argumentaČnÍ fauly
DESCRIPTION
Přehled argumentačních faulů.TRANSCRIPT
Argumentační faulyDůraz na rozum Důraz na emoce
Důraz na neznámou autorituTvrzení je pravdivé, protože to tvrdí nejmenovaný znalec nebo širší skupina lidí (kupř. „lékaři“, „lidé z praxe“).
„Ale američ vědci dokázali, že ježibaby neexistují!“ řekl Jeníček.
ZastrašováníZdůvodnit tvrzení pomocí strachu a předsudků k opačnému názoru.
„Jen pojďte dovnitř,“ vyzvala je stařena, „venku vás sežerou medvědi.“
Důraz na nevhodnou autoritu Tvrzení je pravdivé, protože to tvrdí nekompetentní nebo nedůvěryhodný „odborník“.
„Moje zcestovalá kamarádka tvrdila, že prý nabízíte kvalitní a levný nocleh i se snídaní. Za kolik?“ zeptala se Mařenka.
LichoceníPodsunout nezdůvodněné tvrzení pomocí nesouvisejících komplimentů.
„Takové krásné děvče se přece nebude bát, no ne?“
Důraz na neznalostTvrzení je pravdivé, protože dosud nebylo vyvrácené (pří-padně je nepravdivé proto, že dosud nebylo potvrzené).
„Žádné dítě si na mě dosud u rodičů nestěžovalo,“ bránila se ježibaba.
Zesměšňování Předložit pro vníkův argument tak, aby vypadal směšně.
„Já a jíst dě ? No dovolte, to je absurdní! To už byste mě rovnou mohli obvinit, že jsem snědla i ty tři pocestné, co tu byli loni přes zimu, než ztloustli a ztra li se.“
Důraz na nedůvěryhodnost Tvrzení musí být nepravdivé, protože zní neuvěřitelně.
„Perník je zcela nevhodný stavební materiál,“ řekl otec přísně, když se dě vrá ly, „teď chci slyšet pravdu. Kde jste byly?“
Vyvolání soucitu Odmítnout opačný názor vyvoláním soucitu s námi.
„Neumíme, opravdu. Museli jsme odmalička dřít tak, že jsme ani neměli čas naučit se sedět na lopatě.“
Důraz na pravděpodobnostPředpokládat, že něco se musí stát jen proto, že se to může stát.
„Neboj se, Mařenko, starší lidé jsou většinou velmi slabí a nemají zuby. Ta nás nesní.“
Vyvolání záš Odmítnout opačný názor vyvoláním záš vůči pro straně.
„Lžou. Nechtěla jsem je sníst,“ hájila se babizna. „Copak vy věříte něko-mu, kdo krade starým lidem perník ze střechy?“
Důraz na penízePředpoklad, že bohatství či vysoká cena nějak nutně souvi-sejí s pravdivos tvrzení.
„Když má někdo celý dům z luxusního perníku, nebude přece jíst dě .“
Důraz na příroduZdůvodnit tvrzení srovnáním s „dobrým“ světem přírody.
„Je naprosto normální jíst lidi. Podívejte se třeba na vlky, těm lidské maso vyloženě chutná.“
Důraz na novost Předpokládat, že něco je lepší jen proto, že je to nové.
„Mám teď úžasnou novou pec,“ chlubila se ježibaba, „nejde otevřít zevnitř!“
Toužebné přání Tvrzení je nutně pravdivé, neboť si velmi silně přejeme, aby pravdivé bylo.
„Nelži, tak velkou pec má prostě jen na pečení kanců!“
Důraz na tradici Předpokládat, že něco je pravda jen proto, že se to tak (údajně) vždy dělalo.
„Když se zeptá, kdo jí to tu loupe perníček, tak řekni, že jen větříček.“ „Proč?“ podivil se Jeníček. „To ji uklidní,“ odpověděla Mařenka. „A neby-lo by lepší prostě mlčet?“
Důraz na obvyklý postupTvrzení je pravdivé, protože se to tak obvykle dělá.
“Půjdeme za světýlkem, tam určitě žijí nějací dobří lidé, kteří nám pomohou.“
Důraz na rozšířený názorTvrzení je nutně pravdivé, neboť v něj věří většina lidí.
„Sladkos způsobují u dě hyperak vitu.“
... jenom volit nestačí.
