384 Nove publikace

Irostela, a zejmena lada m1ad§ich .asahu na pfelom 14. a 15. sto1eti.

Vzh1cdem k omezeoYm prostfedkUm nemohly by! ani prozlroumfuly v§echny rozpoznane hrobove jfuny v ramci plochy xv. Za pfimt\ ~sti antropo­loga bylo prozlroumfulo pouze §est pohfbil dos¢­lycb, z tobo dva v rakvich. Seveme kostela bylo odlrryto pet melce ulofenych (20-30 em) detskYch pohfbil stupn~ infans I. Zi'ejme jde 0 fragment to Msti hfbitova, kde se hroby nejm1adMch ~enu zdej­si populace soustfed'ovaly. Tato zvyklost odr8Zela vysolrou detskou _ost postihujlci nejvlce jedin­co v nejutlejMm v~lro.

Soue4st! publikace je take Iromplexnl vyhodoo­ceru n8leru. Krom~ jiz zmin~ne keramiky a zvono­viny je tfeba vyzdvihnout velmi podrohn~ pfedsta­vene Msti zhroje ze 14. sto1eti, a to felezoe §upiny z rukavice z prostoru pansIreho sldla, jalroi! i 50 des­tieek z brigantiny z tihoz materiaIu z bczprostiedni­ho 010011 kostela, v jfun~ patm~ mladM nef Irostelnl v~f. Pozomost si zasloufi take kov4u1 knihy z pro­stom druhObo sidla v plo§e V. V pclci bohui!el po­stradlime vyhodooceni pi'ipadoych paleobotanic­kYch a osteologickYch naIezO, snad v dusledku nedostatku potfehnych prostfedkU.

Recenzovana monografie St. Hesse patfi aZ na malau pozornost venovanou environmenbUni pro­blematice nepochyhn~ ke kvalitolm, peellw a vy­varen~ vypracovanYto dIlOm. Seznfunila odboruou vefejnost nejen s v)'sledky jedooho vlceletOho v)'­zkumu, ale nezanedbatelne promluvi i do teorie "drobnych" panskYch sidel.

Rudolf Proc/uizka

R. L. Lyman: Vertebrate taphonomy. Cam­bridge University Press, Cambridge 1994. ISBN 0-521-45840-4.524 str.

Publikace vy§1a poprW v roce 1994 v S<!rii Cam­bridge Manuals in An;haeology jalro pi'iru&a pro archeology, archeozoology, paleontology a dalM specialisty. 0 jejl obllbenosti svM<!! to, fe byla od to doby vydana zoovu ti'ikrat. Tafonomie, zab)'vajici se osudy ZivOCi§nych i JidskYch tel od smrti jedinco po nalezeni a analyzovam jejich ostatkli, je v archeo­logii nezbytnou sou~4sti uvaWvam. Presto je v na­§ich zemich mnohdy opomijena. Protofe tafonomie studuje deformace a redukce (lj. zkresleni), ke kte­rYm u ostat1ai dochazi v pnibiShu predepoziCnich i postdepoziCnich procesu, pomaIui nfun odhalit pO­vodni stay. Nutnost zabYv4u1 se a pochopeni tafo­nomickYch procesu na nizoych lirovulch me vede k podrobncjSimu popisu jednotlivjch tafonomic­kYch stupllU tak, jak je Iroiha nabizi. Pfestofe se

v archeologii pro tafonmnickO zmeny b~Zn~ pooZi­va pojem archeologickC transformace, budu pouZi­vat stejn~ jako aulor knihy pojem tafonomie.

Plestofe obor tafonomie nen! omezen pouze na obratlovce, za.tn8il se autor na tu skupinu ZivOCichu, ldeci se v archeologickjch milezech objevuje nej­~astl!ji,lj. na zvffata majici kosti (obratlovci), spe­ciaIn~ na savco. NevychOzi pouze z teoretickYch rozboni, ale pfedev§!m z praxe (z analyz Ironkn!t­nich archeologickjch n8.lezu, z etnografickjch po­zomvani a z experimentaInich studil). Radu ~hto analyz Lyman take ~naMm zprosti'edkovava ~­nYto popisem, zafazenim do _0 zamce a zhod­nocenim. Autor pouZil. k sepsam sve knihy celkem asi 850 publikaci, cof pfedstavuje patm~ Irompletni soubrn v§eho zl1k1.adnib.o, co se na poll tafonomic­kObo v)'zIromu odehraIo. TafonmnickY v)'zIrom (at uZ jako soucast rozboni archeozoologickCho mate­riaIu, nebo jalro specia1izovane tafonomickO studie) nadaIe v sou~asnosti pokrafuje, jak potvrzuji nove prace,jei! do Lymanovy knihy jii! zafazeny nebyly.

