Dějiny NATO v datech[ 27.3., 10:13 ]   

    19.8.1946 - Ministerský předseda Velké Británie Winston Churchill vyzval v Curychu k vytvoření sjednocené Evropy podporované USA, přičemž počítal s tím, že členem bloku by mělo být i Německo.

    4.4.1947 - Podepsána Dunkirkská smlouva  mezi Francií a Velkou Británií (na 50 let) o spojenectví v případě nové agrese Německa a o konzultacích o společných ekonomických problémů.

    22.1.1948 - Ministr zahraničí Velké Británie, Ernest Bevin, navrhl smlouvu tzv. Západní unie skládající se ze sítě bilaterálních dohod na základě Dunkirkské dohody.

    4.3.1948 - Zástupci Belgie, Francie, Lucemburska, Nizozemska a Velké Británie se setkali v Bruselu a navrhli podmínky smlouvy o vzájemné spolupráci.

    17.3.1948 - Belgie, Francie, Lucembursko, Nizozemsko a Velká Británie podepsali v Belgii bruselskou smlouvu (tzv.Bruselský pakt) o vzniku Západní unie (Western Union), v níž se zavázaly k vytvoření společného obranného systému a zesilování vzájemných ekonomických a kulturních vztahů. Smlouva byla uzavřena na 50 let. Byla podepsána pod dojmem rostoucí nadvlády SSSR nad střední a východní Evropou.

    22.3.1948 - Za účasti zástupců USA, Kanady a Velké Británie byla ve Washingtonu zahájena tajná jednání o možnostech spolupráce mezi Spojenými státy a zeměni Západní unie.

    21.4.1948 - Zahájeny rozhovory amerického ministra zahraničí George C.Marshalla se senátory Arthurem H. Vandenbergem a Tomem Connallym o problémech bezpečnosti v severoatlantické oblasti.

    28.4.1948 - Myšlenka společného obranného systému byla rozvedena v kanadské sněmovně St. Laurentem a o týden později Ernestem Bevinem ve Velké Británii.

    11.6.1948 - Senát Spojených států schválil návrh senátorů Vandenberga a Connalyho, kteří doporučili začlenění USA do obranných svazků se západoevropskými zeměmi.

    6.7.1948 - První oficiální rozhovory mezi americkým ministerstvem financí, kanadskými velvyslanci a zástupci ze západní Evropy zahájeny ve Washingtonu.

    9.8.1948 - Ukončení rozhovorů a vypracování zpráv pro vlády.

    9/1948 - Vznik Obranné organizace Západní unie (Western Union Defense Organization; WUDO) s hlavním velitelstvím ve Fontainbleu, Francie.

    10.12.1949 - Oficiálně zahájena jednání o znění smlouvy.

    3/1949 - Účastníci Bruselského paktu, Kanada a Spojené státy oficiálně pozvali Dánsko, Island, Itálii, Norsko a Portugalsko, aby se ke vznikající Alianci připojily.

    18.3.1949 - Publikován text zakladatelské dohody Aliance.

    4.4.1949 - Vznik NATO - dvanáct států (Belgie, Dánsko, Francie, Kanada, Nizozemsko, Island, Itálie, Norsko, Lucembursko, Portugalsko, Velká Británie a Spojené státy) potvrdilo v ustanovující Washingtonské smlouvě svůj vstup do Aliance.

    3.5.1949 - Jako první ratifikovala smlouvu Kanada.

    21.7.1949 - Smlouvu ratifikoval americký Senát.

    24.8.1949 - Smlouvu ratifikovala Itálie.

    17.-19.9.1949 - První, washingtonské zasedání Severoatlantické rady (North Atlantic Council; NAC) ve formátu ministrů zahraničních věcí vedením státního tajemníka Deana Achesona. Bylo rozhodnuto o vytvoření Výboru pro obranu (Defence Comitee; DC), složeného z ministrů obrany členských zemí. Výbor se scházel alespoň jednou do roka, nyní nejméně dvakrát. Byl založen vojenský výbor (Military Comitee; MC). První strategickou doktrínou byla Strategická koncepce pro obranu oblasti Severoatlantické smlouvy -

tzv.DC 6.

    6.10.1949 - Americký prezident Truman podepsal Zákon o vzájemné pomoci v oblasti obrany (Mutual Defense Assistant Act; MDAA), na jehož základě poskytly USA evropským spojencům 1,314 miliardy dolarů.

    18.11.1949 - Založení Finančního a hospodářského výboru (The Defence Financial and Economic Comitee), složeného z ministrů financí jednotlivých zemí.

    6.1.1950 - Schváleny základy obranného systému později nazvaného "štít a meč".

    5/1950 - V Londýně vytvořen Stálý výbor zástupců (Council of Deputies), řídící činnost Aliance mezi zasedáními NAC. Zrušen Výbor pro obranu. Finanční a hospodářský výbor přejmenován na Hospodářskou a finanční správu (Economic and Financial Board). Rozhodnuto o vybudování integrovaných sil.

    8/1950 - O vstup do NATO požádaly Turecko a Řecko.

    15.-18.9.1950 - Na zasedání rady NATO v New Yorku proběhla diskuse o problému, jak bránit území členských zemí NATO před podobnou agresí, jaká v té době probíhala v Koreji; přijata vojenská doktrína tzv.strategie předsunuté obrany (forward strategy) pro území Evropy.

    19.12.1950 - Generál Eisenhower jmenován prvním vrchním velitelem spojeneckých vojsk v Evropě (SACEUR).

    20.12.1950 - Do pravomocí NATO zahrnuty veškeré oblasti vojenské struktury Západní unie.

    29.12.1950 - Souhlasu s ustavením hlavního evropského velení na začátku roku 1951 v Rocquencourtu ve Francii.

    2.4.1951 - Zahájení operační činnosti Vrchního velení evropských spojeneckých sil v Evropě (Supreme Headquarters Allied Powers Europe; SHAPE) ve francouzském Roquencourtu; po vystoupení Francie z integrované vojenské struktury NATO bylo velitelstvíi přemístěno do Casteau u Mons v Belgii.

    4.4.1951 - Senát amerického Kongresu odsouhlasil poskytnutí první americké jednotky pro potřeby NATO.

    15.-20.9.1951 - Po zasedání rady v Ottawě bylo ke vstupu do Aliance pozváno Turecko a Řecko; Francie, Velká Británie a USA vyjádřily svoji podporu začlenění SRN do evropského obranného společenství (European Defence Community).   19.11.1951 - Založena Akademie NATO v Paříži.

    1-2/1952 -  Vojenská struktura rozšířena založením dvou nových velitelství: Vrchního velitelství spojeneckých sil v Atlantiku (ACLANT) v Norfolku v americkém  státě Virginie a Vrchního velitelství spojeneckých sil v Lamanšském průlivu (ACCHAN) v Portsmouthu ve Velké Británii (nyní je ACCHAN situováno v Northwoodu, VB).

    18.2.1952 - Řecko a Turecko formálně potvrdily svůj vstup do NATO; protokol o jejich připojení podepsán v říjnu 1951.

    20.-25.2.1952 - Na zasedání NAC v Lisabonu rozhodnuto o vzniku jejího stálého sídla v Paříži. Vytvořena Rada stálých zástupců (Permanent Representative Council), který převzal funkce Stálého výboru zástupců a Hospodářské a finanční správy. Vznikl Mezinárodní sekretariát (International Staff) v čele s generálním tajemníkem (Secretary General). Schválen tříletý plán výstavby 96 divizí, z nichž jen 35 až 40 mělo být v bojové pohotovosti. Strategická koncepce poprvé nazvána "štít a meč".

    12.3.1952 - Lord Hastings Linoel Ismay jmenován prvním generálním tajemníkem NATO.

    20.-25.2.1952 - Na zasedání rady v Lisabonu přednesena detailní analýza obranných možností každé členské země; rada formálně přivítala vstup Řecka a Turecka do NATO.

    9.12.1952 - přijata strategická koncepce "meče a štítu" (MC 14/1).

    1/1954 - Americký státní tajemník J.F.Dulles přednesl Nový program (New Look) strategie tzv.masivní odvety (massive retaliation).

