Aktuální případ HIVpozitivních mužů,kteří nechráněným

sexem vědoměohrozili mnoho

dalších lidí nákazounevyléčitelným

virem, připomnělČechům nemoc,

jíž se už přestávalibát. „Na AIDS se

stále umírá,“ varujeLadislav Machala,

lékař, který mělv péči první pacienty

už v roce 1985.

LOVE STORY S HIVt: Lenka Vrtišková

Nejezchlebováfoto: Jakub Stadler

LadislavMachala

Pamatujete si na první HIV pozitivní pacienty? Jistě. Našimi prvními pacienty byli gayové,

kteří měli možnost cestovat na Západ, pohybovali se kolem di-plomatických a zahraničně-ob-chodních kruhů. Tehdy došlo k jejich velice drsnému prozraze-ní, úplně zbytečně, to bylo oškli-

vé. Pamatuju i prvního člověka, který se nakazil krevní transfu-zí, hemofi lik, velice hodný pán, žil dlouho, ale měl velké bolesti a problémy, zničené klouby, čas-tá krvácení. Ale pro upřesnění, naše centrum budovala docentka Marie Staňková, mně nabídli se k ní připojit a jsem jí moc vděč-ný, že mě přijala za svého žáka.

Kývl jste hned, nebo jste váhal? Rozhodl jsem se hned, ale smí-šené pocity jsem měl, i pro lé-kaře to bylo trochu stigma. Ně-kteří lidé byli přesvědčeni, že to mám taky, někteří se mi báli po-dat ruku, sousedka se mnou ne-chtěla jezdit v paneláku výta-hem. Ale byla to nová nemoc, byl jsem mladý lékař. Třicet let

můžu sledovat její vývoj, dostal jsem se do světa, San Francisco znám skoro stejně jako Prahu. Poznal jsem mnoho skvělých a zajímavých lidí, odborníků i pacientů.

Hlásí se k vám pacienti? Málo. Je to ošemetné a citli-vé, dokonce i na některé mé

STIGMA. „Někteří lidé byli přesvědčeni, že to

mám taky, báli se mi podat ruku, sousedka se mnou

nechtěla jezdit výtahem,“ říká lékař Ladislav Machala.

kamarády, kteří nejsou HIV+, vrhá má blízkost stín podezře-ní... Měl jsem prominentní pa-cienty, kterým jsem musel slí-bit, že kdyby přišla někde řeč na to, že se známe, tak že přes psy.

V posledních týdnech média píší o trestním oznámení na jedena-třicet HIV pozitivních mužů, kteří zřejmě vědomě vystavují sexuální partnery nebezpečí ná-kazy. Jsou to vaši pacienti?Někteří ano, ale podnět k trest-nímu stíhání nevyšel od nás z AIDS centra. Vydala ho kraj-ská epidemioložka. Někteří pa-cienti už mě označili za udava-če, ale já léčím jednotlivce, práce pražské epidemioložky je zase chránit zdraví společnos-ti, takže při podezření na mož-né šíření nákazy je její práce to řešit případně i s policií. My ji ze zákona musíme o nakaže-ných nebo nemocných infor-movat.

Jak se dospěje k takovému pode-zření? Pokud vím, zatím není znám nikdo, koho by ti muži nakazili.Paní doktorce se sešly na stole informace, že někteří HIV+ pá-nové prodělali v poslední době další pohlavně přenosné choro-by, které se povinně hlásí na hy-gienu. Z toho vyplývá, že měli nechráněný sex. A pokud se nakazili oni, mohl se nakazit někdo od nich. To je rizikové, nezodpovědné chování, paní doktorce došla trpělivost a roz-hodla se podat podnět k trestní-mu stíhání. Navíc jsem přesvěd-čen, že se jedná o muže, kteří tvoří „tvrdé jádro“ častých ná-vštěvníků gay klubů v Praze. Mám informace od mých pa-cientů o swingers party à la rus-ká ruleta, kde se ví, že někdo je HIV+.

