v L A s T I v Ě D N Ý s B o R N Í K v Y s o Č I N Yoddíl věd přírodních 1989

í1I

I

I

Chemismus a zvěfidvání rulových horninv centrální části Českomonvské YrchoYiny.

ZDENĚr l AŠTov IČKA

V rámci dlouhodobého vědeckého výzkumu katedry pe3ologie a geologie LF vŠz v Bmě,zabývajícího se zvětrávacími procesy na hlavních horninách Ceského masívu a Karpatské sousta-vy, byla v 7. pětiletce zaměřena pozornost na nejrozšířenější metamorfovanou horninu - r u l u.Pod tímto názvem je do petrografického systému zařazeno velké množství geneticky i kvalitativ-ně rozdílných horninových odrůd' jejichŽ souborné posouzení nebylo u nás dosud samostatnězpracovánó. Celá problernatika byÍá pioto včleněna dó výzkumného.úkolu LF vŠz Bmo na roky198l-1985 (č. VI-ó-3: .Populace lesních dřevin ajejich 4áměrní ov|ivňování") a by|jí stanovenpracovní název ,Zvétrávací procesy na rulách v oblasti CSR". Rešitelem úkolu se stal tříč|ennýkolektiv zkatedry pedologie a geologie a jeho vedoucím doc. ing. RTDr. RNDr Boris-Hruška,DrSc. Autor této zprávy řešil dílčí úkol

"Mineralogie zvětrávacích procesů na rul{ch csR" (ě.

vI-ó-3/07-3). Mimo to se věnoval výzkumu chemismu rulových hornin v oblasti Ceskomorav.ské vrchoviny v rámci své dizertace (1985-1987)' PředloŽená zpráva vznikla spojením obou výšeuvedených výzkumů.

Úvoo

Ruly jsou nejrozšířenější horninou areálů silné regionální metamoďózy, v nichŽbývají obvykle prostorově úzce spjaty s výskyty (intruzemi) granítů. Sepětí s magmati-ty působí změnu homin v koncentrických zónách kolem masívů - směrem k nim rosteintenzita metamoďózy od nemigmatitizovaných pararul až po cordierit-biotitické, ne.bo pyroxen.biotitické, u nichž je teplotní faktor již zce|a rozhodující. Dojde-li k nata.vení, mohou vznikat migmatity nebo perlové ruly. V letech 1981-1985 se podařilo zdo-kumentovat technickými pracemi všechny hlavní druhy rulových hornin v ČsR i ode-brat plánované vzorky. Jejich zpracováním byly získány všechny další výsledky ' Za vý.chozí bod výzkumuje považován vzorek čerstvé, nezvětralé horniny. od tohoto zákla-du se pak v sondě pokračuje v odběru vzorků více a více navětralých (směrem k půdě).ZanejdůieŽitější zjištění pokládám chemickou analýzu těchto stupňů a jejich minera-logický popis (výbrusy)' Pro zájmovou oblast centrální části Českomoravské vrchoviny(viz mapka vymezeného území), byly k těmto ana|ýzám přiřazeny i analýzy jiných au-torů, provádějících výzkum v tomto území. Zkoumaný horninový materiálje možnorozdělit do tří skupin:

a) nemigmatitizované, nebo jen slabě migmatitizované ruly (hlavními zástupcijsou svorové ruly' biotitické a sillimaniticko-biotitické pararuly)

b) stromatitické migmatity a perlové ruly (ve studovaném uzeilí cordieritické rulya různé typy migmatitů)

c) ortoruly

T***+**ý+ ' + + + ++ + + + \

+ + + ++ + + +\* + A.+

chotěboř "

L t'l Havlvron B

Humpolec orolnď

Felhřimoy $;:;|1;I + + + +o y'l;I.:lfoJ Jthtavao /l:I:lť*J Jihlaya

n,r,,!,,,",É---iiťI,$,;,,ó,,;i /h(iiffi. r,''

?A&ii:iiil rřebíďJ, n,9,?FeÁI[:I::| í. Te|ďoa{l/aflaě)ni:]:Ň-,|*+++*1,y'ft{-q-::iii:KJ ú.

4:;:;:+Ii;;lil1l;I;| " Daďice.*,:. :f' B -+ :^!v*^l*+ ** \Wor7-úgqtřbe--i-t

.l,i9**ř+++++++*+.+ + tŤ{*Y*****+++ +++ + +.+/'s. :.\. -+]+---Ii:-rrš 5 la von i c e\**t***

$!1b*.-t

t?AKOUgKO

' + + \+ + . ř+ +

obr. 1.: Centrá|ní iást Českomoravské vrchoviny(přehledná mapka zájmového území)Pozn.: masívy vyvře1ých horninjsou vyšrafovány, oblasti rulových horninjsou neoznačeny (bíláplocha).

