_____________________________________ Ostravsk univerzita v Ostrav Katedra historie Filozofick fakulty Semin latinskho jazyka a kultury

Vbr anotovan bibliografie Vbr anotovan bibliografie (2000-2007) (2000-2007)Pruka pro studujc latiny a djin antickho starovku

ANTICK STAROVK

Sestavil Igor LISOV za pispn autorskho kolektivu Ostrava Repronis 2008Rukopis lektorovali: PhDr. Lubor KYSUAN, Ph.D., Doc. PhDr. Miroslav SAPK, Ph.D., Mgr. Kamil HARVNEK Igor Lisov, 2008 Filozofick fakulta Ostravsk univerzity v Ostrav, 2008

ISBN 978-80-7368-480-8

OBSAHvodem

1/ Psemn tradice: texty a bdn 2/ Archeologick pamtky, umn 3/ Politika, hospodstv a sociln vztahy ve starovku (Egypt a ecko) 4/ Djinn vvoj starovkho ma a provinci 5/ Barbaricum 6/ Kadodenn kultura (relie) 7/ Duchovn kultura starovku(mytologie, nboenstv a filozofie)

8/ Slovnky a encyklopedie 9/ Pruky a skripta 10/ Populrn vdeck literatura 11/ Odborn sbornky, bibliografie a historiografick publikace 12/ Odkaz antiky dneku. VariaPlohy: Strun esk bibliografie antiky

Bilance periodickho sbornku RELATIONES BVDVICENSES za lta I, 2001 IV, 2006, .1-6

Pehled vvoje evropsk vdy o antickm starovku: od renesance do posledn tvrtiny 19. stol.

Rejstk jmenautor a editor recenzovanch publikac

2

vodemJak je znmo, prvn bibliografickou prac tkajc se klasickch studi urenou pro irokou veejnost, byl spis prof. Karla Svobody, jeho st byla zveejnna jako ploha List filologickch (70, 1946; 71, 1947) a pozdji vyla jako pokraovn i ve form knin publikace (za l. 1901-1950). Na tuto innost K. Svobody navzala svou prac bibliografick komise Kabinetu pro studia eck, msk a latinsk SAV vedena Dr. Ladislavem Vidmanem. Jet za ivota L. Vidmana, a pak po jeho smrti, vyly dal svazky Bibliografie, jejich vydn uskutenil asopis Zprvy JKF (viz Strun esk bibliografie antiky: Menerva 1999, . 2, s. 116119). Velice uitenou pro studenty a milovnky antiky se stala publikace Nae literatura o antice (Praha 1992). Tato anotovan bibliografie je vak ji ponkud zastaral. Nabzen pruka je urena pro studujc latiny a djin starovku, me bt tak uiten zjemcm o antiku, uitelm a studentm stednch kol. Jejm clem je seznmit tene s novinkami za poslednch deset let v oblasti vd o antice a tak poskytnout orientaci ve smrech a charakteru bdn jak u ns, tak i v zahrani. Nen vak plnm a systematickm pehledem veker literatury. Pro zvdav tene, kte si pej rozit sv poznatky, doporuujeme svtoznmou bibliografickou roenku ANN PHILOLOGIQUE. Bibliographie critique et analytique de antiquit Grco-Latine (fonde par J. Marouzeau, continue par J. Ernst), vydvanou Socit internationale de bibliographie classique v Pai (LES BELLES LETTRES). Viz tak strunou poznmku o bibliografii o antickm starovku u ns a v zahrani v Menerv 1999, 2, s. 116-119; 2001, 4, s. 150-152. Milovnkm internetu doporuuji uiten universln vydn Bibliotheca Classica Selecta (http://blogofil.blogspot.com/2007/10/bibliotheca-classica-selecta-universit.html). Chtl bych na tomto mst podkovat vem, kte se obtav podleli na sestaven tto pruky, a tak recenzentm za jejich peliv prohldnut celho textu. V Ostrav prosinec 2007, igor.lisovy@osu.cz

Havrit aquam cribro, qui vult scire sine libro

3

1/ Psemn tradice: texty a bdn ARISTOTELS: Athnsk stava. Peloil Pavel OLIVA, Praha: Arista Baset 2004, 173 str. (Antick knihovna, sv. 73)

Pot, co jsme v loskm roce byli poteni pekladem Dmosthenovch e od prof. P. Olivy, dostv se nm do rukou jeho nov peklad Aristotelovy Athnsk stavy. Tmto se tento vznamn badatel o djinch a kultue antickho starovku zapsal do sn slvy eskch pekladatel a dky nmu mme k dispozici novou interpretaci (prvn pat J. Prakovi, 1900) Aristotelovch uvaovn o sttnm zzen athnskho mstskho sttu v dob jeho rozkvtu. Jako ploha je do publikace zaazen peklad zlomk ztracen vodn sti stavy a vtah z dla Hrakleida Lemba. V kontextu Aristotelova dla chci zdraznit rozshlou poznmkovou plohu (s. 83-165) napomhajc nezkuenm tenm ponoit se do hloubky Aristitelovch mylenek. Uitenm je i rejstk jmen. Zbv dodat, e kniha vyla jako 73. svazek u ns proslul Antick knihovny (oblku navrhl K. Karcz).[m.sap Minerva 1, 2005]

Aristotels o archontech (Athnsk stava 56,2 59). ryvek z pekladu Pavla Olivy:(2) Archn ihned po nastoupen do adu nejprve vyd prohlen, e kad podr svj majetek, kter ml ped jeho nstupem do adu, a bude s nm svobodn nakldat a do ukonen jeho edn innosti. (3) Potom ustanov jako chorgy pro tragedie ti nejbohat mue ze vech Athan. Dve ustanovoval tak pt chorg pro komedie, nyn je vak uruj fly. Pak obdr jmna chorg ure-

4

nch flami pro musk a chlapeck sbory a pro komedie o dionsich i pro musk a chlapeck sbory o tharglich. Pro dionsie je to po jednom chorgovi z kad fly, pro tharglie po jednom ze dvou fl, piem kad z obou ryl je uruje stdav. Pro tyto chorgy zaizuje vmny majetku a pedkld soudu nmitky, jestlie nkdo prohls, e ji tuto leitrgii vykonval dve, nebo e je od n osvobozen, jeliko vykonal jinou leitrgii a jet mu neuplynula doba osvobozen od leitrgie, nebo e jet nedoshl poadovanho vku. Chorgos pro chlapeck sbory mus bt toti star tyiceti let. Archn stanov tak chorgy pro Dlos a vdce poselstva pro ticetiveslici, kter tam veze mlad mue. (4) Peuje tak o prvody, a to o prvod k poct Asklpia, kdy zasvcenci zstvaj uvnit svatyn, a o prvod o velkch dionsich spolen s deseti dohliteli, kter dve lid volil a oni zajiovali nklady na prvod z vlastnch prostedk. Nyn je vak lid uruje losem a dv jim na vystrojen prvodu sto min. (5) Archn tak peuje o prvod o tharglich a o prvod k poct Dia Stra. d i zvod o dionsich a o tharglich. O tyto slavnosti tedy peuje. (6) Obracej se na nho pi veejnch i soukromch alobch, kter pedbn posuzuje a pedkld soudu, a to aloby pro patn zachzen s rodii (ty me podat kad, kdo chce, bez obavy z trestu), pro patn zachzen se sirotky (ty jsou proti porunkm), pro patn zachzen s ddikou (ty jsou proti porunkm a manelm), pro patn zachzen s majetkem sirotk (i ty jsou proti porunkm), aloby pro nepetnost, jestlie nkdo nkoho obvin, e z nepetnosti rozhazuje svj majetek, aloby pro vbr datt, jestlie nkdo nechce rozdlit spolen majetek, aloby na ustanoven porunk a vzjemn spory o porunictv, aloby na pedloen dokument na toho, kdo se sm zapsal jako porunk, a aloby na rozhodnut o ddictv a ddikch. (7) Peuje tak o sirotky, o ddiky a o eny, kter po muov smrti tvrd, e jsou thotn. Je oprvnn tm, kte se provin, uloit pokutu nebo ppad pedloit soudu. Pronajm tak statky sirotk a ddiek, kterm jet nen trnct let, a pijm na to zstavy. Jestlie porunci nedvaj dtem prostedky na vivu, vymh je na nich. 57. O tyto zleitosti peuje archn. Basileus peuje pedn o mystria spolen s dohliteli, kter vol lid, a to dva ze vech Athan, jednoho z Eumolpovc a jednoho z Krk. Dle peuje o dionsie u Lnaia, kter se skldaj z prvodu a ze zvodu. Prvod zajiuje basileus spolen s dohliteli, zvod pod jen basileus. Ten tak pod veker pochodov zvody a d tak, mono ci, veker starobyl obti. (2) Obracej se na nho pi veejnch alobch z bezbonosti, a jestlie nkdo vede s nkm spor o knsk ad. On tak rozhoduje veker spory mezi rody a knmi o nboenskch zleitostech. Obracej se na nho i ve vech soukromch alobch pro vradu a on tak oznamuje, e pachatel je zbaven zkonnch prv. (3) aloby pro vradu a porann, jestlie nkdo nkoho mysln zabije nebo poran, a tak aloby pro travistv, jestlie nkdo nkoho usmrt podnm jedu, a pro hstv se konaj ped areopagem. Jen tyto ppady toti soud rada na Areov pahorku. aloby pro nemysln zabit, pro navdn k vrad a pro usmrcen otroka, metoika nebo cizince rozhoduje soud u Palladia. Jestlie se nkdo pizn k vrad, ale tvrd, e jednal v souladu se zkony, napklad kdy pistihl cizolonka, kdy zabil nedopatenm ve vlce spolubojovnka, nebo pi atletickm zpolen soupee, kon se soud u Delfnia. Jestlie nkdo pobv ve vyhnanstv pro svj in, kter je mono usmit, a je obalovn, e nkoho zabil nebo poranil, kon se soud v okrsku Freata. Obalovan se obhajuje na lodi zakotven pi pobe. (4) Krom ppad projednvanch areopagem soud tyto aloby mui stanoven losem. Uvd je basileus a soud se kon v posvtnm okrsku pod irm nebem. A kdy basileus zased na soudu, odkld svj vnec. Obalovan je po celou dobu vylouen ze svatyn a zkon mu dokonce nedovoluje vkroit na agoru. Potom vak vstoup do svatyn a obhajuje se. Kdy nen znmo, kdo in

5

spchal, pod se aloba na neznmho pachatele. Basileus a fylobasileov soud tak aloby na neiv pedmty a na zvata. 58. Polemarchos uctv obtmi Artemidu Agroteru a Enalia, pod pohebn hry k poct padlch ve vlce a provd obady na poest Harmodia a Aristogeitona. (2) Obracej se na nho jen se soukrommi alobami, kter se tkaj metoik, isotel a proxen. Mus aloby pijmout, rozdlit na deset st a kad fle pidlit jednu st. Soudci psobc ve fle je mus odevzdat diaittm. (3) Sm polemarchos pedkld soudu aloby na proputnce, kte opustili sv ochrnce, na metoiky, kte nemaj ochrnce, a aloby o ddictv a ddikch tkajc se metoik. Tak ostatn zleitosti, kter vyizuje pro obany archn, vyizuje pro metoiky polemarchos. 59. Thesmotheti jsou pedn odpovdn za stanoven dn, v kterch maj soudy zasedat a dle za pidlen soud ednkm. Jak jim je toti pidl, tak je uvaj. (2) Sdluj tak soudu eisangelie pedloen na snmu, odsouzen pijat na snmu, veker stnosti a aloby o protizkonnm jednn a o nvrhu neprospnho zkona, aloby proti proedrm, proti pedsedm a aloby na sloen t stratgy. (3) Pipadaj jim i veejn aloby, pi nich se skld poplatek, aloby pro pedstrn obanstv a pro platky pi pedstrn obanstv, jestlie se nkdo platky vyhne odsouzen pro pedstrn obanstv, aloby pro udavastv, pro platky, pro neoprvnn zapsn obana do seznamu dlunk, pro neoprvnn uvdn za svdka, pro zmrn nevymazn ze seznamu dlunk, pro neoprvnn vymazn ze seznamu dlunk a aloby pro cizolostv. (4) Pedkldaj soudu tak provovn vech ednk, nroky na obanstv, kter dmoti zamtli, a odsouzen rozhodnut radou. (5) Pedkldaj soudu i soukrom aloby tkajc se obchodnch zleitost a tby v dolech i aloby proti otrokm, jestlie nkdo z nich uraz svobodnho. Pidluj tak losem ednkm soudy pro soukrom i veejn aloby. (6) Potvrzuj t smlouvy s jinmi obcemi a pedkldaj soudu aloby, kter vznikly na zklad tchto smluv, a aloby pro kiv svdectv ped areopagem. (7) Vech devt archont a jako dest psa thesmothet uruj losem soudce, kad pro svou flu.

