODOROVA
[ 176 ]
* Umění žít (pozn. red.).
176
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
zionismus a agresi, optimismus může přejít v naivitu,
tolerance v pouhou politickou korektnost. Tento tavicí
kotlík má ještě daleko k překonání všech rasových a kul-
turních předsudků.
Před několika lety jsem vážně uvažovala o tom, jestli
se nevrátit natrvalo zpět do Evropy. Zůstala jsem předtím
ve Spojených státech učit déle než obvykle a začala jsem
toužit po tom všem, co jsem obdivovala na své Evropě.
Strávila jsem v Evropě půl roku, než jsem se konečně roz-
hodla. Po třech měsících jsem si vzpomněla, proč jsem
emigrovala. Od té doby se snažím být při svých dočas-
ných pobytech více nestranná.
Jedno z mých dětí žije ve Francii, to druhé v Severní
Americe. Lidé se mě často ptají, kde se cítím lépe. Upřím-
ně: uprostřed Atlantiku, když přelétám (bezpečně usaze-
ná v letadle) z jedné strany na druhou a k oběma cítím
totéž, po obou se mi stýská.
A žije Amerika! Bůh žehnej Evropě! (Řekla ateistka
čtvrté generace.)
MARIA TODOROVA (1949)je bulharská historička, která publiko-vala řadu knih především o dějináchBalkánu. V poslední době se zaměřujepředevším na zkoumání problemati-ky paměti národa, nacionalismu a je-ho symbolů. Přednáší na University ofIllinois.
POHYB MEZI IDENTITAMI
[ 177 ]
177
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Magda Vášáryová
Zažili jsme dvě velké iluze
Co z toho, co vytváří moji identitu, je obecně evropské?
Neumím si představit, že moje slovenskost, tedy moje
mateřská příslušnost k slovenskému národu, obsahuje
něco, co není v souladu s evropskou kulturní a společen-
skou příslušností. Slovenský jazyk, slovenská kultura,
způsob, jakým řešíme konflikty, křest, kterým jsem se sta-
la křesankou, obsah učebnic a spousta drobností každo-
denního života — to všechno je evropské, to všechno má
základy ve starověkém Řecku, Římě, osvícenství, roman-
tismu. V tomto smyslu i zrůdná komunistická iluze je ve-
skrze evropská. Jsme Evropané nejenom proto, že jsme
četli evropskou klasickou literaturu, jsme Evropané, pro-
tože po několik generací sdílíme její nezáviděníhodný
osud. Na tom nezměnila nic ani koloniálně-vykořisova-
telská role Sovětského svazu po čtyřicet let na našem úze-
mí. Všichni jsme Evropané. My, kteří jsme dnes členy Ev-
ropské unie, jsme za osud kontinentu Evropa odpovědni
o trochu víc.
Čím by mohly být identita a zkušenosti České republiky,
respektive zemí střední Evropy, významné pro budoucnost celé
Evropy?
[ 178 ]
178
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Národy střední Evropy byly vymazány z dějin evrop-
ského kontinentu po roce 1945 a definitivně po roce
1968. To je neuvěřitelná skutečnost a právě předsednictví
České republiky v EU je příležitostí, abychom se spolu
s Čechy a Moravany vrátili nejen do učebnic a do televizí,
ale i do života všech Evropanů. Dvacáté století nám
umožnilo nasbírat podivné zkušenosti, chtělo by se říci
neopakovatelné. Zkušenosti se dvěma evropskými iluze-
mi — se spojením národní a socialistické myšlenky a se
spojením socialistické a internacionalistické myšlen-
ky —, které vedly k vytvoření totalitních režimů. Měli by-
chom umět tlumočit nebezpečí hledání tohoto „sociální-
ho a bezpečného ráje na zemi“. V Čechách i u nás na
Slovensku je totiž zlatokopů tohoto „pokladu“ stále dost.
A nepochybně je jich požehnaně i u našich sousedů. Čes-
ko jako země předsedající EU by proto nemělo zapomínat
na to, že nikoli cíl, ale hlavně cesta k cíli je nejdůležitější.
A naopak by mělo dávat pozor na hlasy, které budou tvr-
dit opak.