V prvni a druhe kapitole se autor zabjva tim, co to tafonomie je, a histori! tafonmnickOho v)'zIromu. Studiem tafonomickYch procesu se prvu~ zabYvaii paleontologoW, poslOze si jich ~ vMmat archeo­zoologove. Zatimco u paleontologU bylo v centru zajmu zjistit puvodni sloZeni souboru za urelem paleoenvirorunetnaInih reIronstrukci (relronstrukce k1imatu, vegetaCniho pokryvu) a zji§~ni nizoych ekologickYch a ctologickYch aspektU zvii'at, archeo­zoologove so soustfedili h1avn~ na vyufiti zvitat ~ov~m (pfedev§!m potravnim), kterY byljednim ze zUsadnlch tafonmnickYch anitelu v r.imci archeo­logickjch n8.leru. Popisovana publikace je zamere­na vice na archeologickO (arcbeozoologickO) naIezy, cof je daDo ceIlrov)'m Z8Ill8enim aulora. Kafdy 00-lez mIi svou individuAlni tafonomickou historii, v je­jirnZ rimci na kosti v pniMhu tafonomickeho pro­cesu pusohily tafonomicki einitele (pf. ~loWk, psi, podoebi, kYselost sedimentu ald.) se specifickYm tqfonomickjm efektem (v)'sledkem). Vysledny sou­bor fosi1nlch ostat1ai pohfbeoy a nalezeny najedoom mistl! se nazYvA tafocenOw (zatimco fhanatocentiw je soubor organismu zemfelych v wtit6m ~ase na stejnem mis~ a biocen6za je soubor ihrych orga­nismli !ijicich v jednom prostoru a ~ase). Cile stu­dia tafonomie jsou v pods~ dva: (1) zjistit, kjak veikemu zkresleni v kvantifikacich moblo dojit, abychom mohli odhalit puvodni stay, (2) studium jedootliv)'ch tafonomickYch procesu jalro vlastni objekt zajmu.

Histntie tafonomie spada jff do prvni pol. 19. stolet!. Prvnl velka kniha 0 tafonomii ale vy§la aZ rolro 1927 z pera J. Weigelta. Ten poufiva pojem

Archeologicke rozhledy LVIII-2006 385

,,biostratinomy", ktery zahmuje pouze proeesy od smrti jodinee po pohfbenl (ne uZ postdepozicrn pro­cesy). Aplikaci dncsnich pozorovam v paleontologii popisuje R. Richter (1928) a pouZiva pro danou vt!c pojem aktuo-paleontologie. VIastnl pojem tafono­mie zavedl p1"V1W rookY poleontolog 1. A. Efremov roku 1940, nicmene remcji se zaCma pouiivat zhruba kolem rom 1970.

Tafonomieke proeesy Ize \dasifilrovat nlzn:9mi zp1isoby. napf. ~sov~: antemorttilni, postmortdln{ predepozicn{ (odpovida pojmu biostratinomie), postmortdlnl postdepozicnl.

V kap. 3 ("Tafonomie v teorii a praxi") jsou po­psAny pHklady tafonomieqeh studil a vysv~tleno je tcoretickC zlizemi popisovaneho obarn: jsou zde rozebir3ny nap!'. aktualistieke pHstupy (aktupa/eon­tologie, etnoan:heologie, 7U!otqfonomie). Nej~­§j aktualistickou metodou v archeologii je patm~ etnograficka analogie, i ta rna ale sva omezeni.

V kap. 4 je popsAna "Struktura a kvantifikace obratlovaeh koster". Podrobn~ jsou diskutovliny vlastnosti koster a kosti majici potenciilili vliv na tafonomick:ou historii. Zahmuto je napf. typologic­ke ~Ien~ni kosti.