6

RoZŠÍŘENÍ A cHEMIsMUs RULovÝcH HoRNIN

Nejrozšířenějšími horninami v zájmovém uzemíjsou biot i t ické a si l l i -m a n i t i c k o - b i o t i t i c k é p a r a r u l y , místy migmatitizované. Hlavní oblast je.jich výskytu jevázánanaúzemívýchodně i západně od centrálního masívu, kde lemujícordieritické pararuly v jeho plášti, do kteých pak pozvolna přecházejí. Biotitické a sil-limaniticko-biotitické pararuly jsou středně zrnité až hrubozrnné hominy s výraznouparalelní texturou. V jejich poměrně jednotném minerálním sloŽení převládá plagio.klas nad křemenem a biotitem. Podstatnou složku tvoÍítéž sillimanit, vzniklý na úkormuskovitu, kdežto muskovit, K-živec a granát se vyskytují pouze sporadicky. Pokud jehornina migmatitizována (slabě, středně), převládá v minerálním sloŽení postupněkřemen nad plagioklasem a bíotitem.

K posouzení chemismu různých typů biotitických a sillimaniticko.biotitických rulzájmového uzemí byl k dispozici dostatek chemických ana|ýzvlastních (LAŠTovIČ-KA 1987) i ana|ýz dalších autorů. Vlastní chemismus těchto rulových hornin je pře.hledně uveden v tabulce 1.

Tabulka 1

Chemické složení biotitických a sillimaniticko-biotitických pararul (v %)

(36 ana|ýz)

Minim.hodn.

Maxim.hodn.

Průměr.hodn.

Klark Celkové zhodnocení(oxid)

sio2Ti02Al203Fe203FeOMnONa2O

58,800,048,54

st.0,31

st.1,55

77,991,10

20,65r,466,470,198,62

68,35 55,010,54 0,97

14,77 14,179'lÍ 6]4) , J I

0,08 0,103'66 3'5ó

4,622,633,951,32

&oMgoCaOPzos

1,390,430,930,10

3,01

r,970,31

2'89 -aŽ *3,23 *aŽ Q4,73 _aŽ 00,2,| -aŽ #

(n(-)C)@)

2,47 1,170,28 0,130,13 0,003

0,22st.

0,03

HuosCoz

Z uvedených ana|ýz vyplývá, že biotitické ajim příbuzné pararulyjsou převáŽněkyselé horniny, ve většině případů chudé všemi hlavními minerálními živinami, s vy.jímkou draslíku, jehoŽ pruměrná zásoba je ,,dostatečná''' Vápníku je nepatrně víc neŽhořčíku - hodnocení obou živin je stejné (obsah ,'malý''). Zastoupení kyseliny fosfo-rečné je nestejné a kolísá od obsahu ,,velmi malého'' až po ',nadbytečný''. Průměrný

obsah P2o5 lze klasifikovat jako odostateěný". V tabulce 1. je zajímavá převaha sodíkunad draslíkem, dokládající m. j. i minerální převahu plagioklasů nad K-Živci'

Svo rové ruly a svory se v zájmovém uzemívyskytují ve dvou oblastech.V západní částije to oblast chýnovská a vjihovýchodní části svorová zóna dyjské klen-by moravika. Provedené ana|ýzy charakterizují svorové ruly jako minerálně nejslabšív celé studované oblasti. obsah Cao a Mgo je nma|ý" aŽ,,velmi malý', s výraznou pře-vahou hořčíku nad vápníkem ve všech ana|ýzách. Množství draslíku, který převaŽujcdosti značně nad sodíkem (vliv slíd a částečně i ortoklasu), je průměrně

"dobré". ob-sah P2o5 nedosahuje ani v jediném případě klarkové hodnoty a je průměrně ,,malý".

