ETIKA - úvod

Marek Matějka

Motto„Vědění a umění vzniká u lidí proto, že mají

zkušenost.“Aristoteles, Metafysika

Kniha I, kap. 1

Prolog

„Kdo dává bezpečnosti přednost před svobodou, je právem otrok.“

Aristoteles

Aristoteles ze Stageiry 384 p.n.l., Stageira,

Chalkidiké 322 p.n.l., ChalkidaO: Nikomachos, osobní

lékař makedonského krále Filipa II

Aristoteles ze Stageiry Oblast, odkud

pocházel Aristoteles

BiografieNarozen: 384 p.n.l.Studium v Akademii: 367 – 347 p.n.l.Vychovatel Alexandra Velikého: 343 p.n.l.Návrat do Athén: 335 p.n.lZaložení Lykeion: 335 p.n.l.Odchod do vyhnanství: 322 p.n.l.Zemřel: 322 p.n.l.

Lykeion byl předkem dnešného lycea. Název je odvozen chrámu Apollóna Lykeiského. Rovněž peripatetická škola, to podle názvu krytého

sloupořadí peripatos, které se nacházelo v místě, kde se žáci učili.

Platón versus Aristoteles Platón se zabýval zejména člověkem a

společností.

Aristoteles se zabýval vlastními pozorováními Země, oblohy, přírody, jazyka, společnosti, politiky a umění.

Platón psal zásadně v dialozích.

Aristoteles pouze zpočátku, posléze v traktátech.

Platón versus AristotelesPlatónovy dialogy se Sokratem jsou spíš

jakýmisi „chytrými dialogy“.

Aristotelovy spisy jsou ucelenými argumentovanými učebnicemi.

Platón Vlastním jménem

Aristoklés 427 p.n.l., Athény 347 p.n.l., Athény

Sokrates 469 p.n.l., Athény 399 p.n.l., Athény

Posloupnost

0 100 200 300 400 500

narození

úmrtí

AristotelésPlatónSókratés

Aristotelés 384 322Platón 427 347Sókratés 469 399

narození úmrtí

Oblasti působení anatomie, astronomie, biologie, ekonomie, embryologie, etnografie, geografie, geologie, lingvistiky, logiky, meteorologie politologie,

estetika, etika, metafyzika, rétorika teologie, výchova a vzdělávání, literatura Poezie.

Bibliografie Tradiční uspořádání (Andronikos Rhodský):

– logické (Organon), tj. Kategorie, O vyjadřování (nebo O interpretaci), První a Druhé analytiky, Topiky a O sofistických důkazech;

– přírodovědecké: Fysika, O nebi, O vzniku a zániku, Meteorologie, O duši a 17 menších spisů, přičemž u poloviny z nich se o jeho autorství pochybuje,

– Metafysiku, – etické a politické: Etika Nikomachova a Eudemova, Politika a

další 3 spisy, – rétoriku a poetiku.

Mimo stojí Athénská ústava, nalezená až v 19. století.

Typy vlády Tři právní formy obce (státu):

– monarchii, kde vládne jednotlivec ve prospěch všech občanů,

– aristokracii, kde vládnou ti nejlepší (řecky aristoi)

– politeu, kde se na vládě podílejí všichni svobodní občané.

Tři pokleslé formy:

– tyranii, vláda samozvaného vládce ve prospěch sebe samého,

– oligarchii, vládu bohatých pro svůj vlastní prospěch,

– demokracii, vládu davu.

Typy vlády„Demokracie vznikla z domněnky, že lidé, kteří

jsou si v něčem rovní (například svobodou), jsou si rovni ve všem, oligarchie naopak z předpokladu, že lidé v něčem nerovní (například v majetku), jsou nerovní vůbec.“

Typy vlády„Nejdůležitější v každé ústavě je, aby zákony

zaručily, že se nikdo z úřadu nemůže obohatit.“

Typy vlády Stavěl distinkci mezi:

– politiku a– etiku.