Koncept a grafi ka: David McCandless @ informa onisbeau ful.net
Český překlad: PhDr. Marek Picha, Ph.D.
h p://www.obcanskevzdelavani.cz/argumentacni-fauly
Chybné vyvození
Chybná příčina
Omyl hazardního hráčePředpokládat, že minulé náhodné výsledky nějak ovlivňují budoucí náhodné výsledky.
„Dlouho sem žádné dě nezabloudily,“ zabručela si ježibaba, „takže dnes nebo zítra to už jistě klapne.“
Příhoda Odmítnout pečlivě získané a ověřené důkazy kvůli odlišné osobní zkušenos či příhodě.
„Náš dědeček snídal perník každý den a taky nebyl tlustý.“
Dvojsmysl Použít slovo ve dvou různých významech a zároveň předpo-kládat, že jde o jednu a tutéž věc.
„Tak a teď mi za trest uděláte večeři.“ „No dobře, ale my neumíme vařit,“ bránily se dě . Babizna se usmála: „Nějak to vymyslíme.“
Klamající vzhled Předpokládat, že je-li něco pěkné, je to i pravdivé.
„V tak krásné chaloupce musí bydlet tuze hodní lidé.“
Skládání Předpokládat, že vlastnost čás je zároveň i vlastnos celku.
„Jsem silnější než Mařenka, jsem silnější než Jeníček,“ radovala se ježiba-ba, „jsem silnější než obě dě .“
Rozdělování Předpokládat, že vlastnost celku je zároveň i vlastnos každé jeho čás .
„Perníková chaloupka bude mít z perníku i mříže ve sklepě. Projíme se ven.“
Potvrzení účinku Předpokládat, že pozorovaný účinek mohl být vyvolán pou-ze jedinou příčinou.
„Když chceme upéct chleba, musíme rozdělat oheň v peci. Babizna rozdělala oheň v peci, takže bude péct chleba. Nemáme se čeho bát, Mařenko.“
Unáhlené zobecnění Vyvodit obecný závěr z příliš malé skupiny případů.
„Takže teď už, ta nku, víš, že všechny staré ženy jsou ježibaby,“ zakončil své vyprávění Jeníček.
Vyvrácení příčiny Předpokládat, že když nenastala příčina, nemohlo dojít ani k účinku.
„Když chceme upéct chleba, musíme rozdělat oheň v peci. Babizna ale chleba péct nechce, takže v peci není rozdělaný oheň. Klidně tam vlez, Mařenko.“
Unáhlený závěr Vyvodit závěr bez zamyšlení nad jinými možnými výklady.
„Aha, vy mě jistě chcete zvážit,“ řekla ježibaba, když si sedala na lopatu.
Společně, tedy proto Tvrdit, že událos , které se vyskytují zároveň, musí být v příčinném vztahu.
„Ježibaba je stará a zároveň jí dě . Je hrozné, co stáří s člověkem provede.“
Unáhlený kompromis Předpokládat, že pravdivé tvrzení musí ležet někde upro-střed mezi pro kladnými názory.
„Vy říkáte, že nesmím sníst ani jednoho z vás. Já říkám, že vás můžu sníst oba. Tak sním jen jednoho a hotovo.“
Poté, tedy proto Tvrdit, že událos , které se vyskytují po sobě, musí být v příčinném vztahu.
„Všimla sis, že vždycky, když dostanu hlad, je k jídlu perník?“
Všechno, nebo nic Předpokládat, že nelze-li dosáhnout dokonalého výsledku, nemá snažení žádný dobrý smysl.
„Nemá smysl ty dě hledat. Les je příliš velký a nikdy ho neprozkoumá-me celý.“
Přehlédnu společné příčinyPředpokládat příčinný vztah mezi dvěma událostmi, které jsou ale ve skutečnos vyvolány událos tře .
„To je zajímavé, že když si já dám k obědu perník, ty ho musíš jíst taky. Přestaň se už po mně opičit!“
Rela vizování Odmítnout tvrzení jen proto, že „každý má přece svoji pravdu“.
„Někomu může pečení dě připadat nevhodné, ale já osobně na tom nevidím nic špatného. Je to věc vkusu.“
Logický kruh Vyvodit závěr, který je stejný jako některý z předpokladů argumentu.
„Perník je nezdravý, protože se po něm tloustne. A tloustne se po něm proto, že je velmi, ale velmi nezdravý,“ poučila Mařenka babiznu.
Rozvolnění pravidla Použít nějaké pravidlo příliš volně či na případy, pro které není určeno.
„Jen se klidně posaďte na tu lopatu jako první,“ řekla Maruška, „staří lidé se přece mají pouštět sednout.“
Vytloukání klínu klínem Předpokládat, že chyba může být opravena jinou chybou.