Byl už někdo v minulosti za šíře-ní HIV odsouzen? Vím o dvou případech. Za ko-munistů jeden mladý HIV+ muž, který pořádal sexuální party, a rozšířila se tam kapav-ka, tak se na to přišlo. Nikoho

tehdy nenakazil, ale dostal pět let, chodil jsem ho úředně na-vštěvovat do vězení. Pustili ho na amnestii, brzy nato zemřel. Pak další případ, kdy dva mla-díci podali oznámení na pána, který je nakazil. Odseděl si pět let.

Pacienti s HIV podepisují, že bu-dou informovat svoje sexuální partnery a zdravotníky o své in-fekci. Obecně to pacienti dodržu-jí, nebo ne? Myslím, že většina je zodpo-vědná, ale jak při-bývá nakažených, logicky přibývá i těch nezodpověd-ných. Obezřetnost se snižuje taky ruku v ruce s tím, jak se snižuje strach z té nemoci. Mladí lidé totiž neviděli nikoho ze svých vrstevníků umírat, a pokud ně-koho znají, tak vidí, že sice bere prášky, ale jinak žije docela normálně.

Je fakt, že třeba moje generace, která přišla do puberty na přelomu 80. a 90. let, byla pod velkou HIV/AIDS masírkou, mluvilo se o tom všude, viděli jsme umírat Freddieho Mercuryho, ve fi l-

mech byl AIDS téma. Strach jsme měli, ale stejně jsme se ne-chovali vždy úplně zodpovědně. Protože k dospívání a k začátku sexuálního života určitá míra promiskuity a nevázanosti pat-ří, a to říkám jako praktikující katolík. Apel na monogamii je v tomto případě trochu mimo, ale už papež Benedikt XVI. proti kondomům coby prevenci pohlavních nemocí nic nenamí-tal – jako antikoncepce, to je ji-ný příběh. WHO má kampaň, že slušně vychovaná dívka a slušně vychovaný mladý muž jde na party s kondomem v kap-se. S přáteli katolíky jsme se shodli, že pár zdrávasů a otče-

nášů by to mohlo spravit. (směje se) Ale jsem přesvědčen, že zdravotní výchova by se neměla redukovat jen na „používejte kondomy“.

Jak reagují ti, kteří se o své pozi-tivitě od vás dozvědí? Různě, někteří to prý čekali, ji-ní tvrdí, že to je blesk z čistého nebe... Ale během dalších ná-vštěv vyjde najevo, že moc dob-ře vědí, kde se stala chyba. Vel-mi často mi noví pacienti říkají: „Vždyť vy už na to máte výbor-ný léky, pane doktore, to bude dobrý.“ Já se tvářím trochu po-chybovačně. „Jestli je nemáte ještě teď, tak zanedlouho ty

Myslím, že většina je zodpo-

80. a 90. let, byla pod velkou

i Pořádají se swingers party à la ruská ruleta, kde se ví, že někdo je HIV pozitivní.

FOTO

: KA

REL

ŠAN

DA

, PET

RA M

ÁŠO

VÁ, P

ROFI

MED

IA.C

Z

NEJEN GAYOVÉ. Čtvrtinu HIV in� kovaných tvoří ženy a heterosexuální muži. „Mám mezi pacientkami i dvě mladé holky, které v patnácti nakazil tentýž kluk. Pro ty holky to byla úplně první sexuální zkušenost,“ říká Machala.

NEJSMUTNĚJŠÍ PŘÍPADY. Jedenatřicet lidí se v Československu nakazilo in� kovanou krevní transfuzí.

definitivní budou,“ tvrdí mi. Já jejich optimismus nesdílím.

Strach sice opadá, ale když jsem četla nějaké rozhovory s HIV po-zitivními, zdá se, že stigma je to pořád velké.Většinou je to totiž stigma na druhou, 75 procent nakažených jsou homosexuálové, a i když se společnost tváří, že je tole-rantní, není tomu vždycky tak. A opravdu si nedovedu před-stavit být HIV+ gayem na ma-lém městě nebo na vesnici – když to řeknete obvoďákovi a sestřičce, večer to bude řešit celá vesnice.