Kvantifikace je zlikladni zpusob vyjAdlenf ry­sledkO archeozoologieqch nAlezO. Kvantifikacrli jednotky mohall b:9t pfimo vypozorovane z mat.eri.a­lu (nap!'. ~et kostilfragmenni), nebo anolytieke (odvozen~. interpretativni, proxy; napf. mjnjrnAJni

po~et jodineu). Kro~ prosteho po& kosti/frag­menni (NISP = number ofidentified specimens) se pouHva • mioiroalnf po~et anatomickjch jednotek" (lj. celych kosti) oznaOOvany jako MNE (minimum number of skeleton elements). Binford (1984) vypo­citival rninima1ni pocet jedincli pro kaZdy clement zvla~t a puvodOO to oznaOOvol jako MNI (v podsta­te jde teDtel' 0 tote! jako MNE), co! bylo poz~ji matouci, nebo! zkratka MNI byla ji, zaveden8 pro absolutni minimalni poeet jedincu - minimum number of (complet) individuals (g. na z8klad~ ee­Mho analyzovan~ho souboru, a ne jenom z jednoho typu kosti). Proto Binford po~ji pro stejnou vt!c zavcdl zkratku MAU, kdc mjnjrnalnj poeet elemen­ni ~ll skuteW)'m po&m elemenni v tele jodinee. Tim dostava hodnoty, ktere jsou mezi scbou lepe porovnatelne (protoZe nezavisie na anatomieqch vlastnostech a zvla'§tnostech). Je tedy nutne mit znolosti 0 poctu anatomieqeh jedootek u rliznyeh druhU. S pouZitim uvedenyeh kvantifikaci mMeme zji~t'ovat nap!'. miru fragmentace nebo relativnl frekvenci jednotlirych anatomieqch Msti.

V dollieh kapitolach ji! Lyman postupn~ roze­bini jedootlive tafonomicke anite\e a fAze, jakjdou casove po sobe:

Kap. 5: ,,MortaIita, skelctonizace, disartikulace, rozptyl". Konefuy v)'sledek, lj. distribuci a kvantifi­kaci kosti a koster, urruji nejen tafonomieke proce­sy, ale i ekologie a etologie zvifat, k.terC maji vliv na mortalitu. Poleontologove ji! dlouho rozli~uji dva z8ldadnl typy v~kove (mortaIitni) kfivky: tvam u a tvam L. Tvar U je vys~tlovAn tak, Ze nalezenl je­dinci umirali diachronicky, zatimco L tvar je daV8n do souvislosti se synchronickjrn, masovjm Uhynem v jedoom okaInmru (ozoaOOvlino tel jako katastro­fiek8 kfivka). Archeozoologove toto delenl <We roz­vinuli v souvislosti s ekonomickYm vyuZitiJn zvifat. Katastrofieq typ sc pozna mj. podle nespojit)'eh v~kovYeh kategorii (jodinci jsou od sebe v~v~ vz<Weni vZdy 0 nasobky roko; plati hlavn~ pro di­voke vetSi savee), umoziiuje n8m zjistit i sez6nu u<Wosti (zn8me-li ro~ni dobn rozeni m1ad'at).

SkeIetonizace je odstran~ni ~eh ~asti. Pro­ces skeletonlzace zabrnuje dekompozici (rozldad) mikroby, p1isnCmi a mrchoZrouty (od bruyzu po su­py, hyeny ad.). Disartikulace (odd~lenl kosti v klou­bech) rna sw pofadi. Nejdfive se zpravidla ~Iuje hlava (Iebka), u konretin sc dfive uvolliuje ramennl \doub, pore \doub kolenni, z8pestni, zoirnirtni, nejd6-Ie vytrvava spojeni prstnieh ~14nkU aloketni \doub. Stay disartilrulace nam timto mM.e pomoci rekon­struovat tafonomickou historti. Rozptyl kosli mliZe bYt horizontalni ci vcrtikalni a muZe bjt meren ab­solutnim vzdalenlm kosti nebo fragmenni; je vyjad­lovlin indexy (ISD - index of skeletal disjunction a IFD - index of fragment disjunction). Vysoq IFD index miva napf. stehenni kost, ktcni nese nejvic masa, a byla proto lidmi ~asteji ne! jine kosti ~Ie­n~a na men~i ~asti.

Kap. 6: ,,Akunm\ace a rozptyl ostatkU". Co nBs zajimi pfedevsim, je, proe jsou nalezene kosti na ur­~item miste akumulovAny. V archeologii rna zvlMt­nl vYznam rozliknl mista porM.enJIulovenl (akumu­lace typu kill-site) a m1sta konzumace (akumulace typu consumption-site). Akumulace mliZe bjt: aktiv­ni (je zapotfebi tafonomieqeh dispersnieh a trans­portnieh proeesu, aby se ostalky na dane tnlsto do­staly), nebo pasivnl (jelte ,iva zvitata se sama dostanou na jedno misto. kde zemfou. ani.Z by doSlo k dal§lm posunlim ske1eni). PlIklady pasivne vznlk­Iyeh komulaci jsou zdroje vody nebo jeskyn~. Jes­kyM jsou atraklivnl zej_ pro !ebny, ktere se zde nach8zeji relativne easreji nci v pi'irodC. Jako pi'ikla­dy aktivnleh biologieqeh akumulatoni zvlm zmi­nlme tyto: (I) Ptaci (zejm. supi, sovy a dravci). Supi mohou akumulovat ~astecrre artikulovane ~asti sire­lew vcmich zvifat i casteCnc stravcnc a vyvrhnutC zbytky jako potravu pro m1ade. Drobni obratlovci ehy~ji. Studium vYvdkO draveu a soy je ~mou