MAGDA VÁŠÁRYOVÁ (1948)je slovenská herečka, političkaa diplomatka. Vystudovala socio-logii na bratislavské univerzitě,působila jako velvyslankyně ČSFRv Rakousku a velvyslankyně Slo-venské republiky v Polsku. V sou-časnosti je poslankyní v Národníradě Slovenské republiky.
ZAŽILI JSME DVĚ VELKÉ ILUZE
[ 179 ]
179
...27. listopadu 2008 20:54:59
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Alexandr Vondra
Český pragmatismusmůže být Evropě
ku prospěchu
K otázce „Co z toho, co vytváří vaši identitu, je obecně
evropské?“ bych rád řekl asi toto. Zrovna v těchto mě-
sících před českým předsednictvím nemám příliš času
na vlastní introspekci. Když ale evropské záležitosti za-
čaly v posledních letech zabírat skoro veškerý můj čas,
ve fragmentech a vesměs podvědomě se přede mnou
tato otázka taky občas otevírá. Uvědomuji si však, že
mám důvody odpovídat trochu jinak, než by odpoví-
dali jiní. Celá desetiletí se pohybuji v praktické politi-
ce a v zahraniční politice zejména. To pak umožňuje si
uvědomovat takové stránky věci, které ostatní vidět
nemohou — a naopak, svádí to nevidět a podceňovat
to, co ostře vidí druzí. Navíc několik let strávených na
velvyslaneckém postu ve Spojených státech mi posky-
tlo příležitost vnímat Evropu ve všech jejích vrstvách
z odstupu. Nejsem proto dobrý příklad pro nějaké dal-
ší zobecňování.
Evropu jsem vnímal v dětství a mládí jako něco, co
leží mimo můj fyzický dosah, jako zakázané ovoce za
plotem, konkrétně za železnou oponou. Jak známo,
[ 180 ]
180
...27. listopadu 2008 20:55:00
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
zakázané ovoce chutná lépe než to domácí a ploty vy-
bízejí k přelézání. Dobře jsem si uvědomoval, že ta si-
tuace je nepatřičná, že ten plot jsme tu nechtěli a že to
ovoce je také naše a máme na něj právo, protože je ev-
ropské. Nikdy jsem se touto vnucenou nespravedlnos-
tí nesmířil. V dospělosti jsem si dobře uvědomoval, co
všechno evropského je vlastně moje a jak nevykořeni-
telně jsme do Evropy vrostlí. V Praze a v naší zemi vů-
bec jste na to naráželi na každém kroku i za starého re-
žimu, a když jste jeli dál na východ, uvědomovali jste
si to zcela hmatatelně. I přes všeobecný úpadek náš
způsob života nikdy nepřestal být evropský a nestal se
ani asijským, a dokonce ani americkým. Nikdy jsme
nepřestali chodit do kaváren a hospod, číst evropskou
literaturu, která nás formovala třeba víc než ta česká,
Mozart či Fellini byl také náš a utvářel nás stejně jako
Karel Čapek nebo Miloš Forman. Věčná Slavia nepřes-
tala hrát, režim zapomněl, že ani fotbal pocházející,
jako většina sportů, z britských ostrovů vlastně nemá
dobrý kádrový původ.
Když jsem se začal zamýšlet, proč existuje ten ne-
normální plot, musel jsem se i dobrat toho, jak vlastně
vznikl a co ho vlastně přivodilo. Začalo mi být jasné,
že to byl dlouhý sled událostí, který začal v Evropě ně-
kdy v devatenáctém století a třeba ještě dřív, a že
k němu Evropa jako celek nepřišla tak úplně bez vlast-
ního přičinění. Evropskou identitu jsem začal chápat
nejen jako společnou kulturu, způsob života a instink-
tivní postoje, ale také (nebo především) jako sdílené
ČESKÝ PRAGMATISMUS MŮŽE BÝT EVROPĚ KU PROSPĚCHU
[ 181 ]
181
...27. listopadu 2008 20:55:00
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
dějiny, sdílené hodnoty (včetně jejich občasných po-
pření), podobné naděje i společné katastrofy, selhání
a maléry. Toho všeho jsme si my Češi vrchovatě užili
nejen jako objekt, ale podíleli se na nich jako spoluau-
toři, podobně jako ostatní evropské národy.