Pbměrně velmi rozšířenou horninou centrální části Českomoravské vrchovinyjsou cordieritické ruly, místy přecházející až do nebulitů. Tvoří ěást pláštědvojslídných granitů centrálního masívu (i dalších masívů hlubinných vyvřelin) a jsoupovažovány za periplutonickou facii pararul jednotvárné a pestré skupiny. Minerálnísložení těchto rul, tvořících řadq typú, je dosti rozdílné' Je charakterizováno vysokýmobsahem K.živce, méně hojný je křemen a plagioklasy. Nejhojnějším tmavým minerá-lem je biotit. Křemen a cordierit (často pinitizovaný), uzavírají akcesorický sillimanit.Jako další akcesorie se vyskytují rruskovit, turmalín, granát a rudní zrna. Přes pravdě-podobnou shodnost původního předmetamoďního materiálu se chemické složení cor.dieritických rul v průměru dosti odlišuje od biotitických pararul. Hlavní rozdíl je v ob-sahu hořčíku, jehoŽ pruměrné množství je u cordieritických rul vyšší (,,dostatečné").Zásoba kyseliny fosforečné je vyšší u biotitických rul, rovněž tak tak průměrné množ-ství sodíku, titanu a manganu. Cordieritické ruly mají zase více hliníku a Železa. (viztabulka 2.)

Tabulka 2.

Chemické složení cordieritických ru| (v 0/o)(l9 analýz)

Minim.hodn.

Maxim.hodn.

Průměr. Klark Celk. zhodnoceníhodn. (oxid.)

sio2Ti02Al203Fe203FeOMnONa2O

55,80st.

12,850,60

st.st.

1,5ó

73,07 63,971,29 0,34

20,27 15,957,07 4,645,34 L,320,12 0,043,34 2,41

55,010,97

14,176,140,103,56

(0)(0)G)í-)

KrOMeoCaOPzos

1,80l , l I0,79

st.

5,106,605,53o,75

.aŽ*

.aŽ*_aŽ*

-.aŽ#

3,44 2,893,22 3,232,77 4,730,16 0,27

3,87 0,750,08 0,010,13 0,01

st.st.st.

HzosCoz

Z hlediska zvětrávacích procesů jsou cordieritické ruly výrazně odolnější a obtíŽ-něji zvětratelné neŽ biotitické ruly. Tato skuteěnost se často projevuje v terénu moďo-logicky.

V celém zájmovém azemíse vyskytují masívy o r t o r u l - ve východní části většía rozlehlejší,v západní části malé a většinou konkordantně uložené v okolních horni-nách. I když jejich chemické ana|ýzy sluěuji do jedné tabulky a obsah minerálních ži-vin bude diskutován jako u celku, mají hominy jednotlivých masívů různý vzhled, bar-vu i obsah hlavních minerálů.

ortorula východně od Že|iva (mezi Lhotkop a Těchorazí na Humpolecku), tvořímasív na rozhraní sillimanitických a cordieritických pararul. ortorula je dvojslídná,přičemŽ biotit a muskovit jsou zastoupeny téměř stejnoměmě. Z dalších hlavních minerálů ortoklas nebo mikroklín převládá nad plagioklasem (kyselým oligoklasem).Křemen vytváří větší protríhl á zrna. Toto složení, stejně jako velikost zrna silně kolísá- od jemnozrnných typů aŽ po typy pegmatitového vzhledu.

Granátická ortorula u Ameštovic vytváří masívek mezi Křelovicemi a Hořepní-kem, dlouhý skoro 4 km a 1 km široký.

ortorula v okolí Že|ivky (JV od SenoŽat) jev rovnováze s plagioklasy

Draselné Živce jsou u ní

Biotitická ortorula z Kalné Huti (SV od onšova u Koóetic) je středně zrnitá a přev.ládají plagloklasy nad K-Živci. BěŽnou akcesorií je zirko.n.

Drdbné ortorulové másívky v JZ pokraěování želivské ortoruly jsou v okolí NovéC.erekve - u Stanovic a Moravče. Homina v Moravčí je dvojslídná s granátem a sillima.nltem.. Další výskyty ortorul

a Skal.u Vlastějovic (ádro fiolnické synklinály) u Budčic

ortorula blanická zasahuje do zájmového územíjen svou východní částí (mezi Ja-vorníkem a Sedlic|.

Na východ od centrálního masívu je mohutné těleso bílecké ortoruly (V a JV odChotěboře)' Z minerálů je přítomen křemen, ortoklas převládá nad oligoklasem a mu-skovit nad biotitem. Místy tato ortorula pÍechází do typických migmatitů.

Další těleso dvojslídné ortoruly, v rozměrech asi 6 x l km, nachiízíme mezi Žďá.rem nad Sázavou a Horní Sázavou. obdobné ortoruly se vyskytují v pruhu zhruba se.verojižním mezi ranským masívem, vrchem Henzličkou a Velkou Losenicí. Jsou tostředně zrnité hominy,přecháaející místy až do ortorul s téměř stébelnatou texturou.