6

DMOSTHENS: ei na snmu. Z eckho originlu peloil, pedmluvu a poznmky napsal Pavel OLIVA, Praha: ARISTA BASET 2002, 231 str. (Antick knihovna, sv. 70)

esk peklad Dmosthena poprv spatil svtlo svta v druh polovin 19. stolet dky E. Novotnmu a J. V. Zahradnkovi. Na jejich dlo navzal svou publikac peklad F. Stiebitz (1940). Po tto dlouh pestvce se nm dostv do rukou hlas athnskho enka v interpretaci vznamnho badatele djin a kultury antickho starovku, pekladatele a populariztora antiky, prof. Pavla Olivy. Publikace se d rozdlit do t zkladnch st: pedmluvy (s. 7-53), pekladu Dmosthenovch e na snmu a detailnch poznmek (s. 194-226). Upozornm na prvn st knihy, pedmluvu, je je napsna s pedantizmem a erudic charakteristickmi pro P. Olivu. Doteme se zde nejen o Dmosthenovi jako enkovi a politikovi (vod typick pro kad vydn Antick knihovny), nbr i o osudu Dmosthena v historii. Je zde uvedena bibliografie (s. 5-46) a strun charakteristika souboru Dmosthenovch e. Tmto se publikace stv jakmsi vzorem pro dal svazky Antick knihovny, jej nov vydn inicioval a svou redaktorskou prac i podporuje Dr. Josef matlk (vydavatelstv ARISTA). Peloen spisy: e o symmorich (XIV), e za Megalopolity (XVI), e za svobodu Rhoan (XV), Prvn e proti Filipovi (IV), e o sprv financ (XIII), Prvn olynthsk e (I), Druh olynthsk e (II), Tet olynthsk e (III), e o mru (V), Druh e proti Filipovi (VI), e o zleitostech na Chersonsu (VIII), Tet e proti Filipovi (IX), tvrt e proti Filipovi (X).[i.lis Amfora 2, 2005]

Toto vydn Palaifatovch neuvitelnch pbh do etiny peloila Irena Radov (Praha, Koniasch Press, 2005)

7

Marcus TULLIUS CICERO: Listy ptelm, I. Vybral, peloil, pedmluvu (Marcus Tullius Cicero a jeho korespondence) a poznmky napsal Vclav MAREK, Praha: ARISTA 2001, 567 str. (Antick knihovna, sv. 61)

61. svazek Antick knihovny, kter je vnovan Ciceronovm listm, pipravil jeden z pednch eskch znalc Ciceronova dla1. Do svazku je zahrnuto 196 dopis Cicerona, uspodanch chronologicky, a to od listopadu 68 po prosinec 50 p. Kr. Poskytuj nm obrovsk pramenn materil z Ciceronova ivota, jeho sttn a politick innosti. Jsou tak cennm zdrojem poznn mskch reli tto doby. O tom nedvousmysln poznamenv i sm pekladatel, jen je tak autorem pozoruhodnho vodnho lnku. V r. 51, uvd V. Marek (s. 24-25), dostv Cicero po zvltnm usnesen sentu ron poven sprvou provincie Kilikie v hodnosti prokonsula. Tento mimodn kol pijm ukznn, ale s nechut a s obavami, protoe vchodn provincie jsou vystavny monm tokm Parth, kte zeslili svj tlak po Crassov porce u Karrh v r. 53. Jako kdysi na Siclii, ponal si Cicero nezitn a spravedliv i v Kilikii.

Dodejme k tomu, e se Cicero na vchod osvdil i jako talentovan vojevdce. K tomu je zapoteb pest si knihu dopis. Prv v nich je zaznamenn obraz enka, politika a otce rodiny ponkud v jin rovin, ne jsme si zvykli ze kolnch uebnic, kterou s patinou hloubkou a erudic tlumoil do etiny pekladatel.[i.lis Amfora 2, 2005]

1 Svho asu se podlel na vydn jeho spisu ve znmm vydavatelstv Teubner Verlag srov. M. Tulli Ciceronis scripta quae manserunt omnia. Fasc. 16. Orationes de lege agraria. Oratio pro C. Rabirio perduellonis reo. Ed. V. Marek, Leipzig, Teubner 1983.

8

Lucius Annaeus SENECA: O duevnm klidu. Z lat. originl peloil, pedmluvou a poznmkami opatil Vclav BAHNK, Praha: Arista/Baset 2004, 395 str.

Pot, co Antick knihovna vydala Vbory z list Luciliovi (1969, 1984) a souboru O dobrodinch (1991), svtlo svta spatila reedice dalch Senekovch spis, nap. O hnvu, O blaenm ivot, O krtkosti ivota, O stlosti mudrce, O laskavosti aj. Jsou zde zaazeny proslul satira Apokolyntza a na 70 epigram. Tmto pdem mme k dispozici ndhernou zkladnu pro studium nzor Seneky Mladho (4 p. Kr. - 65 po Kr.), vychovatele budoucho csae Nerona.

tvrt svazek Senekova dla v Antick knihovn vyel v pi znmho klasickho filologa a redaktora tto edice Josefa matlka. Ve vydavatelstv Arista ji vyly Listy filologick a Eirene, vyly i historiografick publikace (Dialogy s profesorem P. Olivou, Z djin vdy o antickm starovku), co docela jasn poukzalo skeptikm a nihilistm na to, e antika vdy plnila a dle vykonv dleitou osvcenskou a humanizujc funkci na spolenosti.[m.sap Amfora 2, 2005]

Apte dictum: ivot se dl na ti obdob: co bylo, co je a co bude. To z nich, kter provme, je krtk, kter budeme provat, je pochybn, kter jsme proili, je jist.L. Annaeus Seneca, O krtkosti ivota X

9

MACROBIUS: Saturnlie. Pel. J. Hlavek, vbor a pedmluva Matin C. Putna, Praha: Herrmann & synov 2002, 403 str.

Publikaci uvd rozshl sta Svt poslednch pohan v zrcadle Macrobiovch saturnli M. C. Putny (s. 7-67), dle nsleduje vbor peklad z I, III, IV, V a VII knih Saturnli a edin poznmka. Sm text poskytuje pro tene, pedevm pro studenty, bohat informan materil pro poznn kultury antickho starovku. Pozoruhodn jsou napklad Macrobiovy mylenky o tyech typech enickho umn (V, 1), o roku a kalendi u man (I, 12-15) a o stolovn (I,7; III, 13, 17, 19). Zajmav je tak spisovatelv nzor na rodinu, konkubny a manelky, na vznamy nkterch jmen apod. Cel spis je tak dleitm zdrojem pro poznn pozdnpohanskho mylen a jeho snah o nvrat k bval identit.[m.sap Amfora 2, 2005]

Ammianus Marcellinus: Djiny msk e za soumraku antiky. Z lat. originl Ammiani Marcellini Rerum gestarum libri qui supersunt, I-II peloil, pedmluvu i historick vod napsal a rejstk s poznmkami pipojil prof. PhDr. Josef EKA, DrSc. Praha, Arista/Baset 2002, 850 str. (Antick knihovna, sv. 69; 2., pepracovan vydn).

Peklad Ammiana Marcellina, jen vyel v reedici emeritnho profesora MU v Brn, Josefa eky prvn vydn je publikovno v nakladatelstv Odeon roku 1975 se v docela krtk dob stal bibliografickou raritou. Prv dky tomuto vynikajcmu eskmu Marcellinovi irok veejnost i studenti zskali vzcnou informaci o pozdn csaskm historickm dn. Nezasvcen tene chci upozornit, aby si pi ten tohoto vydn vimli drobnch, ale podstatnch chyb, na n mne prof. J. eka laskav upozornil (disponuji vtiskem od autora s opravami textu).2 Abych zbyten nezabral plochu, upozornm, e veker chyby jsou zveejnny v Minerv 2, 2006.[i.lis]

Ammianus Marcellinus o Nilu a egyptsk zemi (Djiny XXII, 15, 9 31). ryvek z pekladu Josefa eky:(9) Nil protk krajinami aithiopskmi, a jakmile setese rzn jmna, kter mu pi jeho pouti svtem daly peetn nrody, t se z pebohat vzedmutch vod a dostv se ke kataraktm, to jest srznm peejm, a pekotem se pes n spe t ne tee. Proto kdysi nutnost pimla v sousedstv sdlc Aty, jim stl hukot oslabil sluch, vysthovat se do klidnjch mst. (10) Potom tee Nil pomaleji a sedmi stmi, z nich jednotliv sktaj uitek i vzhled trvale tekoucch ek, se vlv do moe, ani je v Egypt zesilovn njakmi ptoky. Krom velmi mnoha tok, vyboujcch z hlavnho koryta a vtkajcch do jinch, tm stejnch jeho ramen, je sedm ei splavnch a plnch vlnc se vody. Sta jim dali nsledujc jmna: Hraklejsk, Sebennytsk, Bolbitsk, Pathmitsk, Mendsk, Tanitsk a Plsijsk.2

Viz recenzi na tento peklad profesora Jana Buriana v Relationes Budvicenses 3, 2002, 214-

215.

10

(11) Nil, jen m svj potek nkde tam, jak bylo eeno, uhn pak z bain a ke kataraktm a vytv mnoho ostrov, z nich pr se nkter thnou na tak dlouh vzdlenosti, e je v jednotlivch ppadech eka opout st tetho dne. (12) Mezi nimi jsou dva ostrovy slavn, Mero a Delta, nazvan tmto slovem vstin podle tvaru trojhelnkovho psmene. Kdy se slunce zane pesouvat pes souhvzd Raka, vzrst eka a po jeho pechod do souhvzd Vah a tee sto dn s vysoko zvednutou hladinou, nae se zmenuje, a kdy se spousty vod zten, objevuj se v mstech pedtm pstupnch jen lomi pln sjzdn na koni. (13) Kdy se Nil pespli rozleje, zavinuje kodu, a nerodu takt zpsobuje, vystoup-li mlo. Prom-li toti nadmrnm mnostvm vivch proud zemi pli dlouho, zdruje obdlvn pol, kdeto pi malm mnostv vody hroz neplodnou setbou. dn z vlastnk pdy si nikdy nepl, aby se Nil zvedl ve ne estnct loket. A jestlie to dopadne pimen, vyrostou semena, zaset do velerodn pdy, s prstkem tm sedmdestinsobnm. A ze vech ek jedin Nil nevydechuje dn mln vpary. (14) Egypt tak oplv mnoha ivoichy. Jsou mezi nimi zvata pozemsk i vodn, a jin ij na zemi i v mokinch, a proto se nazvaj amfibickmi. Na suchch mstech se popsaj gazely, buvoli a spinturnicia, smn pro svou celkovou oklivost, i jin obludy, je nem vznam vypotvat. (15) Mezi vodnmi potvorami se v tch krajinch vude v hojnosti vyskytuje krokodl, zl a smrtonosn tvernoec, zvykl na oba ivly. Nem jazyk, hbe pouze horn elist, jeho zuby jsou hebenovit seazeny a vraedn kousajc tlamou chape vytrvale po vem, co se namane. Mlata rod z vajec podobnch husm. (16) Je vyzbrojen drpy, a kdyby ml tak palce, dokzal by svou velikou silou pevrhnout i lo. Obas dosahuje dlky a osmncti loket, v noci odpov na vlnch a ve dne se vyhv na zemi v dve ve svou ki, kterou m tak tuhou, e jeho obrnn zda lze st prorazit stelami z metacch stroj. (17) A akoli tito dravci vdy zle d, mrn se jako by dolo k uzaven njakho pm po sedm obadnch dn, kdy knzi v Memfid oslavuj narozeniny Nilu.Tehdy upoutj ode veho bsnn.

11

(18) Krom tch krokodl, kte zachzej pirozenou smrt, jsou jedni rozprvni zespod na mkkm bichu pilovitmi hbetnmi hebeny dravch ryb, je podobn delfnm iv ve jmenovan eka, kdeto druz hynou takovouto zhubou. (19) Zatmco mal ptek trochilus lap po drobecch jdel a lisn poletuje kolem lecho dravce, imr ho drdiv po tvch a dostv se a do samho sousedstv jeho chtnu. Kdy toto ponn uz enhydros, druh to ichneumonu, pronikne do tlamy ped ptkem oteven, poplen aludek, roztrh troby a proraz ven. (20) Krokodl je nestvra odvn vi plachm tvorm,ale zvt-li nkoho odvnho,je velmi bojcn. Na zemi oste vid a po tyi zimn msce pr nepov dnho pokrmu. (21) V onch krajinch se rod tak hroi, nejchytej ze vech ivoich postrdajcch rozum. Maj jako kon..., ale dvojklan paznehty a krtk ocasy. O jejich dvtipnosti sta zatm uvst dva doklady. (22) Tato obluda si zizuje doupata ve vysokm rkos, pro plinou hou takka temnm, a s nruivou ostraitost ste svj klid. Pi vhodn pleitosti pak vychz spsat osen. A kdykoli se, ji nacpan, zane vracet, vyzna mnoho cestiek obrcenmi stopami, aby zken lovci nesledovali smr jedin pm cesty a aby ji po jejm nalezen bez nesnz nesklli. (23) Hroch se rovn, kdy po nadmut bicha plinou nenasytnost zmaltn, vl stehny i holenmi po erstv useknutch ttinch, aby si poranil nohy a aby mu, pecpanmu rdlem, krvcen ulevilo. A porann sti tla si potr bltem, pokud se rny nezajizv. (24) Tyto dve podivuhodn zvltnosti mezi zvaty uvidl lid poprv za aedility Scaurovy, to jest otce onoho Scaura, pi jeho obhajob pikazuje Tullius Cicero Sardm, aby i oni souhlasili s mnnm celho svta o tto vzneen rodin. Od t doby sem byli hroi po mnoho vku asto doveni, ale nyn je nelze nikde nalzt, nebo znechuceni mnostvm pronsledovatel byli dohnni, jak se domnvaj a kaj obyvatel tch krajin, vysthovat se k Blemmym. (25) Mezi egyptskmi ptky, jejich rozmanitost nelze vyjdit dnm slem, je posvtn a oblben ibis. Uiten je tm, e do svch hnzdeek pin k jdlu vajka had a zpsobuje tak, e smrtonosn pery hubenm idnou. (26) Tito prci napadaj tak hejna kdlatch had, kte se vynouj z arabskch mol plodce zhoubn jedy, a jet dve ne opust sv zem, je pemhaj ve vzdunch ptkch a poraj. O tchto ptcch jsme se dovdli, e mlata rod zobkem. (27) Egypt iv tak nespoetn plazy, nad vekerou mru zhoubn dc: basilisky, amfisbainy, skytaly, akontie, dipsady, zmije a velmi mnoho jinch. Ale nade vechny svou velikost i krsou npadn vynik had aspis, jen nikdy dobrovoln nevychz z nilskho proudu.

Nil v okol Luxoru (foto i.lis)

12

Aurelius AUGUSTINUS: man. lovk. Svtec. vodn studie a peklad Radislava HOKA, Praha: Vyehrad 2000, 351 str.

V prvn sti knihy univ. profesor Radislav Hoek, znm naim tenm jako vynikajc pekladatel Platonovy stavy, pibliuje pehled Augustinova ivotopisu (s. 10-32), pojednv o Augustinovi jako bsnkovi (s. 33-41), mluv o filozofickm ddictv ecka a novch vkladech Boha Augustinem (s. 42-49), o nboenstv msk Afriky a tak o vztahu Augustina k manichejcm (s. 50-67) a konen o Augustinov dmonologii (s. 68-76). Augustinv ivotopis autor probr na bohatm pozad etnosocilnho a nboenskho dn jeho doby. Pozoruhodnm je pvod Augustina: jeho otec Aurelius Patricius, pochzejc z msk osady (municipium) Hippo Regius byl nekesan, matka Monika byla pravdpodobn Afrianka nadmru oddan kesanka, co vedlo obas k napjatm rodinnm konfliktm. Bouila i cel Afrika. V tto zemi, pesnji v Thagaste (dn. Sk Ahras v Alrsku) se budouc vrozvst narodil 13. listopadu 354 po Kr. a zemel 28. srpna 430 v obleenm Vandaly Hippo Regiu.