386 Nove publikace

souMst! sti'edoevropskych zoologickYch a paleoeko­logicI<ych vjzkumu (protoZe vjvrZky koncentruji na jedno misto velkC mnozstvi materiaIu). Pllvodce vjvr£ai 1ze n!kdy rozpoznat die druhove sk1adby potravy, die zastoupeni anatomickYch Mst! a die fragmentace kost!. (2) Selmy: kosti pro!le tniviclm traktem selem (1roprolity) jsou vice fragmeotovany i vice 1rorodovany ne! kosti z vjvr£ai dravcu a SOY.

Zat1mco psovit6 !elmy se zami!fuji na meM odolne koncove Msti (epifYzy) dlouhych kost!, hyeny drti s oblihou i odolne diafyzy. ZnakU, kten! umoZiiuji identifikovat plivodce okusu, je v!ak vice (rozestup otiskU !pi~iikU, tvar otiaku zuM apod.). (3) Gov!k. RozpoznAni, zdajde 0 kosti akumulovaM aov!kem (cultural bone), ncbo napf. hyeoou, IIlli v fad! pfi­padu z4sadni dtile!itost. Zak1adni charakteristiky umoZilujici stanovit kultumi akumulaci kost! jsou: opalen!, rozdrceni (napf. drcenl kviili zisUni morku a vareni), ,,feznickC" a technologickC z8sahy, kontext. Zastoupeni anatomickYch Mst! nenl pfi identifikaci ~lov!ka jako puvodce akumulace pHli! u!ilorne.

Kap. 7: ,,Frekvence anatomicI<ych Mst!". V te­to kapitole je zVaZovano zastoupeni anatomickYch Mst! v archeologickYch 10ka1itAch, tedy u naJezU, ktet6 souviseji s ~lowkem. Frekvence nalezenych anatomickYch Mst! je ovlivn!na vlastnostmi kost!, pfedevsim jejich strukturni densitou, na kterou rrni vliv mj. sWi, pohlavi a sezona1ita (napf. ohdobi gra­vidity a laktace). Jednodu!e, ~lm rnA plislu!n~ Mst kosti v!W struktumi densitu, t!mje odn1n!j~ a lepe se zachovava. Neill-Ii densita pfislusne anatomicke Msti kore1ovana s jejim zastoupenim v archeologic­kern materlaJu, musime uva!ovat 0 jinych faktorech. Takovjm je zejmena choWn! lid!, kteli selektivne transportuji jen nckterC anatomickC casti (napf. pfi lovu). pfitom hlavni piIsobici faktory jsou velikost zvfi'ete, vzdaienost od mista funrti, pou!ilolnost kos­t! pro vjrobu ~troju, ekonomickU uZilo~nost. N!­kdy jsou pfi transportu koncove Ginak neuZiteCnc) Msti uloveoych zvitat ponechany v kU!i, aby so kU!e napln!n~ masem lepe nesla (Perki1l1i - Daly 1968). Binford (1978) zjistil pro jednotlive anal<>­mickC casti indexy informujici 0 jejich ekonomickC vyu!ilolnosti (v ~visIosti na obsahu masa, tuku, morku): GUI (general utility index) a MGUI (mo­dified general utility index). Diagram, kterj vyM!i hodnoty MGUI oproti frckvenci nalezenych anal<>­mickYch Mst! (MAU, MNE), nw umoZiluje zjisti~ zda jsou plltomny spi! t!lni partie U!i~n6, neho neuZi~ne. I kdyz by bylo 16pe vyuZivat indesy vy­pozorovane z ctnografickych analogi! (trrmlIport indi­ces), jsou indexy MGUI standardn! v archeozool<>­gi! poufiv~y. Analogicky byly vytvofeny indesy pro transport vodnu (FTI -fluvial trrmlIport index).

