1

Základní potravina pyl(Ian Stell; ADIZ, 2014, č. 12, s. 22–23)

Souhrn: V  květovém pylu dostávají včely svou hlavní živnou látku. Ta se nachází často v ostnatých pylových zrnech, která jsou uzavřena odolnými stě-nami buňky. Jak si s tím poradí trávicí systém včel, objasňuje Ian Stell.

Pylová zrna (obr. 1) přijímaná včelou jsou trans-portována hltanem (oesophagus) do medného váč-ku. Odtud jsou vedena česlem do  předního střeva a  dále ventilovou trubicí do  žaludku (ventriculus). Ventilová trubice přečnívá dovnitř žaludku a půso-bí – jak už název napovídá – jako ventil zabraňující refluxu (zpětnému výtoku) potravy (obr. 2).

ANATOMIE VČELY

Obr. 1: Zobrazení různých pylových zrn v  rastrova-cím elektronovém mikroskopu. Vnějšek je dřevnatý, obsahuje ale několik pórů, jimiž může být obsah roz-ložen. (Snímek: Luisa Howard, Dartmouth College FM Facility)

Obr. 3: Dvě peritrofi cké membrány (1) uvnitř žaludku. Obsahují pyl (2) ve dvou různých stupních trávení.

Obr. 2: Přední část žaludku. Ventilová trubice (1) obklopuje otvor do přední-ho střeva a vyčnívá do žaludku. Její hadicová forma zabraňuje zpětnému vytékání krmné kašičky.

Obr. 4: Trávicí orgány: jícen (1), medný váček (žlutý, 2), žaludek (ze-lený, 3), Malpighiho žlázy (4), před-ní střevo s česlem (5) a tenké střevo (červené, 6).

2

Pyl je uložen v  žaludku mezi tzv. peritrofické membrány (obr. 3). Tyto tenké membrány jsou od-děleny epitelovými buňkami, kterými je žaludek vyložen. Takové membrány se nalézají v žaludcích téměř všeho hmyzu. Jakou roli tyto membrány hrají v  trávicím systému, bylo zkoumáno v  pozoruhod-ném počtu studií, ale dosud nebylo úplně vysvět-leno.

Trávení ve vrstváchU včely medonosné se střídají vrstvy peritrofic-

kých membrán od  stěny žaludku ve  stálém sledu a pokrývají každou pylovou krmnou kašičku hned

po  jejím vstupu do  žaludku. Pyl se může uvnitř membrán v  žaludku relativně rychle pohybovat a  během několika minut dojde na  konec žaludku. Tam zůstává několik hodin, než se dostane do další části trávicího systému, do tenkého střeva.

Na tomto místě, přechodu mezi žaludkem a ten-kým střevem, ústí do začátku tenkého střeva zvané-ho pylorus Malpighiho žlázy (obr. 4). V histologic-kém řezu žaludkem jsou zřetelně vidět vrstvy perit-rofických membrán. Pomalu se pohybují žaludkem a jsou nakonec včetně krmné kašičky stráveny.

Doposud se mělo za to, že peritrofické membrány chrání žaludek před ostrými hroty pylových zrn. Je však pravděpodobnější, že hrají nějakou roli při roz-dělování nebo koncentraci početných organických sloučenin podporujících trávení (enzymy). Půso-bením enzymů se rozkládají proteiny, tuky a uhlo-vodíky. Epitelové buňky produkují enzymy samy. Produkce enzymů se mění podél žaludku. Největší díl se tvoří na  konci žaludku (obr. 5). V  předním úseku žaludku jsou mnohé enzymy na vnější ploše déle, vázané chumáči mikroklků podobných prstům (obr. 6).

Kapalný transport enzymůPeritrofické membrány tvoří uvnitř žaludku

ohraničené „oddělky“ (obr. 7). Existují poznatky, že enzymy, předávané hlavně ke  konci žaludku, jsou proudem tekutin mezi stěnou žaludku a  vnějšími

peritrofickými membránami vyplavovány zpát-ky. Proud tekutiny je pravděpodobně způsobován Malpighiho žlázami. Jeho odtékání v  jiném směru zabraňuje prstenec svalů na  začátku tenkého stře-va – vrátník. Tento zpětný proud je pravděpodob-ně z  největší části absorbován buňkami žaludku a vracen do hemolymfy. Z ní pak Malpighiho žlá-zy tekutinu opakovaně odebírají. Takto je tekutina neustále recyklována mezi trávicím a vyměšovacím

Obr. 5: Epitelové buňky žaludku oblo-žené balíčky trávicích enzymů, které jsou rozeznatelné jako malé tmavé částečky v buňkách.

Obr. 6: Vnější povrch jedné buňky žaludku (1) v tran-smisním elektronovém mikroskopu (5600 x). Počet-né mikroklky podobné prstům, obložené trávicími enzymy ční do sousedící tekuté vrstvy na povrchu. O něco dále glykokalyx, vazká vrstva obohacená en-zymy a částečkami.

Obr. 7: Řez žaludkem. Pylová zrna (zelená) leží mezi více vrstvami peritrofických membrán (žluté). Proud tekutiny s trávicími enzymy teče okolo peritrofických membrán zpět na začátek žaludku. Všechny obrazy od Iana Stella, copyright The Catford Press Ltd, pou-žito s dovolením.

3

systémem. Vzniká dodatečný oběh tekutin, dopře-du mezi peritrofickými membránami a zpět po stra-nách. Tento oběžný systém byl pozorován také u ji-ných druhů hmyzu.

Výživa po malých částechEnzymy vracející se na začátek žaludku přechá-

zejí membránami a smíchávají se s tam přicházejí-cími pylovými zrny. Tímto způsobem jsou enzymy koncentrovány na částečky vytvořené membránami a mohou tak účinně působit na pylová zrna a jejich obsah rozložit.

Polypeptidy a další komplexní molekuly z obsahu pylových zrn je třeba ještě dále zmenšit. Tyto mo-lekuly procházejí skrz póry v peritrofických mem-bránách a  dostávají se do  vazké vrstvy hlenu, tzv. glykokalyx, které obalují epitelové buňky. Enzymy v glykokalyxu a na vnějším povrchu mikroklků ště-pí komplexní molekuly na  jednodušší sloučeniny, které jsou přijímány epitelovými buňkami žalud-ku a  předávány do  hemolymfy. Vyprázdněné py-lové zrno je nakonec na  konci žaludku převedeno do tenkého střeva.

Přeložil: Ing. Ferdinand SCHENK

Souhrn: V  průběhu detailního genetického vý-zkumu byly na  základě porovnání jednotlivých genů objeveny čtyři ostrůvky populace včely medo-nosné tmavé A. m. mellifera na Urale a získány její základní genetické charakteristiky. Údaje o genetic-ké struktuře a geografické lokalizaci těchto ostrův-ků mohou být použity pro obnovu genofondu A. m. mellifera L. v mezích přirozeného prostoru v Rusku i jiných státech severní a západní Evropy, narušené-ho vlivem hybridizace.

V průběhu posledních dvou let vozili včelaři již-ní poddruhy včel do severních regionů, v důsledku čehož, byl genofond včely medonosné tmavé Apis mellifera mellifera L. v Rusku a státech severní a zá-padní Evropy podroben značné hybridizaci. Pro obnovu původního genofondu této včely je nutná přesná identifikace poddruhů.

Naše metoda diferenciace poddruhu A. m. melli-fera, vztahujícího se k evoluční větvi M, od poddru-hů A. m. caucasica a  A. m. carnica evoluční větve C, dovoluje provést výzkum genofondu včely me-donosné tmavé zachovaného na teritoriu Republiky Baškortostán a Permského kraje. Je založen na zře-telných rozdílech variant lokusu COI-COII mi-tochondriální DNA u představitelů evolučních větví M a C: varianty PQ, PQQ, PQQQ a PQQQQ se vy-skytují jen u poddruhů A. m. mellifera, varianta Q – jen u poddruhů zavlečených z jižních regionů. Námi modifikovaná metoda (Institut biochemie a  gene-tiky Ufimského vědeckého centra RAN) zrychluje a zjednodušuje analýzu díky možnosti amplifikovat fragmenty DNA zkrácené na  200 nukleotidových párů.

Použili jsme i unikátní markery pro výzkum po-pulačně-genetické struktury a  úrovně hybridizace uvnitř druhů – mikrosatelitní lokusy. Naše výzkumy jsou orientovány především na  studium populace

včel A. m. mellifera na území Republiky Baškorto-stán a Permského kraje. Základním cílem je hledá-ní populačních ostrůvků včely medonosné tmavé A. m. mellifera na Urale a získání poznatků o jejich genetické struktuře na základě studia polymorfismu mitochondriálního (COI-COII) a  jádrového (mik-rosatelity ap243 a 4a110) lokusu.

Pro výzkum jsme odebrali vzorky dělnic na  11 včelnicích tří okresů Republiky Baškortostán a na 11 včelnicích sedmi okresů Permského kraje. Vzorky jsme zakonzervovali v  96% etanolu. Celkem jsme zanalyzovali včely z 550 včelstev Jižního a Středního Uralu (obr. 1).

Mezigenový lokus COI-COII mitochondriál-ní DNA, umístěný mezi 3´-koncem genu COI a  5´-koncem genu COII, jsme amplifikovali s  po-užitím primerů F-Nik: CACATTTAGAAATTC-CATTA – a R-Nik: ATAAATATAAATCATGTGGA.

U  včely medonosné poddruhu A. m. mellifera evoluční větve M se amplifikují hlavně fragmenty PQ o velikosti 400 nukleotidových párů, PQQ o ve-likosti 600 nukleotidových párů a PQQQ o velikosti 800 nukleotidových párů, a  u  poddruhů evoluční větve C – jen fragment Q o velikosti 300 nukleotido-vých párů (obr. 2). Takový unikátní polymorfismus délek mezigenového lokusu COI-COII mitochon-driální DNA slouží jako marker pro přesnou dife-renciaci místních (větev M) a zavlečených (větev C) poddruhů včel v Rusku.

Dva mikrosatelitní lokusy 4a110 a  ap243, dříve popsané pro A. m. mellifera, byly použity ve výzku-mu genetické struktury populace včely medonosné tmavé na  Urale. Fragmentační analýza produktů PCR (polymerázová řetězová reakce, pozn. překlada-tele) byla provedena na automatickém sekvenátoru Applied Biosystem Sequencer (Systol). V  procesu pozorování byly zafixovány tři alely mikrosatelit-ního lokusu ap243 (254, 257 a 260 nukleotidových

Genetické zvláštnosti ostrůvků populace včely medonosné tmavé na Urale

(R. A. Iljasov, A. V. Poskrjakov, A. V. Petuchov, A. G. Nikolenko; Pčelovodstvo 2015/2, s. 18–20)

4

párů) a  tři alely mikrostatelitního lokusu 4a110 (160, 163 a 168 nukleotidových párů).

Četnosti varianty PQQ lokusu COI-COII mi-tochondriální DNA ve zkoumané populaci včel A. m. mellifera se měnily v  rozmezí od  0,57 do  1,00, a varianty Q – od 0 do 0,43 (viz obr. 1). Višerská, Tatyšlinská a Burzjánská populace byly charakteri-zovány velmi vysokou četností varianty PQQ – 0, 99, a Jižně-Prikamská – nižší četností – 0,90. Vysoká četnost varianty PQQ (≥0,90) dovoluje udělat závěr o taxonomické příslušnosti daných ostrůvků popu-lace včel k  poddruhu A. m. mellifera po  mateřské linii. Iglinská populace včely medonosné je charak-terizována nižší četností varianty PQQ – 0,57, což vyvolává domněnky o  její hybridizaci zavlečenými jižními poddruhy včel evoluční větve C.

Četnosti alel mikrosatelitních lokusů ap243 a 4a110 se rozprostíraly v ostrůvkách populace vče-ly medonosné tmavé nerovnoměrně: nejčastěji se objevovaly alely lokusu ap243 (o velikosti 254 a 257 nukleotidových párů) a  lokusu 4a110 (o  velikosti 160 a 168 nukleotidových párů) (viz obr. 1).

Na  základě získaných četností mikrosatelitních lokusů ap243 a 4a110 v populaci včel A. m. mellife-ra na Urale byly vyčísleny genetické charakteristiky a  koeficienty F-statistiky: koeficient podrozdělení populace – 0,01; koeficient příbuzenského kříže-ní jedinců v  subpopulacích – 0,24; koeficient pří-buzenského křížení jedinců v celé populaci – 0,25; pozorovaná heterozygotnost v celé populaci – 0,35; očekávaná heterozygotnost v subpopulacích – 0,47; očekávaná heterozygotnost v celé populaci – 0,48.

Kladné hodnoty koeficientů příbuzenského kří-žení jedinců v subpopulacích a v celé populaci vy-povídají o  převaze blízkého příbuzenského křížení jak na úrovni subpopulace, tak i na úrovni celé po-pulace. Hodnota koeficientu podrozdělení populace blízká nule charakterizuje nízkou úroveň genetické-ho podrozdělení populace; jinými slovy, ostrůvky

populace A. m. mellifera na  Urale mají těsnou ge-netickou příbuznost. V populaci včel na Urale není podle Chardi-Vajnberga rozmístění četností alel a  genotypů rovnovážné, což je možná vyvoláno aktivními genetickými procesy a negativním půso-bením podmínek životního prostředí. Všechny po-pulace včel regionu jsou charakterizovány deficitem heterozygotů na úrovni subpopulace i celé popula-ce. Deficit heterozygotů je, jak známo, charakteris-tický pro mnohé populace včel A. m. mellifera, ne-vystavené introdukci a migraci a pravděpodobně je

Obr. 3. Dendrogram vzájemných genetických poměrů ostrůvků populace včely medonosné tmavé A. m. mellifera na Urale, postavený na základě studia polymorfizmu mikrosatelitních lokusů ap243 a 4a110.

Obr. 1. Rozmístění ostrůvků zachované populace včely medonosné tmavé A. m. mellifera v Baškorto-stánu (Jižní Ural) a Permském kraji (Střední Ural).

Obr. 2. Lokalizace mezigenového lokusu COI-COII mitochondriální DNA na kruhové mi-tochondriální DNA včely medonosné tmavé A. m. mellifera a zvláštnosti jejího polymorfizmu uvnitř druhů (* - geny transportní RNK).

5

svázán se zvláštnostmi biologie a vývoje včel - ha-plodiploidním střídáním pokolení u velkého počtu včelstev obývajících ohraničený prostor.

Dendogram ukazující vzájemné genetické pomě-ry ostrůvků populace včely medonosné tmavé A. m. mellifera na Urale, byl sestaven v programu STATI-STICA 8.0 na základě genetických vzdáleností (D) metodou shlukování nejbližších sousedů (obr. 3).

Na dendogramu Iglinská populace, která se roz-kládá odděleně od ostatních shlukujících se popu-lací, svědčí o  její značné genetické odchylce, vyvo-lané pravděpodobně hybridizací místních včel za-vlečenými poddruhy evoluční větve C. Hromadné shlukování ostatních čtyř ostrůvků populace včely medonosné tmavé na  Urale vypovídá o  jejich těs-né genetické příbuznosti ve věci jádrových lokusů. Tak se na dendogramu zřetelně diferencují čtyři os-

trůvky zachované populace včely medonosné tmavé A. m. mellifera: Višerský, Jižně-Prikamský, Tatyšlin-ský a Burzjanský.

Takto dovoluje odhalení v důsledku genetických výzkumů čtyř zachovaných ostrůvků populace včely medonosné tmavé A. m. mellifera na  Urale doufat v kladné výsledky analogického výzkumu i v jiných regionech a  též v možnou obnovu populace v me-zích jejího přirozeného prostoru. Dále se budou naše výzkumy zakládat na rozšířeném počtu gene-tických markerů na rozlehlém území Ruska.

Práce byla provedena za finanční podpory grantu RFFI 13-04-01802 na zařízení CKP „Biotika“ oddě-lení biochemických metod výzkumů a nanobiotech-nologie RCKP „Agiděl“.

Přeložila: Lucie PIKLOVÁ

Souhrn: Přehled úkolů dělnice, tentokrát z pohle-du vývoje jejích vnitřních orgánů.

Vzhledově jsou všechny dělnice navzájem podob-né. Jinak se ovšem rozlišují na včely zimní a letní, kr-mičky, hlídačky, vždy podle svého úkolu.

Dělnice ve  včelstvu v  normálních fázích konají různé činnosti. Pracují postupně jako čističky, kr-mičky, stavitelky, jako hlídačky a konečně jako sbě-ratelky zpracovávající potravu. K tomu se druží další úkoly, jako klimatizování plodového hnízda a hygi-ena úlu.

Ovšem v zimě, kdy se sotva vyskytuje nějaký plod, mají včely méně co na práci. Po přezimování probíhá rozsah prací jako u letních včel. Zatímco letní včela žije okolo pěti týdnů, u zimní včely to může být i ně-kolik měsíců. Data z  jednoho našeho výzkumného projektu ukazují, že dělnice, které se vylíhly a byly označeny v červenci 2012, byly ve včelstvu aktivní ještě koncem dubna 2013.

Ovšem pro různé činnosti musí být dělnice zvlášť vybaveny. Z  jejich vzhledu to znát není, ale podle stavu jejich vnitřní anatomie. Pokud pozorujeme je-jich některé vnitřní orgány, můžeme jim s relativní

Malý rozdíl(Dr. Werner von der Ohe; DBJ, 2015, č. 2, s. 14 – 15)

Mladé krmičky nemají ještě úplně vy-vinuté krmné žlázy. Nejdřív proto krmí mladé včely pylem a nektarem.

Ve stáří sedmi až 14 dnů krmičky boha-tě produkují krmnou kašičku a zásobují larvy.

Hlídačky mají dobře naplněné jedové váčky.

6

jistotou přisoudit plnění konkrétních úkolů, které včela naposled prováděla. V  dalším textu uvedená stáří včel ovšem slouží jen jako vodítko. Čísla se mo-hou lišit podle vývoje a vnějších podmínek.

Po jednom týdnu: krmné žlázyČerstvě vylíhlá dělnice může nejdřív jen čistit,

protože se jí ještě nevyvinuly žlázy, které jsou nutné pro další úlohu. Hltanová žláza se vyvíjí, až když se včela dostává k plodu a živí se pylem. Ve stáří sedmi až 14 dnů může bohatě produkovat krmnou kašič-ku. Předtím dominují dávky medu a  pylu starším larvám. Mladé krmičky krmí starší larvy medem a  pylem, starší krmičky pak mladší larvy krmnou kašičkou.

Následují voskové a jedové žlázyZvolna se musí vyvinout i voskové žlázy. Teprve

u včel dvanáct až 16 dnů starých se nacházejí dobře výrazně vyvinuté voskové žlázy. Jedové žlázy poma-lu produkují jed, který se ukládá v jedovém váčku. Hlídačky jsou nejméně 16 dnů staré, mají už ale do-statečnou zásobu jedu a výraznou obranyschopnost. Pokud starší létavky spotřebují svou zásobu jedu, pak už ji nemohou doplnit, protože jedové žlázy později přestávají pracovat. To nás ovšem nezajímá v případě, kdy včela bodne včelaře a ztrácí přitom svůj bodací aparát. Pokud ovšem včela bodne jiný hmyz, může své žihadlo vytáhnout a neztrácí jej.

Přeměna na létavkuKoncem svého života začínají včely nalétávat

a  využívat zdroje pylu a  nektaru. Ke  zpracovávání nektaru a  pylu jsou ovšem vybaveny. Létavkám se totiž přeměnily krmné žlázy. Místo krmné kašičky produkují teď krmné žlázy jakýsi koktejl ze sekretů, kterými přeměňují nektar i  pyl tak, že mohou být uskladněny. K enzymům, které jsou přitom předá-vány, se počítá invertáza a glukózooxidáza, které se v krmných žlázách krmiček nenacházejí.

Tyto rozdílné aktivity žláz jsou doložitelné bio-chemickým výzkumem, mimoto už tyto žlázy vypa-dají jinak. Krmné žlázy krmiček jsou mocné, mléč-ně bílé vychlípeniny podobné balonům, tzv. žlázo-vé laloky. Žlázové laloky létavek jsou silně vyhublé a jsou spíše žlutozelené barvy.

Tukové tělísko jako zásobárnaTotéž také platí pro jeden důležitý orgán látkové

přeměny, pro tukové tělísko. Funkce tukových tělí-sek lze srovnat s  lidskými játry. V tukovém tělísku jsou přebudovány živiny do substancí včelám vlast-ních. Nevyužité živiny, mezi tím uhlohydráty, tuky a proteiny, jsou uloženy v tomto orgánu. V tukovém tělísku jsou odloženy také produkty látkové přemě-ny a jiné škodlivé látky.

Krmičky mají výrazné tukové tělísko. Potřebují ho pro produkci krmné kašičky a ukládají tam přija-tou výživu. Dělnice ve fázi létavek ryto rezervy od-

Ve stáří sedmi až 14 dnů jsou krmné žlázy dobře vyvinuty.

U létavek žlázy produkují enzymy, kterými mohou vyrábět med.

Toto spíše hubené tukové tělísko by mohlo patřit nějaké létavce nebo i špatně živené mladé včele.

Dobře „vypolštářované“ zimní včely určitě přežijí chladné období.

7

bourávají, tukové tělísko je silně redukováno. Je tedy snadné na základě stavu tukových tělísek a krmných žláz rozlišit létavku od  krmičky. Navíc hemolymfa krmiček obsahuje mnohem více proteinů, než he-molymfa létavek.

Vnitřní anatomie zimních včel se podobá anato-mii krmiček, jen tukové tělísko je výraznější, pokud bylo dobré předchozí zásobování. Krmné žlázy jsou menší než u  aktivních krmiček. Fyziologicky jsou zimní včely podobné mladým letním včelám, které při vývoji zůstaly jako plnohodnotné krmičky.

Vynechané činnostiVýzkumem bylo doloženo, že dělnice zůstáva-

jí déle aktivní jako krmičky, pokud se v létě omezí plodování. Zřetelně zůstávají tyto krmičky mnohem starší než 40 dnů aktivní a jsou vcelku zřetelně starší než normální letní včely. Pro včelstvo je to důležitý regulativ, kterým se při nevhodném počasí nebo při rojení uspoří pracovní čas i  pracovní síla. Zvyšují

se možnosti, jak reagovat na vliv prostředí. Dělnice jsou také schopny některé činnosti přeskočit. Pokud jsou např. létavky otráveny nějakým insekticidem, přebírají relativně mladé úlové včely úlohu létavek. Na druhé straně mohou některé starší včely převzít úkoly mladších včel. Bez této pružnosti by včelstva měla jen malou pravděpodobnost přežití.

Smyslovými orgány přijímají včely podněty pro-středí a  feromony, na  které reagují určité buňky v mozku a ty pak ovlivňují hormonální žlázy. Tak-to vyvolané hormony působí pak jako spínače vý-voje orgánů. Důležité jsou tzv. juvenilní hormony. V hemolymfě dělnic nacházíme podle jejich práce rozdílná množství juvenilních hormonů. Zvýšíme-li uměle hladinu těchto hormonů, můžeme změnit úlovou včelu na létavku.

Výsledek: „Ukaž mi své tukové tělísko a já ti řek-nu, jakou úlohu plníš.“

Přeložil: Ing. Ferdinand SCHENK

8

Úly pro biorezonanční apiterapii(Svistun S. M.; Pčelovodstvo, 10/2014, str. 54–55)

Souhrn: Pojem biorezonanční apiterapie je zde použit pro současné působení úlového vzduchu, zvukových a tepelných projevů včelstva na pacienta.

Když jsem si vytkl za  cíl zkonstruovat úly pro léčebná apiterapeutická sezení, rozhodl jsem se prostudovat současné poznatky, aby je bylo možno v budoucnu využít v praxi. V tisku najdete na toto téma mnoho článků, ale informace, které odtud zís-káte, vám neposkytnou ucelenou představu – ani o  samotné metodě, ani o  konstrukci úlu; navíc si tyto informace často protiřečí. Proto jsem rozebral základní body, na  nichž závisí efekt metody bio-rezonanční apiterapie (vliv úlu se včelami na  člo-věka) a  zpracoval příslušné požadavky na  metodu i na konstrukci úlu.

Termín „biorezonanční apiterapie“ byl poprvé uznán v roce 2012 na III. Celoukrajinské vědecko – praktické konferenci „Úlová terapie“. Nepřísluší mi soudit, nakolik tento název i některé další termíny, spojené s  tímto odvětvím apiterapie, odrážejí pod-statu metody. Možná, že se tato terminologie časem dostane i do příslušných normativních dokumentů, termín „úlová terapie“ začne být považován za ne-vědecký a dále už se bude používat termín „biorezo-nanční apiterapie“.

Základem účinku biorezonanční apiterapie jsou následující vlivy: vliv akustický, vliv mikrovibrací, vliv tepla, vliv emocí a vliv úlového vzduchu. Přitom je třeba vzít v úvahu mechanismus účinku (regene-race, léčba) i požadavky na konstrukci úlu a na lé-čebnou metodu. Nyní proberu jednotlivé součásti metody.

Účinek bioinformace. Při kontaktu energetické-ho pole včelího úlu s lidským organismem dochází k  úpravě a  vyrovnávání životní energie a  projevu-jí se regenerační a  léčebné účinky. V úlu a v rezo-nančních prostorách nesmějí být kovové konstrukce a pacient na sobě nesmí mít kovové předměty. Do-poručuje se používat prostěradla, matrace a oděvy z  přírodních materiálů. Matrace je možné vycpat například bavlnou, senem, slámou, mechem, hobli-nami nebo hrubými otrubami. Při umisťování úlu je nutné prověřit, zda se na vybraném místě nenachází geopatogenní zóna.

Akustický účinek. Monotónní hukot včelstva odstraňuje únavu, má blahodárný vliv na  před-ní mozek a  má relaxační a  antidepresivní účinek

na psychoemocionální rozpoložení člověka. Akus-tický vliv na sluchové ústrojí je možné zesílit napří-klad pomocí fonendoskopu nebo elektronických naslouchátek.

Účinek mikrovibrací. Jedná se o  neobvyklou léčebnou masáž mikrovibracemi, generovanými pohyby včelích křídel. Působí blahodárně na různé orgánové systémy a  má regenerační účinky. V  úlu je potřeba umístit zesilovače mikrovibrací v podo-bě rezonančních komor. Dolní komorou může být rozšířený podmet, jako horní může sloužit překliž-kový box. Ke zhotovení úlů a rezonančních komor je vhodné použít materiály se sklonem k rezonan-ci (pružné, s nízkým koeficientem útlumu). Úly je potřeba umístit na podstavce z pružných materiálů, aby nebyly v přímém kontaktu se zemí.

Působení tepla. Pro dosažení léčebného účinku je nejvhodnější teplota okolo 36 °C. Ke  zhotovení strůpku (lehátka) je třeba použít přírodní materiál s vysokou tepelnou vodivostí. Mezi plodištěm a le-hátkem by měla být co nejmenší vzdálenost.

Vliv na emoce. Kladné informace, přijímané zra-kem a jinými smysly, mají vliv na emocionální roz-položení člověka a navozují uvolňování endorfinů. Včelnice i úly musí být na pohled přitažlivé. Pacien-ta je třeba uložit pohodlně (délka lůžka minimálně 200 cm, šířka minimálně 60 cm, volný prostor nad lůžkem – okolo 100 cm; v prostoru musí být okna, větrání a  osvětlení). Do  ozdravného pobytu paci-enta je vhodné zařadit pozorování práce včel v pří-rodních podmínkách anebo v pozorovacím úle; pří-padně je možné sledovat činnost těchto pracovitých okřídlených tvorečků na videozáznamu.

Vliv úlového vzduchu. Aroma medu, propolisu, pylu a vosku má blahodárný vliv na kardiovaskulár-ní, trávicí a dýchací systém. Proud vzduchu ze včelí-ho hnízda je možné nasměrovat k pacientovi pomo-cí ohebné polyetylenové hadice o  průměru kolem 20 mm, opatřené zpětnou klapkou, anebo pomocí ventilačních průduchů, překrytých syntetickou síť-kou.

Účelem výše uvedených rad není mít poslední slovo. Je to spíš jakási osnova - když ji využijete tvůr-čím způsobem, můžete zvýšit účinek biorezonanční apiterapie.

Mně osobně tato práce pomůže vytvořit úl pro biorezonanční apiterapii s  hlubším pochopením a  s  přihlédnutím ke  zkušenostem mých kolegů,

APITERAPIE

9

a možná i přinést něco nového. Úl musí být hlavně jednoduchý na výrobu, levný a také funkční a efek-tivní z  pohledu výše uvedené metody. Už jsem si opatřil základní materiál pro výrobu úlu: překližku o síle 4 mm a laťky 30×50 mm. Začátkem příští se-

zóny mám v plánu své cíle uskutečnit, ověřit úplnost a  správnost uvedených požadavků a v případě po-třeby je upravit.

Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D.

Souhrn: Článek připomíná méně obvyklou praxi apiterapie – vdechování úlového vzduchu.

Na jedné straně zdražování lékařských prostřed-ků a  na  druhé část lidí odmítá používat moderní silně působící chemické lékařské preparáty a  vrací se k  přírodním prostředkům léčení, a  tak dochází k hledání a zavádění neškodných léčebných prepa-rátů.

Tento problém je zvláště aktuální v  současnosti, protože se stále zvyšuje znečištění atmosféry a na-shromážděné škodlivé látky (produkty rozpadu radioaktivního stroncia, cezia a  jódu, solí těžkých kovů, pesticidy a  jiné) stále více působí na  zdraví lidí. Neblahou roli v Běloruské republice samozřej-mě sehrála havárie na ČAEC (Černobylská jaderná elektrárna).

Zdroje včelí lékárny pro léčení a prevenci nemocí lidí jsou nevyčerpatelné. Starost člověka o své zdraví, široké používání přírodních produktů v kvalitních léčebných prostředcích přináší novou korekci v po-užívání včelích produktů. Mnozí včelaři, kteří tráví velkou část času na včelnici a na čerstvém vzduchu, se cítí mladě, prakticky stále zdraví a práceschopní.

Na otázku, co užívat pro léčení, například nachla-zení, většina řekne, že jeden z nejlepších prostředků je užívání medu. Jsou lidé, kteří si z pokolení na po-kolení předávají znalosti o  antibakteriálních vlast-nostech propolisu.

Ale to je ten nejvíce známý léčebný příklad po-užívání včelích produktů. Při tom jsou ještě i tako-vé včelí produkty, o kterých je známo velmi málo, třebaže si zaslouží více pozornosti. K takovým málo známým léčebně preventivním procedurám je mož-no zařadit léčení vzduchem z úlu.

Již dávno bylo zjištěno, že pobyt ve včelíně zlep-šuje celkově zdravotní stav, upevňuje nervovou sou-stavu, snižuje depresi, normalizuje spánek. Myšlen-ka používání vzduchu z úlu při léčení byla popsána již v  70. letech minulého století apiterapeutem E. A. Luďanským. Zasloužilý ukrajinský lékař B. A. Ochotský publikoval svá dlouholetá pozorování při léčení nemocných vzduchem z úlu a došel k závěru o  jeho nepochybné efektivitě. Vzduch z  úlu půso-bí kladně zvláště při komplexní léčbě chronických průduškových a plicních onemocnění.

Blahodárné působení úlového vzduchu na hlad-ké svalstvo a  sliznici nosu, hrtan, průdušky, na al-

veoly plic, přes které se dostává do krve, je zapříči-něno frakcemi medu a pylu, snižují otoky sliznice. Zvláště efektivně působí vzduch z úlu při objevení se prvních příznaků nachlazení. V komplexním lé-čení průduškových a plicních onemocnění se dopo-ručuje využívat úlový vzduch a  léčivé byliny, které pomáhají, jak se lidově říká, „rozbít“ hlen, rozředit. K těmto léčivkám patří devětsil, lékořice a jiné.

Včelí jed kupíruje migraci lymfocytů v tkáni, brz-dí alergickou reakci. Propolis, spolu s  výpary vče-lího jedu, má protizánětlivé antibakteriální účinky, ozdravuje dýchací cesty. Prchavé frakce životní čin-nosti včel stimulují nejen dýchací soustavu, ale i sr-deční, krevní a trávicí soustavu.

Mikroklima v  úle je bioenergeticky aktivní, po-máhá obnovit bioopole člověka. Úlová terapie – to je bioenergetické působení včel. Člověk po  takovém léčení získává od včel „energii na uzdravení se“ a již dále s pomocí vlastních sil pokračuje v cestě vyléčení.

Biorytmy včelstva zvyšují práceschopnost, zlep-šují prakticky činnost všech soustav, celkově upev-ňují imunitu organizmu. Plynulý a  monotónní zvuk včel se shoduje s biorytmem práce buněk člo-věka. Harmonická práce včel, také šum lesa, vody a ohně vydávají v buněčné úrovni slastnou vibraci celkové nálady našeho organizmu. Vnitřní napětí mezi buňkami se vyrovnává a naladí se na společ-nou práci.

A  jak lehce a  příjemně se dýchá ve  včelíně, ob-zvláště večer. V okruhu 200 metrů kolem včelína se udržuje harmonická energetická rovnováha. Celko-vý stav organizmu se při tom rozvolňuje, zklidňuje, odstraňuje se vnitřní napětí. Tak dochází ke zbavení se stresu.

Je známo, že bezprostředně v samotném úle po-letující produkty životní činnosti včel se nacházejí ve vyšších koncentracích než ve vzduchu ve včelíně. Vždyť v úle je uložen i med, pyl, vosk a mateří kašič-ka. A  povšimněte si: všechny tyto produkty mají vznášející se frakce, které je možno inhalovat. Lidé, kteří procházejí kolem úlu, vědí, jaká z něj vychází vůně, a  to nejen medová, ale i  vůně připomínající čerstvě upečený chléb.

Nejdůležitější v této léčebné soustavě je její pravá přirozená přírodnost. A tak včelí úl můžeme po prá-vu nazývat přírodním inhalátorem životní činnosti včel. Tak proč nevyužívat atmosféru úlu pro léčení? Nezpochybnitelný efekt se ukazuje vdechováním

Podivuhodný léčebný vzduch z úlu(N. N. Simakovič; Bělaruski pčaljar, 2014, č. 4, s. 33–37)

10

úlového vzduchu při alergiích a  nemocech spoje-ných s  radiačním zářením, při intoxikací různého původu a jinými škodlivinami, se kterými se člověk setkává v současném nepříznivém životním prostře-dí.

Je užitečné spojovat inhalaci vzduchu z úlu s uží-váním květového pylu a  propolisu. Maximálního léčebného efektu se dosahuje při komplexním léče-ní inhalacemi, léčivými bylinami, včelími produkty a včelími bodnutími. Z včelích produktů, což je už pravidlem, se používá propolis, pyl a med. Hodnota těchto produktů spočívá v  jejich přírodnosti a  sil-ném biologickém působení.

Praktickou aplikaci vdechování úlového vzduchu je možné provádět následujícím způsobem: vložíme trubici pod strop úlu, nižší konec přikryjeme síťkou proti hmyzu, aby včely do ní nevletěly. A na druhý konec navlékneme náústek z kyslíkové podušky pro vdechování vzduchu z úlu.

Pro využití úlu v  zimě nebo na  otevřeném pro-stranství je nutno provrtat otvor ve stěně stříšky úlu a  vyvést trubku ven. Ten, kdo inhaluje, musí vde-chovat vzduch přes nátrubek a vydechovat nosem, aby nenarušil mikroklima obydlí včel v  úle. Pro zvýšení koncentrace éterických olejů v  úle je ně-kdy užitečné lehce na úl zaklepat; probuzené včely se za několik sekund uklidní. Inhalaci je tak možné provádět po celý rok.

Člověku, který inhaluje úlový vzduch, se dopo-ručuje na 10–15 minut zapomenout na všechny ka-ždodenní starosti a pozorovat práci včel, meditovat ve včelíně, naladit se obklopující krásou zeleně stro-mů a keřů, poslouchat zpěv ptáků. Vše toto vytvoří dobrou náladu a zlepšuje sebeuspokojení. Procedu-ra musí trvat 15–20 minut (nejlépe dvakrát za den)

v průběhu 20–22 dní. Za sezónu se doporučuje 2–3 kurzy léčení. Při nedostatku času se nemusí dodr-žovat stálá četnost procedury, ani její pokračová-ní. Nadýcháš se jednou za den, deset minut – také dobře. Podaří-li se to dvakrát – ještě lépe. V období, kdy se projevuje churavost, je nutno docházet k úlu s trubičkou častěji a vdechovat déle.

Ve  své praxi používám 24rámkový úl se silným včelstvem. Pro výdech a vdech vzduchu z úlu jsem zhotovil speciální „domeček zdraví“, smontovaný na  čtyřech nosnících ve  výšce jednoho metru nad zemí (foto č. 1). Přední část „domečku zdraví“ je za-kryta sítí proti hmyzu, na druhé straně jsou vchodo-vé dveře (foto č. 2), které pevně přiléhají k základu stavby. V horní třetině zadní stěny úlu (foto č. 3) je speciální otvor, kudy se vsouvá nátrubek (použil jsem hadici ze starého vysavače), která je ze strany úlu chráněna síťkou. Nátrubek je vyveden v  liště konstrukce. Na přání je možné do nátrubku vložit i tenčí polyetylenovou trubku s náustkem.

Pro efektivnější výstup vzduchu z úlu do uvede-né konstrukce, je střecha úlu na pantech, otevírá se nahoru a vpřed o 45° (napevno se zajistí), na úl sho-ra se zavěsí obyčejný vojenský stan (foto č. 4), který se pevně připojí – přilne k přední stěně „domečku zdraví“ se  síťkou proti hmyzu. Strůpek úlu ze sta-ré lněné pytloviny v  jedné vrstvě dobře propouští vzduch. V místnosti pro odpočinek je položena ma-trace naplněná čerstvým senem. Čistý léčivý vzduch, aroma sušených travin, zpěv ptáků způsobuje spá-nek a upevňuje zdraví. Prostě, pohodlně a efektivně, a hlavně není třeba velkých materiálních nákladů.

Kontraindikace k vdechování vzduchu z úlu (úlová terapie): alergie na včelí produkty, epilepsie, zhoub-ná a  nezhoubná nádorová onemocnění, tuberkuló-

11

za, prudká infekční onemocnění, vysoká teplota těla, kožní nemoci.

Jako k  včelím produktům, tak ani ke  vzduchu z úlu se v přírodě prakticky nenachází alternativa. Ať jsi jakkoliv unavený, podrážděný něčím a  špat-ně naladěný, otevřeš střechu úlu, zavane na  tebe osobitým aroma vzduch obsažený jenom ve včelím domečku a  ty se hned cítíš plný síly. A podíváš se do druhého, třetího úlu, požvýkáš kousek propolisu, a ani nezpozoruješ, kam odešla únava a podráždění, odkud přišla lehkost v těle, hlava už nebolí, na duši se cítíš dobře a  spokojeně. Pobyt v  mikroklimatu včelína normalizuje celkový stav organizmu člově-ka, zlepšuje náladu a spánek a v celku prodlužuje ži-vot. Úly s včelami je možno nazvat nejefektivnějším přírodním inhalátorem.

Chov včel nyní už není vzácností, proto se ne-vzdávejte možnosti používat tento přírodní inhalá-tor, který pracuje neustále. A nevyužívat tento dar přírody jako prostředek ozdravování – je prostě hřích. Počítám, že každý včelař si může vytvořit po-dobné místo – bod apiterapie, aby pozval své blízké, rodáky a  známé a  uzdravoval je včelími produkty, a v hlavní řadě vzduchem z úlu. A to bude efektivní reklama o roli včel a jejich produkci pro rozvoj vče-lařství v naší zemi.

Přeložila: Mgr. Marie STRATILOVÁ

12

Program chovu matek – výsledky testování genu

pro rychlé hygienické chování(Laurie Dewar, Jody Gerdts; Australasian Beekeeper, leden 2015, str. 302–303)

Souhrn: Rovněž v  Austrálii, kam zatím nepro-niknul Varroa destruktor, se provádí chov matek s důrazem na zvýšené hygienické chování včelstva. Kromě zvápenatění plodu jsou taková včelstva odol-nější i k místnímu problému plodu, který je způso-ben překyselením půdy bauxitem.

Hygienické chování je dědičný genetický znak a  specifický typ hnízdní hygieny, spouštěný urči-tým pachem, kdy 15 – 18 dní staré dělnice mohou najít, odvíčkovat a odstranit z hnízda mrtvou nebo nemocnou larvu, dříve než by nemoc mohla přejít do  infekčního stadia (Arathi et al. 2000, Master-mann et al. 2001). Některé včely jsou schopné najít nemocný plod rychleji a odstranit ho dříve, než se patogen rozšíří. Včelstva, která odstraní v průběhu 24 hodin 95 % nebo více mrtvých larev, jsou poklá-dána za „rychlá včelstva“.

Když testujete na  hygienické chování, musíte zabít známé množství plodu z  plástu a  vrátit plást zpátky do včelstva, aby ho včely mohly vyčistit. Zdá se, že chceme po včelstvu mnoho, ale když o 24 ho-din později plást prohlédneme, většina včelstev už mrtvý plod odstranila.

Hygienické chování je přirozená ochrana pro-ti moru včelího plodu a  proti zvápenatění (Stur-tevant 1953, upraveno Spivak a Gilliam 1998, Spivak a Gilliam 1998 II). V přípravě na soužití se zničují-cím parazitem včely medonosné Varroa destruktor, už bylo doporučeno světovými orgány, aby austral-ský včelařský průmysl začal s  výběrem a  chovem

na  hygienické chování, aby byla včelstva odolnější proti endemickým nemocem plodu.