    31.3.1954 - SSSR vyjádřil v nótě adresované USA, Francii a Velké Británii přání vstoupit do NATO. Pro NATO však návrh nebyl přijatelný, a proto jej odmítla.

    23.10.1954 - Podepsání tzv.Pařížských dohod o transformaci Západní unie do  Západoevropské unie (Western European union; WEU). Pozvání SRN ke vstupu do NATO (pařížskými dohodami mj. přerušily Francie, Velká Británie a USA okupační režim v SRN a uznaly jej za suverénní stát) .

    5.5.1955 - SRN se stala členem NATO.

    18.7.1955 - Založeno Parlamentní shromáždění NATO (od 1966 název Severoatlantické shromáždění); má konzultativní charakter - cílem je posilovat spolupráci a porozumění mezi státy Aliance a vytvářet pojítko mezi členy národních parlamentů a představitelů NATO. V současné době má 188 členů a stejný počet zástupců členských zemí NATO; počet zástupců odpovídá počtu obyvatel státu.

    4.-5.5.1956 - Na zasedání NAC v Paříži vytvořen Výbor pro nevojenskou spolupráci (Committe on Non-Military Cooperation). Výbor "tří moudrých" pověřen vypracováním materiálu o problémech Aliance.

    11.-14.12.1956 - Na zasedání NAC v Paříži schválena Zpráva výboru tří - "zahájena 2.fáze vývoje NATO" - vznik vědecké dimenze (vedle vojenské a politické). Přijat dokument MC 14/2, kterým Aliance přijala v modifikované podobě americkou strategii hromadné odvety.

    2.-3.5.1957 - Na zasedání NAC v Německu NATO podpořilo jeho znovusjednocení a rozhodlo o "nuklearizaci štítu" dodávkami amerických taktických jaderných raket evropským spojencům. Hlavice zůstaly pod americkou kontrolou.

    2.8.1957 - Spojené státy s Kanadou vytvořily severoamerické letecké obranné velitelství (North American Air Defense Command; NORAD).

    16.-19.12.1957 - 1.summit NATO - Na zasedání NAC poprvé v historii organizace zastupovali členské zemně premiéři vlád za doprovodu ministrů zahraničí, financí a obrany. Důvodem byla především panika po vypuštění sovětského sputniku v říjnu téhož roku. Aliance doplnila svou obrannou "hromadné odvety" prvky omezené války s užitím konvenčních či jaderných zbraní. Bylo rozhodnuto o vytvoření amerických základen v Evropě. Na nich měly být na základě dvojstranných smluv rozmístěny jaderné rakety (realizováno v období 9/1958-8/1961). Vytvořen Výbor pro vědu (Science Committe).

    15.-17.4.1958 - Na zasedání ministrů obrany v Paříži schválen dokument MC 70, který s ohledem na budování amerických základen v Evropě s raketami středního a operačního dosahu umožňoval případné vedení konfliktu nižší intenzity.

    2.9.1958 - Zveřejněno de Gaullovo memorandum, navrhující reorganizaci politického vedení NATO a vytvoření tzv. "direktoriátu tří" (VB, USA, Francie), který by vynášel zásadní rozhodnutí o nejdůležitějších problémech, včetně použití nukleárních zbraní; USA návrh zamítly.

    8.12.1958 - Mezi Francií a USA podepsána multilaterální dohoda o komunikační síti; stanoví, že pokud jedna strana usiluje o změnu,  musí nejprve jednat s ostatními stranami a není-li ve lhůtě jednoho roku dosženo dohody, může být smlouva zrušena teprve po uplynutí dalšího roku.

    14.3.1959 - Francie z NATO odvolala svoji středomořskou flotilu.

    4.4.1959 - Mimořádné zasedání NAC ve Washingtonu k desátému výročí vzniku organizace.

    9.4.1959 - Bombardéry nesoucí jaderné nálože byly z Francie přemístěny do Velké Británie a SRN.

    9.6.1959 - Spojené státy dokončily první atomovou raketonosnou ponorku - vznik tzv.strategické triády.

    5.9.1960 - Francouzský prezident De Gaulle se vyslovil proti Norstadovu plánu přeměnit NATO ve čtvrtou atomovou velmoc, jež by SRN poskytla právo spolurozhodovat o použití atomových zbraní; zároveň předložil návrh na reformu NATO, podle níž by měl mít samostatnou kontrolou nad zbraněmi nacházejícími se na jeho území, zejména pak zbraněmi jadernými.

    13.-15.12.1961 - Zasedání NAC v Paříži odsoudilo postavení berlínské zdi.

    4.-6.5.1962 - Přijetí Aténských směrnic NATO o možnostech použití jaderných zbraní.

    18.-20.12.1962 - V Nassau na Bahamských ostrovech byla podepsána americko-britská dohoda, na jejímž základě vznikla myšlenka tzv.mnohostranných jaderných sil.

    14.1.1963 - Generál De Gaulle odmítl projekt mnohostranných jaderných sil a vybavení francouzské armády raketami Polaris. Vyhlásil, že k zachování suverenity uvnitř Aliance musí Francie budovat vlastní údernou sílu (force de frappe).

    23.3.1963 - Projednán tzv. Merchantův plán, podle nějž by do mnohostranných jaderných sil měly být kromě strategického letectva a ponorek zařazeny také povrchové lodi. Francie o tomto plánu odmítla diskutovat.

    1-.6.1963 - Francie odvolala své závazky, které v případě války podřizovaly její atlantickou flotilu vedení NATO.

    25.7.1963 - Vyhlášen Stikkerův plán obecné strategické doktríny NATO, podle nějž skupina odborníků měla analyzovat rozpočtové a jiné zásoby jednotlivých členských států NATO. Francie plán odmítla jako vměšování do vnitřních záležitostí členských států.

    27.11.1965 - Mimořádné zasedání ministrů obrany některých členských zemí v Paříži. Ustanoven stálý zvláštní výbor pro otázky jaderné výzbroje (tzv.McNamarův výbor). V prosinci 1966 byl přeměněn ve Skupinu pro jaderné plánování (Nuclear Planning Group; NPG).

    1.1.1966 - Parlamentní shromáždění NATO přejmenováno na Severoatlalantické shromáždění.

    21.2.1966 - De Gaulle oznámil, že Francie v roce 1969 nevystoupí z NATO, ale k další integraci organizace se staví rezervovaně.

    9.-10.3.1966 - Francouzská vláda (prezident de Gaulle) odevzdala 14 představitelům NATO čtyřbodové memorandum, ve kterém ohlásila své setrvání v Alianci, ale opuštění integrovaných vojenských sil NATO. Udržování vojenských základen na francouzském území označila za neslučitelné se svrchovaností Francie.

    18.3.1966 - 14 členských zemí (bez Francie) vydalo v Paříži společné prohlášení, ve kterém požadují zachování NATO v dosavadní podobně.

    20.3.1966 - Francie vypověděla protokol z roku 1952 o umístění sídla vrchního velitelství NATO v Evropě v Roquencourtu, ve Francii, s výpovědní lhůtou jeden rok.

    29.-30.3.1966 - 14 členským zemím NATO byly odevzdány nóty francouzské vlády s oznámením, že k 1.1.1966 vyjímá francouzské pozemní a letecké jednotky z integrovaného vojenského velení NATO; k témuž dni odvolává z velitelství své zástupce a žádá, aby do 31.3.1967 byly z francouzského území odvolány kanadské a americké jednotky a odstraněny armádní a letecké základny; své dosavadní vojenské základny v SRN je ochotna si ponechat pouze za předpokladu francouzského velení.

    1.7.1966 - Francouzská vláda oznámila, že tímto dnem vyjímá své vojenské jednotky z integrovaného vojenského systému NATO.

    7.9.1966 - Stálý zástupce Francie v NATO oznámil, že Francie přestane od 1.1.1967 platit dosavadní členský příspěvek na infrastrukturu NATO (letiště, komunikace, spoje, sklady, apod.)

    14.12.1966 - Změna organizační struktury Aliance - zřízen Výbor obranného plánování (Defence Planning Committe; DPC).

    1.1.1967 - Akademie NATO přesunuta z Paříže do Říma.

