art+antiques 10/2011

83

8 / Dvě výstavy Pavla Baňky24 / Rozhovor Emilia Kabakov32 / Bubenská a spol.

říjen 201190 Kč / 4,32 ¤10

9771213839008

10

84 art + antiques

Investujte do najbližšíchMartin Benka: Slovenská rodina 1938 Olej na plátne 70 x 100 cm

www.soga.sk

100. jubilejná ve erná aukcia

15. november 2011Výstava: 31. 10. - 14. 11. 2011

Exkluzívna kolekcia bola pripravená s odbornou podporou Slovenskej národnej galérie

1

Obsah 10

Umění žít s uměním

obálka > Pavel Baňk a: z c yklU Mansf ield, s t ěna č . i ( v ýřez) / 2002

Vydává: Ambit Media, a. s., IČ: 27422160 / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5; tel: +420 222 352 570, fax: +420 222 352 572, [email protected] / Šéfredaktor: Jan Skřivánek Zástupkyně šéfredaktora: Karolina Jirkalová / Redaktorka: Kateřina Černá / Redakční pes: Bedřich / Obchodní ředitelka: Světlana Haruštiaková, 604 931 471, [email protected] Account manager: Jiří Lacina, 725 015 381, [email protected] / Design: Robert V. Novák / Grafická úprava: Jožka Gabriel, Karel Zahradník / Na přípravě čísla se podíleli: Anna Bražkina, Tomáš Glanc, Magdaléna Juříková, Tereza Kozlová, Marcela Chmelařová, Ondřej Chrobák, Martin Mazanec, Tomáš Prokůpek, Jiří Ptáček, Petr Šourek, Zuzana Štefková, Adam Štěch, Jan Štěpánek, Kateřina Tučková, Jan Zálešák / Tisk: Protisk, Slavkov u Brna / Distribuce: Společnosti PNS, a.s., Kosmas.cz / Vlastní distribuce ve vybraných galeriích v ČR: 222 352 579; [email protected] Předplatné: Postservis, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, tel: 800 300 302, [email protected], www.artantiques.cz / Předplatné v SR: Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s.; oddelenie inej formy predaja; P. O. BOX 183, Vajnorská 137, 830 00 Bratislava 3; +421 244 458 821; [email protected] / Registrace: MK ČR: E13654 / ISSN 1213-8398 / Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR / Periodicita: Měsíčník. Toto číslo vychází 7. října 2011. Veškerá práva vyhrazena. / www.artantiques.cz

editorial / Revoluce se nekoná„Sotva umřel, stal se ‚největším básníkem generace‘, aby po něm nemohlo

přijít nic většího. Všichni, kdož nevěří v možnost nového, a všichni,

kdož cítí svou vlastní nemohoucnost, velebí jej jako ztracenou spásu.

Zdálo by se, že s Wolkerem je už i poezie mrtva. Ex cathedra se hlásá,

že Wolker byl začátkem i koncem poezie. Ano, byl alfou a omegou, ale

toliko úseku, a poezie dnes proudí jinudy. S mrtvými žijí jen ti, kdož

nemají dosti životnosti.“

Pro méně zběhlé v dějinách literatury: jde o úvod pamfletu Dosti

Wolkera!, který v časopise Pásmo v roce 1925 uveřejnili členové Devětsilu,

básníci Artuš Černík a František Halas a teoretik Bedřich Václavek. Také

při pohledu na dějiny moderního umění i architektury se může zdát,

že každá generace přišla s vlastním programem, ostře se vymezujícím

vůči práci generace předcházející. Generačních sporu jsou plné nejen

společenské romány, ale také odborné práce z dějin snad všech oborů

lidské činnosti, těch uměleckých zvlášť.

V tomto kontextu jsou docela překvapující výsledky ankety, kterou

mezi současnými mladými českými a slovenskými architekty uspořádal

časopis ERA 21. Jako největší architektonický vzor a idol současné mladé

generace z ní vyšel švýcarský architekt Peter Zumthor. Patřil k nejčas-

těji zmiňovaným „oblíbeným architektům“, zcela opanoval otázku po

nejoblíbenější realizaci poslední doby (Serpentine pavilon 2011 a polní

kaple Bruder Klaus u Wachendorfu) a jeho kniha Promýšlet architekturu

patří k nejčtenějším titulům.

Zumthor je jednou z nejrespektovanějších postav současné archi-

tektury, držitel Pritzkerovy ceny z roku 2009. O jeho stavbách se dá

říci, že jsou smyslné, přestože zde žádné prvoplánově „ladné“ křivky

nenajdeme. Zumthor má zcela výjimečný smysl pro materiály a to nikoli

jen pro jejich fyzikální, ale především smyslové vlastnosti – charakter

jeho staveb je doslova hmatatelný. Mezi jeho nejznámější realizace patří

diecézní muzeum Kolumba v Kolíně nad Rýnem nebo termální lázně ve

švýcarském Valsu. Zumthor se však nestal globálním architektem – jeho

ateliér stále funguje jen ve švýcarském městečku Haldenstein a má sotva

dvacítku zaměstnanců.

Obdivu mladých autorů k tomuto tvůrci se nelze divit, ale přeci

jen – Petr Zumthor se narodil v roce 1943 a jeho realizace obdivovala

a obdivuje již předchozí generace tuzemských architektů. Švýcarská

architektura výrazně ovlivnila českou architekturu 90. let a jak se zdá,

její stopa bude patrná i v letech desátých letech století.

Revoluce se tedy nekoná. Ale když jde o Zumthora, chce se dodat:

A to je dobře.

Karolina Jirkalová

3 / úhel > Dvořákova Vltava Petr Šourek

4 / depeše > San Diego Kateřina Tučková

6 / zprávy

8 / výstava > Pavel Baňka Magdalena Juříková

15 / aukce

20 / na trhu > Eugen von Kahler Marcela Chmelařová

22 / portfolio > Filip Cenek Martin Mazanec

24 / rozhovor > Emilia Kabakovová Anna Bražkina

32 / téma > Bubenská a spol. Kateřina Černá

38 / reportáž > Od nevidím do nevidím Jan Skřivánek

44 / k věci > Muzeum barokních soch Jan Štěpánek

49 / staveniště

50 / architektura > Brněnské stezky Karolina Jirkalová

55 / nové knihy

56 / knižní recenze > Zelené památky Karolina Jirkalová

58 / antiques > Vázy a popelníky Tereza Kozlová

64 / zahraniční výstava > Carlo Mollino Adam Štěch

67 / manuál > Souboj titánů Ondřej Chrobák

66 / recenze > Kontroverze, Best of, Štefan Tóth Zuzana Štefková, Jan Zálešák, Kateřina Tučková

74 / tipy a artmix

80 / komiks > Vladimír Tučapský Tomáš Prokůpek

8 art + antiquesvýstava

K jeho sedmdesátinám se sešly dva projekty na dvou prestižních místech – v galerii Václava Špály v Praze (O fotografii, do 30. října) a v Domě umění města Brna (Nejen Marginálie, do 6. listopadu). Jejich souběh je však dílem náhody. Zatímco „Špálovka“ mu byla nabídnuta právě z důvodu výročí, v Brně se výstava připravovala dlouho a různými peripetiemi byla posunuta až do letošního podzi-mu. A tak jsou tu dva odlišné pohledy na jeho práci, které se ovšem programově vyhýbají nějakému oslavnému bilancování.

Jako řada osobností naší fotografie, i on sběhl do světa umění z technické profese, když koncem 70. let rezignoval na pozici vý-zkumného pracovníka. Tento racionální pól však už v 60. letech vyvažovalo jeho literární angažmá v beatnické skupině, kde se setkal s tak inspirativními osobnostmi jako Václav Hrabě, Inka Machulková a Vlaďka Čerepková. Jako fotograf na volné noze pak spolupracoval s časopisy Domov, Bydlení a ČS architekt. Po přelomovém roce 1989 se věnoval pouze volné tvorbě a značnou část své energie a zkušeností vkládal a vkládá do výuky fotografie a tvůrčích pobytů zejména na univerzitách v USA. Od roku 1995 je vedoucím ateliéru fotografie

O fotografii ze všech pozic

Dvojice výstav Pavla Baňkytext: Magdalena Juříková

Autorka je kurátorkou

galerie Zlatá husa.