Z  předběžného testování produkčních včelstev v  Austrálii jen 15 % vykazovalo rychlé hygienické chování. Tyto údaje ukazují, že australské chovy znaky rychlého hygienického chování mají, ale stále zůstává mnoho otázek:

■ Co je původcem zvýšené hygieny, tzn., vy-chází z chovných znaků, nebo je ze souboru genů divokých včel nebo kombinace obou?

■ Jestliže se testy na  hygienické chování uží-vají v  terénu (test se zamraženým plodem, nebo zabitým plodem), což není v Austrálii obvyklá praxe, jaká metoda nebo jaké vlivy mohou pomoci tento znak projevit?

■ Může mít hygienické chování vliv na výskyt a  zvládání nemocí, jako jsou mor včelího plodu a  zvápenatění plodu v  Austrálii, a/nebo pomoci včelstvu bránit se proti malé-mu úlovému brouku?

Včelstva Lindsay Bourke v Tasmánii (60 s přiroze-ně oplodněnými matkami) s jejími v současné době 14 matečnými liniemi, z nichž komerčně rozchová-vá matky tady v domovské základně (Včelnice De-war – Queensland) byla testována na gen pro rychlé hygienické chování. Testy v  Lindsayově programu volného páření matek i v Programu AQBBG s inse-minovanými matkami dávají podobné výsledky.

Testovali jsme 50 A1 linií matek. Včelnice je ješ-tě ve výstavbě. Naneštěstí jsme měli také problémy s  jinou nemocí plodu, která se může vyskytovat

CHOV

Graf: Vyhodnocení hygienického chování po 24 h u volně oplodněných matek AQBBP, Tasmánie 2014.

13

v  lesnaté krajině, kde dochází k erozi půdy a kovy jako je hliník (bauxit) se mísí s povrchovou vodou a vytvářejí tak kyselou půdní reakci. Hliník se dostá-vá do rostlin a proniká do pylu a nektaru. Když jsou larvy krmené takovou potravou, hliník vede k zácpě a larvy zabíjí, přičemž se vyvíjejí znaky hniloby plo-du.

Z 50 hodnocených včelstev jich 36 (72 %) vykazo-valo 100–95 % hygienické chování, 8 včelstev (16 %) 94–80 % a  6 včelstev (12 %) vykázalo hygienické chování pod 79 %. Rod od  AQBBP se ukázal jako vysoce hygienický a zdálo se, že lépe toleruje hliník ve výživě, než jiná včelstva na včelnici.

Sloupcový graf ukazuje procento mrtvého plodu, které včelstvo odstranilo během 24 hodin. Většina včelstev odstranila nejméně 90 % mrtvého plodu, ale hodně jich odstranilo každou mrtvou larvu. To do-kazuje, že rod z Australského programu chovu vče-lích matek má světovou třídu hygienického chování! Dr. Marla Spivak, bývalá vedoucí Jody na univerzitě v Minnesotě, dosáhla ve svém chovném programu, kdy vyvinula Minnesotskou hygienickou linii, tako-vého výsledku po 5 letech. To je pro australský vče-lařský průmysl velmi dobrá zpráva.

Pracovali jsme v noci za použití čelovky s mod-rým LED světlem. Poslední plást byl vrácen zpát-

ky do  jedné z nejlepších linií asi ve 20 h. Na  Jody udělalo největší dojem, jak na nás včely nereagovaly, i když jsme je rušili v noci. Všimla si, jak do sebe ně-kolik včel bušilo hlavičkami, stejně jako pár kozlíků. Při závěrečné prohlídce se vše vysvětlilo. Na dně bu-něk se skrýval úlový brouk a úlové včely se k němu snažily dostat všechny najednou. Trochu jako dva přátelé při kriketu, kteří oba běží, aby chytili míč, a vrazí do sebe.

Takže nejen že jsou naše včely dobré v  čištění, ale jsou i vysoce útočné na malého úlového brouka. Doufejme, že tyto znaky pomohou našim včelám bránit se proti Varroa, pokud kdy ten čas přijde. Po-třebujeme teď výzkumy, které by rozšířily toto hygi-enické chování při produkci matek, abychom viděli, jaký vliv mohou mít tyto znaky na škůdce včel a ne-moci, se kterými jako včelaři každodenně bojujeme.

Program AQBBG (zkratka pro Genetiku v chovu včel v Queenslandu v Austrálii) byl financován Na-dací Wheen Foundation, což pokrylo výdaje spojené s  testováním prováděném Jody Gerdts, testováním v  terénu provedeném Lindsay Bourke (Tasmánie) a  testováním linie matek od Laurie a Paula Dewar v Queenslandu.

Přeložila: RNDr. Bohuslava TRNKOVÁ

Souhrn: Shromaždiště trubců je v biologii včely medonosné fascinující oblastí studia, ale stále zů-stává mnoho nezodpovězených otázek, protože je obtížné sledovat let trubců někdy jen 50 metrů nad zemí.

Matka je oplodněna ve  vzduchu během jedno-ho nebo více snubních letů. Když trubci pohlav-ně dospějí (obvykle 3 týdny po vylíhnutí), vylétají ráno z úlu, asi o hodinu dříve, než panenská matka opustí úl, aby podnikla svůj snubní let. Trubci létají na specifická místa známá jako trubčí shromaždiště (TS).

Víme, že: ■ Trubci se na  místech shromažďují rok co

rok, i  když není přítomná žádná matka. Je známo, že TS jsou velmi stálá, některá místa slouží jako TS desetiletí.

■ Trubci se orientují podle výrazných krajin-ných prvků, jako jsou např. aleje. Když se alej dělí, trubci mohou sledovat jakoukoliv část a  TS se často nachází poblíž křížení, i  když okolo TS bývá volný prostor. Často se nacházejí např. poblíž lesních mýtin nebo v malých údolích.

■ Když létají na shromaždišti, trubci silně rea-gují na feromony matky.

■ Pronásledují-li trubci uzavřenou matku (např. v klícce přivázané k heliovému balo-nu), jejich aktivita klesá, jak se matka z TS vzdaluje. Matka je pro trubce atraktivní, jen když je uvnitř TS.

■ Trubci jsou schopni TS rychle najít, dokon-ce i při prvním snubním letu.

■ Délka letu trubců na TS je nepřímo úměr-ná rychlosti větru.

■ Trubci dávají při letu na  TS přednost kratší vzdálenosti, asi 2–3 km, ale mo-hou letět i  6 km. TS je nejméně 90 m da-leko od  nejbližší včelnice, a  čím dále je TS od  jiných včelnic, tím víc trubců

Shromaždiště trubců(Des Canon; Australian Beekeeper, duben 2015, str. 456–457)

Existence TS se často určuje při použití zaklíckované matky uvnitř síťky.

14

na  něm je. Je-li potřeba, mohou přeletět i  horský hřeben 800–1000 m vysoký. TS mívá průměr 30–2000 m.

■ Zdá se, že trubci vyzkoušejí několik TS před tím, než si vyberou to své. Přednostní vý-

běr toho nejbližšího TS k jejich včelnici jim dovoluje strávit tam více času a tak zvyšuje jejich šanci spáření s panenskou matkou. To jim také dovolí zvýšit svou genetickou pre-zentaci v místních včelstvech a vytváří roz-díly v genetickém složení různých TS v ob-lasti.

■ V oblasti shromažďování se soustředí trubci asi z 200 včelstev a může jich být až 25 000. To zajistí pro oplodnění panenské matky ši-rokou genetickou rozmanitost.

■ Výše řečené také zvyšuje pro matku význam výběru TS.

■ Když panenská matka přiletí na TS, trubci ji lokalizují vizuálně a čichově. A tehdy začne závod o  spáření, aby se v  nově založeném včelstvu uplatnily jejich geny. Rojící se trub-ci aktivně sledující matku, vytvářejí jakousi „trubčí kometu“, rozpadající se a zase tvoří-cí podle toho, jak trubci panenskou matku pronásledují.

■ Počet trubců vysoce převyšuje počet pa-nenských matek narozených v dané sezóně, dokonce i při několikanásobném oplodnění matky; jen velmi málo trubců se úspěšně spáří (méně než 1 z 1000). Pokud potřebu-je, může se matka vydat na několik „snub-ních letů“, aby měla jistotu, že má dostatečné množství spermatu.

Přeložila: RNDr. Bohuslava TRNKOVÁ

TS může být nalezeno pomocí zaklíckova-né matky jako lákadla připevněné k helio-vému balonu. Jak je návnada tažená v TS, trubci se shromažďují okolo ní.

Souhrn: Stále čteme, že úspěchy v  chovu včel jsou vykoupeny genetickým ochuzením, zhoršenou vitalitou včelstev a  zvýšením zimních ztrát (např. Dr. Karsten Münstedt a jiní). Prof. Dr. Kaspar Bie-nefeld z včelařského ústavu v Hohen Neuendorfu se pokusí tato tvrzení vyvrátit.

O jaké informace se opírají výroky dr. Münstedta a ostatních?

V podstatě cituje práce, kde se porovnávají vý-kon a  vitalita včelstev s  matkou oplodněnou je-diným trubcem (tedy s  velmi malou genetickou rozmanitostí) a  včelstev s  matkou oplodněnou několika různými trubci (včelstva s  velkou gene-tickou rozmanitostí). Při tomto srovnání musíme ale zohlednit, že už samo oplodnění jedním trub-cem poskytne jen malé množství spermatu, které se ještě silně zředí a pro matku proto představuje značnou nevýhodu.

Našli bychom i jiné důkazy, že chovná včelstva jsou vůči neselektovaným znevýhodněna, například hůře přezimují?

Kdyby opravdu platilo, že s intenzitou chovu se zá-roveň zvyšují zimní ztráty, musely by země věnující se chovu jen okrajově mít velmi nízké ztráty včelstev. Na základě vysoké míry ztrát v zimě 2002/2003 byla v  zemích EU sestavena statistika. Z  předložených údajů přesto nelze vyvodit, že Německo s poměrně intenzívním chovem včel trpí zimními ztrátami více než země, v nichž se chov téměř neprovozuje.

Nemohl tento dojem zkreslit celkový souhrn všech údajů?

Výše uvedené výsledky zohledňují všechna včel-stva v Německu. Ale jen zlomek (asi 5 000) ze zhru-ba 800 000 německých včelstev (tj. 0,6 %) je přímo chovně ošetřeno. Srovnávali jsme proto výsledky zimování 84 německých a 10 rakouských chovatelů (celkem 5  598 včelstev) s  údaji z  německého mo-nitoringu včel (údaje od 120 včelařů rozmístěných po celém Německu). Po vyhodnocení všech dat ne-byly zvýšené zimní ztráty u chovných včelstev pro-kázány (viz tabulka).

Přesto, jaký vliv má chov v Německu na globální genetickou rozmanitost včel?

Omezuje chov genetickou rozmanitost?(Prof. Dr. Kaspar Bienefeld; ADIZ/die biene/Imkerfreund, 2015, č. 4, str. 30–31)

15

Sice ještě nic nenasvědčuje tomu, že by chov po-škozoval velkou populaci kraňky, na  její chovné úspěchy ale doplácejí ostatní rasy. V posledních le-tech výrazně stoupá poptávka po chovatelích kraň-ky, protože včelaři v mnoha zemích nejsou spokoje-ni se svými lokálními včelami a očekávají zlepšení chovu právě vyšlechtěnou kraňkou. Jinými slovy, ztráta genetické rozmanitosti vznikla kvůli chybě-jícímu chovu jiných včelích ras a nikoliv jejich dů-sledným využíváním.

Co znamená globální genetická rozmanitost? Mnozí chápou genetickou rozmanitost jako opti-

mální výsledek v případě, že místní včela je výsled-kem křížení mnoha různých ras (Münstedt a  jiní, 2014). Nechtěl bych na  tomto místě rozebírat vče-lařské problémy, nýbrž se omezit na biologické dů-sledky, neboť genetická rozmanitost znamená nutně obojí: genetickou rozmanitost uvnitř rasy a  nemé-ně důležitou genetickou rozmanitost mezi rasami. Kompletní potlačení jedné rasy druhou nebo kří-žení cizích ras do  domácích znamená ztrátu gene-tické rozmanitosti. Vzniklá směs ras se nedokáže vždy lépe vypořádat s životními podmínkami. Jako příklad můžeme uvést chování egyptské včely vůči sršni východní (Vespa orientalis). Domácí druh vče-ly s tímto soupeřem z Blízkého a Středního východu vychází díky svému způsobu chování, ale kříženci egyptské včely a  kraňky se stávají jen bezmocnou kořistí. Domácí včelí rasy jsou adaptovány na okolní podmínky, zárodky nemocí a místní parazity. Proto pokud nepůvodní druhy vytlačují domácí nebo se s nimi kříží, dochází k narušování globální genetické rozmanitosti. Přizpůsobit ohrožené rasy, aniž by se snížila jejich adaptace na lokální prostředí, vyžaduje naopak důsledné zachování genetické rozmanitosti.

Evropský projekt Smartbees (http://smartbees--fp7.eu) zahájený v listopadu 2014 chce mimo jiné využívat výše uvedený postup, aby zastavil mizení ohrožených evropských včelích ras. Pro tmavou vče-lu medonosnou (Apis mellifera) už existují vzorové iniciativy v Rakousku, Norsku a Švýcarsku. Podotý-káme ale, že v těchto zemích ještě stále žije původní populace Apis mellifera.

Opravdu může chov ovlivnit genetickou rozmani-tost?

Je v povaze věci, že chov se snaží změnit popu-laci žádoucím směrem. Tím se snižuje podíl genů

v populaci, které jsou v rozporu s chovným cílem, a zmenšuje se genetická rozmanitost. To ale nemu-sí souviset s omezením vitality. Šlechtí se například na zvýšenou toleranci proti varroáze, což se posu-zuje jako kompletní chovný mechanismus (varroáza 40 %; med a mírnost jen po 15 %), z populace se od-straní geny náchylné na varroázu ve prospěch genů, které varroatoleranci zvyšují. Genetická rozmani-tost se snižuje, ale včelstva se takto lépe vypořádají s varroázou a lépe přezimují.

Jak je genetická rozmanitost zajištěna z dlouhodo-bého hlediska?

Samozřejmě může chov způsobit i  genetické ochuzení a  sníženou vitalitu. Příbuzenská pleme-nitba, tj. páření příbuzných živočichů, je extrémní formou chovu. Potomci takového křížení získávají s  vyšší pravděpodobností identické dědičné vlohy, což může vést ke snížené vitalitě chovných včelstev. Extrémní příbuzenská plemenitba se také podílí na vzniku mezerovitého plodu. Porovnání zimních ztrát mezi chovnými včelstvy a „normálními“ včel-stvy ale ukazuje, že genetické ochuzení v této chvíli nepředstavuje plošný problém.

Avšak v každé uzavřené populaci nutně dochází, dokonce i  bez jakékoliv selekce, k  nárůstu příbu-zenské plemenitby. Uvážlivý chov proto znamená nezaměřovat se na chovný pokrok z krátkodobého hlediska, nýbrž trvale zajišťovat zlepšení dlouho-době. Takové koncepty budí dosud v  chovu zvířat i  pěstování rostlin jen malý zájem. Aktuální úspě-chy nás totiž těší více, než úspěchy, jichž se dočkají další generace. Dlouhodobé úspěchy výběru závisejí na mnoha faktorech, které je nutné zohlednit a pro-počítat v příslušných simulačních studiích zahrnu-jících dlouhý časový úsek, i  přestože je to obtížné a extrémně nákladné.

Prvním počinem je už zmíněný projekt „Smart-bees“. Už dnes nabízí server beebreed.eu pomoc při plánování chovu (například údaje o  příbuzenské plemenitbě plánovaného potomstva nebo sestavení seznamů s vhodnými službami), které prokazatelně přispívají k omezení nárůstu příbuzenské plemenit-by v populaci kraňky.

Za  jakých podmínek by mohly výsledky chovu omezit genetickou rozmanitost včelstev?

Z velké, dobře řízené rasy kraňky můžeme díky chovu profitovat ještě mnoho let. Abychom ale mohli vypracovat předpovědi na delší období, musí-me i u této rasy dobře uvážit, zda změnou chovných konceptů a rozšířením chovné populace bude zajiš-těna dlouhodobá stabilita. Pro většinu ostatních ev-ropských ras přestavují výsledky s kraňkou hrozbu, které lze čelit jen s  vhodnými chovnými koncepty u ohrožených ras. Tady už máme nejvyšší čas.

Rozhovor vedl Dr. Jürgen Schwenkel

Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ

Tabulka 1: Procentuální ztráty včelstev v  zimě 2006/07 a  2007/08 na  stanovištích včelařů, kteří se podílejí na  monitoringu včel („normální“ včelstva) a  na  stanovištích chovatelů. Hodnoty v  procentech odpovídají střední hodnotě zimních ztrát na jednot-livých stanovištích.

Období„Normální“

včelstvaChovná včelstva

Německo Rakousko

2006/2007 8,8% 8,9% –

2007/2008 15,9% 14,6% 14,7%

16

Parazit s otazníkem(Kolektiv autorů z Univerzity Bern; Deutsches Bienen-Journal, 2014, č. 10, s. 30)

Souhrn: Při zkoumání příčin úhynu včelstev se vědci zaměřili i na parazity. Mezi ně patří střevní parazit Crithidia mellifi cae, který je už léta znám, ale byl dosud ignorován.

Už několik let přicházejí zprávy z evropských stá-tů, z  Kanady i  z  USA o  zvýšeném úhynu včelstev. Zdá se, že včelstva jsou oslabena vinou ekologických vlivů a nových nemocí.

Nové poznatky naznačují, že původcem mohou být také prvoci.

Už v roce 1967 byl zcela náhodně nalezen nový druh prvoka, který byl vědecky popsán jako Crithi-dia mellificae. Tito prvoci žijí ve střevech dospělého hmyzu. Tam se zachytí na střevní stěně svými typic-kými přívěsy, nazývanými praporky (viz obrázek). Včely se mohou navzájem nakazit prostřednictvím svých nakažených výměšků, podobně jako je tomu u  jiných střevních parazitů jako jsou Nosema apis a Nosema ceranae (v dalším pro stručnost: Nosema = N. a Crithidia = C.).

C. mellificae patří do  velké skupiny Trypanoso-men. Zatímco příbuzné druhy mohou u lidí způso-bit nebezpečné nemoci, u včel, které byly nakaženy prvokem C. melificae, nebyly dosud žádné viditelné symptomy zaznamenány. Jedna nakažená včela je nenápadná a  snadno unikne včelařově pozornosti. Zda včely jsou opravdu nakaženy, se dá zjistit pouze mikroskopickým a laboratorním vyšetřením střevní-ho obsahu. Nedostatek viditelných symptomů one-mocnění a dosavadní diagnostika jsou patrně příči-nou, proč C. melificae unikala dosud pozornosti.

V posledních dvou letech byla C. mellificae přece jenom věnována pozornost. Pomocí nových citli-vých molekulárních metod byl tento parazit v mno-ha studiích prokázán. Mohou jím být zasaženy jak jednotlivé včely, tak i většina včelstev jedné včelni-ce. Zdá se, že tento prvok se už vyskytuje hromad-ně. Mezitím byl tento střevní parazit zaznamenán v  mnoha regionech světa. Například ve  Švýcarsku bylo jím zasaženo mnoho včelstev. O jeho rozšíření v Německu zatím nejsou žádné zprávy.

Nové poznatky z Belgie vykazují souvislost mezi napadením včelstev prvokem C. melificae a  zvýše-nými zimními ztrátami. To znamená, čím více jsou včelstva tímto prvokem zasažena, tím vyšší je prav-

NEMOCI, ŠKŮDCI

Napadené včely nejsou nijak nápadné.

Snímek Crithidia mellifi cae pořízený pomocí elektronového mikroskopu. Přívěsy zvané praporky jsou při 1 000 násobném zvětšení dobře viditelné.

17

děpodobnost, že se zhroutí. Při interpretaci tako-výchto výsledků je třeba se mít na pozoru. Kdyko-liv se jedná o korelaci, nemusí souvislost nutně být kauzální. Vysoké napadení nemusí ještě být příči-nou ztrát. Je to podobné, jako u pověstné souvislosti mezi výskytem čápů a počtem novorozeňat v urči-tém regionu. Je možné, že v regionu s mnoha čápy je více dětí, ale to neznamená, že za to mohou čápi. Je to spíše povídačka pro malé děti.

Jaký účinek má C. mellificae na včelu medonos-nou, není zatím zcela jasné. Může se původce lépe rozmnožovat v oslabených včelstvech, nebo on sám způsobuje to oslabení?

Že na  čmeláky má podobné působení příbuzný parazit Crithidia bombi, je známo už od konce 70. let. Jestliže napadne hladovějící čmeláčí komunitu, způsobí jí ztrátu aktivity, případně i úhyn.

C. mellificae může mít na stresované včelstvo po-dobný účinek. Stane se tak při výpadku snůšky nebo pří vysokém stupni napadení varroázou.

Praktický závěrZatím neexistují žádné jednoznačné důkazy

o tom, že včelstvům hrozí akutní nebezpečí, že bu-dou napadena prvokem C. mellificae. Takže včelaři nemusejí proti tomuto potenciálnímu parazitu žád-ná opatření podnikat.

Kolektiv autorů: Annette Schneeberger, Manuel Tritschler, Dr. Geo-

ffrey R. Williams, Dr. Gina Retschnig, Prof. Dr. Peter Neumann, Vetsuisse-Fakultät, Univesität Bern.

Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK

Souhrn: Včely jsou schopny rozlišit jednotlivé druhy medu a z úlových zásob dávají přednost tomu druhu, který lépe prospívá jejich eventuálnímu one-mocnění.

Med je zdravý. Včely to vědí a dokáží toho využít. Touto problematikou se zabývali pracovníci Uni-verzity Martina Luthera v Halle-Wittenberg. Jejich pokusy ukázaly, že včelí dělnice dokáží rozpoznat různé druhy medu.

Včely medonosné jsou ohroženy mnohými ne-mocemi a  parazity. Některé mohou zdolat svým vrozeným imunitním systémem. Kromě toho mají včely i  jiné strategie, kterými se dokáží nákaze vy-hnout. Je to v prvé řadě vyklízení nakažených plo-dových buněk a čisticí pud.

V posledních letech se výzkumníci zaměřili na to, že sběratelky vyhledávají rostlinné látky, které půso-bí proti bakteriím, plísním a virům. A právě tyto lát-ky obsahují hlavní včelí produkty – propolis, med, pylové zásoby a mateří kašička. Je nasnadě, že včely o nich vědí a dovedou je užít i při léčení vlastních nemocí.

Sběratelky přinášejí více propolisu, když včel-stvo je infikováno vápenatěním plodu (Ascosphaera apis). Současně se také sníží onemocnění bakteri-ovými a plísňovými chorobami.

Zabýváme se nyní tím, zda tzv. propolisový feno-mén není též u jiných včelích produktů.

Úlové dělnice a včelí plod se živí hlavně medem a  uskladněným pylem. Dá se říci, že život, přežití i rozvoj včelstva závisí hlavně na kvalitě uloženého krmiva.

Vysoká antimikrobiální účinnost medu je známa už po staletí. Nyní se ale ukazuje, že tato účinnost se značně různí v  závislosti na  tom, z  jakých kvě-

tin med pochází. Pomocí klasických laboratorních pokusů jsme zjišťovali, zda med lze posuzovat nejen jako potravinu, ale také jako „samoléčivo“. V souvis-losti s tím jsme také zjišťovali, zda úlové dělnice jsou schopny při čerpání medných zásob zvolit ten nej-vhodnější med vzhledem k vlastnímu zdravotnímu stavu, případně ke stavu celého včelstva.

Abychom tuto problematiku prozkoumali, naka-zili jsme mladé krmičky různými dávkami spor střevního parazita Nosema ceranae. Tyto jsme pak vložili do tzv. Y-labyrintu, v jehož obou koncích se včelám nabízely různé medy: lipový, slunečnicový, akátový a medovicový.

Tyto medy jsme včelám nabízeli vždy ve  dvoji-cích, aby musely volit ten nebo onen.

Z toho jsme zjistili, že včely nečinily rozdíl mezi medem lipovým a akátovým. Jasná byla jejich vol-ba mezi medem slunečnicovým a  medovicovým. Výsledek tzv. párového srovnání byl následující:

Mohou se včely samy léčit?(Dr. Silvio Erler; Deutsches Bienen-Journal, 2014, č. 10, s. 31)

Spory nosemy jsou velké jen 3 až 6 µm (mikrometrů). Napadají stěnu včelího střeva.

18

Pokusné včely daly přednost medu slunečnicovému před všemi ostatními medy, při čemž medovicovým medem jednoznačně opovrhly. Chuť na med sluneč-nicový stoupala s výší nakažení.

V dalším pokusu jsme zjišťovali počet spor No-sema ceranae ve  střevech infikovaných včel, které byly krmeny medem slunečnicovým nebo medem medovicovým. U  včel, které byly krmeny výlučně medem slunečnicovým, bylo zjištěno podstatně menší množství spor. U  včel, které konzumovaly med medovicový, bylo jich naopak zjištěno velké množství.

Jiné laboratorní testy prokázaly, že slunečnico-vý med má vyšší antimikrobiální aktivitu než med

medovicový. To by mohlo vysvětlit ono podstatně menší množství spor.

Zdá se tedy, že včely mají schopnost rozpoznat, že určitý med je způsobilý k „samoléčbě“.

Létavky by tedy mohly podle svého onemocně-ní volit vhodný nektar a úlové dělnice zase vhodný med z medných zásob.

Naše studie tím poprvé poukázala na to, že med je nejenom dodavatelem energie, ale též léčivem, které si včely samy „předepíší“. Tato automedikace může nejen léčit jednotlivé včely a celá včelstva, ale i preventivně podpořit jejich obranyschopnost proti chorobám.

Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK

V zaskleném labyrintu mohou včely volit vždy mezi dvěma druhy medu.

Souhrn: Monitoring nákazové situace v 16 státech EU potvrdil, že největším problémem je stále varro-áza a že má smysl udržovat nízkou úroveň napade-ní po celý rok s důrazem na období těsně po hlavním medobraní, kdy se rodí zimní generace včel.

Epizoologie je věda zabývající se nemocemi vět-šího počtu zvířat. Popisuje vznik a rozšiřování ne-mocí i boj s nimi. Výskyt každé nakažlivé nemoci je podmíněn přítomností chorobotvorného činite-le a zvířete schopného se nakazit. Mezi nimi musí dojít ke kontaktu. Ale o rozvoji choroby rozhodují

i  další podmínky, jako že u  jednoho druhu zvířat se mohou vyskytovat různé typy, které jsou různě citlivé na nákazu, také zdravotní stav má velký vliv, a také vliv podnebí na cestu nákazy je velký. Proto je nákazová situace zvířat v  různých částech světa různá.

U  nemocí včel je nákazové situaci v  posled-ních deseti letech věnována velká pozornost právě s  ohledem na  vysokou úmrtnost včelstev. Ve  stát-ním výzkumném ústavu se tomuto tématu věnují již od roku 2008. V posledních čtyřech létech se těch-to výzkumů zúčastnilo okolo 500 včelařů z  celého

Vlivy působící na nákazovou situaci včelnic v Polsku

(Dr. K. Pohorecka; Zaklad Chorob Pszczol -Pulawy, Pszczelarstwo 2015/5, str. 9–11)

19

státu. Tak byl sebrán diagnostický materiál od  cca 2400 včelstev. Navíc v  letech 2012–2014 byl v Pol-sku a také v 16 zemích EU prováděn epidemiologic-ký dohled nad zdravím včel řízený ústavem v Sofia Antipolis ve  Francii. Během tohoto výzkumu bylo sledováno 160 včelnic a  od  cca 3000 včelstev byly odebrány vzorky ke zkoumání. Již dnes byly potvr-

zeny souvislosti mezi stavem zdraví včel a úmrtností včelstev na včelnicích.

Nejvíce rozšířená nemoc včel je na světě varroá-za. Ta také znamená hlavní příčinu vysokých ztrát včelstev v době zimování. O tom není třeba včela-ře přesvědčovat, neboť to vědí. Největší výskyt ci-zopasníků varroa je na konci sezony. Ale množství

Tab. 2 Analýza metod boje s Varroa destructor používaných v letech 2009–2012 ve skupinách včelnic s různý-mi úbytky včelstev během zimování.

WSR – skupina včelnic, ve kterých byly ztráty od 11 % do 100 % včelstev připravených k zimování/průměrně 55 %/NSR – Skupina včelnic s nízkými ztrátami, kdy ztráty byly nižší než 10 % /průměrně 5 %/BSR – Skupina včelnic, kde nebyly ztráty během zimování.

Způsob boje s Varroa destructorProcentní podíl včelnic, ve kterých byl použit

popsaný druh bojeWSR 401 ks NSR 48 ks BSR 27 ks

Počet neléčených včelstev 1,8 0 0

Schválené metody

S amitrazem-fumigace /Apiwarol/-kontaktní /Biowar/s flumethrinem /Baywarol/

64,456,910,036,5

79,172,918,725,0

77,870,411,133,3

Neschválené metodyS Tau-fluvalinátem/Gabon PF/

1,0 8,3 0

Preparáty „vlastní“výroby

S fluvalinátems amitrazems kumafosem

4,10,80

00

2,1

000

Přírodní preparáty

Organické kyseliny- mravenčí- šťavelováBeeVital Hive CleanApi Life VarPoužití jenom přír. metod

15,59,07,24,93,36,9

16,76,2

16,74,24,26,2

33,318,525,9

03,77,4

Metody biologické Vyřezávání trubčího plodu 2,3 10,4 11,1

Počet chemikáliípoužitých během roku

Jednadvětřičtyři

62,630,14,40,5

43,745,88,3

0

44,440,714,8

0

Období, kdy bylo léčeno

Brzké jaro /duben/ a v létě nebo podzimBěhem celého rokuJenom v létě nebo na podzim

10,12,3

85,8

20,010,6

69,4

011,1

88,9

Měsíc započetí boje po hlavním medobraní

červenecsrpenzáříříjenměsíc není vyznačen

11,635,627,64,9

20,3

25,027,125,02,1

20,8

48,118,622,2

011,1

Tab. 1 Intenzita napadení Varroa destructor hodnocená na základě vzorků včel odebraných ze včelstva po hlav-ním medobraní.

Umístění a početzkoumaných včelnic

Doba zkoušek apočet včelstev, ve kte-rých se našel roztoč.

Průměrný počet roz-točů/100 včel/

-skupiny.

Procentní hodnota včelstev s napadením

větším než 7%.

Průměrný počet včelstev s napadením

větším než 7%.Woj. Lubelské

160Červenec – srpen 2012

2846 ks6,9

/0,1–186,0/25,4 19,0

Woj.Lubelské160

Červenec -srpen 2013 2196 ks

4,5/0,1–108,0/

12,0 17,4

16 wojvodstvípo 25 včelnicích

Červenec – srpen 2014 1112 ks

6,0 17,4 17,3

20

se v  napadených včelstvech může značně různit. Je to způsobeno tím, že na vzrůst množství varroa ve včelstvech má vliv mnoho činitelů. Důležitý je po-čet varroa ve včelstvu po zimě, dále síla a zdravotní stav včelstva, ale také podmínky neovlivnitelné vče-lařem jako stav přírody a počasí a podmínky, které může včelař ovlivnit. Podmínkou nutnou pro roz-voj varroázy je přítomnost plodu. Během rozmno-žovacího cyklu v buňce s dělničím plodem vzniká průměrně 1,3–1,5 a  na  plodu trubčím od  2,2–2,6 samiček varroa. Ne všechny vzniklé samičky jsou schopné rozmnožování. Část z nich, 5–20 %, zůstá-vá neplodná. Na tempo přírůstku množství varroa má také vliv čas cizopasení na dospělých včelách, tj. čas od momentu východu z buňky spolu s líhnoucí-mi se včelami do momentu nového vchodu do buň-ky s plodem. Při dostatečném množství otevřeného plodu představuje tento čas od 4 do 11 dní, s množ-stvím zmenšujícího se množství otevřených buněk s plodem se tento čas prodlužuje. Výhodnější pod-mínky pro rozvoj varroázy jsou v silných včelstvech s mladou matkou. V takových včelstvech může do-cházet k několikanásobnému vzniku generací a tím k vzniku značně vyššího počtu cizopasníků.

Úroveň napadení Varroa destructor je také urče-ná genetickým vybavením včel. Některá včelstva se silným čisticím pudem jsou schopna část varroa od-stranit ať přímo ze včel, nebo i z plodu. Také rojení a tvorba oddělků, nebo posilování včelstev plodem silně ovlivňuje množství varroa ve  včelstvu, buď úbytkem, nebo přírůstkem. Mnoho věcí nemůže včelař ovlivnit, ale hlavní vliv na  stav rozmnožení varroa má způsob vedení včelnice a  způsob boje s  Varroa destructor. Samo napadení včelnice ještě nic neříká o  stavu ohrožení. Výmluvnější je počet varroa připadající na jednotku včel. Nejčastěji se po-čítá počet na 100 ks včel.

Při středním napadení dochází k brždění rozvoje, zmenšení medového výnosu, při silném hrozí i lik-vidace celého včelstva. V našem středním klimatu se za kritické považuje napadení větší než 7 %. Z do-savadního zkoumání vyplývá, že intenzita napadení v polských včelnicích je vysoká. Sledováním napa-dení po skončení hlavního rozvoje, tj. červenec, sr-pen v posledních 3 letech připadalo na 100 včel 7,

4, 5 a  6 ks varroa, což je tedy blízké situaci, která hrozí úmrtím včelstva. K tomu je třeba dodat, že v té době se na zavíčkovaném plodu může nacházet až 80 % varroa. Ve skupině 3207 včelstev, kde až 25 % bylo silně napadených, jich 16,5 % během zimování uhynulo.

Během zkoumání nebyly shledány rozdíly v na-padení varroa ani s  ohledem na  okolní přírodu /zdroj nektaru či pylu/ ani četnost pohybu včelstev, ani způsob krmení, ale ani v síle včelstev. Jediné, co se ukázalo jako významné, byl způsob boje s  va-rroa. V tabulce 2 je tučným písmem vyznačen po-čet včelařů, u kterých se vysoké procento zimních ztrát neobjevilo. Vyplývá z toho, že příznivější situ-ace v těchto včelnicích byla výsledkem celoročního boje s varroa, počítaje v to také vyřezávání trubčího plodu, ale také několikanásobné použití léčebných preparátů a jejich včasné použití před zimováním. Polovina včelnic začala s touto aplikací již v červen-ci.

Ukazuje to tak, že hlavní zásadou je boj s varroa již v době vzniku zimujícího pokolení včel. Ty totiž musí přežít několik měsíců, a pokud budou poško-zeny již během svého larválního stadia života, pak jim to významně zkrátí jejich život. Dodržování nízké úrovně počtu varroa v  úle je úkol pro celo-roční boj s varroa. Bohužel to ale činí jenom malá část včelařů. Až 80 % včelařů dělá kroky proti varroa jenom od července do listopadu. V tom případě je ale důležité, aby lék byl podaný okamžitě po hlav-ním medobraní, nejlépe v druhé polovině července. To platí i v případě, kdy včelnice počítá s pozdním medobraním. Tehdy je dobré alespoň provést sníže-ní úrovně napadení varroa. Léčení, které se posune až na konec srpna nebo září sice sníží počet varroa, ale špatnou situaci líhnoucích se zimních včel to nespraví. Na začátku každého nového roku je třeba zanalyzovat všechny činnosti provedené v minulém roce, protože ony mají významný vliv na zdravotní stav včelstva před nastávající sezonou. Bohužel sám fakt napadení včelstva varroázou není jediným ná-kazovým problémem. Varroa je totiž také rozšiřova-telem virových nemocí a nosemózy.

Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA

Jak se vypořádat se zimními úhyny(Don Snoeyink; American Bee Journal, únor 2015, 151–153)

Souhrn: Rozbor příčin zimních úhynů včelstev.

Včelstvo, které přežije chladné zimní měsíce, má ohromný potenciál. Dobře vyzimovaná včelstva mohou být na  jaře rozdělena, mohou v  nich být vyměněny matky, anebo mohou být vedena k pro-dukci značného množství medu. Zajišťování podmí-nek pro úspěšné vyzimování a dobrý jarní rozvoj je

jednou z nejradostnějších stránek včelaření. Je tedy jasné, že nález uhynulých včelstev bývá na jaře pro včelaře hořkým zklamáním. O úhynu mluvíme teh-dy, když v úle zahyne celé včelstvo. Ztráta včelstva je frustrující a drahá. Ale pro pozorného včelaře může být uhynulé včelstvo stejným zdrojem poučení, jako to, které se na jaře dobře rozvíjí. V tomto článku vy-jmenujeme některé obvyklé příčiny úhynů a vysvět-

21

líme, jak je odhalit. Úhyny včelstev jsou považovány za „odvrácenou stranu“ včelaření, ale když porozu-míme jejich příčinám a podle toho změníme vedení včelstev, můžeme v budoucnu snížit jejich četnost.

Jak může včelař poznat, že včelstvo uhynulo, když nízké teploty zabraňují včelám vyletovat z úlu? Nej-dříve zkontrolujte sníh nebo půdu kolem česna. Čer-stvě uhynulé včely na zemi bývají známkou toho, že včelstvo je ještě naživu. Pozorně poslouchejte zvuky u česna. Někteří včelaři používají stetoskop, opřený o vnější stěnu úlu. Pokud není slyšet uklidňující hu-kot živých včel, vezměte si klobouk a nadzvedněte

víko. Vyhlížejte živé včely a  naslouchejte s  hlavou těsně u horních louček rámků. Objeví-li se živé vče-ly, uslyšíte-li vzrušené bzučení, anebo ucítíte oblak poplašného feromonu, může to znamenat, že včel-stvo je v pořádku a jediné, co potřebuje, je odstra-

nit mrtvolky z česna, aby včely mohly ven a dovnitř. Otevření úlu je ideální příležitostí ke kontrole stavu zásob a k dodání rezervních medných plástů anebo nouzového krmiva.

Co když jsou všechny včely v  úle mrtvé? Zapá-leného včelaře na  chvíli přemůže smutek a  myslí na všechen čas, energii a peníze, investované do této hromádky mrtvého hmyzu. Největší ranou je ná-lez mrtvé matky, zkroucené do  klubíčka. Ale než začnete plánovat malý státní pohřeb pro zesnulou královskou výsost, anebo uvažovat, že si najdete jiné hobby, rozhodněte se, že se úhynem nenecháte od-radit. Místo toho, abyste se dlouze zaobírali uhynu-lými včelami, soustřeďte se na včelstva, která přežila zimu a zkuste najít rozdíly mezi zdravými a uhynu-lými včelstvy. Jakkoliv je úhyn včelstva zklamáním, může být i poučný.

Udělejte posmrtný rozbor uhynulého včelstva. Nejdřív si všimněte polohy zimního chumáče. Je v úle vysoko nebo nízko? Potěžkejte každý nástavek. Jsou v některých nástavcích medné zásoby? Najde-te-li velký chumáč včel a  spoustu medu, může to znamenat, že včely uhynuly hlady pár centimetrů od zásob, ke kterým se nemohly dostat kvůli chladu anebo proto, že nechtěly opustit plod, o  který pe-čovaly. Pro včelaře, který se celý rok o včely dobře staral, a přesto o ně přišel, je to zklamání, ale neza-stavujte se tady. Pokračujte v prohlídce.

Dobře si prohlédněte dno. Jsou tu stopy po my-ších? Hledejte myší výkaly a  rozkousaný materiál. Hledejte na podložce roztoče Varroa. Najdete-li jich tisíce, pravděpodobně jste našli příčinu úhynu ane-bo přinejmenším katalyzátor fatálního onemocnění.

Pečlivě přeberte mrtvé včely a hledejte leskňáčka úlového a larvy zavíječů. Zdravé, silné včelstvo si ob-vykle poradí s mírným napadením, ale příliš mnoho leskňáčků a  jejich larev může menší včelstvo zcela zlikvidovat. Hledejte larvy zavíječů nebo jejich vý-

Na pravé straně nástavku je vidět chumáč uhynulých včel. Když vytáhneme druhý rámek, můžeme dobře vidět včely na  prvním a  třetím rámku. Všimněte si také, že vlevo na desátém rámku je vidět vrstva výka-lů, kterou lze seškrábnout.

Dno úlu je skoro celé pokryto mrtvými včelami. Bílá hmota mezi nimi je práškový cukr, který autor použil jako nouzové krmivo. Cukr byl nasypaný na  novi-nách, položených na  horních loučkách horního ná-stavku. Část cukru propadla dolů na dno.

Uhynulé včely a  cukr, pokrývající netkanou texti-lii, která brání růstu plevele kolem úlu. Dno úlu má v  česně ještě vloženu zábranu proti myším. Včely na dně úlu a na podložce jsou připraveny k prohlídce a k likvidaci. Nástavky jsou naloženy v kolečku a při-praveny k odvezení.

22

kaly (drobné černé válečky) a zámotky na plástech. Pokud úl ovládly larvy zavíječů nebo leskňáček, je to obvykle proto, že včelstvo bylo oslabeno něčím jiným, což umožnilo broukům, zavíječům a  jejich larvám převzít vládu.

Jsou mrtvé včely deformované? Může to být způ-sobeno roztočem Varroa. Jsou na  jejich křídlech patrné příznaky onemocnění virem deformovaných křídel? Mají křídla roztažená do tvaru písmene K? Může to ukazovat na napadení roztočíkem včelím.

Prohlédněte si matku uhynulého včelstva. Je to původní, značená matka, nebo ji včely vyměnily? Pokud je to nová matka, je malá a drobná? Možná nebyla úspěšně oplozena. To mohlo být příčinou ztráty včelstva.