    31.3.1967 - Do belgického Mons se přestěhoval štáb vrchního velitelství ozbrojených sil NATO v Evropě (SHAPE).

    1.4.1967 - Vojenské orgány NATO přemístěny z Francie do Casteau u Monsu v Belgii.

    16.10.1967 - Otevření nového velitelství NATO v Bruselu.

    13.-14.12.1967 - NAC schvaluje v Bruselu zprávu belgického ministra zahraničí Pierra Harmela o budoucích úkolech Aliance "dvojí funkce Aliance", vytyčující principy udržování přiměřené obrany a

vyslovující se pro uvolňování napětí ve vztazích Západ-Východ (Harmelova doktrína). Výbor pro obranné plánování přijímá novou strategickou koncepci "pružné reakce". Rozhodnuto o vytvoření Stálých námořních sil v Atlantiku (Standing Naval Force Atlantic - STANAVFORLANT). NAC se vyslovila pro vznik nové doktríny tzv. pružné reakce (flexible response).

    16.1.1968 - Na zasedání Vojenského výboru vydána směrnice MC 14/3 o strategické koncepci pružné reakce.

    24.-25.6.1968 - Konference v Reykjavíku na Islandu - schválen návrh na jednání se státy Varšavské smlouvy o vzájemném a vyváženém snížení ozbrojených sil (Mutual and Balance Force Reductions; MBFR).

    21.10.1968 - Zahájen projekt NATO Seasparrow Missile System (NSSMS) - raketový systém země-vzduch umístěný na lodích účastnických států (v roce 1998 na více naž 150 lodích), jako ochrana před raketovými útoky. Účastnické státy: od 1968 USA, Norsko, Itálie a Dánsko; později se připojily ostatní státy NATO a Austrálie.

    5.-16.11.1968 - NAC odsoudil okupaci Československa.

    14.11.1968 - Vznik Euroskupin: uskupení evropských aliančních zemí k vyzbrojování západní Evropy (společná vroba, vývoz a dovoz vojenské techniky). V roce 1993 byly jejich funkce rozděleny mezi NATO a ZEU.

    21.11.1968 - NATO vytvořilo nové vojenské velitelství ve Středomoří se sídlem v Neapoli (MARAIRMED).

    10.-11.4.1969 - Zasedání NAC ve Washingtonu u příležitosti 20.výročí vzniku Aliance.

    6.11.1969 - Vytvořen Výbor pro výzvy moderní společnosti zabývající se otázkami životního prostředí a kvalitami života lidí.

    12.11.1969 - Publikováno komuniké, v němž ministři obrany schválili politické směrnice pro možné taktické použití jaderných zbraní v západní Evropě.

    26.-27.5.1970 - Na zasedání rady NATO v Římě schváleno komuniké a deklarace o vzájemném a rovnoměrném snížení počtu ozbrojených sil NATO a zemí Varšavské smlouvy.

    4.12.1970 - Výroční zasedání hlavních grémií NATO je poznamenáno vlivem vstupu v platnost Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) a zahájením americko-sovětských jednání o omezení jaderných zbraní (SALT).

    4.6.1971 - NAC vyslovila souhlas se zahájením rozhovorů se SSSR a s dalšími zeměmi Varšavské smlouvy o omezení vojenských sil ve střední Evropě.

    30.-31.5.1972 - NAC se vyslovila pro přípravné rozhovory o zahájení KBSE.

    19.6.1974 - Na slavnostním zasedání u příležitosti 25.výročí podpisu Wasingtonské smlouvy schválil NAC v Ottawě tzv. Atlantickou deklaraci o smyslu a cílech Aliance a o vztazích s Východem.

    26.6.1974 - Atlantická deklarace slavnostně podepsána na summitu v Bruselu.

    14.8.1974 - Řecká vláda oznámila, že vystupuje z vojenského integrovaného systému NATO (zůstává pouze členem Aliance) na protest proti postoji NATO k řešení kyperského problému (turecká invaze).

    14.-15.6.1976 - Na zasedání Euroskupiny se 10 členských států vyslovilo pro další spolupráci s Francií.

    19.11.1976 - Na zasedání NATO ve Williamsburgu přijata rezoluce o přizvání španělského pozorovatele na příští zasedání.

    10.12.1976 - NAC přijal v Bruselu komuniké reagující na návrhy Varšavské smlouvy ze zasedání politického poradního výboru v Bukurešti týkající se práva použití jaderných zbraní jako první.

    10.12.1976 - Na jednání NAC předložen návrh na ustanovení tzv.řídícího direktoriátu, jehož členem by vedle USA, SRN a Velké Británie měla být také Francie.

    10.-11.5.1977 - Summit NATO v Londýně. Vyhodnocení helsinského Závěrečného aktu. Zadání ministrům obrany vypracovat dlouhodobý program rozvoje obranné kapacity Aliance do roku 1980.

    17.-18.5.1977 - Na zasedání NATO v Bruselu schválili ministři obrany členských zemí program dlouhodobého rozšiřování a modernizace výroby zbraní a shodli se na krátkodobém plánu nejnaléhavějších opatření k urychlení modernizace a zvýšení bojeschopnosti sil NATO v Evropě. Bylo schváleno zvyšování každoročního vojenského rozpočtu členských států NATO o tři procenta.

    31.5.1978 - Na zasedání NAC ve Washingtonu schválen dlouhodobý program posilování konvenčních i jaderných sil NATO; předpokládané náklady do deseti let měly dosáhnout 80- 100 miliard dolarů.

    12.12.1979 - Na zasedání ministrů zahraničí a obrany členských zemí NATO (bez Řecka a Francie) v Bruselu schváleno tzv.dvojí usnesení (dozbrojit a jednat). Jednalo se o rozmístění 572 nových amerických raket středního doletu v západní Evropě (464 raket s plochou dráhou letu a 108 Pershing 2) za současného jednání se SSSR o jaderném odzbrojování.

    24.1.1980 - NAC vytvořil tzv.Zvláštní konzultační skupinu (Special Consultative Group) pro kontrolu konvenčního a jaderného zbrojení.

    11.5.1980 - Alianční návrh SSSR o kontrolovaném omezování strategických zbraní v Evropě (někdy též nazýváno dvojím usnesením - "dozbrojit a jednat").

    25.10.1980 - Řecký parlament schválil opětné začlenění Řecka do vojenského integrovaného systému NATO, ze kterého vystoupilo v roce 1974 na  protest proti postoji NATO k řešení kyperského problému.

    10.12.1981 - Na zasedání NAC podepsán protokol o přijetí Španělska do NATO.

    11.1.1982 - NAC přijala deklaraci k událostem v Polsku (výjimečný stav 13.12. 1981).

    30.5.1982 - Španělsko se stalo členem Aliance. Jeho vojenské síly nebyly součástí vojenského integrovaného systému NATO.

    10.6.1982 - Summit NATO v Bonnu schválil Bonnskou deklaraci o programu "pro mír a svobodu".

    27.-28.10.1983 - Na zasedání skupiny pro jaderné plánování bylo přijato komuniké, ve kterém ministři obrany potvrdili rozhodnutí rozmístit nové rakety středního doletu. Zároveň oznámili, že během příštích 5-6 let bude ze západní Evropy staženo 1400 taktických jaderných zbraní. Jaderný potenciál NATO v Evropě měl být omezen na stav z roku 1961.

    8.-9.12.1983 - NAC schválil Bruselskou deklaraci o vztazích s Východem.

     11/1984 - Výbor pro vojenské plánování přijal tzv. Rogersovu koncepci vyzbrojení NATO, která předpokládá provedení preventivního úderu do hloubky protivníkovy obrany (Follow on Forces Attack; FOFA) a maximální zničení jeho sil, ještě než stihne zareagovat (doktrína rychlé reakce).

    20.11.1984 - Náměstek amerického ministra zahraničních věcí James Sobbins v Bruselu oznámil, že NATO rozmístilo "přibližně pětinu" z 572 raket Pershing 2 a střel s plochou dráhou letu.

    1985 - Členské země (kromě Nizozemska, Francie a Kanady) se připojily  k americkému programu Strategické obranné iniciativy.