Tím jsem ztratil nevinnost a začal jsem být k Evro-
pě obezřetnější. Věděl jsem, že Evropa je samozřejmě
poučená svým vlastním dvacátým stoletím, tím, co se
odehrálo mezi rokem 1914 a 1989. Nepřestal jsem ale
mít pochyby o tom, zda je poučená dostatečně a zda
není schopna dalších chyb a selhání. I nevyčerpatelná
kreativní síla Evropy může jí samotné být nebezpečná.
Vždy ty hrozivé „-ismy“ dvacátého století mají svůj
původ v Evropě a rodily se vesměs z ušlechtilých
i méně ušlechtilých velkých idejí. I proto zacházím
s velkými myšlenkami a nápady opatrně a snažím se je
obracet ze všech stran, dívat se, co je za nimi, a odha-
dovat, jaké všechno „kouzlo nechtěného“ mohou při-
nést. Můžu být tedy skeptik, ale zároveň i idealista. Vě-
řím, že věci jdou zařídit, změnit a že rozhodující je čin
a praktické kroky udělané v pravý čas. Jestli se chcete
takto chovat, musíte mít jasnou představu a v hlavě
střelku kompasu, která ukazuje k tomu správnému cíli.
V tom jsem zase idealista. Skepticismus a idealismus,
to je slušné dědictví evropské identity, které v sobě cí-
tím. U mne to vše ale asi prostupuje i vrstva americké-
ho pragmatismu.
Na druhou otázku, čím by měly být zkušenosti Čes-
ké republiky nebo zemí střední Evropy významné pro
ALEXANDR VONDRA
[ 182 ]
182
...27. listopadu 2008 20:55:00
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
budoucnost celé Evropy, asi nebudu příliš originální.
Zkušenosti střední Evropy z jejích nedávných dějin
jsou jistě dost odlišné od zkušeností jiných evrop-
ských regionů. Dějiny zde kráčely rychleji, než kráčely
třeba na Pyrenejském či Skandinávském poloostrově
nebo na britských ostrovech. Život v tomto regionu
byl vždy poznamenáván geopolitickými riziky. Češi si
to dobře uvědomovali, a vždy se proto snažili hledat
a udržovat větší stabilizující politické rámce, které pos-
kytovaly nebo slibovaly poskytovat určité garance ná-
rodní a státní existenci. Vždy česká politika byla loa-
jální vůči staré monarchii v podstatě až do roku 1915,
ČSR byla zakladatelskou zemí a významným aktivním
hráčem předválečné ženevské Společnosti národů,
byla spoluzakladatelem i poválečné „newyorské“ OSN.
A dlužno dodat, že po válce při hledání pevného rám-
ce strčili Češi dobrovolně hlavu do chomoutu sovět-
ského impéria.
Před pár lety vstoupila ČR do Evropské unie, vede-
ná v podstatě stejným instinktem a stejným cílem
a zároveň poučena předchozími zkušenostmi. Do to-
hoto většího rámce vstoupila dobrovolně a po zra-
lé úvaze. Proto by bylo nesmyslné přisuzovat Če-
chům ve vztahu k Unii nějaké rozkladné úmysly.
Naopak, jejich zájmem je, aby Unie (vedle NATO)
byla právě tím pevným rámcem nezávislosti, svobody
a prosperity.
Na druhé straně se ale Češi postupně naučili, že
k velkým stabilizujícím celkům je třeba přistupovat
ČESKÝ PRAGMATISMUS MŮŽE BÝT EVROPĚ KU PROSPĚCHU
[ 183 ]
183
...27. listopadu 2008 20:55:00
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
obezřetně a dbát o to, aby se svému poslání nezpro-
nevěřily, aby se nestaly nástrojem mocenské politi-
ky těch silnějších hráčů na úkor těch slabších nebo
aby vlastní slabostí nepodryly svou stabilizační
schopnost.
Protože se Češi ve dvacátém století dvakrát stali
obětí velmocenských ambicí jiných, dokážou dobře
dešifrovat jejich propagandistické a diplomatické ta-
hy. Češi tedy mívají ve zvyku být loajální k velkému
politickému rámci, který si zvolili, pokud se u nich ne-
začnou hromadit důvody ke zklamání, pocity nespra-
vedlnosti a dojem, že s nimi někdo hraje falešnou hru.
Po roce 1914 přišel rok 1918, po roce 1938 rok 1948,
po letech 1945 a 1946 přišel rok 1968 a 1989.