„Hm, tak vy jste snědli můj perníček. Copak s m asi provedeme? Už to mám, teď sním já vás a budeme vyrovnaní!“
... jenom volit nestačí.
Koncept a grafi ka: David McCandless @ informa onisbeau ful.net
Český překlad: PhDr. Marek Picha, Ph.D.
h p://www.obcanskevzdelavani.cz/argumentacni-fauly
Obsahové chyby Chybné útoky
Potvrzovací slepota Věnovat pozornost jen důkazům podporujícím náš závěr a pomíjet pro důkazy.
„Venku dost fouká, divně to zaskřípělo, a navíc mi to potvrdil i ten tenký hlas shora. Ano, perník ze střechy mi shodil asi opravdu větříček.“
Účelové doplnění Doplnit dílčí neověřené či vymyšlené předpoklady ve snaze zachránit svůj argument.
„Musím vás sníst, nemám tady už vůbec nic k jídlu,“ tvrdila babizna. „A co ten perník všude kolem?“ divily se dě . „Perník není jídlo, nýbrž pamlsek,“ odsekla.
Útok na nezávislost mluvčího Odmítnout závěr pro strany jen proto, že by takový závěr byl pro pro stranu výhodný.
„Ty dě si to celé vymyslely. Chtějí mě poslat do vězení, aby si mohly v perníkové chaloupce otevřít vlastní prodejnu.“
Útok na osobu Předložit nesouvisející výhrady vůči pro straně, nikoli vůči jejímu argumentu.
„Nikdy bych nevěřil člověku, který má na nose bradavici s chlupem.“
Zamlčení Záměrně pominout důkazy, které by odporovaly našemu závěru.
„Budu péct chleba a vy my budete pomáhat. Toho porcovacího nože si nevšímejte, ten zde mám kvůli myším.“
Lež Vědomě tvrzená nepravda, zpravidla opakovaná.
„Jsem vegetariánka,“ zaskuhrala babizna.
Útok na původ tvrzení Odmítnout tvrzení kvůli tomu, kde se vzalo či kdo ho původ-ně zastával.
„Pečení dě je překonaný zvyk, se kterým kdysi přišly jezinky. Teď je jiná doba, teď jíme zvířata.“
Nevyvra telnost Tvrdit něco, co nelze nijak smysluplně vyvrá t či potvrdit.
„Ta babizna je určitě uhranutá, proto nás chce sníst.“
Nelicho vé zařazení Odmítnout tvrzení proto, že je podobné stanovisku nežá-doucí osoby nebo skupiny.
„I čer říkají, že uloupnout si trochu perníčku nikomu neublíží.“
Svůdná názornost Popsat okrajovou událost barvitě a s detaily, které mají vzbudit zdání, že jde o obvyklý stav věcí.
„Když nám doma vždycky v sobotu po obědě ta nek ukazoval, jak se na lopatu sedá, rád říkal, že to se zavřenýma očima prostě nejde. A vy že byste to dokázala i poslepu?“
Přesunu důkazního břemeneOdmítnout hájit své tvrzení a předpokládat, že hájit by se měla pro strana.
„Ta nku, ta babizna nás chtěla sníst! Ať dokáže, že to není pravda!“
Odvedení pozornos Předložit nesouvisející důvody, fakta a tvrzení s cílem zmást pro stranu.
„Jen se posaďte, stařenko. Ta lopata je krásně vyřezávaná. Četl jsem, že se na ní sedí mnohem pohodlněji než na motyce. Vy jste zhubla?“
Figurína* Vytvořit zkreslenou a oslabenou verzi argumentu pro stra-ny, ten pak odmítnout.
„Dě se prý nejí, protože je to pro přírodě. To bych si jako měla i pře-stat čis t zuby, protože čisté zuby jsou pro přírodě?!“
*) Původní anglický název této chyby (straw man) odkazuje ke cvičným fi gurínám, na kterých vojáci trénují útoky, a které jsou jen nepohyblivými, slabými verzemi skutečných pro vníků.
Chybné dilema Předložit dvě řešení jako jediná možná, byť ve skutečnos existují i jiná řešení.
„Buď vás oba rychle a bezbolestně upeču, nebo vás vykrmím perníkem tak, že budete obézní a zahynete pomalu ve strašných mukách. Tak si vyberte.“
Kluzký svah Předpokládat, že drobná změna na začátku musí nutně vést k řetězci souvisejících nežádoucích důsledků.