Poté, co prozkoumáte mrtvé včely, je lepší je spálit než vysypat na zem. Zkušení včelaři raději včely spá-lí, místo aby je zakopali do hlíny, kde mohou původ-ci chorob číhat a znovu se dostat na povrch.

Potom se podívejte na nástavky. Vidíte hnědé stří-kance zvenku na nástavcích anebo na horních louč-kách rámků? Zdravé včely nekálejí v úle. Oškrabejte

z  nástavků a  rámků co nejvíc výkalů. Pokud máte obavy z  kontaminace, posprejujte rámky a  nástav-ky roztokem octa (kyseliny octové) a vody, nechte je usušit na slunci a využijte dezinfekčních účinků slunečního záření.

Vytahujte z  nástavků rámek po  rámku. Začněte s rámkem u stěny, podobně jako u prohlídky živého včelstva, aby chomáč mrtvých včel zůstal neporuše-ný, dokud se do této oblasti nedostanete. Na jednu hromádku dávejte rámky se zásobami, na  druhou pylové rámky a  na  třetí souše. Rámky bez původ-

ců chorob můžete umístit do  jiných včelstev. Peč-livě prohlédněte každý plodový rámek a  hledejte „příškvary“, zbytky kukel, přischlé na  spodní stra-ně buněk. Přítomnost příškvarů, stejně jako tma-vá, propadlá, děravá víčka plodových buněk, může být známkou moru včelího plodu. Je-li potvrzen mor včelího plodu, většina včelařů raději nástavky a  rámky spálí, aby zabránili přenosu onemocnění na  další včelstva. (Poznámka překladatele: v  České republice se včelstva, která onemocní morem včelího

Toto je vzdálená včelnice, takže všechny součásti úlu jsou dopraveny k  autu, naloženy a  odvezeny domů k prohlídce, k vyčištění a roztřídění rámků.

Ve středu horního rámku je zavíčkovaný plod, který je potřeba prohlédnout. Většina plochy dolního rámku je pokryta uhynulými včelami.

Horní rámek je skoro úplně pokryt mrtvými včela-mi, zalezlými do buněk hlavou napřed. To je obvykle známka úhynu hladem.

Autor ukazuje na uhynulou matku se žlutou tečkou na hrudi. Na plástu je vidět plíseň, ale není jí moc, takže není třeba se znepokojovat.

23

plodu, povinně likvidují spálením. Pokud jsou klinic-ké příznaky moru přítomné u víc než 15 % včelstev na stanovišti, likviduje se celé stanoviště.)

Když zkoumáte plodové plásty, všímejte si ma-lých bílých teček na  stěnách plodových buněk. Může jít o  výkaly roztočů Varroa. Ale nedejte se oklamat, může jít také o suchý cukr, anebo ještě čas-těji o kousky zkrystalizovaného medu. Zrnka cukru a  krystalky medu budou pravděpodobně o  trochu větší než výkaly roztočů.

Některé rámky mohou být zaplísněné. Malé množství plísně není důvodem k  obavám, proto-že včely jsou schopny ji odstranit. Pokud je plís-ně hodně, můžete ji oškrabat rozpěrákem. Rámky s plastovými mezistěnami oškrábejte až na mezis-těnu a odstraňte s plísní i vosk. U rámků bez me-zistěn vyřízněte celou část plástu s plísní. Vložíte-li zaplísněné rámky do  zdravého, silného včelstva, můžete očekávat, že je včely poměrně rychle vy-čistí. U  slabších včelstev berte v úvahu, že rámky zůstanou nevyčištěné, dokud včelstvo nezesílí na-tolik, že bude schopno je vyčistit a využít. To stej-né platí i pro mrtvé včely, zalezlé do buněk hlavou napřed. Silné včelstvo tyto včely rychle vynese, aby mohlo rámek využít. Slabé včelstvo nechá mrtvé včely v rámku, dokud není připraveno tento rámek obsednout.

Když třídíte a  čistíte rámky, odstraňte všechny rámky s  tmavými plásty. Z rámků bez mezistěn se dá plást vyříznout, rámky s plastovými mezistěnami očistíme až na mezistěnu. Staré, dlouho používané plásty je vhodné spálit. Včelí vosk je jako houba, která zadržuje toxiny z okolního prostředí, přinese-né do  úlu včelami i  toxiny z  jiných zdrojů. Potom prohlédněte samotný rámek. Pokud se na „ouškách“ rámku vytvořil nános propolisu, odstraňte jej, aby rámky lépe seděly v  úle. Teď je také vhodný čas

na odstranění vosku a propolisu z vnitřních stěn ná-stavku a ze zářezů na zavěšení rámků.

K „pitvě“ uhynulého včelstva jsou nejlepší chlad-né dny. Za  teplých dnů nás budou obtěžovat včely pátračky, zkoumající hromádky roztříděných souší a plástů s pylem a medem.

Když je prohlídka u  konce, poskládejte úl zase dohromady a  uzavřete všechny otvory, abyste od-radili nezvané návštěvníky, ale nenechte se odradit sami. Úhyny včelstev jsou rizikem včelaření. I když jsou pro nás zklamáním, poskytují cenné informace. Můžeme využít této příležitosti, abychom se něco přiučili a  vylepšili naši techniku včelaření. Pokud to uděláme, nebudou úhyny včelstev tak frustrující a doufejme, že ani tak časté.

Don Snoeyink žije se svými včelami na jihozápa-dě Dolního Michiganu.

Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D.

Tyto rámky jsou pokryté silnou vrstvou plísně, kte-rou autor oškrábe až na plastovou mezistěnu (anebo vyřízne, jde-li o rámky bez mezistěn). Pokud takové rámky vložíme do silného včelstva, včely jsou schopny je vyčistit. Vzadu si všimněte očištěných, roztříděných souší, které budou použity pro jiná včelstva.

Třídění rámků po uhynulém včelstvu je dobrou pří-ležitostí k likvidaci tmavých plástů. Všimněte si dvou rámků vpředu uprostřed. Plást vlevo se vyřízne z rám-ku a skončí v plamenech. Plást vpravo je „novější“, jak ukazuje jeho světlejší zbarvení, protože v něm nebylo odchováno tolik larev. Když z plodové buňky vyběh-ne nová včela, nechá uvnitř zámotek, který způsobí tmavnutí plástu.

Tmavý plást na cestě do ohně. V některých nástavcích na  pozadí jsou roztříděné rámky, připravené k  dal-šímu použití, až jich bude v sezóně třeba. V dalších nástavcích jsou uskladněné souše, které se použijí, až začne snůška.

24

Souhrn: Léčba včelstev a plodových plástů teplem je stále předmětem výzkumu. Až čas ukáže, zda se jedná opravdu o vhodnou metodu nebo jen marke-tingovou strategii. V každém případě to není velký úspěch, ale – upřímně řečeno – ani žádná prohra.

Od  té doby, co se roztoč varroázy objevil v Ně-mecku a včelstvům způsobuje stále více problémů, hledají nejen včelařští výzkumníci, ale i sami včelaři účinný prostředek proti tomuto parazitovi. Vyzkou-šeli mnoho způsobů, ale jen málo z nich se osvědči-lo. Dr. Wolfgang Ritter byl od začátku v centru dění a testoval různé metody, včetně ošetření teplem.

Včely jsou stejně jako ostatní hmyz studenokrevní živočichové, jejichž tělesná teplota je většinou shod-ná s okolním prostředím. Pomocí hrudního svalstva však umí vyrobit teplo, proto mohou plodovat při teplotě 34 °C a  v  zimě přežít v  chumáči. Pokud je příliš horko, začnou včely větrat a dokonce mohou i rozvádět vodu po úle. Tato schopnost včelstva udr-žovat stálou teplotu těla je srovnatelná s teplokrev-nými živočichy a nazývá se sociální homoiotermie.

Na tenké hraněVčelstvo musí zvládnout tepelnou regulaci v úle,

neboť při teplotách nad 40 °C se denaturují život-ně důležité enzymy, proto při nebezpečně stoupající

teplotě dochází k  panice a  místo ochlazení vzniká naopak další teplo. Při teplotách nad 60 °C se taví vosk a  včely hynou pod zhroucenými plásty. Toto chování se objevuje především při nedostatku čer-stvého vzduchu nebo vody. Pokud bychom chtěli využít velké teplo v boji proti varroáze, pohybujeme se na tenké hraně.

Poprvé se tato metoda objevila v  sedmdesátých letech v  tehdejším Sovětském svazu (Die Biene 03/1983, s. 160 a  08/1985, s. 372). První pokusy ukázaly, že při teplotách mezi 46 až 48 °C se roztoč varroázy už neudrží na těle včely, ale následně testo-vané postupy  ošetření umělých rojů byly zdlouhavé a jen málo účinné.

Zhruba ve stejné době zkoušeli výzkumníci vče-lařského ústavu v  Oberurselu možnost ošetření umělých rojů v inkubátorech. Postup byl dostatečně účinný až při dosažení 49 °C, tedy krátce předtím, než včely začínají horkem hynout (ADIZ 5/1980, s. 145). O  něco lepšího výsledku výzkumníci dosáh-li, když současně nechali odpařovat thymol nebo mentol. Také pozdější výsledky výzkumného ústa-vu chemického a veterinárního ve Freiburgu (obor hygiena zvířat) ukázaly, že úspěch u  umělých rojů je omezený, neboť včely začnou v sebeobraně ihned tvořit chumáč nebo silně větrat, aby přehřátí snížily (Apidologie 17/1986, s. 374).

Lepší výsledkyPrvní průlom se podařil roku 1987, tehdy vý-

zkumníci Klüter a  Borgstädt vyvinuli elektronicky řízený termobox (ADIZ 2/1991, s. 13). Důmyslným systémem otvorů rozváděli teplo shora rovnoměrně do jednotlivých uliček mezi plásty a hadičkou upev-něnou dole na mřížce před česnem zase zpět naho-ru. Umožnili tak rovnoměrné rozdělení tepla do uli-ček mezi plásty, aniž by se nahoře začal tavit vosk a  dole teplota klesala. Ačkoliv cirkulující vzduch v  úle zabránil masivní obraně včel, trvalo několik hodin, než se podařilo usmrtit dostatečný počet roz-točů (ADIZ 2/1991, s. 14). Při počtu deseti včelstev (průměrný počet včelstev na jednoho včelaře v Ně-mecku) by se celé ošetření protáhlo na několik dní, tudíž nepřiměřená časová a energetická náročnost.

Využití libavkového olejePro zkrácení doby ošetření doporučil výzkum-

ný ústav kombinovaný postup. Nejprve se roztoči chemickými látkami vylákají ven a  pak zlikvidují horkem. Jako dobrý pomocník se ukázal tymiánový olej (Apidologie 18/1987, s. 383), podobně účinko-val v později provedeném testu také libavkový olej. Toxikologické vlastnosti této látky, která se přidá-

Úspěchy i nezdaryHypertermie: pomůže ošetření teplem?

(Dr. Wolfgang Ritter; ADIZ/die biene/Imkerfreund, 2015, č. 3, str. 20–21)

Princip působení: Vzduch ohřátý naho-ře v  termoboxu se rozvádí ventilátorem rovnoměrně dolů uličkami mezi plásty a  z  česna se vede hadičkou zpět (Zdroj: ADIZ 2/1991, s. 14).

25

Souhrn: Sameček roztoče, který se líhne v  zavíčkované buňce z  prvního nakladené-ho vajíčka, postupně oplodňuje své vylíhlé sestry. Zdá se, že vhodnou vůní bude možné zmást jej natolik, aby se oplodnění minima-lizovalo.

Rozmnožování roztočů Varroa je stejně důmysl-né jako fascinující, ale mohlo by se jim stát i osud-ným. Kdyby se podařilo tento nadmíru kompliko-vaný proces narušit, množství roztočů by se mohlo rapidně snížit. Dr.  Bettina Ziegelmann informuje o dosavadních výsledcích této metody.

vá do zubních past nebo žvýkaček, jsou dostatečně známé, látka je v nepatrném množství považována za nezávadnou.

Pro ověření v polních podmínkách jsme ošetřili dvacet včelstev s  oddělky, deset z  nich bylo s  plo-dem a deset bez plodu. Proužky měkké látky smo-čené nepatrným množstvím libavkového oleje jsme vložili na  horní loučku mezi mřížku a  děrovanou desku. Ošetření trvající třicet minut jsme po sedmi dnech zopakovali. Podle předběžných výsledků toto ošetření narušilo rozmnožovací schopnost roztočů, úspěšnost léčby byla proto ještě zkontrolována tři týdny po ukončení. Ve všech včelstvech (s plodem i bez plodu) bylo usmrceno více než 95 % roztočů při nepatrném úhynu včel a  bez poškození plodu. Velkou úspěšnost u včelstev s plodem ale nesmíme přeceňovat, v  průměru měla pokusná včelstva jen jeden a půl zavíčkovaných plodových plástů (ADIZ 2/1991, s. 14).

Libavkový olej však pro ošetření proti varroáze není povolený. Ani využití tymiánového oleje vědci dále nehodnotili. U  obou jsou vedle možných re-ziduí nejasné ještě mnohé další skutečnosti. Přes-to jsme těmto pokusům věnovali pozornost, neboť včelaři se na tyto postupy často ptají. Díky pokusu je jasné, že léčba pouze teplem většinou nestačí, zejména nás odradí velká časová náročnost tohoto postupu.

Ošetření plodových plástůJako alternativu navrhla univerzita v Tübingenu

postup, kdy se včelstvu odeberou plodové plásty a ošetření se provede bez včel (Apidologie 18/1987, s. 385). Aby se zahubilo přes osmdesát procent do-spělých roztočů a veškeré jejich potomstvo, musí se plásty udržet až pět hodin v ohřívacím přístroji při teplotě 45 °C. Vážné poškození plodu jsme pozoro-vali pouze u vyvíjejících se larev a kukel krátce před nebo po svleku (Apidologie 4/1992, s. 379).

Novinky ještě nejsou ověřenéDíky novým technikám se objevují i  nové po-

stupy. Není důležité, zda ošetření nazveme Varroa-Controller nebo Varroa-Kill pro plásty (ADIZ/die biene/Imkerfreund 1/2015, s. 30) nebo Thermo-Box či včelí sauna. Všechny postupy jsou časově náročné a  vyžadují vybavení drahými přístroji. Vysoké po-řizovací náklady se většinou vyplatí jen pro profe-sionála.

Nakonec si musíme položit otázku, jak dalece tyto metody zatěžují včelstvo. K  podobnému pře-hřátí včelstva jako při léčbě teplem dochází za nor-málních okolností jen při vysokých venkovních teplotách. Včely se ale snaží proti přehřátí bojovat, proto celý postup vyvolává stres. Určitě menší zátěží pro dospělé včely je odběr plodových plástů a jejich vystavení teplu odděleně od  včel. Pro líhnoucí se kukly však představuje určité riziko, proto můžeme u  přirozeného chovu tento postup doporučit jen s výhradami.

Další literaturu k  tématu hypertermie najdete na webových stránkách www.diebiene.de

Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ

Úpravy termoboxu. Tento vyrobil Jürgen Gräfe, který postup otestoval v  roce 2006 se studenty zemědělské a hospodářské odborné školy, ale na-konec ho nerealizoval.

Foto: Jürgen Gräfe

Zmatený roztočNová metoda v biologickém boji proti varroáze

(Dr. Bettina Ziegelmann; ADIZ/die biene/Imkerfreund, 2015, č. 4, str. 26–27)

26

Roztoč Varroa je výborně přizpůsoben živo-tu v úle. Rozhodující úlohu přitom hrají chemické signály, například vonné látky včel, které roztoči pomáhají vyhledat vhodnou plodovou buňku a za-hájit kladení vajíček. Nesmí udělat chybu, neboť by ohrozil své rozmnožování. Ale právě tady bychom mohli zasáhnout a snížit nebo dokonce zastavit jeho reprodukci.

Svůdný „parfém“Páření roztočů řídí vonné látky. Odehrává se vý-

hradně v  uzavřených plodových buňkách, neboť mimo ně nejsou samečci životaschopní a po vylíh-nutí včely hynou. Sameček je proto v prekérní situ-aci: musí své spermie rovnoměrně a pokud možno rychle předat dospělým samičkám, neboť po dosa-žení pohlavní zralosti mu zbývají jen dva nebo tři dny do vylíhnutí včely.

Proto se u  roztoče vyvinula nanejvýš spolehlivá strategie: poté co mateřská samička roztoče napad-ne plodovou buňku, naklade po  sedmdesáti hodi-nách jako první samčí vajíčko. Následuje čtyři až pět samičích vajíček, nakladených v rozmezí třiceti ho-din, z nichž ale pouze jedna až tři samičky stihnou dosáhnout pohlavní zralosti do  doby, než se včela vylíhne.

Sameček pohlavně dospívá po šesti a půl dnech a vyčkává, až první samička ukončí poslední svlek, aby ji ihned oplodnil. Řídí se přitom sexuální aro-matickou látkou, kterou samička vydává. Tato aro-matická látka se ze samičích pohlavních orgánů uvolňuje bezprostředně po  svleku a  sameček tedy okamžitě pozná, kdy je samička připravena k páře-ní. Asi po třiceti hodinách tato vůně postupně vy-prchává a samička přestává být pro samečka atrak-tivní.

I to je ale součástí strategie, protože po třiceti ho-dinách dospívá další samička. Sameček už předal přibližně 35 spermií a  nyní se musí věnovat další mladší samičce. Dosud nedospělé samičky a mateř-ská samička jsou naopak zcela neatraktivní, proto se sameček páří vždy pouze s  nejmladší dospělou samičkou a neztrácí čas mylnými pokusy.

Simulace vůně samičkyCo když se ale pokusíme samečka zmást? Tomu

se věnoval včelařský ústav v rámci projektu FITBEE, který zkoumá sexuální chování roztočů, a  který podporuje spolkové ministerstvo výživy a zeměděl-ství v  Německu. Nejprve výzkumníci extrahovali

sexuální pach atraktivní samičky a zjistili jeho slo-žení. Skládá se ze tří mastných kyselin (kyseliny ole-jové, stearové a palmitové) a příslušných etylesterů, z nichž vznikají například přírodní mastné kyseliny v potravinách, hlavně v olejích a tucích. Překvapivě stačí jediná z těchto látek, abychom dokázali sameč-kovi nasimulovat vůni samičky připravené k páření. Samečci se nechají pachem zmást dokonce natolik, že zkoušejí oplodnit i semena rostlin potřená touto látkou.

To přivedlo výzkumníky na nápad zmýlit sameč-ky tak, aby nepoznali dospělou samičku, ale místo ní se pokoušeli oplodnit vše, co jim přijde do cesty, a tak promarnili drahocenný čas s „nepravými“ sa-mičkami.

V  laboratoři nejprve vytvořili podmínky, kte-ré nastanou ve  včelstvu asi deset až jedenáct dní

Sameček roztoče Varroa při oplodnění sa-mičky.

Samečci dokonce zkoušejí oplodnit semena rostlin postříkaná vonnou lát-kou.

Roztočí „rodinka“. Horní řada zleva: deuto-nymfa + deutochrysalis (obě ještě pohlavně nezralé) a čerstvě svlečená dospělá samička.Dolní řada zleva: starší dospělá dcera, matka a menší dospělý sameček.

27

po zavíčkování: dospělý pohlavně zralý sameček se v plodové buňce setkává s pěti samičkami, z nichž atraktivní je pro něj pouze ta nejmladší pohlavně zralá. Výzkumníci zaměřili pozornost na  chování této „rodinky“ v  plodové buňce. Podle očekávání probíhaly pokusy o oplodnění výhradně s nejmlad-ší dospělou samičkou. Po  přidání vonné látky se však chování samečka změnilo – už nebyl schopen poznat nejmladší samičku a věnoval mnohem více času pokusům o spáření s mladšími, ještě nedospě-lými samičkami ve  stadiu nymfy a  se staršími, již oplodněnými samičkami.

Funguje to i v úleBylo nutné ověřit přímo v úle, zda tato dezorien-

tace samečka roztoče Varroa povede ke snížení po-čtu úspěšných spáření. Prázdné plodové plásty vý-zkumníci postříkali roztokem vonných látek, které jsou pro člověka bez zápachu. Na dva dny uvěznili

na  plástu matku v  klícce, aby nakladla co nejvíce plodu stejného stáří a  na  plastové fólii pak ozna-čili buňky, které byly týž den zavíčkovány. Pomocí moučkového cukru mezitím sklepali ze včel samič-ky roztočů a  nasadili je do  čerstvě zavíčkovaných buněk, aby v nich začaly klást.

Po dvanácti dnech byl plást přenesen do labora-toře. V okamžiku, kdy se včela začala líhnout z umě-le infikované buňky, byly odebrány dospělé samičky roztočů a vyšetřeny na spermie. Velmi dobře se dají odlišit od matky, neboť po svleku jsou zpočátku vel-mi světlé a tmavnou teprve časem.

Zatímco dceřiné samičky v kontrolním úle vyka-zovaly v průměru 35 spermií, samičky v  úle postří-kaném vonnou látkou o deset méně. Ještě zajímavěj-ší bylo zjištění, že až 20 % samiček nemělo spermie vůbec a protože samičky s postupujícím věkem pře-stávají být atraktivní, je téměř vyloučeno, aby byly oplodněny později. Nemohou mít tedy potomstvo a přispět tak k růstu populace roztočů.

Výsledky ještě nejsou potvrzeny v praxiJaký efekt by to tedy mohlo mít na  reprodukci

roztočů? Pokus ukázal, že populace roztočů v nor-málních podmínkách se dokáže během čtyř týdnů zdvojnásobit, pokud má přístup k plodu. Jen z pou-hých dvaceti roztočů vylíhlých na  přelomu února a března může vzniknout do konce srpna 1 200 je-dinců. Pokud ale deset až dvacet procent samiček nebude oplodněno, mohli bychom se v  srpnu do-čkat už jen 310 až 670 roztočů.

Jsou to samozřejmě jen velmi zjednodušené po-čty a nezohlednili jsme faktory jako množství plo-du a  reinvazi, ale přesto můžeme očekávat značné zpomalení nárůstu populace roztočů a ani do kon-ce podletí by nemělo dojít k mezním škodám. Tato opatření by se ovšem musela provést už brzy na jaře.

V  tomto okamžiku je obtížné předvídat, zda z vonných látek skutečně bude možné vyrobit účin-ný prostředek, neboť je před námi ještě mnoho ne-zodpovězených otázek. Například je třeba zjistit, jak dlouho vydrží účinnost jednoho ošetření a zda se efekt ještě zlepší použitím kompletní směsi von-ných látek. Musí se rovněž zcela vyloučit nežádou-cí vedlejší účinky, navzdory tomu, že první pokusy žádné negativní účinky na plod ani včely neukázaly. Výzkumníci tuto metodu přihlásili k  patentovému řízení.

Teprve až budou všechny tyto otázky vyjasněny, bude možné pokračovat a navrhnout nejvhodnější využití. Otevřené i uzavřené plodové plásty můžeme například postříkat během kontroly rojení nebo – ještě elegantnějším způsobem – vonnou látku přidá-vat už během odlévání mezistěn. Než dojde k prak-tickému využití této metody, uplyne asi ještě hodně vody.

Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ

V praktickém testu výzkumníci postříkali prázdné plodové plásty vonnou látkou.

Vložení samičky roztoče do čerstvě za-víčkované buňky.

28

Souhrn: Článek je spíše návodem, jak správně po-užívat přípravek Apiguard, který je na bázi tymo-lu a u nás ani není pro potírání varroázy schválen. Nicméně důvody, proč dát přednost veterinárnímu přípravku před surovinou, která tvoří jeho základ, tvoří dobrou paralelu k  deskám Formidol a  jejich surovině, kyselině mravenčí.

Na  začátek zkusme shrnout v  několika bodech silné stránky Varroa destruktor. Silná stránka je: po-malý rozvoj, ale vždy geometricky narůstající, ukrý-vání se pod víčkem buňky, což způsobuje jeho těž-kou likvidaci, rozšiřování přes slabá včelstva, cizo-pasnický způsob života, přecházení z jednoho včel-stva do druhého, přizpůsobivost podmínkám. A to nejhorší? Stálé získávání odolnosti k akaricidům.

Proč cizopasníci Varroa destruktor získávají odolnost na akaricidy? Odpověď zní - protože vče-laři používají k  tlumení stále stejné mechanizmy, a  tak získat odolnost není pro roztoče těžké, je to jenom otázka času. Proto je třeba použít takový prostředek, který působí na  několik organizmů, což by získání odolnosti ztížilo. Například prepa-ráty na bázi éterických olejů, na které zatím Varroa nemá odolnost.

Jedním z nejsilněji působících olejů je olej obsaže-ný v rostlinách z rodu hluchavkovitých (Lamiaceae). Z  nich nejznámější je tymián (Thymus vulgaris). Oleje získané z těchto rostlin obsahují tymol a jeho izomery, což jsou sloučeniny se stejným chemickým vzorcem, ale s  jinou chemickou vazbou. V  Polsku je jedním z preparátů obsahujících tymol Apiguard od anglické Fy Vita Ltd., který obsahuje 12,5 g tymo-lu v 50 g pasty. Zkoušky dělané v 7 krajích prokázaly jeho účinnost v rozmezí 88–95 %.

Jak používat jakýkoliv preparát obsahující tymol?

Od včelařů často slyším takové argumenty jako: lepší je dávat tymián na strůpek do úlu nebo do dý-máku, protože s  použitím přípravků obsahujících tymol jsou samé problémy jako bloudění včel, opouštění úlů, nemluvě přijímání zápachu tymolu medem. Pohovořme nyní o jednotlivostech.

Je umístění tymiánu na strůpek úlu nebo jeho pálení v dýmáku stejně účinné jako použití hotového přípravku s tymolem?

Samozřejmě že ne! Zaprvé tymol užívaný k léčení je syntetizován chemicky. Proč? Protože v rostlinách je obsažen jenom od 0,75 do 3,5 %, takže abychom získali smrtící dávku pro roztoče, tak bychom muse-li dát rostlin do úlu tolik, že by nešel uzavřít víkem. To samé platí i o pálení rostlin v dýmáku. Navíc syn-tetický tymol je v boji s varroázou účinnější.

Když přímé vkládání rostlin do úlu má slabou účinnost, nebylo by lepší používat krystalky tymolu nebo tymol v prášku místo hotových preparátů?

Musíme si uvědomit, že léčivé působení záleží na formě tymolu a jeho použití. Při použití krysta-lického tymolu bychom získali vždycky lepší výsled-ky v  léčení, protože to je 100% forma. Při použití prášku by pak byla účinnost slabší, protože prášek obsahuje „balast“. Ale je třeba si uvědomit, že tymol (2-izopropylo-5-metylofenol) je organická látka po-dobná fenolu, která má všechny vlastnosti podobné fenolu a  jeho neodborné použití může mít nebez-pečné následky pro zdraví včel. Krystalky tymolu na vzduchu sublimují (mění se v páru), což je funkcí teploty a vlhkosti. Pokud budou použity krystalky, pak sublimace bude probíhat na  celém povrchu

Pravda o tymolu(Lek. wet. A. Arszulowicz; Pszczelarstwo, 2015/3, str. 6–8)

29

krystalků a důsledek toho bude, že včely v krátkém čase dostanou plnou a silnou dávku přípravku. Ob-ranným mechanismem včel pak může být opuště-ní hnízda. V  případě použití hotových pastových preparátů toto nemůže nastat, protože v pastě sub-limují krystalky pouze svým odkrytým povrchem a  tím nemůže docházet k  prudké sublimaci. To je proces, který je používán ve „voňavých stromečcích“ v autech. A ještě jeden aspekt mluvící proti použití krystalků surového tymolu v  úle. Silná včelstva se silným čistícím pudem jsou schopná v průběhu ně-kolika hodin krystalky vynosit mimo úl.

Existují včelaři, kteří rozpouštějí krystalky tymolu v jedlém oleji, ten pak nasají do hubky nebo celulózové utěrky a to pak vkládají nad rámky do úlu. Jsou přesvědčeni, že bojují s roztočem!

Velký omyl! Ano, tymol se v jedlém oleji rozpou-ští, ale je otázkou, jak z tohoto oleje tymol sublimuje do úlu. Jedlý olej je složen ze sloučenin s dlouhým uhlíkovým řetězcem a takové sloučeniny se jen po-malu odpařují a tím bude ztížena i sublimace tymo-lu. Tak se může stát, že tímto způsobem se vůbec ne-docílí smrtící koncentrace pro roztoče, zvláště když je poměr tymolu v  oleji stanoven včelařem „podle oka“. Tímto způsobem připravujeme situaci ke vzni-ku odolnosti roztočů k tymolu.

Jaký je vliv venkovní teploty na účinnost tymolu v podobě krystalků?

Laboratorní zkoušky prokázaly, že optimální roz-sah venkovních teplot je od 15 do 30 °C. Teplota niž-ší než 15 °C omezuje sublimaci tymolu a tím ome-zuje léčivou funkci. Při použití krystalků surového tymolu si musíme uvědomit, že na  rychlost subli-mace má vliv nejen teplota, ale i vlhkost v úle, což zase závisí na  velikosti úlu, jeho obsazení včelami a množství plodu v něm. V případě použití hotové-ho preparátu, jakým je Apiguard, je třeba dodržovat návod k použití. Je třeba si uvědomit, že jeho výsle-dek je závislý na venkovní teplotě a panující vlhkos-ti. Při teplotách pod 15 °C a ve vlhkém počasí ne-funguje. Pamatujme: tymol se nedostane pod víčka!

Jaký je mechanizmus působení na Varroa destruktor

Přesně se neví, ale ukazuje se, že působí na vnitř-ní orgány a nejnovější poznatky ukazují, že bloku-je přenosy v nervové soustavě roztoče. Je ale třeba dodat, stejnou nervovou soustavu mají také včely a  tím je možné vysvětlit jejich krátkodobou ztrátu orientace a obranyschopnosti po vložení tymolové-ho preparátu.

Zatím Varroa destruktor nezískal odolnost k tymolu

V  90. letech minulého století se poprvé objevi-ly preparáty pro boj s  varroázou obsahující tymol.

V současnosti je používán již zmíněný Apiguard, což je preparát, ve kterém je tymol zamíchaný do pasty. Ta reguluje jeho sublimaci a zároveň brání jeho vy-nášení včelami. Regulovaná sublimace má veliký význam. Proč? Nejdůležitější je regulace zápachu tymolu. Bylo by ideální, kdyby se podařilo u tymo-lu zápach odstranit a zůstalo jeho léčebné působení. Bylo by zajímavé vědět, zda včely cítí jeho zápach jako lidé! Již jsem vzpomínal, že při použití kry-stalků tymolu dochází k  rychlé sublimaci z  celého povrchu krystalků, což při použití Apiguardu není možné, protože tomu brání pasta obalující krystal-ky. Dochází tedy k pomalé sublimaci, což způsobuje, že koncentrace je nejprve malá, na ni si včely mo-hou zvyknout a teprve později vzroste do smrtelné koncentrace pro roztoče. To se projeví tak, že v prv-ní části působení Apiguardu se objeví jenom malý spad a teprve později se zvětší. Misku s Apiguardem umísťujeme vždy nad horní rámečky, protože páry tymolu jsou těžší než vzduch a „tečou“ dolů do úlu. Nikdy nestavíme misku s Apiguardem na dno úlu! Veškeré přepážky v  úle, které by bránily pohybu vzduchu s obsahem tymolu, odstraníme! Stejně tak dbáme, aby okolo misky s Apiguardem byl několi-kacentimetrový prostor, který umožní sublimaci tymolu. Po 10 dnech zkontrolujeme misku, a pokud není prázdná, necháme ji ještě 4 dny. Léčení prová-díme ve dvou krocích, když druhou dávku dáváme 14 dní po odstranění první dávky. Celkový čas léče-ní provádíme 4–6 týdnů. Tato doba umožní likvida-ci 3–4 generací roztočů.

Po  vložení první dávky se včely drží daleko od misky, protože zápach je odpuzuje. Včelstvo silně ventiluje a může při tom na česně vyléhat. Taková si-tuace se uklidňuje po několika hodinách. Při vložení druhé dávky se to již neobjevuje a vzniká dojem, že včely si zvykly. Může se objevit přestávka v kladení matky, a to v případě, že miska je přímo nad hníz-dem. Posunutím misky s Apiguardem na bok toto zmizí. Také bylo pozorováno, že nastala přestávka v  odběru zimního krmení, když v  tomtéž čase byl použit Apiguard. Účinnost Apiguardu je ve dvouná-stavkovém úle menší v porovnání s jednonástavko-vým.

Věc zápachuJiž několik sezon používám preparát s  obsahem

tymolu a nemám problémy s tím, že by med přejí-mal jeho pach. Možná tento problém mají včelaři, kteří používají tymol v krystalcích nebo nedodržu-jí předepsaný postup. Je pravda, že když se použije tymolový přípravek na podzim, je ještě dlouho cítit v úle a na celé včelnici. V polystyrenových úlech se pach drží déle než v dřevěných. V obou případech ale do jara úplně zmizí.

Navíc tymol likviduje zvápenatění!

Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA

30

Odbyt je královská disciplína(Nicola a Patrik Kessler; Deutsches BIENEN-Journal, 2014, č. 10, s. 10 - 11)

Souhrn: Jednotlivý včelař nemá vyjednávací sílu se supermarkety. Spojí-li se více včelařů do  druž-stva, mohou v supermarketu uspět. Potom se dopo-ručuje nabízet med jako regionální specialitu v od-dělení lahůdek.

Jak se prodává med na  německém trhu? Jaké výhody a  nevýhody mají jednotlivé způsoby? Jaké nové cesty se zdejším včelařům otevírají? Odpově-dět má dát tento krátký přehled.

Vybudování úspěšného odbytu vyžaduje od  ka-ždého podnikatele velké úsilí. Především navázání kontaktů s  potenciálními novými zákazníky bývá velmi obtížné.

A jak to vypadá u nás včelařů? Z 99 % včelaříme ze záliby ve svém volném čase nebo máme rodinný podnik. Pro nás pak jsou prvotní tyto úkoly: kon-trola rojení, rozmnožování, medobraní, zpracování vosku a sledování varroázy. Na tyto disciplíny jsou v zemských svazech experti. Naproti tomu pro od-byt a tržní praktiky nejsou žádní!

Není pak divu, že mnozí včelaři pokládají odbyt svých produktů za obtížnou a nepříjemnou záleži-tost. V důsledku toho mnozí včelaři raději svůj med prodají v přepravních nádobách a jsou rádi, že se ho zbavili. Někteří srazí svou cenu na 3 € za 0,5kg skle-nici.

Prodej ze dvoraTakřka 90 % zájmových včelařů prodává svůj med

přímo. Z nich 80 % prodává tzv. ze dvora.Zbývající nesou svůj med na týdenní, farmářské

a podobné trhy. Popsaná odbytiště jsou vesměs vel-mi omezená. Přitom jen 5 % německého medu se prodá v potravinářském maloobchodě.

Přímý odbyt skýtá některé výhody. 100 % prodej-ní ceny připadne včelařům, takže tím stoupne jejich zisk. V přímém prodeji je včelař v přímém styku se zákazníky, takže je to i  zajímavější a  zábavnější. Je to ale spojeno s relativně vyšším vynaložením času a práce, což zhoršuje poměr mezi příjmy a výdaji.

Kdo ale prodej přenechá někomu jinému, může ušetřit čas i práci. Při tom je však nutno od prodejní ceny odečíst obchodní marži, která připadne pro-dejci. Přitom se ušetří také na  sklenicích, když se med prodá v přepravních nádobách.

Prodej medu příbuzným a známým, jakož i pří-ležitostně na  trhu nebo v  nějakém maloobchodě,

může fungovat, ale jen v  jednotlivých případech. Němečtí včelaři shledávají odbytovou situaci jako neuspokojivou. Ostatní včelaře mají za silnou kon-kurenci. Kromě toho své bydliště pokládají za  ne-způsobilé pro přímý odbyt ze dvora. Na samostat-nou náročnou odbytovou politiku si netroufají.

Odbytiště neznáméPřitom právě med má v sobě velký potenciál, ne-

boť se dá dobře prodávat jako místní nebo regionál-ní produkt. Stále více spotřebitelů se zajímá o po-traviny ze svého regionu, neboť jim důvěřují. To se týká i medu, i když přesně nevědí, ze které obce pochází. Přitom ho kupují raději v potravinářském maloobchodu, přesto že nákup v  supermarketu je rychlejší. V  obou případech si raději připlatí, než aby obíhali různé prodejce ze dvora. Pro včelaře to znamená jediné: když zákazník nepřijde k  medu, musí med někdo přinést k  němu. Supermarkety skýtají sice občas slevy, ale nemají samostatné re-gály pro regionální potraviny. A právě tam je místo pro váš med.

Prodávat společněJednotlivý včelař nemá dostatek medu, aby ho

mohl dodávat nějakému marketu, natož supermar-ketu. Proto by se včelaři měli spojit a založit medo-vé odbytové družstvo. K  tomu by mohlo stačit tři až šest včelařů. Aby družstvo mělo solidní právní podstatu, mělo by mít stanovy. Tyto by měly každo-pádně obsahovat dodací podmínky, ceny, jakostní podmínky, balení apod.

Každé družstvo by mělo jmenovat koordinátora spojení družstva se supermarkety. Koordinátor by měl mít také pravomoc ke  všem obchodním jed-náním včetně zřízení, úpravy a údržby včelařského regálu.

Poté, co si družstvo vybere vhodný supermarket, musí oslovit jeho vedení a zjistit, zda chce a smí med od včelařů prodávat. Na první kontaktní jednání je potřeba se pečlivě připravit.

Na jednání bude nutno předložit stručný a jasný podnikatelský záměr a předat prezentační kazetu se vzorky – ochutnávkami nabízených medů.

Vlastní regálKdyž už jste s  vedením supermarketu sjednali,

že bude váš med prodávat, dohodněte také, že bu-

OBECNĚJŠÍ INFORMACE

31

dete mít svůj vlastní regál. Je lhostejné, zda bude ze dřeva nebo kovu. Dostanete ho v odborném obcho-dě za nějakých 140 €. K tomu připočtěte asi 100 € na štítky, které na regálu musí být. Tento regál však nesmí být vedle regálů s  medem zahraničním, ale spíše mezi lahůdkami. Zákazníka by měly přilákat nápisy o  příznačné chuti a  aromatu vašeho medu. Tak například akátový med by mohl mít dovětek „jemný, tekutý“.

Z ničeho nepřijde nic„Komu se nelení, tomu se zelení“. To platí ne-

jen pro práci se včelami, ale také pro odbyt jejich produktů. Využijte lokálního tisku k  tomu, abyste potenciální spotřebitele informovali o  svém medu a také o svých včelách. Vyzdvihněte při tom jakost vašich produktů, ale své konkurenty nehaňte.

Vaši zákazníci musí cítit, že jste včelař tělem i duší a důvěryhodný člověk. Je dobré vést s nimi rozho-vor, ve kterém vysvětlíte práci včel, práci vaši a před-nosti vašeho medu. Uvidíte, že i jako zájmový včelař budete mít v odbytu medu úspěch.

Analýza trhu – regionální produktyMnozí zákazníci chtějí vědět, kdo je dodavatelem

medu, brambor, vajec nebo sýra, nebo alespoň od-kud pocházejí. A  to je příležitost pro vás. Snadno přesvědčíte maloobchodníky i supermarkety, že váš med je z jejich regionu.

Med na německém trhuRoční spotřeba medu v  Německu je asi 1,4 kg

na osobu. Z celkové spotřeby je pouze asi čtvrtina pokryta domácí produkcí. Proto většina medu po-chází ze zahraničí. Hlavními dovozci jsou z  Jižní Ameriky a z Asie. Domácí dodavatelé jsou většinou zájmoví včelaři s  max. 20 včelstvy. Profesionální včelaři s více než 100 včelstvy pokryjí poptávku sot-va jedním procentem.

O autorechAutoři působí v zemském svazu včelařů jako ex-

perti pro pomoc začínajícím včelařům v jejich úmy-slu uplatnit se na trhu.

Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK

Souhrn: Internet může jako doplňkový způsob odbytu zvýšit vaše příjmy. K  tomu byste ale měli znát možnosti a meze internetu, jakož i právní sou-vislosti a různé podvodné triky.

Počáteční zápal pro vlastní on-line shop (přímý obchod prostřednictvím internetu) rychle ochlad-ne, když ani po několika týdnech nepřijde žádná ob-jednávka. Tak zajde většina internetových obchodů, i  když se internetu připisují neomezené možnosti. Avšak tradiční a osvědčené vyhodnocení trhu je při zřizování vlastního obchodu stále rozhodující pro konečný úspěch.

Cílová skupinaInternet neoslovuje všechny možné zákazníky

stejně. Proto je nutné si vyjasnit následující otázky: Kdo kupuje můj med a na co moji zákazníci zabíra-jí? Teprve, když toto budete vědět, můžete zvažovat, zda a jak rychle by se váš internetový obchod mohl úspěšně rozvinout. Sestavte si své budoucí zákazní-ky do skupin podle jejich pojetí života a životních možností.

Pak stanovte, do které cílové skupiny by vaši po-tencionální zákazníci měli patřit.

Tradiční hlavní skupinaLidé ve  stáří nad 60 let patřící do  maloměstské

nebo dělnické třídy. Když jde o jejich zdraví, nešetří na penězích.

Tradičně privilegovaníJde o lidi humanistického cítění s pocitem odpo-

vědnosti. Věková skupina leží kolem 60 let. Hodnot-ná snídaně patří k jejich životnímu stylu.

Moderní Do  této skupiny patří lidé mezi 20 až 60 lety.