V jihovýchodní části zájmového území jsou rozsáhlé komplexy biotitických aŽdvojslídných ortorul ,,gÍtihlského typu''. Jsou to horniny s velikou převahou paramate-riálu, ale se zvyšujícím se stupněm granitizace mohou přecházet aŽ do leukokratníchhornin granitového vzhledu.

Bítešská ortorula, tvořící těleso 165 km dlouhé a místy aŽ 10 km široké, zasahujedo studovaného území jen malým rozsahem. Je to hornina petrograficky znaěně ho.mogenní a látkově skílá. Typická je pro ni okatá textura (oka tvoří plagioklasy i K.Živ-ce, o rozměrech několika ,,mm" aŽ l-2 cm). Je to homina leukokratní a minerálnímsložením odpovídající adamelitu až granodioritu.

U Lukova se v nepatrném cípu objevuje plessingská ortorula - hornina silně dyna-micky postižená, místy se stébelnatou texturou' Je uložena v pozici mezi dyjským ba-tolitem a bítešskou ortorulou.

Další jednotlivé masívy, téměř vŽdy konkordantně uložené v pararulových sériích,se nacházejí u Písečné (při státní hranici), dále u Dešné a severněji v okolí Police

JSOU

Iu Jemnice. Při hodnocení chemismu ortoruloých těles v centrální části Českomorav-ské vrchoviny (s přihlédnutím k výskytům v hraniěních částech studovancho územ|,je vycházeno z údajů tab. 3.

Tabulka 3

Chemismus ortoÍulových těles (v oó)(23 analýz)

Minim.hodn.

Maxim.hodn.

Průměr.hodn.

Klark Celkovézhodnocení(oxid)

72,91 55,010,22 0,97

13,79 14,17

9:3! 6,140,03 0,103,13 3,56

64,32st.

11,920,10

st.st.

0,22

76,100,47

ló'151,463,570,074,7L

si02Ti02Al203Fe2O3FeOMnONa2O

KzoMgoCaOPzos

0,320,140,85

st.

3,280,901,780,18

2,893,234,730,2'l

5,503,713,5ó0'9ó

-.aŽ# (0)_-až 6 ('-aŽ Q G)_-aŽ# ('

HzoCotSO,

0,700,020,05

t,360,240,33

s t .

st.st.

Průměrný obsah Sio2 02,9L) řadí ortoruly mezi kyselé horniny. obsah Cao dvoj-násobně převažuje nad Mgo, ale obě sledované živiny mají pruměmý obsah pouze,,malý'. obsah Kzo silně kolísá. Minimální hodnoty jsou,,nedostatečné" (0,32 0/o), ma.ximální až ,,velmi dobré". Pruměr ze všech ana|ýz je jen,,dostatečný'. Zajímaváje sho-da K2o s Na2o, a to v minimech, maximu i v průměrných hodnotách. Vyplývá z toho,Že pokud bychom zúžili obsah alkálií jen na poměr K-Živců a plagioklasů, odpovídalyby zjíštěné údaje výše uvedenému konstatování, že ortoruly odpovídají svým minera-logickým sloŽením zhruba adamellitům.

ZVĚTRÁVÁNÍ nulovÍcH HoRNIN

Zvětratelnost půdotvorných hornin je důležitou agronomickou vlastností. Posu-zuje se převáŽně empiricky a to především se zřetelem na rychlost primárního chemic.kého zvětrávání, s přihlédnutím k povaze mechanického rozpadu (J. STEJSKAL I97I,S. CHABERA-M. FRCEK 1973). Nověji se někteří autoři snaží hodnotu a intenzituzvětrávání převést na ěíselné údaje (J. STEJSKAL 1970, s. CHÁBERA |974 a j') a topomocí výpočtu hodnoty energie krystalové mříŽky zvětratelných nerostů, udávajícípočet joulů, potřebných k uvolnění jednotlivých iontů z jednoho molu nerostu.

10

Závěry této studie vychází z mineralogických výzkumů velkého počtu vzorků ru.lových hornin ze zájmového území. Vzorky představují nejrůznější zvětrávací stupněhorniny - od zcela čerstvých, neporušených až po silně zvětralé. Zvětráválí sledova.ných homin je tedy chápáno jako proces, vychrízející ze zvétrávacích charakteristikpodstatných a některých vedlejších minerálů. Mikroskopícký výzkum potvrdil, že jdev podstatě o mechanismus rozkladů živců a biotitu.