Kapavka i syfilida jsou dobře lé-čitelné, lidé s HIV žijí desítky let bez projevů nemoci... Tak čeho se bát? Dostat jakoukoli pohlavně pře-nosnou infekci není žádná legra-ce. Syfilidu a kapavku sice léčit umíme, ale některé kmeny, za-tím většinou importované z Af-riky, jsou odolné a brzo se může stát, že antibiotika nezaberou. Kapavka nebo chlamydie způso-bují ženám nepříjemné svědivé i bolestivé výtoky, mohou končit i neplodností, u mužů může mít kapavka také ošklivý průběh. Neléčená syfilida ohrožuje i ner-vovou soustavu, může vážně po-škodit plod. A HIV? Tak zaprvé: nezbavíme se ho. Kdo objeví lék, který vir vypudí z těla, nebo vakcínu, bude slavný a bohatý. Ale zatím to není na dohled.

Četla jsem, že v Izraeli...Já to četl za minulých třicet let mnohokrát. Ne, věřte mi, že za-tím jsem neslyšel o seriozním výzkumu, kde by se to rýsovalo.

Ale existuje prý profylaxe, medi-kament, který zásadně snižuje riziko přenosu. To je pravda, profylaxe je urče-na především stálým partnerům HIV+ lidí. Je velký tlak ze stra-ny gayů, aby je proplácela pojiš-ťovna, ale já jsem proti, je to velmi drahé a mohlo by to vést k ještě nevázanějšímu chování a hlavně k rezistenci viru.

Takže HIV se zatím člověk ne-zbaví. Když si nechám včas udě-lat test a budu se zodpovědně lé-čit, jaký průběh mě čeká? Budete moct vést normální život, chodit do práce, mít chráněný sex, můžete mít i dítě, u léče-

ných matek se riziko přenosu snižuje na 2 procenta (HIV+ dětí je v Česku sedm). Ale budete jednou nebo dvakrát denně brát prášky, ne týden, ne měsíc, ne rok, ale celý život. A s přesností plus minus 15 minut, jinak se vir

stane odolným a přestane to fun-govat. Léčba může mít celou řa-du nežádoucích účinků, o tom by mohla být takhle tlustá kniha.

A když se někdo na léčbu vy-kašle, třeba kvůli těm nežádou-cím účinkům?Může nakazit řadu dalších lidí a během několika let zřejmě za-čne vážně marodit, a pokud ani pak nezačne s léčbou, s velkou pravděpodobností brzo zemře.

Pokud někdo přijde až s přízna-ky nemoci? To je časté. Pokud člověka k dia-gnóze HIV přivede až těžká komplikace, třeba pneumocysto-vý zápal plic, může být i pozdě. Když na HIV infekci přijdeme pozdě, až ve stadiu těžké poru-chy imunity, tak naděje na resti-tuci imunitního systému je malá, hrozí další komplikace i u běž-ných nemocí a také některá nádo-rová onemocnění. Proto na AIDS umírají pozdně diagnostikovaní lidé a ti, kteří na to kašlou.

Kolik je nakažených žen? Kolem sedmnácti procent. Ročně se jich několik zachytí i během povinného screeningu v těhotenství. Mám mezi pa- cientkami i dvě mladé holky, které v patnácti nakazil tentýž kluk... Pro ty holky to byla úpl-ně první sexuální zkušenost.

Nosíte v hlavě příběhy svých pa-cientů?Těch příběhů je fůra. Velký průšvih byli lidé nakažení krev-ní transfuzí, prokázaných přípa-dů u nás bylo jedenatřicet. Mezi nimi byli hemofilici, kteří těch transfuzí dostávali hodně, ale i lidé, kteří se nakazili při jedi-né dávce – po úraze, při operaci, po porodu. Ale v hlavě nosím i HIV love story.

Sem s nimi. Jedna se zamilovala do HIV+ muže a rozhodla se s ním žít. Nakazila se. Pak spolu měli dítě, které je v pořádku, žili spokoje-ně, dokud jí neutekl s mladší, to mi přijde smutný. Ale děje se to

Ladislav MachalaÝ 1954

u vystudoval medicínu na Uni-verzitě Karlověu po studiích nastoupil na infekční kliniku Nemocnice Na Bulovce, kde od roku 1985 vznikalo centrum zaměřené na péči o pacienty s HIV/AIDSu nyní je vedoucím AIDS centrau přednáší medikům obor infekční nemoci, je autorem mnoha vědeckých i populár-ních článků na téma HIV/AIDSu je ženatý, má tři dospělé děti

AIDS propukl u 443 infikovaných pacientů, 231 nakažených AIDS zemřelo.