Druh st knihy je uvedena peklady tchto Augustinovch spis: Augustin Nebridovi, Proti Felikovi, O svobodnm rozhodovn. Dle jsou zde zahrnuty peklady spis alm proti donatovcm, Proti nositeli roztrky Crispinovi, O dobru manelskm, O vtn dmon, Augustin Marcellinovi a Dopis o milosti Bo. V ploze jsou: seznam vybranch jmen a vraz (s. 331-339), udlosti doby Augustinovy (s. 340-343), nejdleitj data z Augustinova ivota (s. 344-345) a tak Augustinem citovan a v vodnch textech zmnn dla (s. 346-351).

[m.sap Amfora 2, 2005]

13

Aurelius Augustinus o manelstv (O dobru manelskm III,3 V,5). ryvek z pekladu Radislava Hoka:Manelstv je spolenost dvou pohlav Nezd se mi, e je tomu tak jen pro rozen dt, nbr i pro samu pirozenou jednotu v odlinm pohlav; jinak by se ani nemluvilo o manelstv u starch lid, zejmna kdy by sv dti ztratili nebo by dn nezplodili: ale v dobrm, tebas letitm manelstv, i kdy u vymizel r mladho vku planouc mezi muem a enou, zstv vztah vzjemn cty mezi manelem a manelkou, a o jsou lep, o to dve se zaali ve vzjemn shod zdrovat tlesnho spojen, a to ne tak, e by to bylo nezbytn, protoe nemohou uskutenit, co chtj, ale e by bylo chvlyhodn ji pedem pestat chtt to, co uskutenit mohou. Jestlie se tedy uchovv vrn cta a navzjem povinn sluba ze strany obojho pohlav, i kdy u ochabuj a tm odumraj oboj dy, tu pece jen vytrvv istota du dn spolu spojench tm upmnj, m je osvdenj, a tm bezpenj, m je neruenj. Manelsk svazky v sob maj i to dobro, e se nedostatek tlesn zdrenlivosti u mladch lid, kter je sm o sob hn, obrac k estnmu kolu plodit potomstvo, aby manelsk spojen vytvoilo ze zla vn nco dobrho, a dle e se potlauje a v jakmsi smyslu cudnji plane tlesn dostivost, nebo ji uvd na pravou mru rodiovsk touha: vdy hav rozko se u manel stv v jakmsi smyslu dstojnou, jestlie mu a ena, kte se k sob pibl, pomlej na to, e jsou otcem a matkou. Manelstv zaruuje dohodu o vrnosti mezi maneli (IV.4) Sem spad i to, e tak pi tom, co manel vi sob pln jako povinnost, i kdy si to nkdy vyaduj pli nemrn a hodn nestdm, maj stejnm dlem vi sob zvazek. Tomuto zvazku dal apotol tak vznamnou prvn npl, e onu moc vyjdil takto (l K 7,4): ena nem prvn moc nad svm tlem, nbr jej mu; podobn vak i mu nem prvn moc nad svm tlem, ale jeho ena. /Ekumen. pekl.: ena nem sv tlo pro sebe, ale pro svho mue. Podobn vak ani mu nem sv tlo pro sebe, ale pro svou enu./ Poruen tohoto zvazku se nazv cizolostv, kdy bu z popudu vlastn rozkoe nebo souhlasem s rozko ciz dochz proti manelsk smlouv k souloi s jinm muem nebo s jinou enou. A tak se poru zvazek, kter je pro dui velkm dobrem, a to i v zleitostech tlesnch a nzkch, a je proto jist, e je teba mu dt pednost i ped tlesnm blahem, na kterm se rovn zakld tenhle ivot: i kdy nepatrn pleva ve srovnn s velkm mnostvm zlata nen tm nim, pece dan slovo, dodrujeme-li je a vzhledem k plev nebo vzhledem ke zlatu, nen mn vznamn proto, e se dodruje u mn vznamn vci. Kdy se vak dan zruky pouv ke spchn hchu, je s podivem, nazv-li se to zrukou; pece vak, jestlie se tak dje proti n sam, stv se, a je jakkoli, sama o sob hor ledae se od n upout proto, aby se z n stala zruka prav a nleit, to znamen, aby se napravil hch tak, e se polep patnost vle. Jako kdyby lovk, kdy by nemohl nkoho oloupit sm, nael ve sv patnosti druha a uzavel s nm dohodu, e to provedou spolen a e se o koist podl, a kdy ten zloin spchali, vechno by si vzal sm. Ten druh je pokozen a nak, e zvazek vi nmu nebyl dodren; avak pi onom nku m sp pomyslet, e pi sprvnm ivot se ml zachovvat zvazek vi lidsk spolenosti, aby se z lovka protiprvn nestala koist, kdy vid, jak nespravedliv vi nmu nebyl dodren zvazek v onom hnm spolen. Takov lovk v obou ppadech proradn m bt ovem posuzovn jako obzvltn niema. Ale kdyby se mu ten spolen zloin znelbil a on by nechtl koist z lupu se svm spolenkem dlit z toho dvodu, aby mohla bt navrcena tomu, komu byla odata, pak by ho ani niema ne-

14

oznail jako niemu. Tak je tedy patn ena, kter poruila manelsk zvazek a pak zachovv vrnost cizolonku; ale je jet hor, nezachovv-li ji ani vi cizolonkovi. A dle, lituje-li sv nemravnosti, vrt-li se k manelsk istot a zpetrh cizolon mluvy a dohody, divil bych se, kdyby ji i sm cizolonk povaoval za naruitelku zvazku. Dleitost vrnosti v manelstv (V.5) Rovn se asto zkoum, zda se m nazvat satkem situace, kdy mu a ena, kte nejsou maneli nkoho jinho, se navzjem spojuj ne kvli plozen potomk, ale pro svou nezdrenlivost jen kvli souloi pi vzjemn dohod, e ani on to nebude dlat s jinou ani ona s jinm. Snad by se to v njakm smyslu mohlo nazvat manelstvm, pokud by se rozhodli udrovat tento svazek a do smrti jednoho z nich, a to za elem plozen potomstva, akoli se pvodn nespojili kvli tomu, a pokud by se tomu nevyhbali e by si bu nepli, aby se jim narodily dti, anebo e by dokonce njakm zlm jednnm zpsobili, e by se nenarodily. Jinak, pi ppadn neptomnosti obojho i jen jedn z tch vc, neshledvm, jak bychom to mohli nazvat satkem. A tak, bude-li mt mu njakou enu jen doasn, ne si bude moci najt jinou, vhodnou bu spoleenskm postavenm nebo majetkem, ji by si vzal jako sob rovnou, je u jen pro toto smlen smilnkem, a to ne s tou, kterou si tou najt, ale prv s tou, s n spv tak, aby s n neml spolen manelsk dl. V dsledku toho je tomu tak i s n, kdy to v a chce a nestoudn se p s tm, s nm nem manelskou smlouvu. Ale zachov-li mu vrnost manelskho loe, a kdy se on oen, nepomysl na satek a nadle je pipravena takovho jednn se zdret, snad bych se ji tak snadno neodvil nazvat cizolonic; ale kdo by ekl, e nehe, kdy by vdl, e m styk s muem, jeho manelkou nen? Ale peje-li si z takovho styku, pokud se tkaj, mt prv jen dti a sn jen nerada to, co se sn pro zplozen potomk, potom je teba tto en dt pednost ped mnohmi manelkami, kter, i kdy nejsou cizolon, asto nut sv mue, i takov, kte si pej t zdrenliv, ke splcen manelsk povinnosti - nikoli z touhy po potomstvu, nbr z dostiv touhy, a uvaj tak svho prva bez zdrenlivosti. Na jejich satcch je dobr prv jen to, e uzavely satek. Satek ovem uzavely k tomu, aby ona dostivost byla uvedena do zkonnho svazku a voln a bez jakchkoli pravidel netkala: sama o sob m toti sklon k nemenmu sexulnmu styku, satek j vak dv zpsob, jak cudn pivdt na svt potomstvo. Vdy a je hanebn vniv se stkat i s manelem, pece jen je estn nechtt se spojit s jinm ne s manelem a nerodit dti ne jen z manela.

Svat AUGUSTIN: O milosti a svobodnm rozhodovn. Odpov Simplicianovi. Peklad St. Sousedk a O. Koupil. vod Tom Machula, Praha: Krystal OP 2000, 144 str.

Poznvn osobnosti Aurelia Augustina bylo u ns po dlouhou dobu spojeno s adou umle vytvench tkost. Osobnost nejvtho crkevnho otce zpadnho kesanskho svta a jeho svtov nzor nezapadaly do oficiln koncepce socialistickho lovka, take prostor, jeho se studiu Augustina dostvalo, byl rznmi zpsoby vymezovn co nejtsnji. S obtemi se v roce 1950 dostval na trh esk peklad O bo obci I, II, Praha (Vyehrad), kter za druh svtov vlky podila Julie Novkov, nae a v dob snenho ideologickho tlaku byl vydn v tehdy populrn edici Portrty celkov pohled na Augustinv ivot a dlo z pera filozofa a pozdjho disidenta Milana Machovce (Svat Augustin, Praha, Orbis 1967).

15

K vznamnm slokm Augustinova mylen nepochybn pat vahy o podstat Bo milosti (gratia Dei) a jej funkci v lidskm ivot, intenzivn diskutovan ji v pozdn antice. Nebylo jist nhodou, e prv k tto problematice se Augustinus obrtil bezprostedn po svm biskupskm svcen spisem Ad Simplicianum (396 po Kr.). Zvanost, ale i sloitost crkevnho uen o milosti nabyla na aktulnosti potkem 5. stol. po Kr. vystoupenm britskho mnicha Pelagia, tvrce prvn velk a skuten originln zpadn hereze (s. 6), s jeho nzory se Augustinus vyrovnval v ad spis, zejmna vak v dle De gratia et libero arbitrio (426/7 po Kr.). Analza Bo milosti se v irm kontextu ukzala bt zce spojena s osvtlenm podlu svobodn lidsk vle a vdomho sil stt se pedmtem tto milosti a doshnout spsy, nebo v negativnm ppad, dobrovoln podstupovat riziko zatracen. Augustinus nahlel Bo milost jako pevnou danost, psobc na lovka od jeho samho zrozen. Naproti tomu se v Pelagiov pojet zdrazuje zjednoduen eeno osobn rozhodnut jednotlivce t kesanskm ivotem, m se posln a vznam milosti fakticky eliminuje. Touto cestou se do diskuse logicky vleovala i otzka predestinace lovka Bo vl, zejmna hranic jeho monost jednat jakkoliv, i hn, ze svho vlastnho svobodnho rozhodnut. V obou vybranch dlech se Augustinus opr jako o nejvy autoritu o vroky Psma; ve svch argumentech projevuje jeho hlubokou znalost a pohotovost podept jm sv zvry. I tento zpsob polemiky vedl nepochybn obrazn eeno k vtzstv Augusttina nad Pelagiem, odsouzenm crkevnmi orgny za kacstv. Vzhledem ke sloitosti probran ltky nen etba pedkldanch dl snadnou zleitost ani v latinskm originle, ani v eskm pekladu. Je proto teba ocenit snahu jeho tvrc piblit teni, u nho z relnch dvod nen mon oekvat hlub speciln znalosti, celkovou problematiku a jej ir souvislosti v hutnm a vcn instruktivnm vodu (T. Machula, s. 5-19). Jeho pozitivnm rysem je i upozornn, e pes veker Augustinovo sil obsahuje jeho teologie Bo milosti z hlediska pravovrnho uen i nkter problematick prvky (s. 16 nn.). Nejzvanj je v tto souvislosti patrn Augustinv nzor, e v zjmu svrchovan spravedlnosti byli ku spse, tedy k asti na milosti, predestinovni pouze vyvolen: Hipponsk biskup tm vr kln do Boho lidu a zavd nepijatelnou dualitu (s. 18). Peklad vybranch spis je dlem St. Sousedka a O. Koupila. Jejich snahou bylo petlumoit latinsk text zpsobem srozumitelnm, v danch monostech tivm a pedevm pesnm z hlediska teologick terminologie. Je zejm, e prv pi pekladu se mohli svmi znalostmi aktivn podlet i dal spolupracovnci (J. Provecho OSA, Zd. Grnick OP, B. Mohelnk OP a T. Pospil OP). Autorem vydavatelsk poznmky je P. Mare (s. 140 n.).[j.bur Amfora 2, 2005]

Sulpicius SEVERUS: ivot svatho Martina. Peklad Pavel RYNE, pedmluva a koment Martin C. PUTNA, Praha: Herrmann a synov 2003, 212 str.