Češi navíc nabyli i zkušenosti s různými politický-
mi lákadly a svody. Příliš nevěří ani velkolepým ideám
a gestům ani obecným deklaracím. Mívají pocit, že
v pozadí za sliby světlých zítřků mohou být konkrétní
zájmy, za slavnostními deklaracemi nedostatek vůle.
V tomto světle je přirozené, že se Češi budou snažit Ev-
ropskou unii neustále prověřovat. Myslím, že to ne-
musí být nic špatného, může to být naopak k prospě-
chu celé Unie a jejího směřování.
V Čechách a ve střední Evropě bylo vždy obtížné
plánovat. Diskontinuita byla hlavním rysem vývoje
české společnosti v minulém století. Jen málokterý ev-
ropský národ zažil tolik proměn názvu a charakteru
svého státu, tolik obrovských majetkových převratů,
periodických emigrací, lidských tragédií zaviněných
ALEXANDR VONDRA
[ 184 ]
184
...27. listopadu 2008 20:55:00
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
politikou, i třeba jen tolik měnových reforem. To na-
učilo Čechy určitému umění improvizovat. Češi jsou
v podstatě podvědomě připraveni na jakoukoli změnu
a vědí, že jakékoli uspořádání, jakýkoli pořádek může
(i když nutně nemusí) být dočasný a že bude třeba se
zase přizpůsobit.
Ano, schopnost improvizovat, žít se změnami
a přizpůsobovat se novým okolnostem patří k české
společnosti v tom dobrém i špatném. V tom dobrém se
může stát jejím docela dobrým vkladem pro budouc-
nost Evropy, budoucnost bude Evropu k přizpůsobo-
vání stále více nutit.
Pak jsou tu ještě dvě okolnosti, které mohou mít
svůj význam. Český stát byl vždy malým státem
a jako jedna z mála evropských zemí nikdy neměl ani
zájmy za svými hranicemi ani žádné geopolitické am-
bice. Může to vést k určitému provincialismu v po-
litickém myšlení, což by bylo špatné, na druhé straně
to může vést k opatrnosti k příliš velkým ambicím ji-
ných. Označil bych to za český geopolitický rea-
lismus.
Navíc, jako malý stát nebyl ten český zvyklý hrát
politické hry s velmocemi. Ostatně v této oblasti má
svou vlastní zkušenost s velkou východní velmocí.
Tuto zkušenost nemá řada evropských zemí včetně
těch, které se o takovéto bilaterální mocenské hry po-
koušejí. Do vztahů EU s touto velmocí může ČR vnést
své realistické pohledy. Všechny středoevropské země
mají tento typ zkušeností, a mohou tedy neustále při-
ČESKÝ PRAGMATISMUS MŮŽE BÝT EVROPĚ KU PROSPĚCHU
[ 185 ]
185
...27. listopadu 2008 20:55:00
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
pomínat celé Evropské unii jak v této relaci postupovat
a jak ne. Mohou navíc i jiným členským státům připomí-
nat, že východní sousedství Unie je přinejmenším stejně
významné jako její sousedství v jiných zeměpisných
poměrech.
ALEXANDR VONDRA (1961)vystudoval geografii na Přírodovědeckéfakultě Univerzity Karlovy v Praze.V roce 1989 byl mluvčím Charty 77a jedním z autorů petice Několik vět.Od roku 1990 působil jako zahraničně-politický poradce prezidenta VáclavaHavla, první náměstek ministra zahra-ničních věcí a český velvyslanec v USA.V lednu 2007 byl jmenován místopřed-sedou vlády pro evropské záležitosti.
ALEXANDR VONDRA
[ 186 ]
186
...27. listopadu 2008 20:55:00
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Gert Weisskirchen
Perspektiva evropské identity
Nezní slova Karola Wojtyly jako vzdálená ozvěna dáv-
ných časů? „Říci Evropa znamená říci otevřenost.“
Evropa potřebuje novou občanskou identitu. Prvního
května 2004 byla příležitost ji posílit. Využili jsme ji? Ne-
nechali jsme se znovu rozdělit na „staré“ a „nové“? Ne-
vrátili jsme se zpět k rozlišování mezi „my“ a „oni“? Proč
bychom nemohli zabránit stavbě nových zdí, ačkoli se
tentokrát nazývají jen vízové režimy? Jak můžeme snášet
to ticho po smrtelných výstřelech na Zorana Djindjiće?