Jubilant Pavel Baňka (1941) je fotografem, pedagogem, editorem odborného časopisu a organizátorem fotografického života vůbec. Jeho záběr je tak široký, že si člověk v danou chvíli nemůže být jist úplným výčtem jeho profesí a zájmů. Jak košaté je jeho působení na veřejnosti, tak mnohopolární je i jeho tvorba. Nestal se nikdy zajatcem jednoho žánru a dbá na naprostou svobodu pohybu po celém teritoriu fotografie.

na UJEP v Ústí nad Labem. S týmem kolem časopisu Fotograf, který zakládal a vede od roku 1995, inicioval také vznik Fotograf Gallery, jež prezentuje nastupující generaci jeho kolegů.

Pavel Baňka tak už mnoho let existuje v prostředí zhuštěné kre-ativity. A jde to až do morku kostí, neboť doma má umělkyně hned dvě – manželku, výtvarnici Jindru Vikovou, a dceru, internetovou umělkyni a spisovatelku Markétu Baňkovou. Kromě toho má kolem sebe mnoho nápomocných a aktivních spolupracovníků, které baví realizovat a rozvíjet jeho nápady točící se kolem média fotografie, jeho historie, ale především jeho současnosti.

Jako autor si Pavel Baňka dokázal tak trochu navzdory teoretic-ko-pedagogické výzbroji uchovat otevřenost, a hlavně nadšení pro nekončící objevování nevyzkoušených možností, na které během svých výšlapů různými směry narazí. Je zaujat portrétem stejně jako krajinou či minimalisticky odfiltrovaným snímkem nějakého detailu.

11 i B a l g i n ů, c- P r i n t / 2011

Dvojice výstav Pavla Baňky

20 art + antiquesna trhu

Eugen von Kahlertext: Marcela Chmelařová

Autorka je historička umění.

Osudy umělců z okruhu takzvaných českých Němců patřily dlouhá desetiletí mezi ty záměrně opomíjené. Jméno malíře Eugena von Kahlera (1882–1911) zaznělo u nás poprvé důrazněji před pěti lety v souvislosti s výstavou v Chebu. Teď jde do aukce jeho zásadní pozdní plátno s velmi zajímavou historií. Na našem trhu jsou přitom Kahlerova díla extrémně vzácná.

Reiter. Kandinský pak Kahlerovi po jeho smrti v prvním almanachu skupiny věnoval velmi emotivní a obdivný nekrolog. Přitom jde dnes u nás o takřka neznámého malíře.

Kahlerovo malířské cítění bylo prodchnu-té německo-francouzskými vlivy, expresio-nismem a fauvismem. Největšího tvůrčího uvolnění dosahoval ve svých akvarelech a kresbách. Po námětové stránce jej výrazně ovlivnily cesty do Afriky, návštěva Tuniska, Egypta a Alžírska. Svou první samostatnou výstavu měl v říjnu 1911 v mnichovské Mo-derní galerii Heinricha Thannhausera, sám se jí však už kvůli rozvinuté tuberkulóze ne-mohl zúčastnit. O dva měsíce později v Praze zemřel. Kahlerova malířská pozůstalost byla díky turbulencím 20. století rozptýlena do mnoha zemí světa. Po Eugenově smrti ji spravovala matka Ottilie, roku 1938 pak její velkou část odvezl s sebou do USA malířův bratranec Erich von Kahler. Ten se také staral o propagaci Eugenova malířského i literár-ního díla. V Čechách měla jeho posmrtná retrospektiva premiéru až roku 1931 v Ru-dolfinu. Výstava v Galerii výtvarného umění v Chebu, pořádaná v rámci festivalu Mitte Europa v roce 2006, byla tak téměř sto let po Kahlerově úmrtí teprve druhým předsta-vením jeho díla na našem území.

Po smrti Ericha získal velkou část po-zůstalosti Morat-Institut ve Freiburgu. Část Kahlerových děl tak putovala během století

měl Eugen možnost cestovat a stýkat se s významnými tvůrci a intelektuály doby. Od roku 1901 s přestávkami žil a studoval v Mnichově. Na podzim 1906 se pak usadil na dva roky v Paříži. Zajížděl často do Ber-lína a Mnichova, kde se seznámil s Vasili-jem Kandinským. Dvakrát také jako host vystavoval s budoucí skupinou Der Blaue

Kahler pocházel ze zámožných poměrů pražské německy hovořící židovské rodi-ny. Otec byl obchodník, prezident pražské burzy a prezident správní rady Unionbanky. Po matce rodina vlastnila jeden z největších cukrovarů v Čechách. Z jeho výnosů si poří-dila statek ve Svinařích u Karlštejna, kam často zajížděla. Dobře finančně zajištěn,

n a M o ř s k é M Bř e h U / 1906 / olej na plátně / 50 × 61 cm / 306 800 Kč (1. Art Consulting 20. 6. 2010)

21

z Evropy za oceán a zase zpět. To je nakonec i osud nově objeveného díla, jež poslední říjnový víkend nabídne začínající pražská Orlys Art Auctions, navazující na tradici Ga-lerie Maldoror Milana Mikuše. Obraz Biblický motiv je signovaný iniciálami E. K. a dato-ván 1910. Jde přitom u Kahlera o nezvykle rozměrné plátno s úžasnou historií. Vše na-svědčuje tomu, že právě tento obraz je jeden ze tří olejů, které autora reprezentovaly na druhé výstavě spolku Neue Künstlerverei-nigung München na podzim 1910. Ta těsně předcházela vzniku skupiny Der Blaue Reiter. Obraz je novodobým importem ze zámoří a jako dřívější majitel je uvedena soukromá sbírka v Pacific Palisades v Kalifornii. „Po Kahlerově smrti tento olej zřejmě připadl do sbírky Eugenova bratrance a blízkého přítele Ericha Kahlera, literárního teoretika, který i s obrazy emigroval v roce 1938 do USA a působil na univerzitě v Princetonu jako profesor. Po jeho smrti pak manželka sbírku rozprodala,“ říká Hana Rousová, jež

B i Bl i c k ý M o t i v / 1910

se spletitými osudy Kahlerova rodu dlouho-době zabývá (viz AA 2005/2).

Na Kahlerově příkladu je jasně patrné, jak se dnes díky mezinárodnímu obcho-du s uměním a internetu můžeme setkat s díly, o nichž jsme desetiletí vůbec nevěděli, a přitom významně doplňují naše povědomí o tvorbě autora. Biblickým, zejména novo-zákonním námětům se Kahler soustředěněji věnoval právě kolem roku 1910, z nějž pochá-zí i nabízené plátno. Téma smrti a ukládání do hrobu intenzivně zaznívá i v dobových kresbách. Vyzrálý suverénní rukopis, závaž-nost i osobitost uchopení námětu i fakt, že jej sám autor zvolil pro zásadní skupinovou výstavu, činí z tohoto obrazu chef-d’oeuvre, který bychom si rádi představili v jakékoliv státní sbírce. Vyvolávací cena 650 tisíc korun (bez aukční provize) tak ve světle řečeného není nikterak přemrštěná.

A jak je na tom Kahler s cenami? Těžko říct. V databázi ART+ najdeme jen jediné jeho dílo, obraz Na mořském břehu z roku

1906, který loni v červnu dražila společnost 1. Art Consulting. Cena této malby v průběhu dražby vzrostla z 236 na 307 tisíc korun (včetně aukční provize). Ani v zahraničí ale nejde právě o nejprodávanějšího au-tora. Databáze Artprice eviduje za dobu své existence pouhou desítku záznamů. Letos v červnu se shodou okolností u Chris-tie’s objevil také z historického hlediska cenný Kahlerův portrét, dílo malířky Sonii Terk-Delaunay, která v Paříži bydlela vedle něj. S odhadní cenou 168 až 224 tisíc euro však zůstal nevydražen.

B i B l i c k ý M o t i v / 1910

technika: olej na plátně

rozměry: 80 × 95 cm

vyvolávací cena: 650 000 Kč

(bez 20% aukční provize)

24 art + antiquesrozhovor

S paní Kabakovovou jsme si povídali nejen o Praze a umění, ale také o politické situaci v její bývalé vlasti. Diskutovali jsme o nedávných křiklavých případech trestního stíhání ruských umělců. Znovu a znovu jsme naráželi na to, že představy „moskevského konceptu-alismu“ o tom, co je v umění přípustné, a co ne, se velmi dramaticky liší od představ následujících generací umělců.

Praha pro kabakovovy není zdaleka cizím městem. díky tomáši glancovi víme, že Jindřich chalupecký, kultovní český kunsthistorik a teoretik, již v sedmdesátých letech jako první z evropanů nazval ilju kabakova současným ruským umělcem číslo jedna. řekla byste nám něco více o českých kořenech kabakova jakožto mezinárodního umělce?