V soukromém životě má člověk hledat mnoho různých ctností, v politice rozhoduje spravedlnost čili „dobro těch druhých“.

Typy vlády Politika se řídí určitými pravidly, která jsou

spojena s formou vlády, a která je možno použít v každém politickém zřízení.

Porovnejme například s Machiavelliho pojetím politiky, respektive hledejme společné a rozdílné body.

Vznikání církevních řádůŘád menších bratří (Ordo Fratrum Minorum), alias

františkáni– žebravý řeholní řád založený svatým

Františkem z Assisi v roce 1209

– charakteristickým oblečením je hnědá kutna převázaná v pase bílým provazem (cingulem), na kterém jsou tři uzly symbolizující tři řeholní sliby: chudobu, poslušnost a čistotu.

Vznikání církevních řádů Řád se dělí na 3 větve:

– OFM minorité,

– OFM observanté

– OFM kapucíni).

;

OFM kláštery v ČR do roku 1306

Staré Město pražské - u svatého Jakuba, po 1228 Olomouc, 1230 Brno, 1231 Staré Město pražské - u svatého Františka, asi 1233 Litoměřice, 1233 Kadaň, 1234 Znojmo, asi 1235 Opava, asi 1238

Hradec Králové, asi před 1238 Stříbro, asi 1240 Benešov, asi 1246 Jihlava, před 1250 Kladsko, před 1257 Cheb, 1260 Krnov, 1273 Bechyně, asi 1281

OFM kláštery v ČR do roku 1306

Valtice, 1286 Vysoké Mýto, 1290 Plzeň, po 1295 Nový Bydžov, po 1305 Žatec, před 1314 Čáslav, ? Planá u Mariánských

Lázní, ? Uničov, 1330

Vznikání církevních řádůŘád svatého Benedikta (Ordo Sancti Benedicti) alias

benediktýni – nejstarší mnišský řád, založen svatým

Benediktem z Nursie na počátku 6. století

– „Ora et labora“- česky „Modli se a pracuj“

– Regula Benedicti – Řehole Benediktova (73 článků – pravidel)

Vznikání církevních řádůSv. Benedikt z Nursie

(Benedictus Nursias)

483 n.l. 543 n.l.

založil v Monte Cassinu klášter

Patron Evropy (Pavel VI. – 1964)

Vznikání církevních řádůKlášter (opat)

Kongregace (české kláštery + Čokovac - Slovanská benediktinská kongregace sv. Vojtěcha, 1945)

Benediktýnská konfederace (opat – primas, Řím)

OSB kláštery v ČR do roku 1357

Mužské kláštery– Břevnov, 993 – Ostrov na Vltavě u Davle, 999–1000 – Sázava u Benešova, 1032 – Rajhrad u Brna, 1048. – Hradišťský (u Olomouce), 1078.

Ženské kláštery:– U sv. Jiří na Pražském hradě, kolem 970 – Teplice, 1160–1167 – Pustiměř 1340

OSB kláštery v ČR do roku 1357

Mužské kláštery:– Opatovice nad Labem,

kolem 1085 – Třebíč, založen roku 1109 ) – Kladruby u Stříbra, 1115 – Postoloprty u Loun, 1119–

1122 – Vilémov u Čáslavi, před

1131 – Podlažice u Chrudimi, před

1160 – Police nad Metují, po 1213 – Orlová, 1269

OSB kláštery v ČR do roku 1357

Mužské kláštery:– Komárov-Luh, 1195 – Těšín, 1211 – Měřín u Velkého

Meziříčí, 1298 – Emauzský klášter či

klášter Na Slovanech v Praze, 1347

– Praha, klášter sv. Ambrože, 1354

Vznikání církevních řádů Řád bratří kazatelů (Ordo FratrumPraedicatorum) alias

dominikáni– katolický kněžský řeholní řád

– založen 1215 na základě Augustinovy řehole španělský kněz Domingo de Guzmán - sv. Dominik

– posláním dominikánů bylo kázat a zpovídat věřící

– Boj proti herezi v jižní Francii

Vznikání církevních řádů

Sv. Dominik (Domingo de Guzmán)

1170 n.l. 1221 n.l.