Měla by spolu s ním být zavražděna i evropská myšlenka,
protože se srbský nacionalismus nemůže zachránit jiným
způsobem?
Evropská identita roste při střetávání různých názorů,
v boji o cíle, za nimiž si Evropa stojí a za jejichž splněním
se chce vydat. Identita potřebuje svobodnou výměnu
v komunikativním společenství s co možná nejvíce účast-
níky. V takovém společenství se nerozlišuje, kdo přišel
jako první. Platí pouze argument, motivace a účel. Kde je
ale ta agora, kdo ji vytvořil, kdo určil pravidla společného
jednání — flexibilní, transparentní, spolehlivá? Evropský
parlament a Parlamentní shromáždění Rady Evropy jsou
první formy, v nichž byl vybojován politický střet. Nepo-
třebuje však evropská veřejnost formy s mnohem větším
[ 187 ]
187
...27. listopadu 2008 20:55:00
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
dosahem: informační média a formy, které utvářejí veřej-
né mínění? Není možné vybudovat kulturní kanál Arte
na celoevropské úrovni? Nemohli bychom podporovat
nezávislé noviny a časopisy s cílem, aby vznikla evropská
veřejnost?
Vědomosti a dovednosti, představivost a inovace: to je
síla, která Evropu posílí v těžkých bouřích. Evropa se uhá-
jí proti ekonomicky omezenému globalismu, pokud bude
její myšlenka globality vybudována na pevném základu,
neseném kulturními hodnotami, sociální spravedlností
a schopností provádět ekologické reformy.
Kdo se ptá po identitě, přemýšlí o svých schopnos-
tech. Základem pochopení je formulace těchto schopnos-
tí v řeči. Řečí Evropy je překlad. Umberto Eco se ve svém
díle Hledání dokonalé řeči táže, co umožňuje soužití na
mnohojazyčném kontinentu. Odpovídá si: záleží „na po-
rozumění kulturnímu univerzu, které vyjadřuje každý,
kdo vyslovuje řeč svých předků a svou duchovní tradici“.
Nová Evropa vznikne tehdy, jakmile se podaří znovu ob-
jevit kulturní revoluce, zúrodnit je pro postnacionální
proměnu, která právě nastala. Návrat k násilí a naciona-
lismu je možný vždy. Demokracie je křehké zboží. Fúrie
minulosti čekají pouze na signál, aby mohly odstartovat
svůj let.
Politika budování identity byla projektem nacionalis-
mu. Ten, kdo k etniku nepatřil, měl být vyloučen. Začalo
to tím, že člověku, který se nějakým způsobem provinil,
byla uloupena identita, kterou sám předtím nabyl. Tako-
vý člověk ztratil právo mít svá práva a poté ztratil svůj ži-
GERT WEISSKIRCHEN
[ 188 ]
188
...27. listopadu 2008 20:55:00
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
vot. Toto purifikující myšlení vyústilo v holocaust indus-
trializovaného masového vraždění.
Na identitu smí být pohlíženo nanejvýš z pohledu jed-
notlivce. Identita roste, když se různé identity potkávají
a dorozumějí se. Proto je občanství Evropské unie, kodifi-
kované v Lisabonské smlouvě, historickou šancí. Všichni
se tu setkávají jako sobě rovni. Každý přináší získanou
pluralitu své identity a konfrontuje ji s identitou ostat-
ních. Tímto způsobem se občané Unie vzájemně učí vidět
svou identitu v růstu spolu s identitami ostatních. V his-
torické paměti mají zkušenosti své místo. Sahají daleko
dozadu za „věk extrémů“ (Eric Hobsbawm). Nyní je mů-
žeme oživit. Evropa stojí na počátku postnacionální suve-
renity. Společenství občanů Unie vytvořilo novou přísluš-
nost, která přesahuje příslušnost lokální, regionální
i národní. Pluralita identit je mnohem bohatší. Je integ-
rována v jeden rozšiřující se evropský celek. Nové evrop-
ské občanství je možné, nebo inkluzivní demokratická
občanská práva vytvářejí nová místa, která byla předtím
ovládána vylučujícím myšlením. Historický vztah obyva-
telstva k teritoriální oblasti může být vytvořen novým
způsobem. Do popředí budou mnohem výrazněji vystu-
povat kulturní a civilizační kontury, které lidi vzájemně
spojí. Vzniknou nová centra, ukáže se regionální reliéf.