Ano, Ilja vyprávěl, že Chalupecký skutečně sehrál zásadní roli ve zprostředkování kontaktu celé jejich skupiny se Západem. Mno-hé české časopisy otiskly reprodukce Kabakova. Byly zde velké sbírky jeho kreseb. Nejspíš se projevila jazyková, a vůbec kulturní blízkost. Před chvílí jsme byli v pražské Národní galerii a dnes se zdá evidentní, že díla ruských a českých umělců sedmdesátých let jsou si neuvěřitelně blízká. Ale taková srovnání jsme tenkrát nedělali.

Ráj neexistujeS Emilií Kabakovovou o politice a utopii

text: Anna Bražkina

Autorka je novinářka, partnerka

umělce Avděje Ter-Oganjana.

překlad: Vasil Artamonov

S Iljou a Emilií Kabakovovými jsme se setkali v létě na Malé Straně, v krásném hotelu na ulici s nebeským názvem. Zjistili jsme, že rozhovory pro tisk poskytuje jménem tvůrčí dvojice vždy Emilia. Od roku 1987 manželé pracují společně a společně také podepisují svá díla. Klasici ruského umění přijeli do Prahy na Pražské Quadriennale, kde představili svou novou práci – instalaci Tribuna.

odnesli jste si z Pražského Quadriennale něco zajímavého? Líbila se nám například divadelní umělkyně z Rigy Monika Porma-le. Také jsme viděli několik dobrých meditativních prací. Ale i těch špatných je tu dost, proč to neříct. Snažíme se účastnit výstav pouze v nutných případech nebo pokud jsou v tom osobní vazby. Už je to pro nás příliš náročné.

v případě Quadriennale rozhodly o vaší účasti osobní vazby? Ano. Jsme tu proto, že nás pozvala pozoruhodná kurátorka Jessi-ca Bowles. Ona má obrovské nadšení pro věc, je na ní vidět, že má ráda svou práci. Takové lidi se snažíme podporovat.

Jak na vás zapůsobila nejrozměrnější práce Quadriennale – nápis tears of stalin (stalinovy slzy), umístěný na místě bývalého stalinova pomníku?

Dobrá práce. Jde to.

Myslíte si, že je protisovětské umění stále aktuální? Pro čechy a pro svět obecně?

Na to se lze dívat různě. Tu práci můžeme vnímat jako protisovět-skou nebo jako protitotalitní.

vy ale, stejně jako autorka stalinových slz claudia Bosse, využíváte sovětské symboly: znak sssr, stalinovo jméno. copak to může být náhoda?

Ne, samozřejmě to není náhoda. Ruskou budoucnost nevnímáme příliš optimisticky. Vlastně tu původně měla být jiná naše práce. Ta je ještě horší. Ještě drsnější.

Myslíte si, že se rusko může vrátit do své totalitní minulosti?

My nejsme političtí umělci, a proto se raději o politických tématech nebavíme. I když chápu, že pro Čechy je to důležitá otázka, kvůli tankům a mnoha dalším věcem. V Rusku je teď ambivalentní situa-ce. Na jednu stranu je to pohyb k demokracii, na druhou stranu se Rusko demokratickou cestou stáčí k totalitě.

Přejděme k vaší práci na Quadriennale. tribuna-bar jako sovětská věc, to je humorná kombinace. Bylo to tak myšlené? Má barové zrcadlo symbolizovat západní život, něco cizorodého vůči sssr? nebo je tématem spíše to, že bezmocná moc zůstala sama a nikdo už ji nevidí, kromě jejího vlastního zrcadla, které je navíc pokřivené?

To je zábavná interpretace, ale zrcadlo v našem původním zámě-ru vůbec nebylo. Tribuna původně měla stát frontálně. Divák měl procházet a vidět obyčejnou sovětskou tribunu. A až by ji obešel, viděl by to, co je v ní schované. Je to typická tribuna sovětských vůdců – starých, uvadlých a udržujících se při životě pouze díky vodce a sedativům. Zepředu je veliký znak veliké země, ale za ním se skrývají útroby rozkládající se moci.

Nakonec se ale box ukázal být příliš malý a postavit tribunu frontálně se nepodařilo. Proto jsme museli zvážit, jak ji nainstalovat jinak. Rozhodli jsme se použít zrcadlo. Dopadlo to zajímavě a práce dostala další významy. Také jsme chtěli použít projev Brežněva z doby, kdy už byl starý, zadrhával, huhňal a nebylo mu rozumět. Nebylo zřejmé, jestli je tak starý, nebo opilý, ale bylo jasné, že tohle už je naprostý rozklad. V sousedství se ale nachází mnoho jiných hlasitých instalací, a tak jsme usoudili, že by to nemělo patřičný efekt.

zůstal váš antisovětský postoj stejný jako v sedmdesátých letech, nebo se váš vztah k sovětskému svazu časem změnil?

Změnil i nezměnil. Nikdy bych nečekala, že to řeknu. Když jsem odjela ze Sovětského svazu, bylo to, jako bych se ocitla na jiné pla-

e M i l i a a i l J a k a B a k o v o v i / foto: Ivars Gravlejs

32 art + antiquestéma

Nejstarším takovým místem jsou Karlin Studios, které byly uvede-ny do provozu v roce 2005. Během posledních dvou let se ovšem řada místních nájemníků, včetně uměleckého nakladatelství Divus, přestěhovala přes řeku do holešovického komplexu Bubenská. Zdá se, že karlínské ateliéry a Bubenská fungují jako spojité nádoby a bývalé Dopravní podniky nyní přebírají úlohu živého uměleckého centra, kterou měly dříve Karlin Studios.

Karlin StudiosKarlínské ateliéry vznikly úpravou bývalé automobilky Praga. Za projektem stojí mecenáš umění Alberto di Stefano, který v rámci občanského sdružení Futura spravuje stejnojmenou galerii sou-časného umění v Praze, zámek v Třebešicích a umožňuje umělcům a kurátorům rezidenční pobyty v New Yorku. Karlin Studios mají kolem tří tisíc metrů čtverečních, nachází se zde přes dvacet ate-liérů. Výběr rezidentů podléhá schválení komisí. „Rozhodně se nejedná o prostory pronajímané komukoli. Hodně jsme lpěli na tom, aby každý umělec splňoval jistá kritéria, zejména co se týče kvality děl,“ uvedl di Stefano před pěti lety v rozhovoru pro tento časopis. Nejznámějšími karlínskými rezidenty jsou malíři Vladimír Skrepl a Josef Bolf.

Kromě ateliérů se v budově Karlin Studios nacházejí dvě galerie, dále tu sídlilo již zmíněné nakladatelství Divus, které vydává časopis Umělec, a dosud tu sídlí Nadace pro současné umění, vedená histo-

Věříme v kriziSituace čtyř uměleckých center

text: Kateřina Černá V Praze existuje několik míst, kde s trochou štěstí narazíte na své oblíbené umělce. Jsou to Karlin Studios, MeetFactory, Trafačka a nově také centrum Bubenská. Vesměs jde o prostory, které slouží jako ateliéry a zároveň jako galerie. Umělci sem chodí do práce, ostatní na výstavy. Zdejší atmosféra ale bývá jiná než v běžných galeriích. Ve vzduchu je cítit, že umění se odehrává právě tady.

rikem umění Ludvíkem Hlaváčkem. Karlín byl svého času iniciační prostor, kde jste si u vstupu mohli prohlédnout nejmladší umění v galerii Entrance, dále prozkoumat dospělejší experimenty v galerii Karlin Studios, seznámit se s historií porevolučního umění a výtvarné kritiky ve skladu časopisu Umělec a setkat se s lidmi, kteří umění vytvářejí. Jak se v roce 2006 psalo ve výroční zprávě: „Karlínská studia se stala jedinečným místem, kde je možno pod jednou střechou umění zároveň tvořit, vystavovat a dokumentovat.“ Karlínská komunita byla také schopna přijmout a integrovat „vyvržené“ jedince, jak vzpomíná někdejší rezident Dušan Zahoranský, který zde pracoval po svém odchodu ze Slovenska.