„Jeníčku, nejez ten perník. Sníš jeden dva, zachutná to a než se naděje-me, zbaš š té staré paní celou její chaloupku. Kde pak bude bydlet?!“
... jenom volit nestačí.
Koncept a grafi ka: David McCandless @ informa onisbeau ful.net
Český překlad: PhDr. Marek Picha, Ph.D.
h p://www.obcanskevzdelavani.cz/argumentacni-fauly
Arg
umen
tačn
í fau
ly
Důr
az n
a ro
zum
Důr
az n
a em
oce
Důra
z na
nezn
ámou
aut
oritu
Tvrz
ení j
e pr
avdi
vé, p
roto
že to
tvrd
í nej
men
ovan
ý zn
alec
neb
o šir
ší sk
upin
a lid
í (ku
př. „
lékaři“
, „lid
é z p
raxe
“).
„Ale
am
erič
věd
ci do
káza
li, že
ježib
aby
neex
istuj
í!“ ře
kl Je
níče
k.
Zast
rašo
vání
Zdův
odni
t tvr
zení
pom
ocí s
trac
hu a
pře
dsud
ků
k op
ačné
mu
názo
ru.
„Jen
pojďt
e do
vnitř
,“ vy
zval
a je
stař
ena,
„ven
ku v
ás se
žero
u m
edvě
di.“
Důra
z na
nevh
odno
u au
torit
u Tv
rzen
í je
prav
divé
, pro
tože
to tv
rdí n
ekom
pete
ntní
ne
bo n
edůvěr
yhod
ný „
odbo
rník
“.
„Moj
e zc
esto
valá
kam
arád
ka tv
rdila
, že
prý
nabí
zíte
kval
itní
a le
vný
nocle
h i s
e sn
ídan
í. Za
kol
ik?“
zept
ala
se M
ařen
ka.
Lich
ocen
íPo
dsun
out n
ezdů
vodn
ěné
tvrz
ení p
omoc
í nes
ouvi
se-
jícíc
h ko
mpl
imen
tů.
„Tak
ové
krás
né děvče
se pře
ce n
ebud
e bá
t, no
ne?
“
Důra
z na
nezn
alos
tTv
rzen
í je
prav
divé
, pro
tože
dos
ud n
ebyl
o vy
vrác
ené
(příp
adně
je n
epra
vdiv
é pr
oto,
že d
osud
neb
ylo
potv
rzen
é).
„Žád
né d
ítě si
na
mě
dosu
d u
rodičů
nes
těžo
valo
,“ br
ánila
se
ježib
aba.
Zesm
ěšňo
vání
Př
edlo
žit p
ro v
níků
v ar
gum
ent t
ak, a
by v
ypad
al
směš
ně.
„Já
a jís
t dě
? N
o do
volte
, to
je a
bsur
dní!
To u
ž bys
te m
ě ro
vnou
m
ohli
obvi
nit,
že js
em sn
ědla
i ty
tři p
oces
tné,
co tu
byl
i lon
i pře
s zim
u, n
ež zt
lous
tli a
ztra
li se
.“
Důra
z na
nedů
věry
hodn
ost
Tvrz
ení m
usí b
ýt n
epra
vdiv
é, p
roto
že zn
í neu
vě-
řitel
ně.
„Per
ník
je zc
ela
nevh
odný
stav
ební
mat
eriá
l,“ ře
kl o
tec p
řísně
, kd
yž se
dě
vrá
ly, „
teď
chci
slyše
t pra
vdu.
Kde
jste
byl
y?“
Vyvo
lání
souc
itu
Odm
ítnou
t opa
čný
názo
r vyv
olán
ím so
ucitu
s ná
mi.
„Neu
mím
e, o
prav
du. M
usel
i jsm
e od
mal
ička
dřít
tak,
že js
me
ani
neměl
i čas
nau
čit se
sedě
t na
lopa
tě.“
Důra
z na
prav
děpo
dobn
ost
Před
pokl
ádat
, že
něco
se m
usí s
tát j
en p
roto
, že
se
to m
ůže
stát
.
„Neb
oj se
, Mař
enko
, sta
rší l
idé
jsou
větš
inou
vel
mi s
labí
a n
emaj
í zu
by. T
a ná
s nes
ní.“
Vyvo
lání
záš
O
dmítn
out o
pačn
ý ná
zor v
yvol
áním
záš
vůč
i pr
o s
tran
ě.