    21.11.1985 - Mimořádný summit NATO, na němž prezident R. Reagan referoval o svých ženevských rozhovorech s M. Gorbačovem ohledně snižování jaderného potenciálu (pozdějším výsledkem jednání byla smlouva START).

    3.-15.12.1985 - Ve výboru pro vojenské plánování bylo dosaženo dohody o tzv. "rámcové vojenské koncepci" (CMF), která určuje hlavní směry v plánování zbrojní výroby NATO do roku 2005.

    12.3.1986 - Referendum ve Španělsku potvrdilo souhlas jeho obyvatel s členstvím v NATO.

    16.5.1986 - NATO oznámilo, že stálí zástupci členských zemí NATO formálně schválili plán USA začlenit do zbrojních a takticko-operačních plánů armád NATO nasazení binárních chemických zbraní.

    11.12.1986 - Bruselská deklarace NAC o kontrole konvenčních zbraní navazující na výsledky stockholmské Konference o opatřeních pro budování důvěry a bezpečnosti a odzbrojení.

    17.2.1987 - Ve Vídni zahájeny rozhovory členských států NATO a Varšavské smlouvy o mandátu pro jednání o konvenčních ozbrojených silách v Evropě.

    12.6.1987 - Ministři zahraničních věcí se na zasedání rady NAC v Reykjavíku vyslovili pro dohodu o "všeobecném a účinně ověřitelném" zákazu amerických a sovětských raket středního doletu a operačně taktických raket v Evropě.

    8.12.1987 - Podepsána smlouva mezi SSSR a USA o likvidaci jejich raket středního a kratšího doletu (INF). Americký ministr zahraničních věcí Schultz prohlásil, že NATO zastaví rozmisťování jaderných raket středního a kratšího doletu v západní Evropě (podle dohody o likvidaci těchto druhů zbraní). 11.12.1987 podepisují ministři zahraničí Belgie, Itálie, Nizozemska, Velké Británie, Německa a USA bilaterální dohody o jejím plnění. 21.května 2001 Rusko a USA dokončily likvidaci zhruba 4000 jaderných hlavic, a po 13 letech tak naplnily sovětsko-americkou smlouvu o likvidaci jaderných raket středního a kratšího doletu (INF) a o vzájemných inspekcích těchto jaderných raketových arzenálů. Zlikvidováno bylo zhruba 1846 sovětských a 846 amerických raket krátkého a středního doletu a demontovány byly také transportéry, skladovací sila a odpalovací zařízení.

    1.-2.12.1987 - Komuniké ze zasedání výboru pro vojenské plánování NATO hovoří o zavedení akčního plánu modernizace konvenční obrany (CDI) a o nutnosti vytvořit plánovací systém konvenčních zbraní NATO (CAPS).

    2.-3.3.1988 - Zasedání NAC a summit za účasti hlav členských států v Bruselu. Vydáno tzv. Prohlášení o kontrole konvenčního zbrojení (Statement on Conventional Arms Control), jenž stanovilo návrh na praktickou kontrolu plnění dohod o konvenčním zbrojení.

    8.-9.12.1988 - Na zasedání NAC bylo přijato prohlášení o kontrole zbrojení v konvenční oblasti. Rada se usnesla na návrhu celkových limitů pro všechny druhy konvenčních zbraní v Evropě a na návrhu pravidelné a účinné kontroly a ověřování počtu ozbrojených sil a výzbroje, zahrnující výměnu podrobných informací a inspekce na místě. Prohlášení schváleno poté, co v New Yorku Michail Gorbačov oznámil významné jednostranné snížení ozbrojených sil a výzbroje SSSR. Rada NATO označila tento krok za "první významný krok na cestě ke snížení nerovnováhy v konvenční výzbroji".

    29.-30.5.1989 - Na summitu NATO v Bruselu za účasti prezidenta Bushe přijata koncepce pro kontrolu zbrojení a odzbrojení.

    29.6.1989 - Na zasedání nezávislé evropské programové skupiny schválen program vojenského výzkumu (Euklides), jehož podstatou je dlouhodobá spolupráce při vývoji a výrobě konvenčních zbraní a bojové techniky; náklady pro 1990 byly stanoveny na 120 miliónů ECU.

    4.12.1989 - Na summitu NATO americký prezident Bush ohlásil začátek "nové éry spolupráce" mezi Západem a Východem (prohlášení předcházela schůzka Bush-Gorbačov na Maltě 2. až 3.prosince 1989).

    22.-23.5.1990 - NATO hodnotí důsledky změn v Evropě a zahajuje revizi své vojenské strategie.

    11.-13.2.1990 - Ministři zahraničí členských zemí NATO a Varšavské smlouvy a pozorovatelé z dalších zemí KBSE se sešli v Ottawě na konferenci o "Otevřeném nebi" (Bushův návrh z 12. 5.1989); Ministři dosahují dohody o vnějších aspektech sjednocení Německa v rámci jednání 2+4 a o krocích k uzavření Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě v roce 1990.

    17.5.1990 - Americká vláda oznámila, že již netrvá na svém požadavku vůči ostatním členským zemím NATO, aby zvyšovaly výdaje na   obranu alespoň o tři procenta ročně.

    5.-6.7.1990 - Vrcholná schůzka rady NATO. Přijata tzv. "londýnská deklarace" o přeměně NATO. Obranný charakter Aliance zdůrazněn označením jaderných zbraní za "zbraně posledního východiska" dříve doktrína odstupňované obrany). Byl vznesen návrh na zastoupení východoevropských zemí při NATO.

    10.9.1990 - Na svém mimořádném zasedání potvrdilo NATO odhodlání přispět k ukončení krize v Zálivu "uspokojivým způsobem" v souladu s rezolucemi OSN. Evropští spojenci měli pod záštitou Západoevropské unie koordinovat vojenskou leteckou a námořní přepravu v oblasti a posílit vojenskou přítomnost ve východní části Středozemního moře.

    19.11.1990 - Na jednání KBSE v Paříži byla podepsána smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE); vydáno prohlášení o konci studené války.

    18.12.1990 - NAC vydala po svém zasedání samostatnou deklaraci ke krizi v Perském zálivu. Potvrdila v ní připravenost Aliance splnit všechny rezoluce OSN, stanovila priority pro pokračování rozhovorů o odzbrojení od konvenčního odzbrojování, přes jednání o strategických jaderných zbraních USA a SSSR, až po úplný zákaz chemických, biologických a toxických zbraní. Za klíčové prvky budoucích bezpečnostních struktur v Evropě označila rada zahájení výstavby politické unie v rámci Evropských společenství s odpovědností za  společnou obranu a bezpečnost, dalšími prvky je sama Severoatlantická aliance a proces KBSE.

1/1991 - Do Turecka byla vyslána letecká složka spojeneckých mobilních sil v počtu 42 bitevních letounů s úkolem odstrašit Irák a případně bránit turecké území před útokem iráckého letectva.

    3/1991 - Návrat ochranných aliančních letadel z Tureska.

    12.4.1991 - Vojenský výbor NATO s náčelníky generálních štábů členských zemí ukončil jednání o nové koncepci vojenské strategie Aliance, o změnách ve struktuře ozbrojených sil a o zkušenostech z řešení krize v Perském zálivu. Základním principem nové vojenské strategie bude maximální pružnost při řešení případné krize zejména pomocí jednotek rychlého nasazení.

    8.5.1991 - V důsledku krize v SSSR zástupci NATO uvedli, že si Aliance není jista, jak rozsáhlou pomoc může poskytnout bývalým spojencům Moskvy v jejich snaze o dosažení politické a vojenské stability; NATO vyloučilo možnost, že by se některá ze zemí bývalého východního bloku mohla stát členem paktu, protože by nebylo dobré "rozzlobit" sovětské zastánce tvrdé linie a způsobit prezidentu SSSR Michailu Gorbačovovi další potíže spojené s rozšířením stávajících hranic NATO směrem na východ.

    27.-29.5.1991 - Na zasedání ministrů obrany v Bruselu byl oficiálně potvrzen záměr NATO vytvořit novou strukturu vojenského potenciálu NATO, která se bude skládat z hlavních obranných sil, sil okamžité reakce (IRF), sil rychlé reakce (RRF) a rezerv (RF). Generální tajemník M.Wörner uvedl, že střední a východní Evropa je mimo oblast působení NATO, zásah sil rychlé reakce však bude teoreticky možný, pokud bude naprostá shoda mezi všemi členy Aliance (tedy i Francie).