Mají střední až vyšší vzdělání a lehce nadprůměrné příjmy. Zvažují nabídky a hlavně cenu a jakost, při čemž cena jim signalizuje jakost.

Moderní privilegovaníJe to skupina s vysokou schopností a s vysokými

příjmy ve věku cca 20 až 50 let. Potraviny pro ně mo-hou být i dražší.

Průměrný uživatel internetu je muž, mladý a  s  ukončeným vyšším vzděláním. Typický kupec medu je oproti tomu ženského pohlaví, v pokroči-lém věku, se zájmem o hodnotnou a zdravou stravu.

Takže provozovatel vlastního internetového obchodu zaměřeného na  med by měl investovat do  budoucna, až jeho vlastní zákaznictvo bude odpovídat výše uvedeným typům. Nicméně pro-vozovatel vlastního on-line obchodu by se měl orientovat hlavně na  dobrou pověst svého včelař-ství a na to, aby o něm zákazníci věděli, i když jeho včelařské produkty se už neprodávají tak dobře jako před lety. Kdy zákazníky vlastního internetového obchodu bude možno zařadit do těchto moderních skupin, je věcí času.

Prodej medu po internetu(Michael Oertel; Deutsches Bienen Journal, 2014, č. 10, s. 20–21)

32

Pro vybudování vlastního internetového obcho-du se nabízí několik cest. Kterou si kdo zvolí, závisí na jeho odbytové strategii.

Internetové portálySvůj med prodáváte za výhodnou cenu a teď bys-

te chtěl vniknout do  internetového obchodování. K tomu vám různé nabídkové, propagační a inzertní portály nabízejí řadu možností. Přitom je lhostejné, jak váš med je kvalitní. Jedině cena zde rozhodne o úspěchu či neúspěchu. Větší šarže a správné „ba-lení“ se prodávají dobře a vesměs za lepší ceny. Při tom producentovi nevznikají zvláštní náklady. Pou-ze je nutno porovnat případné místní poplatky. Ty jsou na štěstí jen jednomístnými položkami v odby-tových nákladech. Proto zde profituje ten, kdo má už vybudovaný software on-line shopu, odbytiště a mohutný zákaznický potenciál.

Internetové platformyStojí-li jakost vašeho medu v popředí, pak se nej-

lépe hodí prodejní platformy jako robin-green.de. Ty se soustřeďují na speciální témata jako „eko“, „regi-onální“ nebo „luxus“.

I zde jste sice jako jeden z nabízejících, ale stále máte možnost svůj med pomocí vlastní marketingo-vé strategie nabízet příhodné cílové skupině. To vám umožní jedinečné hodnoty svého medu zdůraznit a prodat ho za lepší cenu. Vaši zákazníci budou mít zaručenou ochranu a příznivé platební možnosti.

Vlastní on-line shopVlastní shop má některé výhody. Nevztahují se

na vás žádné poplatky a nikdo vám nemůže diktovat žádné obchodní modely. Jen vlastní on-line shop si můžete zcela nezávisle vybudovat podle vlastního přání. Také pro tvorbu vlastního trhu a  pro vztah k zákazníkům je vlastní shop koneckonců nejvhod-nější.

Ale ne každý software pro internetové obchodo-vání, byť by vešel se do rozpočtu, nebo každá mo-dulová stavebnice některého internetového provide-ra, je ten správný prostředek. Brzy člověk zjistí, že své zájmy a tužby může uplatnit jen v určitých hra-nicích. Navíc měsíční nájemní poplatky mohou být právě v počáteční fázi rychlou přítěží.

Sedm kroků k úspěšnému internetovému obchodu

Krok 1: Správný systém pro internetové obcho-dování

Kdo chce odstartovat a pak krok za krokem vy-budovat on-line shop jen s několika artikly, měl by se zaměřit na stavebnicovou metodu, kterou firmy jako 1&1, mittewald.de, nebo strato.de nabízejí za  měsíční poplatek cca 5 €. Obdržíte jednoduché tržní schéma, které si snadno pomocí názorných předloh přizpůsobíte vlastním požadavkům. Těm, kteří při tom chtějí mít tvůrčí svobodu, jsou k dis-

pozici standardní systémy jako Gambio, Magento, Opencart nebo Oscommerce. Zde však měsíční po-platek stoupne do tisíců.

Krok 2: Snadná obsluhaNelitujte investovat do designu, který bude odpo-

vídat vašemu včelařství. Zajistěte si, aby pro výběr produktu a pro platby stačilo několik kliknutí. Va-šemu zákazníkovi musí nákup proběhnout snadno a rychle.

Krok 3: Platba a zásilkaZvažte, které platební způsoby jsou pro vaše zá-

kazníky nejpohodlnější. Osvědčily se platební pří-kazy (převody), zásilky na dobírku a platba on-line systémem Paypal. Tento skýtá zákazníkovi určitou ochranu, a  proto ho mnohé internetové obchody nabízejí

Jelikož med je zboží poměrně těžké, nabízejí zá-silkové firmy tarify nikoliv dle váhy, ale dle velikosti zasílaného balíku.

Krok 4: Respektovat právní normyProvozování ne zcela právně čistého on-line sho-

pu může v nejhorším případě vést k citelnému po-stihu. Ten představuje zpravidla troj až čtyřmístnou částku. Sice i zde platí „není žalobce, není soudce“, ale v každém případě je třeba zákony a předpisy re-spektovat.

Krok 5: Nábor a reklamaUveďte svůj shop do všeobecné známosti. K tomu

nestačí zapojit se do Googlu. Existuje celá řada ob-chodních rejstříků s  oddílem „včelařství“. V  něm jsou pak položky jako domácí med, bioprodukty apod. Tam byste se měl přihlásit. V Googlu sledujte položku inzerce.

Krok 6: Marketing on-lineVyužijte každé příležitosti, jak být se svými zá-

kazníky ve  spojení. Vyhlaste rabatové akce, nebo na  týdenním trhu dávejte kupcům vašeho medu dobropisy pro další nákupy. Jakýkoliv počin, kterým při podobných akcích na sebe upozorníte, je užiteč-ný. Dejte různým vyhledávačům podklady o vašem medu. Využijte facebook v položce Food-Blogs.

Krok 7: TrpělivostDůvěřujte svému konceptu, i  když se žádoucí

úspěch nedostaví hned. Vyhledávačům někdy trvá měsíce, než změny zaznamenají. Zákazníci, kteří si už váš med oblíbili, si budou med ve vašem on-line shopu znovu objednávat.

Abyste nenaraziliCenové údaje: u produktu musí být uvedeny daň

z obratu a dopravní náklady. Zde se osvědčila for-mulace „vč. DPH“, případně „vč. dopravních nákla-dů“.

Dodací lhůta: jako prodejce on-line musíte de-klarovat, jak dlouho potrvá, než objednané zboží bude dodáno. Údaj, jako „Dodací lhůta cca 3 až 5 dnů“ postačí.

Nabídkový koš: na  něm musí být zřetelně uve-deny jak cena zvoleného produktu, tak i přepravní

33

náklady. Každý úkon vedoucí k realizaci objednávky zde musí být jasně uveden.

Zpětná vazba na zákazníky: pouze, když potře-bujete telefonní číslo zákazníka k tomu, abyste mohl zpracovat jeho objednávku, můžete mu zavolat zpět. Dopravní náklady se budou lišit při prodeji do za-hraničí, takže si můžete vyžádat informace o  státu určení.

Nabídka platebních prostředků: jste povinen uvést minimálně jeden platební prostředek, u něhož nevznikají žádné dodatečné poplatky. Jestliže mo-

hou vzniknout, musíte na ně upozornit. Žádné další platební přirážky nesmíte uplatňovat.

Potvrzení přijetí objednávky: každá objednávka musí být neprodleně elektronicky potvrzena. Větši-na shopů potvrzení posílá formou e-mailu.

Právo na storno objednávky: při zpracování ob-jednávky musí být zákazník písemně poučen o jeho právu na stornování objednávky. Toto poučení za-komponujte do potvrzení přijetí objednávky.

Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK

Souhrn: Po celých Spojených státech se rozběhla řada projektů, jejichž cílem je vyšlechtění včely odol-né proti varroáze. Výběrovými kritérii jsou zvýšená hygiena, grooming, pauza v plodování a odstraňo-vání napadených trubců.

Včelařům klíčí naděje, že po celé zemi vzniknou populace odolných včel schopných přežít. Snaha vy-šlechtit odolnou včelu se ve srovnání s dobou před pěti lety, kdy série článků v  American Bee Journal popsala jen několik projektů, začala rychle rozví-jet. Nedá se říct, že by hledání svatého grálu ideální včely bylo novým cílem. V devatenáctém století se nahrazování „ošklivé“ německé včely tmavé (Apis mellifera mellifera) vlaškou (A. mellifera ligustica)

podobalo tulipánové mánii. Archivní výstřižky z tisku z let 1937–1940 z laboratoře, která byla před-chůdkyní Agricultural Research Service na  Minis-terstvu zemědělství Spojených států, hlásají: „Právě se začíná rodit supervčela“.

Pokud se vám zdá, že jsme stále na začátku, je to tím, že kartami zamíchal příchod roztoče Varroa a  roztočíka včelího. Vyšlechtit včelu odolnou proti roztočům se zpočátku zdálo nemožné a proti rozto-čům se masivně používaly akaricidy. Bylo zapotře-bí nákladné práce několika objevitelů, kteří oživili staré výzkumy a  ukázali, že je možná selekce včel na schopnost přežít. Šlechtění na hygienické chová-ní se provádělo ve Spivak Lab na University of Mi-nnesota. Laboratoř Baton Rouge z Ministerstva ze-mědělství Spojených států importovala ruské včely, které se vyvíjely společně s roztočem, a vyšlechtila včely s rozvinutým hygienickým pudem, které jsou schopny roztoče odstraňovat.

Velké množství malovčelařů si nyní vytklo další cíl – vyšlechtit včely, adaptované na místní podmín-ky. Podle Debbie Delaneyové, která studuje včely na  University of Delaware, mohou mít včely pře-misťované z  jednoho geografického území na  jiné problémy s  aklimatizací. „Lidé musí šlechtit včely pro místo, kde žijí,“ říká. „Ale v tom, co je to vlastně odolná populace, není jasno. Když včely žijí v  du-tém stromě, lidé si myslí, že jsou to odolné včely, ale ve skutečnosti to nevíme. Je lepší sledovat u nich vlastnosti, které jsou důležité.“

Delaneyová každoročně získává tolik včelstev adaptovaných na  místní podmínky, kolik je mož-né. „Nevhodná včelstva vyřazuji. Práce Seeleyho, Tarpyho a Mattily ukazují, že klíčem k úspěchu je různorodost“. Chovatelka včel z Washington State University Sue Cobeyová také zdůrazňuje význam genetické diverzity. Ukazuje to na  příkladu odol-nosti k  chorobám, kdy mohou být některé včely ve  stejném včelstvu silně napadeny, zatímco jiné vůbec.

Včely schopné přežítStále více malovčelařů spojuje síly k selekci lepších včel

(M. E. A. Mc Neal; American Bee Journal, 2014, str. 1087–1091)

Meghan Milbrathová pracuje v  minnesotském kon-sorciu Northern Bee Network. Ve startovací kampani bylo vybráno 5000 dolarů k  zajišťování spolupráce, vzdělávání a výměn matek, trubců a včelstev, adapto-vaných na místní podmínky.

Foto: Andrew Potter

34

Cobeyová chová včely už víc než třicet let. Zkuše-nost ji naučila, že selekce na jedinou vlastnost, jako je třeba hygienické chování, se dá udělat za pouhých pět let. Ale vyšlechtit včelu, odolnou proti roztoči je daleko obtížnější a  komplikovanější. Říká, že nej-úspěšnější chovatelé odolných včel mají některou

z  následujících výhod (anebo všechny): bezplodé období, ve  kterém je přerušena reprodukce rozto-čů (ke kterému dojde díky tuhé zimě, rojení, dělení včelstev, klíckování matek nebo chování včel); včelí pastvu bez pesticidů; selekci na  hygienické chová-ní a  VSH (pozn. překl.: varroa senzitivní hygiena,

Bonnie a Gary Mary Morseovi začali šlechtit včely, adaptované na místní podmínky, jako Bonnie Bee and Company. Společnost podporují marinští včelaři, kteří dodávají vybraný genetický materiál z oblastí s různým mi-kroklimatem. Foto: Melanie Kirbyová

Graf znázorňuje procento poškozených roztočů u včel, šlechtěných na groo-ming. Laboratoř Grega Hunta na Purdue University šlechtí včely s rozvinu-tou schopností groomingu, kterým se přezdívá „ankle biters“. Heartlandská skupina chovatelů včel se každoročně setkává na inseminační akci za účelem výměny plemenného materiálu. Včely z Purdue s rozvinutou schopností gro-omingu nyní procházejí slepým testováním proti včelám, které tuto schop-nost nemají. Graf uveřejněn s laskavým svolením Grega Hunta.

35

schopnost včel rozpoznat kukly, napadené roztočem, odvíčkovat je a odstranit); selekci trubců, buď pomo-cí umělé inseminace, anebo na izolovaných oplozo-vacích stanovištích; genetickou diverzitu; pečlivé vedení záznamů a především odhodlání.

Protože chovatelských projektů rychle přibývá, účelem tohoto článku bude vybrat jen skupinu koo-perativních programů. Všichni včelaři hledají včely, které si dokážou lépe poradit, ale rozdíly ve způso-bu, jak toho dosáhnout, připomínají starý vtip: co dva včelaři, to tři názory. Vypořádávají se s tím růz-ně – od přístupu „žít a nechat zemřít“ až po  říze-

ný monitoring a IPM. (pozn. překl.: Integrated Pest Management, integrovaná kontrola chorob – koncep-ce tlumení chorob a  škůdců s  maximálním efektem a s minimálním rizikem pro člověka a životní prostře-dí. Je založená na prevenci, důsledném monitoringu chorob a na využití mechanických, fyzikálních, biolo-gických i chemických způsobů léčby, přičemž chemic-ká léčba je používána s rozmyslem a pouze v indiko-vaných případech).

Jihoafrický výzkumník včel Mike Allsopp říká: „Včelaři v  jižní Africe se rozhodli varroázu neléčit. Výsledkem bylo, že jsme z  populace velmi rych-le eliminovali náchylná včelstva. Ale přenést tento přístup do programů po celém kontinentu by bylo obtížné – hlavně proto, že jde o volbu typu ‚všechno nebo nic‘. Na metodu ‚žít a nechat zemřít‘ musí při-stoupit všichni, jinak to nebude fungovat.“

Zdaleka ne každý toto těžké rozhodnutí udělal; včelaření v Americe je jiné než v  jižní Africe, jsou tu jiné linie včel a  jiné nároky na  vedení včelstev. Ale ukázalo se, že akaricidy dlouhodobě používané k tlumení varroázy, jsou pro včely škodlivé a ukláda-jí se do pylu a do vosku, takže se někteří drobní vče-laři rozhodli ustoupit od chemické léčby a rozcho-vávat včelstva, která přežijí.

Komerční včelař John Miller upozorňuje na sku-tečnost, že včely napadené roztočem a  chorobami opouštějí kolabující včelstvo a infikují jiná včelstva. Obává se, že mnoho začínajících včelařů si s takovou nákazou nedokáže poradit a přirovnává to k situaci, kdy necháte hejno umírajících kuřat roznášet ptačí chřipku. Cobeyová tvrdí, že rozhodující je pečlivě včely sledovat, tlumit choroby pokud je to nutné, a u náchylných včelstev vyměnit matky. Entomolož-ka Marla Spivak z University of Minnesota souhlasí,

Billy Davis z  organizace Sustaina-ble Honey Bee program kontroluje matku chovného včelstva, přihlíží stážista Richard Whitlow.

Foto: Sean Robertson

Bonnie a Gary Morseovi z Marinu sledují u nejlépe přezimujících včelstev několik vlastností, například odstraňování trubců, které je vidět na ob-rázku. Dochází k němu tehdy, když jsou trubci napadeni roztočem. Včel-stva se tímto způsobem zbavují roztočů od dubna do června.

Foto: Bonnie Morseová

36

že IPM je dobrý přístup, a že „žít a nechat zemřít“ není správná cesta. Nevíte, proč vlastně včely přežily a může dojít k „efektu hrdla láhve“. Navrhuje, že lep-ší cestou je šlechtění na relevantní vlastnosti jako je hygienické chování, grooming, dobré hospodaření se zásobami, anebo přestávka v plodování.

Nespornou výhodou malých skupinových pro-jektů je to, že jsou většinou vedeny zkušenými vče-laři. Projekty se liší způsobem vedení a  organizací – od individuálně řízených programů až po konsor-cia a projekty, které se snaží spolupracovat s vědci na univerzitách.

MichiganSkupina Northern Bee Network funguje jako

komunikační centrum pro michiganské chovatele odolných včel, jejímž cílem je šířit včely, adapto-vané na  místní podmínky. Organizuje ji Meghan Milbrathová, která se věnovala výzkumu včel a nyní prodává oddělky a  vyučuje. Poučila se z  několika rozpadlých projektů a  rozhodla se omezit funkci skupiny na poskytování vzdělání a na distribuci včel adaptovaných na místní podmínky po celém státě. „Včelaři jsou nezávislí a mnoho z nich dělá pro lo-kální chov spoustu užitečné práce,“ říká.

Tato skupina vybrala ve startovací kampani, která začala loni v lednu, pět tisíc dolarů a nyní má na se-znamu pět set členů. Koordinuje výměny vybraných matek a trubčích plástů a  její členové se dělí o ně-které náklady, jako jsou například výdaje za dopravu buckfastských matek z Kanady. Stránky také spojují začátečníky se zkušenými včelaři. Toto uspořádání není nijak smluvně ošetřeno, některé služby jsou zdarma, jiné jsou placené a u některých se náklady sdílejí.

Na  webových stránkách (http://www.northern-beenetwork.com) je profil každého chovatele včetně selekčních kritérií a  postupů ošetřování včel. „Ne-

chceme vytvářet nařízení,“ říká Milbrathová, „ale je nutná transparence. Když si kupuji matku, potřebuji vědět, jak byly včely ošetřovány“. Síť provozují včela-ři s menšími počty včelstev (méně než sto). Buď ne-používají žádná léčiva, nebo k tomu směřují za pou-žití integrované kontroly chorob (IPM). Jejich cílem je vyšlechtit odolnou populaci včel adaptovanou pro život na severu USA.

VirginieSustainable Honeybee Program (SHP) – program

trvale udržitelného včelaření na  úpatí Blue Ridge Mountains v severozápadním cípu Virginie vede Bi-lly Davis, který včelaří od roku 1947. O mizejících včelstvech a  včelařských spolcích říká: „Je potřeba dát tenhle chaos do pořádku.“

SHP je nevýdělečnou organizací, jejímž cílem je chov a poskytování lokálně adaptovaných, odolných včel včelařským spolkům v  okolí. Včel, které jsou mírné, mají rozvinuté hygienické chování, slušnou produkci a přirozenou schopnost přezimovat. Vir-ginská asociace pro vzdělávání nabízí vzdělávací programy, vytvořené Davisem. Tři ze čtyř neplace-ných lektorů, včetně Davise jsou certifikovaní uči-telé včelařství.

Davis chová včely šestnáct let na izolované včelni-ci. Před pěti lety přivezl uměle inseminované matky s rozvinutým hygienickým pudem. Nyní má skupi-nu asistentů, kteří vedou pečlivou evidenci, protože matky jsou chovány v  oddělcích u  šesti chovatelů. „Děláme základní výzkum se spoustou pozorování. Testujeme na  hygienický pud pomocí kapalného dusíku, každých 15 dnů vyhodnocujeme sílu včel-stev pomocí infrakamery. Hledáme skromné včely dobře hospodařící se zásobami schopné úspěšně přezimovat. Usilovně jsme pracovali na chování včel – náš personál může pracovat na včelnici bez košile. Postupně jsme se dostali tak daleko, že 80 % popu-lace má rozvinuté hygienické chování. Když nepo-

Dwight Wells, prezident Heartland Honey Bee Bree-ders Cooperative, přijel z Ohia na každoroční insemi-nační akci, konané na Purdue University v Indianě. Ukazuje sérii matečníků od  uměle inseminovaných matek.

Matky, které do  Purdue přivezli členové Heartland Honey Bee Breeders Cooperative, byly inseminovány spermatem několika vybraných trubců.

Foto: Dan O´Hanlon

37

čítáme ztrátu 24 včelstev, která zlikvidoval medvěd, naše zimní ztráty byly jen 3 % – dva ze 66 oddělků.

Podporujeme včelaření s  pomocí integrované kontroly chorob (IPM). Nejsme příznivci komerč-ních postupů ani přírodních metod, které jdou cestou nejmenšího odporu a  nedělají nic kromě zabíjení včel. Ale už od roku 2005 včelstva nijak ne-léčíme.“

Skupina vzdala snahu o  intenzivní chov matek. Dřív odchovala 380 matek za sezónu. „Úplně nás to vyčerpalo,“ říká Davis. Teď poskytuje oddělky okol-ním včelařským spolkům. Za  každý požadují 250 dolarů na podporu své dobrovolnické činnosti.

Marinský okres, KalifornieVčelaři z  Marinského okresu už léta uvažovali

o projektu na šlechtění odolných včel, adaptovaných na  místní podmínky. Cynthia Perryová k  tomuto účelu zorganizovala Split Squad, tým, který úspěšně spojil dodavatele oddělků s příjemci s cílem podpo-rovat lokální včely. Matky některých rodičovských včelstev jsou staré tři nebo čtyři roky. Příjemci si při-vezou vlastní boxy na oddělky, zaplatí dodavateli 75 dolarů, zavážou se, že nebudou léčit, a že ze včelstva příští rok udělají oddělek a poskytnou ho dalšímu včelaři. Tato dobrovolnická skupina ročně rozmístí kolem dvaceti oddělků.

Ukázalo se, že plnohodnotný chovatelský pro-gram, mimo příležitostných neformálních výměn-ných obchodů s  matkami, je pro marinské hobby včelaře příliš časově náročný. Bonnie a Gary Mor-seovi se do tohoto úkolu pustili profesionálně jako firma Bonnie Bee and Company ve  spolupráci se včelaři, kteří je podporují. Z  nejlepších včelstev z různých částí okresu s různorodým mikroklima-tem berou chovný materiál - oddělky anebo plásty s vajíčky. Morseovi začali se 120 včelstvy na 14 včel-nicích, u  všech používají integrovanou kontrolu chorob.

„Dali jsme si velkou práci s  vyhodnocováním,“ říká Bonnie Morseová. „Pokud provádíme selekci jen na jednu nebo dvě vlastnosti, nemusíme rozpo-znat ty další.“ U úspěšných včelstev sledují tři rysy: přítomnost bezplodého období, redukci počtu trub-ců (vysvětlení – viz obrázek) a odvíčkovávání kukel, charakteristické pro hygienické nebo VSH chování.

Přítomnost bezplodého období, které nebylo způsobeno nedostatkem anebo výměnou matky, na-značuje další možnost tlumení roztočů. Pro výzkum tohoto jevu založili experimentální včelnici Rom-bergově centru na  San Francisco State University

Někteří z organizátorů „inseminační akce“, pořádané Heartland Honey Bee Breeders Cooperative na Purdue University: profesor Greg Hunt, Dwight Wells, Jeff Berta a Sam Moehlet.

Foto: Dan O´Hanlon

Ginger Davisová loví trubce na  trubčím shromaždišti na  Pur-due University. Profesor Greg Hunt tu šlechtí včely s vysoce rozvinutou schopností groomingu.

Foto: Dan O´Hanlon

38

v Tiburonu. „Zdá se, že tato včelstva lépe přežívají. Popírá to veškerou logiku. Devět z  deseti včelstev s plodovou pauzou přežilo zimu, zatímco u včelstev, která plodovala, to byla tři z deseti. Pokud včelstva ošetřujeme tak, jako v době před příchodem varro-ázy – přidáme rámek s plodem, anebo se pokusíme vyměnit matku, můžeme včely odradit od toho, aby si poradily samy,“ říká Morseová.

Během tří let vzrostl počet prodaných oddělků z 50 na 150. Všechny byly umístěny v rámci okresu do stejného klimatického pásma, kde žila mateřská včelstva. „To je všeobecně považováno za  důleži-té, ačkoliv to sama zatím nemám potvrzeno,“ říká Morseová.

Při svém úsilí směřujícím ke  společnému cíli Morseovi také vedou klienty k tomu, aby se víc dělili o chovný materiál. „Na Marinu je úžasné, co všech-no včelaři dělají – učí se dělat oddělky, chovat matky. Nyní máme 74,7 % včelstev z vlastních zdrojů. Jako komunita bychom mohli dosáhnout úplného oddě-lení – na území velkém 800 čtverečních mil. Jsem optimistka,“ říká Morseová.

Colorado„5280“, denverská skupina, chovající včely, adap-

tované na místní podmínky, se jmenuje po nadmoř-ské výšce města (5130–5690 stop, tj. 1560–1730 me-trů nad mořem), která je podstatným faktorem, zod-povědným za  úhyny včelstev, přivezených z  jiných klimatických podmínek. Organizátorka skupiny, Marygael Meisterová, chemička a  mikrobioložka, popisuje sama sebe jako člověka, schopného pře-mýšlet dlouho dopředu. Jejím prvním krokem k ře-šení problému bylo zahájení výukových programů o chovatelství a o včelím chování. V další fázi si vy-psala 23 jmen ze seznamu členů Denver Bee Asso-ciation a poskytla jim potřebné vybavení. Vytvořila dvě skupiny – s finanční podporou a bez podpory. Účastníci projektu měli za úkol zjistit hlavní zdroje snůšky ve čtyřech doletových vzdálenostech od svo-jí včelnice až do vzdálenosti dvou mil, což je poža-davek, který vychází z  faktu, že včelstvo potřebuje k zajištění své výživy akr (4047 m2) porostu, posky-tujícího dlouhodobou snůšku.

Včelstva byla vedena pomocí IPM, s  cílem vy-šlechtit populaci, která bude schopna přežít denver-ské zimy. Potomstvo bylo získáváno přelarvováním a páření matek probíhalo v oblasti, kde se ve zvýšené míře vyskytují divoce žijící včelstva A. m. mellifera - zřejmě potomci včelstev kdysi importovaných z Ev-ropy, která přežila místní zimy a adaptovala se. I přes ztrátu cenné včelnice z Washington State University, kterou způsobil entomofob vyzbrojený  kanystrem Raidu, přežilo 12 z 23 včelstev.

„Všichni uvažujeme podobně,“ říká Meisterová. „Chováme na  matkách známého původu s  vysoce vyvinutým hygienickým chováním, které testujeme pomocí kapalného dusíku, a  se silnou schopností produkovat propolis.“ Členové skupiny nyní mají

16 úlů na městské farmě a 18 na střeše pětihvězdič-kového hotelu Brown Palace Hotel, kde také vytáčejí med. Každý měsíc se scházejí v místnosti na střeše hotelu s výhledem na město, diskutují a sdílejí svoje zkušenosti. Hotel vyrábí medový bourbon a medové pivo a  pořádá akce zaměřené na  včely. „Vládne tu velké nadšení,“ říká Meisterová.

PensylvániePensylvánský Queen Project popisuje jeho před-

seda Jeff Berta jako „volné sdružení podobně smýš-lejících včelařů po celém státě, kteří neléčí a jsou za-stánci integrované kontroly chorob“, podporované experty z Penn State University Center for Pollinator Research (CPR, centrum pro výzkum opylovatelů).

„Lidé řeknou – pojďme něco změnit, ale nikdy k  tomu nedojde,“ říká Berta, který se společně s  místopředsedou Markem Gingrichem rozho-dl pro formálnější organizaci. Northeast SARE mu poskytla tři granty, ze kterých pokryl náklady na vybavení, chov matek a práci v terénu – vyhod-nocování odolnosti proti roztočům. Entomoložka Christina Grozinger z CPR vytvořila program vol-ného páření matek na pěti izolovaných stanovištích na různých místech státu. Pro začátek bylo přiveze-no více než 200 matečníků – s  ruskými matkami, kraňkami a buckfastskými z Ontaria, aby se matky spářily s trubci z místních odolných včelstev. Berta vytvořil systém hodnocení síly včelstev – v tabulce dává do korelace počet rámků s plodem a zásobami s  počty roztočů. Dále se skupina rozhodla využít nejlepší včelstva, která přežila třetí zimu jako ple-menný materiál pro umělou inseminaci. Mají v plá-nu pokračovat v selekci, nainseminovat více matek a  jejich dcery distribuovat mezi sedm zavedených včelařů – členů skupiny, jejichž počet brzy vzroste na dvanáct.

Krispin Givens pomáhá v rámci pro-jektu šlechtění odolných včel s umě-lou inseminací matek přivezených do Purdue přes celý Středozápad.

Foto: Dan O´Hanlon

39

Berta, který je povoláním zahradník, svoje včely neléčil už víc než deset let. „Cílem tohoto projek-tu je vynechání chemické léčby, ale tak daleko ješ-tě nejsme. Ztratili jsme hodně. Kdybychom nebyli tak umínění a nelpěli na chovu bez chemie, dodnes bychom měli tuto cennou chovnou základnu.“ Pou-kazuje na to, že každá chovná matka má cenu tisíců dolarů z grantových prostředků, hodin práce a sto-vek mil za volantem a že integrovaná kontrola cho-rob je dobrý způsob, jak se posunout dopředu.

Ve  snaze zahrnout do  projektu větší množství lidí skupina přesvědčuje nové včelaře, aby prováděli testování. Jedním z  cílů je i  sdílení cenného gene-tického materiálu, který skupina vyšlechtí. Přestože účastníci projektu nabízejí odchované potomstvo za peníze, univerzitní studenti a členové včelařských spolků si mohou zadarmo přelarvovat a na každo-ročně pořádaném pikniku budou probíhat výměny matek.

StředozápadHeartland Honey Bee Breeders Cooperative

(HHBB, heartlandská skupina chovatelů včel) zahr-nuje členy z Illinois, Indiany, Kentucky, Michiganu, Missouri, Ohia, Tennessee, Virginie a Západní Vir-ginie. Jejich společným cílem je vyšlechtit mírnou produktivní včelu odolnou proti nemocem. Kaž-dým rokem plánují „inseminační akci“ na  Purdue University v  Indianě pod vedením profesora ento-mologie Grega Hunta, který je odborníkem na be-haviorální genetiku.

Minulý rok v červnu se takto sešli zástupci pro-jektů na  šlechtění odolných lokálně adaptovaných včel ze čtyř států a přivezli nejlepší chovný materiál z  více než tisíce včelstev. Dwight Wells, prezident HHBB z Ohia, Dan O´Hanlon ze Západní Virginie, Dave Shenefield z  Indiany a  Jeff Berta z Pensylvá-nie. „Všechny státy v této skupině patří do stejného biotopu,“ říká Berta. „Všichni tu máme podobně dlouhou a  nestálou zimu. Náš způsob hodnocení včelstev se trochu liší, ale náš cíl je společný – žádné léčení a jako poslední instance integrovaná kontrola chorob. Doufáme, že vyšlechtíme varroatolerantní včelu, ne včelu, která nebude mít roztoče vůbec.“

Na  setkání bylo uměle inseminováno 74 matek z  chovatelského programu HHBB, některé z  nich spermatem trubců ze včelstev z  Purdue s  rozvi-nutým groomingem (schopností dospělých včel poškozovat roztoče a  odstraňovat si je z  těla), jiné spermatem trubců ze včelstev s rozvinutým hygie-nickým pudem. Hunt vítá spolupráci: „Šlechtění je velmi pracné. K produkci odolných včelstev tu není dostatečná motivace, ani ekonomická, ani ve vědec-kých kruzích.“

V jeho laboratoři se začalo se šlechtěním na va-rroatoleranci v roce 1997, za použití lokálních odol-ných včelstev a několika včelstev ze šlechtitelských programů Ministerstva zemědělství Spojených států. Zjistil, že je potřeba šlechtit i na grooming, který je

vhodným doplňkem k hygienickému chování. Tyto dvě vlastnosti považuje za  nejdůležitější. Protože včely při groomingu roztoče okusují, jeho včelstvům se říká „leg chewers“ z Indiany, nebo „ankle biters“. V letech 2007–2013 vzrostl průměrný podíl poško-zených roztočů v populaci ze 3 % na 44 % a dnes už může být i vyšší.

Ke slepému testování na tuto schopnost poskytu-je Huntova laboratoř členům HHBB i jiným včela-řům dvě matky označené různými barvami – jednu se schopností groomingu a druhou bez něj. Účast-níci se zavážou přidat je do stejně silných oddělků, neléčit varroázu a  na  konci sezóny každou matku vyhodnotit.

„Myslím, že když dokážeme zkombinovat tyto dvě vlastnosti, získáme včely, které nebude třeba lé-čit proti roztočům,“ říká Hunt. „Ale je třeba v selekci pokračovat. Jsem nadšený z možnosti rozdělit prá-ci mezi chovatele. Chci rozmístit tolik plemenného materiálu a předat tolik vědomostí, kolik je možné. Chtěli bychom, aby komunita včelařů na středozá-padě vyzkoušela naše matky, které šlechtíme na vy-sokou schopnost odstraňovat roztoče a  na  schop-nost přezimovat.“

O´Hanlon vydává každého čtvrt roku věst-ník skupiny a  vybízí členy k  publikaci příspěvků na HHBBCoop@gmail.com

Nové MexikoSouthwest Survivor Queen Bee Project, který se

změnil v Rocky Mountain Survivor Queen Project, nyní prochází přeměnou v geograficky širší institut pro opylovatele. Jeho plánem je vyvinout program, který bude dostupný včelařům po celých Spojených státech – prostřednictvím webových seminářů, věst-níků a dnů v terénu – a vytvořit fórum pro sdílení názorů. Vychází z principu, že i pro nezávislé lidi se zcela rozdílnými přístupy může být výhodné tříbení názorů.

Melanie Kirbyová a Mark Spitzig ze Zia Queen Bee Company před sedmi lety založili projekt, je-hož cílem je šlechtění odolných včel pro různá kli-matická pásma od pouště až po tundru. Původně se projekt zaměřoval na rozchovávání včelstev z růz-ných oblastí Nového Mexika s rozdílným mikrokli-matem. Následně tato dvojice získala a  testovala matky od odolných včelstev od různých chovatelů po celé zemi, od Oregonu a Colorada až po Mary-land, Vermont a Pensylvánii, aby zvýšila genetickou diverzitu. Jsou autory manuálu pro chov odolných matek.

Několik grantů poskytnutých Western Sustainab-le Agriculture Research Education a Ministerstvem zemědělství Nového Mexika pomáhá financovat New Mexico Pollinator Lecture Series, řadu předná-šek, které poskytují chovatelským projektům infor-mace a odborné znalosti. V roce 2013 byli předná-šejícími entomolog Tom Seeley z Cornellu a Juliana Rangelová z texaské A M.

40

Mezitím Kirbyová a Spitzig chovají na čtyřletých matkách, které chovají v odlehlém kaňonu společ-ně s  divoce žijícími odolnými včelstvy. Rangelová při svém výzkumu otestovala desítky včelstev, což je krásný příklad různorodosti, kterou chce institut podporovat.

BudoucnostImpuls pro vznik těchto místních sdružení vyšel

od  velkého množství jednotlivců, chovatelů odol-ných včelstev. Kirbyová a Spitzig například cestovali do Marinu, aby pomohli odstartovat projekt Morse-ovým, kteří se jeli do Vermontu učit od Kirka Web-stera – chovatele, který už přes deset let chová nelé-čené včely. Jsme stále na začátku, říká Webster. Ka-ždý z nás musí vypracovat vlastní metody, vhodné pro naše podmínky a cíle, které se často hodně liší.

„Nějaký čas potrvá, než budeme schopni vidět adaptaci na  místní prostředí,“ říká Delaneyová. „Ke změně genetického založení došlo příliš rych-le. Je to meč s  dvojím ostřím – zachovat diverzitu a zároveň šlechtit na určité vlastnosti. Chovatelství je obtížné.“

Elina Niňo, která se na kalifornské univerzitě UC Davis věnuje výzkumu včel, říká: „Limitujícími fak-tory jsou čas a peníze. Menší projekty mohou přijít s  dobrým chovným materiálem, který pak mohou využít velcí komerční včelaři.“

Před pěti lety bylo snem Sue Cobeyové organizo-vat chov pro malé včelaře ve specifických geografic-kých podmínkách. Tento sen se pomalu stává reali-tou. K jeho splnění se spojuje daleko více snah, než je popsáno v tomto článku. Dalším snem Cobeyové je spojit tyto skupiny pomocí národního podpůr-ného programu, který pomůže s vyhodnocováním, selekcí a chovem.

Včelař z  UC Davis Eric Mussen, který nedávno odešel do penze, říká s výhodou třiceti let zkušenos-tí: „Časem tu určitě budou včely, které budou lépe adaptované na místní podmínky.“

M. E. A. McNeilová je novinářka, učitel-ka včelařství a  členka Honey and Pollination Board na  UC Davis. Můžete jí napsat na  adresu MeaMcNeil@onthefarm.com

Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D.

Souhrn: Spolek švýcarských včelařů uvedl do cho-du aplikaci pro chytré telefony, která umožňuje hlášení o  přesunech včelstev příslušným nákazo-vým referentům a de facto naplňuje databázi pozic jednotlivých včelstev a  včelnic. Vhodná inspirace pro české prostředí pro automatizaci hlášení počtů a stanovišť včelstev.

Včely, včelaři a nákazoví referenti mohou využí-vat i  nová média. Spolek německých, švýcarských a rétorománských včelařů (VDRB) vyvinul aplikaci nazvanou BeeTraffic, kterou si můžete zdarma stáh-nout a  jejím prostřednictvím zasílat zákonem sta-novená hlášení nákazovým referentům a  dostávat jejich vyjádření.

BeeTraffic – nová aplikace pro přesun včelstev

(Bruno Reihl, Richard Wyss; Schweizerische Bienen-Zeitung, 2015, č. 5, str. 14–15)

Původní stanoviště Kanton: ZHObec: 153 / HombrechtikonČíslo stanoviště: ZH LiebenfelsSouřadnice: 702134, 233028Link: http:// map.geo.admin.ch/?Y=702134&X=233028&zoom=8&crosshair=circleNákazový referent: Harry Köhle, 079 684 52 15, testing@identitas.ch

Cílové stanoviště Kanton: SZObec: 1342 / Galgenen Číslo stanoviště: SZ 117Souřadnice: 709137, 225281Link: http:// map.geo.admin.ch/?Y=709137&X=225281&zoom=8&crosshair=circleNákazový referent: Alfred Ziegler, 079 560 81 05, testing@identitas.ch

Počet včelstev 2

Provozovatel Jméno: Bruno ReihlAdresa: Egglirain 14, 8832 Wilen bei WollerauTel.: 0796101720E-mail: bruno.reihl@crigo.com

Datum přesunu 02.04.2015

Poznámky mladá včelstva

41

Veškerá užitková zvířata včetně koní a psů musí být ve Švýcarsku evidována v databance zvířat, kam musí chovatelé v zákonem stanovené lhůtě hlásit po-rody, změny majitele, porážky nebo úhyny v důsled-ku nemocí. Cílem je zabránit šíření epidemií, které

stále způsobují velké hospodářské škody. Zákonný podklad tvoří Nařízení o  epidemiích z  roku 1995, které spolková rada průběžně aktualizuje.

Od roku 2013 platí zákonná opatření i pro včely: článek 19a1 Nařízení o epidemiích upravuje značení včelstev a ohlašovací povinnost včelařů při přesunu kočovného včelstva takto:

1. Stanoviště musí být zvenku dobře viditelná a označená kantonálním identifikačním čís-lem.

2. Před přesunem do  jiné oblasti musí včelař nahlásit nákazovému referentu původní a nové stanoviště. Nákazový referent na pů-vodním stanovišti provede v  případě nut-nosti zdravotní kontrolu. Přesun oplodňáč-ků na oplozovací stanici se hlásit nemusí.

Národní databanka pro včely ještě neexistu-je, resp. není ještě kompletní. Aby však včelařům umožnili již nyní splnit zákonem předepsanou ohla-šovací povinnost pro přesun včelstev, vyvinul Spolek německých, švýcarských a rétorománských včelařů (VDRB) novou aplikaci nazvanou BeeTraffic. Tato aplikace funguje na  Smartphonech a  Androidech (např. Apple iPhone nebo Samsung Galaxy) a lze ji zdarma stáhnout. Funguje ve třech jazycích (němči-na, francouzština a  italština), jazyk se při instalaci automaticky vybere podle nastavení Smartphonu.

Snadné použití aplikace BeeTrafficPo instalaci a umístění ikony na plochu musí uži-

vatel zadat své osobní údaje, hlavně mailovou ad-resu a  telefonní číslo. Pokud včelař plánuje přesun svých včelstev, musí zadat souřadnice původního a cílového stanoviště, počet včelstev a datum přesu-nu. Server BeeTraffic pak zašle mail příslušným ná-kazovým referentům původního a cílového stanovi-ště. Včelař musí s přesunem počkat na souhlas obou

BeeTraffic – nová aplikace, kterou Spolek ně-meckých, švýcarských a  rétorománských včelařů (VDRB) nabízí zdarma svým členům.

42

referentů. V  případě, že žádné ze stanovišť neleží v  nakažené oblasti nebo krátce předtím proběhla inspekce včelstev na původním stanovišti a zařadi-la je mezi zdravá, může včelař oba souhlasy dostat rovněž mailem, jako SMS zprávu nebo telefonicky.