Od otevření Karlin Studios uběhlo letos šest let. Budova, do jejíž adaptace byly podle di Stefana na začátku investovány necelé dva miliony korun, postupně chátrá. Ve fasádě přibyla dvě okna, díky nimž se malíři neotráví barvami, ale která nebyla povolena. „Karlín byl vždycky trochu punk,“ shodují se Ondřej Stupal, zdejší dlouho-letý manažer, i Dita Lamačová z nakladatelství Divus. Podle ní byla budova zamýšlena jako „dočasné hnízdo pro umělce“. Žít se tu ale zřejmě moc nedalo: „V zimě byla hrozná zima, v létě vedro. Přímotopy jsou drahé, a tak jsme topili plynovými bombami. Do budovy zaté-kalo, vrcholem bylo, když nám voda zničila zásobu cenné publikace o Františku Kupkovi.“

Podle Stupala ovšem neohrožují Karlin Studios jen přírodní živly a developeři, kteří postupně mění Karlín v luxusní čtvrť, ale také

sami umělci, když neplatí nájmy. Karlin Studios má v současnosti prodlouženou smlouvu se společností M2 Real Estate, která budovu vlastní. Do jara 2012 by zde tedy nemělo dojít k žádným větším změ-nám. Plácek před ateliéry spokojeně zarůstá náletovými rostlinami, ačkoli tu od loňska měl stát administrativní komplex. Ekonomická krize ale, jak ještě uvidíme, přeje umění.

Bubenská U zrodu nového centra Bubenská nestál mecenáš umění jako v Kar-líně ani umělec jako v případě MeetFactory (David Černý) nebo Tra-fačky (Jan Kaláb). Za zvýšenou koncentraci umělců v budově zod-povídá zaměstnankyně developerské firmy, která Bubenskou vlastní. „Umělce jsem oslovila sama,“ říká Šárka Thérová ze společnosti Orco. „Nadchl mě její duch a měla jsem dojem, že by se umělcům a kreativ-cům mohlo uvnitř té velkolepé budovy líbit.“

Thérová navštívila nakladatelství Divus a požádala ho o seznam umělců, kterým by mohla nabídnout nové ateliéry. S nabídkami se začalo v únoru 2010 a stěhování karlínských proběhlo ve dvou vlnách. V první vlně odešli například umělci Pavla Sceranková s Dušanem Zahoranským nebo Lenka Vítková, ve druhé Divus. „Stěhoval jsem se kvůli prostoru,“ vysvětluje Zahoranský. „Dělám prostorové věci, které potřebuji někde skladovat, a v Karlíně už nebylo místo. Chtěli

jsme jako sklad využít prostor v podzemí, ale to se nepodařilo. A byla tam i určitá touha po změně.“

V současnosti sídlí podle Thérové v Bubenské kolem 160 nájemců, z toho čtvrtina umělců, dvě čtvrtiny architektů, designérů a dalších tvůrčích profesí, a čtvrtina „začínajících malých kanceláří všeho druhu“. S počtem zhruba 40 umělců Bubenská ve srovnání s ostat-ními uměleckými rezidenčními centry zdaleka vede. Navíc se zdá, že potenciál místa stále není vyčerpán. Momentálně zde fungují tři galerie a v lednu 2012 má přibýt ještě soukromá umělecká škola.

O budoucnosti Galerie Orco, která sídlí v přízemí a je přístupná přímo z ulice, se podle kurátorky Terezy Koucké rozhodne tento měsíc. Naproti tomu Galerie nakladatelství Divus v jižním křídle a prodejní Galerie Laboratorio ve 2. patře se s majitelem už dohodly. Labora-torio sídlí na severovýchodním rohu stavby, který je vidět při cestě ze Strossmayerova náměstí na Vltavskou, a jeho svítící logo nelze v noci přehlédnout. Galerii vedou historičky umění se zahraničními zkušenostmi Klára Ulrichová a Jolanta Trojak. Výstavní program tvoří kmenoví autoři galerie, jako je fotograf Adam Holý nebo malířka Jitka Mikulicová.

Mikulicová se podílí také na umělecké škole Scholastica, kterou založila společně s umělci Evženem Šimerou a Ondřejem Brodym a kte-rá bude sídlit v Bubenské. Podle dostupných informací by mělo

B U B e n s k á / funkcionalistická budova bývalých Elektrických podniků z roku 1935 od architektů Adolfa Benše a Josefa Kříže / foto: Kateřina Černá

38 art + antiquesreportáž

Bedřichovice leží 3 kilometry východně od Brna, jen kousek od slav-kovského bojiště. Z brněnského hlavního nádraží se sem dostanete linkovým autobusem za čtvrt hodiny. Nesmíte ale zapomenout vy-stoupit, protože většina spojů až do vesnice nezajíždí a staví jen na rozcestí. Ze státní silnice je to ale už jen kousek. Hlavní ulice, vedoucí od rozcestí ke kostelu a pak doleva a dál směrem na Šlapa-nice, se jmenuje Hlavní. Krom ní jsou tu ještě Jižní, Krátká, Střední, Lipová, Studýnky a U Hájků. Celkem 122 domů a 308 obyvatel na jednom a půl kilometru čtverečním. Kolem dokola pole a zdálky sly-šet hukot kamionů na dálnici.

„V 80. letech, když se kolem Brna stavěla nová sídliště, se počet obyvatel během pár let snížil o čtvrtinu. Většina mladých rodin se odstěhovala do paneláků a já přišla o většinu kamarádek,“ vypráví třicátnice Martina Lehmannová. „Tehdy byly Bedřichovice opravdu

Bedřichovice nad Temží

Projekt Kateřiny Šedé pro Tate Modern

text: Jan Skřivánek

foto: Jan Rasch

Před mnoha a mnoha lety se Bedřichovičtí jednoho krásného dne sebrali a odstěhovali se do Londýna. Hospodu, kostel i hasičárnu si vzali s sebou. Všichni se nastěhovali do galerie Tate Modern a měsíc tam bydleli a chovali se tam jako doma. Pak se jim ale začalo stýskat, a tak se zase vrátili na Moravu. Zní to jako pohádka, ale praděda vždycky přísahal, že to velké stěhovaní sám zažil.

mrtvá obec. V posledních letech se to zlepšuje. Přestěhovali se sem noví lidé, proti Brnu je tu levnější bydlení a dojíždět za prací není problém. Fungují tu hasiči, znovu se začaly pořádat hody a pomalu to tu začíná zase žít,“ vypráví. Sama také pracuje v Brně, je kurátorkou Moravské galerie.

Fenomén obce, která se přes den vylidňuje a ve které se sousedé potkávají jen zřídka, protože většina z nich jezdí za prací pryč, zaujal Kateřinu Šedou, která bydlí v nedaleké Líšni. „Za deset let, co skrz Bedřichovice jezdím, jsem na ulici nikdy nikoho neviděla,“ vypráví. Otázka, jak tento rozpor v životním rytmu vesnice a města překonat a jak Bedřichovickým ukázat jejich obec v novém světle, se stala výchozím impulsem k projektu Od nevidím do nevidím, v rámci kterého pozvala začátkem září osmdesát vesničanů do Londýna.

44 art + antiquesk věci

Nové muzeum v Chrudimi

text a foto: Jan Štěpánek

Autor je historik umění.

Chrudim se ráda nazývá Aténami východních Čech. Nově otevřené Muzeum barokních soch v kostele sv. Josefa dokazuje, že na této hrdé přezdívce možná něco bude. Po pěti letech komplikovaných příprav – symbolicky 10. září v Den evropského kulturního dědictví – zahájilo muzeum svůj provoz.

Národní technickou knihovnou nebo cent-rem ekologické výchovy Sluňákov. Stavba probíhající od ledna 2009 se z původních 67 milionů kvůli požadavkům památkářů, změnám projektu (odstranění plánované restaurace) a dodatečnému vybavení nako-nec vyšplhala na téměř 100 milionů korun. Jakkoliv je tato cena vysoká, je nutno zdů-raznit, že výsledná realizace zaujala komisi Sekce trvale udržitelného rozvoje při OSN nebo porotu Stavby roku 2011, kde muzeum postoupilo do druhého kola.

Já v prostoru a sochyInspirací pro stroze minimalistické archi-tektonické řešení interiéru kostela sv. Jo-sefa byl kapucínský důraz na prostotu, který se promítal i do stavební typologie řádových klášterů. Cílem architektů sou-časně bylo, aby se kostel nezměnil v pou-hé lapidárium, kde je výraz skulptury vy-zdvihnut na úkor celého prostoru. Pocit návštěvníka „já v prostoru a sochy“ oproti „já se sochami v prostoru“ se stal hlavním ideovým vodítkem.

Původní jednolodní dispozice kostela s kryptou a netypicky umístěnou loretán-skou kaplí byla narušena řadou pozdějších přestaveb. Projektil se proto rozhodl pro formu definující třípodlažní dispozici. Na

ném kulturním využití areálů, objevující se od 90. let, dlouho ztroskotávaly na nedostatku finančních prostředků. Tepr-ve před pěti lety se městu podařilo získat dotaci 43 milionů korun z tzv. evropských fondů na projekt muzea barokního sochař-ství regionu.