    30.5.1991 - Na zasedání v Bruselu rozhodnuto o rozšíření kontaktů s bývalými nepřáteli, (zavedeny kurzy pro důstojníky ze SSSR a dalších zemí vých. Evropy na vysokých vojenských školách NATO).

    5.-6.6.1991 - Na zasedání NAC v Kodani vydali ministři zahraničních věcí zemí NATO kodaňskou deklaraci o politické a vojenské budoucnosti NATO v epoše po ukončení studené války a o "partnerství" s východní Evropou. Podle něj bude NATO podporovat upevňování demokracie a dbát o to, aby "žádná země nebyla izolována"; vyslovuje se pro urychlené vytvoření střediska pro předcházení konfliktům a mechanismu konzultací v případě krize, obojí v rámci KBSE; navrhuje též rozvoj řádných diplomatických styků mezi NATO a zeměmi východní Evropy.

    31.7.1991 - V Moskvě podepsána americko-sovětská smlouva o snížení stavu strategických zbraní (START).

    2.10.1991 - Ministr zahraničí Německa, Hans Ditrich Genscher, a ministr zahraničí USA, James Baker, vyzvali ve Washingtonu k navázání formálních nevojenských styků mezi NATO a východoevropskými státy včetně SSSR.

    7.11.1991 - Na summitu v Římě schválena nová Srategická koncepce Aliance. Je založena na třech základních principech: na ochotě k politickému dialogu s ostatními zeměmi, na rozhodnutí spolupracovat ve všech bezpečnostních otázkách se zeměmi východní Evropy a na rozhodnutí zaručit obranu a bezpečnost 16 členům NATO spolu se stabilitou nového uspořádání v Evropě. Dokument předpokládá vytvoření "sil rychlé reakce" (RRF Rapid Reaction Force), které budou multinárodní a budou mít přibližně 100,000 osob. Schváleno bylo také doporučení ke snížení počtu taktických jaderných zbraní v Evropě o 80   procent.

    8.11.1991 - (2.den summitu) přijaty další dokumenty: římská deklarace o míru a spolupráci, prohlášení k situaci v SSSR a prohlášení k situaci v Jugoslávii. V deklaraci se představitelé NATO zavazují budovat novou architekturu evropské bezpečnosti, v níž se NATO, KBSE, Evropská společenství, Západoevropská unie a Rada Evropy budou vzájemně doplňovat; deklarace dále potvrzuje záměr NATO navázat těsnější vztahy se zeměmi východní Evropy. Bylo rozhodnuto o vytvoření Rady pro spolupráci v Evropě. NATO dohodla významné přeskupení vojenské výzbroje v rámci Aliance do oblasti Středomoří, kde bude zastaralá výzbroj zničena. Asi 4000 vojenských zařízení bude předáno Řecku, Turecku, Španělsku, Portugalsku,

Dánsku a Norsku.

    20.11.1992 - NATO dalo souhlas s poskytnutím svých vojenských prostředků k zajištění blokády bývalé Jugoslávie (podle rezoluce RB OSN z 16.11.1992).

    10.4.1992 - První setkání Vojenského výboru NATO s ministry obrany a náčelníky generálních štábů zemí střední a východní Evropy.

    22.11.1992 - V 17.00 SEČ zahájila NATO a ZEU plnou námořní blokádu Srbska a Černé Hory na Jadranu (dle rezoluce RB OSN z 16.11.1992 o posílení obchodního embarga vůči bývalé Jugoslávii).

    17.12.1992 - Ministři zahraničí členských zemí NATO souhlasili s tím, že by Aliance měla být připravena podpořit rozhodnutí RB OSN o zákazu vojenských letů nad Bosnou a Hercegovinou.

    leden 1993 - NATO uzavřelo dohodu o spolupráci s EUROCORPS.

    15.6.1993 - 2.10.1996 - operace Sharp Guard (Bdělá stráž) prováděná v Jaderském moři společně NATO a Západoevropskou unií je zaměřená na na kontrolu dodržování embarga OSN na dodávky zbraní do bývalé Jugoslávie.

    12.4.1993 - NATO vyhlásilo kontrolu nad "bezletovým" pásmem nad Bosnou a Hercegovinou pod názvem Deny Flight (Odepřený let).

    10.6.1993 - na zasedání rady ministrů zahraničí v Aténách rozhodnuto o vyslání vojenských letounů NATO k zajištění ochrany jednotek OSN v bývalé Jugoslávii.

    8.-9.1993 - na zasedání Výboru pro plánování bylo konstatováno, že výdaje členských zemí na obranu se snížily na 3,7 procenta a početní stav klesl o 15 procent na zhruba 5,16 miliónů osob.

    10.-11.1.1994 - summit v Bruselu; schválen americký projekt Partnerství pro mír. Byla definována nová bezpečnostní politika.

    28.2.1994 - Po předchozím varování sestřelila letadla NATO v Bosně čtyři bojová letadla. Jednalo se o první bojová akce NATO od roku 1949.

    29.9.1994 - mimořádné zasedání Rady NATO; jmenování nového generálního tajemníka, Belgičana Willyho Claese.

    29.-30.9.1994 - schůzka ministrů obrany v Seville. Po 28 letech se jednání účastní Francie.

    6.12.1994 - Brusel; společná schůzka zástupců zemí NATO a Západoevropské unie.

    8.2.1995 - Rada NATO obecně schválila konkrétní kroky k přípravě možného stažení jednotek OSN z Bosny a Hercegoviny. Byly naplánovány rozhovory s Tuniskem, Marokem, Egyptem, Mauretánií a Izraelem o bezpečnosti a stabilitě v oblasti Středomoří.

    8.6.1995 - ministři obrany NATO v Bruselu podpořili vytvoření mnohonárodních sil rychlé reakce (RRF) pro mírové jednotky OSN v bývalé Jugoslávii, o jejichž vzniku rozhodli 3.6.1995 v Paříži ministři obrany EU a NATO.

    28.6.1995 - Rada NATO na úrovni velvyslanců členských zemí v Bruselu schválila plán na případné stažení mírových sil OSN z Bosny.

    30.8.1995 - letadla NATO a síly rychlé reakce (RRF) zahájily rozsáhlý útok proti vojenským pozicím bosenských Srbů v Sarajevu (odveta za dělostřelecký útok na sarajevské tržiště z 28.9.1995). Začala největší vojenská operace NATO od jeho vzniku v roce 1949. Kromě okolí Sarajeva bombardováno také okolí Mostaru, Goražde a Tuzly.

    20.9.1995 - NATO a OSN se rozhodly zastavit nálety na neurčitou dobu.

    29.9.1995 - velvyslanci členských států NATO se dohodli na hlavních rysech plánu vyslání vojáků Aliance a nečlenských zemí ke kontrole případné mírové dohody o Bosně.

    5.10.1995 - setkání ministrů obrany členských zemí NATO ve Williamsburgu; otázka multinárodních sil,

které by měly dohlížet na dodržování budoucí mírové dohody v Bosně.

    20.10.1995 - Willy Claes rezignoval na funkci generálního tajemníka NATO v souvislosti s úplatkovou aférou Agusta. Od 20.10.1995 formálně řídil NATO náměstek generálního tajemníka Sergio Balanzino.

    5.12.1995 - Rada NATO v komuniké přivítala "pevný závazek Francie plněji se zapojit do měnícího se NATO, jeho budoucí tranformace a do rozvoje jeho evropského pilíře". Po 29 letech obsadí Francie křeslo ve Vojenském výboru NATO, ale nebude se zapojovat do záležitostí  integrované vojenské struktury.

    15.12.1995 - Rada NATO schválila celkový plán operace "Sehrané úsilí" v Bosně.

    16.12.1995 - Severoatlantická rada dala zelenou mírové operaci v Bosně.

    21.12.1995 - skončila operace Deny Flight (Odepřený let) nad Bosnou a Hercgovinou. Trvala 983 dní od 12.dubna 1993 a vojenské jednotky, které se v ní  angažovaly, v ní pokračovaly v rámci nové mise NATO Sehrané úsilí.