Nenpadn svazek, kter vychz v edici Posledn man zen Martinem C. Putnou, otevr dnenmu eskmu teni brnu do irokho svta latinsk hagiografie. Ji tato skutenost ukazuje na mimodn kulturnhistorick vznam tohoto svazku, a to u jen z toho dvodu, e ivotopisy svatch v uplynulch desetiletch nepatily v dnm ppad k oficiln preferovanm literrnm druhm. Bylo zejm dobe uvenm krokem, e editor shl za tto situace prv po biografii sv. Martina, a to nejen vzhledem k jeho mimodnmu postaven v rmci vvoje zpadoevropskho kesanstv, ale i proto, e spis Sulpicia Severa nabyl posln jistho klasickho vzoru pro dal latinskou hagiografickou tvorbu. Bez zaj-

16

mavosti v tomto kontextu nen samozejm ani osobnost a tvorba samotnho Sulpicia Severa, kter sv vizi sv. Martina, v n se vcelku nensiln proln rovina relnch prvk s psobnost nadpirozenho svta, propjil formu vysplho literrnho projevu. Nelze pochybovat o tom, e u vdom vech tchto skutenost koncipoval M. C. Putna svou pedmluvu k sledovanmu svazku (s. 7-109: Sulpicius Severus a jeho svat Martin mezi antikou a stedovkem). Jej rozsah je diktovn problematiky, kterou je nutno dnenmu (prv souasnmu) teni zptomnit a asto i od zkladu vysvtlit. ivot svatho mue zzraky konajcho mnicha, jeho lidsk a nboensk profil, jeho komplikovan vztah k svtsk vrchnosti (i v rmci u christianizovanho impria) a k nkterm crkevnm hodnostm, problematika jeho postoje k pohanm a heretickm hnutm to ve poskytovalo antickmu ivotopisci i modernmu badateli (autorovi pedmluvy) vce, ne bohat materil k vytvoen psobivho literrnho dla na stran jedn a k jeho badatelskmu hodnocen na stran druh. Vklady M. C. Putny jsou podvny v irokm rmci vvoje msk e a tehdejho kesanstv na konci 4./zatku 5. stol. po Kr. Ve svm pohledu se autor vyznauje objektivitou, nezbytnou pro vcn posouzen sledovanch jev, nap. funknosti neuvitelnch vyprvn (incredibilia) v ivotopisech svatch, problematiky heretizmu, zejmna Priscillianova hnut, nebo celkovho hodnocen rznch forem mnistv na sklonku antiky. Je teba ocenit, e k dokreslen Martinovy osobnosti a innosti byly k pekladu Martinova ivotopisu pipojeny i relevantn dialogy a ryvky z Kroniky, kter maj vztah k Martinov dob. Peklad, pozen P. Ryneem, je na vtin mst vcn vstin, tiv, vychzejc vstc souasnmu teni (oprvnn vhrady k ojedinl plin aktualizaci pekladu srov. B. Mouchov: Auriga 46, 2004, 96 nn.). Je teba v kadm ppad uvtat, e portrt sv. Martina v podn Sulpicia Severa se zsluhou editora a pekladatele stv po dlouh dob soust i esk kulturn sfry.[j.bur Minerva 1, 2005]

17

* Torry J. LUCY: Die griechischen Historiker. Aus dem Amerikanischen von Hella Beister, Dsseldorf/Zrich: Artemis & Winkler 1998, 205 str.Kniha emeritnho profesora na univerzit v Princetonu T. J. Luca je vnovan stle sledovanmu problmu vzniku a vvoje staroeckho djepisectv. Nen divu, e pte vkladu jsou kapitoly o Hrodotovi, Thkydidovi, Xenofontovi a Polybiovi. V vodnm eseji (Vor der Geschichtsschreibung, s. 7-24) autor definuje pedpoklady formovn historickho nru v eck literatue. Hrodotovi a jeho dlu jsou vnovny dv kapitoly (Herodot und Historia, Der Vater der Geschichtsschreibung, s. 25-84). Dleit je zde snaha ukzat souvislost Hrodotova poznn svta se vznikem jeho historickho dla. Co se te obecn znm charakteristiky Hrodota jako otce historie, za kterou vdme Ciceronovi (De leg. I, 5), autor se sna dodat tomuto oznaen hlub smysl. Zkoum Herodotv postoj k eckm mtm a k Homrovi, zdrazuje jeho autorsk krdo a poukazuje, nakolik se mu podailo doshnout svho cle. V pasch o trestajc zvisti bostva (epizody s Kroisem, Xerxem a Polykratem I,32; VII,10; III,40), T. J. Lucy vyjaduje netradin pojet tohoto pesvden: vid v nm variantu ideje kosmu. Stejn jako v prod je i ve sfe morlky a djin zajitna rovnovha mezi protichdnmi silami (s. 74). Za Hrodotovo specifikum povauje autor jeho snahu o univerzln historii antickho svta.

Stejn vyvenou a pesvdivou argumentaci maj i dv dal kapitoly vnovan Thkdidovi (Thukydides: Stoff und Methoden, Thukydides: Wissenschaft und Tragdie, s. 85-136). Autor zde zkoum mezi jinm charakter Thkdidovy historick metody a v neposledn ad jeho vdecko pragmatick pstup k sledovn historickch udlost.

18

Pozoruhodn je kapitola o eckm djepisnm mylen doby krize mstskch stt a helnismu (s. 137-167). Krom charakteristiky Xenofontova dla klade autor draz na spojitost djepisnho mylen s rtorikou, etikou, biografickm nrem, patriotickmi city a pojetm tragina v historii. Pozornost si zaslou i dal kapitola o Polybiovi (s. 168-196), kterou autor uzavr chronologick rmec svho bdn. Bibliografie pipojen k monografii (s. 200-201) je vnovna pouze anglofonn literatue a nen vyerpvajc.[i.lis Amfora 2, 2005]

Luciano CANFORA: Djiny eck literatury, Praha: Koniasch Latin Press 2001, 896 str. (orig.: Storia della letteratura greca, Laterza, Roma/Bari 1994) Gian B. CONTE: Djiny msk literatury. Z ital. originlu pel. kolektiv autor pod vedenm Dagmar BARTOKOV, Praha: KLP 2003, 790 str.

Peklad obou publikac je uskutenn autorskm tmem pod vedenm docentky stavu klasickch studi Masarykovy univerzity v Brn, D. Bartokov, uznvan odbornice v djinch antickch literatur. Struktura prvn knihy: krom vodu, se skld z kapitol, vnovanch archaick epice a lyrice (s. 29-115), divadlu a dramaturgick tvorb v ecku (s. 105-246), dle nsleduj kapitoly o staroeckm djepisectv (s. 249-337) a enictv (s. 341422). Pat sem i rozprava o filozofii (Platn a Aristotels a jejich nsledovnci, s. 425-472). Npln t poslednch kapitol je pehled literrnho vvoje v ecku v dob helnistick (s. 475-5334) a v dob msk nadvldy (s. 537-617) a konen strun pehled djin literatury v dob pozdn antiky (s. 621-689). Dal sti publikace podvaj chronologick pehled historickho a kulturnho vvoje antickho starovku (s. 691-722), bibliografie (s. 723-756), vbr peklad eckch autor do etiny (s. 757-798), repertorium (s. 799-853), slovnek eckch a latinskch pojm (s. 855-863, zkratek a jmennho rejstku.

19

Zkladn kapitoly dal publikace se vnuj tto ltce: Ran a stedn republika (s. 25-135), Pozdn republika (s. 139-237), Obdob Augustovo (s. 241-360) a Ran csastv (s. 363-523). I zde podstatnou st knihy tvo plohy: chronologick pehled, bibliografie a vbr peklad mskch autor do etiny, ppadn sloventiny (s. 682-732), repertorium eckch autor se vztahem k msk literatue, strun glos a jmenn rejstk. Kadmu, kdo m v oblib analogick pruky Fr. Stiebitze a I. M. Tronskho, se te otevr dal vzcn svt nesetnch, ponkud v jinm balen podanch informac, roziujcch nae vdomosti o eck a msk literatue. Pspvek pekladatelskho tmu je nesmrn a chvlyhodn. Ob knihy podstatn obohacuj eskou vdu o antickm starovku, a tak jsou velice uitenmi prukami pro studenty a zanajc adepty.[i.lis]

Hans Rupprecht GOETTE Jrgen HAMMERSTAEDT: Das antike Athen. Ein literarischer Stadtfhrer, Mnchen: C. H. Beck 2004, 325 str.

Setkn s Athnmi je vdy pjemn jak pro odbornky, tak i pro milovnky antiky. Kniha profesora klasick archeologie, H. Rupprechta Goetteho a profesora klasick filologie, J. Hammerstaedta pekvapuje pelivm vbrem a podnm materilu, svdectva antick psemnosti o Athnch. Skld se z jedencti kapitol a ploh (zkratky, poznmky, strun pehled chronologie, slovnek pojm, rejstky).

Logick je se na samm zatku obrtit na geografick podmnky Athn a Attiky, dokonce i na prvn dojem, kter vyvolv msto u nvtvnk. Tmito otzkami se zabv prv prvn kapitola knihy (Athen allgemeiner Eindruck und Geographie, s. 11-20), na n je navzna kapitola dal, vnovan Akropoli a jej skvostm (s. 21-86). Autoi v n soustedili pozornost pedevm na propylaje, dle

20

na chrm Athny Nik, sochy, na Erechthein, Parthenn a posvtn okrsek Artemidy Baruronsk. Pozoruhodnm je podn materilu o sociln-politickm dn velkomsta a spojench s nm veejnmi lokalitami, jako nap. agora i Areopag (ffentliches Leben und Staatsverwaltung, s. 87-172). Dle autoi pibliuj materil o chrmech, divadlu Dionsa, Periklova deiu a tak chrmu boha Askepia (Das Heiligtum und das Theater des Dionysos sowie benachbarte Bauten am Sdabhang der Akropolis, s. 173-202). Logickm pokraovnm tohoto popisu je kapitola vnovan chrmu boha Dia (Olympeiu) a Hadrianovm Athnm (s. 203-208). Tmto pdem ped nmi vznik docela pestr obraz vvoje athnskch budov a komplex, dleitch z hlediska jak nboenskho, tak politickho i hospodskho. Jejich kulturn umleck vznam je neoceniteln a kniha H. Rupprechta a J. Hammerstaedta podstatn roziuje jejich studium. Dal kapitoly knihy o Athnch jsou vnovny filozofii a duchovnmu ivotu (Sttten der Philosophie und des Geistesleben; Athen unter dem Einfluss von Attizismus und zweiter Sophistik, s. 209-232). Pak autoi sousteuj svou pozornost na Kerameikos a mstsk obydl (s. 233-258), konen pen tenskou pedstavu do Peiraieua a Eleusiny (s. 259-294). Pehled ohlas starovku, kter nabz publikace, poskytuje zajmavou a pouujc etbu pro kadho, kdo se vyprav do starobylho msta. Uitenou je obrzkov ploha, je logicky a nenpadn zdob obsah knihy.[i.lis Minerva 3, 2007]

Helenistick pamtnk na poest pergamskho krle u severozpadnho rohu Parthennu v Athnch (ukzka z kn. H. R. Goette J. Hammerstaedt: Das antike Athen, s. 76)

21

Die Geschichte Roms. Rmische und griechische Historiker berichten. Textauswahl und bearbeitung von Hans Jrgen HILLEN, mit Einfhrungstexten von Gerhard FINK. Dsseldorf/Zrich, Artemis & Winkler 2006, 496 str.

Svtoznm vydavatelstv Artemis & Winkler, kter tohoto roku oslav sv 60. narozeniny, vdy pekvapuje odvnmi projekty, nejen v oblasti vd o antickm starovku, ale i v rovin didaktiky a popularizace tchto vd. Kniha nmeckch klasickch filolog H. J. Hillena a G. Finka pin zvltn pekvapen z toho dvodu, e je pknou tankou o djinch a kultue starovkho ma, uspodanou podle chronologickho principu vvoje mskho sttu od ranho obdob a do zniku antiky. Prce zahrnuje 15 kapitol a bohat plohy, vetn bibliografie (s. 476-483). V publikaci schz kapitola pibliujc zempisnou charakteristiku ma a okol, a otzka vvoje msk kultury. Jej prvn kapitola se zabv prehistorickm a krlovskm obdobm (s. 11-36), dal kapitoly jsou vnovny ran republice a mskokartginskmu konfliktu o hegemonii v Zpadnm Stedomo (s. 37-120), upevnn msk moci na Zpad i Vchod (s. 121-144), ti dal se zabvaj kriz msk republiky a dobou Caesarovou (s. 145-219). Zvren st tanky je vnovna msk i, principtu Augusta, Julsko-Claudijsk dynastii, Flaviovcm, adoptivnm csam, Severovcm, Diocletianovi, Konstantinovi a Theodosiovi, konen poslednm stoletm vchodomsk e (s. 221-453).

Apte dictum: V prvn ad budeme muset zkoumat sami sebe, potom koly, kter na sebe vezmeme, a pak lidi, kvli nim nebo s nimi je budeme plnit.L. Annaeus Seneca, Serenovi o duevnm klidu VI

22

Za velice kladnou strnku tto publikace povauji snahu autor nezatovat tene rozshlmi citty, nbr poskytnout co nejvt a strun vklad zkladn informace. Bohat vbr text je doprovzen strunmi poznmkami sestavitel, kter spolu s obrzkovm materilem a chronologi na okrajch text in tanku vestrannm a bohatm zdrojem poznn staromskch djin, podstatn roziuj n svtov nzor, a tm slou jako vynikajc pruka pro kadho, kdo studuje djiny starovkho ma odborn a kdo se seznamuje s dalekou minulost jako jej milovnk.