Rc1ativol podfi niznych anatomickYch Mst! (vy­jiidl'eny napf. v % MAU, g. MAU I MAUmax) rnA v tafonomicI<ych a archeozoologickYch analy~h zeisadni dUleZitost. pornBh.a zjistit tafonomickou historii nalezU a choWn! lid!. Autor v tCto kapitole napf. analyticky poro~w koslorni material ovliv­n!ny (nebo kumulovany) !e1mami a lidmi.

Kap. 8: • .Butchering. frakturace a kosrenc 0.1-stroje". Pojem butchering dIe Lymana zahmuje ze­jmena staZeni We, vyvrlmut!, ro~1en!ni t!la a od­stran!ni masa. V re!tin! nelllli tento pojem vhodny ekvivalent, 1ze napf. pouiit bouri.ni tela. 'JYto zasa­hy se na kostech mohou projevit niznymi zMezy. Rozli!eni, zdajde 0 zMez kamenn:S'm norem (a ne o jiny znak, napf. okus, alnazi atd.), je Mkdy obtiZ­ne. Autor popisuje charakteristiky umoZiiujici toto zjistit. Charakter, poloha a sm(Sr zMezti oa kostech v moohych pfipadech odhaluji pll~inu z4sahu. Napf. pfi~M zMezy na metapodiich a na obli~ove Msti lebky jsou zpravidla interprctoviny ja1ro dnklad sta­hovll.ni kU!e. ZMezy kolem klouoo jsou vruinou po­zUstatky po rozaellov~ t!la (dismembering). Po­delne a ~ zMezy na dlouhych i jinych kostech mohall vzniknout pfi odfezavam masa a pn vykos­toWn! (dejleshing,jilleting).

Fraktucace (lAmini) kost! mure mit nizn6 pfi­&y: vjroba ~troju, ~!m6 rozbijeni k zisUni marku nebo mozku Dcbo clencm pard oa menii Msti, ~ost karnivoni, se!lap, zv!tniv~, postde­pozi~ komprese, z10meniny za uvota ad. Byla stanovena standardni !kaJa osmi typu fraktur. Typ fraktury umozni zjistit, zda byla kost zlomena za rerstva (spinl1ni fraktura respektujicl pniMh kola­genovjch vMlren), nebo zda 110 0 kost ji! starou, vysu!enou (plirn6 z1orneniny). Pops~o je, jak po­atat rozsah a intenzitu fragmentace. Jako hranice se uvadi, :le lze v archeologicIrem materiaIu rozpo­znat 15 fragmentU na kost J.,.li kost vice fragmen­tovana, jsou jii men~i fragmenty ne~iloln6, a ne­mohall bYt proto do vYPoCtU zafazeny.

Dale so autor zabyw artefakty. UpozorUuje na probl6m tzv. fale!n:S'ch nUtroju (pseudotools) vznik­Iych napf. ohlazenim sedimenlom, sellapem, oZvj­kanim psy, nebo za Zivota jedince (parohy S ohlaze­n:S'm povrchem). Mikroskopicke studium umo!ni roz1i!it znaky zplisobeM u!iWnim (lze pak odhad­nout funkci nUtroje) od znakU vznik\ych pfi vjroM ruistroje nebo jinak.

Kap. 9: "Ostatni biostratinomicke faktory". Zde autor rozebtni dal!i faktory, ktet6 ovliv:iiuji osud kost! od smrti po pobfbeni: zv!trAWn!, nalepUWn! koh:ny (root etching), sciilap, abrazc, oprucnilspaIe­ni ad. Napf. pro zv!tniWn! bylo stanoveoo ¢t f8zl, ktet6 jsou lrorelovmy s delkou ~asu (pOCtem let).

Archeologicke rozhledy LVIII-2006 387

Se&lap je jednou z pHfin fragmentace, pohybu a abraze kast!. Vysledkem vysokeho stupIW frag­mentace IDUic pak bjt .. analyticka absence" anato­mickYch Mst!, tj. pHtnmnast fady drabnych frag­mentll, kten! nemahau b)1t identifikoVllny. Srfuny vznikle na kastech soslapem mahau b)1t nekdy za­meoeny se 'Ziiiezy. Debot jsou na mikroskopickC Urovni podabue, byvaji ale n3hodn~ orientnvane a 1<>­kalizovmre. Kosti posti:lene se§lapem mohou indi­kovat i z_ "vydl4Zdl!n!" povrchu (napf. cbaty).

Abraze vznik8, jak jiz bylo naznaeCDo. vice zptisoby. Pfikladem je v)1roba artefaktU, se&lap, transport vodou, abraze sedim.entem a v~trem. ahlazeni ale vznikA i pfi dlauhodnbem vafen! v Ire­ramickcm hmci. pounv8nim kosti nebo pli ozvy­k3ni kasti psem.