Původní a cílové stanoviště včelstev může včelař označit na mapě a uložit. Uživatel dostane souřad-nice svého stanoviště nebo zadáním poštovního směrovacího čísla najde snadno na mapě stanoviště, které si zoomem zvětší. Maily na nákazové referen-ty a včelaře obsahují odkazy na mapu, které umožní ve Smartphonu nebo v prohlížeči na obrazovce zob-razit geografické detaily. Zde uvedený příklad uvádí dvě mladá včelstva, která budou přesunuta z oblas-ti Zürich-Oberland na stanoviště SZ 117 v Galgenen v kantonu Swyz. Aplikace BeeTraffic uvádí všechny podrobnosti původního i cílového stanoviště včetně telefonních čísel a mailových adres příslušných ná-

kazových referentů. Jsou to tytéž údaje, které jsou už roky uvedeny ve švýcarském včelařském kalendáři.

Aplikace BeeTraffic byla spuštěna v dubnu 2015, viz webové stránky VDRB (www.vdrb.ch), ke staže-ní je zdarma na  Apple Store pro iOS Smartphone nebo Google Play pro Android Smartphone. Jsme zvědavi, jak si povede. Při zahájení nelze vyloučit některé dětské nemoci, které ale po upozornění uži-vatelů ihned odstraníme. Do budoucna plánujeme možnost rozšíření, např. na závěr roku protokol pro každého včelaře, který by mohl nahradit kontrolu stavu, nebo vizualizaci oblastí nakažených hnilobou nebo morem včelího plodu. Aplikaci chceme upra-vit i  pro ostatní softwarové platformy. Očekáváme další návrhy a přejeme všem uživatelům hodně ra-dosti s využitím naší aplikace.

Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ

Souhrn: Reklamu včelařských produktů je možné zajistit prostřednictvím facebookového profilu. Jak na to, se dočtete v následujícím článku.

Velká část efektivní propagace má místo na Inter-netu. Každý náš pohyb na Internetu je sledovatelný, ať surfujeme po stranách, nebo děláme nákupy, všu-de o sobě zanecháváme stopu. Když chceme obcho-dovat na Internetu, musíme znát jak se dostat k na-šim zákazníkům. Samotné vytvoření internetové stránky vyžaduje náklady za nákup domény a udr-žování obsahu stránky na  serveru. Část nákladů je třeba zaplatit na  začátku, ostatní měsíčně podle dohody. Samostatně je možné udělat mnohé, ale vy-žaduje to zkušenost a znalost. Přenechání odborné firmě vyžaduje náklady, ale zvětšuje šanci na dosa-žení výsledků.

Pojďme se soustředit na vytvoření vlastní strán-ky www. V  polských podmínkách se na  to nejlé-pe hodí Facebook. Jsou i jiné možnosti jako Goo-gle+, Twitter nebo výborný LinkedIn, který je ale spíše vhodný pro odborníky. Přítomnost na  tom posledním portálu již sama o sobě naznačuje pro-fesionalitu, protože to je mezinárodní médium nastavené pro budování mezinárodních obchod-ních kontaktů. Přes ohraničení, která jsou i  tam, umožňuje umístění názvu společnosti, popis jeho působení, výroby a  výrobků, informací o  firmě, kontaktní údaje a místo na mapě Google. Základní znalost obsluhy souborů Office, prohlížeče a hle-dání na Internetu stačí k vytvoření firemního pro-filu. Facebook během tvoření profilu vede uživate-le krok za krokem. Proto bych se chtěl soustředit

na detaily méně jednoznačné, ale strategicky velice důležité.

Na rozšiřování vědomostí na téma zlepšení pro-pagace není na  Facebooku nikdy pozdě. Velikou předností tohoto portálu jsou jeho možnosti a jed-noduchost. Jako u každé obchodní činnosti je nut-né si stanovit cíle a způsob jejich dosažení. Některé osoby se snaží mít co nejvíce svých „fanoušků“ ale to není cíl z obchodního hlediska. Tito „klikači“, sice nejsou přímo našimi klienty, ale mezi jejich známý-mi se naše informace může rozšiřovat i tímto způ-sobem.

Je důležité, aby na začátku byly splněny následu-jící cíle: moji firmu musí znát internetové vyhledá-vače a musí ji přijmout tržní prostředí. Někdy může dělat problém i samotný název facebookového pro-filu. Pokud použijete zkratky, je potřeba tak činit s  opatrností, protože název sám musí vést k  rych-lému nalezení ve vyhledávači. Je dobrý nápad vtělit do názvu profilu popis činnosti firmy. Název profilu musí být srozumitelný pro širokou veřejnost. Tvo-ření názvu je sice snadné, ale je třeba se nad ním zamyslet. Název profilu by již měl v nějakém smyslu naznačit naši činnost. Tak místo ABC je lepší před a nebo za doplnit: reklamní agentura ABC a místo XYZ doplnit: včelnice XYZ. Z názvu profilu budeme moci jednoduše odvodit i název pro naši facebooko-vou www stránku,

např.: facebook.com/včelniceXYZ. Navíc krátký popis – do 150 znaků – by měl shr-

nout nejdůležitější činnost. Tady už můžeme po-užívat zkratky. V případě včelaře to může vypadat následovně.: Včelnice Jonkovo Olsztyn, zdravý eko-

Facebook – dobrá propagace, ale ne zadarmo

(M. Czajkowski, Obchodní konzultant; Pszczelarstwo, 2015/3, str. 12–14)

43

logický med z Warmie a Mazur, med lipový, květo-vý, eko potraviny, propolis, plástový pyl a včelařská škola. Takový popis je možné měnit podle sezony. Delší popis pak už vyžaduje literární schopnosti, ale ani tam není možné zapomínat na klíčová slova a fráze.

Značná část aktivity na  Facebooku spočívá v umístění postů v podobě popisů výrobků, služeb nebo nabídek, fotografií, filmů či odkazů na  jiné zdroje. Abychom udrželi zájem čtenářů, je dobré psát pravidelně ale ne příliš často, abychom čtená-ře neobtěžovali. Jak často, tak na to není recept, je potřeba sledovat reakce čtenářů. Zamyslete se i nad umísťováním cizích článků. Nikdy je nekopírujte a nevydávejte za vlastní! Nejlepším řešením je umís-tění odkazu na příslušný článek do těla vaší stránky. To, co budete psát jako vlastní, pište v podobě „já“! Vlastní tvořivost je to nejdůležitější. Pokud bude hodnotná, je šance, že se rozšíří dál. Důležitá je také konstrukce informace. Pokud máte vhodné fotogra-fie, mohou přitáhnout pozornost. Text pak informa-ci doplňuje. V něm pak již v prvních slovech by měla být informace, která čtenáře přitáhne. Další část ho pak má nalákat k přečtení a má ho přimět k zamyš-lení, nalezení kontaktu nebo k objednání výrobku či služby. Bez ohledu na to, o čem píšeme, by to mělo být vždy v  takovém duchu, aby to čtenáře přimělo k předání této informace dál. Tak se může stát, že in-formace o vaší činnosti nabere efekt sněhové koule, která neustálým valením nabývá na rozměru.

Rozmanité nápady umožňují přitáhnout různé vrstvy čtenářů. Tak je možné psát o práci na včel-nici, o včelařské výuce, o včelích produktech. Digi-tální fotografie umožňuje vkládání obrázků doku-mentujících proměny včelnice během roku. Obsah

se může dle aktuálnosti měnit, ale vždy musí zůstat klíčová slova, podle kterých se naše stránka hledá. Facebook umožňuje i vybudování skupiny čtenářů naší stránky, protože to už ale je komerční záměr, není to zadarmo. I když se nám podaří vytvořit sku-pinu několika nebo několika desítek zájemců, sku-tečnými zákazníky bude jenom několik z nich.

Když se nám nepodaří vyvolat zájem pomocí bez-platné propagace, pak musíme „za peníze“. Z vlast-ních zkušeností vím, že dvě stránky obdobného charakteru lez pořídit např. za  20 Zl, nebo i  20× dráž, je-li stránka směrovaná do silně profesně úzké skupiny zákazníků. Zajímavé bylo, že konečný efekt byl prakticky stejný. Facebook umožňuje po zapla-cení (od několika desítek Zl do nekonečna) vytvo-ření naší individuální reklamy dle našich cílů a pe-něžních možností. V  tom případě musíme popsat skupinu, na kterou má být naše reklama směrována (věk, pohlaví, místo bydliště apod.). Naše stránka na Facebooku nebude jediná v daném oboru. Proto je vhodné spojovat se s kolegy zabývajícími se po-dobnou či blízkou činností jako apiterapií, přírodní medicínou, dietology apod.

Na  začátku naší práce na  Facebooku začínejme s  krátkými a  lacinými akcemi. Teprve po  získání zkušeností se dávejme do další spolupráce. Stále píši o tom, že v případě reklamních akcí je základem zís-kání zájmu zákazníka. Aktivita, kterou vzbudíme, nemusí hned vést k  nákupu. Dobrým nápadem je uspořádání dne otevřených dveří na včelnici s ukáz-kou různých prací a provedením ochutnávky. Z ta-kové akce pak udělejte pár fotografií a  využijte je v další reklamě.

Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA

Souhrn: Současná internetová technologie umož-ňuje průběžné sledování řady hodnot vně i  uvnitř úlu a jejich dálkový přenos do počítače včelaře. Člá-nek se zabývá výčtem hodnot, jejichž pravidelné sle-dování dává smysl pro včelaře i včelstvo samotné.

Již Aristoteles psal o včelách (384 – 322 před n. let). První polská učebnice včelařství – Učení o včel-nicích od  Walentego Kackiego byla vydaná v  roce 1614. Posledních několik století se včelařská tech-nika prakticky neměnila. Teprve ve dvacátém století se objevily nové materiály pro stavbu úlů jako např. polystyren. Způsob pozorování včel se neměnil až do konce dvacátého století. Stále byl opřený o pou-žití lidských smyslů jako zraku, sluchu, čichu, hmatu a chuti. Způsob pozorování vyžadoval bezprostřed-ní kontakt s úlem a zapisování výsledků pozorování.

Cílem bylo vždy zajištění optimálních podmínek pro život včel a včelařům hojnost medu.

Elektronika se začala rozvíjet teprve nedávno. Koncem 19. století byla vynalezena dioda, ve dva-cátých letech tranzistor. Ale již roku 1894 Marconi použil rádiové vlny k předávání informací na dálku, ale k praktickému využití tohoto vynálezu došlo te-prve koncem 20. století. Teprve přechod z analogo-vého kódování rádiových vln na digitální umožnilo silný rozvoj celého oboru. Digitalizace stojí i v po-zadí technologií mobilních telefonů a  také Wi-Fi, Bluetooth a ZigBee. Dnes je bezdrátový telefon tak laciný, že jej lze využít k ovládání zařízení denního užitku pomocí celosvětové sítě Internet.

V posledních pěti letech se tak snížily ceny mik-roprocesorů, že elektronika vstoupila i do tak kon-zervativního odvětví, jako je včelařství. Zastoupila

Včela v globální síti(P. Pajda; Pszczelarstwo, 2015/3, str. 21–23)

44

Graf 1. Průběh hodnot hmotnosti úlu ve dnech 6.4.2014 - 5.5.2014. Je vi-dět denní pohyby hmotnosti (noční úbytek vlivem odpařování vody). První prudký výkyv křivky byl způsoben včelařem, který zapomněl obtížit stříšku kamenem, druhý je způsobený prohlídkou úlu v době poledne. Zdroj: www.liveico.eu

Graf 2. Vyrojení (21. 5. odpoledne). Navíc je vidět odejmutí polonástavku (19. 5.) a odejmutí nástavku (22. 5.). Zdroj: www.liveico.eu

Graf 3. Tichá loupež (denní úbytek hmotnosti cca 100–200 g). Zdroj: www.liveico.eu

45

lidské oči, ruce a hlavně paměť v počítačích. Čidla, která jsou umístěná v úlech, mohou měřit mnoho parametrů, zaznamenávat je a  posílat je do  míst, kde se mohou vyhodnocovat. Současný údaj hmot-nosti, teploty a  vlhkosti sám o  sobě toho mnoho nenapoví, ale srovnání těchto hodnot v  čase a  ji-nými hodnotami spolu s  pozorováním chování včelstva dovoluje vyhodnocení a dělání důležitých závěrů.

Např. hodnota váhy úlu 50 kg, pokud bude sle-dována po několik dní, tak když se nebude měnit, znamená to, že není přírůstek hmotnosti včelstva. Možné příčiny jsou: není zdroj nektaru, je špatné (deštivé) počasí (o  tom informuje čidlo vlhkosti) nebo včelstvo zašlo (teplota uvnitř úlu je stejná jako venku).

V dalším textu se zaměříme na příklady nejčas-těji měřených hodnot. Na grafech 1-5 jsou příklady hodnot polystyrenového úlu umístěného u  domu z Podkarpatského vojvodství.

Hmotnost úluVáha úlu je nejčastěji měřená veličina dávající

základní informaci o stavu včelstva. V případě ko-čovných včelnic, které jsou vzdáleny několik desítek kilometrů, dovoluje včelaři sledování práce včelstva a  umožňuje mu rozhodnout o  převozu včelnice na  jiné místo nebo o  potřebě vytočit med. V  pro-deji jsou systémy, které umožňují získávat mnoho hodnot během dne. Aby bylo možné je porovnávat, je třeba získat hodnoty za stejných podmínek, např. ve stejné denní době (nejlépe v nočních hodinách) – graf 1–3.

Teplota v úle a venkuZávislost poměru teplot v  úle a  ve  venkovním

prostředí je zde spojená do jednoho grafu, protože z porovnání těchto dvou hodnot může včelař vyvo-dit správnou informaci o  stavu včelstva. Nejčastěji

se používají dvě teplotní čidla. Jedno pod strůpkem nebo uprostřed hnízda a druhé mimo úl. V přípa-dě zdravého včelstva je teplota v centru hnízda vždy okolo 34 °C nezávisle na venkovní teplotě – graf 4. Vzrůst teploty blízko čidla, které je umístěno mimo hnízdo, znamená, že se hnízdo přemístilo blíže k či-dlu, nebo začala klást matka – graf 5.

Vlhkost v úle a venkuStejně jako teplota i vnitřní vlhkost se musí vy-

hodnocovat ve vztahu k té venkovní. Venkovní dává informaci o  stavu počasí v  místě včelnice. Má to význam v případě, kdy včelnice je hodně vzdálená od domu včelaře. Kontrola vlhkosti uvnitř úlu může pomáhat v odstraňování příčin nemocí včel.

Zvýšení hluku u česnaNěkteré systémy dovolují zaznamenávat zvu-

ky včel v  přímém kontaktu s  úlem (na  česně). Je to parametr dovolující vyhodnocovat sílu včelstva, zvláště když je možnost porovnávání u několika úlů na včelnici.

Obraz okolo úluPoužití rychlých kamer dovoluje zaznamenat tra-

sy letu včel. To umožňuje vyhodnotit umístění úlu,

Graf 4. Teplota uvnitř a vně úlu od 14.4.2014 do 5.5.2014. Čidlo uvnitř je umístěno blízko hnízda. Horní křivka – teplota v úle. Dolní křivka – teplota vně úlu. Zdroj: www.liveico.eu

Trasy letu včel. Zdroj http://hivetool.org/

46

eventuálně rozhodování o  jeho přemístění. Taková kamera umožní i zajištění proti krádeži.

Otřesy a přemísťování úluDíky použití takového čidla je možné zazname-

nat jakékoliv pohyb s úlem. Pokud je čidlo spojeno i s modulem GPS, může signál posloužit i k násled-nému nalezení ukradeného úlu. To jsou funkce za-jištující úl proti krádeži.

Hodnoty stavu systémuNěkteré systémy také často měří stav baterií a tím

zajištují spolehlivý provoz systému. Předejde se tím přerušení funkce systému. Výsledky jsou zasílané

buď přímo do včelařova počítače, nebo na centrální server. Zařízení je realizovatelné pro každého pro-fesionálního včelaře. Jeho použití je pro kočovné včelaření pochopitelné a zdůvodnitelné. Stále se ob-jevují nové nápady na zaznamenávání nových hod-not. Např. hodnota kyselosti vzduchu uvnitř úlu by umožnila rozhodování o  dávkování kyseliny mra-venčí používané při léčení proti Varroa destruktor.

Existuje mnoho dalších měřitelných hodnot, pro které zatím nemáme využití. Bude potřeba mnoho sezon pozorování a jejich vědecké zhodnocení, aby bylo možné zúročit jejich přínos.

Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA

Graf 5. Včelař odebral mřížku mezi plodištěm a medníkem – včely rozšířily hnízdo a přešly nahoru do místa, kde se nacházelo čidlo teploty. Horní křiv-ka – teplota z čidla uvnitř úlu, dolní křivka – teplota mimo úl. Zdroj: www.liveico.eu

Souhrn: Prostřednictvím Internetu je možné kro-mě kontaktů získávat i finanční prostředky pro na-startování firmy. Některé typy v tomto článku.

V osmdesátých letech minulého století moje uči-telka dějepisu řekla zajímavou a na ty časy smělou myšlenku „po  kapitalizmu nastoupil socializmus a po něm se musíme vrátit do společnosti rodové“. Vzpomněl jsem si na ta slova, když jsem se připra-voval na psaní tohoto článku. Technologický rozvoj se zrychluje šíleným tempem. Časové odstupy mezi vynálezy, které mají značný vliv na náš život, jsou stále kratší. Technologie je důležitá, ale důležitější je, jak jich využíváme. Aniž bych to cíleně hledal, tak jsem našel hesla, která spojují různé způsoby našeho činění. A jsou to: společenství, jednota, sku-pina.

Internet přestává být médiem uzavřeným do sebe, protože mimo vizuálního kontaktu umožňuje rych-lé a skutečné kontakty lidí, kteří by se bez něj nikdy nepotkali. Samozřejmě ne všechny metody práce, o  kterých chci v  článku mluvit, se hodí v  každém způsobu obchodu. Jistou zajímavostí je, že praktiky dále popsané nejsou státem regulované (a nejenom v  Polsku). Samozřejmě, že není dovoleno překra-čovat právní předpisy, ale možnost pracovat na zá-kladě jednoduchých způsobů místo houštiny záko-nů a předpisů dává pocit svobody při hospodářské činnosti. Někdo může namítnout, a bude mít prav-du: to tady přece už bylo! Souhlasím, ale zkusme si zhodnotit, jak a  proč se některá z  dále popsaných metod může hodit. Volně přeložím slova Alberta Einsteina: Svět, který jsme stvořili, je výsledkem na-šeho myšlení. Není ho možné změnit, aniž bychom

V jednotě je síla(M. Czajkowski, obch. poradce; Pszczelarstwo, 2015/4, str. 13–15)

47

změnili myšlení. Proto mysleme, prověřujme, apli-kujme a hleďme do budoucnosti s nadějí!

Společenská média – líheň vydavatelůNa začátek navrhuji se na společenská interneto-

vá média podívat z jiného úhlu. Za prvé, je třeba si uvědomit jejich množství. Za druhé, nesmíme zapo-mínat, že užíváním jednoho automaticky zavrhne-me některá jiná. Mohou se doplňovat. Za třetí, uži-vatel jednoho média nemusí být jenom příjemcem informací, ale také bývá jejich tvůrcem. Za  čtvrté, mnozí z aktivních uživatelů společenských médií se stávají realizátory myšlenek v  nich rozšiřovaných. Facebook je uznávaný jako vzor takového média. Ale není jediný a  tak je záhodno obrátit se také na jiná jako např.:

■ na  LinkedIn.com a  Goldenline.pl ve  formě odborného profilu firmy a aktivit v tematic-kých skupinách

■ na  Našetřída.pl v  podobě informací o  vy-konávané práci a  aktivit mezi známými ze školy

■ na portály umožňující vystavovat fotografie ukládat informace a  komentáře týkající se firmy a jejího podnikání

■ na  Twitter.com, nebo Google+ zveřejňovat aktuální dění ve firmě

■ do tzv. blogů v blocích kam je možno psát ■ na  YouTube.com ve  formě vlastních filmů

nebo i filmů od jiných uživatelů.Pro nápadité a  pracovité lidi se otevírají široké

možnosti. Hodnotné, inspirativní a  vtipné články vždy zaujmou a budou se dál šířit.

Crowdfunding – metoda na financování obchodu

Pokud vám chybí peníze, nápad a chuť něco dě-lat, je šance na vytvoření firmy malá. Chci se zmínit o tzv. crowdfundingu, což je slovo sestávající ze dvou anglických slov, a sice crowd – dav a fund – kapitál. Smyslem je získání kapitálu z mnoha malých plateb – příspěvků. Jako příklad může posloužit anglická hudební skupina, která když potřebovala kapitál na realizaci koncertního turné po USA, použila tuto metodu. Peníze bylo potřeba získat ještě před vý-jezdem. A tak místo hledání sponzorů (ale i mimo nich) začali mezi svými fanoušky přímo prodávat lístky. A  právě na  takový způsob je velice vhodný Internet.

V  Polsku existují již kanceláře, které se tím-to způsobem živí. Důležité je takový nápad dobře představit a  „prodat“. Lidé tak s  poměrně malým rizikem věnují malý obnos na dobře představenou myšlenku. Svoji roli hraje také vědomí, že i  velké firmy začínaly „v garáži“. A  tak jsme dospěli k vy-užití crowdfundingu v  oblasti obchodu. Prostřed-nictvím specializované kanceláře můžeme předsta-vit koncept, náklady a  plán jeho realizace. Osoby, které budou splácet malé sumy se tak mohou stát podílníky naší nově budované firmy. V USA je tato forma velice populární, v  Evropě/Evropské unii je ostře sledovaná. Tak zjednodušeně řečeno je crowd-funding něco jako pozvání známých na kávu s cílem navrhnout jim podnikání, přičemž můžeme počítat s tím, že toto podnikání nebude zavaleno složitými předpisy. Na crowdfunding se také můžeme podívat z druhé stránky, a sice jako investor, který se i s ma-lou sumou peněz může stát spoluhráčem ve velkém businessu.

Kooperace a spolupráce výrobců – dobrá metoda podnikání

Pro obchodování s  dobrým a  ekologickým pro-duktem, který se vyrábí v  poměrně malém množ-ství, je vhodné spojit se s obchodními organizace-mi a  tak dosáhnout na  zákazníka. Základem jsou hodnoty zdravotní a jakostní. A v tom se med řadí k  těm nejlepším. Spolupráce může přinést snížení nákladů a  tím i  ceny pro zákazníka vlivem obejití prostředníků. Je ale jistá skupina zákazníků, kte-ří nechtějí nakupovat od  jakýkoliv spolků a  dávají přednost nákupu přímo od výrobce. Tito lidé vědí o místech, kde se něco takového v předem určených hodinách děje. Ve  Varšavě jsem pozoroval takový trh. Zjistil jsem, že nabízející lidé neprodávají jenom svoje výrobky, ale také výrobky svých známých, sou-sedů apod. Vycházejí zřejmě z  toho, že pokud ne-mají jistotu, že prodají obsah celého kufru auta, pak je pro ně výhodné dohodnout se s jiným výrobcem a podělit se tak o náklady dopravy. A také je pro oba výhodné rozšířením nabídky přitáhnout více zákaz-níků. V  takovém případě je zvlášť vhodné zařadit ochutnávku. Proto hledejme kontakty, spolupracuj-me a spojujme se s cílem dosáhnout požadovaného úspěchu. Internet a sociální sítě nám v tom mohou výrazně pomoci.

Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA

48

Včelařské vzdělávací středisko ve Slovinsku – příklad hodný následování?

(William Blomstedt; American Bee Journal, 2014, č. 2, s. 197–200)

Souhrn: V blízkosti slovinského Bledu se nachází včelařské vzdělávací středisko přístupné veřejnosti.

Slovinsko má bohatou včelařskou tradici. Na se-verozápadě tohoto regionu, konkrétně v  horské oblasti Gorenska, žil v  osmnáctém století včelař jménem Anton Janša (který vešel ve  známost tím, že popisoval, jak se včelí matky páří ve  vzduchu, a odmítal představu, že trubci přinášejí vodu), stej-ně jako chovatel a kupec Jan Strgar. Tato oblast byla v  minulosti známá jako Kraňská a  pocházely z  ní mírné a produktivní černé kraňské včely. Zajímavé je, že pojmenování „kraňská“ se udrželo, a je známé po celém Balkáně, ve východní Evropě i v Rakous-ku, nejspíš zásluhou výše uvedeného obchodníka Strgara, který na počátku dvacátého století tuto vče-lu rozšířil po celém světě tím, že rozesílal lodí matky nebo celá včelstva.

Svaz včelařů Gorenska, který nedávno oslavil sto třicáté výročí, založil ve  městě Lesce Družstvo na  zpracování včelařských produktů a  Včelařské vzdělávací centrum, první svého druhu ve  Slovin-sku. Lesce leží zhruba padesát kilometrů severozá-padně od hlavního města Lublaně, jen několik mi-

nut chůze od Včelařského muzea. Nachází se poblíž dálnice vedoucí do Rakouska a Německa a nedaleko malebného (a rušného) turistického města Bled.

Včelařské vzdělávací centrum sídlí v elegantní pa-trové budově, postavené v roce 2012 na rušné měst-ské ulici. Velká okna v přízemí slouží jako výloha, za kterou v obrovské dřevěné plástvi trůní nabízené výrobky. Tato stavba byla financována z Evropských fondů regionálního rozvoje (které přislíbily částku kolem 1,3 milionu dolarů) a s přispěním samostat-

ODJINUD

Průčelí Včelařského střediska ve  slovinském městě Lesce.

Na místní medové pivo Zlati Ol upozorňuje velká la-hev.

49

né správní oblasti Radovljica. Toto zařízená má dva hlavní cíle: 1) pomoci místním včelařům a 2) vzdě-lávat veřejnost v oblasti chovu včel a včelaření.

Středisko jsem navštívil v polovině srpna. Prová-zela mě Maja Kozincová, zdejší správkyně, a Brane Kozinc, místní včelař. Vstupní hala za vchodovými dveřmi je pojatá jako výstavní prostor s  obrázky, skleněnými vitrínami a  dokonce starým ručním válcem na mezistěny z padesátých let. V tu dobu zde byla výstava ke sto třicátému výročí založení místní včelařské organizace. „Pro vás nic zajímavého,“ pro-hlásila moje průvodkyně, ale ujistila mě, že se výsta-va každých pár měsíců mění.

Nato jsme sešli do suterénu, kde si včelaři z při-neseného vosku vyrábějí vlastní mezistěny. Podle Maji jde o obnovení staré tradice, která kdysi úspěš-ně fungovala, ale během let zanikla. Včelaři, kteří si chtějí být jisti, že jejich mezistěny neobsahují žádné chemikálie, si je tu mohou osobně vyrobit z vlastní-ho vosku. Tato služba stojí 1,20 euro za kilo vosku, nebo za 74 vylisovaných mezistěn o tloušťce 5,3 mm, které prý mají kraňské včely nejradši (oproti 5,4 mm používaným v Itálii, jak mi bylo řečeno). Mezistěny je možné nakrájet na libovolnou délku a šířku v zá-vislosti na typu používaného úlu.

Toto zařízení je přístupné každému včelaři, neje-nom členům místní organizace. Včelaři neobsluhují tavicí a lisovací stroje osobně, na tuto práci středisko v sezoně najímá externí zaměstnance. Včelař může být u  výroby, pokud si přeje, aby se přesvědčil, že se skutečně zpracovává jeho vosk. Minimální množ-ství nutné k efektivnímu zpracování je 20 kilo, ale ti, kteří tolik vosku nemají, se mohou spojit s ostatními drobnými včelaři.

Ve Slovinsku existují i další centra na zpracování vosku, ale ta většinou fungují na principu výměny, kdy včelař vymění koláče vytaveného vosku za ho-tové mezistěny. Pravda, i  tyto provozovny nabízejí zpracování vlastního vosku na zakázku, ale pracují za zavřenými dveřmi, takže majitel nemá jistotu, že skutečně dostává nazpátek produkt ze svého vlast-ního vosku.

Ve  vedlejší místnosti je malá plnírna, kam si drobní včelaři mohou přivézt svůj med, rozehřát ho v zahřívací jednotce v přízemí, odkud se přefiltru-je do  suterénu, kde je moderní zařízení na  plnění a etiketování sklenic. Výsledkem je lákavý konečný produkt. Nechybí tu refraktometr, měření elektrické vodivosti medu a zařízení na kontrolu pylu, takže je

Multifunkční sál v patře.

Pomůcky včelaře vystavené v ukázkovém včelíně.

Starý lis na mezistěny umístěný v hale.

Prosluněný obchod nabízí včelařské potřeby.

50

možné zkontrolovat, zda hotový výrobek splňuje požadované parametry, což středisko garantuje pe-četí kvality. Dále mají licenci na  výrobu produktu s názvem Echinamel, což je směs medu a květů Echi-nacea purpurea L. (purpurová třapatka). Vytvářejí tím zdravý výrobek s přidanou hodnotou.

Ani tato zařízení neobsluhují včelaři osobně. Nut-nost dodržování bezpečnostních a zdravotních no-rem vyžaduje, aby i tyto služby v sezoně poskytovala skupina proškolených zaměstnanců. Včelaři pouze přivezou med a  zaplatí drobný poplatek za  skleni-ce, etikety a práci (30 centů za sklenici, plus náklady za práci a rozehřátí). Hotové sklenice vyveze výtah do prostoru, kde je možné je odebrat.

V  přízemí jsou kanceláře Svazu včelařů Goren-ska a  místní organizace Radovljica. Dvakrát týdně jsou otevřeny pro veřejnost a zkušení včelaři tu po-skytují rady těm, kteří mají se včelami nějaké potí-že. V patře je stomístný přednáškový sál s moderní audiovizuální technikou, klimatizací a bezdrátovým internetem. Slouží k  mnoha účelům – pořádají se

tu schůze, přednášky, výukové kurzy pro začínající včelaře, ochutnávky medu i filmové projekce. Na ex-kurze sem přijíždějí děti z okolních škol a  středis-ko se stalo i  cílem pro turisty. Po  přednášce nebo zhlédnutí filmu se lidé mohou občerstvit v místním cafébaru, který nabízí své vlastní (a lahodné) medo-vé pivo s názvem Zlati Ol. Tento podnik si oblíbila řada zdejších obyvatel, kteří sem po ránu zaběhnou na kávu a odpoledne na drink.

Na  kopci za  budovou a  zahrádkou cafébaru je zdejší včelnice. Ve  včelíně mají 12 tradičních slo-vinských úlů (levá strana domu je pouze fasáda bez úlů). Návštěvníci si mohou prohlédnout vče-lín zvenčí i zevnitř, kde je k vidění včelstvo určené k pozorování, stejně jako ukázka včelařského vyba-vení potřebného k vytáčení. Návštěvník zde dostane konkrétní představu o tom, jak vzniká med – a jak se dostane z květu do sklenice.

Středisko dále nabízí určitou formu apiterapie. Ve včelínu je nad včelstvy umístěno malé lůžko, kde může pacient spát a zároveň vdechovat včelami pro-sycený vzduch. Anebo použít intenzivnější metodu – kyslíkovou masku zakrývající nos a ústa, která je

Pozorovací úl.

Úly natřené v souladu s místní tra-dicí. Funkční je pouze polovina.

Ukázkový včelín umístěný na kopci za střediskem.

Stěna vyzdobená malovanými předními deskami úlů.

51

plastovou trubicí napojena na zadní část úlu a paci-ent dýchá vzduch přímo z plodiště.

Uvnitř hlavní budovy je také obchod s  včelími produkty a  včelařskými potřebami. V  nabídce ne-chybí med ze všech koutů Slovinska, medová vína, medové pivo, ocet, pyl, propolis a každý další my-slitelný včelí produkt. Středisko také vykupuje med od místních včelařů a prodává ho pod vlastní znač-kou – jak v obchodě, tak do místních hotelů a škol. V  zadní části obchodu jsou k  dostání standardní včelařské pomůcky, jako jsou dýmáky, včelařské kombinézy, rukavice a nářadí.

Toto středisko mě zaujalo tím, že představuje perfektní základnu pro drobné včelaře. Většina ta-mějších včelařů chová včely v malém – do 39 včel-stev. Včelař, který jich má víc než čtyřicet, patří mezi drobné podnikatele a  musí odvádět daně. Mnozí včelaři nechtějí investovat do stáčecího zařízení, ale rádi podarují přátele a rodinu medem v pěkných la-hvích, pokud jej rovnou neprodávají v místě svého bydliště. Tito lidé zároveň chtějí při včelaření použí-vat co nejméně chemikálií a tady si mohou vyrobit

vlastní mezistěny. Především začínající včelaři zde za nízký poplatek najdou celou řadu služeb. I u nás roste počet amatérských včelařů, kteří by podobné zařízení určitě ocenili.

V  tomto případě sídlí pod jednou střechou tři různá sdružení a každé hospodaří samostatně. Vče-lařská organizace nevlastní ani neprovozuje bar nebo obchod, a  její zaměstnanci také fungují jako samostatná jednotka. Na výrobu mezistěn a  stáče-ní medu jsou najímáni externisté. Jediným stálým zaměstnancem střediska je Maja, jeho správkyně. Mzda je jí vyplácena z poplatků vybraných od včela-řů za poskytnuté služby.

Takové centrum pochopitelně zpočátku potřebu-je finanční prostředky, aby mohlo být vůbec zřízeno. Zdejší včelařská organizace požádala o dotaci z Ev-ropské unie za účelem osvěty v oblasti zemědělství a včelařství. Protože oficiálním investorem a příjem-cem čerpaných peněz je správní oblast Radovljica, bude jí budova po příštích pět let patřit, ale potom se vlastnický podíl rozdělí mezi investory.

Podmínky pro přidělování a  zhodnocování do-tací se v  jednotlivých zemích liší, ale já jsem pře-svědčený o  tom, že když takové středisko vznikne na správném místě – tam, kde je dostatečný počet drobných včelařů a rozvinutý turistický ruch, který napomáhá prodeji medu a ostatním službám – urči-tě se jeho činnost vyplatí. Jde totiž o účinný způsob, jak pomoci začínajícím i ostatním včelařům a pou-čit veřejnost o přínosu včel a jejich chovu.

Přeložila: Jana VLČKOVÁ

Dvě oddělené nádrže na tavení vosku.

Válce na výrobu mezistěn.

Hotové mezistěny čekají na vyzved-nutí.

52

Souhrn: Divoké včely na  tomto polynéském ost-rově jsou překvapivě dobře odolné proti varroáze. Vztah místní květeny ke včelstvům není dobře pro-zkoumán.

Obyvatelé království Tonga v  jižním Pacifiku vítají každý nový den jako první na světě. Stát po-jmenovaný v roce 1773 Přátelské ostrovy tvoří 176 ostrovů, z nichž 40 je neobydlených.

Polynésané na ně připluli před 3500 lety. Tonga je jediný pozůstatek Polynéské monarchie a  jediná země v  jižním Pacifiku, která nebyla napadena ci-zími silami.

Tongané jsou skromní zemití lidé, kteří hluboce respektují své tradice a kulturu a milují sport. Pro turisty je zde velmi bezpečno, stojí tu spousta koste-lů a většina obchodů má v neděli zavřeno. Od pro-since do dubna je tu horko a vlhko, teploty přes den dosahují k 29 °C a hodně prší. Od května do listopa-du panuje chladnější počasí s denní teplotou kolem 25 °C, noční teploty se pohybují kolem 7 °C.

Tonga se může pochlubit rozmanitou krajinou – dramatickými pozůstatky vulkanické činnosti, níz-ko položenými korálovými atoly, dokonale čistými korálovými útesy a  písčitými plážemi. Souostroví táhnoucí se v délce přes 700 km je rozděleno do čtyř hlavních ostrovních skupin – Tongatapu (s  hlav-ním městem Nuku’alofa), Ha’apai, Vava’u a Niuato-putapu. Ostrov Vava‘u je považován za  nejma-lebnější. Rozkládá se na  115 km2 a  v  hlavním

městě Neiafu naleznete zdejší druhý největší přístav, Port of Refuge. Sjíždějí se tu jachty z  celého světa a dokonce tu můžete plout s velrybami. Vava’u le-mují korálové útesy. Průzračná voda umožňuje sle-dovat nádherné korálové zahrady, jež se staly do-movem pestrobarevných ryb. Dohlednost je až 30 metrů.

Hovoří se zde anglicky a  tongánsky. Ale pozor, anglické bee (nebo pi) tady znamená vosa. Včela se řekne hone (hon ay). Jak matoucí! Chtěli jsme vidět včelí úl a oni nás dovedli k vosímu hnízdu. Na ost-rově leží národní park Mount Talau, kde se na vče-laření nevztahuje žádné omezení. Zdejší flóra je fan-

Včelaření v království Tonga na ostrově Vava’u

(Bruce White OAM, Dr. Lamorna Osborne; Australian Beekeeper, 2014, č. 11, s. 200–207)

Obhospodařujeme Jonathanovy úly.

Matka divokých včel a její potomstvo.

Divoké včely na plodu s dobře uloženým pylem, přes-tože mají varroázu.

53

tastická a zároveň jedinečná. Naleznete tu otevřenou krajinu, dešťové pralesy a při pobřeží písčité mělči-ny. O místních medonosných rostlinách není skoro nic známo. Vava’u má botanickou zahradu, kterou jsme právě z těchto důvodů navštívili. Tamější bota-nik měl obdivuhodné znalosti o zdejší květeně, ale o jejím vztahu ke včelám nevěděl nic.

Jeden ze včelařů, Jonathan Treaster a  jeho žena Lena dostali od  zdejší Obchodní komory grant na výuku včelaření. Dozvěděl jsem se o něm od La-morny, své průvodkyně, se kterou jsem strávil něko-lik dní svého čtyřiadvacetidenního pobytu. Požádal jsem o zařazení do kurzu a Lamorna mi pomáhala.

Jonathan a  Lena se starají o  dvě včelnice. Jed-na stojí poblíž mezinárodního letiště v  Lupepau’u a druhá v Holevě – s celkovým počtem sedmi úlů. Zato mají spoustu materiálu – kolem devadesáti precizně udělaných hlubokých úlů typu Langstro-

th, včetně plastových rámků a mezistěn. Odkoupi-li je od včelaře, který ostrov opustil. Další úl vlast-ní Ministerstvo zemědělství a  lesnictví a  dva další Australané, kteří obhospodařují vanilkové plantáže pro australskou firmu Queen. Kvůli struktuře květů však včely vanilku neopylují.

Situace kolem chorob Stav domestikovaných i divokých včel je prověřo-

ván. Byl u nich objeven Varroa destructor a to v růz-ném stupni zamoření jak na plodu, tak na dospělých včelách, stejně jako nízká úroveň vápenatění plodu (Acophera apis). Některé divoké včely měly plod za-víčkovaný černými neperforovanými víčky, pod ni-miž se skrývala mrtvá uschlá kukla. Nejsme si jistí, jestli na vině byla varroáza nebo virus černání ma-tečníků, popřípadě jiná příčina. Jiné choroby nebo škůdci zjištěné nebyly.

Žluté včely kradou med.

Mangrovy a kokosové palmy.

Otevřená krajina s porostem dvojzubce chlu-patého (Bidens pilosa), poskytujícího pyl.

Ostrovní flóra.

Divoké včely v jeskyni.

Bruce odstraňuje divoké včely ze školy.

54

V srpnu roku 2006 byla v rámci novozélandského programu rozvoje oblasti zjištěna varroáza u čtyř ze šesti obhospodařovaných úlů, zatímco u  divokých včel se tito roztoči nevyskytovali. Pokusu o zabráně-ní rozšíření varroázy se ujali Novozélanďané spolu s místním veterinárním úředníkem. V srpnu a  lis-topadu včely přeléčili Apistanem a Novozélanďané se snažili získat víc peněz na vymýcení tohoto roz-toče. Z neznámých důvodů tento program skončil. Vymýcení varroázy by vyžadovalo zničení všech stávajících kolonií včel. Na jiných skupinách ostrovů tento roztoč zjištěn nebyl.

Vápenatění plodu bylo v království Tonga poprvé zaznamenáno v roce 2000. Výzkum Novozélanďanů také odhalil na ostrově Eua výskyt Nosema apis, viru pytlíčkovitého plodu, zavíječe voskového a  moru včelího plodu. Mohli jsme se podívat jak na domácí, tak divoké včely, ale žádnou stopu moru včelího plo-

du jsme na Vava’u nenašli. Nicméně v jednom super-marketu se prodává dovezený med, který může, ale nemusí představovat riziko v případě, že se k němu dostanou zlodějky. V roce 1971 byl objeven dosud neznámý roztoč Edbarellus tonganus a Nový Zéland zakázal dovoz matek z Tonga na Nový Zéland, kde je jistá společnost chtěla chovat a rozmnožovat.

Genetická základna Včely se na ostrovy dostaly nejspíš s prvními mi-

sionáři. Velice dobře se přizpůsobily tamějším pod-mínkám. Na Vava’u se vyskytují ty tmavé. V červen-ci včelstva zrovna začala s odchovem trubců a ještě nebyla v plné síle, o čemž svědčily rámky neobsaze-né včelami.

Mezi některými divokými včelami se objevují je-dinci barevně podobní těm, kteří žijí v  Itálii. Není pochyb o tom, že si do Tonga našly cestu včely z Itá-lie. Divoké i domácí včely žlutavého zabarvení skla-

Divoké včely přestaly ze dne na den sbírat oranžo-vý pyl dvojzubce a vrhly se na žlutý pyl kokosových palem.

Lena s rojem, který vylétl z dutiny.

Bruce odstraňuje divoké včely z  dutiny ve střeše.

Jonanthan odstraňuje ze střechy divoké vče-ly.

Lamorna a Bruce prohlížejí plod divokých včel spolu s Lenou a botanikem z botanické zahrady.