[i.lis Na meridinech moudra 2007]

Konfrontace minulosti a ptomnosti v pozdn mskm djepisectv. Jan BURIAN: I. Dobov souvislosti: Auriga. Zprvy JKF 38-39, 1996-1997, s. 43-53; IDEM: II. Aurelius Victor a jeho Liber de Caesaribus: ibidem 40, 1998, s. 38-48.*3

Tato kolektivn monografie, titn v podob lnk, je podstatnm pnosem jak do esk, tak i evropsk vdy o antickm djepisectv. Zjem obou autor o antickou djepisnou przu je dobe znm a beze sporu poslou jako vynikajc zdroj inspirace pro kadho, kdo se podobnou otzkou zabv. V prvnm, vodnm pspvku J. Burian prvem naznauje, e dn historick dlo nen suchou snkou fakt, jejich soubor pedstavuje sm o sob adekvtn obraz minulosti. asto lze jen s velkmi obtemi ci, do jak mry se asi vtvor djepisce kryje s udlostmi, je popisuje. asov odstup, mnostv a kvalita zachovanch pramen a v neposledn ad znalosti, zpsob prce, zjmy a cle djepisce poznamenvaly bezprostedn vsledky jeho innosti. Dodejme k tomu tak charakter vzdln, ovlivnn jeho svtovho nzoru a politickou orientaci a tak samotnou innost i prosted, v kterm ten i onen djepisec psobil. Dokonce i dlo tak stereotypn zafixovanho v na pamt historika, objektivnho Tacita me bt ztotoovno s historickou realitou jen do urit mry. Dal bod, na kter upozoruje badatel, je to, e pi pronikn k podstat osobitch rys msk historiografie je teba zdraznit asto mizejc ze zetele modernch badatel fakt, e tito historikov si byli velmi dobe vdomi, ve kter dob pi a ke komu se svm dlem obracej. Pro historiky csask doby, kter vytvela pro literrn tvorbu specifick podmnky, to plat dvojnsob. Z ohledu na to, e autor svou pozornost soustedil na pozdn csaskou dobu, je podstatn i jeho zdraznn toho, e pozdn antika je v modern literatue asto schematicky chpna jako zvren, tud padkov obdob celho starovku. Pesto vak, e celkov situace ve 4. stolet byla zcela od pedchoz doby odlin (zvl od doby principtu), v dnm ppad, zdrazuje J. Burian, vak nelze 4. stolet oznait za dobu vlun padkovou a bezvchodnou (s. 45). Odsud vyplv i dal upozornn: tato doba nevedla k mylenkov stagnaci nebo k jejmu padku, naopak k tvr prci stimulovala. Dleitm je zde i zdraznn toho, e do ivota msk spolenosti za domintu vstoupilo kesanstv, reprezentovan katolickou crkv jako nboensk a politick initel. Vyuit msk sttn moci ve svj prospch podstatn omezilo prostor pro pohany a jejich aktivn uplatnn a nen divu, e z jejich hlediska se jejich ptomnost a vhledy do budoucna jevily jako problematick a nejist. Ke vemu byly oteseny ve sv podstat i dva stejn prvky mskho tradicionalismu*3Z tohoto pehledu vynechvme lnek Josefa EKY: IV. Ammianus Marcellinus (Auriga. Zprvy JKF 45, 2003, s. 35-44), kter by ml bt pedmtem pozornosti specilnho studia ve sbornku Z djin vdy o antickm starovku 2, Ostravsk univerzita v Ostrav 2008. Stejn tak vynechm dal studie J. Buriana, kter vychzej za rmec pozornosti mladho ronku oboru latina. Jsou to: J. Burian: III. Historia Augusta: Auriga. Zprvy JKF 44, 2002, s. 14-24; IDEM: V. Aurelius Augustinus a msk imprium: ibidem 48, 2006, s. 22-34.

23

vra ve vnou existenci ma jako svtovho mocenskho centra a tak pesvden o vemohouc autorit a sle sentu. Je proto logick, jak zdrazuje J. Burian, e v mylenkovm svt pozdn mskch tradicionalist a zvl vrazn ve vtvorech pohanskch djepisc se uchovvaly tedy vce mn idealizovan pedstavy o tch initelch, jejich psobenm doshla msk historie kulminanho bodu svho vvoje. (s. 50). A posledn dleit upozornn, vyplvajc z tchto poznmek: v mylenkovm prosted pozdn antiky nebyla reln nadje, e by ten mohl bt uchvcen dlem typu Liviova monumentlnho pehledu mskch djin od zaloen msta ponaje anebo Tacitovy intelektuln interpretace historickch obraz. Proto si k tomuto teni nali lehce cestu tzv. mal historikov. Tacitus si vak pokraovatele nalezl, a to v osob Ammiana Marcellina.

Ve svm dalm pspvku se J. Burian vnuje breviariu Sexta Aurelia Victora Kniha o csach (Liber de Caesaribus), napsanm kolem r. 360. Autor, zdrazuje badatel, zaujmal vznamn msto v csaskm sprvnm apartu za csa Juliana Apostaty a Theodosia I. a ml tedy pleitost zskat vlastn zkuenosti s problmy csask administrativy. Nzorov zstval stoupencem pohanskch kult a obhjcem nroku mskho sentu na reprezentativn podl na zen impria. (s. 39). Dme za pravdu upozornni badatele, e absence autorskho vodu a jakhosi zvru vyvolv dojem, e dlko m charakter ryvkov. Spravedlivou je tak poznmka o tom, e pestoe Aurelius Victor sleduje systematicky zsluhy jednotlivch csa, v jejich povahopise opomj jejich vojensk schopnosti a vlastnosti a hlavn draz klade pedevm na jejich humnn obansk profil, vetn mrnosti a laskavosti (s. 41). Dleitm znakem dobrho panovnka, rozvj svou mylenku J. Burian, je z hlediska Aurelia Victora schopnost nedat se svst svmi osobnmi zlibami, jako jsou ctidost, patn ptel i blzk osoby ke zneuit moci. A proto i nsiln uchvcen csask moci pat ve spisu Aurelia Victora k jevm, kter on odmt jako poruen stability sprvn struktury e (s. 43). Pozoruhodnm je Burianovo upozornn na to, e pestoe Aurelius Victor byl pvrencem sentu, uvdomoval si na zklad historickho poznn i pod dojmem sv souasnosti, e v podmnkch csaskho reimu nem sent relnou monost aktivn ovlivovat politick dn. (s. 46). Souhlasme i s konstatac, e

24

pro Aurelia Victora, stejn jako pro dal autory strunch pehled msk historie, nebyla djepisn tvorba ani tkem do minulosti ped soudobmi problmy, ani jakmsi jednorzovm zce vymezenm pragmaticky motivovanm poinem. Stala se monost propagace jeho politickch, etickch a nboenskch nzor v christianizovanm prosted, ve kterm il a psobil.[i.lis]

Dal referty na knihy o antickm psemnictv jsou zveejnny v bibliografickm sbornku Amfora 1, 2000 a 2, 2005:ALBRECHT, M. von: Geschichte der rmischen Literatur von Andronicus bis Botius mit Bercksichtigung ihrer Bedeutung fr die neuzeit. Bd. 1-2, Mnchen/ New Providence/London/Paris 19942 BCHNER, K.: Rmische Literaturgeschichte: Ihre Grundzge in interpretierender Darstellung, Stuttgart 19946 CYTOWSKA, M. SZELEST, H.: Literatura rzymska. Okres augustowski, Warszawa 1990 CYTOWSKA, M. SZELEST, H.: Literatura rzymska. Okres cesarstwa, Warszawa 1992 CYTOWSKA, M. SZELEST, H.: Literatura rzymska. Okres cesarstwa: autory chrzeciascy, Warszawa 1994 CYTOWSKA, M. SZELEST, H. RYCHLEWSKA, L.: Literatura rzymska. Okres archaiczny, Warszawa 1996 DANEK, G.: Epos und Zitat. Studien zu den Quellen der Odyssee. Wien 1998 HARDIE, Ph.: Virgil, Oxford UP 1998 HEFTNER, H.: Plutarch und der Aufstieg des Pompeius. Ein historischer Kommentar zu Plutarchos Pompeiusvita. Teil I. Kap. 1-45, Frankfurt a. Main 1995 TAPLIN, O. (Ed.): Literature in the Greek World, Oxford 20012 The Cambridge Companion to Virgil. Ed. by Charles MARTINDALE, Cambr. UP 1997 The Cambridge History of Classical Literature. Vol. 1: Greek Literature, Cambr. UP 1995; Part 2: Greek Drama, Cambr. UP 1995; Part 3: Philosophy, History and Oratory, Cambr. UP 1995; Part 4: The Hellenistic Period and the Empire, Cambr. UP 1995

*Ze svta modernch badatel o kultue starovkho ecka a pekladatel:

profesor PhDr. Radislav Hoek, CSc.Radislav Hoek se narodil 13. bezna 1922 v Brn jako syn editele dkantu filosofick fakulty v Brn Karla Hoka. Matka Helena roz. Jukeviov se narodila v Tomsku (SSSR), zemela v beznu 1945. Po maturit roku 1941 do kvtna roku 1942 R. Hoek pracoval v Zemskm archivu v Brn (bezplatn) a kdy byl odtud proputn, prodval jako obchodn agent knihy.

25

Koncem jna 1945 se zapsal na Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity, kde absolvoval klasickou filologii a starovk djiny, bez zkouek i klasickou archeologii a rutinu. Bhem studi byl knihovnkem, pomocnou vdeckou silou a asistentem semine pro klasickou filologii. Roku 1948 ukonil studia druhou sttn zkoukou (latina etina), roku 1949 zskal doktort filosofie (klasick filologie starovk djiny). R. 1948-9 na te fakult vedl kurs star etiny, od r. 1950 byl ustanoven lektorem. Od roku 1950 pednel jako odborn asistent, pozdji jako zstupce docenta, docent, zstupce profesora a mimodn profesor. Po dlouh lta byl tajemnkem katedry starovk kultury, pozdji vedoucm katedry. Tto funkce se vzdal s pevzetm prodkantu pro vdu.4 Od kolnho roku 1966-67 psobil na filosofick fakult UK, kam se pihlsil v konkursu na msto pro tzv. pomocn vdy antickho starovku (epigrafika, papyrologie), jim se vnoval po celou dobu sv pedagogick a vdeck innosti. Svou vdeckou innost prof. R. Hoek zamil na zkoumn antickho ivota, a u v odraze na divadeln scn (lidovost a lidov prvky v dle Aristofanov a Menandrov) i v obansko-prvnm ivot (postaven eny v Athnch) anebo v nboensk oblasti (mytologie, kesanstv, Augustin, Varro). Nkolik lnk vnoval hnut lidovch mas na konci starovku. Docentem se stal v roce 1962. Na katede pevzal nkter dl koly (edin a vdeckou innost), v Kabinet pro studia eck a msk byl lenem redakce aopisu Eirn. Profesorem pro starovk djiny byl jmenovn v roce 1965. Pednel do roku 1966 v Brn, kde psobil t jako prodkan fakulty, pak v Praze jak na klaick filologii tak na klasick archeologii. Jako vysokokolsk pedagog se nenavn vnoval vdeck a pekladatelsk innosti. Vsledky svho bdn, ale tak zprvy o novch nlezech zveejoval asto v populrn vdeckch asopisech (pedevm v revui Vda a ivot, kde byl lenem u redakce) a pleitostnmi pednkami. Krom publikace etnch studi o kultue a djinch antickho starovku se aktivn zastnil mnoha vdeckch konferenc a kongres jak u ns tak v zahrani (Stralund, Berln, Jena, Grlitz, Cambridge, Liblice, Brno, Halle aj.).4 Zde a dle informace o badatelch je pevzata z CD Rerum historiae culturaeque Graecae et Romanae investigatorum Bohemicorum Jan Burian, Josef eka, Radislav HOEK, Antonn Kol et Pavel Oliva bibliographia. Igor Lisov edendum curavit, Jihoesk univerzita v eskch Budjovicch 2006.

26

Jeho doktorsk disertan prce byla vnovna Augustinovi (v dob emeritnho psoben publikoval vzcnou monografii Aurelius Augustinus. man. lovk. Svtec. Praha 2000), kandidtsk Aristofanovi, podobn i prce habilitan (srov. jej publikovanou podobu Lidovost a lidov motivy u Aristofana, Praha 1962). Podal v n dkladnou analzu antickch pramen, pedevm Aristofana, tkajcch se otzky lidovosti a nboenstv (bohov na komick scn, nboensk ivot Athn, nov nzory na bostvo, prvky lidovho nboenstv a kultu). Prof. R. Hoek se krom eck a msk literatury vnoval tak djinm starovku, eckmu a mskmu nboenstv, epigrafice a papyrologii. Spolu s doc. V. Markem napsan pruka djin antickho starovku (Historie, 2. Pravk a starovk. Praha 1995) je doposud jednou z nejlepch, jak mme k dispozici. Jeho knihy Zem boh a lid. Pohledy do eckho dvnovku (Praha 1972), Antick ernomo (spolu s J. Bouzkem, Praha 1978) a m Marka Aurelia (spolu s V. Markem, Praha 1990) jsou vzorem obrovsk erudice a autorsk ple. Bez nich by byla esk vda podstatn chud a irok kruh ten by postrdal pozoruhodn a rozshl informace o koenech evropskch civilizac. Podstatnm pnosem v evropsk epigrafice se staly jeho monografie vnovan latinskm npism, nalezenm na zem Slovenska, Inscriptiones Pannoniae Superioris in Slovacia Transdanubiana asservatae (Brno 1967; spolu s J. ekou) a Tituli Latini Pannoniae Superioris annis 1967-1982 in Slovacia reperti (Praha 1985). Prvn z nich podv publikaci npis podle jejich tmatickho vznamu (tituli militares, tituli sacri, tituli sepulcrales, tituli falsi), druh obsahuje krom npisnch text z Gerulaty, Celemantie, Boldogu, Bratislavy, Bi a Stupavy tak adu studi (Wo lag Gerulata?, Ala I Cananefatum, Capanus Heres, Die Religion in Gerulata, Die Karriere des Q. Atilius Primus). Krom tchto publikac mly mezinrodn ohlas tak studie prof. R. Hoka o Thrcch a thrckm nboenstv (o jeho cestch do Bulharska by bylo lze napsat obrnou kapitolu). Spolu s prof. R. Dostlovou publikoval vynikajc knihu Antick mystria (Praha 1997) a pak vyla tiskem jeho zdokonalen a podstatn rozpracovan verze vysokokolskch skript Nboenstv antickho ecka (Praha 2004). Prof. R. Hoek byl jednm z inicitor a editor Antick knihovny. Za vysoce kvalitn peklad Platnovy stavy pro tuto edici mu byla v roce 1994 udlena cena Josefa Jungmanna.

27

2/ Archeologik pamtky, umn Furio DURANDO: Griechenland. Archeologischer Reisefhrer. bersetzung K.-J. Hofmann, Kln: Verlag Karl Mller GmbH, 2000, 216 str. [A 4]

Autor publikace (nar. r. 1960 v Miln), vznamn italsk klasick archeolog je znm eskm tenm dky sv knize ecko. svit zpadn civilizace (Praha 1997). Recenzovan publikace je svrznm archeologickm bedekrem po ecku. Po krtkm vodu o vvoji a zvltnostech eckho umn se zastavujeme v Athnch (s. 22-45). Je zde uveden ndhern rekonstrukce Akropole a jej popis, stejn jako dalch nejdleitjch architektonickch a sochaskch skvost msta.