Z Živctůje plagioklas (nejčastěji oligoklas až kyselý andezín) snadněji zvětratelnýnež ortoklas nebo mikroklin. Hlavními přeměnami jsou sericitizace a kaolinizace (bezhodnocení závislosti na klimatu). Ve výzkumných proÍilech doktádají tyto přeměnystádia od lehce zakalených živcových zm po zcela přeměněná individua v neorientova.nou směs sericitu, nebo zakalenou matnou, šedobílou kaolinickou hmotu.

Druhý snadno zvětratelný minerál - biotit - byvá v rulách často vedlejší aŽpod.statnou součástkou a sým uspořádáním se výrazně podílí na charakteristické paralelnítextuře. Podléhá jednak baueritizaci (v někteÚch profilech je dokumentována přemě.na aŽ na konečný produkt: směs Sio2 a H2o, coŽje v podstatě opríl, z uvolňovaného že-|ezavzniká ponejvíce limonit), jednak chloritizaci. Ve vzniklé chloritové směsi domřnuje pennin

Zkoumaný hominový materiril byl z genetického hlediska rozdělen do tří skupin(viz. str. 2). Předem bylo zřejmé, Že migmatity jsou vůči nětrávánívýrazné odolnějšíneŽbéžné rulové horniny, aŽeto způsobuje hlavně

"křemenná kostÍao, která injekčnězpevňuje celou horninu. Překvapivym zjištěním je, že tento Kemen nemá obvyklouodolnost. V mikroskopu bývá silně undulózní a rozpadlý na malá.políčka.,Na stykus tmavšími horninovými proužky má vyvinutou úzkou endokontaktní zónu a častoi jemně drcené okraje. Zvéttávání celé horniny je potom otázkou účinnosti chemické.ho zvětrávání uvedených tmavších prouŽkú s biotitem azvětrávání živců. Pak teprvenásleduje poměrně rychlé (!) mechanické rozpadnutí světlého ichoru. Tuto rychlostúměrně zvyšuje intenzita tektonického porušení Kemene. V někteých profilech bylozjištěno, že zvětrávání hominy urychluje i velká přítomnost rudních minerrílů (staršíchnež migmatitizace), protože v metatektu zcela chybí. Jiné rudní minerríly (hlavně li.monit) se však objevují aŽ v navétraných partiích.

Jaká je stabilita dalších minerálů. V nejrozšířenějším typu rulových horninjezaěá.tek zvětrávání, jak jiŽ bylo řečeno, zuŽenna rozpad tmavších prouŽků. Biotit v nich bý-vá silně vybělen a ěasto chloritizován. Tento pochod však nepostihuje jen tmavou slí.du, o čemž svědčí chloritové pseudomorfózy po o*dieritu a některá více či méně chlo.ritizovaná zma granátů. V řadě výbrusů je z dalších minerálů dosti odolný sillimanita z akcesorií turmalín.

Velmi obtížně zvětrátvá skupiira ortorul. Četné výskyty v zájmovém území majínepochybně doložen magmatický původ. Na jíných lokalitrích je dodnes diskutabilníotinka - ,,para'' nebo ,,orto',. V těchto případech je vhodnější popisované horniny ozna-ěit výstižnějším názvem - leukokratní KemenoŽivcové metamoďrty. Název je sice ne-genetický - ale mineralogicky výstižný, protože oznaěuje světlé rulové hominy s pře-vahou Kemene a živců nad ostatními minerály, jimiž jsou podle složení a stupně me-tamoďózy nejčastěji muskovit, biotit, granát, cordierit, disten a turmalín. Přes celkově'leukokratnť složení se překvapivě vyskytují i amfibol a pyroxen (ijako vedlejší mine-rály v zastoupení 5-20 Vo)' Přítomnost těchto minerálů svědčí o určité bazicitě původ.ního ortomateriálu (neutrrílní vyvřelé horniny - snad granodiority, diority ap.). Celko.vé zvěttávání ortorul je opět pÍocesem' který vychází ze zvéttávacích charakteristikpodstatných a něktených vedlejších nerostů. U těchto hornin jsou to především živce,

l l

protoŽe biotitu je podstatně méně, a proto i textura není tak výrazně paralelní, jaku běŽných pararul. Zevšeobecnit zvětrávací pochod u těchto hornin je oorížné - lzevšak konstatovat,Že z mnohých rulových odrůd zvětrávají nejobtížněji a často selektiv.ně vyvětrávají nad ostatní horniny'