55

dují nejvíc medu. Zajímavé je, že ke zlodějství do-chází v oblastech, kam byly žlutavé včely dovezeny jako první. Místní včelaři doufají, že vláda Austrá-lie a Tonga zajistí genetický výzkum včel, aby bylo možné určit jejich plemennou příslušnost.

Kvůli chovu včel Bruce navštívil šestadvacet zemí a  tvrdí, že divoké včely z  Tonga jsou ty nejmíru-milovnější, s  jakými se kdy setkal. Dalo se s  nimi snadno pracovat, někdy i bez pomoci dýmáku. Zdá se, že jsou velmi odolné proti varroáze – někte-rá divoká včelstva tomuto roztoči odolávala deset let. Odstranili jsme 16 divokých včelstev, zejména z obytných domů, škol a vládních budov, a přitom jsme se dozvěděli, jak dlouho včely v dutinách žijí.

Včelaři na ostrově Vava’u proti varroáze nijak ne-zasahují. Nejsme sice odborníci na rezistenci vůči to-

muto roztoči, ale překvapilo nás množství tmavých plástů u divokých včel a velký počet kolonií. Když jsme o tom hovořili s Murrayem Reidem, národním manažerem pro včelařství na Novém Zélandu, který o varroáze ví mnohem víc než my, vysvětlil nám, že to může hodně souviset s viry, které se u tongských včel vyskytují či nevyskytují. Bohužel na toto téma

nebyl proveden žádný výzkum, takže skutečný stav věcí není znám. Zato se všeobecně ví, že se Varroa podílí na šíření virů, které způsobují hynutí včelstev.

KvětenaÚspěšné včelaření závisí na  správném chovu

a kvetoucích rostlinách a pro dva australské včelaře je velmi obtížné určit, jak na včely působí zdejší fló-ra, která se od australské zásadně liší.

Prvním krokem byla návštěva botanické zahrady, kde jsme hovořili s  tamějším botanikem. O  květi-nách věděl hodně, ale nedokázal nám říct, jaký mají přínos pro včely z hlediska nektaru a pylu. Ale zmí-nil se o eukalyptech.

Včelař dostal za  úkol sledovat, na  jaké rostliny včely létají, zda sbírají pyl, nektar nebo obojí. Dále měl hlídat barvu a množství doneseného pylu a do-hledat, z jaké rostliny pochází. Všímat si měl i sbě-ru nektaru. V době naší návštěvy (červenec) včely sbíraly pyl z kokosových palem (žlutý) a dvouzubce chlupatého (Bidens pilosa) (oranžový), což je zde stejně jako v Austrálii běžná rostlina.

Lamorna a Jonathan připravují Swathmoreův ro-jáček – vyvrtávají dole větrací otvory.

Lamorna a Jonathan připravují štěpy z mateční-ků.

Divoké včely zblízka.

Plastový rámek s trubčinou a špatně postave-ným dílem. Nepomohlo ani potažení včelím voskem.

56

Všechna včelstva celý den ukládala hodně pylu bohatého na protein, který nosila převážně z  těch-to dvou druhů rostlin. Dále se nám podařilo určit Vlnovec pětimužný (Ceiba pentandra), ale pyl z to-hoto stromu sbíraly včely jenom ráno. Další rostliny zrovna nekvetly, ale i  ony by mohly mít pro včely určitý přínos: avokádo, dýně nebo vodní melouny, tykve, okurky, papája, plané citrusy, banány, mimó-za a mangrovy.

V některých oblastech nasadily mangrovy hodně pupenů a v příštích měsících měly rozkvést. Nebylo v  našich silách během tak krátké návštěvy vyhod-notit, kolik včely posbírají nektaru, a zda je možné od  nich vytočit med tak, aby jim zbyly dostatečné zásoby a nehladověly. Pro včelaře by mohlo být pří-nosné i sledování kaloňů a papoušků vini modrote-menných, kteří se také živí nektarem a pylem.

Divoká včelstvaZ  různých budov jsme odstranili 16 včelstev.

U  všech jsme provedli výměnu matky vložením štěpu s matečníkem odebraným z kolonie mírných domestikovaných včel, které prokázaly odolnost vůči varroáze a medařské schopnosti. Po odstranění včelstva jsme panely nebo střešní krytinu přišrou-bovali zpátky, takže kdyby se v dutině objevil nový roj, bude snadné ho sledovat nebo odstranit.

Divoké včely se na ostrově vyskytují v hojném po-čtu na stromech, budovách i v  jeskyních a bylo by obtížné je vyhubit.

Palivo do dýmákuVyzkoušeli jsme všechny druhy kůry a  listí. Na-

konec jsme v  Houmě našli borovicovou plantáž a  náš problém byl vyřešen, neboť borové jehličí je vynikající palivo do dýmáku. Druhé nejlepší je jádro suchých kokosových ořechů.

ŠtěpyJonathan ani Lena se štěpy nikdy nepracovali,

a  tak měl Jonathan na první pokus 80% úspěšnost a jeho žena Lena 85%. Používali jsme Swathmoreo-vu metodu a výsledek nás všechny potěšil.

Nedostatky v úleJonathan pracuje s rámky a mezistěnami z umělé

hmoty. Přestože jsou potaženy včelím voskem, včely je často dostavují nesprávně, a  to i  v  době snůšky. Místo aby stavěly dělničinu, dávají přednost budo-vání trubčiny, anebo staví dílo nepravidelně a  kde se dá. V  jednom z  úlů bylo 30 % plodu naklade-no mimo plodiště. Dá se tomu předejít tím, že se do plodiště vloží rámky s voskovou mezistěnou. Bílý cukr není k dispozici, takže je těžké včely podnítit, když potřebujete urychlit jejich rozvojs.

VčelniceMaximální teplota lehce překračuje třicítku

a včelstva na jednom ze stanovišť byla ve stínu, tak

jsme přikročili k odstranění porostu, aby včely měly víc slunce (a  létavky létaly déle). Některé úly stály na  podstavci, jiné přímo na  zemi, abychom mohli při příští návštěvě vyhodnotit, která poloha je vý-hodnější.

Joanthanovi a Leně jsme věnovali knihy o včelách a včelaření. Poskytnou jim úplný výčet rad a zkuše-ností, které se jim budou hodit. Vyčtou z nich něko-lik tipů, na co se mají zaměřit. Chceme se sem příští rok vrátit a  ověřit, jak se včelstvům daří a  poradit s jejich chovem.

Jonathan a Lena byli skvělí hostitelé a každý den strávený v  království Tongas jsme hovořili o  vče-lách. Úly jsme neotvírali jenom v neděli. Naši přáte-lé by svůj chov včel rádi rozšířili, ale všechno závisí na místní floře a její schopnosti produkovat během 12 měsíců nektar a pyl. Což se ale každý rok mění a tomu je třeba přizpůsobit chovatelské podmínky.

Přeložila: Jana VLČKOVÁ

Lena a Jonathan s hotovými matečníky.

Včelnice sestavená z kolonií divokých včel.

57

Souhrn: Ani po  32 letech včelaření se  stovka-mi včelstev Denis Arp ze severoarizonského města Flagstaff do dnešního dne ještě nepřišel na způsob, jak naprosto dokonale a úspěšně vést včelstva.

„Tak to není,“ říká Dennis, který prohlašuje, že včelaření v jeho domovském státě je stále se měnící a vzdělávací proces, který v sobě zahrnuje množství činitelů a podmínek. Do těch je nutno počítat vyso-ké ceny nafty a dopravních nákladů, cenu vybavení, boj se stále se vracejícími nemocemi a  infekcemi včelstev. Samozřejmě i afrikanizované včely a chře-stýši spolu se změnami počasí a vlhkosti, které mají nezanedbatelný vliv na podmínky pastvy.

Dodává, že „by bylo báječné, kdyby každý včelař, který má mezi 800 a  1500 včelstvy, je mohl každý

rok naložit a poslat do Kalifornie na opylování oře-šákových sadů a vyinkasovat za to peníze“. Nicméně Dennis si myslí, že opylování ořešáků je ve skuteč-nosti návnada, která je pověšena před oslíkem, kte-rý táhne káru, ale může to také být lákavá návnada do pasti.

Podle Dennise je problém pro komerční včelaře, jako je on sám, snaha pečovat o včelstva a udržovat je v dobrém zdravotním stavu po celý zbytek roku, kdy nejsou na  ořešácích. I  přes problémy, kterým v posledních dvaceti letech čelí arizonští včelaři, ka-ždou zimu do Kalifornie doveze podle nasmlouva-ných kontraktů na opylování minimálně 800 zdra-vých včelstev.

V Arizoně je hlavním problémem pro včelaře se-hnat nektarovou snůšku. Název včelařského podni-ku Dennise Arpa je Mountain Top Honey Company a v současné době se stará o zhruba 900 včelstev plus jeho syn Adam má dalších 128 včelstev.

Dennis se domnívá, že na území Arizony je dal-ších 25–30 včelařů, kteří se včelařství věnují „na plný úvazek“ a každý z nich má mezi 500 až šesti tisíci včelstvy.

Dalších 30-40 včelařů má mezi 25 až 500 včelstvy. Většina z  nich je v  nižších nadmořských výškách, kde je zemědělská půda či poušť, ale on sám plus

Arizonský včelař Dennis Arp hledá správný způsob včelaření

(Cecil Hicks; American Bee Journal, leden 2015, str. 61–65)

Dennis Arp dává v jejich provozovně rámky s medem do odvíčkovače Cowan Silver Queen.

Adam Arp. Dennisův syn, vytáčí med na  šedesáti-rámkovém radiálním medometu zn. Cowen.

Dennis našel v  jednom včelstvu jeden zavíčkovaný plodový plást, který byl obsazen afrikanizovanými včelami. Řekl, že z 3 000 buněk jich bylo pouze 150 prázdných, což jiným slovy znamená, že byl z 95 % plný. Považuje kompletně zavíčkovaný plodový plást za zcela mimořádný úkaz, který viděl pouze jednou za svoji třicetiletou včelařskou praxi.

58

další 3 nebo 4 komerční včelaři jsou v severní Ari-zoně. A navíc si nejí jistý, kolik hobby včelařů s jed-ním či dvěma včelstvy tady je, ale odhaduje jejich počet na několik stovek. Samozřejmě problémy s af-rikanizovanými včelami, roztoči Varroa a pesticidy vždycky sníží počet začátečníků, ale podle Denni-se se „zase najdou nějací noví lidé, kteří to chtějí se včelařením zkusit“.

Včelařské výzvyJak Dennis říká, každý rok stále a  znovu musí

dělat nová manažerská rozhodnutí, jak pracovat se včelami. Jen nafta pro jeho náklaďák, na kterém pře-váží včely, ho stojí ročně USD 15 000. Také jeden poloviční náklad včel do Kalifornie na dopravném jedním směrem ho stojí mezi 1300–1500 dolary. Samozřejmě že někdy o  ceně nafty žertuje a  dává k lepšímu, že včely pracují pouze na to, aby pokryly náklady na dopravné. Ale na druhou stranu si myslí, že tohle prohlášení není daleko od pravdy.

Někdy včelařské rozhodnutí musí odpovědět na otázku kam, kdy a jak daleko je nutno, aby včel-stva za snůškou přesunul. V současné době je Den-nis na průměru zhruba šesti přesunů ročně, včetně naložení a složení včelstev na náklaďák je to deset-krát za rok. To je včetně přesunů do Kalifornie. Kro-mě přesunu na  vzdálenost 1200 mil na  ořešákové plantáže má Dennis k dispozici i možnosti včelí pas-tvy, která je na celém území Arizony. Nejvzdálenější je více než 200 mil od  Flagstaffu. Jen při kontrole včelstev někdy stráví na cestě jedním směrem více než čtyři hodiny. A  to dost často hodně prodlouží pracovní den.

Samozřejmě je nezbytné mít dobře pracující vy-sokozdvižný vozík zn. Singer na  nakládání a  sklá-dání. Ten Singer se také používá na  odstraňování sněhu, na práci s palivovým dřevem a musí přivést i uloveného losa, když se zadaří.

A nadto je samozřejmě velkou výzvou boj s roz-toči Varroa, o  kterých se domnívá, že v  současné době jsou celosvětovým nebezpečím včelařství.

Pokud se týče malého úlového brouka, Dennis konstatuje: „Protože jsem dosud žádného neviděl, nemyslím, že je takovým nebezpečím. Myslím, že je to díky suché, prašné a horké arizonské půdě, proč se zde nevyskytuje.“ Nicméně si myslí, že intenzivní doprava náklaďáky do  Kalifornie a  zpět mu jeden den připraví hořké překvapení a  prvního brouka na vlastní oči uvidí.

Podle Dennise samozřejmě i  medvědi mohou být v  některých místech problém, ale tam, kde on včelaří, se s tímto nebezpečím nesetkává. Akorát se mu jednou stalo, že medvěd zdvihl síť, kterou měl zafixované medníky ve  vzdálenosti nějakých šesti mil od města Flagstaff a vytrhal z nich šest rámků. Po  dvě noci obviňoval děti, že vandalsky zničily medníky.

Zdůraznil, že medvěd může opravdu zničit včel-nici se 60 včelstvy v případě, že si ji včelař několik týdnů nezkontroluje.

Plně naložené náklaďáky se včelstvy (včetně tří De-nnisových), které směřují do  kalifornských mandlo-ňových sadů, čekají na  inspekci v  kontrolní stanici ve Vidalu na hranicích, než jsou propuštěny do státu. V  tento den zde byly náklaďáky, které dopravovaly včely z Arizony, Texasu a Floridy.

Dennis kontroluje úly v mandloňovém sadu v Kali-fornii. Každou zimu přesouvá nějakých 900 včelstev na opylování v tomto státě.

Dennis a jeho vnučky Solana (6 let), s  dýmákem a  Vanessa (12 let), se připravují na práci ve včelstvech jeho dcery v Mese, Arizona.

59

Také má rozpis kolik a  jak často včelstva přikr-muje.

ChřestýšiPodle Dennise v  případě, že plánujete včelařit

v Arizoně, buďte na včelnicích opatrní na chřestýše, protože rádi vyhledávají stín pod paletami, na kte-rých jsou umístěny úly. Když Dennis mluví k vče-lařským začátečníkům, upozorňuje je na dvě největ-ší nebezpečí, kterým se musí vyhnout v  zemi, kde chřestýši žijí.

Dennisovo pravidlo číslo jedna: Vždy si obujte silné vysoké kožené boty, když se včelami pracu-je a  nikdy nenazujte pouze tenisky. Může osobně dosvědčit, že ho vysoké boty uchránily mnohokrát od hadího uštknutí.

Dennis si vzpomíná, že jednou, když sbíral na včelnici pyl z pylochytu „jsem se zastavil jen kou-sek od palety se včelami, na které ležel chřestýš. Had nikdy neupozorní zachřestěním. Zaútočil ze strany na moji botu, na které zanechal mokré jedové sto-py. To mi tedy na moment zdvihlo krevní tlak.“ Pro hada to byl havran, který mohl být rychlou potra-vou.

Pravidlo číslo dvě: nikdy před úly neklekejte na zem, abyste zkontrolovali nástavky nebo mední-ky, než si naklopíte víko, abyste zablokovali přední část palety.

Dennis říká, že léty praxe má ke chřestýšům tako-vý vztah, že se snaží neplést se jim do cesty a během práce se včelami jim dává pokoj. Nicméně jeho šva-gr byl chřestýšem uštknut, když hrál golf a skončil v nemocnici s účtem 280 000 dolarů a proto je teď mimořádně opatrný tam, kde se hadi mohou vysky-tovat.

Podle Dennise se několikrát za léto setká s chře-stýši pod paletami, když palety dává na  náklaďák. Někdy prý jsou pod paletou i rozmačkaní. Když bys-

te zvedli paletu s chřestýšem, tak to není vůbec dob-ré, protože když budete náklad skládat a na podlaze bude had, tak ho máte akorát ve výši prsou.

Proto pokaždé, když vysokozdvižným vozíkem nakládá palety, tak je zdvihne do výše očí, aby skrz ně viděl a byl si stoprocentně jistý, že tam had není.

PočasíDennis vysvětluje, že většina Arizony je suchá

v porovnáním s jinými místy, nicméně město Flag-staff je ve výšce nad 2100 m n.m.. Je obklopeno bo-rovými háji s teplotou, která jednou za léto překročí 40 oC. Navíc je zde hora Humprey´s Peak s výškou cca 3800 m.n.m., která v okolí vytváří stále se mě-nící počasí s  monzunovým hromaděním vlhkosti od července do začátku září. A vzhledem k  tomu-to modelu počasí se zde objevují rozdílná uskupení rostlin, vzdálená od sebe 5–10 mil.

Dennis říká, že většina státu se nachází už po léta v suchém pásmu a načasování vlhkosti je pro včelaře zcela zásadní. Vzpomíná, že za starých dobrých časů začátkem 80. let minulého století průměrná snůška byla kolem 90 kg na  včelstvo. Nejlepší to je, když

Každoročně nějakých 100 až 130 tisíc liber medu z firmy Mountain Top Honey je zabaleno z těchto pl-nicích nádrží do kontejnerů, které jsou určeny k pro-deji. Většina jejich prodejů jsou velkoobjemové oba-ly, které jsou určeny do obchodů se zdravou výživou a na produktové trhy.

Dennis drží rámek plástečkového medu, který vytáhl během medobraní.

Tato včelnice se nachází ve Winslow, Arizona, mezi keři velbloudího trní, z jehož květů, dle Dennise Arpa, je dobrá snůška.

60

přijde hodně vlhká zima, která dobře zavlaží poušť, aby mohla na jaře kvést, což se v posledních letech nestalo, protože je to zejména kvůli přetrvávajícímu suchu. Teď je včelař šťastný, když vytočí nějakých 20–30 kg ze včelstva. Velká množství včelstev, která opravdu padnou, snižují průměrný medový výnos, který se vytočí.

V minulosti Dennis během měsíce března opou-štěl Flagstaff časně ráno, kdy teplota při zemi byla kolem nuly a země byla pokryta sněhem stejně tak jako valník. Během tří hodin ujel 140 mil do Pheni-xu, který je v nadmořské výšce 400 metrů a všechen sníh a led z úlů i valníku se téměř rozpustil.

Dennis říká, že v zimě je ve Flagstaffu 40 cm sně-hu, ale nikdy ho tolik najednou neleží. A také rozdíly teplot 20–30 o během dne nejsou ničím výjimečným. Největší mráz, jaký za svých 39 let pobytu ve státě Grand Canyonu zažil, byl minus 27 oC. Medníky sundával ze včelstev blízko Phenixu ve 45 oC. Byl to pořád ještě čerstvý a nepřehřátý med?

Rodinné zázemíDennis vyrostl na farmě ve státě Iowa, kde rodina

chovala 50–100 dojnic, prasata, na polích pěstovala vojtěšku, kukuřici a  sóju. Myslí si, že všechny tyto farmářské zkušenosti, které si osvojil v  mládí, mu jsou k užitku a daly mu základ k řešení všech pro-blémů, které se objeví při včelaření.

Dennis získal titul BS v oboru rybářství a biologie zvěře a  rostlinstva na  Státní universitě státu Iowa, kde promoval v roce 1973. Několik měsíců po pro-moci, v únoru 1974, odjel s prarodiči do Tusconu, Arizona, aby navštívili příbuzné. Tehdy padlo roz-hodnutí, že v té zimě se přestěhuje na Severozápad. „Vzpomínám si, že jsme odjížděli z Iowy v extrém-ně chladném počasí a  po  třech dnech jsme seděli na dvorku v Tusconu a jedli pomeranče, které jsme si na dvorku natrhali.

V  Tusconu se rozhodl strávit rok. Udělal si test pro veřejnou službu a  dostal místo ve  výzkumu

amerického ministerstva zemědělství ve Flagstaffu. V dubnu roku 1975 se přestěhoval do severní Ari-zony, kde pracoval pro ministerstvo na výzkumném projektu pěstování máku. Jeho seznámení se s vče-lařstvím přišlo v době, když se se spolupracovníky přihlásil do včelařského kurzu.

Část kurzu vyžadovala, aby si každý koupil čtyřrámkový oddělek, vyrobil nástavky, nadrátko-val rámky a podle Dennise „jsme tím položili zákla-dy včelařství“. Jeho makový projekt ho přiměl ces-tovat do Phoenixu a dalších nížinných oblastí, kde se pěstoval a monitoroval mák, včetně modelování sklizně a satelitního zobrazování. V pozdějším ob-dobí se to ukázalo jako velká výhoda v komerčním včelaření při přepravě úlů do nižších nadmořských výšek pouště, kde vše rozkvétá dříve. Ředitel mini-sterského zemědělského výzkumu sídlil ve  stejné budově, jako USDA výzkumný ústav včelařský Car-la Hydena. Tam se setkal s výzkumníky Gordonem Wallerem a Samem McGregorem. Gordon mu po-mohl vytvořit studii opylování, která pomohla de-tekovat pěstování máku na  opium, a  Sam mu byl nápomocen s umístěním včelstev na některá fede-rální maková pole, která se nacházela blízko Chino Valley.

Když prohlíželi včelstva v Chino Valley, Sam Mc-Gregor mu ukázal, jak chytit včelu dělnici, vytáh-nout jí sosák a prohlédnout, zda nese do úlu vodu nebo nektar.

Dennisova manželka vyrostla v oblasti Phoenixu a  pracuje s  mladými studenty středních škol jako certifikovaný asistent ergoterapie. Do Flagstaffu se přestěhovala před sedmi lety, když se s  Dennisem vzali. Každý z nich měl dvě dospělé děti z předcho-zích manželství, všechny čtyři děti mají vysokoškol-ské vzdělání a svoji práci.

Manželka Judy mu pomáhá se správou objedná-vek, lahvováním, dodávkami a vedením účetnictví. Krom sebe Dennis zaměstnává jednoho zaměstnan-

Během měsíců srpna a září Dennis přesouvá včelstva na stanoviště k Mormonskému jezeru, Arizona, kde mají pastvu na kvetoucí divoké vegetaci této oblasti.

Krmení včelstev v lednu v mandloňových sadech, Zde včely dostávají sirup s pylovými náhražkami.

61

ce na plný úvazek, Toma Headwalla, který u něho pracuje už více než deset let. Tom kromě toho má ještě svých 200 včelstev.

Dennisův syn Adam a dcera Leah, jak dospívali, pomáhali se včelím byznysem. Nicméně za  ta léta Leah byla v nemocnici na pohotovosti s anafylaktic-kou reakcí na včelí bodnutí. Poprvé to bylo v sed-mi letech a po druhé v šestnácti. Po druhé alergické reakci na  včelí bodnutí ji Dennis poslal, aby pod-stoupila znecitlivující proces, který vytvoří odolnost na  jedno či dvě včelí žihadla. Dnes je Leah 33 let, ke včelám nechodí a má svoje zaměstnání na plný úvazek. Nicméně stále pomáhá s  prodejem medu a má jedno včelstvo, o které se Dennis stará. Když přijde čas a má se vytáčet včelstvo, které patří Leah, Dennisovi pomáhají její dvě dcery, šestiletá Solana a  dvanáctiletá Vanessa. Řekl, že včelstvo pořídili v  únoru a  dosud dalo nějakých 55 kg a  ještě něco přibude do letošního podzimu. Letos pomohl Vane-sse s  vyjímáním rámků a  Solaně s  ometáním včel. Pak vnučky pomáhaly točit klikou čtyřrámkového medometu a  lily med do  sklenic. Některé budou spotřebovány doma, některé se změní v  bankovní konto.

Když bylo po všem, bylo jasné, že to byl nádherně strávený čas s vnučkami, které vytáčely med a Den-nis má jediné přání, aby všechna jeho včelstva letos dala tolik medu, kolik vytočily ze své „hračky“ jeho vnučky.

Jak syn Adam rostl, hodně mu se včelami pomá-hal, říká Dennis. Jednou bylo synovým přáním, aby měl na náklaďáku narovnáno tolik plných medníků, jako měl jeho otec. Dnes, když Adam pracuje jako stavební inženýr, má jako „vedlejšku“ 128 včelstev, které jsou mezi otcovými včelstvy. Aby se vlastnictví včelstev poznalo, Adam má osmi a  Dennis deseti-rámkové nástavky.

Včelařský start-upPrvních několik let poté, co Dennis se včelaře-

ním začal, byl to pouze koníček. Vzpomíná, jak navštěvoval různé semináře pořádané včelařským klubem ve  Phoenixu, kde získával hodnotné vče-lařské základy a  znalosti. Své původní jedno včel-stvo rozmnožil několika divokými roji během roku na  čtyři. Během několika let měl dvacatery včely, které mohl dát na trailer a velice jednoduše s nimi kočovat.

V  roce 1982 makový projekt skončil, a  jestliže chtěl zůstat ve  státních službách, musel by se pře-sunout do města Pullman ve státě Washington. On však chtěl zůstat v Arizoně, tak místo opustil, vyzve-dl si peníze na důchod, které měl za léta naspořeny, další peníze si půjčil a  koupil od  penzionovaného učitele z Oregonu 120 včelstev, která byla nabízena v inzerátu v American Beee Journal.

Spolu se včelstvy přišel i jednotunový valník ur-čený k převozu včelstev, který měl zařízení na naklá-dání a šestnáctistopý přívěs.

V  listopadu toho roku jel se svým pickupem se zapřaženým prázdným přívěsem do Philomath, st. Oregon. Na cestě ho doprovázela jeho bývalá man-želka a jejich rok a půl stará dcera.

Po příjezdu naložil do pickupu a na přívěs prázd-né medníky a začal nakládat 120 včelstev, která byla ve dvou nástavcích. Dennis řekl, že i když měl v ruce negativní potvrzení na mor včelího plodu, které do-stal od  prodávajícího, přesto překlopil komínek ze dvou nástavků a ucítil typický pach morem zasaže-ného plodu.

Vzhledem k tomu, že šek už byl vypsán a skoro všechny úly naloženy, včelstva koupil. Samozřejmě, že příští jaro musel Dennis udělat nějaká opatření, včelstva přeléčit Terramycinem a vytřídit mezistěny, aby se vše vyčistilo.

Máte-li včelstva v  pouštní oblasti Arizony, měl bys-te dávat pozor na chřestýše, kteří vyhledávají během dne stín pod paletami, na kterých jsou včelí úly. Tento chřestýš je vyfocen blízko včelnice Dennise Arpa.

Foto: Tom Hedwall

Výměna matky v afrikanizovaném včelstvu. Foto: Tom Hedwall

62

Dennis rád uvádí, že během následujících 15 let se jeho náklaďák   (boom truck) používal nejen na přepravu původních 120 včelstev čtyři až pětkrát ročně do  různých sadů, nadmořských výšek, me-dových snůšek, ale byl stále používán i když se jeho včelařský byznys rozrůstal nejdříve na 400 a potom na 600 včelstev.

Mezitím prodal svůj náklaďák a koupil si v roce 1997 vysokozdvižný vozík Swinger a  s  ním i  nový Freightliner F L-70, dvacetistopý valník na přepravu včelstev, se kterým ujel nějakých 400 000 mil. Samo-zřejmě že auto musel v mezidobí dát do dílny, aby mu dvakrát vyměnili motor a jednou opravili spoj-ku.

V  roce 1998 včelstva přestěhoval na  šestiboké palety. Dennisovi se více líbily větší palety, protože mohl na valník, který byl široký málo přes osm stop, srovnat napevno šest včelstev. Samozřejmě také do-dává, že může převézt dvanáct včelstev na  těchto dvojitých paletách v porovnání s pouze osmi na pa-letách, kde jsou čtyři včelstva. Samozřejmě, že úly na velkých paletách drží lépe při sobě a horní ná-stavky se nemohou překlopit dovnitř.

Roční včelařský plánPro Dennise jeho roční nabitý plán pro včelstva

v  Mountain Top Honey Company začíná prvního února. To je nejzazší termín, kdy začne přesouvat včelstva na opylování ořešákových sadů do Kalifor-nie blízko městečka Delano, což je nějakých 560 mil. Včelstva jsou naložena blízko Phoenixu několik dní před tím, než se začnou přesouvat.

Dennis říká, že naloží jeden nebo dva pronajaté návěsy 360 až 396 včelstvy a dále svůj 20stopý Frei-ghtliner se 120 včelstvy. Dodává, že na 48stopý ná-věs by ve skutečnosti mohl naložit 432 úlů, ale s tak velkým počtem palet by byl problém s váhou. Příští den ráno, poté, co jsou náklaďáky naloženy a  úly zajištěny sítěmi, (on sám a  řidiči návěsů) vyjedou v  koloně. Po  příjezdu do  Kalifornie ihned úly slo-ží. Poté, během příští noci nebo dvou, jsou včelstva rozmístěna v sadech.

Dennis vysvětluje, že kontrakt, který má s ořešá-kovými sady a musí ho splnit, vyžaduje přísun 2000 až 2400 včelstev. Vzhledem k  tomu, že sám nemá takové množství včelstev, spojil se s  několika jiný-mi komerčními včelaři, kteří připojí svoje včelstva k jeho, aby požadovaný počet naplnili.

Od  poloviny do  třetího březnového týdne, kdy končí opylování ořešáků, jsou jeho včelstva opět usazena v Delanu, aby byla přesunuta zpět do Pho-enixu. Poté, co se vrátí, Dennis umístí včelstva v  porostech zbývajících citrusových porostů, aby posbírala zbytky snůšky, nebo je přesune do pouš-tě na květy. Většina citrusových porostů ve Phonixu byla přeměněna na stavební parcely a zastavěna.

Od poloviny do konce dubna jsou sundány med-níky z  citrusové snůšky v  nadmořské výšce kolem 1200 stop v okolí Phoenixu. Po vytočení jsou med-

níky vráceny na 400–500 včelstev a včely jsou pře-sunuty do různých pouštních lokalit ve vzdálenos-ti 10–50 mil v  nadmořské výšce 1220–3000 stop. Zbylých 400-500 včelstev zůstane v  jejich citruso-vých sadech a pracují na okolní pouštní květeně.

Denis řekl, že první jarní pouštní květena jsou Palo Verde (žlutě kvetoucí strom nebo keř s  trny, který kvete podél vodních toků v amerických teplých pouštních oblastech – pozn. překladatele), mesquite (ostnatý strom nebo keř z rodiny hrachu, domovem v  suchých oblastech jihozápadu USA a  Mexika – pozn. překladatele), kočičí dráp, brittle bush, divoká pohanka, saguaro (obří kaktus, který může růst až 66 stop (20 m) do výšky a jehož větve jsou ve tvaru svícnů, domovem v Mexiku a na  jihozápadě USA. Jeho červeno-fialové plody můžete využít k jídlu či pití – pozn. překladatele) a ironwood (některý z řady stromů, které produkují velmi tvrdé dřevo – pozn. překladatele).

Od konce května do začátku června se „poušt-ní med“ vytočí a medníky se vrátí zpět na včelstva. Poté jsou včelstva převezena nějakých 180–200 mil severovýchodně do  nadmořské výšky 5000 stop zhruba 50–80 mil východně od  města Flagstaff. Tam se včelstva soustředí na  snůšku na  tamaryš-cích.

Koncem července a začátkem srpna se med zno-vu vytočí a  včelstva se přesunou blíže k  Flagstaffu do lokalit, které jsou ve výšce od 6000 do 7000 stop na snůšku z divoce rostoucích bylin, sladkého jetele, rabbit brush (keř z rodiny kopretin, který nese shlu-ky štiplavě malých žlutých květů, domovem v  Se-verní Americe, zejména v západní části USA – po-známka překl.). Dennis vysvětluje, že med z divoce rostoucích rostlin, které jsou domovem ve  vyšších nadmořských výškách kolem městečka Flagstaff, je docela exkluzivní. „Vzhledem k tomu, že tento med nemá žádný jiný včelař a  jakmile ho vyprodáme,

Sklenice s  etiketami (Pomerančový květ, Pouštní di-voké květiny a  Mesquite), které prodává arizonská firma Mountain Top Honey Company.

63

naši zákazníci jsou zklamaní, že ho v žádném jiném obchodě nemohou sehnat.“

Dennis zmínil, že poslední med, který vytáčí je z poloviny října. Všechna včelstva jsou poté sveze-na k přezimování do 160 mil vzdáleného Phoenixu a  jeho okolí. Od  začátku prosince přes celý leden jsou včelstva krmena směsí sirupu a pylové náhraž-ky (10 až 15 litrů sirupu a 1,5–2,25 kg pastované py-lové náhražky) na jedno včelstvo.

Každoročně v únoru kupuje z Havaje několik set oplodněných italských včelích matek, aby předešel eventuálním problémům, které by se mohly vyskyt-nout v  době opylování ořešáků. Když se včelstva vrátí do Phoenixu, obvykle udělá na jaře několik set oddělků, do  kterých použije oplodněné matky ze severní Kalifornie. V  pozdním létě užije další dvě nebo tři sta matek, aby vyplnil mezery na paletách a vyměnil matky v útočných včelstvech.

A prvního února začne nový včelařský koloběh.

Afrikanizované včelyPodle Dennise platí, že jste-li včelař ve státě Ari-

zona, zcela určitě jste se už setkal s afrikanizovaný-mi včelami. Je přesvědčen, že v  posledních 10–15 letech, kdy afrikanizované včely překročily hranici z Mexika, téměř všechny divoké včely mají daleko útočnější chování, než tomu bylo dříve a čím silnější je včelstvo, tím je agresivnější a útočnější.

Podle jeho pozorování má ročně tak 20–30 rojů, které usazuje v prázdných úlech. Včelstva jdou dob-ře do síly, mají dobré medové výnosy, ale snaží se co nejdříve vyměnit matku. Používá přidávací klícky do pětidenního otevřeného plodu. Matečníky, které jsou pak naraženy, vyláme a včely jsou nuceny buď přijmout novou matku, nebo zahynout. A obvykle má úspěch.

Také viděl afrikanizované včely, jak opustily svůj plod, když byly vyrušeny.

Denis řekl, že vzhledem k  tomu, že afrikanizo-vané včely se častěji rojí, je zcela obvyklé vyrojení třikrát až čtyřikrát za  léto. Ty roje je možno najít kdekoliv od  předměstí Phoenixu až k  otevřeným pastvinám. „To jedete po silnici a najednou je před-ní sklo vašeho auta potřísněno stovkami lepivých včelích těl.“ Při dvou různých příležitostech Dennis pozoroval roj o  velikosti basketbalového míče, jak přistál na jednom z  obsazených dvounástavkových úlů a hrnul se dovnitř. Byl schopen vyhledat a za-máčknout napadající afrikanizovanou matku. Do-dal, že „kdo ví, jak často se to stává a následek je, že se v úle změní genetika včel?“

Dennis upozorňuje, že není dobře, když začína-jící včelař začne včelařit tak, že si chytí roj v oblasti, kde se afrikanizované včely vyskytují. Je velice milé pracovat ve  včelnici a  poodejít nějakých 50 yardů a  sundat si včelařský klobouk. Než si vypěstuje-te svoji vlastní matku, trvá jen pár včelích genera-cí (rok až rok a půl), a mírné evropské včelstvo se změní v problém, který „zabije sousedova psa nebo

dobytek“. Jinými slovy je lepší, když každé divoce žijící včelstvo budete považovat za  afrikanizované a necháte ho na pokoji.

A mezitím zpátky v medárněDennisova medárna je ve skutečnosti dvougaráž

o  rozměrech 8,4×7 metrů, kterou postavil v  roce 1982. I když by se zdálo, že za ta léta trochu „odrost-la“, stále se do ní vejde zařízení na vytáčení a lahvo-vání medu a pořád se používá.

Vytáčet se začíná od  poloviny do  konce dubna, v  půli června, koncem července a  začátkem října, což jsou hlavní snůšková období. Všechny mední-ky jsou naskládány na paletách v medárně v městě Flagstaff a  na  ručních vozících odvezeny. Dennis vytápí medárnu na 25–30 °C, aby nahřál medníky.

Někdy v dubnu, když medníky skládá, ve Flagsta-ffu ještě chumelí. Někdy se stane, že musí venku přes noc nechat náklaďák při teplotách -10 °C. Používá radiální medomet značky Cowen na 60 rámků, od-víčkovač zn. Silver Queen a separátor vosku z víček značky Cowen, o němž tvrdí, že zlepšuje celkovou kvalitu medu.

Medomet je starší model, ale stále dobře funkční a podle Dennise jeden člověk může za hodinu vyto-čit 18 až 24 nástavků. A je-li med dostatečně řídký, dva lidé mohou vytočit za hodinu 24–30 nástavků. „Nejspíš jsem s  ním už vytočil skoro milion liber medu.“

Z medometu med stéká do jímky, ze které je čer-padlem přečerpán do nádrže o objemu 320 galonů. Pak nechá med den nebo dva usadit. Na vrchu ná-drže se usadí košilky, které se vysuší a spolu s  vysu-šenými víčky se dají do horkovodního tavidla, aby se oddělil med a  vosk. Sudy jsou plněny z  nádrže a skladují se odděleně podle druhů medu.

Vzhledem k tomu, že jsou sudy potřeba celoroč-ně, přivážejí se zpět, ohřívají se pásovým ohřevem, aby se zbytky medu zkapalnily ev. rozpustily krysta-ly. Poté je med cezen litím přes „stovkové“ nylono-vé pletivo do sedmi plášťového plnicího tanku, aby bylo možno rozdělit jednotlivé druhy medu.

Dennis říká, že v Mountain Top Honey ročně za-balí 100 až 130 tisíc liber medu. Med plní do násle-dujících obalů: po 8 uncích do sklenic, do medvíd-ků, jedno či dvouliberní sklenice, čtvrťáky, půl galo-nu, galon a několik pěti galonových kbelíků. Většina jejich prodejů jde do  velkoobchodu sítě obchodu se zdravou výživou, na  trhy a  do  několika obcho-dů s potravinami. Mají také několik zákazníků, kteří k nim docházejí s vlastními nádobami.

Dennis informoval, že v  Arizoně jsou součas-né velkoobchodní ceny zhruba USD 4,0–USD 5,0 za librovou sklenici. USD 9,50–USD 12,0 za čtvrťák a USD 35,0–USD 40,0 za galon. Dodal, že v detailu obchodníci často zdvojnásobí cenu a  galon u  nich stojí USD 60,0. Nezpracovaný med v sudech se ob-vykle prodává či kupuje od USD 2,0 do USD 2,25 za libru.

64

Všechen včelí vosk je prodán několika výrobcům svíček, kteří žijí v oblasti. Příležitostně nakoupí i pár sudů medu od  ostatních komerčních včelařů, aby vyplnil drobné nedostatky v  různých jednodruho-vých medech.

Plány do budoucnaV 63 letech Dennis Arp vůbec neuvažuje o tom,

že by zvolnil tempo, ale nemá ani plány na  dal-ší rozšiřování svého hospodářství. Chce udržovat Mountain Top Honey Company ve  Flagstaffu se

stejným počtem (zhruba 900) včelstev, jaký má v  současné době. Jestli vše půjde dobře, dál bude v  různých nadmořských výškách po  celé Arizoně hledat různé zdroje snůšky. Dál bude doufat ve vy-datné jarní deště, které probudí pouštní divokou květenu, bude stále bdělý před chřestýši a  afrika-nizovanými včelami. Kdo ví, třeba se mu jednoho krásného dne podaří najít ten správný včelařský vzorec, který hledá.

Přeložil: Ing. Milan DANÍČEK

Souhrn: Mladý včelař kombinuje svoje povolání s krajinotvorbou a záměrně tak vytváří pastvu pro včely.

Gabe Ericksen, kterému je kolem pětadvace-ti let, se dva roky připravoval, než se naplno pustil do  komerčního včelaření. První rok pracoval pro místního komerčního včelaře Johna Bruihlera, kte-rý se chystal zanechat včelaření. Ve druhém roce si pronajal 150 Johnových včelstev. „Objeli jsme spolu všechny jeho včelnice, prošli jsme vše, co je nutno a jak udělat. Johnovi jsem platil nájemné procentem z medového výnosu.“

Ve  třetím roce Gabe a  jeho obchodní partner Ritchie Benny už podnikali sami na sebe, měli 200 včelstev v  zavedených lokalitách, plně vybavenou medárnu a mentora, který jim byl ochoten poradit, kdykoliv to bude nutné. „Já jsem si užíval práci v te-rénu,“ podotkl Gabe a v podstatě to byl jeden z dů-vodů, proč se pustil do včelaření.

Gabe se rychle učí, je pracovitý a  orientován na detaily, což je pro něho klíč k úspěchu. Pro něho je práce s  lidmi se stejnými zájmy stejně přiroze-ná jako dýchání a  jeho schopnost spolupracovat na poznávání, jak pěstovat včelí matky, hledání no-vých příležitostí, jako je zasílání včel do Kalifornie

Včelařství a krajinářství: dva minnesotští včelaři diverzifikovali svá včelařská

hospodářství(Mary and Bill Weaver; American Bee Journal, leden 2015, str. 69–74)

Gabe v truhlárně, kde s Ritchiem vy-rábějí a  opravují včelařské zařízení a vybavení.

Ritchie má rád aktivity spojené s  „opravami stromů“, což je jeho další „vejce v  košíku“. Zde šplhá na zničený strom, aby se podíval, co je vlastně třeba udělat.

65

na opylování ořešákových plantáží, hledání partne-rů k jeho včelám a dokonce hledání botanika, který by mu pomohl se něco dozvědět o nektarodárných divokých prérijních rostlinách. To vše mu v prvním roce pomohlo, aby se stal komerčním včelařem.