Ukzka z knihy: Socha Nik ze Samothrk (kolem r. 190 p. Kr.). Paris, Louvre

Pot, co autor seznm tene s pamtkami Epeiru, Korfu, Thessalie, Makedonie, Thrkie, Akarnanie, Aitolie, Fokidy, Boitie a Euboie (s. 46-103), ocitneme se opt na zemi Attiky, nap. na mysu Sniu, v Thoriku, Brauronu, Marathnu a konen na Aigin (s. 104-117). Dal strnky tto zajmav knihy jsou vnovny Korintu, Argolid a vem dalm oblastem Peloponnsu vetn Laknie (s. 118-165). Pot pichz ada na eck ostrovy, vetn Krty (s. 166-211). Pro ty, kdo maj k dispozici Pausaniovou Cestu po ecku, kniha poskytuje bohat nzorn materil (etn mapky a plny antickch lokalit), kter je zde uveden s velkm estetickm vkusem a odbornou kompetenci.[i.lis Amfora 2, 2005]

28

John Griffiths PEDLEY: Griechische Kunst und Archologie, bersetzung aus dem Englischen, Kln: Knemann 1999, 384 str.

Publikace je peloena z anglickho originlu (Greek Art and Archaeology) a je nzornm pkladem spoluprce evropskch vdc o antickm starovku. V vodu se autor krtce zmiuje o archeologickch vzkumech 18.-20 stol., je poskytly bohat materil pro studium antickho vtvarnho umn. Autor dle pojednv o literrnch pramenech a vzniku klasick archeologie jako vdy (s. 15-25). V dalch deseti kapitolch pibliuje analzu staroeckho umn podle nsledujcch dvou chronologickch blok, kter jet donedvna byly v literatue chpny jako pedhistorick a historick doba vvoje (autor vak dv najevo, e tento vvoj ml uritou kontinuitu Krtou ponaje). Dovolm si proto mluvit pouze o relativnm rozdlen materilu knihy na dv sti. Prvn je vnovan dob egejsk civilizace (1. Die gis im dritten Jahrtausend v. Chr., s. 26-41), bronzovmu obdob (2. Die mittelere Bronzezeit um 2000-1550 v. Chr., s. 42-61; 3. Die spte Bronzeit um 1550-1100 v. Chr., s. 62-103), tzv. temnm staletm a geometrickmu stylu (4. Das dunkle Zeitalter und die geometrische Periode um 1100-700 v. Chr., s. 104-1475), tak orientlnm vlivm (5. Die Orientalisierende Periode um 700600 v. Chr., s. 122-145).

Ukzka z publikace: attick ervenofigurov amfora mistra Amasia, Dionsos a Mainady. Kolem r. 540-530 p. Kr. Pa, Nrodn knihovna

Dal st knihy se zabv studiem umn archaick doby (6. Das archaische Greichenland um 600-480 v. Chr., s. 146-199), umn doby rozkvtu a krize mstskch stt (7. Die Periode des bergangs um 480-450 v. Chr., s. 202-235; 8. Die Hohe Klassik um 450-400 v. Chr., s. 236-279; 9. Das vierte Jahrhundert v. Chr., s. 276-315). Posledn kapitola pibliuje tenm umn helnismu, pedevm ar-

29

chitekturu, sochastv, nstnn malby, mozaiku a keramiku (10. Die hellenistische Periode um 323-31 v. Chr., s. 316-365). V ploze je chronologick tabulka, slovnek termn, vbr z bibliografie (s. 372-375) a rejstk. Kladnou strnkou publikace jsou jej obrzkov plohy podan v textu. Kniha je uiten nejen pro milovnky antiky, ale i pro studenty.[i.lis Amfora 2, 2005]

ekov a rozkvt antiky. Cesty Objevy Rekonstrukce. Peklad z ital. originlu, Praha: Knin klub/Balios 2001, 203 str. (Podivuhodn archeologick objevy).

Kniha pibliuje tenm archeologick pamtky Krty a Kyklad, ostrova Thra, na zem Mykn a Olympie, pak nabz cestu pes Epidauros a Korint do Delf, dle tene pen do Athn, na ostrovy Dlos, Kypr, Rhodos a Ks, do Mal Asie (Trja a Pergamon, Efesos, Miltos a Halikarnssos), konen vede do tzv. Velkho ecka na jih Itlie (Pestum, Kmy, Elea, Metapontum a Sybaris) a na ostrov Siclii. Krom strunho chronologickho pehledu djinnho vvoje ecka na zatku knihy zde nalzme bohatou obrzkovou plohu, vetn vynikajcch rekonstrukc jako napklad Knosskho palce na Krt (s.15-16), Hraion v Argu (s. 4344), Akropolis v Athnch (s. 75-76) i bleuteria v Miltu (s. 133-134). Jako ukzku z knihy uvdme bronzovou sochu vlenka, objevena r. 1972 u Riace Marina (jih Itlie).[i.lis]

Ukzka z knihy: bronzov socha eckho vlenka (s. 181)

30

Stefano MAGGI Cristina TROSOV: Poklady starovkho ecka. Nejkrsnj eck pamtihodnosti. Peklad z anglitiny a italtiny, Praha: Ikar 2005, 608 str.

Publikace m za cl poskytnout tenm, pedevm tm, kte hodlaj navtvit ecko, nejvznamnj pamtky vtvarnho umn starovk Hellady, zejmna tchto lokalit: Athny, Attika a Aigna (s. 40-155), Peloponnsos (s. 156313), pevninsk ecko (s. 314-434) zde se pro poznn pamtek nabz a est tras na zem stednho a severnho ecka , dle Euboia (s. 444-453), insk a vchodoegejsk ostrovy, dodekansos a Kyklady (s. 444-555) a konen Krta (s. 556-595). Nejsou sem zaazeny pamtky tzv. Velkho ecka (jih Itlie a Siclie) a tak eckch koloni v ernomo. Velice kladnou strnkou tto knihy je informace, by i velice strun, o muzech a tak bohat obrzkov ploha (jednu z nich uvdme). Tmto se stv uitenou prukou i pro studenty.[i.lis]

Ukzka z knihy Poklady starovkho ecka, s. 27: Lsippv Apoxyomenos

Etruskov a man. Cesty Objevy Rekonstrukce. Peklad z ital. originlu, Praha: Knin klub/Balios 2001, 235 str. (Podivuhodn archeologick objevy).

Tato publikace je analogickm vydnm jako ekov a rozkvt antiky (bez uveden jmen autorskho kolektivu). Skld se ze ti zkladnch st: Etruskov (s. 1159), man ve mst (s. 61-127) a man v Itlii a ve svt (s. 129-234).

31

Jejm pnosem jsou ndhern obrzky a rekonstrukce vzcnch antickch pamtek, jako napklad Traianovo forum (s. 91-94), dm (insula) v Ostii (s. 140141) i dm v Pompejch (s. 153-154). Do knihy jsou zaazeny rzn uiten mapky. Bez pochyb se tato publikace stane uitenou prukou pro kadho, kdo se zabv kulturou antickho starovku.[i.lis] Nabzme z tto knihy rekonstrukci Kolosea (s. 83):

Nancy H. RAMAGE Andrew RAMAGE: Rmische Kunst von Romulus zu Konstantin. bersetzung aus dem Englischen, Kln: Knemann 1999, 320 str.

Svm desidnem a typem vydn publikace navazuje na ve uvedenou knihu J. G. Perleyho o eckm umn. Skld se z vodu a 12 kapitol. Prvn z nich je vnovna kultue villanovsk a Etruskm (Das Erbe der Etrusker und der VillanovaKultur 1000 bis 200 v. Chr., s. 20-49), dal umn msk republiky (Die rmische Republik 200 bis 27 v. Chr., s. 5085), tet a tvrt umleckmu ivotu doby Augusta a jeho pokraovatel (Augustus und die Idee des Kaisertums 27 v. Chr. bis 14 n. Chr., Die julisch-claudischen Kaiser 14 bis 68 n. Chr., s. 86133).

32

Pt a osm kapitola pibliuj djiny mskho umn za dynastie Flaviovc, Traiana, Hadriana a Antoninovc (s. 134-231), pak se zmiuje o dob Severovc, vojenskch csa a tetrarchie (s. 232-280). Obsahem posledn kapitoly je popis vvoje a dalho psoben umleckch nr za doby Konstantina (Konstantin und seine Nachwirkungen 307 bis 337 n. Chr., s. 282-304). V ploze si pozornost zaslou, krom tabulky mskch csa od Augusta po Theodosia I., slovnk umleckch termn a bibliografie (s. 310312). Kniha je bohat ilustrovan. Dominuj vak ernobl obrzky, co se podstatn odr na jej kvalit. Pesto m obrovskou didaktickou hodnotu a spolu s analogickou publikac o eckm umn poslou jako solidn pruka pro milovnky antiky a studenty zabvajc se djinami starovkho umn.[i.lis Amfora 2, 2005] Ukzka z publikace: mramorov socha msk matrony jako Venue (z Porta Sebastiano). Konec 1. stol. po Kr. m, Kapitolsk muzea

Adolf H. BORBEIN Tonio HLSCHER Paul ZANKER (Hrsg.): Klassische Archologie. Eine Einfhrung, Berlin: Dietrich Reimer Verlag 2000, 382 str.

Pruka pekvapuje nejrznjmi aspekty svho obsahu a podn materilu, pestoe se ponkud vzdaluje od tradinch univerzitnch uebnic. V vodu se zabv podstatou klasick archeologie, poukazuje na jej vztah ke klasick filologii, a nastiuje jej vvoj v Nmecku. Co se te autor, Adolf H. Borbein je profesorem klasick archeologie Svobodn univerzity v Berln, Tonio Hlscher je profesorem klasick archeologie univerzity v Heidelbergu a Paul Zanker vedoucm editelem Nmeckho archeologickho stavu v m. Kniha se skld ze ty zkladnch st, v nich se autorsk kolektiv vnuje problematice nachzen, zajiovn a prezentace pamtek, dle zkoumn umleckch pamtek, archeologii kulturnch komplex (nap. chrm a hrobek) a novm smrm archeologickch vzkum v evropskch zemch. Npln prvn sti knihy (Erschlieung, Sicherung, Prsentation, s. 23-106) jsou pspvky o vkopech a vzkumech ternu (S. V. Schnurbein), o historick geografii (H.J. Gehrke), o typech digitlnho zpsobu zveejovn informac (V. Brinkmann), o stavu a perspektivch muzejn innosti (L. Giuliani) a o psoben archeologie na turismus a spolenost (L. Schneider). Dal st knihy pojednv o vtvarnm umn (Bildwerke, s. 107-226). Zkoum mezi jinm otzky typ analzy umleckch pamtek (A. H. Borbein), techniky a metodickch pedpoklad umleckho psoben (W.-D. Heilmeyer), podstatu a funkce umleck produkce a jej psoben z hlediska sociln psychologie (T. Hlscher), problematiku umleckho jazyka a formu reprezentace v mskm umn (M. Bergmann), otzku ddinosti v nejrznjch rovinch klasick archeologie (N. Boymel Kampen) a tak problm prostoru na malbch a jeho chpn divky v csaskm m (P. Zanker).

33

V sti Kulturelle Rume (s. 227-344) tene zaujme materil o archeologickch vzkumech mst (D. Mertens), o vzkumu stavebnch pamtek klasickho ecka (G. Gruben), o interpretaci svaty jako archeologickho komplexu (R. Hgg), o archeologii jako zdroji poznn nboenstv eckho svta archaick a klasick doby (J. de la Genire), o pohbech (B. Agostino) a obchodu (M. Gras). Obsahov mn bohat je posledn st knihy (Neue Wege in anderen Lndern, s. 345-382), je je reprezentovna dvma pspvky: o vvoji archeologick vdy v anglosaskch zemch od A. Snodgrasse a o tradicch a inovacch v klasick archeologii Francie od F. Lissarrague a A. Schnappe (strun daje o autorech knihy jsou publikovny na s. 383). Publikace je originln svm obsahem a interpretac dleitch otzek klasick archeologie. Nememe ji ovem pouit jako plnohodnotnou uebnici pi studiu na vysok kole (tuto funkci pln nleitm zpsobem pruka sepsan praskmi archeology pod vedenm profesora J. Bouzka). Bezesporu vak poslou jako zajmav a uiten pruka roziujc nai znalost jedn z nejromantitjch discipln antickho starovku.[i.lis Amfora 2, 2005]

Apte dictum: Avak nic tak nepot dui jako vrn a oddan ptelstv. Kolik dobra je v tom, mt kolem sebe srdce, do nich me bez nebezpe uloit kad tajemstv, o jejich svdomitost me mt men obavy ne o svou vlastn, jejich e mrn neklid, jejich radu d nae rozhodnut, jejich vesel rozptl smutek a kter nm sta jen vidt, abychom poctili radost!L. Annaeus Seneca, Serenovi o duevnm klidu VII

34

Dal referty na knihy o antickm umn jsou zveejnny v bibliografickm sbornku Amfora 1, 2000 a 2, 2005:BINGL, O.: Malerei und Mosaik der Antike in der Trkei, Mainz am Rhein: Philipp von Zabern 1997, 147 str. (Kulturgeschichte der antiken Welt, Bd. 67) BOARDMAN, J. DRIG J. FUCHS, W. HIRMER, M.: Die griechische Kunst, Mnchen 1992 BOARDMAN, J.: Griechische Plastik. Die klassische Zeit. Ein Handbuch. bersetzt von Wassiliki und Florens Felten, Mainz am Rhein: Philipp von Zabern 19964, 323 str. (Kulturgeschichte der Antiken Welt, Bd. 35) BOUZEK, J. KRATOCHVL, Z.: e umn a archaick filozofie, Praha 1995 GODART, L.: Der Diskus von Phaetos, Ed. Itanos 1995 GOLD DER STEPPE. Archologie der Ukraine. Autor. kol., Neumnster 1991 Griechische Plastik. Die sptklassische Zeit. Ein Handbuch. bersetzt von Winter und Sabine Albersmeier, Mainz am Rhein: Verlag Philipp von Zabern 1998, 319 str. (Kulturgeschichte der Antiken Welt, Bd. 80)5 LAISN, C.: art grec: sculpture, peinture, architecture, Paris 1995 MIELSCH, H.: Die rmische Villa. Architektur und Lebensform, Mnchen 1997 PIJOAN, J.: Djiny umn/2. Texty k reprodukcm napsala Mara Teresa SALA2 SOV. Peloil Ji Pechar, Praha: Balios Knin klub 1998 , 334 str. SPRENGER, M. BARTOLINI, G.: Die Etrusker. Kunst und Geschichte, Mnchen 1990

Helnistick sarkofg se zobrazenm bitvy ek s amazonkami. m, Kapitolsk muzea (foto i.lis)

5 V tto srii jsou publikovny: J. BOARDMAN: Schwarzfigurige Vasen aus Athen. Einfhrung und Handbuch (Bd. 1), IDEM: Rotfigurige Vasen aus Athen. Die archaische Zeit (Bd. 4), IDEM: Griechische Plastik. Die archaische Zeit (Bd. 5), B. DEPPERT-LIPPITZ: Griechischer Goldschmuck (Bd. 27), W. EKSCHMITT: Kunst und Kultur der Kykladen (Bd. 28/1,2), J. M. CAMP: Die Agora von Athen. Ausgrabungen im Herzen des klassischen Athen (Bd. 41), A. D. TRENDALL: Rotfigurige Vasen aus Unteritalien und Sicilien (bd. 47), J. BOARDMAN: Rotfigurige Vasen aus Athen. Die klassische Zeit (Bd. 48) aj.