Rekonstrukce kostela pro potřeby muzea byla svěřena pražskému ateliéru Projektil architekti, který je podepsán například pod

Bývalý klášter kapucínů s kostelem sv. Jo-sefa, postavený za tehdejšími městskými hradbami v druhé polovině 17. století, byl ještě nedávno ukázkovým příkladem špat-ného stavu našeho kulturního dědictví. Po roce 1948 ztratil své původní poslání, z přilehlého konventu se staly účelové prostory a sám chrám začal být v 70. letech používán jako skladiště místního národní-ho výboru a později města. Úvahy o mož-

a P o t e ó z a s v. J a n a n e P o M U c k é h o o d J a n a Pav l a č e c hPa U e r a

45

prostě pojatou hlavní loď navazuje ze zá-padní strany Loreta, jež je strohou vestav-bou transformována do podoby projekční-ho sálu. Zbývající prostor klenby, čitelně oddělený zlomem od hlavní lodi, umožnil navíc vestavbu třetího podlaží, ve kterém se nachází knihovna a badatelna. Suterén, sloužící v historii jako kaple Božího hrobu, byl očištěn, zrestaurován a ponechán ve své syrové podobě pro potřeby krátkodobých výstav.

Prostory jsou bílé, původní malby jsou zčásti zakryty, přetřeny jemnou, bílou lazu-rou. Dochází tak ke sjednocení celého prosto-ru. Počáteční, dnes již nedochované rozložení místností je naznačeno změnou podlahové krytiny. Dochované detaily, jako například oratoř s freskami Josefa Ceregettiho († 1799), byly zachovány coby připomínka původní podoby. Současné architektonické vstupy jsou omezeny na vestavěné prvky schodiště do suterénu, dvoupodlažní kovový objekt v loretánské kapli a sociální zázemí. Vše je tvarově i materiálově čisté.

P o hl e d n a e x P o z i c i v hl av n í l o d i k o s t e l a

Zahrada barev, vůní i chutíNa suterén kostela navazuje dvůr, prová-zaný s areálem nově upravené klášterní zahrady. Na její rekonstrukci s Projektilem spolupracovaly ateliéry a05 (Aleš Steiner) a Enfant terrible (Lenka Klodová). Autoři se inspirovali historickou podobou kláš-terních zahrad, a tak rozvržení navazuje na rozdělení ploch na užitkovou, štěpni-ci a rajskou zahradu. Zároveň ale vytváří moderní pobytový park se soudobou vyba-veností. Morfologie pozemku pomáhá vy-tvořit přirozené hranice. V rytmu myšlenky dlouhodobé paměti krajiny, která se nedá násilně potlačit ani vymazat.

Do segmentově řešeného areálu, jehož čistotu narušuje pouze vestavba dětského hřiště, se vstupuje ze dvora na tzv. plato, definované jako prostředí sluchových vjemů. Mezi mohutnými korunami stromů vznikl relaxační objekt pro děti, hřiště na pétanque a parket pro hudební produkci. Navazující dřevěná promenáda je hlavní komunikační

osou, na kterou se váže štěpnice s ovocnými stromy. Pro potěšení z vůní a barev tvoří závěr areálu terasové rosarium. Tzv. korzem – jižním odpočívadlem – lze sestoupit malými vrátky k břehům řeky Chrudimky a opustit areál kláštera. Všechny části zahrady kopí-rují tvar terénu. Nevšednost prostředí dopl-ňují individuálně řešené branky a výtvarné herní prvky.

Slavní i zapomenutí Hovoříme-li o barokním sochařství východ-ních Čech, navazuje projekt na tradici pře-trvávající v Chrudimi do poloviny 18. sto-letí. Přespolní jména Matyáše Bernarda Brauna († 1738), Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa († 1731) či litomyšlská dílna Pa-cáků, působící po celých Čechách, tvoři-la východisko pro Jana Pavla Čechpauera († 1726), Ignáce Rohrbacha († 1747), Jana Alberta Devotyho († po 1753) a další. Hlav-ním úkolem expozice je proto připomenout toto období a zvýšit povědomí o významu umění raného novověku. Nesnadný úkol

46 art + antiques

vybrat reprezentativní vzorek východočes-kého sochařství připadl Pavlu Panochovi z Ústavu historických věd na Univerzitě Pardubice. Vystaveno je šestatřicet soch a dva obrazy a výslednou syntézu bychom mohli nazvat ideálním příkladem z oblast-ní tvorby.

Tělo expozice je umístěno do hlavní lodi kostela. Exponáty jsou většinou umístě-ny na samostatných soklech, výjimečně na policích a v nikách. Po vstupu prosklenými dveřmi od pokladny u hlavního vchodu jsou návštěvníci uvítáni dvojicí velkoformátových pláten připisovaných Joachimu von Sandrar-tovi († 1688), které původně tvořily hlavní, oboustranný oltář kostela. Ve středu hlavní lodi pak našla své nové místo Panna Marie Bolestná od Jana Pavla Čechpauera, která dříve stávala před hlavním vchodem chrámu. V kněžišti jsou umístěny jemné řezbářské práce Jana Alberta Devotyho. Sousoší Piety (snad dílna bratří Pacáků) přivádí návštěvní-ka k práci Ignáce Rohrbacha – Panně Marii Bolestné. Sv. Petr a sousoší Panny Marie, Máří Magdaleny a sv. Jana Evangelisty od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa dotváří tri-umfální závěr chrámu a reprezentují vrcholné jméno na poli českého barokního umění.

V sakristii najdeme oltářní menzu s ne-pomuckou tematikou od Ignáce Rohrba-cha, dvojici anonymních soch sv. Kosmy a Damiána a plastiku Krista jako Dobrého pastýře. Nejzajímavější je interaktivní charakter místnosti. Skrze dotykový pa-nel je možné pustit dokument o historii kostela, dopřát si odpočinek v nenápad-ných sedadlech nebo regulovat ovladačem osvětlení místnosti a exponátů. Intimně laděná místnost vedle sakristie je věnová-na výzdobě kostela sv. Josefa. Dřevořezby Panny Marie Bolestné, Farizeje Annáše a Bičovaného Krista od různých, nezná-mých autorů tvořily původní vybavení zdejší kaple Božího hrobu.

Obdivuhodná Čechpauerova Apoteóza sv. Jana Nepomuckého, v nikách doplněná Devotyho Archandělem Gabrielem a Pan-nou Marií, zahajuje poslední část expozice umístěnou na evangelijní stranu chrámu. Sv. Jan Evangelista, sv. Karel Boromejský od Ignáce Rohrbacha a Svatý poustevník, snad od Řehoře Thényho († 1759), doprová-zejí Rohrbachova učitele Matyáše Bernarda Brauna, jenž zaujímá čestné místo svými realizacemi z pískovce – sv. Floriánem a sv. Jeronýmem.

M U z e U M B a r o k n í h o s o c h

místo: kostel sv. Josefa, Chrudim

architektonické řešení: Projektil architekti

kurátor: Pavel Panoch

www.mubaso.cz

Udržet nastavenou úroveňVybrat z velkého množství umělecky cen-ných souborů Pardubického a Královéhra-deckého kraje byl nepochybně nesmírně náročný úkol. Pavlu Panochovi se však skutečně podařilo získat pro chrudimské muzeum to nejlepší, co může barokní so-chařství východních Čech nabídnout. Z hle-diska hlavního obsahu výstavy, doplněného vyčerpávajícím audio průvodcem a stotři-cetistránkovou knihou Barokní umění na Chrudimsku, může být muzeum spokojeno. Jediný černý puntík si zaslouží hudební do-provod, který sice seznamuje návštěvníka s muzikou barokní doby, výběr ovšem zcela obchází sakrální skladby.

Reprezentativní expozicí i celkovým řešením muzea si město Chrudim nasadilo opravdu vysokou laťku. Jiná věc je, zda tuto úroveň dokáže udržet. Několikrát odkládané otevření bylo nešťastně posunuto na dobu turistického ticha, webové stránky muzea zejí prázdnotou, film Kamenný příběh v nově zbudované projekční místnosti byl pouš-těn jen na slavnostním otevření a odborná knihovna s badatelnou ve třetím podlaží je spolu s projekční místností prázdná. Díky zavřeným hlavním dveřím a málo viditelné propagaci navíc budova působí jako bez života.