Skvělé uspořádáníGabe žije v městě Winona, MN, a současné mi-

mořádné chladno a nepolevující zima učinila mno-ha včelařům zimování včel v  Minnesotě neřešitel-ným problémem, proto očekávají mimořádné ztráty. Naštěstí první Gabeův mentor ho představil Danu Stefflarovi, minnesotskému včelaři, který dopravo-val po 12 let jeho několik stovek včelstev do města Fresno v Kalifornii na opylování ořešáků.

Dan má dobré a stabilní postavení při opylování ořešáků. „Pracuju nějakých 9 let s  několika skupi-nami pěstitelů ořešáků a  všichni se ke  mně dobře chovají.“ Kontrakty na opylování si zpracovávají už před sezonou a jeho pěstitelé jsou na návětrné stra-ně hor, kde prší. Tím, na rozdíl od závětrné strany, mají všechny výhody, které deště přinášejí.

„Dan má zájem najmout si naše včelstva na opy-lování ořešáků,“ vysvětluje Gabe. „Před tím, než si od  nás vyzvedne včelstva, podrobně nám vysvětlí, co od nás bude potřebovat. Včelstva musí být ošet-řena na  naše náklady na  hnilobu včelího plodu, roztoče a nosemózu. Dan k nám je mimořádně fé-rový. Ustoupil, aby nám pomohl. Loni, když jsme byli na  ořešácích, tak nám někdo ukradl v  někte-rých včelstvech rámky s  plodem ze středu hnízda. V některých případech se ztratila i matka. Dan nám dal z jeho vlastních včelstev oddělky, aby ztráta byla nahrazena. Dan v Kalifornii krmí naše včelstva. On s  pomocníkem na  včelstva dozírají, když jsou při-souvána i  odsouvána z  ořešákových plantáží. Dan nám nahradí i  ztráty za  opylení, protože musíme připravit a léčit včelstva dle jeho pokynů. Letos jsme poslali 225 včelstev.“

Gabe a Ritchie na jaře využívají poplatky za opy-lení na nákup matek, paketů a sirupu. Loni koupili 50 paketů a  100 matek. Gabe právě koupil něko-lik matek „Darrel Ruffer´s Minnesota Hygienic Queens“ a když se včelstva v dubnu vrátila, matky do nich použil s dobrým výsledkem. „Včelstva jsme třikrát nebo čtyřikrát nakrmili a  začátkem května jsme začali dělat oddělky.“

Ačkoliv Gabe a Ritchie jsou příliš malí na to, aby dostali slevu na fruktózu, když koupili cisternu, byli schopni profitovat z velkých objednávek ostatních. „B and B Honey jsou od  nás vzdáleni asi půl ho-diny, takže od  nich kupujeme a  někdy nakoupíme i od Dana Stefflara.“

„Dohodu, kterou máme s Danem je oboustranně výhodná,“ pokračoval Gabe. „Někteří lidé namíta-jí, že převážení včel na dlouhé vzdálenosti je pro ně obtížné, ale vzhledem k  tomu, že v  poslední době jsou v Minnesotě kruté zimy a zimování včel velice obtížné, raději vezu včelstva daleko, kde mi přežijí

Zaměstnanci Dana Stefflara nakládají v listopadovém soumraku na štěrkovém dvoře Gabeovy a Ritchieho úly na cestu do kalifornských ořešákových sadů.

Ritchie krmí včely sirupem, který pum-puje z vozíku. Každý úl je při dně mělký a  hluboké tělo úlu je svrchu kryto čer-ným rámkovým plastovým krmítkem.

66

do  příštího jara, než bych jich většinu nechal přes zimu padnout u nás.

A také si myslím, že máme náskok před ostatními, když je pronajímáme na ořešáky a máme zavedené vracení úlů na jaře než bychom na podzim prodáva-li včelstva a znovu příští jaro začínali s pakety, jak to dělají někteří včelaři.

Očekávání Dana Stefflara od opylování ořešáků

„Za  posledních dvanáct let mi jeden rok někdo ukradl 200 včelstev. Nikdy nebyla nalezena. Snažili jsme se hlídat včelstva, jak jen to šlo“, vysvětlil nám Stefflar. „Měli jsme v sadech dohled video kamera-mi, což je velice obtížné, neboť tam není elektric-ký proud. Majitelé sadů instalují více bran, čímž se snaží limitovat přístup do  zahrad. Na  pozemcích najímáme farmáře, aby vykopali kolem včel příkop, čímž by zamezili zlodějům v tom, že k úlům přije-dou s náklaďákem a snadno úly naloží.“ Samozřej-mě že všechno pomáhá, ale není to úplně spolehlivé. „Naši pěstitelé se k nám chovají dobře,“ dodává Stef-

flar. „Ačkoliv mnoho pěstitelů ořešáků je, vzhledem k  suchu, vytrhává. Tento zásah odnesou nejstarší stromy a proto nová výsadba, která ty vytrhané na-hradí, několik let neplodí. Produkční věk ořešáku je 25 let, takže obměna stromů je součástí tohoto pro-cesu.

Protože mladé ořešákové štěpy jsou nedostatkové zboží, pěstitelé je objednávají v dvouletém předsti-hu, čímž je náhrada vytrhaných stromů kontinuální. „Teď jedeme do Kalifornie v období dešťů (v polo-vině listopadu). Už jsme měli jeden dobrý déšť (12. 11. 2014) a na horách chumelilo. Sněhu na horách, který je hlavním zdrojem vlhkosti pro ořešáky, je le-tos víc, než bylo loni. Úroda ořechů letos bude asi nižší, protože loni bylo sucho, ale sadaři ve Fresnu nějakou vodu měli a  sady zavlažili. Očekávám, že pěstitelé na celém území budou potřebovat na opy-lování spoustu včel.“

Chov matekAčkoliv je to pro Gabea třetí rok, kdy včelaří

sám, začal s  částečným úspěchem pěstovat matky,

Ukázka medů a svíček ze včelího vosku, které Gabe a Ritchie prodávají.

Balíčky semen divokých rostlin vhodných pro včely, které se používají na ob-novu prérie of firmy Full Moon Nursery.

67

aby nahradil ztráty, které utrpěl v  létě. „Stále je to pokus-omyl,“ vysvětlil, „ale s  první sérií jsem měl 98% úspěch a podařilo se mi ji dovést do úspěšné-ho konce. Dan, který je mým mentorem v pěstování matek na dálku, mě trochu vedl. Letos v létě jsem ho soustavně volal, abych se ho na  něco ptal.“ „Mám včelstva, která jsem si vybral na pěstování vlastních matek. Tak můžu jít ke  včelám, vyndat rámek se správnou velikostí larviček a odnést si je do vyhřáté

místnosti, kterou mám v  prvním patře nad garáží. Mám stůl, křeslo, lampu a dobré světelné podmínky. Larvu dám do mateří plastové misky a odnesu ji spo-lu s ostatními dolů, abych je dal do oddělku na včel-nici. Pár oddělků máme také na Ritchieho zahradě. Takhle je můžeme detailně pozorovat a krmit.“

Loni v  létě Gabe ušetřil peníze tím, že si matky pěstoval sám a tenhle způsob se mu zalíbil. Chtěl se vypravit do Kalifornie hned po skončení opylování ořešáků, nadělat si oddělky a  pěstovat tam matky, aby v předstihu zahájil sezónu. „Už léta se snažím, abych Gabea do  Kalifornie dostal,“ podotkl Stef-flar, který tam většinu zimy tráví. „V tuhle dobu je počasí v Kalifornii fantastické a navíc máme časný start. A včelstva po opylování jdou v Kalifornii stále do síly, ačkoliv včelaři z Floridy chtějí, aby se jejich včelstva hned vrátila, ale je to moc brzo na to, aby-chom je přesunuli do Minnesoty, protože tam ještě mrzne. Rozdílný čas je tak 2 až 3 týdny, takže ani on ani Ritchie si nemohou dovolit zůstat tam dlouho.“ To se zdá jako příležitost, kterou je nutno využít – vypěstovat matky, udělat pár oddělků a začít co nej-časnější rozvoj.

Co se snůškou z lip? Starosti se snůškouV oblasti, kde Gabe a Ritchie včelaří, to je v jiho-

východní Minnesotě, je ohromná snůška v případě, že se dostaví, z  lip. V  roce 2012 byla snůška dob-rá, v letech 2013 a 2014 je úroda zklamala. „Letos, kromě jednoho či dvou dnů během kvetení lip, bylo počasí chladné a  deštivé. Včelstva mám na  váze a pozoroval jsem, že přírůstek nebyl žádný,“ vzpo-míná Gabe. „Před tím byla dobrá jarní snůška, lepší než obvykle, z pampelišek a raných lučních květin a včelstva nádherně stavěla a většinu medu v období rozvoje spotřebovala.“

Gabe vysévá semena rostlin vhodných pro včely na dalším zákazníkově pozemku, což je krajinotvorný byznys a jeho „druhé vejce v košíku“.

Gabe nakládá se zaměstnanci Dana Stefflara úly na návěs (Dan už je v Ka-lifornii).

68

Počasí v daném roce a místě nezměníte, ale mno-ho včelařů z Wisconsinu uvádí, že i v době, kdy je počasí v období květu lip pro včely dobré a mělo by zajistit v krátkém čase bohatou snůšku, se na to nedá spolehnout. Dan Stefflar, který někdy mívá lipový med, když jsou jeho včelstva ve Wisconsinu a opy-lují brusinky, na to má svoje teorie, proč tomu tak je.

„Za  prvé,“ vysvětluje, „je tu v  lesích méně lip. Lípa už není ‚strom na peníze‘.“ Dřevo, které se dří-ve používalo na výrobu bedýnek na posílání ovoce a zeleniny je nahrazeno bedýnkami z voskovaného kartonu, což má výrazný vliv na  cenu. Dnes už je pouze několik málo použití lipového dřeva. „Takže dřevorubci, kteří pracují v  lesích, přiložili kácecí a vyvážecí stroje ke kmenům lip. A tím udělali světlo a prostor pro stromy jako jsou duby a javory, které mají daleko významnější komerční hodnotu. Takže lípy, které nejsou ani majiteli lesů oblíbeny, se likvi-dují.“

„Lípa je také vybíravý strom. Myslím, že v někte-rých letech lípy kvetou, ale nedávají žádný nektar. Většinou lípy produkují nějaký nektar, ale lijáky, bouře a  dokonce i  vichřice otlučou velice křehké květy. Myslím, že je také rozdíl v půdě.“ Dan zajíždí na  velkých územních celcích Wisconsinu opylovat brusinky. „Včelstva přisouvám na jih, když brusinky začínají kvést a s květy se posouváme na sever. Roz-díl mezi severem a  jihem Wisconsinu jsou zhruba dva týdny.“

„Loni v jižních oblastech, kde je více písčitá země, jsme měli slabou snůšku z lip, ale více na sever, kde je půda těžší, byly medníky opravdu plné lipové-ho medu. Vedu si záznamy, kdy jsme včelstva při-souvali a kdy odjížděli a jaká byla snůška v daných lokalitách, abych porozuměl co a kdy by se mohlo objevit.“

Další snůšky, které Gabe a Ritchie zaznamenali, zahrnují bílý holandský jetel, astry, zlatobýl (který se v oblasti objevuje a dává trochu nektaru), sladký je-tel, trochu sójových bobů a vojtěšky. Už není mnoho včelařů, kteří ve svém rajonu mají snůšku z vojtěš-ky. „Farmáři většinou sekají vojtěšku před rozkvě-tem,“ vysvětluje Gabe, „ale vojtěšky se kolem pěstu-je spousta, jako krmivo pro dobytek a koně a nikdo si neláme hlavu s tím, aby se posekalo v pravý čas. A tak se někdy stane, že naše včely mají příležitost ‚pracovat‘ na vojtěšce.“

„Jedna naše lokalita je vlastněna člověkem, který s vládou podepisuje program sdílení nákladů na opy-lování. Pěstuje směsky jetelů a žádá se od něho, aby

Gabeovy a Ritchieho nádherné cihly ze včelího vosku.

Nově nabarvené medníky v  dobře osvětlené Gabeo-vě dílně. Momentálně Gabe dává přednost olejovým nátěrům, ale do budoucna počítá s  tím, že je bude namáčet do parafínu.

Gabe cedí roztavený vosk z  víček před tím, než ho naleje do  velkých forem.

69

tam měl včely po tři roky. Také opylujeme pro míst-ního zelináře, jehož hlavní sklizní jsou dýně. Dostá-váme za opylení zaplaceno, ale není to nic moc.

Stefflar obvykle umísťuje polovinu či více včelstev k porostům brusinek, některé více než jednou pro-najme tak, jak se květy posouvají z jižního Wiscon-sinu na sever, ale nicméně uvádí „více a víc včelstev držím na  snůšku doma, protože ceny medu jsou vysoké“. Loni náš příjem za opylování byl větší, než za tržby z medu, ale jsou tu i jiné medy, které se musí sebrat před a po lipové snůšce, ačkoliv těchto druhů medu je méně. Je velice řídký zjev, že včelstva, která jsou na  opylování, donesou velká množství medu. Poplatky za  opylování jsou relativně malé – USD 65,0 na včelstvo a včelstva jsou na stanovištích ale-spoň 20 dní.

Je opylování brusinek pro Gabea a Ritchieho volbou?

Je smůla, že brusinková snůška se překrývá s lipo-vou. Včelař musí dopředu udělat ten nejlepší odhad, kam včelstva umístit, aby dala co největší zisk. (Bru-sinky ve skutečnosti kvetou o něco déle – asi 20 dní v porovnání se zhruba 2 týdny květu lip.)

Gabe a Ritchie uvažují o tom, že včelstva rozdě-lí a některá z nich dají na opylení brusinek. „Mohli bychom získat místa tady ve  Wisconsinu – v  ba-žinách – nějaké tři hodiny východně odsud,“ říká

Gabe. „ale je to loterie. Bude-li letos dobrá lipová snůška, naděláme slušné peníze na  těchto včelích pastvinách. Včelstva vyjdou z brusinek zhruba stej-ně silná, jaká jsme tam dali.“

Umístění, umístění, umístěníGabe pracuje s puntičkářskou pozorností pro de-

tail na nalezení lepších stanovišť pro včelstva. „Jsme v údolích kolem Mississippi. Našel jsem ideální mís-to, které je na hřebeni, který vystupuje a je obklopen spíše lesy než zemědělskou půdou. Na hřebenech je vlhkost nižší, což je pro včely zdravější a dohlednost je dobrá. Včely mají rozhled na  míle daleko, aby našly kvetoucí porosty, na kterých budou pracovat. Umístění jim také umožní strávit méně času čeká-ním na východ slunce zpoza kopce a tím mají více času na práci.

„Na Google vyhledávám satelitní snímky, na kte-rých se snažím nalézt další lokality vzdálené zhruba dvě míle. Kouknu se na katastrální mapu, abych si zjistil, kdo je majitelem příslušných pozemků. Pak se tam rozjedu, představím se a vyžádám si povolení na tyto pozemky umístit moje včelstva. Na pozemky obvykle umisťujeme 16–24 včelstev, čímž potřebu-jeme několik zahrad.“ V současné době spolu s Rit-chiem musí najet asi 100 mil, aby objeli všechny za-hrady, na nichž mají včelstva umístěna.

Gabe si také všiml, že se včelstvům lépe daří odo-lávat invazi roztočů, když jsou umístěna na plném slunci než tam, kde byla v polostínu.

Vejce v druhém košíku: Terénní úpravy s důrazem na včelám přátelské rostliny

Jako poměrně mladí včelaři z oblasti, kde je hlav-ní snůškou neodhadnutelná snůška lipového medu, Gabe a Ritchie osvědčili dobrý odhad situace tím, že nevložili všechna vejce do jednoho košíku.

Aranžmá pro přelarvování v  Gabeově vyhřívané místnosti s  plástem plodu, přelarvovacím nářadím, proužkem umělých mateřích misek, prázdným rám-kem na  jejich upevnění a  dobrým osvětlením, aby bylo vidět vajíčka a malé larvy.

Rámek s umělými mateřími miskami, kde už jsou na-raženy matečníky a larvy jsou krmeny.

Gabe Ericksen s manželkou Erikou, diplomovanou zdravotní sestrou, studující na  titul Ph.D. v  ošetřova-telství, která mu někdy pomáhá.

70

„Udělali jsme pokus se 350 včelstvy,“ vysvětlil Gabe „ale nemáme v plánu pro nejbližší budoucnost to moc rozšiřovat.“ Gabe je zahradní architekt a Rit-chie certifikovaný arborista. Gabe a  další partner (zase práce v  síti) vlastní a  provozují firmu Land-spirit Design Landscaping Company, zabývající se zahradní architekturou. Ritchie u nich často asistuje navíc nad požadavky jeho vlastních zákazníků, když mají nějakou zakázku, která vyžaduje specializaci na  zdraví stromů či prořezávku, zkracování či od-stranění. Je zručný ve šplhání a při práci ve výškách.

Gabe s téměř 350 včelstvy a spoustou tvrdé práce má přítele na  krajinotvorbu – Ritchieho – a  jejich rodiny, které žonglují se svým časem, aby měli obě zaměření hotova včas, což je pro Ritchieho i Gabea včelaření a krajinotvorba obě konané pod širým ne-bem jako to, čeho si užívají.

Krajinotvorba a včelaření se prolínají mnoha za-jímavými způsoby. Například letos v listopadu, když už Gabe umístil včelstva bezpečně v Kalifornii, měl mnoho práce s obnovou prérie, při které se záměr-ně zaměřil na rostliny, které jsou vhodné pro včely, jako na součást svých krajinářských aktivit. Jednoho listopadového dne byl najat, aby osel prérii v rám-ci znovuobnovené prérie v oblasti Rochesteru, MN a La Crosse WI.

„Někdy musím použít osivo Pollinator Palooza Mix od firmy Prairie Moon Nursery s vyšším pro-centem specifických rostlin v případě, že klient má tato specifická přání. Tato směs byla firmou Prairie Moon ve spolupráci s Xerce Society připravena pro určitého klienta. Sestavili ji tak, aby v ní byly rost-liny, které zajistí hmyzí pastvu na  dlouho dobu,“ uvedl.

Firma Prairie Moon, která je největším dodava-telem semen místních plodin v oblasti Středozápa-du a specializuje se na rostliny, které jsou domácími ve státech Wisconsin, Severní a Jižní Dakota a Iowa,

je blízko Gabeova bydliště. Jeden z mnoha Gabeo-vých přátel je u této firmy zaměstnán jako botanik.

Prairie Moon doporučuje Gabea jako kontrak-tora na obnovování prérie svým zákazníkům, kteří nechtějí vykonávat těžkou práci sami. A to byla vý-hoda pro mladou krajinářskou firmu.

To je obvyklá Gabeova práce, ačkoliv někteří zá-kaznici chtějí provést pouze založení zahrady. „Po-žadavky zákazníků nyní mají trend spíše k pěstování původních rostlin, částečně proto, že se jim lépe daří v bláznivých zimách, jaké tu v poslední době panují.

„Při většině prací se snažím naplánovat krajinu tak, aby po celou sezónu stále něco kvetlo.“ Jedno ze současných nejoblíbenějších použití hraničních rostlin je použití křovinné formy třezalky (Hype-ricum), která produkuje ohromné množství pylu, a zjevně žene včely k šílenství.

„Více a  více lidí si začíná uvědomovat potřeby našich opylovačů. Je to dobré pro náš krajinotvorný byznys, že začíná být zapojen do obnovy prérie a pů-vodní rostliny jsou její součástí a  my zase chceme zdůraznit rostliny, které dávají včelám pastvu.“

Obnovení prérie doma u GabeaPo dlouhém plánování si Gabe v listopadu zasel

na  ¼ akru svoji vlastní prérii. Z  toho budou mít užitek obě jeho aktivity. „Pro moje včely to zajistí širokou škálu pylových typů, což bude k prospěchu jejich zdraví.“ Univerzitní studie ukázaly, že různé druhy pylů, které mají různé profily aminokyselin, prospívají včelímu zdraví, jako dostatečná dávka kompletních bílkovin. To je zvláště důležité pro Ga-bea, protože má doma několik chovných úlů a mno-ho oddělků. Výborná výživa bude mít pozitivní vliv na kvalitu matek.

„Pro krajinářský byznys doufám, že to bude mít pozitivní výsledek, protože potenciální zákazníci, kteří pojedou kolem, uvidí, jak vypadá rekultivace

Třepatka, která je pro včely velice atraktivní na  pozemku, kde Gabeova firma na obnovu krajiny (jeho „druhý košík vajec“) provádí rekultivaci prérie. Detail – fialová Třepatka – foto s laskavostí firmy Dana Barrona z Prairie Moon Nursery.

71

prérie, což vidím jako dobrý reklamní tah.“ Gabe nějaký čas strávil studiem možnostmi divoce ros-toucích květin a plánováním směsí semen, které by byly vhodné na obnovu pozemků.

„Věděl jsem, co hledám,“ dodal. „Chtěl jsem smě-si, které poskytnou velké množství květů, a když se vysejí jako skupina, tak budou kvést po  dlouhou dobu.“ Některé z  divoce rostoucích rostlin mohou být vhodné i pro včelaře mimo prérijní oblasti. Ku-pujte osivo sesbírané či vypěstované blízko vašeho obydlí a budete pěstovat přizpůsobené rostliny, kte-ré budou dávat vašim včelám dlouhou dobu nektar a pyl.

Firma „Prairie Moon“ dodává asi 700 různých přírodních kvetoucích rostlin. Mají skladem da-leko více druhů, než které jsou zahrnuty v  katalo-gu. Disponují asi tuctem různých druhů zlatobýlů, které je možno pěstovat tak, že se prodlouží sezona jejich kvetení a určitě dvakrát tolik různých druhů divokých aster. (Podle firemního botanika Andyho Kranze se přesné číslo stále mění.)

„Rozhodl jsem se pro nápadné květy tak, aby upoutaly větší pozornost. Jako tvůrce krajiny se na moji prérii dívám více esteticky, a rozhodl jsem se trochu potlačit žlutě kvetoucí rostliny. Směsi jsou obvykle přesyceny žlutou barvou. A také se snažím potlačit agresivní trávy, které by se časem mohly stát dominantními.“

„V  případě, že vaše objednávka přesáhne USD 200, firma Prairie Moon s  vámi bude spolupraco-vat a  zdarma vám namíchá směs dle vašich poža-davků. V  případě, že vaše objednávka nedosahuje požadované výše, zaplatíte za vaši směs nominální příplatek. Můžete si nechat ve směsi zvýšit množství semen rostlin, kterým dáváte přednost, nebo vyplnit mezeru v kalendáři kvetení. Stále mějte na paměti, že ve variabilitě je základ.“

Po té, co Gabe dvakrát aplikoval herbicid Roun-dup (druhá aplikace následovala několik týdnů po první), aby vyhubil houževnaté a vytrvalé plevely, zasel pozemky, které byly u něj doma určeny k ob-nově prérie: různě vysokou prérijní trávou, krátkou prérijní trávu s výškou míň než tři stopy a velice níz-ký prérijní mix. Velice nízká prérijní tráva je spíše experimentem „Možná, že ji budu napoprvé potře-bovat jako plevel. Protože rostlinky budou zřejmě velice malé a plevelu neposkytnou stín a jsem ocho-ten se s nějakým plevelem smířit. Tato směs je kom-ponována tak, aby vypadala jako velice nízký trval-kový záhon. Počítám s tím, že postupně se rostliny rozrostou a porost zhoustne a plevel vytlačí.“

V  podrostu nízké prérijní trávy bude prérijní pampeliška, koniklec, kočičí prsty, short milkweed (bylina - americká rostlina s mléčnou šťávou. Někte-ré druhy lákají motýly, z  některých se vyrábí řada užitečných výrobků a  některé jsou pěstovány jako okrasné - pozn. překladatele), astry, indiánský ště-tec, několik druhů hořců, trpasličí hořící hvězda, raný pryskyřník a trpasličí plíživá petúnie.

Květiny v  Gabeově rekultivované prérii začnou kvést na jihovýchodě od dubna či května. Nejčasněj-ší to budou sasanky a koniklece. Později, a na větších územích, to budou coneflowers (severoamerická rostlina z rodiny sedmikrásek, která má květy tvo-řené kuželovitými disky, které se zdají, že se skládají z  měkkých ostnů – pozn. překladatele), bergamot (aromatická severoamerická bylina z  rodiny máty, pěstovaná pro zářivé květy a  tradičně používaná v americké indiánské medicíně – pozn. překladate-le), beneset, lupine (rostlina z rodiny hrachu, s hlu-boce rozdělenými listy a  vysoké, barevné, zužující se hroty květů – pozn. překladatele) a divoké indigo.

Poslední dvě jsou luštěniny a semena jsou dodána v separátním pytli, oddělená od ostatních, neboť ty mohou být ošetřeny dusík fixujícím mořidlem před tím, než jsou smíšeny s ostatními semeny.

Před setím je Gabe řádně promíchá a  trochu navlhčí a přidá vermikulit (žlutý nebo hnědý mine-rál, používaný místo slídy a dalších minerálů: Vyu-žití: pro izolaci nebo jako vlhkost zadržující média pro pěstování rostlin – pozn. překladatele), aby se lépe ručně selo. „Od jedné šestnáctiny až do, možná, 500 čtverečních stop stačí pětigalonový kbelík ma-teriálu,“ vysvětluje. „Budete v něm mít jednu až dvě čtvrtiny galonu semínek smíchaných s  3–4 galony vermikulitu.“

„Od 15. října do začátku listopadu je u nás nej-lepší doba na výsev. Někteří lidé sejí i do sněhu. Ně-kdy je nejlepší pozemky nejdříve vypálit. To potlačí nejagresivnější plevele, ale nezničí je. Až znovu vy-klíčí, tak se lépe zničí postřikem Roundupu.“

„Příští rok všechny tyto pozemky budu celoročně sekat na výšku asi 6 palců. To umožní některým po-malu rostoucím rostlinám, aby se ujaly, povyrostly a nebyly posekány. Potom se pozemky budou pra-videlně na jaře vypalovat. Jak často musíte prérii vy-palovat, záleží na tom, jak hustý porost bude a které rostliny se začnou stávat dominantními. V případě, že většina trávy začne utiskovat ostatní rostliny, za-stiňovat je a odebírat jim živiny, vypalování území pomůže prérii znovuobnovit a zlepšit směs rostlin.“

Přeložil: Ing. Milan DANÍČEK

72

Optimální podmínky chovu divokých včel(Rita Jakob-Lüthy; Schweizerische Bienen-Zeitung, 2015, č. 5, str. 22–25)

Souhrn: Jaké materiály jsou vhodné pro stavbu hnízdišť pro divoké včely a jaké ne? Jaké materiály obsadí hned a jaké později? Jak odolávají tyto stav-by povětrnostním vlivům?

Když jsem v roce 2007 dostal za úkol zřídit v are-álu ABC centra ve  Spiezu (Oberland, Švýcarsko) větší včelí hotel, považoval jsem to za dobrou příle-žitost vyřešit celou řadu otázek, které mne již delší

PŘÍRODA – OCHRANA

Hotel pro divoké včely v ABC centru ve Spiezu měří bez střechy 1×1 metr a váží asi 80 kg.

73

dobu zajímaly. Tento hotel měl být umístěn ve vo-jenské oblasti, nepřístupný veřejnosti a chráněný tak před cizími vlivy. Při volbě materiálu jsem se snažil vybrat materiál dostupný v  okolí a  rovněž snadno zpracovatelný. Celá stavba měla být robustní, ale zbudovaná bez lepidel a barev.

Při pokusu nešlo o to, jaké druhy včel hotel ob-sadí, ale mnohem více o to, jaký přírodní materiál divoké včely nejlépe přijmou, kdy hotel obsadí a jak dlouho bude možné používat různé druhy materi-álu.

V březnu 2008 byl včelí hotel nainstalován u  ji-hozápadní betonové zdi ABC centra, na konci roku jsem přední stěnu vyfotografoval. Současně byly do-plněny mezery vzniklé přirozeným rozpadem. Pod-le fotografie jsem doma zjistil, jaké materiály divoké včely v průběhu uplynulého roku obsadily.

První sezónaPrvní hodnocení ukázalo, že stébla žitné slámy

byla rychle obydlena už první léto. To mě překvapi-lo, neboť tenkostěnnou žitnou slámu uvádějí některé prameny jako nevhodnou. Podle různého zavíčko-vání jsem usoudil, že se musí jednat o různé druhy divokých včel. Také bambus zjevně vyhovuje vkusu divokých včel, důkazem jsou dobře obsazené trubič-ky různých průměrů. Stejně velký zájem budí také část s  různými druhy stébel. Naopak divoké včely vůbec nepřijaly kousky tvrdého dřeva, štětku (Di-psacus, druh bodláku – pozn. překl.) a směs hlíny, písku a cementu, do níž jsme vyvrtali otvory. Stejně jsme první rok nepochodili s vypálenou hlínou, slu-nečnicovými lodyhami nebo malinovými a ostruži-novými šlahouny ani se skleněnými trubičkami.

V  celkovém hodnocení jsme konstatovali, že některé včely se vylíhly už první léto a  jiné patrně ve stéblech přezimovaly.

Nové otázky po zkušenostech z prvního roku

Po  skončení prvního roku zůstalo nezodpově-zeno mnoho otázek. Například obsadí včely stébla obsahující dřeň (poté, co ji nejprve vykoušou) jen v případě, že nemají jinou možnost hnízdění? Nebo proč v  některých kouscích tvrdého dřeva je plod a v jiných ne? Je to snad tím, že v dané oblasti je ještě málo jedinců tohoto druhu divokých včel? Někte-ré zpočátku čistě vyvrtané otvory se začínají třepit, zřejmě povětrnostními vlivy. Stává se to i u přiroze-

Žitnou slámu včely zabydlely během pár týdnů.

Proč včely využily jen málo dutinek do  tvrdého dřeva?

Bambus je mimořádně oblíbený materiál. Vedle obydlených stébel vidíme také už opět prázdné du-tinky připravené k plodování.

Bedna s materiálem a nářadím pro stavbu včelího hotelu.

74

ně vzniklých chodbiček? Mají se tyto otvory znovu provrtat a vybrousit nebo budou osídleny i tak?

Změny ve třetím roce Koncem třetího roku vypadal včelí hotel na prv-

ní pohled málo obsazený. Při bližším prozkoumání jsme ale museli změnit názor. Z mnoha nabízených otvorů v tvrdém dřevě bylo obsazeno jen pár úzkých. Nově byly obydleny některé trubky v hliněných troj-úhelnících. Stébla žitné slámy v horní části byla na-opak už využita poněkolikáté a z části ještě obydlena i během zimy. Rovněž bezinkové, bezové, malinové a šeříkové stonky se zvětralou dření byly nyní větši-nou obydlené. Některé chodby byly zavíčkované, jiné už opět volné. Zajímavý jev jsme pozorovali u pru-tů z lísky: otvor zcela vlevo byl obydlen, ale vznikla v něm trhlina. Plod to ale zřejmě přežil a vylíhl se. Stejný úkaz jsme pozorovali na  podobně rozštěpe-ném zbytku víček, které odstranily mladušky.

Čtvrtý a pátý rokV průběhu těchto let byly prakticky všechny na-

bízené materiály jednou nebo víckrát obsazeny. Na-pjatě jsem čekal na obsazení otvorů ve směsi hlíny, písku a cementu. Zabydlí se tentokrát víc divokých

včel? Odpověď byla ano, velká část dutinek byla oby-dlena a  byly vidět i  stopy po  již vylíhlých včelách. Také malý trojúhelník z pálené hlíny byl zcela plný a  dokonce byl obydlen opakovaně. Bodlák štětka a bambus byly také velmi dobře obsazeny. Osídleny nebyly ani po pěti letech slunečnicové lodyhy a skle-něné trubičky. Na  druhé straně divokým včelám zřejmě nevadilo, že dutinky v tvrdém dřevě časem podélně popraskaly, i tak je obydlely.

Výsledek po sedmi letechStejně jako v uplynulých letech nebyly ani šestý

rok na první pohled vidět žádné podstatné změny. Teprve při podrobnějším pozorování a  hlavně při utěsnění a  nahrazení vzniklých mezer jsem zjistil zajímavé věci. Různé otvory byly různě zvětralé. Několik nebylo nikdy osídleno, mnohem větší část naopak opakovaně, důkazem byly zbytky víček. Ješ-tě obsazené dutinky měly různá víčka, tedy různé obyvatele.

V posledním pozorovacím období byly obsazeny už i skleněné trubičky. U vchodu do dutinek, v nichž byl plod, byly vidět zbytky jako důkaz toho, že byly obydleny opakovaně. Ve  skleněných trubičkách jsme rozeznali i druh divokých včel.

Konec zimy 2014/15 – po sedmi letech zanechal čas na včelím hotelu své stopy.

75

Po  sedmi letech pozorování jsme mohli odpo-vědět na  otázky, které jsme si položili na  začátku. Výsledky jsou samozřejmě omezené oblastí kolem obce Spiez, tamními materiály, specifickými povětr-nostními vlivy, potravou z nehnojených luk a druhy divokých včel, které žijí na  tomto území. Získané zkušenosti nemůžeme proto zobecnit, ale to je právě na výzkumu to zajímavé.

Vhodnost materiálůVšechny použité přírodní materiály s  výjimkou

slunečnicových lodyh včely obydlely. Také chodbič-ky vyvrtané ve směsi cementu, písku a hlíny stejně jako v  pálené hlíně včelám přišly vhod. Bambus a ozdobnice čínská nejsou sice přísně vzato domácí rostliny, ale rostou tu a sklízejí se, budu je proto po-užívat i nadále.

Prakticky ze všech švýcarských regionů přicháze-jí zprávy, že včely nepřijímají slunečnicové lodyhy, prozatím je tedy využívat nebudu. Skleněné trubičky byly k plodování využívány jen velmi zřídka. Mám ale fotografie ze Spiezu, které dokazují, že pár jich bylo několikrát za sebou obsazeno. Sklo není rost-linný materiál a hrozí nebezpečí ze střepin, proto ho používám už jen na vyžádání.

Špalíky z  tvrdého dřeva mohou časem praskat a  tedy poškodit nebo dokonce zničit plod, není to ale pravidlem. I v dobře vyschlých kusech kulatiny se mohou tvořit vlasové trhlinky, ale ty divokým včelám zřejmě nevadí. Na  tvorbu prasklin má nej-spíš rozhodující vliv stanoviště, jeden včelí hotel umístěný deset let na osluněné straně selského sta-vení s  daleko přečnívající střechou tyto praskliny vůbec neměl. V  několika kusech z  tvrdého dřeva byly vyvrtány chodbičky čelně, v jiných kolmo k le-tokruhům, obydlenost to však neovlivnilo.

Menší množství dutinek v  jinak velmi vyhledá-vaném materiálu zůstává trvale neobydleno, důvod však neznáme. Ale většina materiálů byla obydlena opakovaně. Neosídleny zůstaly dutinky s průměrem menším než 2 mm a větším než 6 mm.

Postup osídlení jednotlivých materiálůČerný bez, šeřík, tenkostěnný materiál jako je

sláma a  jemný rákos byly osídleny jako první. Pak přišla na řadu směsice dutých stonků o různém prů-měru současně s bambusem a hrubým rákosem. Pak teprve byly obsazeny dutinky v tvrdém dřevě a ot-vory vyvrtané do pálené hlíny a  směsi hlíny písku a cementu. Dřeň ve stéblech musí zřejmě několik let

Na  špalíku z  dubového dřeva se vytvořila trhlina, kterou jsem vy-plnil různými stonky rostlin.

Časem včely obydlely i  dutiny ve  směsi z  hlíny, písku a cementu.

Praskliny v  kulatině včelám zřej-mě nevadí.

Dutiny v pálené hlíně časem také vzbudily zájem divokých včel.

76

vysychat a  zvětrat, až poté je divoké včely mohou obydlet.

Existuje souvislost mezi životností materiálu a  rychlostí, jakou je obydlen. Stébla slámy s  kratší životností jsou obydlena ihned, pálená hlína a směs hlíny, písku a cementu s dlouhou životností si mu-sejí pár let počkat.

Nejen ostružinové a malinové šlahouny ale i bezy jsou podle mých pozorování včelích hotelů v  růz-ných regionech Švýcarska osídlovány až po několika letech. Pokud se ale odvrtá dřeň, jsou s oblibou osíd-lovány ihned.

V roce 2013 jsem musel včelí hotel kvůli jinému využití betonové zdi přesunout na  severovýchodní zeď. Následující léto byl výrazně nižší počet nově obsazených dutinek.

Životnost materiálůPoužité nosné prvky byly z  neopracovaného

dřeva, jak jsem zmínil úvodem, pouze šindele byly z  důvodu ochrany před počasím natřeny olejem.

Tento materiál přestál pokus bez problémů, pouze stabilitu jsem musel čas od času dodatečně zajistit několika šrouby.

Sláma vydržela maximálně tři roky, rákos čty-ři roky, pak musely být nahrazeny novým materi-álem. Rovněž tenké kousky bambusu a  jiná stébla se po  čtyřech až pěti letech potrhala a  zpuchřela. Ostatní rostlinné materiály a dřevo jsem mohl po-nechat na místě i po sedmi letech.

V zimě roku 2012 mnoho stébel vypadalo, mož-ná zpuchřela nebo je vyzobali ptáci, proto jsme je doplnili a  zároveň jsme včelí hotel důkladně utěs-nili tenkými stébly. Tato náhrada nijak neovlivnila osazení v následujícím roce. V zásadě je třeba hotel pro divoké včely každoročně zkontrolovat a případ-ně doplnit materiál, slámu po  třech letech, rákos po  čtyřech, pokud se tento materiál nerozpadne nebo nezetlí dříve. Ostatní materiály vydrží mini-málně sedm let.

Čištění nebo vrtání dutinek není nutné. Včely samy vynosí starý materiál nebo ho použijí do no-vých dutinek. Pokud by zůstal v  dutinkách plod, musí se uložit na slunečné a suché místo.

Závěrečná poznámkaTento pokus ukázal, že divoké včely vítají lidskou

pomoc při hnízdění. Hezčí odměnu si tvůrce hotelu pro divoké včely nemůže přát.

Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ

Podle různých víček vidíme, že dutinky osídlily různé druhy divokých včel.

Vývoj divoké včely můžeme dobře pozorovat ve skleněné trubičce. Bohužel sklo si divoké včely příliš neoblíbily.

Divoké včely se představují(Eva Sprecher; Schweiz. Bienen-Zeitung, 2015, č. 1, s. 16–19)

Souhrn: V samotné střední Evropě je známo 750 druhů divokých včel, mezi jinými zednice, ploskočel-ky, hedvábnice, drvodělky, stepnice, čalounice a Hy-laeus. Všechny stejně jako včela medonosná sbírají pyl, buď pomocí nohou jako včela medonosná nebo pomocí kartáčku na břiše. Mnohé druhy sbírají pyl ústním ústrojím.

Jako divoké včely se označují všechny druhy včel nadčeledi Apoidea s  výjimkou včel medonosných. Včela medonosná byla člověkem z důvodu získává-ní medu a  jiných včelích produktů domestikována

a považuje se za užitkové zvíře. Ve střední Evropě se jako divoká už nevyskytuje. Divoce žijící praformy nebo zdivočelé kmeny včely medonosné se k divo-kým včelám nepočítají.

Některé druhy divokých včel navštěvují při sběru pylu široké spektrum květů (označovány jako poly-lektické), jiné jsou specializovány na určitou skupi-nu rostlin (oligolektické).

Vyskytují se různé stupně sociální organiza-ce. Většina divokých včel žije samotářsky, některé tvoří hnízdní agregace (např. hedvábnice Colletes) nebo mají komunální (např. pískorypky Andrena)

77

nebo semisociální způsob života (ploskočelky Ha-lictus a Lasioglossum). K divokým včelám patří také všechny druhy čmeláků (Bombus) ale nepatří sem vosy (Vespoidea). I čmeláci žijí v nějakém společen-ství, hnízdo však na  podzim vymírá. Oplodněné samičky přezimují ve  strnulém stavu, nepotřebují tedy zimní zásoby. Jako všechny včely mají i divoké včely žihadlo, jejich žihadlo je však poněkud jemné a krátké. Divoké včely však nejsou agresivní a člověk jen sotva může od nich dostat žihadlo.

Od solitérního k vysoce sociálnímu způsobu života

Solitérní včely budují své hnízdo a  starají se o  svůj plod bez pomoci jiných včel téhož druhu. Proto u nich není ani dělba práce ani neschraňují zásoby. V každém hnízdě je jen jedna samička, kte-rá postupně staví plodové buňky a obstarává plod. Každá buňka je dohotovena dřív, než se začne sta-vět další. Pak je naplněna směsí pylu a nektaru jako proviant pro larvu. Pak teprve položí na zásobu po-travy vajíčko a buňku uzavře. V buňce je dostatek potravy pro růst larvy, která tak se svou matkou nikdy nepřijde do styku. Samička normálně umírá o týdny až měsíce dřív, než se její potomstvo vyvine a vylíhne.

Komunální včely jsou způsobem života solitér-ním včelám velmi podobné. U  nich žijí dvě i  více samiček téže generace spolu. Ponejvíce to jsou, ale ne výlučně, sourozenci. Uvnitř společného hnízda staví a obstarává každá samička své vlastní buňky, kam klade po jednom vajíčku. Hnízdo má zpravidla jeden společný vchod. Komunální způsob života na-cházíme u více druhů pískorypek (Andrena). Má to pro ně tu výhodu, že mohou lépe bránit hnízdo před vetřelci, protože nějaké včely v hnízdě vždycky jsou. Komunální druhy často procházejí solitérní fází, při které samička začíná se stavbou hnízda a brzy se k ní přidruží další samičky.

Sociální včely žijí ve společenství, jehož členové vůči sobě stojí v úzkém vztahu. Rozlišujeme různé stupně sociálního soužití.