35

*Ze svta modernch klasickch archeolog:

profesor PhDr. Jan Bouzek, DrSc.Jan Bouzek se narodil 17. nora 1935 v Praze, kde vystudoval prehistorickou a klasickou archeologii v letech 1953-58. Na podzim 1958 se stal asistentem, 1962 odbornm asistentem, 1966 zskal hodnost CSc., 1967 PhDr. V r. 196768 byl stipenditem Humboldtovy nadace na universit v Tbingenu, na pelomu let 1968/9 obhjil prvn habilitan prci, v roce 1969 vylou monografi Homerisches Griechenland, ale habilitan zen bylo zrueno. R. 1980 obhjil druhou habilitan prci, i monografii o makedonskch bronzech, 1983 byl jmenovn docentem, 1991 profesorem, 1992 zskal hodnost DrSc. V letech 1969-91 vedl na vedlej vazek pododdlen pro klasickou archeologii v Nrodnm muzeu v Praze.6

Od prosince 1989 do ledna 1991 byl prodkanem Filozofick fakulty UK, 1990-93 zstupcem vedoucho katedry vd o antickm starovku, 1993-2000 editelem stavu pro klasickou archeologii, kde pednel od r. 1960 a kter fakticky vedl (i kdy nemohl bt vedenm edn poven) od r. 1969; od loskho roku je zstupcem editele. Tak vedl muzejn pracovit stavu: od r. 1969 Galerii antickho umn v Hostinnm, a od dubna 1994 k setkn sedmi prezident nov oteven Muzeum antickho sochastv a architektury v Litomyli. V obou i v Nrodnm muzeu organizoval adu vstav, z velkch zejmna soubornou o antickm umn v Nrodn galerii a mezinrodn putovn Svt Etrusk v r. 1988-9. Vedl adu prehistorickch vzkum v echch, astnil se v edestch letech nkolika vzkum v ecku, vydal vsledky starch vzkum prof. Salae v Kym v Mal Asii a na ostrov Samothrk, vedl v letech 1980-83 jako poradce UNESCO vzkumy v Anuradhapue na Ceylonu, od roku 1990 po nkolik let semi6 Viz Bibliografie profesora PhDr. Jana Bouzka, DrCs. Sestavil Igor Lisov, Praha 2002 (Studia Hercynia VI supplementum).

36

nrn vzkum na Muov na jin Morav; od r. 1993 vede vzkumy v Pistiru v Bulharsku a v 1996 vedl vzkumy v Beirtu. Nkolikrt v komunistick dob mu nebylo umonno, aby pijal pozvn k hostujcm profesurm. V r. 1989 psobil jako Norton Lecturer Americkho archeologickho stavu a hostujc profesor na Minnesottsk universit v Mineapolisu, 1991-2 jako zastupujc profesor v Tbingenu a hostujc profesor ve Vdni, v letech 1994, 1997, 1999 a 2000 vedl kurzy na cole des Hautes Etudes v Pai, na podzim r. 1999 byl hostujcm profesorem Britsk akademie a v letnm semestru 2001 hostujcm profesorem na universit v Salcburku; v rmci programu Socrates pednel na universit Paul Valry-Montpellier III (1999, 2000); v letech 1995, 1998 a 2001 na Komenskho universit v Bratislav. astnil se mnoha mezinrodnch konferenc; nkter sm organizoval a vydal z nich sbornky (msk portrt, Studie o jantaru; Keltov a Stedomo, Figurace a abstrakce v umnch Evropy od 8. do 1. stolet p. Kr., posledn Praha 1998 a 2000, v rmci esko-francouzskho projektu Barrande; Antick tradice ve stedoevropsk architektue 19. stolet. 1998, v rmci esko-rakouskho programu Aktion). Hlavnmi specializacemi jsou ran eck, etrusk a thrck archeologie, ale mnoho studi je vnovno t prehistorick stedoevropsk a msko-provinciln archeologii a antickm tradicm v eskm umn. Zejmna pracuje na poli vztah mezi civilizacemi stedn Evropy a Stedomo. Hlavnmi cizojazynmi knihami jsou Homerisches Griechenland (Praha 1969), Graeco-Macedonian Bronzes (Praha 1974), The Aegean, Anatolia and Europe: cultural interrelations in the 2nd millennium B.C. (Gteborg-Praha 1985), Studies of Greek Pottery in the Black Sea Region, Praha 1990. Byl editorem a hlavnm autorem svazk Corpus Vasorum Antiquorum, Tchcoslovaque 1-2 (tet u jako Rpublique Tchque 1998, spolu s J.-Gy. Szilgyim vydal v r. 1992 v m svazek Corpus Speculorum Etruscorum, Hongrie et Tchcoslovaquie. V letech 1975, 1980, 1985 publikoval vzkumy v Kyme (I-II), na Samothrce a v r. 1993 v Anuradhapue na Cejlonu; posledn byla ocenna cenou rektora za nejlep vdeckou publikaci roku. Anglicky psan prce o vztazch Evropy a Stedomo (Greece, Anatolia and Europe in the Early Iron Age) vyla v roce 1997 ve vdsku, svazek vkop v Bulharsku Pistiros I vyel v roce 1997 v nakladatelstv Karolinum v Praze, druh svazek je v tisku tamt. K jeho edestinm vyel sbornk jemu vnovan jako 31. svazek sbornku Eirene, a druh jako prvn svazek ady Studia Hercynia, kterou vydv (vylo pt svazk). Hlavnmi popularizujcmi knihami jsou Objevy ve Stedomo (1980), Periklovo ecko (1990, s I. Ondejovou), Thrkov (1990) a ti men knky vydan v devadestch letech spolen se Z. Kratochvlem (viz bibliografii). Vedl a vede nkolik grantovch projekt. Je lenem vdeck rady Centra teoretickch studi, Nrodnho muzea v Praze a Archeologickho stavu AV R v Brn, pracuje v nkolika redaknch radch (Eirene, Pamtky archeologick). Od r. 1976 je korespondujcm lenem Nmeckho archeologickho stavu, od r. 1998 dnm lenem Rakouskho archeologickho stavu. Je pedstavitelem zem v Mezinrodn asociaci klasick archeologie, pedsedou nrodnch vbor pro LIMC a CVA a tak estnm obanem Volterry v Itlii a Dignitario della Ombra della Sera (tamt).

37

3/ Politika, hospodstv a sociln vztahy ve starovku (Egypt a ecko) Paul JOHNSON: Civilizace starho Egypta. Z angl. originlu peloili Vra a Jan Lamperovi, Praha: Academia 2002, 262 str.

Autor publikace je znmm britskm historikem a publicistou, napsal mezi jinmi knihy Djiny idovskho nroda, Djiny kesanstv aj. Ve sv nov studii, o Egyptu vnuje pozornost formovn egyptsk kultury (s. 8-37) a teokracie (s. 4067), vytvoen e na bezch Nilu (s. 68-99) a jej vnitn struktue (s. 1000-123). Zabv se dle egyptskm nboenstvm a pohebnm kultem (s. 124-153), docela podrobn pe o vvoji hieroglyfickho psma (s. 154-177) a umn (s. 178-203).

Tituln strnka publikace a ukzka z knihy: papyrus s textem Aniho nauen

Apte dictum: Nadn, kter je k nemu nuceno nsilm, nikdy toti ze sebe nevyd to, co se od nho oekv. Kdy se pirozenost vzpr, je kad nmaha marn.L. Annaeus Seneca, Serenovi o duevnm klidu VI

38

Dv posledn kapitoly knihy jsou vnovny problematice mocenskho stupu faran, jejich pdu a znovuobjeven, tj. egyptologii (s. 204-251). Pozornost si zaslou tak mapky (s. 6-7), pehled egyptskch panovnk (s. 39), bibliografie (s. 252-253) a vysvtlivky. Zdraznil bych tak bohatstv obrzk, pinejcch neopakovateln kouzlo kontakt se vzdlenou egyptskou civilizac.[i.lis Minerva 1, 2005]

Djiny starovkho Egypta. Sest. Ian SHAW. Z anglitiny peloila Daniela Feltov, Praha: BB art 2003, 525 str.

Universln djiny Egypta (od jeho prehistorickch potk a po zalenn do msk e) napsalo 14 autor, pevn vysokokolskch uitel. Ve trncti zkladnch kapitolch knihy (v vodu autor upozoruje na chronologii a vzkum hmotnch doklad) se doteme o egyptsk prehistorii, asi 700 000-4000 p. Kr. (S. Hendrickx, s. 33-59), o nakdsk kultue, asi 4000-3200 p. Kr. (B. MidantReynesov, s. 60-76). Dal kapitoly ns zasvt do djin Egypta od doby vzniku egyptskho sttu (asi 3200-2686 p. Kr.) a po amarnsk obdob a konec Nov e, asi 1352-1069 p. Kr. (K. Bardov, J. Mlek, S. Seidlmayer, G. Callenderov, J. Bourriauov, B. Bryanov a J. v. Dijk, s. 77-329). Pozornost si zaslou kapitola Egypt a okoln svt (I. Shaw, s. 330-345), ve kter se autor sna objasnit vztahy Egypta se Stedomom. Po zkoumn tet pechodn doby, 1069-664 p. Kr. (J. Taylor, s. 346-382), se ti posledn kapitoly zamuj na interpretaci tzv. pozdn doby (664-332 p. Kr.), ptolemaiovsk (332-30 p. Kr.) a doby msk (30 p. Kr. 311 po Kr.) A. Lloyd a D. Peacock, s. 383-459.

Tituln strnka publikace a ukzka z knihy: zlat maska a ozdoby z Tutanchamonovy mumie (s. 305)

Podstatnm doplkem textu monografie je obshl literatura uspodan podle tematiky kapitol (s. 461-489), slovnek jmen a termn (s. 491-496), chronologick tabulka (s. 497-502) a rejstk. Pozitivn je rovn estetick a technick rove monografie.

39

Z referovan knihy uvdme Chronologickou tabulku (s. 497502); vynechvme paleolit (asi ped 700 000 700 lety), saharsk neolit (asi 8800 4700 p. Kr.) a peddynastickou dobu (asi 5300 3000 p. Kr.).

40

41

42

43

V vodu knihy editor zdrazuje (s. 5): Kad kapitola popisuje a analyzuje specifick sek djin starovkho Egypta. Jednotliv autoi nastiuj sled nejdleitjch politickch udlost, je se rznou mrou zachovaly v psemnch pramenech. Na historickm pozad vzestupu a pdu vldnoucch dynasti nicmn zkoumaj i kulturn a sociln struktury spolenosti vetn stylistickho vvoje v umn a literatue. Podotknu, e se tento kol autorm docela podail a kniha poslou jako uiten pruka pro milovnky starovku.[i.lis Amfora 2, 2005]

B. G. TRIGGER B. J. KEMP D. OCONNOR A. B. LLOYD: Starovk Egypt. Djiny spolenosti. Z ang. originlu peloili R. Landgrfov a J. Mynov, Volvox Globator, Praha 2005, 450 str.

Kniha britskch autor usiluje o netradin zpracovn djin starovkho Egypta a tmto pdem si zskv uritou pednost na kninm trhu, jen v posledn dob oplv publikacemi o zemi modrho Nilu. Cel djinn vvoj Egypta je zahrnut do ty kapitol, m se ji naznaily jeho zkladn etapy. Jsou to vodn kapitola o zrodu egyptsk civilizace (s. 7-68), dle kapitola o Star a Stedn i (asi 2686-1552 p. Kr.) spolu s druhou pechodnou dobou (s. 69-164). Tet kapitola knihy je vnovan Nov i a tet pechodn dob, 1552-664 p. Kr. (s. 165-258), konen se ponome do pozdn doby, 664-323 p. Kr. (s. 259-328). O vcn nplni monografie se doteme i v vodu (s. 6). Prvn kapitola se zabv formativnm obdobm Peddynastick a Archaick doby. Od zaveden potravinsk vroby ve stylu jihozpadn Asie pes vvoj zemdlskch spoleenstv do nkolika mstskch center, ke vzniku dvorskho umn; pes obdob vnitnch boj ke vzniku politickho sttu.

Ukzka z publikace: obr. 1.8. Zadn strana Narmerovy palety.