ZÁVĚR

PledloŽená zpráva podává chemickou charakteristiku rulových hornin v centrálníčásti Ceskomoravské vrchoviny. Z hlediska zásob základních minerálních živin jemožno studované horniny označit za chudé až průměrné - teďy za nepříznivé mateěníhorniny zemědělských půd. o něco příznivější charakteristika vycbáaí pro bonitacimatečních hornin lesních půd. Podle předložených tabulek je pořadí podle minerálnísíly následující: cordieritické ruly (nejbohatší živinami), biotitické a bíotiticko-sillima-nitické pararulk'?il3!1Y;opsán

postup zvétrávániuvedených hornin a to podle obsa-hu zvětratelných nerostů. Tato mineralogická charakteristika umožňuje sestavit pořa.dí odolnosti vůči zvětrávání. Nejsnáze zvětrávají biotitické a biotiticko-sillimaniticképararuly, následují cordieritické ruly a nejobtíŽněji jsou rozrušovány migmatity a orto-ruly.

Chemismus und Verwitterung der Gneisgesteine im Zentralteil der Btihmisch-Mlihri-sclen Hiihen

ZUSAMMENFASSUNGDie vorgelegte Arbeit befaBt sich aufgrund der fiinfiiihrigen Untersuchung (von 1983 bís

1987) mit den Fragen des Chemismus und der Verwitterung der Gneisgesteine im Zentralteil derBÓhmisch-Miihrischen Hóhen, vor allem aus der Sicht der Landwirtschafts- und Forstgeologie.

Die verbreitesten Gesteine des Interessengebiets sind biotitische und sillimanitisch-biotis-che Paragneise. Ihr Chemismus ist Tab. I zu entenehmen. Aus den angefiihrten Analysen gehthervor, daB es sich vor allem um die Sauergesteine handelt, in den meisten Fállen arm an alleNáhrstoffe biogenen Hauptelementen mit Ausnahme des Kaliums und Phosphors. InteÍessantist die Natrium-Oberhand im Vergleich zum Kalium, was unter anderem auch Mineraloberhandder Plagioklase Íiber den K-Feldspaten dokumentiert. Glimmerschiefergneise und Glimmers-chiefer, die im westlichen und sůdóstlichen Teil des Untersuchungsgebiets vorkommen, sindaus der Sicht der Mineralstárke die schwáchsten Gesteine. Eine andere Lage gibt es bei den kor-dieritischen Gneisen, die einen Teil des Mantels von Zweiglimmergraniten des Zentralmassivsbilden und tÍeten im Interessengebiet relativ háufig auf. Ihr Chemismus ist Tab. 2 zu entnehmenund er unterscheidet sich ziemlich von den bereits betrachteten Gneisen. Der Hauptunterschiedliegt im Magnesium- aber auch Phosphor-, Natrium-, Titan-, Mangan-, Aluminium- und Eisen-gehalt. Das vierte betrachtete Gestein sind orthogneise. Ihre geringen sowie gróBeren Massiveund Massivchen treten im ganzen Interessengebiet auf. Obzwar Ergebnisse deren chemischerAnalyse in einer einzigen Tabelle (Tab. 3) zusammengestellt sind und Gehalt an Náhrstoffekomplexerweise betrachtet wird, besitzen die Gesteine der einzelnen Massive unterschiedlichesAussehen, Farbe und Gehalt an Haupt- und Nebenprodukten. Der hohe Si02-Gehalt ordnet dieorthogneise in die Sauergesteine ein. Der Cao.Gehalt iibertriÍIt Mgo auf das Zweifache aberbeide untersuchten Niihrstoffe haben nach Stejskals Klassihkation nur.kleinen" durchschnittli-chen Gehalt. Der KrO-Gehalt schwankt stark. Von Interesse ist die Alkalieniibereinstimmungvon K2O und Na2O in Minimen, Maximen und Durschschnittswerten.

In den anliegenden Diagrammen werden CaO-, K2O-, MgO- und P2O5-Gehalte in Gneis-und weiteren Hauptmuttergesteinen der Bóhmisch-Máhrischen HÓhen mit markierter Klassifi.kation der Mineralstiirke fiir Agrar- und Forststandorte dargelegt. Aus dieser Sicht, d. h. demVorrat an Hauptmineralstoffen, kadn man die Gneisgesteine als arme bis durchschnittliche be-

12

3''.il.!;ÍŤ:xT?í':lliTí Ťj.i:J}!iTJ}ia migmatitizované biotitické pararuly (Velké Meziřičí

I

Ii '

t \ . ' , : ; ' / ; . i l i r . á . . . *

$o'lJi, l;n' '.e sil l inranitu v sil l imaniticko-biotitické pararule (Brtnice u Jihlavy-opuštěný tom

