2.10.2012
1
JUDr. Tomáš Pezl
Katedra ústavního práva
FPR ZČU
ÚSTAVNÍ RÁMEC PRÁVNÍHO ŘÁDU
LIDSKÁ PRÁVA
PRÁVO EVROPSKÉ UNIE
ÚSTAVA
• základní právní dokument státu
• formální základ veřejné moci
• zakládá zásady dělby moci ve státě
• zakládá základní ústavní orgány
• upravuje základní vztahy mezi nimi
• upravuje vztah stát x občan
• proklamuje hodnoty na nichž je stát postaven
HIERARCHIE PRÁVNÍCH NOREM
• Soustava právních předpisů
• Horizontálně a vertikálně vzájemně provázaných
• Zajišťuje faktickou funkčnost ústavního systému
• Odráží jak horizontální dělbu tak vertikální dělbu moci
2.10.2012
2
PYRAMIDA PRÁVNÍCH NOREM
Ústava
Zákony
Podzákonné
Právní normy
Prim
árn
í prá
vo
S
eku
nd
árn
í prá
vo
PYRAMIDA PRÁVNÍCH NOREM ČR
ÚSTAVNÍ
POŘÁDEK
MEZINÁRODNÍ
SMLOUVY
podle čl. 10
ZÁKONY
ZÁKONNÁ
OPATŘENÍ
SENÁTU
NÁLEZY
ÚST. SOUDU podle čl. 87/1/a,b
Na základě zákona
Nařízení vlády (čl. 78)
Právní předpisy ministerstev a správních úřadů (čl. 79)
Právní předpisy orgánů
samosprávy v PŘENESENÉ
působnosti (čl. 79 odst. 3)
Právní předpisy orgánů
Samosprávy v SAMOSTATNÉ
působnosti (čl. 104 odst. 3)
Prim
árn
í prá
vo
S
eku
nd
árn
í prá
vo
ÚSTAVNÍ POŘÁDEK ČR
• Ústava
• Listina základních práv a svobod
• Ústavní zákony o státních hranicích
• Ústavní zákony přijaté podle Ústavy
• Ústavní zákony ČNR přijaté po 6. 6. 1992
• Taxativní výčet, čl. 112 odst. 1 Ústavy
2.10.2012
3
Čl.10
Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.
Čl.10a
(1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.
(2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.
• Vyhlášené = Sbírka mezinárodních
smluv
• Souhlas s ratifikací = usnesení prostou
většinou (čl. 39 odst. 1 Ústavy)
• Vázanost = jsou právně účinné
• Aplikační přednost před zákonem
• Přenos pravomocí = změna ústavy de
facto, proto je vyžadována ústavní
většina (čl. 39 odst. 4 Ústavy) nebo
referendum
MEZINÁRODNÍ SMLOUVY PODLE ČL.10 A ČL. 10A
ZÁKONY, ZÁKONNÁ OPATŘENÍ SENÁTU A
NÁLEZY ÚSTAVNÍHO SOUDU
• Zákonná opatření Senátu:
• čl. 33 Ústavy
• Rozpuštěná Poslanecká sněmovna
• Věc nesnese odkladu
• Nelze ve věci Ústavy, st. Rozpočtu, volebního zákona a mezinárodních smluv
• Ratihabice na první schůzi Posl. sněmovny
• Nálezy Ústavního soudu
• jenom nálezy podle čl. 87 odst 1 písm a,b Úst.
• Negativní zákonodárce
SEKUNDÁRNÍ LEGISLATIVA ČR
• Nařízení vlády
• Obecné zmocnění z ústavy, čl. 78
• Vyhlášky ministerstev
• Nutnost výslovného zákonného zmocnění, čl. 79 odst. 3 Úst.
• Vyhlášky samosprávy
• V přenesené působnosti podle čl. 79 odst. 3 Úst.
• V samostatné působnosti podle čl. 104 odst. 3 Ústavy
2.10.2012
4
LIDSKÁ PRÁVA
LIDSKÁ PRÁVA
Lidská práva se vyvinula z přirozených práv
=
určité kvalitativní nároky živoucího tvora na jedinečný život, který prožívá.