Druh kapitola analyzuje charakter faranskho Egypta v nsledn fzi vysplho sttu v dob, kdy byl jet relativn izolovan od okolnho svta. Zahrnuje obdob konvenn nazvan jako Star a Stedn e a Prvn a Druh pechodn

44

doba. Dleitm motivem tto doby byla snaha vyeit vnitn spory mezi krlovskm dvorem a provinn sprvou a na osobn rovin mezi slubou krli a osobnm hromadnm majetku. Ve ukonilo krtk obdob ciz nadvldy nad severnm Egyptem a egyptskou enklvou v Nbii. Reakc na ciz nadvldu bylo rychl vytvoen impria v Nbii a zpadn Asii. Dle (tet kapitola) se autor vnuje imperilnmu obdob (Nov i) a jejmu sloitmu doznvn (Tet pechodn dob). Dky vtmu bohatstv pramen je mono zasvcenji popsat strukturu vldy, kter zahrnovala rozshl dvr a stle mocnj knstvo. V nsledn dob bylo hlavnm faktorem egyptskch djin vnitn napt, a nov ciz skupina, Libyjci, vytvela tlak na sever zem. Posledn kapitola, psan vlun pro tuto knihu, popisuje spolenost v Pozdn dob, posledn stalet domc vldy a faransk kultury, kdy Egypt ji nepatil k hlavnm vojenskm silm a zaval porky od Sdnc, Asyan a Peran. Spolu s vojenskmi porkami se vak odehrl i dleit vvoj v oblasti ideologie a spolenosti, kter spoval ve znanm pizpsoben tradinch forem rychle se mncm okolnostem. Poprv se tak setkvme s popisem Egypta cizinci, eky, jejich zprv je v kapitole pln vyuito. Obdob skonilo dobytm Egypta Alexandrem Velikm a formlnm vstupem Egypta do helnskho svta. K tomu bych pipojil, e netradin, avak velice uiten pro zanajc adepty, jsou v knize Bibliografick eseje (s. 329-344). Jako kladnou strnku publikace hodnotm i bibliografii (s. 355-420). Pestoe vydavatelsk tm si nedal prci zaadit do n i nejdleitj publikace esk egyptologie, jej obsah je dleit pro kadho, kdo se egyptologi hodl zabvat. Studentm by velice pispl slovnek termn a geografickch nzv.[i.lis Minerva 2, 2006]

Chrmov sloupy v Karnaku (foto i.lis)

45

Oswyn MURRAY John K. DAVIES Frank W. WALBANK: Die Geschichte des antiken Griechenland. Aus d. Engl. bertragen von K. Brodersen, A. Wrle, Ch. M. Barth, Dsseldorf: Albatros 2006, 5-411, 5-300, 5-283 str.

Vydavatelstv Albatros (Patmos) poskytlo milovnkm antiky a studentm vynikajc dv trilogie, vnovny djinm a kultue antickho starovku, dokonce nabdlo vem zvdavcm jednu z nejnovjch anglickch pruek v tto oblasti. Prvn z recenzovanch knih se skld ze tech dl: a) djin starovkho ecka od nejstarch dob a po vtzstv ek ve vlce s Perany, b) djin ecka od r. 478 a po Filippa Makedonskho, c) djin ecka a Stedomo od Alexandra Velikho a po dobyt ecka mem (r. 146 p. Kr.). Kad z nich m zvltn oddl literatury a rejstk. Prvn dl na samm zatku ponkud odbouje od tradinho chpn eckch djin. Po strunch pasch o myknsk dob, mtech, nech a archeologii se vnuje (stejn strun) eposm, lyrice i prze, vetn Hrodota a Thkydida, peskakuje na npisy, vykopvky a keramiku jako zdroj poznn staroeckch djin. Dal kapitola se zabv otzkou aristokracie a lidu v tzv. homrsk dob, vetn prva, nboenstv a otzky kontinuity (s. 45-85). tene ponkud pekvap i kapitola Spolenost a obchod na Euboii (s. 86-102) i Orientalizujc doba (s. 103129). Do t posledn z pojmenovanch je zahrnut otzka Hesiodovch myth, vzniku a rozen psma. V otzce o kolonizaci (s. 130-158) se zven pozornost vnuje Kyren ale o severoernomoskch kolonich autor nenapsal ani vtu, co pekvap nejen nezkuenho tene. Kladn vak ocenn si zaslou pase o ran tyranid, vojenstv a o vzniku mstskho sttu ve Spart (s. 159-227), dle reformtorsk innosti Solna v Athnch (s. 228-252). Konen se pjemn tou kapitoly o ecko-perskch vlkch (s. 305-366). Npln druhho dlu jsou, krom vodu o pramenech, kapitoly o politick situaci v eckm svt roku 478 p. Kr. (22-53), o rozkvtu athnsk moci (je nazvny jako revoluce), jejich vztazch se Spartou a otevenmu konfliktu, znmmu ze kolnch uebnic jako Peloponnsk vlka (s. 142-161), dle o dsledcch tohoto konfliktu a vyzdvien na mezinrodn arnu Thb. Nejsou vynechny otzky vvoje duchovn kultury. Zkladem informace tetho svazku je Alexandr Velik (s. 28-45) a vlka diadoch, pak vznik helnismu a jeho podstata (s. 46-80). Dostaujc pozornost je vnovna Makedonii a ecku, Egyptu doby Ptolemai, Seleukidm (s. 81-180) a tak kulturnmu vvoji i nboenstv (s. 181-201, 214-231) a konen i vzestupu ma a jeho expanzi vi Vchodu (s. 232-256). Tyto kapitoly ponouj ns, by i obas ponkud specificky, do obrovskho politickho, socilnho a hospodskho dn a kulturnho vvoje starovk Hellady a poskytuj tenm monost nejen zstvat pasivnm konzumentem, nbr nabdaj k vypracovn vlastnch nzor. A prv tmto je publikace originln a zaslou si pozornost.[i.lis Minerva 3, 2007]

Apte dictum: Nejvy dobro je nesmrteln, neme zahynout, nect pesycenost ani ltost. Sprvn mysl toti nikdy nen licomrn, nikdy nem sama sebe v nenvisti ani nepodstupuje dnou zmnu, protoe je prost dobr.L. Annaeus Seneca, O blaenm ivot VII

46

Martin ZIMMERMANN (Hrsg.): Der Traum von Troia. Geschichte und Mythos einer ewigen Stadt, Mnchen: C. H. Beck 2006, 240 str.

Zjem o Trju v modern historiografii je vdy stal a tak ani nepekvapila publikace kolektivn monografie za edici profesora starovkch djin univerzity v Mnichov M. Zimmermanna. Pozoruhodnou vak je jej obsah, kter si zaslou pozornost jak odbornk, tak i vech milovnk antiky. Ji vodn esej M. Zimmermana (Troia eine unendliche Geschichte?, s. 9-25) se sna poukzat na zvltn zjem o Trju Alexandrem Velikm ponaje, upozoruje ne jenom na badn H. Schliemanna, nbr i modernch archeolog a historik. Dal lnek, H. Brandta (Europa und der Mythus von Troia, s. 26-39) zkoum pedevm pozorovn modern vdy, jej snahu vylenit mytick a reln svt tradice o trjsk vlce. Stejn logicky tak pipadaj dal pspvky, je navazuj na pedel kontext. Jsou to eseje Th. A. Szlezka (Die Ilias Homers, s. 40-56) a B. Patzek (Troia und der Tria-Mythos im Bewutsein der Griechen von der archaischen zur klassischen Zeit, s. 57-70). Kadho milovnka antiky zaujme materil S. Muth o reminiscenzich trjske mytologie v antickm umn (Bilder des Troia-Mythos in der griechischen Kunst, s. 71-88). Z jinch lnk bych vylenil pozorovn U. Waltera o navzanosti trjskho cyklu na mskou mytologii (Die Rache der Priamos-Enkel? Troia und Rom, s. 89103) a U. Sinna o odzrcadlen trjskch mt v mskm umn (Der Troia-Mythos in der rmischen Kunst, s. 104-119), a tak o jejich rozen v stedovk tradici K. Gricha (Troia im Mittelalter der Mythos als politische Legitimation, s. 120134) a J.-D. Mllera (Das hfische Trioa des deutschen Mittelalters, s. 135-148). Konen se dostvane k Schliemannovi, a to prostednictvm lnku J. Cobeta (Schlimenns Troia, s. 149-164), a k otzce modernch umleckch a medilnch interpretacch trojskch mt, napklad v lncch G. Webera (Neue Kmpfe um Troia der Streit in den Medien, s. 165-178), M. Meier (Troia im Film, s. 179-193; pozornost je zde vnovna filmm Helen of Troy 1956, La guerra di Troia 1961, Helen of Troy 2003 a Troy 2004). Na zvr jsou tenm nabzeny dv zajmav

47

eseje, R. Wnsche (Der Mythos Troia als Austellungskonzept, s. 194-210) a H.-J. Gehrkeho (Trioa im kulturellen Gedchtnis, s. 211-225). V ploze je uveden nejnovj literatura.[i.lis Minerva 3, 2007]

Pavel OLIVA: Zrozen evropsk civilizace, Praha: Arista/ Epocha 2003, 159 str.

Publikace profesora P. Olivy vychz jako prvn svazek trilogie djin a kultury starovkho ecka (Zrozen evropsk civilizace. Praha, Scientia 1995; Kolbka demokracie. Djiny a kultura klasickho ecka 5.4. stol. p. n. l. Praha, Arista 2000; Svt helnismu. Praha, Arista/Epocha 2001). Autor na zatku charakterizuje obdob neolitu, dobu bronzovou a tzv. temn stalet eckch djin, znmch v literatue i jako doba Homrsk (s. 9-36). Zvltn pozornost si zaslou kapitoly o kolonizaci a socilnch pemnch v ecku (s. 57-80) a samozejm vklad o Spart, drsk Krt a Athnch v 8.-6. stol. p. Kr. (s. 68-103). Je vyjden pesvdiv nzor na to, e otzka vzniku stt v Evrop byla sloit a trvala dlouho. Prof. P. Oliva, vestrann znalec antick psemn tradice, buduje svou interpretaci problmu formovn sttnch celk na zklad promylen analzy pramen a pelivho vyuit nejnovj modern literatury (srov. bibliografii na s. 122-136). Velmi uiten je pro studenty strun, ale obsan kapitola o kultue ranho ecka (s. 104-121). P. Oliva v n charakterizuje vtvarn umn, vetn chrmovch staveb, sochastv a malsk umn (keramika). Autor prvem zdrazuje (s. 110), e ji od potku sv existence v ranm neolitu je keramika nejastjm dokladem lidsk existence na zem ecka, e se z kulturnm postupem jej vroba zdokonalovala a e mezi tzv. submyknskmi a prtogeometrickmi ndobami byla zajitna kontinuita, co mlo podstatn vznam pro rozvoj archaickch keramickch vrobk, je doshly v ernofigurovm a ervenofigurovm stylu nepekonatelnch vzork. Dle P. Oliva pojednv o poezii a o potcch filozofie.

48

Pozoruhodnm je tak autorv zvr o tom, e eck (hellnsk) civilizace vyrostla na troskch myknsk civilizace a zsti navazuje na jej tradice, e podnty erpala i z bohatho ddictv starovkch civilizac Pednho vchodu, e rozvoj schopnost oban umooval eck mstsk stt (polis), jen byl na tuto dobu progresivnm jevem. Nezapeme i autorovu mylenku (s. 121), e eck civilizace prokzala v dalm vvoji svou ivotnost vynikajcmi spchy, jich doshla ve vech oblastech lidskho konn a poznn, a stala se jednm z nejvznamnjch jev v historii starovkho svta.[i.lis Amfora 2, 2005]

O vzniku eck kolonizace 8.-6. stol. p. Kr. ryvek z knihy P. Olivy, Zrozen evropsk civilizace (Praha 2003, s. 37-41):V archaickm obdob jsou na etnch mstech ecka doloeny nevelk sttn tvary, kter bvaj nkdy oznaovny jako mstsk stty. Tento nzev nen vak pli vstin. Administrativnm a kulturnm centrem sttu tohoto typu bylo sice obvykle msto, avak jeho nedlnou soust tvoilo venkovsk zzem, kter bylo v nkterch ppadech pomrn rozshl. Tak napklad athnsk mstsk stt zaujmal celou tzv. Attiku a na jeho zem leela ada sdli, z nich nkter nabyla mstskho charakteru. Spartsk stt zahrnoval Laknii a pak i Messnii, kde byly etn lokality mstskho typu, kter byly soust spartskho sttu. Sama Sparta nebyla opevnnm mstem a zachovvala si strukturu ty vesnickch sdli. Zkladnm ekonomickm i socilnm faktorem existence mstskho sttu bylo zemdlstv. Vlastnictv pdy na jeho zem bylo pedpokladem pro zskn obanskch prv. ekov pouvali pro tento typ sttu vrazu polis, jm oznaovali obvykle tak msto. V tomto vznamu se objevuje ji v homrskch bsnch. Vklad o charakteristickch rysech a specifickch formch eckho sttu podali vznan myslitel klasickho obdob, Platn a Aristoteles. Zejmna pod dojmem jejich teoretickch vah se uv dnes termnu polis i v odborn literatue Jak uvd Thkdids (2, 15, 6) oznaovali Athan jet v jeho dob slovem poli opevnn nvr, kter bylo nejstar st jejich msta. Ostatn i bn vraz akropolis, jm je toto msto oznaovno dodnes, neznamen nic jinho ne msto na vin. Bv poukazovno i na spojen mezi myknskmi centry budovanmi obvykle na pahorcch a mezi pozdjmi msty, kter tvoila sprvn stediska eckch stt. Pmou kontinuitu osdlen je vak mono prokzat jen ve vjimench ppadech. Zvlt zvan je ovem to, e hospodsk, sociln a politick pomry myknsk civilizace byly zsadn odlin od pomr, kter se vytvoily v pozdjch mstskch sttech. V myknsk dob stl v ele sttu neomezen vldce palce. V archaickm obdob vznikl zcela nov typ uspodn spolenosti, jeho zklad tvoila pospolitost oban. ekov nechpali stt (polis) pedevm jako zemn celek, nbr spe jako spoleenskou jednotku vytvoenou jeho obany. To se projevovalo i v tom, e neoznaovali obvykle sv stty mstnmi nzvy (nap. Athny, Korint), nbr uvali pojmenovn kladouc draz na obany, kte jednotliv stty ztlesovali (Athan, Korinan). Vvoj v jednotlivch sttech ecka probhal nerovnomrn. V dsledku rozdlnch podmnek se ve struktue jednotlivch obc vytvely specifick odlinosti. Podobn jako v Mal Asii osdlen Iny vytvela se i na eck pevnin sdruen zahrnujc vt zemn oblasti. Nejproslulej z nich byla tzv. amfiktyonie soustedn kolem Dmtiny svatyn u Anthly (v sousedstv Thermopylskho prsmyku). O jej starobylosti svd, e jejmi leny nebyly obce (poleis), nbr kmenov skupiny (ethn). K ochran strategicky dleitho spojen mezi severnm a stednm eckem se sdruili patrn nejdve

49

obyvatel sousednch kmenovch zem. Znan vliv v tto amfiktyonii zskali Thessalov a ze stednho ecka