    2.2.1996 - prezident Jacques Chirac uvedl, že Francie se nechce stát stálým členem vojenského velení NATO, hodlá se však jako člen Aliance plně podílet na obnově organizace.

    20.3.1996 - J.Solana a ruský ministr S.Šojgu podepsali v Moskvě memorandum o spolupráci NATO a Ruska při odstraňování následků mimořádných situací.

    23.4.1996 - zasedání Vojenského výboru, Brusel; dohoda o hlavních principech reformy integrované vojenské struktury a o vytvoření Combined Joint Task Force,(CJTF). Vytvoření kombinovaných jednotek schválila 15.5. Rada NATO.

    6.5.1996 - v Bruselu podepsána bezpečnostní dohoda mezi NATO a ZEU.

    3.6.1996 - schůzka Rady NATO v Berlíně; dohoda na 3 cílech reformy NATO: zajistit vojenskou připravenost Aliance k plnění jejího poslání v měnících se podmínkách udržet transatlantickou vazbu a statut Aliance jako základního konzultačního fóra rozvinout evropskou bezpečnostní a obrannou identitu v rámci NATO.

    9.9.1996 - J.Solana podepsal v Madridu memorandum o plánovaném začlenění Španělska do integrované vojenské struktury NATO.

    25.-26.9.1996 - schůzka ministrů obrany, Bergen (Norsko); souhlas s novou misí NATO v Bosně v příštím roce, Rusko zásadně proti  rozšíření NATO o země SVE.

    10.12.1996 - schůzka ministrů zahraničí NATO, Brusel; schválen rámcový projekt sbližování s Ruskem. Summit NATO stanoven na  8.-9.7.1997.

    12.6.1997 - plánovací směrnice NATO schválené ministerskou Radou pro plánování obrany zahrnují poprvé úkoly, které se netýkají článku 5 Washingtonské smlouvy (vzájemná obrana), ale i mírových operací plynoucích z nových poslání Aliance.

    27.5.1997 - nejvyšší představitelé NATO a ruský prezident Jelcin v Paříži podepsali Ustavující akt Rusko-NATO, upravující budoucí  vztahy obou subjektů. Dohoda předpokládá vytvoření společné Rady, která umožní Rusku spoluúčast na rozhodování NATO, aniž mu dává právo veta, a otevírá cestu k rozšíření NATO na východ.

    8.-9.7.1997 - summit, Madrid; členské státy se dohodly na tom, že ČR, Maďarsko a Polsko budou přizvány k členství; podepsána Charta o zvláštním partnerství s Ukrajinou.

    27.8.1997 - francouzský prezident Jacques Chirac znovu uvedl, že velení jižního křídla NATO v Evropě "musí být v budoucnosti" svěřeno  Evropanovi. Zdůraznil, že Francie určí svůj budoucí vztah s Aliancí právě s ohledem na tuto otázku.

    1.10.1997 - na neformální ministerské schůzce v Maastrichtu oznámil francouzský min.obrany Alain Richard, že jeho země se do  prosince nevrátí do integrované vojenské struktury NATO.

    22.10.1997 - Aliance se dohodla, že navrhne třem pozvaným zemím výši jejich příspěvku do společných

rozpočtů NATO: ČR 0,9 procenta  rozpočtu, Polsko 2,48 procenta, Maďarsko 0,65 procenta.

    30.11.1997 - Rada NATO schválila tzv.tichou procedurou texty protokolů o vstupu ČR, Maďarska a Polska.

    2.12.1997 - zasedání ministrů obrany, schválena nová intergrovaná  vojenská struktura (redukce počtu velitelství z 65 na 23), stanoveny náklady rozšíření o ČR, Maďarska a Polska na 1,5 mld.USD.

    16.12.1997 - ministři zahraničí 16 členů Aliance podepsali v Bruselu protokoly o vstupu ČR, Maďarska a Polska do NATO.

    17.12.1997 - na ministerském zasedání Stálé společné rady NATO-Rusko (PJC) dohodnuto zřízení dokumentačního střediska NATO v Moskvě.

    3.6.1998 - v Bruselu otevřeno Euratlantické středisko pro  koordinaci odpovědí v případě katastrof(EADRCC). Středisko se zabývá koordinací pomoci ze 46 zemí Euroatlantické rady partnerství (EAPC) v případě katastrof všeho druhu.

    15.6.1998 - 84 letounů ze 13 zemí NATO provedlo výstražné letecké manévry nad územím Albánie a Makedonie v blízkosti jugoslávských hranice na výstrahu jugoslávské vládě před možným zásahem v případě pokračování násilného postupu proti albánské menšině v Kosovu.

    5.9.1998 - Polsko, Německo a Dánsko založily štáb severovýchodního mnohonárodního sboru, který se stane součástí struktur NATO. Štáb 120 vojáků uvedených států bude v budoucnu sídlit ve Štětíně na nejvýchodnějším velícím post Aliance. Ve velení se budou střídat vojáci všech tří účastnických států. Každý z těchto států dá štábu k dispozici jednu mechanizovanou divizi a spojovací prapor.

    7.9.1998 - do velitelské složky NATO byli kromě důstojníků z Rakouska a Finska začleněni i zástupci čtyř východoevropských zemí - Estonska, Bulharska, Rumunska a Slovinska.

    13.10.1998 - Rada NATO schválila se čtyřdenním odkladem aktivační rozkaz pro síly Aliance určené k operaci v jugoslávském Kosovu k zastavení srbské ofenzívy proti kosovským Albáncům. Jugoslávie ve stejný den vydala souhlas s mezinárodní pozemní a vzdušnou kontrolou plnění rezolucí OSN ke Kosovu.

    14.10.1998 - V Bělehradě byla podepsána dohoda umožňující neozbrojeným letounům NATO přístup do vzdušného prostoru nad Kosovem.

    16.10.1998 - Severoatlantická Aliance prodloužila o deset dní ultimátum jugoslávskému prezidentovi Slobodanu Miloševičovi.

    27.10.1998 - Rada NATO prodloužila tzv.aktivační rozkaz pro zásah v JSR na neomezenou dobu.

    30.10.1998 - NATO zahájilo nad Kosovem přelety neozbrojených letadel, tzv.operaci Orlí oko.

    10.12.1998 - Otevřením velitelského střediska v makedonském pohraničním městě Kumanovo byla oficiálně aktivována vyprošťovací jednotka NATO s cílem pomáhat mezinárodní ověřovací misi OBSE působící v Kosovu. V lednu 1999 tvořilo jednotku 1800 vojáků členských zemí NATO pod francouzským velením.

    30.1.1999 - Severoatlantická rada dala mandát generálnímu tajemníkovi NATO Javieru Solanovi, aby nařídil letecké údery proti JSR v závislosti na vývoji politického procesu urovnání kosovského konfliktu, který zahájila "kontaktní skupina".

    12.3.1999 - Česká republika, Maďarsko a Polsko se staly členy NATO, když jejich ministři zahraničí předali v americkém Independence své americké kolegyni Madeleine Albrightové příslušné ratifikační listiny.

    21.3.1999 - generální tajemník NATO Javier Solana konzultoval možnosti vojenských akcí proti JSR s premiéry členských zemí Aliance a s Organizací spojených národů. Pohotovost pro letadla NATO, připravená k úderům proti Srbům byla zvýšena ze 48 na "několik hodin".

    22.3.1999 - Rada NATO rozšířila pravomoci generálnímu tajemníkovi Aliance, Javieru Solanovi, pro zahájení vzdušných úderů proti JSR.

    23.3.1999 - Javier Solana vydal rozkaz k bombardování Jugoslávie. Pravomoc k zahájení akce přešla na vrchního velitele sil NATO v Evropě generála, Wesleyho Clarka.

    24.3.1999 - NATO zahájilo letecké útoky proti cílům v JSR.

    14.4.1999 - NATO zahájilo humanitární akci jednotek AFOR na pomoc uprchlíkům z Kosova.