" l - .1 ; j

l 3 všechna |oto: RNDr. Z. LaštoviÓka

obr. 8. Rotované porfyroblasty granátu v biotitické rule dokládající parakrystalinní deformace(Třešť-opuštěný lom pŤi si lnici do Stonařova).

t4

zeichnen, d. h. nicht geeignete Muttergestcine der landwirtschaftlichen Bóden. Etwas giinstigereCharakteristi! gibt es bei Bonitierung der Muttergesteine der Waldbóden. Den anliegenden Ta-bellen und Diagrammen ist Reihenfolge nach den agronomischen Eigenschaften wie folgt zuentnehmen: kordiertische Gneise (am reichsten an NáhrstoÍfen), biotitische und biotitisch-silli-manitische Paragneise, Orthogneise und Glimmerschiefergneise bis Glimmerschiefer.

In der vorliegenden Arbeit wird weiterhin der VerwitterungsprozeB der angeftibrten Gestei-ne in Kůrze geschildert, und zwat nach den Verwitterungscharakteristiken der Hauptmineralesowie einiger Nebenminerale. Die ausfůhrlicben Untersuchungsergebnisse der Gneisgestein.verwitterung werden in der náchsten geplanten monothematischen Studie veróffentlicht.

LITERATURA

BENEŠ, K.,a kol' 1963: Vysvětlivky k přehledné geologické mape ČSSR l:200.000, M-33-Xxu.,Jihlava. - Geofond Praha: 1-2fi).

DUDEK, A., a kol. 19ó2: Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR l:200.000, M-33-xx-VIII., Jindřichův Hradec - Geofond Praha: l - 99

CHÁBERA, S., 1974: Příspěvek k posouzení3Ivětratelnosti různých typů granitoidů groldanubic.kého a ítřédoeeského plutonú vjižních Čechách' - Sbor. JiňočešÉéhó muzea v Čes. Budějo-vicích, Přír. vědy 15:149-1ó0.

CHÁBERA, S., 1980: Komplexní zhodnocení hlavních agronomický'ch vlastností jihočeskýchpúdotvorných hornin a jejich zvětralin. - Krqiská zem. správa C Budějovice' l-lll.

CHÁBERA, s., - FRČEK, K', 1973: Komplexní zhodnocení agronomických vlastností jihoče.ských půdotvorných hornin ajejich zvětralin (půdotvorného substrátu). . Přírodovědeckýčasopis jihočeský' 13:l05-1 19'

LAŠToVLČKA,Z.,|987l. Chemismus matečních hornin zemědělských a lesních púd v centrál-níěásti Ceskomoravské vrchoviny. - MS - kandidátská dizertaění práce, Lesnická fakulta VSZv B r n ě , 1 - | 4 2 .

STEJSKAL l. l97|: Hodnocení agronomických vlastností našich půdotvroných substrátů. - Stu-die ČsAV, l0:l-31. Acadeňia Praha.'

sUK' M.' 1979: Petrologie metamorfovaných hornin. - Academia Praha: l - 25ó.

Došlo: 7. 11. 1988Adres4 autora: RNDr. Zdeněk Laštovička, CSc. katedra pedologie a geologie, Lesnická fakulta

VŠZ Brno.

E

15

Fr.

N

(í

!o

.l

o

o

o

oT

I'F

I'F

FF

o!

Olo

c)

FN

lrll

lt

oo

oo

oo

oo

oo

o r a D a ba

rrnsk

ýr.

.ív

!!ft

bol

lty

J1h1

.r,3

kýr.

.ív

třrb

íěak

ý.!

.ív

cord

1.r

l't1ak

éper

aru

ly

Jítr

vttó

s.dlr

.nty

b1ot

1t1

clé

p!r

.ru

ly

grl

nÚl

íty

hrd

cc

orto

ruly

hlln

lté

!.dí

ronty

o.ntr

ální

..3í

v

E:ť $

eB

9Í

ĚŤ ('

oo

Ó,t

gm

<2 {

- FE z2 iť 9F

!.t

{

o&

mz

*B 3T ts <2

*,Ž

-š <Í

d .)N

-m PT

Hc

'z

lrl<

r * t

tro

zo

a.Q

roá

Bo

ao

oP

('.H

rar

rc

<t{

o

}o

ro

t\<

! o

oo

óÍ

'ao

<

ot!