Op4leni kast! fastn slauZi jake dUkaz, re darn! kast (a pHsluiny Zivociiny drub) souvisi s finnost! lidi, popr. ze lide whee ohen vyuZivaIi (starlii pleis­tneen). Barva spAlene kasti je IroreIOVllna s teplotnu, ne v!!dy je ale znreMrui harva nsIezene kasti v)1s1ed­kem vysokYch teplat (napl. fermi barva milZe b)1t vysledkem obsahu manganu). SpAIi-1i so kasti eers­tve nebo je!1t s rnasem, podeln~ i pHfn~ praskaji a ohybaji so (deformujI). Stan! (sucM, .wtrale) kas­ti se pfi spalovmn neohybaji a vykazoji nreure povr­chove prasldiny. Kosti vystavcne pfuodnim poza­nim b)1vaji pooze karbonizoVllny (do ferne barvy), oxidovane (bOe zbarvene) kosti jsou protn dokla­dem intencionahtlch u.aIW, jake je ktemace, ~eni odpadu neho oZit!jake paIivo. S~cne kesti se snad­n~ji fragmentuji a rychleji se rozpousltji, proto mo­hou b)1t v archeologickem materi4lu podhodnocony.

Zmin!ny jsou i dalsi faktnry, kten! mohou vy­tvont altcrace na kastech: okus a chodbicky vytvo­fene hmyzem, okes kost! a parohU herbivory jako zdroj vapniku a fosforo (zejm. kopytnici) alnebo k brou!eni h1oda1ai (zajicovci, h1odavci).

Celkovc vzato, dochazi v pnibChu stratinomic­kYch procesli solektivn~ k rychlejsimu ubytku men­!lch kast! (tim i ll1Ol1!ich zvifecich drubu).lDavnimi pH&!ami je snadn!jsi podlehnut! okusu Selmami, snadnejSi fragmcntace seSlapem a rychlejsi zvetni­VlIni. Sklon pfimky, kterA znAzoriiuje vztah mezi velikost! zvffete (log VlIha) a ubytkem ostatkU (log pom!r pozorovanych ku skuteCnfm), je 0,68.

Kap. 10: ,,Depozice/pohfbcoi jake taionomickY proces". Pfilfut depozice a pohfhenl mUfe b)1t fada: f1uviAhtl (vadou), eolickA (v!trem), depozice lidmi neho hrabavymi - fosoriAlnimi - obradavci (vyaIed­kem jsou krotoviny) a dalsi specililni pHpady, jako pohfbcnl v ba£nAch, pramenech, asfalwvych jezir­kAch a jinych pastech. SouM",,! s pohfbcnim pro­biha sedimentace, ldeni IDilZe mit niznou rychlost.

Rychlost • h10ubka pohfbcni mure v)1razn! ovlivnit vysledny stay kasti. SpecifickYm typern depozice je depozice flov!kem (pohfhy, untlsten! odpadu do jam) - tato je velmi rychhi. pficcr.ni lide ureuji co, kdy, kde a jak hade pohfbcno. In situ roz\olcnA t8a byvaji provAzena mrchom.vynti bronky, jejicM zbyt­ky so mohou v archeologickYch Iillezech projevit.

Kap. 11: ,,Diageneze". Je-Ii jiZ akelet, kust ne­ba jejich soubor pohfben. nastupuje fada diagene­tickYch procesu, kten! je dAle ovlivlluji - efekt u­visl mj. na deice jejich pusobeni.lDavnimi faktnry jsou chemismus. porozita a tiha sedimentulpUdy. Vysledkem je mineraIizace a petrifikace (napusltnl rozpustuYrnl sloframi - solemi), nebo naopak vy­luhovAni (ztrAta rozpustDe sloZky, ,,rozpousten!") kast!. K zak\adnim chemickYm faktonim pati'i pH. NebezpeCim deformace kost! tlhou nadlofi (podob­M jake u spAlenych kost!) je, re nam!fene morf<>­metricke hodnoty neodpovidajl originAlu. ZAvuny v archeozoologii a archeologii je postdepoziCni po­hyb (sekundAmi zm!na polohy), kterY je pfifinou kontaminaci a intrnzi. Pfifiny tnhotn pohybu jsau rozmanlte: Zivocichov6 (zejm. hrabavQ, rostIiny (zejm. nist koi'enu a vyvraty), kryoturbace (mraz), graviturbace (napl. soliflukce,laviny), aeroturbace (vitr), aquaturbace (voda, povodn!) a daI§i speciAl­n! pHpady. Krom! tnho, ze jsou kosti pohfheny a postdepozicne pfcmisiovliny. mohou bjt i znovu­obnafony a znovupohfbcny.