    23.-25.4.1999 - Summit ve Washingtonu u příležitosti 50.výročí založení NATO. Přijata nová strategická koncepce pro 21.století, v níž si Severoatlantická aliance schválila možnost zasahování mimo území členských států v blíže nedefinovaném "euroatlantickém prostoru" s tím, že "prvořadou zodpovědnost" za udržování míru nese OSN. NATO rozhodlo, že další jednání o rozšíření Aliance se uskuteční do roku 2002. NATO a sedm států sousedících s Jugoslávií přijaly Pakt stability Balkánu, který předložilo Německo.

    9.6.1999 - Rada NATO na úrovni velvyslanců schválila aktualizovaný operační plán pro rozmístění mezinárodních mírových sil pro Kosovo (KFOR) v Makedonii. Vojenské delegace NATO a Jugoslávské svazové republiky podepsaly v Makedonii dohodu o stahování srbských sil z Kosova.

    10.6.1999 - Po 78.dnech bombardování Aliance pozastavila letecké útoky proti Jugoslávii.

    20.6.1999 - Javier Solana ukončil leteckou kampaň proti Jugoslávské svazové republice.

    16.12.1999 - Členské země NATO dospěly k dohodě o financování nákladů spojených s výstavbou nového sídla Aliance v Bruselu (bude stát 300 miliónů eur). Se stavbou, která vyroste v těsném sousedství nynější budovy, se začalo v roce 2002 a má skončit za pět či šest let.

    17.-23.2.2000 - První společné štábní cvičení NATO a ZEU CMX/CRISEX 2000 zaměřené na krizové řízení se uskutečnilo v členských zemích NATO a ZEU, v sídlech obou organizací a na strategických velitelstvích aliance. Cílem cvičení bylo budování společné evropské bezpečnostní identity. Jeho úkolem bylo připravit mírovou operaci pod vedením ZEU, na kterou poskytla prostředky NATO.

    1.-2.3.2000 - Historicky první pracovní zasedání Severoatlantické rady (NAC) na půdě partnerské země se konalo v ukrajinském Kyjevě za účasti velvyslanců NATO a generálního tajemníka organizace George Robertsona. Zasedání bylo zároveň první schůzkou komise Ukrajina-NATO konanou v Kyjevě po 15 zasedáních v Bruselu.

    2.3.2000 - Ukrajinský parlament ratifikoval klíčové dohody o statusu jednotek účastnících se projektu Partnerství pro mír (PPM). Dohoda definuje status jednotek NATO a příslušníků ozbrojených sil států účastnících se tohoto programu.

    11.3.2000 - Při manévrech NATO v severním Norsku zahynuli tři vojáci, 23 bylo zraněno, někteří z nich těžce. Poblíž vojenského tábora Bardufoss se zřítila pod přívalem sněhu střecha domu, který při cvičení "Společná zima" sloužil norským důstojníkům za velitelství. Asi 70 účastníků manévrů se podařilo z trosek domu včas vyprostit.

    15.3.2000 - Stálá rada NATO se v Bruselu rozhodla vyslat francouzské a italské jednotky k posílení mezinárodních sil v severním Kosovu. Očekává posily i z ostatních členských zemí. Francie a Itálie vyhověly požadavku vrchního velitele sil NATO v Evropě Wesleyho Clarka, o posílení jednotek v oblasti Kosovské Mitrovice, která je již delší dobu dějištěm násilí mezi místními Srby a Albánci. NATO do Kosova vyslalo dalších 1100 osob, Francie 700 a Itálie 400.

    19.3-10.4.2000 - V Kosovu proběhlo vojenské cvičení pod názvem "Dynamická reakce 2000". Celkem se ho účastnilo 1500 vojáků z USA, Argentiny, Nizozemska, Polska a Rumunska.

    22.3.2000 - NATO potvrdilo, že v Kosovu použilo při loňském bombardování munici z ochuzeného uranu. Generální tajemník Aliance George Roberston uvedl v dopise generálnímu tajemníkovi OSN Kofimu Annanovi, že letadla NATO použila při asi 100 akcích kolem 31.000 kusů této kontroverzní munice. Podle některých kritiků zanechává zvýšenou radioaktivitu, ale podle NATO je neškodná.

    22.3.2000 - Dva dny před výročím začátku úderů NATO vláda JSR prostřednictvím svého velvyslance v Bruselu zveřejnila vlastní shrnující zprávu o situaci v Kosovu: 4481 teroristických útoků, 933 zabitých, 865 raněných, 860 zmizelých či unesených osob.

    27.3.2000 - Aféra s vyzrazením francouzských vojenských materiálů vedla k zadržení plukovník četnictva Jean-Michel Méchain, který půl roku působil v Kosovu jako právní poradce velitele francouzského

kontingentu a v polovině února byl z Prištiny náhle odvolán.

    29.3.2000 - Plukovník francouzského četnictva Jean- Michel Méchain byl propuštěn. Bude vyšetřován na svobodě a nesmí opustit Francii. Nesmí se rovněž setkat s novináři francouzských týdeníků Le Point a Le Canard Enchainé, které dokumenty zveřejnily. Plukovník vinu popírá.

    5.5.2000 - Cílem nového vědeckého programu Severoatlantické aliance "Věda pro mír" je přispět k průmyslovému rozvoji a najít prostředky k ochraně životního prostředí v zemích Euroatlantické rady partnerství (EAPC). Počítá se s tím, že v rámci programu bude každoročně zahájena práce na 13 vědeckých projektech. Ty jsou vybírány bez byrokratických oklik přímo z návrhů, které do NATO zašlou vždy nejméně dva vědečtí pracovníci, z nichž jeden musí být z členské země NATO a druhý ze země EAPC.

    24.5.2000 - Ministři zahraničí členských zemí NATO jednali v italské Florencii. Shodli se na tom, že NATO je připraveno zahájit diskusi s EU o balíku konkrétních řešení vztahů mezi oběma organizacemi v souvislosti s budováním společné evropské bezpečnostní identity. Musí rovněž posílit svou přítomnost na Balkáně s cílem dosáhnout mírového řešení situace; naproti tomu rozhodnutí, zda vybudovat nad USA "protiraketový štít", přenechali evropští spojenci Spojeným státům, ačkoli projektem nejsou nijak nadšeni.

    8.6.2000 - Severoatlantická aliance je spokojena s pozitivním vývojem vztahů s Ukrajinou. Uvádí se to v závěrech zasedání společného výboru NATO-Ukrajina, které se konalo v Bruselu.

    28.6.2000 - Americký ministr obrany William Cohen prohlásil, že Spojené státy si nepřejí, aby se mimo rámec Severoatlantické aliance vytvářely evropská obranné síly.

    19.-30.6.2000 - Na Ukrajině proběhlo vojenské cvičení s kódovým označením "Cooperative Partner 2000". Kromě příslušníků armád deseti členských zemí NATO se jej zúčastnili i vojáci sedmi zemí podílejících se na programu Partnerství pro mír (PPM).

    24.7.2000 - Na expertní úrovni se v Bruselu sešel poprvé pracovní výbor složený ze zástupců EU a NATO (včetně ČR), který se zabývá bezpečnostními otázkami. Jeho úkolem je připravit dohodu mezi oběma organizacemi, na jejímž základě si budou moci bezpečně vyměňovat citlivé informace.

    22.8.2000 - Rakouská vláda podnikne ještě v roce 2000 rozhodný krok k možnému členství země v Severoatlantické alianci. Podle listu Die Presse povede Vídeň s NATO o přijetí "intenzívní dialog", v němž budou moci být projednány všechny otázky členství, aniž by to bylo pro kteroukoli stranu závazné.

    10.-11.10.2000 - V britském Birminghamu se konala dvoudenní neformální schůzka ministrů obrany NATO. Jednání se zaměřilo na plán EU vytvořit vlastní síly rychlého nasazení, které mají provádět humanitární a mírové operace. Generální tajemník NATO George Robertson uvedl, že NATO zatím neuvažuje o stažení desetitisíců příslušníků mírových sil z Balkánu v souvislosti s poklidnou změnou režimu v Jugoslávii. Dvoudenního zasedání se účastnil také český ministr obrany Vladimír Vetchý.