I přes uvedené nedostatky, na jejichž odstranění se dle muzea pracuje, je třeba konstatovat, že konečná syntéza moderní architektury a starého umění působí uce-leným a harmonickým dojmem. Otevřená otázka životnosti se ověří časem a propa-gační program města snad zajistí delší než evropskými fondy podmíněnou pětiletou existenci. Tak či onak by si opravdový milov-ník barokního umění neměl nechat návštěvu kostela sv. Josefa v Chrudimi ujít.

l o U č e n í k r i s ta s M a r i í z d í l n y Br at ř í Pa c á k ů

k věci

Vše o trhu s uměnímDatabáze 85 tisíc aukční výsledků / Zprávy a komentáře z domova i ze zahraničí / Index českého trhu s uměním / Pohodlný přístup prostřednictvím internetu / Propracovaná technologie vyhledávání

www.artplus.cz

Partnery www.artplus.cz jsou aukční domy:1. Art Consulting / Arcimboldo / Dorotheum / Galerie Art Praha / Galerie Kodl / Meissner-Neumann / Prague Auctions / Sýpka / Vltavín / Zezula

2 200 Kč 2 800 Kč 2 500 Kč 9 000 Kč 8 400 Kč 8 500 Kč 11 500 Kč 7 500 Kč 4 600 Kč

7 600 Kč

12 000 Kč

3 500 Kč 6 900 Kč 10 000 Kč 41 000 Kč 6 000 Kč 6 700 Kč 14 000 Kč

18 000 Kč 2 500 Kč 6 000 Kč 3 600 Kč 6 500 Kč 18 000 Kč

21 000 Kč

7 100 Kč12 000 Kč

34 000 Kč 2 500 Kč 3 500 Kč 18 500 Kč 4 000 Kč 19 500 Kč 7 100 Kč 9 000 Kč 7 500 Kč

9 500 Kč 12 000 Kč 4 500 Kč 9 500 Kč 17 500 Kč 18 000 Kč 21 000 Kč10 000 Kč 26 000 Kč

8 000 Kč

36 000 Kč

5 000 Kč 8 200 Kč 23 000 Kč

13 000 Kč4 500 Kč1 500 Kč

16 000 Kč

17 500 KčKolik stojíthonetky?

Přeh

led

aukč

ních

pro

dejů

náb

ytku

Tho

net p

odle

dat

abáz

e AR

T+. C

eny

jsou

uvá

děny

bez

auk

ční p

rovi

ze.

56 art + antiquesknižní recenze

Zelené památkyKniha Zelené památky vznikla jako pokus odpovědět na otázku, která rezonuje snad v každém, kdo viděl historický dům „vylepšený“ vrstvou polystyrenu a plastovými okny: „Je možné snížit energetickou náročnost památkově cenné stavby, a neohrozit přitom její kulturní a historickou hodnotu?“ Odpovědi, které přináší, nejsou úplně jednoznačné.

Sama autorka konstatuje, že pozitivních příkladů je velmi málo, a to jsou do knihy zařazeny nejen dokončené rekonstrukce, ale i dosud nerealizované projekty. Miloš Solař z Národního památkového ústavu je ve svém textu ještě skeptičtější: „Shrnutí do jisté míry připomíná ilustraci pořekadla – kde nic není, ani smrt nebere.“ Nenajdete zde dokonale památkářsky zrekonstruova-né domy, které nespotřebovávají žádnou energii, ale reálné příklady použití techno-logií a jejich kombinací při rekonstrukcích různých typů historických staveb. Jsou tu památkově chráněné budovy, ale také domy, které tuto ochranu nemají, mají však znač-nou kulturně-historickou hodnotu. Každý z příkladů je podroben kritickému komentáři specialisty na tepelnou techniku, u pamá-tek je navíc posudek památkáře. Z těchto posudků rekonstrukce jen zřídka vyjdou s úplně čistým štítem.

Je třeba připomenout, že rekonstrukce domu, který má podlahovou plochu větší než 1000 metrů čtvereční a není památkově chráněn, musí vyhovět normám na energe-tickou náročnost. Jinak na rekonstrukci (až na výjimky, jako jsou nevytápěné zemědělské stavby) nelze získat stavební povolení. Tak-že kroky vedoucí k energeticky úspornému provozu nejsou při rekonstrukci volbou, ale nutností. Program Zelená úsporám navíc mnoho lidí k takovému postupu motivoval, aniž by zároveň podporoval citlivý přístup

text: Karolina Jirkalová

Slavonickou renesanční, aby projekt zdo-kumentovala, našla podobné a celkově téma dále rozpracovala. V partnerství tak vznikla kniha Zelené památky, která je v podstatě katalogem (více či méně) úspěšných pokusů o snížení energetické náročnosti historicky cenných budov. Editorka Mahulena Svo-bodová se zaměřila především na domácí půdu, několikrát pak sáhla pro příklad do sousedního Rakouska. Východiska knihy jsou jasná: zlepšení energetické bilance historického domu je klíčové pro jeho další život – zvyšuje pravděpodobnost, že bude dům užíván, a tedy nezchátrá a nespadne. Na druhou stranu je třeba tyto zásahy kon-cipovat tak, aby co možná nejméně narušily hodnotu historické stavby.

Na začátku nebyla kniha, ale projekt na re-konstrukci bývalého německého Spolkové-ho domu ve Slavonicích na environmentální a společenské centrum. Dům z roku 1932 byl v 80. letech minulého století znehodnocen nedokončenou přestavbou na kino. Stojí nicméně v samém centru Slavonic a obecně prospěšná společnost Slavonická renesanční se rozhodla, že mu vrátí jeho původní poslá-ní. Ke spolupráci přizvali architekty Jiřího Opočenského a Štěpána Valoucha a postup-ně začal vznikat projekt rekonstrukce. Cílem bylo skloubit památkovou péči, moderní architekturu a postupy vedoucí ke snížení energetické náročnosti domů.

Toto téma je natolik důležité a aktuální, že Státní fond životního prostředí oslovil

57

samo o sobě udržitelnější taktika než budovy bořit a stavět nové. Neztratí tedy naše spo-lečnost neuváženými tepelnými úpravami víc, než získá? Aniž by to bylo záměrem autorek publikace, nutně zde vyvstávají pochybnosti o smyslu tvrdé normy pro rekonstrukce, dané navíc číselnými hodnotami, a nikoli doporu-čenými postupy. Není zde žádný prostor pro konsenzus mezi požadavky na energetické úspory a reálnými možnostmi citlivé rekon-strukce konkrétní architektonicky hodnotné stavby. Jak říká ve svém komentáři Ladislav Lábus, četnost a přísnost dnešních norem prozrazuje „naši zaslepenou důvěru v možnost přesně definovat parametry kvality života“. Ale aby nedošlo k mýlce: cílem knihy není relativizovat smysl rekonstrukcí vedoucích k úspoře energií, naopak, se stoupající cenou energií se historické domy bez těchto úprav stávají nevyužitelnými. Zelené památky jsou výzvou k diskusi, a především k zodpovědné-mu hledání řešení pro každý jednotlivý dům. I proto zde nejsou „všechna práva vyhrazena“ – kniha vyšla s licencí tzv. Creative Commons, kdy je dílo možno kopírovat a šířit, nicméně nelze jej pozměňovat ani komerčně využívat. Celá kniha je také volně ke stažení na adrese www.zelenepamatky.cz/kniha/index.

k úpravám historických staveb. Pro většinu lidí se bohužel snahy o energetické úspory při rekonstrukcích scvrkly na zateplení fasády a výměnu oken. Jistou vinu na tom mají i sta-vební a projektové firmy, které se na tomto dotačním programu svezly. Kniha Zelené pa-mátky tak přichází „pozdě, ale přece“.

Zateplení silnou vrstvou polystyrenu nebo jiného materiálu nutně změní proporce stavby, dům ztratí římsy a další detaily fasády a také autenticitu materiálů (především omítky, její barvy a povrchu). Okna jsou často „utopena“ hluboko v tepelném obkladu a původní rámy jsou nahrazeny plastovými nebo euro okny s dvojitým či trojitým sklem. Miloš Solař tak doporučuje: nikoli výměna oken, ale repase, nikoli polystyren, ale kombinace drobných zlepšení, především zateplení stropů. Problém je, že tohle projde u památky, ale u běžné re-konstrukce to pro stavební povolení zdaleka nestačí. Na této křižovatce se rozcházejí nejen památkáři s odborníky na tepelnou techniku, ale i inženýři mezi sebou.

Vnitřní zateplení (které architekti použili například v projektu Spolkového domu ve Sla-vonicích) je problematické kvůli kondenzaci vlhkosti a vzniku plísní. Tepelné čerpadlo, které je pro některé odborníky vhodným řeše-ním, jiní odmítají jako neekologické, protože využívá elektřinu z běžné sítě, která je vyro-bena v tepelných a jaderných elektrárnách. Shoda naopak panuje na rekuperačních jed-notkách, které teplo vzduchu, který z budovy vychází ven, předávají čerstvému vzduchu, který vstupuje dovnitř. Velké téma je také regulace tepelného režimu, tedy topit jen tehdy, kdy a kde je to opravdu nutné.

Asi vůbec nejproblematičtější jsou z hle-diska energetických úspor rekonstrukce domů z 20. a 30. let minulého století, které mají jen velmi tenké stěny a veliká pásová okna. Památkově chráněná Paličkova vila na Babě od architekta Marta Stama má i po rekonstrukci architektem Ladislavem Lábusem spotřebu energie na m² více než dvojnásobnou, než po-voluje norma. Příkladem téměř neřešitelného dilematu je pak bytový dům od významného architekta Evžena Rosenberga v pražských Ho-lešovicích. Členitou fasádu s mnoha velkými okny nelze zateplit, aniž by zcela ztratila svůj charakter. Projekt rekonstrukce, který vypra-coval ateliér Olgoj Chorchoj, sice zachovává architektonické kvality domu, ale neodpovídá současným zákonným požadavkům. Bezradný je i energetický auditor Karel Srdečný, který se ptá, zda by nebylo lépe počkat s rekonstrukcí do doby, kdy více pokročí technologie vnitř-ního zateplení. Rosenbergův dům je navržen na památkovou ochranu, takže jeho citlivá rekonstrukce bude snad nakonec možná díky výjimce ze zákona. Jak však rekonstruovat podobně cenné a krásné domy, které nemají památkovou ochranu, a je tedy nutné splnit zákonné podmínky energetické náročnosti? Právě „obyčejné“ staré domy bez památkové ochrany přitom tvoří převážnou část histo-rických center našich měst i vesnic a z velké míry se podílejí na identitě místa. Navíc, jak v knize několikrát zazní, historické stavby jsou obecně „zelenější“ než současné budovy. Jejich ekologičnost však nespočívá v tepelněi-zolačních kvalitách, ale ve volbě materiálu, lokálních zdrojích a malé zátěži životního pro-středí při dožití domu. Opravovat starý dům je

M a h U l e n a s v o B o d o vá ( e d .):

z e l e n é Pa M át k y

Slavonická renesanční a Státní fond

životního prostředí, Slavonice

a Praha 2011

62 art + antiquesantiques

t h o n e t: s t o J a n n a n o t y / 1900–20

bukové ohýbané dřevo, mořené

vyvolávací cena: 12 000 Kč (Cohnauction)

r U d o l f k r i v o š : P o r t r é t e . d.

olej na plátně

vyvolávací cena: 4 500 eur (Art Invest)

k o r á l e l a P i s l a z U l i / první třetina 20. stol.

Au 585/1000 / 31,78 g

cena: 12 000 Kč (Cinolter Antique)

Br o ž s M o ř s k ý M k o r á l e M

brilianty, smaragdy, rubíny a safíry / Au 585/1000 / 39,32 g


M í s a / Loetz, Klášterský Mlýn, kolem 1915

návrh Michael Powolny / opálové vrstvené sklo

výška 10,5 cm, průměr 20,5 cm

cena: 59 000 Kč (Starožitnosti M. Jankovský)

c a r M a s c o t / značeno Sabino Paris, kolem 1930

opálové sklo / výška 11 cm, délka 15,5 cm


g U s tav M a c o U n : z i M n í k r a J i n a / 1918

olej na plátně / 98,5 × 130,5 cm

cena: 100 000 Kč (Meissner-Neumann)

n á d o B a v e t va r U k o ň s k é h o k o P y ta

signováno Gucci / stříbro, rohovina / výška 22 cm

cena: info v obchodě (Antik Olomouc)

J ó z s e f f e r e n c z y: P o l n í M a r š á l a n t o n

l U d w i g a U g U s t v o n M a c k e n s e n / 1915

olej plátno / 65 × 81 cm


P r s t e n s r U B í n y a Br i l i a n t y

celková hmotnost rubínu 1,50 ct

briliantů 1,35 ct


63

a n t i k o l o M o U c

Třída 1. máje 12, 772 00 Olomouc

tel: 585 232 462, 602 585 735

email: [email protected]

www.antikolomouc.w1.cz

a r t i n v e s t

Aukce 20. 11. od 14:00

v Hotelu Carlton, Bratislava

Dobrovičova 7, 811 02 Bratislava

tel: +421 252 634 664, +421 905 659 148


www.artinvest.sk

c i n o l t e r a n t i Q U e

Maiselova 9, 110 00 Praha 1

tel: 222 319 816, 602 317 667


www.antiquesprague.cz

c o h n a U c t i o n

Aukce designu 20. století

Nám. Dr. V. Holého 8, 180 00 Praha 8

tel: 603 546 275


www.cohnauction.cz

M e i s s n e r - n e U M a n n

Jugoslávských partyzánů 636, 160 00 Praha 6

tel: 233 343 194


www.aukce-neumann.cz

s t a r o ž i t n o s t i

M i c h a l J a n k o v s k ý

Žatecká 14, 110 00 Praha 1

tel: 224 812 909, 724 251 272


www.czechantiques.cz

inzerce

s e r v í r o va c í v o z í k / 1920–30

palisandrové dřevo / výška 90 cm


v o J t ě c h e r d é ly i : M i l e n c i

olej na plátně

vyvolávací cena: 4 000 eur (Art Invest)

B r o ž s B r i l i a n t y a s M a r a g d y

firma ERTE, 1930 / brilianty celkem 3,00 ct

smaragdy / Au 585/1000, Ag 925/1000


vá z a / signováno B. Riedel, datováno 1935,

řezané a matované sklo / výška 35 cm


o s k a r l a r s e n : n á Ml U v y

akvarel na papíře / 36 × 50 cm

cena: 30 000 Kč (Meissner-Neumann)

c h a r l e s + r ay e a M s :

k a n c e l á ř s k á ž i d l e / kolem 1970

bílý laminát polstrováno / výška variabilní


74 art + antiquestipytipy

NL architects ve Fragnerce

Galerie Jaroslava Fragnera představuje od 13. října do 27. listopadu nizozemský ateliér NL architects. Projekty z dílny NL s vtipem a zároveň citlivě řeší problémy nejen archi-tektury samotné, ale i městského života, bydlení, či nezvyklého využívání energetic-kých zdrojů. Známý je jejich projekt Basket-baru v Utrechtu nebo Blok K v Amsterodamu, který se podobá zvlněné krajině s průchozí trhlinou uprostřed. Výstava NL architect nese název Mashup neboli míchanice, což je pojem známý z hudební a internetové oblasti a označuje míchání dvou hudebních skladeb či kompiláty internetových stránek. Archi-tekti podobným způsobem míchají i zdánlivě neslučitelné funkce, například tepelný výmě-ník s horolezeckou stěnou.

Ivana Šrámková v DOXu

Do konce října běží v DOXu obsáhlá výstava sochařky Ivany Šrámkové (1960), která pracuje téměř výhradně s taveným sklem.

Autorka se zaměřuje především na lidskou a zvířecí figuru a v jejím díle nelze přehléd-nout odkaz Stanislava Libenského, u nějž Šrámková studovala. Jméno neklame: so-chařka Ivana Šrámková je snachou architek-tky Aleny Šrámkové. Její sochy ptáka, zubra a stromu také doplní Tyršův most v Přerově, který se staví podle projektu architektky Šrámkové. Dokončen by měl být na jaře příštího roku.

Start Point v Brně a v Chebu

Cena Start Point, kterou si před devíti lety vymyslel tým kolem Marcela Fišera, tehdy ještě ředitele Galerie Klatovy/Klenová, se le-tos přesouvá do Brna. Výstavu 34 absolventů uměleckých škol z 19 evropských zemí bude od 12. října do 4. prosince hostit Wannieck Gallery. V den vernisáže vybere mezinárodní jury držitele hlavní ceny, jejíž součástí je samostatná výstava včetně vydání katalogu. Výstavu loňského laureáta Alexise Milneho, absolventa londýnské školy Goldsmiths, je do 23. října možné navštívit v Galerii výtvar-ného umění v Chebu.

Festival Fotograf

4. října propukl v Praze festival Fotograf. Jeho epicentrem je skupina spřízněných galerií ve Školské a Štepánské ulici a jeho zastřešujícím tématem je fotografie 80. let. V galerii Fotograf najdeme máchovské snímky Jaroslava Anděla, v prostoru Školská trojici Kameník-Moucha-Souse-dík a v galerii Leica Hankeovy fotografie

i va n a š r á Mk o vá : r o c k i n g h o r s e / 2007

n l a r c h i t e c t s : B l o k k a M s t e r o d a M

J a r o s l av a n d ě l : c e s t o U s k a r l e M h y n k e M

M á c h o U / 1976-7

a l e x i s M i l n e : n a r U š e n í P o ř á d k U / performance

při vernisáži

Kladna. Výstava ve Francouzském institutu dokumentuje vliv 80. let na dnešní stu-denty fotografie, ve vitrínách Štepánské pasáže se usídlili Jasanský s Polákem. Nejbližší další festivalová výstava se koná v Galerii 5. patro ( Pocta Janu Pavlíkovi). Za ostatními expozicemi se lze vypravit do Galerie Josefa Sudka (Jan Svoboda), NoDu (Tichá rezistence) a DOXu (Dokumentace neoficiálních výtvarných akcí 80. let). Fes-tival trvá do 31. října, ale konce výstav jsou různé. Proto raději navštivte stránky www.fotografestival.cz.

75

kalendárium / říJen 2011

kdy: úterý 11. 10. od 19:00

co: autorské čtení Jiřího Valocha

kde: Tranzitdisplay, Praha

kdy: čtvrtek 13. 10. od 17:00

co: přednáška − Kontroverze ve fotografii

posledních 20 let

kde: Galerie Rudolfinum, Praha

kdo: Milan Mikuláštík

kdy: pá 14. a so 15. 10. od 14:00 do 18:00

co: sympozium Fotograf Festival 2011

kde: Francouzský Institut, Praha

kdo: Vladimír Birgus, Antonín Dufek,

Josef Moucha a další

kdy: pátek 14. 10. − neděle 16. 10.

co: Galerijní víkend

kde: pražské galerie

kdy: úterý 18. 10. od 16:00

co: symposium o možnostech rezidenčních

míst v České republice

kde: bývalé Ústředí lidové umělecké

výroby (ÚLUV), Národní 36, Praha

kdy: úterý 18. 10. od 16:00

co: procházka po architektuře Vršovic

kde: sraz v Café Sladkovský ve Vršovicích

kdo: Lukáš Beran, Vladislava Valchářová

kdy: úterý 18. 10. od 17:00

co: beseda s Janem Pfeifferem

kde: Galerie Pavilon, Praha

kdy: čtvrtek 20. 10. od 17:00

co: komentovaná prohlídka výstavy Hodek,

Kars, Max et al.

kde: ZČG − Výstavní síň 13, Plzeň

kdo: Petr Jindra

kdy: úterý 25. 10. od 18:00

co: debata ART+ o sběratelství

současného umění

kde: Topičův salon, Praha

kdo: Jitka Grígerová, Katherine Kastner,

Michal Mánek

Carsten Nicolai v Budějovicích

Carsten Nicolai je umělec pohybující se na po-mezí hudby a výtvarného umění. Jako expe-rimentální hudebník (pod jménem Alva Noto) spolupracuje například s Blixou Bargeldem, frontmanem kapely Einstürzende Neubauten, nebo s japonskou hvězdou datové elektroniky Ryoji Ikedou. Rovněž na poli umění ho zají-mají data a informace převáděné do vizuální nebo zvukové podoby. V instalaci Mléko (2000) čeří bílou hladinu v nádrži hluboké, sotva slyšitelné tóny, jindy Nicolai namíří přes galerii paprsek zvuku tak přesný, že ho lze zaslechnout jen v jediném místě. Od 19. října do 20. listopadu se Carsten Nicolai představí v Domě umění v Českých Budějovicích.

Sheila Hicks v Praze

Do 6. listopadu hostí pražské Umělecko-průmyslové museum výstavu jedné z nej-významnějších světových textilních uměl-

Ouhel v Ostravě

Malíř Ivan Ouhel přiveze do rodné Ostravy své nejnovější obrazy. Ten tam je prý neklid minulých let. Dění nad a pod zemí je plné radosti a pohybu, barevné mikroorganizmy hravě těkají obrazovou plochou, umravňo-vány čistými geometrickými prvky. Výstava v galerii Sokolská 26, jedné z nejhezčích výstavních síní v České republice, potrvá do 11. listopadu. s he i l a h i c k s : h a s t i n g s / 1996

r y o J i i k e d a a c a r s t e n n i c o l a i

i va n o U he l : i n d o n é s i e / 2009

kyň, Sheily Hicks. Specifičnost její tvorby spočívá ve svobodném a invenčním vztahu k tradičním technikám. Její tvůrčí zájem je soustředěn na výrazové možnosti struk-tury a barvy se zvláštní pozorností ke speci-fickým kvalitám materiálu, ať je to len, vlna, ocelový drát, gumové pásky nebo tkaničky do bot. Během své padesátileté tvůrčí cesty vytvářela rozměrná díla určená pro repre-zentativní interiéry, konceptuální instalace i miniatury.

80 art + antiqueskomiks

VLaDIMír TučaPSKý (*1958)

Vystudoval Střední knihkupeckou školu v Lu-

hačovicích, pracoval jako knihkupec, kolektor

geologického průzkumu, zahradní dělník, je-

vištní technik nebo zaměstnanec Muzea Zdeňka

Buriana ve Štramberku, v současnosti výtvarník

na volné noze.

V dětství byl zasažen Rychlými šípy

a tvorbou Káji Saudka. V roce 1983 začal pro-

dukovat krátké experimentální komiksy, které

rozmnožoval (nejprve na dokument papír,

později na kopírce) a v počtu deseti až dvaceti

kusů šířil mezi své přátele a známé. Tučap-

ský v nich zkoumal možnosti vizuální narace

a pracoval s řadou výtvarných technik včetně

koláže. Jeho nejrozsáhlejším a zároveň nej-

osobnějším samizdatovým komiksem byla Pouť

do Země šafránu, která se v roce 2010 dočkala

reedice. Po pádu komunismu výtvarník na čas

vystoupil z podzemí a své komiksové výtvory

publikoval ve vysokonákladových periodikách,

jako byly Kometa nebo Tramp. Po odeznění

krátkého boomu se vrátil do podzemí a jeho

tvorba přímo inspirovala zrod komiksového

sborníku AARGH! a nástup mladé komiksové

scény.

Příběh Vincent ve snách je inspirován no-

vými teoriemi o sebevraždě Vincenta van Gogha.

Pár týdnů před smrtí se malíř zamiloval do dcery

svého ošetřujícího lékaře Gacheta, dívka jeho

city opětovala, ale otec z nich nadšený nebyl…

www.vladimirtucapsky.ic.cz

/ tomáš Prokůpek

85

Záštitu nad výstavou převzal ministr kultury ČR MUDr. Jiří Besser a primátor statutárního města Brna Bc. Roman Onderka, MBA.

ČESKÁ MALBA GENERACE NULTÝCH LET 21. STOLETÍ

82 art + antiques

Designblok:Výběr

Výstava toho nejlepšího z české produkce designu nábytku a doplňků3. 10. – 31. 12. 2011 Galerie České spořitelny, Rytířská 536/29, Praha 1Otevřeno denně 10.00 – 18.00

www.designblok.cz

Designblok se koná pod záštitou primátora hlavního města Prahy pana Doc. MUDr. Bohuslava Svobody, Csc.a kanceláře OSN v Praze Designblok podporují tyto instituce: Magistrát Hlavního města Prahy, Velvyslanectvíkrálovství Nizozemí, Francouzský institut, Evropská komise, Obecní dům Oficiální dodavatelé: Anolis, Bourjois,Guerlain, Nespresso, Stella Artois, Spyron, Veuve Clicquot, TONI&GUY, T SERVIS Hlavní mediální partneři:Český rozhlas, Hospodářské noviny Mediální partneři: Architekt, ERA21, euroAWK, fashion TV, flair, IHNED.cz,H.O.M.i.E., MIP advertising, Moderní byt, Můj dům, Radio 1, Reflex, Rodinný dům, Stavba, Technický týdeník,DesignMagazin.cz, DesignGuide.cz, Czechdesign.cz, protisedi.cz Zahraniční mediální partneřii: Atrium (sk),DAMn° (be), Designboom (it), Designum (sk), Dezeen (uk), flair (hu), H.O.M.i.E. (sk), H.O.M.E. (au, hu, de, cro, slo)Partneři doprovodného programu: České dráhy, Erste Group Immorent ČR, Pepsi, Vodafone Pořadatel:Profil Media s.r.o., Osadní 35, 170 00 Praha 7, tel: +420 267 990 545-6, www.profilmedia.cz, [email protected]

Generální partner doprovodného programu:

Hlavní partner Designblok Dreft Fashion Week:

art+antiques 10/2011

Documents