Kap. 12: "Tafonomie ryb, ptakU, plazl1 a ohojfi­velntkU". V tetn kapitnle jsau popisoVllny zvlAStnos­tijinYch skupin obratlovcu. Dd jsou saveL Tito vet­Sinou mensi ohratIovci zpravidla v archeologickYch Iillezech nevystupuji ve venrem mno!sM, k jejich identifikaci je fastn nutDe plaven! neho proslvAni. ProtoZe jednotIivC skupiny so liS! anatomicky a struk­tum! (napl. poftem a tvarem elemontll, struktumi densitnu a strukturou kastl), ekologicky a etologic­ky (charakter Zivatnlho prostfedi) i zpilsobem vyu­Ziti pro Cloveka nebo predatory, rna i jejich tafono­mickY osud sva specifika

Kap. 13: ,,Diskuso a zAv!ry". V uv!teCn6 kapi­tnle se autnr zab)1vA nutnost! komplexnlho pfistupu, napf. v podobC multivariaCni tafonomickC analYZY. Duvndem je tn, re jednotIive fAze a kategorie tafo­nomicJreb.o procesu nelze posuzovat odcJ!len~. Ta­fonomicke zm~ny jsou kumulativni a navzcijem se ovliviiuji nebo vymazavaji (napf. psi okus nici ,jez­oicke" u.aby). ffiub!l a komplexnl studium tafon<>­micke problematiky vede k h1edAni obeene Ieorie tafonomie.

Autor pfedkladlifadu tabulek (ce\kcm 65) a ob­nIzlai (cel\rem 129) zabrnujicich grafy, diagramy, _sy, fotngrafie. Tontn hobat)1 doprovodny ma-

388 Nove pubJikace

terial z velke Msti pfedstavuje originAlni vjsledky rilznych _tnlch specializovanych pracl (tahul­ky experimentalne nameicnych hodnot a indexu, grafy vyhodnoeujicf data z konkretnlch pfildado­vjch lokalit, fotografie kosti rUzn~ okousanych, erodnvanych, 50 zMezy apod.), kter:f nebylo IDOmo v tomto refenitu ani ve zlomku pfetlumoeit. Samot­na lrniha takto mUk bYt nejeo urebnici, ale i me­todickou pffru&ou pfi konkretnlm vyhodnocovAni vlastnlho materialu (bud pfimo, nebo jako zdroj odkazU na specia1izovanejsi prace). Tomu napoma­hA i vhodne elen~n!: jednotlive faze tafonomickeho procesu jsou rozebrfuty v rOznych kapitollich, v je­jich r4mci je vZdy dany problem analyzov4n z te()­retickcSho, metodickCho, experimcnt8lniho a ,,etno­anaIogickeho" hlediska. Pak je uvedeno, jak tyto poznatky a metodiky aplilrovat pfi analyze arche()­logick:fch naIezil. PrIice je dopin~na slovnifum od­bomych pojmu. I kdyz je kniha zameremi oa obrat­lovce (pfedevsim sayee), lze poznatky a principy vyu!it pfi studiu ostatkU jinych fivociSnych skupin, napl. ~lenovcU, a lze je aplilrovat i na studium taf()­nomickYch osudiL ostatkU ClovCka (napr. nCktere naIezy rituaIniho charaktem, Jidnjedstvi, spalene kustry apod.).

I kdyz autur rozehhA osud zvil'eclch kosti, zauj­me zajistcS dane rema nejen archcozoology a paleon­tology, ale i archeology, nebot mezi pre- a postde­pozi~nimi osudy kusti a keramiky existuje lada para1e1. 'IYto para1ely lze pozorovat ve fragmenta­ci, transportu, erozi, prostorove distribuci, orienta­ci naIezil, akumulaci apod. Studium obou t!!chto typO archeologickYch nalezil (kerarnickYch stfepO a kost!) by m~lo problhat nikuliv izolovan~, ale ru­ku v ruee, pfiCcrnZ z uvcdencho pfehlcdu je jasnc, k tafonomicke studie z~inaji ji! v terenu (poz()­rovAni prostorove distribuee, charakter okoli naIe­zu apod.). Tato souvi5Ojici pozorovAni jsou pfi le­scm tafonomickjch problemu stejne dlileZita jako vlastnl naIezy.