    12.10.2000 - Generální štáb řecké armády pozastavil účast řeckých vzdušných sil na na manévrech NATO v Turecku. Rozhodl o tom kvůli žádosti tureckých úřadů, které si nepřejí, aby při cvičení Destined Glory 2000 byly používány vzdušné koridory nad řeckými ostrovy Lamnos a Ikaria v Egejském moři. Podle prohlášení generálního štábu "právní orgány NATO žádost Turecka odmítly jako bezdůvodnou", ale Řecko přesto pozastavilo účast svých strojů F-16 ve cvičení, dokud Aliance "tuto otázku neobjasní".

    17.10.2000 - Řecko se rozhodlo obnovit účast na cvičení NATO v Turecku. Toto rozhodnutí umožnila podle řeckého ministra obrany ddohoda s NATO.

    18.10.2000 - Spor mezi Aténami a Ankarou o vzdušný prostor nad některými ostrovy v Egejském moři se vyhrotil. Řecko sotva stačilo obnovit svou přerušenou účast na cvičení Destined Glory v Turecku, když zástupce velitele letecké operace odvolal tři řecké vojenské letouny a poslal je zpět na základnu v Řecku, aby tak zabránil možné konfrontaci mezi řeckým a tureckým letectvem.

    21.10.2000 - Turecké stíhačky zadržely řecké letouny, které se chystaly během cvičení vletět do demilitarizované zóny mezi oběma zeměmi, a turecké velení varovalo před "nežádoucími důsledky", pokud řecké stíhačky budou nadále tyto zóny narušovat.

    22.10.2000 - Řecko obvinilo Turecko, že porušuje řecká práva, a stáhlo se z manévrů.

    31.10.2000 - Řecko a Turecko se dohodly na opatřeních k obnovení důvěry po nedávném sporu při

cvičení NATO, oznámili jejich ministři zahraničí.

    21.11.2000 - Parlamentní shromáždění NATO na závěr svého výročního zasedání v Berlíně vyzvalo, aby Aliance nejpozději v roce 2002 pozvala ke členství další reformní státy. Poslanci z 19 členských zemí Aliance, včetně ČR, v kompromisním usnesení vybízejí k pozvání blíže neurčených zemí, jež splňují kritéria demokratického vývoje. Neprošly návrhy, aby rezoluce konkrétně jmenovala jako nejbližší adepty vstupu Slovensko, Slovinsko a Litvu.

    5.12.2000 - Ministři obrany členských zemí NATO zahájili v Bruselu pololetní zasedání, jehož hlavním námětem byly otázky týkající se vztahů mezi EU a Aliancí, zejména budoucího poskytování prostředků NATO pro unijní operace. Vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU Javier Solana prohlásil, že síly rychlé reakce, které nyní unie vytváří, budou plně spolupracovat se Severoatlantickou aliancí.

    15.12.2000 - Nejvyšší představitelé Estonska, Litvy a Lotyšska se na  schůzce v lotyšském hlavním městě Rize dohodli na tom, že jejich společným cílem je vstup do NATO a že si budou vzájemně pomáhat při dosažení tohoto cíle.

    15.12.2000 - Ministrům zahraničí členských zemí NATO se ani v závěrečný den jednání v Bruselu nepodařilo pro odpor Turecka dospět k dohodě o vztazích mezi Aliancí a Evropskou unií v oblasti budování evropské obrany.

    16.1.2001 - Severoatlantická aliance vypsala mezinárodní architektonickou soutěž na výstavbu svého nového sídla v Bruselu, protože dosavadní prostory již NATO nepostačují a nevyhovují ani současným bezpečnostním normám.

    16.2.2001 - Týlová základna Taszár v jižním Maďarsku využívaná americkými jednotkami se stane oficiální základnou Severoatlantické aliance. Bude to první základna NATO v bývalém sovětském bloku.

    28.5.2001 - Pětidenního zasedání Parlamentního shromáždění NATO ve Vilniusu se účastnilo na 200 zákonodárců z 19 zemí NATO včetně ČR a asi 70 zástupců z 16 nečlenských zemí. Litva se stala první zemí bývalého SSSR, která setkání představitelů parlamentů států Aliance hostila. Parlamentního shromáždění NATO mimo jiné jednalo o rozšíření NATO na východ.

    29.5.2001 - Ministři zahraničí zemí NATO v Budapešti potvrdili, že Aliance je otevřena novým členům. V závěrečném komuniké uvedli, že NATO předpokládá, že v příštích letech přizve další země, které budou chtít a budou schopny vzít na sebe příslušné závazky. Dokument neuvádí žádná jména.

    30.5.2001 - V Budapešti se konala historicky první formální společná schůzka ministrů zahraničních věcí Severoatlantické aliance a Evropské unie. Program jednání: situace na Balkáně a další spolupráce mezi EU a NATO.

    13.6.2001 - Generální tajemník NATO George Robertson v Buselu prohlásil, že na summitu v Praze na podzim 2002 NATO nabídne členství dalším zemím, případně jedné zemi. Rozšíření NATO podpořil také americký prezident George Bush.

    29.6.2001 - Členové NATO schválili plán na vyslání svých 3000 vojáků do Makedonie. Cílem této operace bude shromáždit a zničit zbraně albánských povstalců. Jednotky však vstoupí do Makedonie až poté, co tam bude vyhlášeno trvalé příměří a co makedonské politické strany dospějí k dohodě.

    27.8.2001 - V Makedonii byla zahájena mírová operace NATO "Hlavní sklizeň" (Essential Harvest) s cílem zabavit zbraně albánským povstalcům

    5.10.2001 - Teroristické útoky na USA nezabouchly dveře do NATO, vzkázal generální tajemník Severoatlantické aliance George Robertson prezidentům deseti postkomunistických zemí ucházejícím se o členství v NATO, kteří se setkali na "summitu kandidátů". Ani v muzeu Bojana u Sofie však nezaznělo, kdo z uchazečů pozvání získá. Desítka prezidentů, jak v jednotlivých vystoupeních, tak ve společné deklaraci vyjádřila solidaritu se Spojenými státy i ochotu podílet se na boji proti mezinárodnímu terorismu.

    8.10.2001 - Více než 5000 vojáků z šestnácti členských zemí NATO začalo na severozápadu Turecka nacvičovat společnou odpověď na útok proti jednomu ze členů. Manévrů "Adventure Exchange 2001" se účastnili vojáci Belgie, Británie, ČR, Dánska, Itálie, Kanady, Lucemburska, Maďarska, Německa, Norska, Polska, Portugalska, Řecka, Španělska, Turecka a USA; neúčast: Francie, Island a Nizozemsko.

    8.11.2001 - Dolní komora amerického Kongresu, Sněmovna reprezentantů, schválila návrh zákona podporující brzké rozšíření NATO a vyčlenila pro tento účel 55 miliónů dolarů. Schválená částka 55 miliónů dolarů má být potom rozdělena mezi sedm zemí (Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Slovensko, Slovinsko, Rumunsko a Bulharsko), které projevily zájem do aliance vstoupit.

    20.11.2001 - Náčelníci generálních štábů členských zemí NATO zvolili německého generála Haralda Kujata příštím předsedou vojenského výboru NATO. Kujat nahradil v červnu 2002 italského admirála Guida Venturoniho.

    11.12.2001 - NATO by mělo v roce 2002 na svém summitu v Praze rozhodnout o přijetí dalších pěti zemí - Slovenska, Slovinska, Litvy, Lotyšska a Estonska. Chtějí to signatáři mezinárodní parlamentní iniciativy pro rozšíření NATO, která byla zveřejněna v hlavních městech členských států aliance.

    12.12.2001 - Bývalý důstojník francouzské armády Pierre-Henri Bunel byl  odsouzen k pěti letům vězení, z toho ke třem s podmínečným odkladem. Podle pařížského armádního soudu se dopustil zrady, když v roce 1998 předal srbskému agentovi v Bruselu tajné dokumenty týkající se plánovaných útoků NATO na Jugoslávii kvůli krizi v Kosovu.

    18.12.2001 - Ministři obrany zemí NATO se v Bruselu rozhodli racionalizovat organizaci svých mírových sil na Balkáně a za půl roku zvážit snížení jejich počtu. Tyto kroky podle nich umožňuje a vyžaduje nová situace v terénu po dlouholetém úspěšném působení sil aliance v oblasti.