„Lžo
u. N
echtěl
a jse
m je
sníst
,“ há
jila
se b
abizn
a. „C
opak
vy
věřít
e ně
kom
u, k
do k
rade
star
ým li
dem
per
ník
ze stře
chy?
“
Důra
z na
pení
zePř
edpo
klad
, že
boha
tstv
í či v
ysok
á ce
na něj
ak n
utně
so
uvise
jí s p
ravd
ivos
tvr
zení
.
„Kdy
ž má
někd
o ce
lý dům
z lu
xusn
ího
pern
íku,
neb
ude
přec
e jís
t dě
.“
Důra
z na
příro
duZd
ůvod
nit t
vrze
ní sr
ovná
ním
s „d
obrý
m“
svět
em
příro
dy.
„Je
napr
osto
nor
mál
ní jí
st li
di. P
odív
ejte
se tř
eba
na v
lky,
těm
lid
ské
mas
o vy
lože
ně ch
utná
.“
Důra
z na
novo
st
Před
pokl
ádat
, že
něco
je le
pší j
en p
roto
, že
je to
no
vé.
„Mám
teď
úžas
nou
novo
u pe
c,“ ch
lubi
la se
ježib
aba,
„nej
de
otevřít
zevn
itř!“
Touž
ebné
přá
ní
Tvrz
ení j
e nu
tně
prav
divé
, neb
oť si
vel
mi s
ilně
přej
eme,
aby
pra
vdiv
é by
lo.
„Nel
ži, ta
k ve
lkou
pec
má
pros
tě je
n na
peč
ení k
anců
!“
Důra
z na
trad
ici
Před
pokl
ádat
, že
něco
je p
ravd
a je
n pr
oto,
že se
to
tak
(úda
jně)
vžd
y dě
lalo
.
„Kdy
ž se
zept
á, k
do jí
to tu
loup
e pe
rníče
k, ta
k ře
kni,
že je
n vě
tříče
k.“ „P
roč?
“ pod
ivil
se Je
níče
k. „T
o ji
uklid
ní,“
odpo
vědě
la
Mař
enka
. „A
neby
lo b
y le
pší p
rostě
mlče
t?“
Důra
z na
obvy
klý
post
upTv
rzen
í je
prav
divé
, pro
tože
se to
tak
obvy
kle
dělá
.
“Půj
dem
e za
svět
ýlke
m, t
am u
rčitě
žijí
něja
cí do
bří l
idé,
kteří
nám
pom
ohou
.“
Důra
z na
rozš
ířený
náz
orTv
rzen
í je
nutně
prav
divé
, neb
oť v
něj
věř
í vět
šina
lidí.
„Sla
dkos
způ
sobu
jí u
dě h
yper
ak v
itu.“
Chy
bné
vyv
ozen
íC
hyb
ná p
říči
na
Om
yl h
azar
dníh
o hr
áče
Před
pokl
ádat
, že
min
ulé
náho
dné
výsle
dky
něja
k ov
livňu
jí bu
douc
í náh
odné
výs
ledk
y.
„Dlo
uho
sem
žádn
é dě
nez
ablo
udily
,“ za
bruč
ela
si je
žibab
a,
„tak
že d
nes n
ebo
zítra
to u
ž jistě
klap
ne.“
Příh
oda
Odm
ítnou
t peč
livě
získa
né a
ověře
né důk
azy
kvůl
i od
lišné
oso
bní z
kuše
nos
či p
říhod
ě.
„Náš
děd
eček
sníd
al p
erní
k ka
ždý
den
a ta
ky n
ebyl
tlus
tý.“
Dvoj
smys
l Po
užít
slovo
ve
dvou
různ
ých
význ
amec
h a
záro
veň
před
pokl
ádat
, že
jde
o je
dnu
a tu
též v
ěc.
„Tak
a te
ď m
i za
tres
t udě
láte
več
eři.“
„No
dobř
e, a
le m
y ne
umím
e vařit
,“ br
ánily
se dě
. Ba
bizn
a se
usm
ála:
„Něj
ak to
vy
mys
líme.“
Klam
ajíc
í vzh
led
Před
pokl
ádat
, že
je-li
něc
o pě
kné,
je to
i pr
avdi
vé.
„V ta
k kr
ásné
chal
oupc
e m
usí b
ydle
t tuz
e ho
dní l
idé.“
Sklá
dání
Př
edpo
klád
at, ž
e vl
astn
ost č
ás j
e zá
roveň
i vla
st-
nos
cel
ku.