Vznikání církevních řádů V roce 1233 se stali dominikáni z rozhodnutí

Řehoře IX. Inkvizitoři pro oblast Francie.

V roce 1487 napsali dominikánští inkvizitoři Heinrich Insistoris a Jakob Sprenger neblaze proslulý spis Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice), návod, jak vyhledávat a rozpoznávat čarodějnice.

Vznikání církevních řádůV čele řádu stojí tzv. generál zvolený

generální kapitulou.

V čele České provincie Řádu bratří kazatelů stojí Benedikt Tomáš Mohelník.

Dominikánští světci a světice

Sv. Dominik († 1221) Sv. Petr Veronský († 1252) Sv. Zdislava z Lemberka († 1252) Sv. Hyacint Krakovský († 1257) Sv. Markéta Uherská († 1271) Sv. Tomáš Akvinský († 1274) Sv. Rajmund de Penyafort († 1275) Sv. Albert Veliký († 1280) Sv. Anežka z Montepulciana († 1317)

Sv. Kateřina Sienská († 1380) Sv. Vincenc Ferrer († 1419) Sv. Antonín z Florence († 1459) Sv. papež Pius V. († 1572) Sv. Ludvík Bertrán († 1581) Sv. Kateřina de' Ricci († 1590) Sv. Růžena Limská († 1617) Sv. Martin de Porres († 1639) Sv. Jan Macías († 1645) Sv. Ludvík Grignion de Montfort († 1716)

Vznikání církevních řádůSv. Dominik pálí katarské knihy

Vznikání církevních řádůTovaryšstvo Ježíšovo (Societas Iesu) alias

jezuitský řád

– založen byl sv. Ignácem z Loyoly roku 1534 (15.8.)

– 1773 jej papež Klement XV. na nátlak evropských panovníků zrušil, řád ale fakticky nikdy zcela nezanikl

– 1814 jej papež Pius VII. celosvětově obnovil – členové řádu jsou známi jako jezuité.

Vznikání církevních řádů I H S (J H S) pochází

z řeckého: ΙΗΣΟΥΣ alias Jésús Iesus Hominum

Salvator (Ježíš spasitel lidí).

Vznikání církevních řádů

Ignác z Loyoly 24.12. 1491

31.7. 1556.

Čeští jezuité Bohuslav Balbín, kněz a historik

Josef Dobrovský, kněz a obrozenec

Antonín Koniáš, antireformátor

Tomáš Špidlík, kardinál

Čeští odpůrci jezuitůKarel Havlíček z Borové, literát a novinář

„Českých knížek hubitelé lítí: plesnivina, moli, jesoviti.“

Alois Jirásek, spisovatel Staré pověsti české, Temno

Inkvizice Inkvizice (inquisitio; z inquaerere zjišťovat)

– byla právní institucí katolické církve či španělských a portugalských panovníků

– měla za úkol vypořádávat se s herezí

– termín inkvizice označuje také i samotné vyšetřování v otázkách víry a mravů, které vykonávala příslušná církevní autorita, tj.

biskup, osoba jím k vyšetřování pověřená (tj. inkvizitor) později jednotlivé inkviziční instituce.

Inkvizice Běžně rozlišujeme inkvizici na:

– Středověkouod Lucia III. (1184) – biskupská inkviziceod 4. lateránského koncilu, Inocenc III. (1215) – papežská

inkvizice

– Španělskou od Ferdinanda II. Aragonského (1478)

– Římskouod Pavla III. (1542)

Inkvizice„Inkvizice, tento tribunál soudící myšlenky, toto

mohutné zřízení, jehož pouhá představa ruší naše slabé nervy a nažene úzkost našim ptačím mozkům; Inkvizice věděla velmi dobře, že nejtěžší zločiny jsou zločiny ducha, ba proto tak bezlítostně trestala jich…“