• Přirozená práva existují odjakživa bez závislosti na vůli států. Státy tyto práva mohou
pouze uznat = artikulovat
STÁT A LIDSKÁ PRÁVA
• 2 podmínky pro artikulaci práv: • ohrožení přirozených lidských práva na život
• existence společenských podmínek pro artikulaci těchto práv
• První moderní artikulace: • Prohlášení nezávislosti USA 1776
• Prohlášení práv člověka a občana 1789
• 20. století – artikulace na mezinárodním poli: • Evropská úmluva o lidských a občanských právech 1950
• Evropská sociální charta - 1961
• Mezinárodní pakt o občanských a politických právech - 1966
• Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech – 1966
2.10.2012
5
3 VĚTY PRÁVNÍHO STÁTU
• Občan smí činit vše co není zákonem zakázáno
• Stát je oprávněn činit pouze to co mu zákon výslovně povoluje
• Omezit práva a uložit povinnosti je možné pouze zákonem nebo na jeho základě.
TŘÍDĚNÍ LIDSKÝCH PRÁV
• Typové dělení:
• osobní práva a svobody = nedotknutelnost osoby, obydlí a dopravovaných zpráv, záruky proti neoprávněnému uvěznění, svoboda pobytu svoboda vyznání a právo na soukromé vlastnictví.
• Politická práva – svoboda slova, tisku, šíření zpráv, shromažďovací svoboda, sdružovací svoboda a volební právo
• Sociální, hospodářská a kulturní práva – svoboda prácem právo na práci, právo na odborové sdružování, právo na nemocenské pojištění, právo na sociální zabezpečení, právo na vzdělání nebo právo na ochranu zdraví.
• Generace lidských práv:
1. základní lidská práva formulovaní v 17. století (osobní a politická)
2. práva sociální, kulturní a hospodářská
3. nově se utvářející práva, např. právo na životní prostředí atd.
nebo
1. osobní práva
2. politická práva
3. hospodářská, sociální a kulturní práva
4. nově se utvářející práva, např. právo na životní prostředí atd.
ČLENĚNÍ LIDSKÝCH PRÁV DLE LZPS
1. Základní lidská práva a svobody
2. Politická práva
3. Práva národnostních a etnických menšin
4. Hospodářská, sociální a kulturní práva
5. Právo na soudní a jinou ochranu
V LZPS:
KAŽDÝ = každý jedinec
OBČAN = pouze občan ČR
2.10.2012
6
OCHRANA ZÁKLADNÍCH PRÁV
• vnitrostátní
• soudy obecné (jako součást obecného soudnictví – civilní a trestní)
• soudy správní (v rámci přezkumu výkonu veřejné správy)
• soud ústavní (přezkum ochrany ústavou zaručených práv i v činnosti soudů obecných a správních)
• mezinárodní – například Evropský soud pro lidská práva při Radě Evropy
PRÁVNÍ STATUS EU
• Evropská unie = založena sérií mezinárodních smluv
• Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli
• Smlouva o založení Evropského společenství
• Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii
• Jednotný Evropský akt
• Smlouva o Evropské unii
• Amsterdamská smlouva
• Smlouva z Nice
• Dva subjekty
• Evropská unie (nemá mezinárodní subjektivitu)
• Evropské společenství (má mezinárodní subjektivitu)
TŘI PILÍŘE
• Evropská společenství
• vnitřní legislativa
• společný trh
• společná měna
• volný pohyb
• Společná zahraniční a bezpečností spolupráce
• Jednotky rychlé reakce
• Spolupráce v oblasti vnitřních věcí a spravedlnosti
• Schengenský systém
• Europol
2.10.2012
7
PILÍŘE
EU
ES
ESUO
ESAE
Zah
raničn
í a
bezp
ečno
stní p
olitika
Vnitřní
věci a
justice
Evropská unie po 1992
Schengen
Spolupráce v
civilní justici
Evropská unie po 1999 Evropská unie po 2009
Výlučné pravomoci EU
Sdílené pravomoci
Výlučné pravomoci čl. státu
PRAMENY PRÁVA EU – HIERARCHIE
• Primární právo
• Sekundární právo
• Rozhodnutí SDEU
• Obyčej
• Obecné zásady právní
• Terciární právo
• Vnější smlouvy
• Smíšené smlouvy
PRIMÁRNÍ PRÁVO PŘED LISABONEM
• Smlouva o založení ESUO (Pařížská smlouva) – 1951 (1952)
• Smlouva o založení EHS (Římská smlouva) – 1957 (1958)
• Smlouva o založení Euratom (Římská smlouva) – 1957 (1958)
• Dohoda o orgánech společných pro Evropská společenství – 1957 (1958)
• Slučovací smlouva – 1965
• Smlouva o změně určitých rozpočtových předpisů – 1970 (1971)
• Smlouva o přistoupení Velké Británie, Irska a Dánska – 1972 (1973)
• Smlouva o změně určitých finančních předpisů – 1975
• Smlouva o přistoupení Řecka – 1979 (1981)
• Smlouva o přistoupení Španělska a Portugalska – 1985 (1986)
• Jednotný evropský akt – 1986 (1987)
• Smlouva o EU (Maastrichtská smlouva) – 1992 (1993)
• Smlouva o přistoupení Rakouska, Švédska a Finska – 1994 (1995)
• Amsterodamská smlouva – 1997 (1999)
• Smlouva z Nice – 2001 (2003)
2.10.2012
8
PRIMÁRNÍ PRÁVO PO LISABONU
• Smlouva o fungování Evropské unie
• Smlouva o Evropské unii
• Charta základních práv Evropské unie
• Protokoly
• Primární právo tvoří ústavní základ práva EU
SEKUNDÁRNÍ PRÁVO
• Tvořeno právními akty – čl. 288 SFEU
• Legislativní akty (dle článku 288 a 289 SFEU), které jsou přijímány buď řádným
legislativním procesem dle čl. 294 nebo zvláštním legislativním procesem, jako například
proces přijímání rozpočtu dle ustanovení čl. 314 SFEU.
• Delegované akty (dle ustanovení článku 290 SFEU), jedná se o ne legislativní akty
s obecnou působností vydávané Komisí na základě zmocnění legislativním aktem.
• Prováděcí akty (dle článku 291 SFEU), které jsou vydávány Komisí nebo výjimečně
Radou v případě, že jsou-li pro provedení právně závazných aktů Unie nezbytné jednotné
podmínky. Takové akty musí mít v názvu vždy označení prováděcí.
• Akty přijímané v oblasti společné zahraniční a bezpečností spolupráce (dle čl. 25
SEU)
• Souhrn právních předpisů přijatých na základě primárního práva
• Právní úprava čl. 288 – 299 SFEU
• Typy právních aktů:
• Nařízení
• Směrnice
• Rozhodnutí
• Doporučení
• Stanoviska
• Právně závazná jsou nařízení, směrnice a rozhodnutí
2.10.2012
9
LEGISLATIVNÍ AKTY • Nařízení má obecnou působnost, je závazné v celém rozsahu a
přímo použitelné ve všech členských státech.
• Směrnice je závazná pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům.
• Rozhodnutí je závazné v celém rozsahu, pokud jsou v něm uvedeni ti, jimž je určeno, je závazné pouze pro ně.
• Doporučení a stanoviska nejsou závazná.
NADŘAZENOST PRÁVA EU
• Nadřazenost práva nebyla ve smlouvách výslovně stanovena
• Jedná se o dovozený princip judikaturou ESD:
Založením Společenství na neomezenou dobu, které má vlastní orgány, právní subjektivitu, způsobilost k právním úkonům, způsobilost k mezinárodně právnímu zastoupení a zvláště skutečné pravomoci vyplývající z omezení svrchovaných pravomocí nebo jejich přenosu ze států na Společenství , tyto státy omezily, byť jen v omezených oblastech, svá suverénní práva, a vytvořily tak soubor práva použitelného na své státní příslušníky i na sebe samotné
Důsledkem začlenění ustanovení pocházejících ze zdroje Společenství, a obecněji začlenění znění a ducha Smlouvy, do práva každého členského státu, je skutečnost, že členské státy nemohou proti právnímu řádu jimi přijatému na základě vzájemnosti s úspěchem uplatnit pozdější jednostranné opatření, jehož se tak nelze proti němu dovolávat.
Rozsudek C-6/64, Costa v. ENEL
• Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že každý vnitrostátní soudce, který rozhoduje v
rámci své pravomoci, má povinnost plně používat právo Společenství a chránit práva,
která toto právo poskytuje jednotlivcům, tím, že ponechá nepoužité jakékoli ustanovení
vnitrostátního zákona, které by případně bylo s právem Společenství v rozporu , ať
už by takové ustanovení předcházelo pravidlu Společenství, nebo bylo vůči němu
pozdější
106/77 Simenthal II.
2.10.2012
10
PŘÍMÝ ÚČINEK
• Právo EU je závazné pro všechny a
• Rovněž jeho akty mohou být přímo účinné = bezprostředně použitelné na území
členského státu vůči jeho orgánům.
• Jednotlivci se mohou vůči svému státu dovolávat ustanovení práva EU
• Tato práva vznikají nejenom tehdy, když to Smlouva výslovně stanoví, ale také v důsledku
povinností, které Smlouva jasně stanoveným způsobem ukládá jak jednotlivcům, tak
členským státům a orgánům Společenství. Vzhledem k systematice Smlouvy v oblasti cel
a poplatků s rovnocenným účinkem je třeba zdůraznit, že článek 9, který zakládá
Společenství na celní unii, obsahuje jako zásadní pravidlo zákaz těchto cel a poplatků
Rozsudek 26/62 – Van Gend & Loos
• Přímý účinek může být přiznán normě, která je:
• Jasná a jednoznačná
• Nepodmíněná
• Neponechávající volnost uvážení
• Typy přímého účinku:
• Horizontální - možnost dovolávat se ustanovení práva EU vůči jiným jednolivcům
• Vertikální - možnost dovolávat se práva EU jenom vůči státu.
PŘÍMÝ ÚČINEK
Stát
jednotlivec jednotlivec
Vertikální
přímý účinek
Horizontální
přímý účinek
2.10.2012
11
• Primární právo - pokud jsou splněny obecné podmínky
• Sekundární právo – Nařízení – dovozen přímý účinek rozsudky Grad (9/70) a Politi
(43/71), Lisabon zavádí přímý účinek automaticky
• Sekundární právo – Směrnice – k obecným podmínkám přistupuje ještě podmínka
uplynutí lhůty pro provedení nebo vadného provedení. Směrnice mohou mít pouze
vertikální přímý účinek
PŘÍMÝ ÚČINEK - SMĚRNICE
Stát
jednotlivec jednotlivec
Vertikální
přímý účinek
Horizontální
přímý účinek
Právo Povinnost
SMĚRNICE – NEPŘÍMÝ ÚČINEK
• Zamezuje nerovnému posuzování obdobných situací
• Tzv. euro-konformní výklad
• Vychází z požadavku na loajalitu členských států
• Soud je povinen vykládat právo tak, aby odpovídalo cílům směrnice, ale není povinen
rozhodnout contra legem.
2.10.2012
12
SUBSIDIARITA
• Čl. 5 SEU - Vymezení pravomocí Unie se řídí zásadou svěření pravomocí. Výkon těchto
pravomocí se řídí zásadami subsidiarity a proporcionality.
• Pravomoci, které nejsou výslovně svěřeny EU náleží členským státům.
• EU je oprávněna jednat pouze pokud není možné, aby cíle bylo členskými státy spolehlivě
dosaženo a unijní akce toto umožní.
• Řídí se Protokolem o používání zásad subsidiarity a proporcionality
PŘIMĚŘENOST / PROPORCIONALITA
• Čl. 5 odst. 4 - Podle zásady proporcionality nepřekročí obsah ani forma činnosti Unie
rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv.
• Užití jakéhokoliv nástroje musí být podmíněno jenom účelem jehož má být dosaženo a
zároveň musí být co nejšetrnější k právům ostatních, jednotlivců či členských států.
ZÁKAZ DISKRIMINACE
• Čl. 2 - Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie,
rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto
hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem,
nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.
• Obecný zákaz diskriminace, který se uplatňuje v celé šíři právních vztahů práva EU.
2.10.2012
13
VYMEZENÉ PRAVOMOCI
• Princip respektování pravomocí vymezených smlouvou.
• Spolu se subsidiaritou a proporcionalitou zajišťuje funkčnost uspořádání EU a členských
států.
PĚKNÝ VEČER A NASHLEDANOU