5!o

ao

l.o

.o'.

iÁ

Ď

.l.

ot(

la:r

o

l6 l. .t

H!o

oa

1tl

OD

E

r<

tF

O.O

r

o

.tF

toto ŘP

o!1

tto

o

Ď{

o3

0t

a.5

r o<

t{o

oa

I

!ál

! |

t

L

áé

+

o

' +

A

<

+iJ

r}

a

r

a

ao

.

o

+

oa

+

aa

'9&

l |

5

| 5

: |

{

| g

5 l

.gt

.<l3

| l

l .c

l |

.é

| .a

F |

.é<

i;l

| |

. |

| |

,1

tt

| |

| |

rrrl

ll

F

N

r({

|

t'

or

rl

OP

.o

o.o

oo

oo

oa r

l,|,

|'|.

l .g

| 'sÍ

| 'g

řt7

o r o ! ý xt ř

.bíě

'ký

.raÍ

v

Jrhl.

v.ký

.a3ív

cen

trál

ní

legív

gr!

nu

llty

cord

l.rl

rlok

apar

aru

ly

ort

oru

ly

bl0

tt,t

lcka

par

aru

ly

J íl

ov1té

sadlr

anty

gr.

nu

llty

had

cc

ran

rký

!.g

ív

h1

1n

1tó

sadl!

.nty

o ř Frl ? B

8=

o PE !x ctN

oo

o< 9- 1t

rz zň

HO

o,a 4Í

HM

cta

crz

MH

aro A-

ř- B9

?í

grz aš

EH

-3 Pg

H

lll2

? *t( o :r

<N

OZ

a r

Da

too

ltF

á o

:r.

o o

.c

<d

PG

tox

FN

'o

ro

ó'.é

a

o<

at

t5

O

la.

a!

o5

oí

o'

t o

.o

Fl.

o

aĎ

90

o t

F

1:t

D

o

a-

fP

!C

a't

!r

oo

or

t<

aP

FG

I

Oo

ts

a:t

o

t t

dĎ

+.l

t:to

tso

a

tro

.r

!o

.oa

oq

l(D

oo

o

pro

.ár.

3

5.1

9 Í

(rln

. 1

9,4

1 ,

rex.

4

0,3

2)

prol

ar.

22.7

O %

(.Í

n.

7.1

8 '

aa

x.

31

.96

)

pror

ěr.

L2.6

1 %

(.1

n.

2.5

7 ,

r!x

. tg

.os)

o r o o t be

úo

oo

E "-E

Ee

B9

EE

! tsš o

B.

z, {t É

!z

z *B

o.

I 5e o&

mz

.,

!H

xo

ot

c':

E

,= OH aE

<t

8N E*

Hc

'z

alr

<r *, o

ran

aký

..eí

v

..ft

bol

lty

J íI

ot'lt

áar

dl'r

anty

J1bl.

Y!k

ý.á

Bív

t ř.

bíč

óký

..aí

v

cord

1.r

ltt'

cké

par

aru

ly

gr.

nsl

lty

h1

tnlt

á6ad

t.ra

nty

b1

ot1

tlck

ópa

raru

ly

ort

oru

ly

c.n

trál

ní

...í

v

pro

rěr.

1

1'1

5 $

(.1

n.

O,5

O ,

rex.

2

3,3

2)

P<

rrz

O O

.FD

O

o

to

t o

D

.a

Fts

tO

ao

a t

o

<'O

E

Gt

No

Ed

ao

oo

lt

ro

.< o

.c't

g &

=!

or

cq

do

Oa

r

o.

O..G

<

l.

to

o

F'I

Gt

o

oa

ýl'

to cto

l|

tB('

cO

. J

't

Fr

It

oP

FD

''

to

D!

tl.

oa

O{

:T

D 1

Flt

t

18

|iír

i|

.iFí

l-

g |

*gÍ

l is

: i

Í';

: i

; i

: 3

'|g

a.nt

i.l.í

r..í

v

orto

ruly

Jílo

v1t.

..dl

raat

t

r.n.

tý..

.ív

J''b

Lv.lt

...í

v

tř.b

íě.k

'r.

.ív

btot

1tí'

ck.

p.r.

rlly

oord

l.ntr

tola

prm

roly

grae

Úllty

..íl

bollt

Y

hrdo

r

hllo

lta

.adi

,r.a

ty

E it gE lť:

g. É

I*

Bg

rE

Tc

r&rt

zIH Ii *

Ell}

š

<- EH

.E

B<

r 3 E

'!o

!řrz

o0

0a

a't

o.r

o

t.

l a

PF

l.a

rt!

a<

Ďa

lo

-9

o S

!.!

'á

š?

E

t3

t rt

3F

aO

9l

,rE

o9

!<t

oa

.!

a a

q<

i:t

r !&

Éa

oS

F.r

Óo

.o

o

ta''

Ě

OF

JI

t9