„Jse
m si
lněj
ší ne
ž Mař
enka
, jse
m si
lněj
ší ne
ž Jen
íček,“
rado
vala
se
ježib
aba,
„jse
m si
lněj
ší ne
ž obě
dě
.“
Rozděl
ován
í Př
edpo
klád
at, ž
e vl
astn
ost c
elku
je zá
roveň
i vla
st-
nos
kaž
dé je
ho č
ás .
„Per
níko
vá ch
alou
pka
bude
mít
z per
níku
i mříž
e ve
skle
pě.
Proj
íme
se v
en.“
Potv
rzen
í úči
nku
Před
pokl
ádat
, že
pozo
rova
ný úči
nek
moh
l být
vy
volá
n po
uze
jedi
nou
příč
inou
.
„Kdy
ž chc
eme
upéc
t chl
eba,
mus
íme
rozděl
at o
heň
v pe
ci.
Babi
zna
rozděl
ala
oheň
v p
eci,
takž
e bu
de p
éct c
hleb
a. N
emám
e se
čeho
bát
, Mař
enko
.“
Uná
hlen
é zo
becněn
í Vy
vodi
t obe
cný
závě
r z příl
iš m
alé
skup
iny
příp
adů.
„Tak
že te
ď už
, ta
nku
, víš,
že v
šech
ny st
aré
ženy
jsou
ježib
aby,“
za
konč
il sv
é vy
právěn
í Jen
íček.
Vyvr
ácen
í příč
iny
Před
pokl
ádat
, že
když
nen
asta
la příč
ina,
nem
ohlo
do
jít a
ni k
úči
nku.
„Kdy
ž chc
eme
upéc
t chl
eba,
mus
íme
rozděl
at o
heň
v pe
ci. B
a-bi
zna
ale
chle
ba p
éct n
echc
e, ta
kže
v pe
ci n
ení r
ozdě
laný
ohe
ň.
Klid
ně ta
m v
lez,
Mař
enko
.“
Uná
hlen
ý zá
věr
Vyvo
dit z
ávěr
bez
zam
yšle
ní n
ad ji
ným
i mož
ným
i vý
klad
y.
„Aha
, vy
mě
jistě
chce
te zv
ážit,
“ řek
la je
žibab
a, k
dyž s
i sed
ala
na lo
patu
.
Spol
ečně
, ted
y pr
oto
Tvrd
it, že
udá
los
, kt
eré
se v
ysky
tují
záro
veň,
mus
í bý
t v příč
inné
m v
ztah
u.
„Jež
ibab
a je
star
á a
záro
veň
jí dě
. Je
hro
zné,
co st
áří s
člověk
em
prov
ede.“
Uná
hlen
ý ko
mpr
omis
Př
edpo
klád
at, ž
e pr
avdi
vé tv
rzen
í mus
í lež
et něk
de
upro
stře
d m
ezi p
ro k
ladn
ými n
ázor
y.
„Vy řík
áte,
že n
esm
ím sn
íst a
ni je
dnoh
o z v
ás. J
á řík
ám, ž
e vá
s můž
u sn
íst o
ba. T
ak sn
ím je
n je
dnoh
o a
hoto
vo.“
Poté
, ted
y pr
oto
Tvrd
it, že
udá
los
, kt
eré
se v
ysky
tují
po so
bě, m
usí
být v
příč
inné
m v
ztah
u.
„Všim
la si
s, že
vžd
ycky
, kdy
ž dos
tanu
hla
d, je
k jí
dlu
pern
ík?“
Všec
hno,
neb
o ni
c Př
edpo
klád
at, ž
e ne
lze-li
dos
áhno
ut d
okon
aléh
o vý
sledk
u, n
emá
snaž
ení ž
ádný
dob
rý sm
ysl.
„Nem
á sm
ysl t
y dě
hle
dat.
Les j
e př
íliš v
elký
a n
ikdy
ho
nepr
ozko
umám
e ce
lý.“
Přeh
lédn
u s
polečn
é př
íčin
yPř
edpo
klád
at příč
inný
vzt
ah m
ezi d
věm
a ud
álos
tmi,
kter
é jso
u al
e ve
skut
ečno
s v
yvol
ány
udál
os tře
.
„To
je za
jímav
é, že
kdy
ž si j
á dá
m k
obě
du p
erní
k, ty
ho
mus
íš jís
t ta
ky. P
řest
aň se
už p
o m
ně o
piči
t!“
Rela
vizo
vání
O
dmítn
out t
vrze
ní je
n pr
oto,
že „
každ
ý m
á př
ece
svoj
i pra
vdu“
.