Počet infikovaných v čR

2003 2010 2015

6221522

2520

foto

: jA

KUB

StA

Dle

r

SMRt. „Neléčený HIV+ člověk může nakazit řadu dalších lidí a během několika let začne nejspíš vážně marodit. Neza- čne-li ani pak s léčbou, pravděpodobně brzo na to zemře,“ ví z praxe Machala.

i obráceně. Byli to mladší man-želé, a když přišla ta dáma do ji-ného stavu, screening odhalil HIV. Muž se nechal testovat a pozitivní byl taky, ale vyšlo najevo, že infekci přinesla ona z předchozího krátkého manžel-ství s cizincem. Těhotenství se přerušilo, ne kvůli HIV, ale uká-zala se nějaká vážná vrozená va-da... Zůstali spolu i dál a dítě na-konec měli, zdravé. Ale nedávno se paní na pána vykašlala, bylo mi ho strašně líto. Vůbec si ně-kdy připadám jak v manželské poradně, to ale není moje práce.

Kdy třeba? Roky ke mně chodí jeden dobře situovaný pán se svojí o dost mladší manželkou. Pán se naka-zil na služební cestě, slavil ku-latiny a jeho spolupracovníci měli bezvadný nápad: dali mu jako dárek návštěvu ve veřej-ném domě. A nakazil se. Zjistilo se to poměrně záhy a do ordina-

ce pak přišla i jeho žena, která se od něj naštěstí nenakazila, a ptala se, jestli ho má vyhnat.

Co vy na to? „Mladá paní, to se mě neptejte. Mohu vám vysvětlit, jak s tím žít – že manžel nemusí mít vlastní příbor, co máte dělat, když se řízne, jak to je se sexem, co byste neměli... Ale jestli s ním zůstanete, to si musíte rozmyslet sama.“ Zůstala. Ale každá návštěva končila slovy: „Pane docente, nezabil byste to-ho blbce?!“ Ona to má do dne-ška jako trumf na všechno. Mo-delová situace: penaltový rozstřel na závěr fotbalového zá-pasu a ona mu řekne, aby hned šel vysypat smetí. „Dej mi pět minut, pak s tím poběžím,“ říká on. A paní vytáhne svůj trumf!

To je dost hloupé.Velice nesolidní. Řekl jsem jí: „Mladá paní, vzpomínáte, jak

jste se mě ptala, jestli pána vy-hnat, nebo ne? Víte, moje paní by mě na vašem místě možná vyhnala, nevím, možná ne, možná ano, ale pokud by se roz-hodla se mnou zůstat, tak jsem přesvědčen, že by v sobě měla dost elegance a hrdosti, aby ne-používala svoje rozhodnutí jako argument při každé příležitosti.“ Ale ono chlapů je taky dost. Při-šel ke mně bisexuál, chytil to při nějakých radovánkách – vzdělaný, ale zbabělý, a chtěl, abych to jeho ženě řekl já. Ptal jsem se, co jí mám říct, kde to chytil. On prý, ať řeknu, že si v Berlíně někde sedl na záchodě na prkýnko, to bylo prasklé a štíplo ho do krve. Tak jsem jí to tak řekl.

A co ona na to? „Pane docente, a vy tomu věří-te?!“ To si pak připadáte jako vůl. nejezchlebova@tyden.cz

i Slušně vychovaná dívka a slušně vychovaný mladý muž jdou na party s kondomem v kapse.

FOTO

: PRO

FIM

EDIA

.CZ

želé, a když přišla ta dáma do ji-

FOTO

: PRO

FIM

EDIA

.CZ

FOTO

: PRO

FIM

EDIA

.CZ

FOTO

: PRO

FIM

EDIA

.CZ

FOTO

: PRO

FIM

EDIA

.CZ

FOTO

: PRO

FIM

EDIA

.CZ