Po ~ten! knihy je evidentnl, ~e zohledn~n! jen jedin6ho tafonomickebo aspektu (napl. jen so­lektivni transport clovckem nebo jeD okus psy) mUk bYt zavad~jici, nebot no konocnem vjsledku se podili eely kumplex riIzn~ propojenych faktorO. TafonomicIre studie jsou stAle v centro zcijmu lady badatchi. coz n~uji nove pnice v mnohych me­zinarodnlch tasopisech. Seznamen! 50 s knihou lze vice ne~ doporocrt

Ren;! Kyself

Pouli/i odkozy jsou citovtiny v referovaru! publika­d. RozJtfend ve17.e pfedloiene1w reJerdtuje k dispo­zici na: http://uprav.Jf.cuni.cllrecenze-Lyman.doc

Prlulrumy pllllllitek XIll-2, 2004. N3rodni parnlitkovj ustav - U. o. p. sll'. Cech. 214 a 256 str.

Jedenlictj roenik Prllzkumli parru\tek tradicne obsahuje mnoho pfisp~kO, ktere by nem~ly unik­Dout pozomosti arcbeologU stfedovi!ku. S ohledem no plevaZnjici z~jem ~ ArcheologickYch roz­hIedu se blize zastavim pouze u nekteIjcb ClIinkU Informacemi nabittho periodika. R. Nemec (I, 3-52) ~nuje po_ obSl!hlou studii vjznanme, ale u nlis maIo znlim6 parnlitce nalezejici do sf try reskeho vjtvaIncho umem. Jednci se 0 kla§tcr Ojvin v Zimv­sku, pozd~ji pfipojenem k Horul Lonci. KMSter mnisskebo (v CechAch exotickeho) fadu eelestinO zaloZil vedle starSIho ojvJnskebo hradu cisBl Ka­rel N. Jako u ostatnich staveb Karla N., i u Ojvina se pfedpoldAdA podfizen! stavby ideovemu ziim~ panovnfka, kter:f z Ojvina uanil oporo ~ske moei v regionu Zitavska a Homi LuZiee. Objekt vy­stavenj na pohlcdove dominantni skale by! horizon­taW! odstupllov4n podle duchovni dOlefitosti staveb: nejnik brad, nad Dim cfsalskY pal4c, nejvjse potom kl&Ster. Objektem vlastnl unreIeckohistoricke ana1y­zy jc pouze khiStemi kostel; jedna se 0 jcdnolodni smaIn! stavbu s vei!!, odvozenou od mendikant­sk:9ch kostelO, kten\ m~la vzhledem k charaktem staverns!! na kraji strlnl! skaIy i prostury pod Urovni chr.imove podlahy. Rozborem kostelni stavby autur rozezna1 dv~ stavebnl a vYtvaroe faze. V zav~ OjvJn zasazuje do kuntextu soudob6 arcbitektury a nalez~ jebo misto v reprezentativni imperiaIn! umeleckC produkci Karla N. Soueasti pfispCvku je obsahIA fotografickA a kre50bnli dnkomentace, v pH­loze je ~n vjb6r z edic relevantnlch plseomych pramenu.

J. Varhanlk (I, 53-(0) se vraci k problematice poMtkU dvou vjznamoych rodovych hradli jihores­kYch V1tlrovcU, Ro~berka a Ceskeho Krurulova. U obou lokalit se jedn~ 0 dvojhradi, disposiCno si navzajem velice podobmi. Nazory badatchi Da po­dnbu nejstarSiho jadca t!!chto hradli (resp. na to, kre­n\ ~4st dvojhradi je starSi) ~Ialy relne znreny. Autor pfis¢Vku pfichAzi s novYm pohledem opi'e­Djrn 0 identickou dispozici Dolniho hradu na Romt­berku a Horniho hradu v Krurulov~. OM stavby ~Iy proWlly obdeiny pOdorys a v obou relech etverhrann6 voze. Na ROZmberku byl v 70. letech 20. stoleti orren stam plivod tohoto obdeinc!ho Dol­niho hradu, kdeZm Horn! hrad s valcovou v~i!! byl polo~en dn mladSIho obdnbl. V pfip~ Krurulova je tomu naopak, Hradek s v31covou vezl byl dosud bez vjjimky povafuv4n za stam ne< obdelny Horn! hrad s ave<hrannYmi v~kmi. J. Varhanik vsak ne­shledAva pro ~sne zBlazen! Hradku dnstatek dO­kazti a naproti. tomu nastiiiuje hyporezu. podle nlZ