„Něk
omu
můž
e pe
čení
dě
přip
adat
nev
hodn
é, a
le já
oso
bně
na
tom
nev
idím
nic
špat
ného
. Je
to věc
vku
su.“
Logi
cký
kruh
Vy
vodi
t závěr
, kte
rý je
stej
ný ja
ko něk
terý
z př
edpo
-kl
adů
argu
men
tu.
„Per
ník
je n
ezdr
avý,
prot
ože
se p
o ně
m tl
oust
ne. A
tlou
stne
se
po něm
pro
to, ž
e je
vel
mi,
ale
velm
i nez
drav
ý,“ p
ouči
la M
ařen
ka
babi
znu.
Rozv
olně
ní p
ravi
dla
Použ
ít ně
jaké
pra
vidl
o př
íliš v
olně
či n
a př
ípad
y, pr
o kt
eré
není
urč
eno.
„Jen
se k
lidně
pos
aďte
na
tu lo
patu
jako
prv
ní,“ ře
kla
Mar
uška
, „s
taří
lidé
se pře
ce m
ají p
ouštět
sedn
out.“
Vytlo
ukán
í klín
u kl
ínem
Př
edpo
klád
at, ž
e ch
yba
můž
e bý
t opr
aven
a jin
ou
chyb
ou.
„Hm
, tak
vy
jste
sněd
li můj
per
níče
k. C
opak
s m
asi
prov
edem
e?
Už to
mám
, teď
sním
já v
ás a
bud
eme
vyro
vnan
í!“
Ob
saho
vé c
hyb
yC
hyb
né ú
toky
Potv
rzov
ací s
lepo
ta
Věno
vat p
ozor
nost
jen
důka
zům
pod
poru
jícím
náš
zá
věr a
pom
íjet p
ro důk
azy.
„Ven
ku d
ost f
ouká
, div
ně to
zaskříp
ělo,
a n
avíc
mi t
o po
tvrd
il i t
en te
nký
hlas
shor
a. A
no, p
erní
k ze
stře
chy
mi s
hodi
l asi
opra
vdu
větř
íček.“
Úče
lové
dop
lněn
í Do
plni
t dílč
í neo
věře
né č
i vym
yšle
né pře
dpok
lady
ve
snaz
e za
chrá
nit s
vůj a
rgum
ent.
„Mus
ím v
ás sn
íst, n
emám
tady
už v
ůbec
nic
k jí
dlu,
“ tvr
dila
ba
bizn
a. „
A co
ten
pern
ík v
šude
kol
em?“
div
ily se
dě
. „P
erní
k ne
ní jí
dlo,
nýb
rž p
amlse
k,“ o
dsek
la.
Úto
k na
nez
ávis
lost
mlu
včíh
o O
dmítn
out z
ávěr
pro
str
any
jen
prot
o, že
by
tako
vý
závě
r byl
pro
pro
str
anu
výho
dný.
„Ty
dě s
i to
celé
vym
ysle
ly. C
htěj
í mě
posla
t do
věze
ní, a
by si
m
ohly
v p
erní
kové
chal
oupc
e ot
evřít
vla
stní
pro
dejn
u.“
Úto
k na
oso
bu
Před
ložit
nes
ouvi
sejíc
í výh
rady
vůč
i pro
str
aně,
ni
koli
vůči
jejím
u ar
gum
entu
.
„Nik
dy b
ych
nevěřil
člověk
u, k
terý
má
na n
ose
brad
avici
s c
hlup
em.“
Zam
lčen
í Zá
měr
ně p
omin
out d
ůkaz
y, kt
eré
by o
dpor
oval
y na
šem
u zá
věru
.
„Bud
u pé
ct ch
leba
a v
y m
y bu
dete
pom
áhat
. Toh
o po
rcov
acíh
o no
že si
nev
šímej
te, t
en zd
e m
ám k
vůli
myš
ím.“
Lež
Vědo
mě
tvrz
ená
nepr
avda
, zpr
avid
la o
pako
vaná
.
„Jse
m v
eget
ariá
nka,
“ zas
kuhr
ala
babi
zna.
Úto
k na
pův
od tv
rzen
í O
dmítn
out t
vrze
ní k
vůli
tom
u, k
de se
vza
lo č
i kdo
ho
půvo
dně
zast
ával
.