„Naše Evropa, zrozená ze zkušenosti utrpení a ztroskotá-
ní, je zavazující zakázkou rozumu (…) Rozum ale nepři-
chází bez pochybování. Pochybnost je sestrou rozmani-
tosti,“ řekl Willy Brandt.
PERSPEKTIVA EVROPSKÉ IDENTITY
[ 189 ]
189
...27. listopadu 2008 20:55:00
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
Tato vize nabízí prostor pro heterogenní, vzdorné, kre-
ativní myšlení, pro stále nová otevírání diskurzů, pro roz-
hodné a společné jednání občanů.
Co ale vytváří jádro evropské identity? V Evropě se
zrodila idea sebeobjasňující moderny: Immanuel Kant
napsal spis O věčném míru, kde je možné nalézt východis-
ko ze situace, kdy se lidé zapletou do spirály vzájemně si
způsobovaného násilí: „Musí si být navždy vzájemnou
oporou.“
Čím by mohly být identita a zkušenosti České republiky,
respektive zemí střední Evropy, významné pro budoucnost celé
Evropy?
Východní a střední Evropa, noví členové Evropské
unie, nejsou „novou Evropou“, jak je nazval americký
ministr obrany Donald Rumsfeld. Jsou jejím významným
středobodem. Města jako Praha, Riga, Bratislava nebo
Ljubljana jsou pravým evropským kulturním dědictvím.
Oběti historického vývoje minulého století s dosud ne-
zpracovanou fašistickou a komunistickou minulostí.
A přesto obrat ke svobodě, demokratickým hodnotám,
lidským právům a pluralistickému politickému vývoji
a národní nezávislosti ukázal, že obyvatelé střední a vý-
chodní Evropy byli připraveni bojovat mírovými pro-
středky za své ideály a ochotni vstoupit do evropské rodi-
ny jako rovnocenní partneři.
Revoluce a kolaps komunismu v roce 1989 započaly
hluboký a těžký společenský a ekonomický transformač-
ní proces. Ve snaze chytit vlak do Evropy bylo všechno
GERT WEISSKIRCHEN
[ 190 ]
190
...27. listopadu 2008 20:55:00
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
podřízeno tomuto cíli. Nyní jsou členy klubu se zvláštní
zkušeností a specifickou identitou. Za tuto krátkou dobu
změnili Evropskou unii svým členstvím a svými novými
postoji. Namátkou jmenujme roli národních menšin a je-
jich práva, historickou zkušenost z dob soužití většiny
a menšiny, skutečný respekt ke každé kultuře a nábožen-
ství místo snah o vytvoření „tavicího kotle“. Dalším mo-
mentem je schopnost vcítit se do situace východních
sousedů, kteří se chtějí stát členy EU, a porozumění jejich
úzkosti tváří v tvář Rusku. Pocit, že se s nimi ze strany vel-
kých států EU jedná povýšeně, je při vzpomínce na RVHP
a politický vliv Ruska stále živý a ovlivňuje každodenní
politické rozhodování těchto zemí v Evropské unii. V ne-
poslední řadě bychom si měli připomenout mladou, no-
vátorskou generaci, která má dnes svobodu a možnost
rozhodovat o podobě svého života v Evropské unii.
A dělá to aktivněji a s větším zápalem než mnohé další
mladé generace v Paříži, Londýně nebo Berlíně.
GERT WEISSKIRCHEN (1944)je členem německého parla-mentu za stranu SPD a vyučujena vyšší odborné škole v Postu-pimi. Je také držitelem medaileSolidarity za mimořádnou pod-poru tohoto polského odbojo-vého hnutí před rokem 1989.
PERSPEKTIVA EVROPSKÉ IDENTITY
[ 191 ]
191
...27. listopadu 2008 20:55:00
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen
EVROPANÉ PÍŠÍO EVROPĚ
— editoři —
Monika MacDonagh-Pajerová
a Jan Hron
Sazba a typografie [email protected]. Vy-
dalo nakladatelství Rybka Publishers, V Jirchářích
6, 110 00, v Praze v pozdním podzimu roku 2008.
www.rybkapub.cz. První vydání.
192
...27. listopadu 2008 20:55:00
Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen