direktÁŘ - Česká dominikánská provincie · 22 dle igmr, č. 41 se má vstávat „na...

DIREKTÁŘČESKÉ DOMINIKÁNSKÉ PROVINCIE

ČESKÁ DOMINIKÁNSKÁ PROVINCIEPRAHA 2016

ČESKÁ DOMINIKÁNSKÁ PROVINCIE

DEKRETč.j. 84 / 2016

Slavné a společné slavení liturgie je podle vůle svatého Dominika jedenz hlavních úkolů našeho povolání. Slavení liturgie je také středem a srd-cem celého našeho života, jehož jednotnost má své kořeny předevšímv liturgii.1

Už od počátku záleželo našemu řádu na uspořádání života modlitbya liturgie. Veden touhou dát našim komunitám jednotnou liturgii, pově-řil magistr řádu bl. Humbert z Romansu skupinu bratří, aby připravilavzorové liturgické knihy. Ty pak svou autoritou roku 1256 vydal jako„Prototyp“, který je od té doby stále platným zdrojem dominikánskéliturgické tradice.2 Na jeho základě a v jeho duchu se utvářely i pozdějšíliturgické předpisy našeho řádu.

Liturgická komise naší provincie pečlivě prozkoumala dostupné zdrojetýkající se slavení liturgie hodin a připravila Direktář České dominikán-ské provincie, který byl zaveden v roce 2013. Naše komunity mělymožnost tento direktář vyzkoušet v praxi. Na základě získaných zku-šeností vypracovala liturgická komise tuto novou verzi direktáře a do-plnila ho o část týkající se slavení konventní mše svaté a preambuli.Tímto dekretem vyhlašuji jeho platnost a nařizuji,3 aby se liturgie vevšech komunitách naší provincie slavila v souladu s ustanoveními, kterájsou v něm obsažena, a to od začátku doby postní, Popeleční středy1. března 2017.

Dáno v Praze, v konventu sv. Jiljí opata, v den 800. výročí potvrzenínašeho řádu papežem Honoriem III., 22. prosince 2016.

Fr. Benedikt Mohelník OPprovinciál

1 Srov. LCO č. 57.

2 Srov. Vincent de Couesnongle OP, Vyhlašující list Propria OP ze dne 15. srpna 1983, č. 1.

3 Viz LCO č. 278, 3°.

DIREKTÁŘČESKÉ DOMINIKÁNSKÉ PROVINCIE

PREAMBULEZ knihy stanov a nařízení:

Máme účast na poslání apoštolů a bereme na sebe i způsob jejich života, jak hochápal svatý Dominik. Jednomyslně žijeme společným životem, věrně zachovává-me sliby evangelijních rad, se zanícením konáme společnou liturgii, zejména eu-charistii a božské oficium, i vnitřní modlitbu, ustavičně studujeme a vytrvávámev řeholní observanci. To všechno přispívá nejen k Boží slávě a k našemu posvě-cení, ale také to přímo slouží spáse lidí.4

Z traktátu „O modlitbě Páně“ od svatého biskupa a mučedníka Cypriána:Učitel pokoje a Pán jednoty především nechtěl, abychom se modlili každý sáma soukromě, jako bychom prosili jen za sebe. Neříkáme: Otče můj, jenž jsi nanebesích, ani: Chléb můj dej mi dnes. A nikdo nežádá za odpuštění jen prosebe, ani neprosí, aby jen on nebyl uváděn do pokušení a byl zbaven od zlého.Naše modlitba je veřejná a společná, a když se modlíme, nemodlíme se zajednotlivce, ale za všechen Boží lid, protože všichni tvoříme jednotu.

Bůh pokoje a Učitel svornosti, který nás vedl k jednotě, chtěl, aby se jeden mod-lil za všechny, stejně jako on sám v sobě nesl všechny. Touto zásadou se přimodlitbě řídili tři jinoši zavření v ohnivé peci, svorní v jednohlasé prosběa v jednotě ducha. Potvrzuje to spolehlivě Písmo svaté, když nás poučuje, jak semodlili, dává nám příklad, který máme při modlitbě následovat, abychomdokázali být jako oni. Praví totiž: Tu tito tři jakoby jedněmi ústy chválili, vele -bili a oslavovali Boha. Mluvili jako jedněmi ústy, a to je ještě neučil modlitKristus.

A když se takto modlili, byla jejich slova účinná a působivá, protože modlitbapokojná, prostá a duchovní dochází u Pána sluchu. Dozvídáme se, že tak semodlili i apoštolové a učedníci po nanebevstoupení Páně. „Ti všichni jednomy-slně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jehopříbuznými.“ Setrvávali jednomyslně v modlitbách, a svou vytrvalou a svornoumodlitbou ukazovali, že Bůh, „který svorným dává přebývat v domě“, vpouštído věčného Božího domova jen ty, kteří jsou při modlitbě jedné mysli.5

4 LCO č. 1 § IV.

5 LH III, str. 322.

Direktář České dominikánské provincie 5

Snaha o sjednocení způsobu slavení liturgie v našich komunitách není otázkouestetiky, ale má hluboce duchovní význam. Je konkrétním výrazem našeho úsi-lí o jednomyslnost, které se projevuje i v tak zásadní oblasti našeho řeholníhoživota, jakou je slavení liturgie. Snaha o sladění zpěvu, recitace, postojů i gestvyjadřuje naše úsilí o jednotu srdcí při chválení Pána.

Stejně jako jiné oblasti společného života je i tato snaha o jednotu současněpovzbuzením i askezí. Vyžaduje od nás neustálou pozornost a přizpůsobováníse spolubratřím během slavení liturgie. Občas od nás vyžaduje slevit z vlast-ních představ či vkusu a přizpůsobit se rozhodnutí komunity. Současně je všakkrásná a harmonická liturgie komunity velkým svědectvím navenek a povzbu-zením pro duchovní život nás samotných.

KONVENTNÍ MŠE SVATÁ

Všeobecné pokyny

1. Středem společného liturgického života komunity je konventní mše svatá.6

Proto se má ve všech konventech slavit denně.7

2. K účasti na konventní mši svaté jsou dle LCO vázáni všichni bratři, i kdyžten den slaví jinou mši svatou.8 Z toho plyne, že si pro neúčast na konventnímši svaté mají vyžádat dispens od převora.9

3. O velikonočním triduu a slavnostech má dle staré řádové tradice slaveníkonventní mše svaté i liturgie hodin předsedat představený.10 Zdá-li se to všakvhodné, může homilií pověřit jiného bratra kněze či jáhna.

4. Slavení mše svaté se řídí Všeobecnými pokyny k Římskému misálu11 a následují-cími upřesněními.

5. Výběr mešního formuláře i uspořádání konventní mše svaté a jejích prvkůnení věcí celebranta, ale celé komunity. Proto všichni celebranti uposlechnoupokynů kantora ustanoveného převorem. Závažnější rozhodnutí může převorvyhradit kapitule.

6 LCO č. 59 § I.

7 LCO č. 61. Pokud každodennímu slavení konventní mše svaté brání nějaké překážka, pod-léhá posouzení provinciála s radou – viz LCO č. 61 § II.

8 LCO č. 63.

9 Tuto dispens je možno udělit habituálně.

10 Srov. CæJ, č. 861 a násl.

11 Všeobecné pokyny k Římskému misálu (dále jen IGMR), revidovaná verze v reedici Českéhomisálu z r. 2015.

6 Direktář České dominikánské provincie

Výběr textů

6. Při konventní mši svaté zpravidla slavíme totéž co v liturgii hodin. Protorozhodnutí, které nezávazné památky slavit, zda a jaké společné texty používatapod., nezávisí na libovůli celebranta, ale řídí se rozpisem pro slavení liturgie.

7. Formuláře votivních mší, mší za zemřelé, mší za různé potřeby či mší spo-jených s určitými obřady se při konventní mši svaté užijí jen v odůvodněnýchpřípadech a se souhlasem představeného.

8. Pokud mešní formulář nabízí variantní texty čtení, orací, apod. příslušíjejich výběr hlavnímu celebrantovi, při zachování liturgických předpisů.12 To-též platí i pro volbu eucharistické modlitby.13

9. Při týdenní konventní mši svaté za zesnulé14 se užívá mešní formulář podleliturgické doby nebo památky, pouze intence je za zemřelé.

10. Eucharistické modlitby ať se dle zvyklostí provincie rozdělí mezi koncele-branty následujícím způsobem:15

a) ve druhé eucharistické modlitbě:1. Pamatuj, Bože ať říká první koncelebrant,2. Pamatuj také druhý koncelebrant,3. Smiluj se nad námi třetí koncelebrant;

b) ve třetí eucharistické modlitbě:1. Skrze něho ať říká první koncelebrant,2. Pro tuto oběť druhý koncelebrant,3. Slyš naše prosby třetí koncelebrant,4. Přivítej ve svém království čtvrtý koncelebrant;

12 IGMR, č. 357–363.

13 Viz následující ustanovení IGMR:

365. [322.] Při výběru eucharistické modlitby z těch, které se nacházejí v Mešním řádu, jevhodné řídit se těmito zásadami:a) První eucharistické modlitby neboli římského kánonu se může použít vždycky. Je vhodnýzvláště ve dnech, které mají vlastní V tomto společenství nebo Přijmi tedy; rovněž tak o svátcíchapoštolů a svatých, o nichž je v této eucharistické modlitbě zmínka; dále o nedělích, pokudse z pastoračních důvodů nedá přednost třetí eucharistické modlitbě.b) Druhá eucharistická modlitba je pro svůj zvláštní ráz vhodná pro dny v týdnu nebo přizvláštních okolnostech. […]c) Třetí eucharistická modlitba se může spojit s každou prefací. Má jí být dávána přednosto nedělích a svátcích. […]d) Čtvrtá eucharistická modlitba má neměnnou prefaci a podává obšírnější souhrn dějinspásy. Může se jí použít, nemá-li mše svou vlastní prefaci, a o nedělích během roku. […]

14 LCO č. 71 § I.

15 Níže uvedené uspořádání zahrnuje vždy jedno dělení navíc oproti IGMR, č. 228, 231, 234.


c) ve čtvrté eucharistické modlitbě:1. A ještě, Bože, prosíme ať říká první koncelebrant,2. Pamatuj také na věřící druhý koncelebrant,3. A nám všem třetí koncelebrant;

11. Pokud je přítomen pouze jeden koncelebrant, ať říká pouze pouze textyurčené prvnímu koncelebrantu, v římském kánonu prvnímu a třetímu konce-lebrantu.12. Společné části eucharistické modlitby ať všichni koncelebranti recitují na-hlas. Přitom ať dbají na stejný tón i rytmus recitace a na to, aby nikdo společné recitaci nedominoval.16

13. Vsuvky v eucharistické modlitbě:a) v anafoře jmenujeme diecézního biskupa, popř. pomocného biskupa,

ne však jiné přítomné biskupy; více pomocných biskupů se uvádí sespolečně beze jména: s naším biskupem N a jeho pomocnými biskupy,17

b) světce daného dne či patrona vkládáme pouze ve 3. anafoře,c) mešní intenci je možno zmínit pouze v římském kánonu ve vzpomín-

ce na živé resp. zesnulé.

Prvky slavení

14. Bratřím ať se svaté přijímání podává vždy pod obojí způsobou. Co seostatních věřících týče, ať způsob podávání stanoví konventní kapitula.

15. O nedělích, slavnostech a svátcích je vhodné užívat svíce, kříž, kadidloa evangeliář, podle rozhodnutí konventní kapitula či pokynů kantora.

16. Při slavení velikonočního tridua a dalších svátků, které mají v misálu vlast-ní dominikánské texty a prvky liturgie, se doporučuje tyto prvky uplatňovat.

16 Ustanovení IGMR, č. 218, dle kterého mají koncelebranti recitovat společné části eucharis -tické modlitby polohlasem, je explicitně motivováno snahou, aby bylo textům lépe rozumět.Pokud jsou však bratři schopni společně recitovat nahlas, vyjadřuje to lépe komunitní roz-měr slavení.

17 IGMR, č. 149.


Postoje

17. Upřesnění některých pokynů IGMR:18

a) při zpěvu sekvence stojíme,19

b) před evangeliem povstaneme na začátku zpěvu před evangeliem (Ale-luja nebo Chvála tobě, Kriste). To se týká i celebranta, který nakládá kadi-dlo a žehná jáhnovi vestoje (pouze biskup tak činí vsedě),20

c) po přímluvách všichni usednou (včetně hlavního celebranta, který vy-čká, až bude připraven oltář), během obětního průvodu sedíme,21

d) pokud se neokuřuje, povstáváme až před modlitbou nad dary, tj. poodpovědi na výzvu Modlete se,22

e) během eucharistické modlitby stojíme; všichni kromě celebrantaa koncelebrantů poklekají na začátku epikleze a povstávají po promě-ňování ve chvíli, kdy povstává hlavní celebrant,23

f) během zpěvu Beránku Boží stojíme, spolu s celebrantem pokleknoui všichni ostatní, kromě koncelebrantů zůstanou klečet na Hle, BeránekBoží i odpověď Pane, nezasloužím si,

18. Koncelebranti přistupují k oltáři po modlitbě nad dary, ledaže pro velkýpočet přítomných koncelebrují z místa. Hlavní celebrant vyčká jejich příchodua teprve potom začne dialog před prefací.

19. Při eucharistické modlitbě konají koncelebranti pouze ta gesta, která jsoupro ně výslovně předepsána.24

20. Kantor ať dbá na to, aby komunita sjednotila gesta a postoje při slaveníkonventní mše svaté a aby jednotlivé liturgické úkony byly vhodně prostorověuspořádány.

18 Srov. IGMR, č. 43. Viz též směrnici KBS „Gestá a postoje pri sv. omši“ z r. 2005.

19 IGMR toto nespecifikuje, ale vyplývá to z charakteru sekvence i ze skutečnosti, že sekvencese původně zpívala až po Aleluja.

20 Srov. IGMR, č. 131–132 a 212.

21 IGMR, č. 139.

22 Dle IGMR, č. 41 se má vstávat „na výzvu“ před modlitbou nad dary. Biskupské konferenceokolních zemí to interpretují tak, že se má vstávat již před výzvou, jakmile dozní zpěv k pří-pravě darů, popř. na začátku výzvy. Instrukce ČBK Gesta a postoje při mši z r. 2000 však uvádíaž „před modlitbou“.

23 Odvozeno od pokynů pro jáhna v Cæremoniale episcoporum, č. 155

24 IGMR, č. 217–236.


Úkoly jáhna

21. Upřesnění některých pokynů IGMR:a) jáhen nesoucí evangeliář nedělá po příchodu k oltáři úklonu, ale hned

přistoupí k oltáři a položí na něj evangeliář; oltář však políbí až spolus hlavním celebrantem;

b) přímluvy čte jáhen, a to od ambonu,c) po skončení přímluv kněz zůstává u sedadla, dokud jáhen za pomoci

ministrantů nepřipraví oltář; koná-li se obětní průvod, jdou spolupřevzít dary, až když je oltář připraven,25

d) během zpěvu Beránku Boží přináší ze svatostánku eucharistii,e) pozdravení pokoje přijímá jáhen až po koncelebrantech,f) po hlavním celebrantovi přijímá jáhen pod obojí způsobou, teprve pak

koncelebranti přijmou krev Páně,g) jáhen podává svaté přijímání spolu s hlavním celebrantem; podává-li

se pod obojí způsobou, podává z kalicha.

22. Asistují-li dva jáhni:a) první jáhen (u oltáře se drží vlevo): nese evangeliář, čte evangelium

a přímluvy, připravuje oltář, asistuje u misálu, pronáší výzvu k pozdra-vení pokoje a propuštění;

b) druhý jáhen (u oltáře se drží vpravo): přebírá s knězem obětní dary,připravuje kalich a asistuje u něj, okuřuje celebranta a lid při obě-tování, okuřuje během proměňování, přináší ciborium ze svatostánkua podává svaté přijímání.

23. Není-li přítomen jáhen, následující úkony převezme 1. koncelebrant:26

a) přečte evangelium,27

b) pronáší výzvu Pozdravte se navzájem28

c) při zpěvu Beránku Boží přinese ciborium ze svatostánku.

25 IGMR, č. 178.

26 Srov. IGMR, č. 208. Níže neuvedené úkony jáhna však nekoná: nepronáší přímluvy, neasis-tuje při přípravě darů ani nepropouští lid (srov. IGMR, č. 138, 214, 250).

27 IGMR, č. 59.

28 IGMR, č. 239.


Zpěv

24. Aleluja či jiný předepsaný zpěv před evangeliem se nemá nahrazovatslokou písně, podobně jako texty ordinária se nesmí nahrazovat parafrázemi.29

25. Obvyklý rozsah zpěvu při konventní mši svaté určí kapitula.30 Liturgickákomise doporučuje následující odstupňování:

slavení zpívané části

ferie a památky ordináriumžalmzpěv před evangeliem (Aleluja)dialog před a po evangeliupreface vč. dialoguTajemství víry, Per ipsumOtče náš vč. výzvy

neděle, svátky, slavnosti jako předchozí + navíc:úvodní dialogvšechny oracepřijímání (od Otče náš do pozdravení pokoje)závěrečné požehnání

Velikonoční triduumNarození, Zjevení a Nanebevstou-pení Páně, Seslání Ducha svatého

jako předchozí + navíc:evangeliumeucharistická modlitba (společná část)

26. Při mši svaté se důrazně doporučuje nekombinovat různé nápěvy: jevhodné zpívat při celé mši svaté buď Olejníka, nebo pouze chorální nápěvy.

Liturgické oděvy

27. Hlavní celebrant i všichni koncelebranti obléknou ke mši svaté albu, štólua ornát; jáhni albu, štólu a dalmatiku.31

29 IGMR, č. 53, 62, 366.

30 Jedná se samozřejmě o obecná pravidla – v konkrétní situaci se přizpůsobí hudebnímschopnostem i momentální dispozici hlavního celebranta a dalším okolnostem.

31 IGMR, č. 336–338. Srov. též instrukci Redemptionis sacramentum, č. 123 a 126.


LITURGIE HODIN

Všeobecné pokyny

28. Slavení liturgie hodin se řídí Všeobecnými pokyny k liturgii hodin32 a řádovýmizvyklostmi.

29. Níže uvedené řádové zvyklosti vychází z rubrik současného dominikán-ského propria.33 V duchu kontinuity liturgie jsou dále upřesněny podle rubrikdominikánského ritu, zejména Cæremoniale O.P.34 a nařízení pozdějších gene-rálních kapitul.

Uspořádání chóru a rozmístění bratří

30. Chórové lavice mají být uspořádány do dvou chórů tak, aby během liturgiehodin bratři nebyli obráceni k oltáři, ale k sobě navzájem.35 Toto uspořádánínaznačuje přítomnost Krista v modlící se církvi (Mt 18,20) a je to krásný sym-bol kontemplativního života a eschatologického rozměru komunity.36

31. Rozmístění bratří i hostů v chóru je úkolem kantora. Může podle potřebypřemisťovat bratry mezi chóry tak, aby oba byly vyrovnány co do zpěvu, přizachování pořadí podle precedence v rámci každého chóru.37

32. Základní rozmístění bratří:38

a) Pravý chór: (magistr řádu), převor, bratři podle precedence, hosté;b) Levý chór: (provinciál), podpřevor, bratři podle precedence, hosté.

Dále se vyhradí místo pro kantora (pravý chór) a sukcentora (levý chór).39

Pokud se to zdá být vhodné, je možné vyhradit místa i pro versikuláře a lekto-ry, aby mohli snáze vycházet z chóru. Účastní-li se oficia významný host, uve-de jej kantor na čestné místo.40

32 Všeobecné pokyny k liturgii hodin (dále jen IGLH), in: Liturgie hodin, vydání pro potřebu domi-nikánského řádu, Karmelitánské nakladatelství, Praha, 2000–2003, I. díl, str. 17 a násl.

33 Indicationes quædam pro celebrationibus liturgicis in Ordine Prædicatorum, in: Liturgia ho-rarum, Proprium officiorum O. P. (LHOP), ed. de Couesnongle, Řím, 1982, str. LXXV a násl.

34 Cæremoniale iuxta ritum S. O. P. (CæJ), ed. Jandel, Řím, 1869.

35 Srov. CæJ, č. 469–477.

36 Srov. Humbertus a Romanis, Opera de vita regulari, ed. J.J. Berthier, vol. II, Řím, 1889, str. 84.

37 Srov. CæJ, č. 885–6.

38 CæJ, č. 636.

39 CæJ, č. 884.

40 Srov. CæJ, č. 885.


33. Na hlavní hodinky (ranní chvály, nešpory, vigilie) se zapálí svíce na oltáři,ve velikonoční době také paškál.41

Oficia v chóru

34. Rozdělení oficií v chóru je úkolem kantora. Uspořádají se následujícímzpůsobem:42

35. Představený (v jeho nepřítomnosti hebdomadář):43

a) dává znamení na začátek oficia a po čteních,44

b) žehná při laudách a nešporách,c) modlí se De profundis,45

d) o slavnostech a velikonočním triduu předsedá liturgii hodin.46

36. Hebdomadář (střídají se všichni bratři kněží):47

a) začíná oficium úvodním veršem,b) uvádí prosby a začíná/pronáší intence,c) začíná modlitbu Otče náš,d) pronáší závěrečnou modlitbu,e) pronáší modlitby při průvodu se Salve,f) žehná u stolu, etc.

37. Kantor (pravý chór) a sukcentor (levý chór) – stálá oficia:48

a) začíná zpěv hymnu,b) začíná zpěv/recitaci žalmů a kantik včetně příslušné antifony,49

c) zpívá responsorium, užívá-li se složitý nápěv (resp. prolixa),d) začíná zpěv dalších antifon (Salve, …).

41 Srov. Indicationes quædam, č. 29.

42 Srov. Indicationes quædam, č. 22–27; CæJ, č. 859–1102.

43 V pořadí: (magistr řádu), provinciál, převor, podpřevor, vikář.

44 Srov. CæJ, č. 1097 a násl. Ačkoli podle Jandela by měl znamení dávat provinciál, jeví sevhodnější ponechat to místnímu představenému.

45 Srov. CæJ, č. 1101.


47 Předsedat veřejnému slavení liturgie hodin přísluší knězi popř. jáhnu, pouze v jejich nepří-tomnosti laikovi, srov. IGLH 254, 256, 258. V dominikánské tradici byli hebdomadáři jenbratři kněží (tj. profesové), ne však jáhni, srov. CæJ, č. 863.

48 Dle potřeby kantor i sukcentor přechází do druhého chóru, zastupují je či jim vypomáhajícantores auxiliarii (stálí nebo ad hoc), složitější nápěvy pak zpívají jako schola ve čtyřech(srov. CæJ, č. 884, 891 aj.). Zdá-li se to vhodnější, nesvěřují se kantorům další oficia v chóru(lektor …), aby jeden bratr nedělal všechno.

49 Viz níže způsob inchoace.


38. Versikuláři (střídají se všichni bratři, při menším počtu bratří jejich úkoly převezmoukantor a sukcentor):50

a) recitují invitatorium včetně antifony,b) recitují/zpívají responsoria,c) 1. versikulář říká verš před čteními v modlitbě se čtením a po krátkém

čtení modlitby uprostřed dne,d) nesou svíce při průvodu se Salve a zpívají verše po antifonách,e) zpívají loretánské litanie a Inviolata.51

39. Lektoři (střídají se všichni bratři):a) čtou krátká i dlouhá čtení v oficiu,b) čtou nekrolog a zahajují četbu u stolu.

40. Pravý a levý chór se střídají ve funkci prvního chóru. První chór je ten,který začíná oficium (je v něm hebdomadář); kantor prvního chóru52 začínáhymnus, první žalm a evangelijní kantikum včetně antifon.

41. O slavnostech a během velikonočního tridua oficiu předsedá představenýv pravém chóru. O těchto dnech je pravý chór první, i když příslušný týdenpřipadá na levý chór.53

Způsob pronášení jednotlivých částí oficia54

Hymnus

42. Hymnus začíná kantor. Pronáší se zpravidla na dva chóry. Začíná jej kan-tor, první chór se k němu připojí po prvním verši.55

43. Pokud se hymnus zpívá na složitější nápěv, může jej zpívat kantor či dvakantoři uprostřed chóru střídavě se všemi bratry najednou.

44. Při pronášení hymnu se po každém dvojverší dělá pauza. Strofy na sebenaopak plynule navazují.

50 V porovnání s CæJ je zde sloučeno oficium versikulářů a ceroferářů.

51 Zpěvem litanií mohou být pověřeni i jiní bratři, pokud versikuláři toho nejsou schopni.

52 Resp. sukcentor, jedná-li se o levý chór – v tomto smyslu je pojem kantor užíván v následu-jících odstavcích.

53 Srov. CæJ, č. 640.

54 Pronášením se rozumí zpěv či recitace. Co se připojování chóru týče, dle Jandela zmíněnépravidlo platilo pouze pro zpěv: při recitaci se chór přidával až po druhém verši.

55 CæJ, č. 895.


Psalmodie

45. Žalmy a kantika se pronášejí na dva chóry. První žalm začíná první chór,druhý žalm druhý chór, atd. Evangelijní kantikum začíná vždy první chór.

46. Po mediaci označené * se dělá pauza; verše na sebe plynule navazují. Poflexe označené † se při recitaci pokračuje bez přerušení, při zpěvu se dělápauza media.

47. Antifonu začíná kantor a všichni se připojí v místě označeném v textu,nebo (není-li vyznačeno) v místě naznačeném kantorem.56 Toto platí pro an-tifonu před i po žalmu či kantiku.

48. Nato kantor začne první verš žalmu a chór se připojí za *. Inicium se zpí-vá pouze po antifoně, u kantik Benedictus a Magnificat na začátku každého verše.

49. Zvláštní případy:

a) Pokud antifona odpovídá začátku žalmu/kantika, začne kantorrovnou žalm, jako kdyby před ním žádná antifona nebyla. Po žalmuvšichni pronáší antifonu obvyklým způsobem;57

b) Pokud se pronáší více žalmů se společnou antifonou (malá hóra, vigi-lie), postupuje se, jako by se jednalo o jeden dlouhý žalm se Sláva Otciuprostřed, tj. střídání chórů pokračuje plynule bez přerušení, nehleděna 1. a 2. chór. Nezpívají se inicia, druhý a třetí žalm začíná kantor pří-slušného chóru.58

Verše a responsoria

50. Verše před čteními v hodince četby a po čteních při modlitbě během dne:verš (označeno V) pronáší 1. versikulář ze svého místa, oba chóry odpovídajíresponsem (označeno R).

51. Responsorium v ranních chválách, nešporách a kompletáři: versikulářiuprostřed chóru pronesou responsum, oba chóry je zopakují. Poté versikulářipronáší první část verše a Sláva Otci, přičemž oba chóry se vždy připojí po *.

56 CæJ, č. 656, 662, 895.

57 V češtině začínáme zpěv žalmu běžným iniciem žalmového nápěvu. V latině kantor začnenápěvem antifony až k dvojčáře, naváže žalmovým nápěvem a skončí mediací. Po * se při-pojí příslušný chór. Po žalmu se antifona zpívá vlastním nápěvem. Srov. CS 30 a 83.

58 CæJ, č. 651.


52. Responsorium v hodince četby: versikuláři začnou responsum a připojí seoba chóry (obdobně jako u antifony), a to až po verš. První část verše proná-šejí versikuláři, po * se připojí oba chóry.59

53. V případě složitějších responsorií (responsoria prolixa) se postupuje stejnýmzpůsobem, pravidlo pro zpěv či recitaci verše se uplatní na všechny verše re-sponsoria.

Gesta a postoje

54. Bratři se oficia účastní v řádovém hábitu, hosté v chórovém oděvu. V ob-dobí od 2. listopadu do Bílé soboty včetně se v chóru nosí kápa, v souladus místními zvyklostmi.

55. Při příchodu do chóru bratři pokleknou před svatostánkem. Během oficiase při přecházení před svatostánkem dělá jen hluboká úklona.60

56. Není-li v chóru přítomna Nejsvětější svátost, při příchodu do chóru sebratři hluboce ukloní před oltářem nebo křížem. Během oficia jej zdraví jenúklonou hlavy.61

57. Hebdomadář se pokřižuje při úvodním verši hóry Bože, shlédni a pomoz,bratři pak při odpovědi Pane, pospěš mi pomáhat. V případě invitatoria dělá heb-domadář malý kříž na rtech při verši: Pane, otevři mé rty, bratři při odpovědiA začnu tě chválit.62

58. Bratři stojí čelem ke svatostánku (resp. oltáři či kříži) při úvodním veršikaždé hodinky a při invitatoriu.

59. Dále stojí čelem ke svatostánku:a) předsedající při závěrečné modlitbě a její konkluzi,b) versikulář, pokud pronáší cokoli sám ze svého místa (verš před čtení-

mi v hodince četby, po krátkém čtení v malé hóře, apod.).63


60 Srov. CæJ, č. 763, 799–800.

61 CæJ, č. 751.

62 CæJ, č. 642.

63 CæJ, č. 664.


60. Chór stojí proti chóru:64

a) při hymnech,b) při verši před čteními v hodince četby a po krátkém čtení modlitby bě-

hem dne,c) při responsoriích, která obsahují verš Sláva Otci,d) při evangelijních kanticích,e) při přímluvách a při modlitbě Páně.

61. Během psalmodie chóry střídavě stojí a sedí: po inchoaci prvního žalmudruhý chór usedne, při druhém žalmu zase naopak, atd. Před doxologií obachóry povstanou.65 Při kompletáři se na celou psalmodii stojí.

62. Čtení pronáší lektor vestoje, a to ze svého místa v chóru, nebo od ambo-nu, podle místních zvyklostí.

a) Při modlitbě se čtením, ranních a večerních chválách bratři naslouchajívsedě. Po čtení následuje chvíle ticha, kterou představený zakončí zna-mením;

b) Při ostatních hórách během čtení všichni stojí, znamení se po čtenínedává.

63. Pokud po čtení následuje responsorium, které neobsahuje verš Sláva Otci,bratři při něm zůstanou sedět.

64. Hluboká úklona66 chór proti chóru se dělá:a) při Sláva Otci úvodního verše každé hodinky, dále žalmů (včetně in-

vitatoria), kantik a responsorií,67

b) při poslední strofě hymnu, jedná-li se vskutku o doxologii,68

c) při závěrečné modlitbě a její konkluzi,69

d) při požehnání na konci ranních chval a nešpor, je-li to zvykem.

64 Chór proti chóru je základní orientace naší modlitby, která vyjadřuje přítomnost Kristav modlící se komunitě. Ke svatostánku či kříži se obracíme jen na začátku společné modlit-by (lze to chápat jako gesto pozvání) a když se někdo sám obrací k Bohu jménem celé ko-munity (jistým způsobem vystupuje v prostřednické roli).

65 Srov. CæJ, č. 652.

66 Hluboká úklona se dělá vždy s nepokrytou hlavou tak, aby se špičky prstů mohly dotknoutkolen. Původně se v dominikánském ritu rozlišovala hluboká úklona od úklony usque adgenua, toto rozlišení však bylo zrušeno generální kapitulou v Bologni r. 1961 – srov. AGK1961, č. 155; srov. též Schema simplificationis cæremoniarum, in: Ordinationes vigentes, Řím, 1963,appendix, č. 5.

67 Narovnáváme se až po i Duchu svatému, nikoli již při těchto slovech.

68 Tj. pokud zmiňuje Nejsvětější Trojici, ať už jako celek nebo vyjmenováním všech tří osob.

69 Indicationes quædam, č. 36 d).


65. Úklonu hlavy dělají všichni, kdykoli zazní jména Ježíš, Maria, Dominik;nikoli však při jmenování světce daného dne.

66. Bratři klečí:a) při zpytování svědomí v kompletáři,b) o postních fériích nebo o kajících dnech při závěrečné modlitbě a její

konkluzi, je-li to zvykem.70

67. Doprostřed chóru vycházejí, je-li to zvykem:71

a) versikuláři na invitatorium a responsoria,b) kantoři na responsoria prolixa,c) kantor či kantoři, pokud zpívají hymnus či kantikum střídavě s oběma

chóry.

68. Když versikuláři/kantoři vycházejí doprostřed chóru, pozdraví při přícho-du a odchodu svatostánek hlubokou úklonou (resp. oltář či kříž úklonouhlavy).72 Pokud chór dělal hlubokou úklonu (invitatorium, doxologie hymnu,Sláva Otci…), před návratem do chóru se navzájem hluboce ukloní, jinak dělajínavzájem úklonu hlavy.73

69. Podobně se zachová i lektor při příchodu a odchodu od ambonu.

70. Při odchodu z chóru bratři pozdraví Nejsvětější svátost, popř. oltář či křížstejným způsobem jako na začátku, a to buď společně, nebo dvojicích či kaž-dý zvlášť. Odchází jednotlivě či společně, podle místního zvyku.

71. Při společném slavení oficia mimo chór se všechny hluboké úklony na-hrazují úklonou hlavy.74 Bratři sedí během psalmodie, čtení a responsorií; naostatní části hodinky povstanou, je-li to vzhledem k okolnostem vhodné.

70 Indicationes quædam, č. 38, písm. b).

71 Vycházení doprostřed chóru nemělo důvod symbolický, ale ryze praktický: aby se kantořinavzájem slyšeli při zpěvu hudebně náročnějších částí oficia. Přitom zachovávají obvyklýsměr modlitby dovnitř chóru. Proto se také v klasické dispozici chóru nevychází ke stup-ňům oltáře, ale k pulpitu na protilehlé straně chóru.

72 CæJ, č. 751, 800.

73 CæJ, č. 758 a pozn. (1) k č. 751. Původně dělal úklonu hlavy každý bratr, poté co sám něcozačal či pronesl (CæJ, č. 750) – vzájemná úklona hlavy byla variantou téhož pro dva či scho-lu.

74 Srov. CæJ, č. 748.


Zpěv

72. Ke slavení liturgie hodin se naléhavě doporučuje zpěv.75 Ke zpěvu jsousvojí vlastní povahou určeny zejména hymny, antifony, žalmy, kantika a re-sponsoria.76

73. Není-li možné celé oficium zpívat, je vhodné uplatnit zásadu odstup-ňované slavnostnosti. Přitom je vhodné zdůraznit jak stupeň slavení (neděle,slavnosti a svátky), tak i významnější hodinky (ranní chvály a nešpory).77

Obvyklý rozsah zpěvu stanoví konventní kapitula. Úkolem kantora či toho,kdo jej zastupuje, je pak přizpůsobit jej konkrétní situaci (např. omezit rozsahzpěvu při malém počtu přítomných bratří).

74. Při chorálním zpěvu oficia se řídíme Gilletovými Regulæ cantus.78

Průvod se Salve

75. Každý den se po kompletáři či po nešporách po zakončení79 koná průvodk oltáři Panny Marie. Přitom se zpívá antifona Salve, Regina s veršem a orací.

76. V sobotu se po Salve zpívají loretánské litanie, na které naváže zpěvInviolata, verš a orace. V době velikonoční se místo Inviolata zpívá Regina cæli.

77. Následuje průvod se zpěvem k některému dominikánskému světci, včetněpříslušného verše a orace, a to k oltáři příslušného světce či zpět do chóru. Dlezvyklostí provincie se zpívá:

a) v neděli responsorium O spem miram ke sv. Dominiku,b) ve středu antifona Ave, florum flos ke sv. Hyacintovi,c) ve čtvrtek antifona Manum suam ke sv. Zdislavě,d) v ostatní dny antifona O lumen ke sv. Dominiku.

78. Po průvodu se říká verš Fidelium animæ.

75 Zpívání posvátného oficia naléhavě doporučuje těm, kteří slaví posvátné oficium v chórunebo společně, protože to více odpovídá povaze této modlitby, je to slavnostnější způsoba také projev hlubšího spojení srdcí při oslavě Boha. (IGLH, č. 268).

Zpěv při slavení oficia nelze považovat za nějakou příkrasu, která by přistupovala k modlit-bě jakoby zvenčí, ale spíše vyvěrá z hlubin duše, která se modlí a chválí Boha. Tak zpěv plněa zcela dokonale odhaluje společenský charakter křesťanské bohoslužby. (IGLH, č. 270).

76 IGLH, č. 269.

77 Srov. LGLH, č. 271–272.

78 Regulæ cantus ecclesiastici regularis iuxta ritum S. O. P., in: Processionarium iuxta ritum S. O.P., ed. Gillet, Řím, 1933, str. 329 a násl.

79 Benedicamus Domino se tedy pronáší již před Salve. Srov. CæJ, č. 222.


79. Při průvodu je vhodné užívat svíce, které nesou versikuláři. V tom případěna začátek průvodu vycházejí doprostřed chóru a zůstanou tam i na konec.

80. Během průvodu se zachovají následující gesta a postoje:a) Bratři klečí na začátku antifony Salve, Regina80 a při slovech Eia, ergo až

po ostende včetně;b) Při příchodu a odchodu z chóru bratří pozdraví svatostánek hlubokou

úklonou, a to po dvojicích. Není-li v chóru svatostánek, zdraví kříž čioltář úklonou hlavy. V průvodu se zachovávají přiměřené rozestupy.Oltáře Panny Marie či svatých se při příchodu a odchodu zdraví úklo-nou hlavy;81

c) Po slovech Eia, ergo pokropí hebdomadář bratry svěcenou vodou. Je-lipřítomen biskup, podá mu nejprve kropáč se svěcenou vodou. Potompokropí představeného, dále bratry v pravém chóru od nejstaršíchpodle precedence, poté v levém chóru též od nejstarších a pak přítom-ný lid. Nakonec se sám přežehná svěcenou vodou;

d) Chóry vyjma ceroferářů stojí čelem k sobě během antifony Salve poostende a na konec průvodu po návratu do chóru. V ostatních přípa-dech stojí čelem k oltáři;

e) Při jménu Virgo Maria na konci Salve se dělá hluboká úklona chór protichóru, vyjma ceroferářů;82

f) Na verše a orace se versikuláři resp. hebdomadář otáčejí čelem k oltáři;g) Všichni včetně ceroferářů klečí čelem k oltáři při loretánských litaniích

a Inviolata, včetně verše a modlitby. Při Regina cæli však všichni stojí.

Zvláštní formy slavení oficia

Slavnostní forma

81. O nedělích a slavnostech je vhodné slavit oficium slavnostněji než ob-vykle, zejména při nešporách. Přitom se kromě většího rozsahu zpěvu a volbyslavnostnějších nápěvů mohou uplatnit následující prvky:

80 Dle CæJ, č. 1755 všichni kleknou, když se začíná zpívat Salve, vyjma kantora a ceroferářů.Po Salve se připojí chór a kantor klekne. Po Regina všichni vstanou a vyjde průvod.

81 CæJ, č. 751. Nedaří-li se však komunitě konat průvod důstojným způsobem s popsanýmiúklonami, ať komunita zváží jejich redukci. Vždy se však má zachovat pokleknutí po Salvea hluboká úklona na Virgo Maria.

82 CæJ, č. 760; Schema simplificationis 2.


82. Předsedající oblékne pluviál příslušné barvy.83 Zaujme své místo v chórumezi bratry, ledaže by s ohledem na účast lidu bylo vhodnější, aby zaujal místov presbytáři na předsednickém sedadle.84

83. Okuřování oltáře:85

a) Po začátku antifony k Benedictus/Magnificat vyjde předsedající do-prostřed chóru před oltář a pozdraví jej obvyklým způsobem. Turife-rář mu přinese kadidelnici, předsedající naloží kadidlo a požehná je,poté okouří kříž a oltář obvyklým způsobem.86

b) Poté převezme kadidelnici turiferář. Nejprve okouří předsedajícího,poté kantory, pokud zpívají uprostřed chóru, dále pravý a pak levýchór, vždy od nejstarších. Nakonec okouří přítomný lid, pozdraví sva-tostánek úklonou a vrátí se do sakristie.

c) Místo okuřování oltáře je možné zapálit kadidlo uprostřed chóru.87

Vigilie

84. O nedělích a slavnostech je vhodné slavit modlitbu se čtením v předvečerformou vigilie.88 Použijí se texty, uvedené v dodatku jednotlivých dílů liturgiehodin a v řádovém propriu.

85. Je vhodné uplatnit následující prvky, které dodají vigilii slavnostní ráz:a) předsedající oblékne pluviál,b) na evangelium se přinesou svíce, kříž a kadidlo jako při mši svaté,89

83 Podle Jandela vždy na festa duplicia et supra – srov. CæJ, č. 546, 1106.

84 Indicationes quædam, č. 23.

85 Srov. CæJ, č. 958 a násl.; 1106 a násl.

86 Dominikánský způsob okuřování popisuje CæJ takto: Okuřující uchopí kadidelnici pravourukou poblíž závěsu řetízků, levou rukou drží jejich konec a takto zvedá a spouští kadidelni-ci. Nekývá zdvihnutou kadidelnicí, ale mírně ji spustí a ihned zase pozdvihne, přičemž nikdynezvedá ruku nad výši ramen. (CæJ, č. 957).

Okuřování oltáře: po pozdravení oltáře hlubokou úklonou se nejprve třemi (jednoduchými)tahy okouří svatostánek resp. kříž. Poté okouří oltář, přičemž jej obchází směrem doprava,tj. proti směru hodinových ručiček (pro popis okuřování oltáře spojeného se stěnou vizCæJ, č. 1108). Nakonec oltář políbí a vrátí kadidelnici turiferářovi.

87 Indicationes quædam, č. 30.

88 Srov. IGLH, č. 70–73.

89 V dominikánském ritu se evangelium při matutinu vyskytovalo jen na Narození a ZjeveníPáně (genealogie), ke které se přinášely kříž, svíce a kadidlo jako při mši – srov. CæJ, č.1354. Tento zpěv evangelia je také jedinou příležitostí, kdy v dominikánské tradici běhemliturgie hodin koná službu jáhen.


c) během hymnu Te Deum se okouří oltář a chór výše popsaným způso-bem (viz č. 56).

Oficium slavené před vystavenou Nejsvětější svátostí

86. Pokud se oficium slaví před vystavenou Nejsvětější svátostí, upraví se po-stoje a gesta následujícím způsobem:90

a) v případech uvedených pod č. 31–32 se bratři neobrací ke sva-tostánku, ale k oltáři s vystavenou Nejsvětější svátostí,

b) během oficia bratři po celou dobu stojí, včetně žalmů a čtení,c) když bratři vycházejí doprostřed chóru (srov. č. 40), pokleknou při pří-

chodu i odchodu na jedno koleno místo hluboké úklony.

87. Na konci oficia se nedává požehnání, ale říká se Dobrořečme Pánu. Poté ná-sleduje krátká či delší adorace, která se zakončí obvyklým způsobem svá-tostným požehnáním.91

Velikonoční triduum

88. Během velikonočního tridua komunity dle vlastního uvážení buď použijísoučasnou liturgii hodin, nebo na celé triduum (tj. od Zeleného čtvrtka ránoaž po nešpory Bílé soboty včetně) přejdou na dominikánský ritus.

89. Rozsah oficia se přitom řídí platným kanonickým právem, tj. bratři jsouv obou případech vázáni modlit se pouze jednu malou hóru. Stejně tak nešpo-ry na Zelený čtvrtek a Velký pátek a kompletář na Bílou sobotu se modlí sou-kromě jen ti, kdo se nemohli zúčastnit slavení mše svaté, resp. velkopátečníchobřadů.

Společné modlitby před a po oficiu

90. Společné modlitby před a po oficiu se řídí těmito zásadami:

a) Objektivním kritériem pro společný život modlitby jsou předevšímkonstituce. Komunitní pobožnosti by neměly příliš překračovat jejichrámec, ačkoli je tu samozřejmě legitimní prostor pro místní zvyky.Principiálně je žádoucí klást důraz na samotné oficium a nemnožit pří-liš „doprovodné modlitby“, které by měly zůstat doménou osobnízbožnosti.

b) Je vhodné zavést tradiční systém dvojího zvonění tam, kde pro to jsoutechnické podmínky. První zvonění je krátké a vyzývá bratry, aby za-nechali svých činností, nezačínali nové a připravili se na oficium.

90 Srov. CæJ, č. 802–803.

91 Srov. Svaté přijímání a úcta eucharistie mimo mši, č. 97–100.


Druhé má být dostatečně dlouhé, aby bratři v klidu stihli dojít i z nej-odlehlejšího místa konventu do kostela. Mezi oběma znameními mábýt dost času, aby se bratři mohli připravit na oficium. Po druhémzvonění se již nedává znamení: hóra začíná ihned po doznění zvonu.

c) Kde je to zvykem, ať se zachová společná modlitba O sacrum conviviumpřed oficiem, vyjma první hodinky dne a kompletáře. O sacrumconvivium se také vynechává, pokud předchází mše svatá či adorace.

d) Místo propuštění Jděte v pokoji ať se dle dominikánského zvyku říká za-končení Dobrořečme Pánu i při ranních a večerních chválách.92

e) Po každé hóře ať se po zakončení říká verš Fidelium animæ, ledaže ná-sleduje De profundis.

f) Chvályhodným zvykem je modlitba Anděl Páně, která by však v soula-du s výše uvedenými zásadami neměla být považována za součást čidoplněk oficia.93

g) Další společné modlitby (Sancte Michael, před a po rozjímání, …) ne-mají oporu v řádové tradici. Ať se je bratři modlí soukromě dle vlast-ního uvážení.

91. De profundis se má modlit cestou z chóru do refektáře, a to v křížové chod-bě nebo na jiném vhodném místě.

92 CæJ, č. 210.

93 Na rozhodnutí jednotlivých komunit se ponechává, zda budou Anděl Páně modlit společněa jakým způsobem (potichu či nahlas).


OBSAHPreambule................................................................................................................5

Konventní mše svatá.............................................................................................6Všeobecné pokyny...........................................................................................6Výběr textů........................................................................................................7Prvky slavení.....................................................................................................8Postoje................................................................................................................9Úkoly jáhna......................................................................................................10Zpěv.................................................................................................................11Liturgické oděvy.............................................................................................11

Liturgie hodin.......................................................................................................12Všeobecné pokyny.........................................................................................12Uspořádání chóru a rozmístění bratří.........................................................12Oficia v chóru.................................................................................................13Způsob pronášení jednotlivých částí oficia................................................14Gesta a postoje...............................................................................................16Zpěv.................................................................................................................19Průvod se Salve...............................................................................................19Zvláštní formy slavení oficia........................................................................20Společné modlitby před a po oficiu.............................................................22


direktÁŘ - Česká dominikánská provincie · 22 dle igmr, č. 41 se má vstávat „na...

Documents