„Peč
ení dě
je
přek
onan
ý zv
yk, s
e kt
erým
kdy
si př
išly
jezin
ky. T
eď
je ji
ná d
oba,
teď
jíme
zvířa
ta.“
Nev
yvra
teln
ost
Tvrd
it ně
co, c
o ne
lze n
ijak
smys
lupl
ně v
yvrá
t či
po
tvrd
it.
„Ta
babi
zna
je u
rčitě
uhr
anut
á, p
roto
nás
chce
sníst
.“
Nel
icho
vé
zařa
zení
O
dmítn
out t
vrze
ní p
roto
, že
je p
odob
né st
anov
isku
nežá
douc
í oso
by n
ebo
skup
iny.
„I če
r ří
kají,
že u
loup
nout
si tr
ochu
per
níčk
u ni
kom
u ne
ublíž
í.“
Svůd
ná n
ázor
nost
Po
psat
okr
ajov
ou u
dálo
st b
arvi
tě a
s de
taily
, kte
ré
maj
í vzb
udit
zdán
í, že
jde
o ob
vykl
ý st
av věc
í.
„Kdy
ž nám
dom
a vž
dyck
y v
sobo
tu p
o ob
ědě
ta n
ek u
kazo
val,
jak
se n
a lo
patu
sedá
, rád
říka
l, že
to se
zavř
eným
a oč
ima
pros
tě
nejd
e. A
vy
že b
yste
to d
okáz
ala
i pos
lepu
?“
Přes
unu
důk
azní
ho bře
men
eO
dmítn
out h
ájit
své
tvrz
ení a
pře
dpok
láda
t, že
háj
it by
se m
ěla
pro
str
ana.
„Ta
nku
, ta
babi
zna
nás c
htěl
a sn
íst! A
ť dok
áže,
že to
nen
í pr
avda
!“
Odv
eden
í poz
orno
s
Před
ložit
nes
ouvi
sejíc
í dův
ody,
fakt
a a
tvrz
ení s
cíle
m
zmás
t pro
str
anu.
„Jen
se p
osaď
te, s
taře
nko.
Ta lo
pata
je k
rásně
vyře
záva
ná. Č
etl
jsem
, že
se n
a ní
sedí
mno
hem
poh
odlněj
i než
na
mot
yce.
Vy
jste
zhub
la?“
Figu
rína*
Vy
tvoř
it zk
resle
nou
a os
labe
nou
verz
i arg
umen
tu
pro
str
any,
ten
pak
odm
ítnou
t.
„Dě
se
prý
nejí,
pro
tože
je to
pro
přír
odě.
To b
ych
si ja
ko m
ěla
i pře
stat
čis
t zu
by, p
roto
že či
sté
zuby
jsou
pro
přír
odě?
!“
*) Pův
odní
ang
lický
náz
ev té
to c
hyby
(str
aw m
an)
odka
zuje
ke
cvič
ným
fi gu
rínám
, na
kter
ých
vojá
ci
trén
ují ú
toky
, a k
teré
jsou
jen
nepo
hybl
ivým
i, sla
bým
i ver
zem
i sku
tečn
ých
pro
vní
ků.
Chyb
né d
ilem
a Př
edlo
žit d
vě ře
šení
jako
jedi
ná m
ožná
, byť
ve
skut
ečno
s e
xist
ují i
jiná
řeše
ní.
„Buď
vás
oba
rych
le a
bez
bole
stně
upe
ču, n
ebo
vás v
ykrm
ím
pern
íkem
tak,
že b
udet
e ob
ézní
a za
hyne
te p
omal
u ve
stra
šnýc
h m
ukác
h. Ta
k si
vybe
rte.“
Kluz
ký sv
ah
Před
pokl
ádat
, že
drob
ná zm
ěna
na za
čátk
u m
usí n
ut-
ně v
ést k
řetě
zci s
ouvi
sejíc
ích
nežá
douc
ích
důsle
dků.
„Jen
íčku
, nej
ez te
n pe
rník
. Sní
š jed
en d
va, z
achu
tná
to
a ne
ž se
nad
ějem
e, zb
aš š
té st
aré
paní
celo
u je
jí ch
alou
pku.
Kde
pak
bu
de b
ydle
t?!“
... je
nom
vol
it ne
stač
í.
Konc
ept a
grafi k
a: D
avid
McC
andl
ess @
info
rma
oni
sbea
u fu
l.net
Česk
ý př
ekla
d: P
hDr.
Mar
ek P
icha
, Ph.
D.
h p
://w
ww
.obc
ansk
evzd
elav
ani.c
z/ar
gum
enta
cni-f
auly