Semisociální včely vykazují jako včela medonos-ná kastovní systém. Vajíčka klade jedna nebo více dominantních samiček, zatímco jiné samičky s ne-vyvinutými vaječníky konají jiné práce. V  malých hnízdech takovýchto druhů se nachází ponejvíce jedna jediná prázdná buňka (ještě tak s nakladeným vajíčkem). Typickým zástupcem tohoto vývojového stupně je rod ploskočelek (Halictus), v němž skoro všechny druhy jsou sociální.

Jako eusociální je označováno chování příslušní-ků jednoho státu. Abychom mohli společenství zví-řat jednoho druhu označit jako „stát“, musí splňovat následující podmínky:

■ Dospělí jedinci se společně starají o plod. ■ Společná starost o získávání a přerozdělová-

ní potravy. ■ Společenství je rozděleno na  reprodukující

se a nereprodukující se individua. ■ Soužití více generací.

Primitivní eusociální včelí státy se skládají ze dvou generací: jedné nebo více matek a jejich dcer, dělnic. Výměna potravy mezi zvířaty je vzácná a včelstvo je zpravidla jednoleté, na podzim vymírá. Do této skupiny patří čmeláci (Bombus) a ploskočel-ky (Lasioglossum).

Vysoce sociální včely jsou samotné včely me-donosné. Zde dochází k  intenzivní výměně potra-vy a  „státy“ jsou víceleté. Matka během zakládání včelstva už není sama a samotná ani není schopná života.

Pyloví generalisté a pyloví specialistéJako oligolektické jsou označovány druhy včel,

které i při existenci jiných zdrojů pylu v celkovém územním rozšíření sbírají výlučně pyl z  jednoho druhu rostliny, nejvýše z druhů příbuzných. Speci-

Jednotlivé příklady fascinující mnohotvárnosti našich divokých včel. U vstupu do hnízda hedvábnice Colle-tes hederae panuje čilý provoz.

78

alizace se vztahuje téměř vždy na  sběr pylu, proto mohou být oligolektické včely označeny jako pyloví specialisté. Oligolekcie je obyčejně omezena na dru-hy jednoho nebo více rostlinných rodů nebo na rost-linnou čeleď. V Německu z cca 419 druhů včel staví-cích hnízda je 117 (cca 30 %) oligolektických.

Jako polylektické jsou označovány druhy, jejichž samičky při sběru pylu využívají celou existující py-lovou nabídku. Jsou to pyloví generalisté, mohou ale upřednostňovat určité skupiny rostlin a  jiné opo-míjet, pokud se nabídka vyskytuje v přebytku. Mezi divokými včelami jsou vyslovení pyloví generalisté,

jako např. zednice dvoubarvá (Osmia bicornis) vyu-žívající jako zdroj pylu 18 rostlinných čeledí, nebo pískorypka žlutonohá (Andreana flavipes), u  níž je známo jako zdroj pylu 17 rostlinných čeledí. Ze všech včel stavících hnízda převažuje podíl polylek-tických druhů nad oligolektickými.

Sběratelky nohama, břichem nebo ústním ústrojím

Asi polovina tuzemských druhů včel, stejně jako včela medonosná, sbírají pyl pomocí nohou. Samič-ky mají na nohách pro květový pyl sběrací a trans-portní zařízení. Patří k nim např. čmeláci (Bombus), ploskočelky (Halictus) a pískorypky (Andrena).

Asi šestina divokých včel sbírá pomocí břicha. Mají na  břiše kartáček, kterým pyl mohou sbírat a odnášet. Počítají se k nim zednice (Osmia), mal-tářky (Chalicodoma) a čalounice (Megachile).

Sběratelky pomocí ústního ústrojí, jako (Hylae-us), drvodělky (Xylocopa) a  (Ceratina) jsou neobr-vené, pyl polykají a vyvrhují jej společně s nektarem do  plodových buněk. Proto se podstatnější měrou na opylování nepodílejí.

Kukaččí včely nemají žádné vybavení pro sběr a transport pylu a také žádný pyl nesbírají. Hnízda nestaví, proviant neshánějí, ale vpašují svá vajíčka do  hnízd jiných druhů včel, kterým přenechávají práci s výchovou. Přitom jeden druh kukaččích včel je vázán na jeden nebo jen málo hostitelských dru-hů. Kukaččí včely jsou jen málo ochlupené a často pestře zbarvené. Příklady kukaččích včel jsou no-mády (Nomada), stepnice (Melecta) nebo ruděnky (Sphecodes).

Místa k hnízděníRozlišujeme druhy včel hnízdících v půdě a dru-

hy zakládající svá hnízda nad povrchem země. Při-tom jsou jednotlivé druhy mnohostranné a preferují různé substráty.

Druhy, které hnízdí nad povrchem země, využí-vají staré duté stonky rostlin, dutiny a trhliny ve zdi-vě nebo brouky vyžrané chodbičky v mrtvém dřevě. Jiné samy vyhlodávají hnízda ve  starém dřevě, vy-užívají i prázdné ulity šneků i  jiné materiály, které vystýlají zbytky rostlin. Včely, které hnízdí v půdě,

Čmelák nahoře patří ke sběračům nohama, plo-skočelka (Halictus) ke  sběračům bříškem a  dr-vodělka Xylocopa violacea sbírá ústy. (Odshora dolů)

Nomády patří ke kukaččím včelám.

79

staví buď v  horizontálních, lehce svažitých nebo i  svislých plochách, které jsou úplně bez porostu, lehce nebo i hustě zarostlé. Jedny hnízdí jen na pís-čitých půdách, jiné jen ve spraši nebo v hlíně. U těch prvních musí být půda sypká, u těch druhých hutná.

Místa ve  světlých lesích nebo okraji lesů jsou oblíbená hnízdiště pískorypky Andrena clarkella ale i  dalších druhů hnízdících v  půdě. Pokud jsou po  ruce suché stonky rostlin, např. divizny (Ver-bascum), slouží jako hnízdiště pro druhy včel, které hnízdí v dřeních stonků. Sem patří zednice Osmia tridentata a  druhy rodu Ceratina. Odumřelé stro-my, především listnaté, jsou pro některé druhy včel odkázaných na mrtvé dřevo ke hnízdění nezbytné. Charakteristickým obyvatelem mrtvého dřeva jsou drvodělky fialové (Xylocopa violacea), dále Antho-phora furcata a  čalounice s  černým bříškem Me-gachile nigriventris. K získání plodové buňky samy v  nich vyhlodávají dutinky. Tito kolonisté využí-vají také chodbičky vyhlodané diverzním hmyzem (brouci, pilořitky, pilatky). Dokonce i  ulity šneků slouží těmto druhům včel jako výlučné hnízdiště. Patří k nim druhy zednic rodu Osmia. Skály, úlomky hornin a větší valouny jsou hnízdiště jednoho druhu včel, který si zhotovuje povrchu horniny volné stav-by. Patří k nim např. maltářka zední (Megachile pa-rietina) a zednice (Osmia anthocopoides). Osluněné strmé stěny jako jsou spraše, jsou vynikající hnízdi-ště pro celou řadu druhů divokých včel, které takové vertikální struktury osídlují výlučně nebo je upřed-nostňují. K těmto druhům patří především jednot-livé druhy rodu pískorypek (Andrena), ploskočelek (Halictus a Lasioglossum).

Včela nebo vosa? Včely a vosy patří k  řádu blanokřídlých (Hyme-

noptera). „Vosy“ je sběrný pojem pro celou řadu če-ledí a rodů (např. také širopasí, lumkovití, žlabatko-vití….), ale neexistuje žádná jednotná systematická skupina v zoologickém smyslu. Vosami myslíme po-nejvíce „pravé“ vosy (Vespoidea), na které se chceme omezit. Jejich nejznámějším zástupcem jsou sršňo-vití (Vespoidea). Jsou vybaveni podobně jako včely místo původního kladélka (Legebohrers) žihadlem.

Některé vosy mohou být zaměněny za včely, pro-tože ne vždy je snadné rozdíl mezi nimi rozeznat. Včely v širším smyslu (Apoidea) mají rozšířený prv-ní článek nohy a ke sběru pylu jsou ponejvíce opat-řeny silným ochlupením a  kartáčky chlupů. Vosy jsou obvykle méně ochlupené a  nemají rozšířený článek zadní nohy. Přední křídla sršňovitých (Vespi-dae) jsou v klidovém postavení složena po délce.

Včely a vosy se liší výživou larev. Vosy (Vespoidea) živí své larvy živočišnou stravou a  včely (Apoidea) krmí své potomstvo rostlinnou potravou. Zatím-co včely vegetariánskou stravu, nektar a pyl, sbírají a přinášejí nejen pro sebe ale i pro svůj dorost, vosy obstarávají svůj dorost živočišnou potravou. Loví úlové včely a obzvlášť jiný hmyz. Dospělé vosy rády

Hnízdiště divokých včel jsou (odshora dolů) duti-ny vyhrabané v půdě, duté stonky rostlin, otvory – typické chodbičky brouků – v mrtvém dřevě nebo dutiny a trhliny ve skalách nebo zdech.

80

sladké, posilňují se na zralém ovoci a medovici, ale i na tělesných šťávách mrtvých a ukořistěných zvířat.

Ovšem každé pravidlo má svou výjimku. I když medovosy (Masarinae) jsou praví sršňové (Vespi-dae), živí se podobně jako včely pylem a nektarem. Jako všichni sršňovití mají křídla, která se mohou skládat podélně. Většina druhů medovos žije so-litérně a  klade jednotlivě vajíčka do  plodových buněk. Samičky sbírají pyl pomocí svého čelního ochlupení. Tlačí a třou čelem pylové tyčinky, vyče-sávají pyl články nohou a přivádějí jej k ústům. Spo-

lečně s nektarem jej uskladňují v hrdle a vyvrhují jej do plodové buňky. Po celém světě neznámo asi 210 druhů medovos. Ve střední Evropě se vyskytuje jen jeden druh medovosy Celonites abbreviatus, je však vzácný. Se svým variabilním žluto-černým zbarve-ním vypadá jako pravá vosa, je však rozeznatelná podle kyjovitě zesílených tykadel. Při nebezpečí nebo ke spánku se může pevně zakousnout do ston-ku rostliny a svinout do klubíčka.

Přeložil: Ing. Ferdinand SCHENK

Vosík francouzský (Polistes dominula) je zástupcem sociál-

ních sršňovitých.

Spící sameček me-dovosy Celonites

abbreviatus pevně „přikousnutý“

ke stonku rostliny.

Zatímco plodové buňky zednice Osmia

bicornis jsou opatřeny pylem coby potravou

larev, živí sršňovitá Gymnomerus laevipes své larvy larvami no-

satce (dole, zcela vpra-vo je larva této vosy).

81

Souhrn: Autorka se zabývá výrobou příbyt-ků pro hnízdění divokých včel a  shání informace od včelařské veřejnosti o podobných projektech.

Už deset let vyrábím soukromě i  v  jedné sociální instituci hotely pro divoké včely. Dodnes je to už víc než tisíc kusů z různých materiálů a různých forem. V dalším o tom podávám zprávu.

Před deseti lety si sotva kdo vzpomněl na divoké včely, jejich význam pro opylování divokých květů a na jejich ochranu. Začala jsem jednoduchým troj-úhelníkovým hotelem, který jsem plnila různým domácím materiálem. Vedle svých medonosných včel jsem se stále více zajímala o divoké včely. Roz-manitost možností ubytování divokých včel, rost-liny, které k  nim patří… Informace se mi zdá dů-

Zkušenosti s hotely pro divoké včely(Rita Jakob-Lüthy; Schweiz. Bienen-Zeitung, 2015, č. 2, s. 16–17.)

Původní model „včelího hotelu“.

Minihotel ve vrbovém pletivu.Domeček, jaký jsem viděla ve Wyssachenu.

82

ležitá. Tak jsem začala s  kursy o  divokých včelách a jejich příbytcích. Vždy se v nich objevily a objevují zdařilé podněty. Účastníci si hrdě odnášeli „svůj“ hotel domů. Odměnou mi byla četná plnohodnot-ná setkání. Náměty, které z  toho vznikly, byly více než zajímavé: šestihrany, čtverce a  pravoúhelníky, celé dubové trámy a kotouče z velkých dutých stro-mů, vše pro příbytky divokých včel. Z toho vznikly i Flyerovy „Divoké včely slouží přírodě“.

V  obchodě jsou mé domky uznávané a  jsou zcela domyšlené. Existuje jen málo dobré literatu-ry a  na  několika stránkách se opakuje stále totéž. Z toho důvodu bych ráda získala od čtenářek a čte-nářů Schweizerische Bienen-Zeitung jejich bohaté zkušenosti s divokými včelami: Jaké tvary už vyrábí-

te? Jsou takové, které se zvlášť osvědčily nebo které působí opticky jedinečně? Jaké výplňové materiály jsou osídlovány hned, které později nebo které vůbec ne? Prosím, dejte mi zprávu o vašem včelím dom-ku. Ráda bych vaše snímky soustředila a vytvořila na webové stránce www.vdrb.ch galerii k inspiraci. Snímky mi, prosím, posílejte na rijalu@bluewin.ch

Ráda bych přidala vaše příspěvky ke  svým zku-šenostem, pokyny k výběru a stavbě jednoduchých domků. Jsme velký, zajímavý kolektiv, který má možnosti na toto téma vyměnit a soustředit množ-ství obrázků.

Přeložil: Ing. Ferdinand SCHENK

Domek v konstrukci, Wasen.

Souhrn: Octomilka Drosophila suzukii je nepřítel, který k nám doputoval až z Asie. Je to škůdce s velmi širokým spektrem hostitelů a vysokým potenciálem šíření. Jaké problémy způsobuje ovocnářům a vina-řům, ale i včelařům, vysvětluje Dr. Klaus Wallner.

Pěstitelé ovoce a  vinaři v  Německu bijí na  po-plach. Loňský rok zaznamenaly některé pěstitelské oblasti rozsáhlé škody způsobené touto octomilkou a zemědělským provozům v zemi přibývají starosti o budoucnost.

Asijská octomilkaNová výzva pro ovocnáře a včelaře

(Dr. Klaus Wallner; ADIZ•die Biene•Imkerfreund, 2015, č. 6, str. 7–8)

83

Otázky a souvislosti Čím je škůdce z Asie tak nebezpečný? Proč je dia-

gnóza a boj s ním tak obtížný? Čím se liší od jiných škůdců, které už v ovocnářství známe?

Při bližším zkoumání nacházíme pozoruhodnou podobnost s  varroázou, která nám už po  desítky let ztrpčuje život. Asijská octomilka (Drosophila suzukii) byla do  Evropy zavlečena ze své původní oblasti rozšíření patrně spolu s importovaným ovo-cem. Od roku 2013 útočí také na velkou část důleži-tých pěstitelských oblastí v Německu. Nezadržitelně se šíří (stejně jako varroáza z Asie) do oblastí, kde nemá žádného přirozeného nepřítele a může se zde nerušeně rozmnožovat. Ovocnářství zažívá nyní to-též, co před třiceti lety včelařství, které s varroázou musí bojovat dodnes.

Dobře chráněné rozmnožováníNa  rozdíl od  domácí octomilky, kterou známe

jako obtížný hmyz v  kuchyni nebo na  přezrálém

spadaném ovoci, a která je odkázaná na již poško-zené nebo natlučené ovoce, asijská octomilka si umí sama bez problémů obstarat přístup k ovocné dužině. Svým pilovitým kladélkem umí rozříznout zdravé zralé ovoce a pod slupku ukryje vajíčka. Do-růstající larva pak dýchá dvěma nepatrnými dýcha-cími trubicemi, které jako šnorchl vyčnívají z ovoce. Po vylíhnutí se živí dužinou uvnitř plodu, z něhož vyteče šťáva a začne se kazit.

U roztoče varroázy probíhá rozmnožování v za-víčkovaném plodu, octomilka se rozmnožuje v na-padeném ovoci. Při výběru druhu ovoce je octo-milka velmi flexibilní a  navíc i  extrémně úspěšná v  počtu svých potomků. V  našich klimatických podmínkách je to odhadem asi osm až deset gene-rací ročně, přičemž jedna samička naklade až 400 vajíček. Prudká rychlost množení dalece převyšuje schopnosti roztoče varroázy.

Obtížná likvidaceRozmnožovací schopnosti asijské octomilky vel-

mi ztěžují její likvidaci. Pokud je ovoce již napa-deno, je na  jakýkoliv boj pozdě. Neexistuje zatím žádná účinná látka, která by vývoj larev v ovoci za-stavila. Ovocnářství by potřebovalo podobný účin-ný mechanismus, jakým je pro nás včelaře kyselina mravenčí, s účinkem pronikání skrz slupku. I kdyby se taková látka našla, nastal by problém s  reziduí. Ovoce (bobuloviny, peckovice a  některé odrůdy červeného vína) totiž octomilka napadá krátce před sklizní.

Hodila by se tedy přesná prognóza okamžiku na-padení. Ovocnáři musí začít s  likvidací ještě před nakladením vajíček a  zabránit tak masívnímu na-padení. Bohužel máme dosud jen velmi úzký výběr účinných látek.

Samičku asijské octomilky jen těžko rozlišíme od do-mácího druhu, ale samečky poznáme podle černě teč-kovaných křídel.

Foto: Státní vinařský ústav Freiburg

Nálet asijské octomilky na hrozen vína.Foto: Egon Zuberer

84

Problém reziduíAsijská octomilka podobně jako roztoč varroázy

má období žravosti, po němž teprve začne s klade-ním vajíček. Octomilka dává přednost kvasinkám, které jsou všude na listech a plodech, pomocníkem v boji jsou nám proto hlavně požerové jedy. Velkým problémem je, že asijské octomilky nenapadají ovo-ce v určitých termínech, nýbrž průběžně v dlouhém časovém období. Ovocnáři by tedy potřebovali pří-pravky s  dlouhotrvajícím účinkem, které by pak v době sklizně měly pokud možno beze stopy zmi-zet, aby nevznikaly problémy s reziduí. To je dosud tvrdý oříšek. Druhým problémem je rezistence vůči použitým účinným látkám, kterou momentálně za-žíváme s přípravkem Bayvarol.

Nebezpečí pro včely Některé prozatím povolené přípravky jsou zařaze-

ny mezi nebezpečné pro včely – až na jednu výjim-ku v případě naléhavé potřeby pro červené odrůdy vinné révy. Podle vyhlášky o ochraně včel jsou za-kázány postřiky ploch, na které létají včely. Jedná se

o pozdní květy na keřích s bobulemi nebo na ovoc-ných stromech, kvetoucí podrost, porosty produku-jící medovici nebo místa náletu včel na poškozené ovoce. Je důležité, aby byli ovocnáři upozorněni, kdy a proč létají včely na plochy s ovocnými stromy a jak to poznají. Jen tak lze zabránit otravám včel.

Problém zvaný červený medOvocná šťáva zralých plodů nebo bobulí není

dostatečně bohatá na cukr, aby byla atraktivní pro včely. To se může změnit při vhodných povětrnost-ních podmínkách, kdy se zahušťuje ovocná šťáva vytékající z poškozených plodů. Tento jev se vysky-tuje u třešní, vinných hroznů nebo u přezrálých mi-rabelek a u spadaného ovoce (např. hrušky). Zvláště nápadné to bylo minulý rok, kdy v červenci včelstva náhle začala plnit medníky červenou ovocnou šťá-vou. Příčinou bylo nalétání včel na přezrálé popras-kané nebo jinak poškozené třešně, možná již násle-dek poškození plodů asijskou octomilkou. Je dost dobře možné, že se tato situace může v budoucnu opakovat.

Hledání alternativDosud nedokážeme odhadnout, jak se asijská

octomilka přizpůsobí našim podmínkám a jak velké škody z dlouhodobého hlediska hrozí, ale zřejmě se změní systém pěstování ovoce. Bobuloviny (maliny, ostružiny, borůvky a  bezinky) budeme asi muset pěstovat pouze pod ochrannými sítěmi, stejně jako značně ohrožené třešně. Nadcházející roky budou proto pro všechny zúčastněné bohužel velmi napí-navé.

Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ

V  místě nakladených vajíček vytéká šťáva z  kuličky hroznu chrupky červené.

Foto: Hansjörg Stücklin

Samička klade svým pilovitým ústrojím vajíčka pod slupku. Pod lupou spatříme vyčnívající dlouhé dýcha-cí trubice.

Foto: Státní vinařský ústav Freiburg

Bobule neošetřeného hroznu odrů-dy burgundského, který je napaden asijskou octomilkou. 

Foto: Egon Zuberer

85

Souhrn: Masivní chov čmeláků za účelem opylení způsobil rozšíření evropského druhu i do těch částí světa, kde není původní a kde začíná vytlačovat pů-vodní místní druhy čmeláků.

Čmeláci patří mezi blanokřídlý hmyz (Hymenop-tera) do nadčeledi včely (Apoidea). Jsou tedy blízký-mi příbuznými včel a stejně jako ony trpí změnami životního prostředí. Dave Goulson (na  fotografii) popisuje ve  svém příspěvku, co znamená průmys-lový chov čmeláků pro včely i pro samotné čmeláky.

Málokdo ví, že téměř každé rajské jablíčko, které sníme, je opylováno čmelákem. A nejsou to ledaja-cí čmeláci, nýbrž Bombus terrestris, evropský druh, který hromadně chováme s továrnách a exportuje-me do celého světa.

Objev „zlaté žíly“Tento obchod začal v osmdesátých letech minu-

lého století. Veterinář zabývající se výzkumem čme-láků Dr. Roland de Jonghe z Belgie tehdy objevil, že kolonie čmeláků ve  skleníku vykazují pozoruhod-

Mírové soužití?Vznik a nárůst průmyslového chovu čmeláků

(Dave Goulson; ADIZ•die Biene•Imkerfreund, 2015, č. 6, str. 20–21)

Vnitřek komerčního čmeláčího včelstva. Foto: Dave Goulson

Domácí jihoamerický druh čmeláka je kvůli invazi evropských čmeláků před vyhynutím.

Čmeláci jsou zvláště užiteční kvůli vi-bračnímu opylení rajčat.

Foto: Mace Vaughan

86

nou úspěšnost v opylení kvetoucích keříčků rajčat. Některé kulturní rostliny jako rajčata nebo papri-ky potřebují totiž „vibrační opylení“. Tyčinky těch-to rostlin vypadají jako obrácená pepřenka a musí se s  nimi zatřást, aby se pyl vysypal. Čmeláci jsou tedy zvláště vhodnými opylovači. Uchopí tyčinku do svých čelistí a vytváří přitom křídelními svaly vi-brace těla i květu, zatímco současně zachycují pada-jící pyl. Až do tohoto objevu byla rajčata ve sklení-cích opylována ručně. Několik pracovníků, většinou studentů, třikrát týdně procházeli cestičkou mezi keříky a tyčí rozkmitávali květy. De Jonghe pocho-pil, že našel zlatou žílu a zahájil produkci čmeláků na prodej.

VýhodyO třicet let později už díky tomuto nápadu vlast-

nil velkou firmu. Obrovské továrny, ročně produku-jící miliony čmeláků, vyrostly hlavně v Belgii a Ni-zozemí. Používají se nejen při pěstování rajčat nebo okurek, paprik a  lilku, ale i  u  plodů jako je rybíz a  jahody, zčásti i na venkovních plochách. Jedinou výjimku tvoří Austrálie, kde čmeláci nežijí a  jejich dovoz je zakázán.

Využití čmeláků k opylení přináší ale vedle hos-podářského významu i  výhody pro životní pro-středí! Protože je úroda ovoce a zeleniny odkázána na čmeláky, používají producenti méně insekticidů – přinejmenším v  době, když rostliny kvetou. To vede k menší spotřebě pesticidů a pro spotřebitele to znamená zdravější potraviny.

Stinné stránky Nevýhody této produkce ovšem převažují. Ob-

rovské haly pro chov čmeláků musejí být osvětleny a vytápěny. Kolonie čmeláků se dopravují v jedno-rázových obalech z plastu, polystyrénu nebo lepen-ky na míle daleko. To vše pro životní prostředí není dobré.

Ale největším problémem je zavlečení čmeláků do zemí, kde nejsou původním druhem. Čmeláci se samozřejmě nemohou omezit jen na skleníky, nýbrž zalétají i do volné přírody nebo jsou dokonce záměr-ně vypouštěni. V Japonsku, Chile a Argentině už se evropský Bombus terrestris vyskytuje ve  velkém. V  Japonsku začíná konkurovat domácím druhům. Některé původní druhy jsou jasně na ústupu nebo se kříží s evropskými druhy. Do Jižní Ameriky zavlekli evropští čmeláci především dvě nemoci: Apicystic bombi a Crithidia bombi, vůči nimž nemají domácí druhy protilátky. V jižní části jihoamerického konti-nentu noví vetřelci domácí čmeláky téměř vyhubili. Nádherný andský čmelák Bombus dalbomii, jeden z největších druhů na světě, je následkem rozšíření evropských čmeláků a jejich nemocí ohrožen vyhy-nutím. Celé to připomíná strašlivé pohromy, kterým byli vystaveni původní obyvatelé Ameriky přícho-dem Evropanů před zhruba pěti sty lety, z nichž se nikdy nevzpamatovali.

Vážný nárůst ohroženíHlavní úlohou průmyslové produkce čmeláků je

chov zdravé populace bez nemocí. Výživu čmeláků tvoří tisíce kilogramů pylu, který pochází od včela-řů z  celé Evropy a  představuje velký zdroj nákazy. Některé nemoci včel jako je DWV (virus deformo-vaných křídel) a Nosema ceranae napadají i čmeláky. Zainteresované firmy dělají hodně pro to, aby ne-mocem zabránily. Vyvinuly například metodu ste-rilizace pylu, která nesnižuje jeho nutriční hodnotu, avšak nebyla zcela úspěšná. Nejnovější nezávislé vý-zkumy kolonií čmeláků z roku 2012 ukazují, že 77 % hnízd je nakaženo minimálně jednou mikrobiální nemocí. Celkem bylo prokázáno pět různých nemo-cí (A. bombi, DWV, C. bombi, N. ceranae a N. bom-bi). Vývoz stovek tisíců kolonií čmeláků do celého světa je efektivní způsob masového šíření nemocí včel, což bohužel příslušné úřady a politici zcela ig-norují.

Včely potřebují naši pomocDivoké včely na  celém světě bojují proti stejné-

mu nebezpečí jako včely chované včelaři: úbytek míst vhodných k usazování včelstev, úbytek zdrojů potravy, jednostranná nabídka potravy s hromadně kvetoucími monokulturami, chronické zatížení ag-rochemií a infekce vyvolané nepůvodními zárodky nemocí a  parazity, které rozšířil člověk. Uděláme dobře, když se budeme lépe starat o  tyto tvoreč-ky, kteří po  tisíciletí opylují naše kulturní rostliny a nyní potřebují naši pomoc.

Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ

87

Snůškové rostliny a počasíMonitoring doby kvetení v Německu přináší důležité poznatky

(Dr. Christoph Otten; Imkerfreund/Biene, 2015, č. 3, str. 18–19)

Souhrn: V  sousedním Německu existuje inter-netová databanka, do  které mohou včelaři např. prostřednictvím chytrých telefonů vkládat údaje o kvetení jednotlivých rostlin. Zajímavé je zjištění, že časný nástup snůšky možná souvisí se zvýšenými zimními ztrátami včelstev v následující zimě.

Kdy vykvétá líska a  kdy řepka? Dr.  Christoph Otten vysvětluje, proč je důležitá evidence doby kvetení snůškových rostlin.

První hřejivé sluneční paprsky se dotknou česna a  bezpečí úlu začnou opouštět nejprve jednotlivé včely, brzy následované svými družkami ve  stále větším počtu. Startují na krátké prolety do krajiny, která je ještě místy pokrytá sněhem.

Začíná snůškový rok Včely využívají první teplejší den k  očistnému

proletu. Ale nejen to. Dlouhé týdny zůstávaly v úle, vzájemně se chránily a  zahřívaly, mnohdy začala matka zase klást vajíčka. Teď potřebují líhnoucí se larvy krmnou kašičku bohatou na  bílkoviny. Není tedy divu, že zanedlouho se dělnice vracejí obtěžka-né žlutozeleným pylem z lísky.

Nabídka potravy je ještě všechno jiné, než hojná a zlepší se až během následujících týdnů. První po-travu poskytují líska, vrba jíva, později pampeliška, ovocné stromy a řepka a v průběhu roku přibudou další zdroje nektaru a pylu. Tyto včely zimu přeži-ly, bohužel asi čtvrtina všech včelstev v Německu se podle prognóz už jara nedočká. Vysoké zimní ztráty jsme očekávali už vloni, kdy pěkné počasí zahájilo včelařskou sezónu zvláště brzy.

Jak ještě lépe poznat souvislostiSledování snůšky pomocí mechanických a  elek-

tronických vah a pravidelné zjišťování zimních ztrát naznačuje několik posledních let souvislost časného začátku snůšky a  zvýšených zimních ztrát v násle-dujícím roce.

Vedle automaticky měřitelného výnosu systémem „TrachtNets“ mohou dodávat důležité informace o vývoji včelstev ve  spojitosti s počasím i  sledová-ní doby kvetení hlavních snůškových rostlin v prů-běhu roku. Německá povětrnostní služba eviduje už mnoho let termíny kvetení různých rostlin, ale

nezahrnuje všechny důležité zdroje nektaru a pylu. Proto zavedlo odborné včelařské středisko v Maye-nu a  zemědělská meteorologická služba v  Porýní-Vestfálsku celoněmecký monitoring fází kvetení. Včelaři a ostatní milovníci přírody byli vyzváni, aby svá pozorování doby kvetení hlavních snůškových rostlin vkládali do  internetové databanky (viz pře-hled snůškových rostlin v rámečku). Zaznamenávají se tam začátky kvetení a/nebo hlavní doba kvetení. Malý obrazový lexikon, který si uživatel rozklikne, pomáhá v odhadu stadií kvetení rostlin. Ještě lépe to jde s chytrým telefonem, s nímž se mohou přenášet pozorování přímo z přírody.

Přesnější prognózy jsou možnéJednotlivá hlášení se ihned objeví na  internetu

a  mohou být vyvolána různými volbami. Systém vyhledá automaticky nejbližší stanici zemědělské meteorologické služby nebo německé povětrnostní služby a údaje pozorovatelů se s nimi propojí, takže díky velkému počtu hlášení lze odhadnout klima-tické podmínky růstu různých snůškových rostlin v různých regionech. Tímto způsobem se vytvářejí střednědobé prognostické modely začátku kvete-ní snůškových rostlin a  včelaři získávají spolehlivé informace. Díky včasným výstražným ukazatelům mohou na  základě fenologických a  meteorologic-kých údajů odhadnout průběh vývoje včelstev a tu-díž i varroázy.

V prvních třech letech pozorování bylo do data-banky vloženo celkem asi 3 500 sledovaných hodnot pro osmnáct vybraných druhů snůškových rostlin. Už srovnáním těchto tří let se ukázaly velké rozdí-ly v průběhu snůšky. Zatímco v letech 2013 a 2014 hlášení o  kvetení lísky spadají do  prvních dvou lednových týdnů, v roce 2012 vykvetla až mnohem později.

Hlášení o kvetení vrby jívy přicházela v roce 2014 hlavně v prvním březnovém týdnu, v roce 2012 asi v polovině března a v roce 2013 až v první polovině dubna. Rozhodující pro vývoj včelstev v roce 2014 byl velmi časný začátek kvetení řepkových polí, již koncem března a  začátkem dubna nacházely vče-ly množství nektaru a  pylu. Podle shromážděných údajů to bylo v obou předchozích letech možné až o měsíc později.

ROSTLINY

88

Můžete pomáhat!Počet došlých hlášení stále ještě nestačí pro přes-

né odhady. Zvláště pro sledování regionálních roz-dílů potřebujeme vyšší četnost hlášení. Proto začně-te hned: www.bienenkunde.rlp.de (pod odkazem monitoring fáze kvetení najdete všechny důležité informace).

Díky souhře zde představeného systému eviden-ce s hlášeními o době kvetení od včelařů a dalších zájemců bude možné zlepšovat hodnocení a  po-pis průběhu snůšky v  jednotlivých letech a  odha-dovat její vliv na  včelstva tím, že se propracujeme k prognózám zimních ztrát včel.

Poděkování patří mnoha pozorovatelům a posky-tovatelům hlášení z přírody a zvláště Dr. Köhlerovi a  jeho týmu ze zemědělské meteorologické služby v Porýní-Vestfálsku za zavedení evidenčních a ana-lytických nástrojů.

Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ

89

Jak porozumět včelímu bzukotu za pomoci technologie Arnia

(William Blomstedt; American Bee Journal, 2014, str. 1101–1104)

Souhrn: Arnia je zařízení s vestavěným mikrofo-nem, které lze zabudovat do úlu a které pak vzorky zvuků z úlu přenáší prostřednictvím GSM modemu na zvolený internetový portál k dalším analýzám. Je tak možné odhalit např. bezmatečnost včelstva nebo začátek rojení.

Bzukot je jedním ze základních charakteristic-kých rysů včel, projevem tak výrazným, že se tento pojem začal používat v  přeneseném slova smyslu jako označení pro situace, spojené se zaneprázdně-ností nebo vzrušením. Tento lingvistický přeskok můžete lépe pochopit, když sedíte na rozkvetlé lou-ce. Pozadí za zpěvem ptáků a šuměním větru je čas-to podbarveno tlumeným hukotem pracujících včel. Bzučení jednotlivých včel je slyšet jen tehdy, když včela proletí kolem vás, ale jakmile odlétne na další květy, její bzukot zanikne v symfonii letního odpo-ledne.

Není jisté, kdy si včelaři začali poprvé všímat růz-ných druhů bzukotu, vydávaných včelstvem. Ale bylo to zřejmě poté, co byly včely zpola domestiková-ny a lidé měli k jejich hnízdu lepší přístup. Bzukot je tvořen chvěním zadečku včely anebo pohyby křídel

při letu nebo větrání. Když pracujete se včelami, je tento nepřetržitý bzukot vaším stálým průvodcem. V roce 1964 popsal výzkumník Adrian Wenner, že včelstvo vydává minimálně deset různých zvuků. Několik nejvýraznějších lze snadno rozpoznat – zahučení, které se ozve, když do  včelstva fouknete kouř, anebo zoufalý, falešný zvuk, který uvítá vče-laře, když otevře bezmatečné včelstvo. Směs dalších zvuků je pro naše ucho příliš těžko rozlišitelná.

První výzkumy včelích zvuků se datují do  roku 1950, kdy Eddie Woods, zvukař z BBC, dal dohro-mady svůj dokonalý sluch a zájem o včelaření. Vši-ml si, že když je zdravé včelstvo vyrušeno poklepá-ním na stěnu úlu, odpoví prudkým, o půltón vyšším zabzučením. Můžete to i  několikrát opakovat se stejným výsledkem. Woods byl přesvědčen, že tento zvuk znamená přítomnost kladoucí matky. Pokud se po poklepání ozve netečný, zvolna klesající zvuk, znamená to, že je něco špatně a měli byste včelstvo zkontrolovat.

Woods dobře znal akustický jev, nazývaný „feno-mén koktejlové párty“ - schopnost lidského mozku soustředit se na  jediný hovor v  hlučné místnosti (anebo zaslechnout v  davu své jméno). Když na-

TECHNIKA, RADY

Trojrozměrné zobrazení ideální škály zvuků, popsané Woodsem, v průbě-hu 21 dní. V reálných podmínkách není zvuková škála tak čistá a výrazná.

Graf z Woodsova článku v časopi-se  Nature, 1959. Na  ose Y je síla zvuku, na ose X je jeho frekvence. Vrchol trylkování před rojením je menší a dobře oddělený od běžného šumu.

90

slouchal u úlů, slyšel tón, který se pohyboval mezi A a C# (225–285 Hz) a všiml si, že zvuk s časem stále sílí. Pokud tento zvuk ustal, do jednoho nebo dvou dní se včelstvo vyrojilo. Woods usoudil, že zdrojem tohoto zvuku byly 4,5–6 dní staré mladušky. Uváděl pro to tyto důvody:

V normálním včelstvu je kolem 4000 mladušek, z nichž se část stará o plod, další o matku. Když se včelstvo rozhodne vyrojit, nejprve přestane krmit matku, aby se snížila její hmotnost a byla schopná letu. Matka také přestane klást vajíčka, postupem času se snižuje množství larev, o které je potřeba pe-čovat a  mladuškám postupně ubývá práce. Woods předpokládal, že mladušky potřebují stále vydávat energii, takže namísto toho větrají. Specifická frek-vence zvuku je důsledkem tělesné stavby mladušek. Letící včely vydávají jiné zvuky než včely, které vět-rají (protože větrající včely jsou usazeny na plástech) a  mladší včely vydávají zvuky o  jiné frekvenci než starší včely díky odlišné stavbě těla – křídla získají pevnost až devátý den po vylíhnutí. Woods vytvořil následující odhad základních frekvencí:

285 Hz – větrání 4 – ½denních včel250 Hz – létající dospělé včely, starší 9 dnů225 Hz – větrání šestidenních včel190 Hz – větrání dospělých včel (starších 9 dnů)Pokud měříte zvuky uvnitř úlu, kde nejsou pří-

tomny létající včely, je možné analyzovat frekvenční pásmo mezi 225 a 285 Hz a podle toho zjistit, kolik mladušek větrá. Větrání nutně neznamená, že do-jde k rojení, ale signalizuje, že matka přestala klást. Woods prohlašoval, že analýzou zvuku lze zjistit rojení až tři týdny dopředu, to znamená deset dnů předtím, než včely začnou budovat matečníky.

Protože tento zvuk vydávají jen 2 % včel, které „přestaly být věrné svému včelstvu“, není pro lidské

ucho prakticky slyšitelný. Aby bylo možné odfilt-rovat ostatní zvuky a  zaměřit se jen na  určité fre-kvence, patentoval si Woods v  roce 1964 zařízení jménem Apidictor. Toto zařízení využívalo jedno-duchý frekvenční filtr, který ztlumil všechno kromě „trylkování“ mladušek před rojením. Woods byl přesvědčen, že toto zařízení může být dobré hlavně pro komerční včelaře, kteří chtějí snížit náklady, a že eliminuje 90 % násilného a zbytečného vyrušování včelstev. Apidictor se nikdy v komerční sféře neujal, po celém světě se prodalo pouze 300 přístrojů. Ale Rex Boys, kteří zdědili Woodsovy zápisky, prohlašo-vali, že včelaři, kteří zvládli používání Apidictoru, si ho velmi pochvalovali.

Další audio experimenty, které provedl koncem osmdesátých let Howard Kerr v Oak Ridge, využí-valy frekvenci mávání křídel k rozlišení evropských a afrikanizovaných včel. Když afrikanizované včely migrovaly na sever k hranici Spojených států, Kerr se dozvěděl o  pozorování jednoho venezuelského vědce, který si všiml, že bzukot evropských včel se znatelně liší od  bzukotu včel afrikanizovaných. Kerr si patentoval svoje zařízení a tvrdil, že evrop-ská včela vydává nejsilnější zvuk v rozmezí 210–240 Hz, zatímco pro afrikanizovanou včelu jsou typické frekvence 260–290 Hz. Určitě skvělá teorie, ale když se včely začaly mezi sebou křížit, dovedlo zařízení rozeznat už jen dva extrémy – čistě evropskou vče-lu a čistě africkou. Tuto informaci byste pravděpo-dobně získali i tehdy, kdybyste si udělali procházku po včelnici a strkali do úlů mikrofon.

Myšlenka na využití akustické analýzy znovu oži-la v poslední době, když začala být dostupná menší a  levnější elektronická zařízení s vyšším výkonem, která umožňují soustavné zaznamenávání a analýzu sonogramů. Možnosti jsou ohromné: včela teoretic-

Technický nákres (schéma zapojení) Woodsova Apidictoru.

91

Zařízení Arnia, obsahující mikrofon a další senzory.

Toto zařízení je na vnější straně úlu připojeno k černé krabičce a ode-sílá informace prostřednictvím GSM. Napravo samovylévací srážko-měr.

ky vyluzuje jiný zvuk, když přijímá potravu, když větrá, nebo když je napadena roztočem Varroa či virem a hukot včelstva je směsí všech těchto zvuků. Analýzou záznamu by mělo být možné zjistit, ko-lik včel vydává určitý typ zvuku. Budou-li včelaři a vědci vyzbrojeni správným zařízením a sadou al-goritmů, budou moci umístit do úlu mikrofon, za-znamenat bzukot a zjistit, co včely trápí.

Na této hádance pracuje v současné době několik skupin, ale dvě z nich stojí za zmínku – Arnia a Bee Alert Technology. Arnia je britská společnost, kte-rou založili manželé Hew a Sandra Evensovi; Hew je vystudovaný elektroinženýr a Sandra je bioložka. Jejich produkt je podobný jiným „chytrým úlům“, o kterých jsem psal v American Bee Journal v čer-venci 2014 – je to systém čidel (pro zvuk, teplotu

a  vlhkost), připojený na  mobilní (GSM) síť, která posílá informace na webové rozhraní. Včelař se buď může přihlásit na webovou stránku, nebo si nastaví řadu upozornění prostřednictvím SMS nebo e-mai-lu (např. upozornění, že je plný medník, že včelstvo trpí extrémy počasí, nebo že nemá matku). Zařízení je malá černá krabička, která se dá umístit dovnitř do  úlu, například připevnit na  rámek s  přepážkou nebo na  přední stěnu úlu nad česno. Je napájeno čtyřmi AAA bateriemi a přenáší data na uživatelské rozhraní přes výstupní rozhraní. Systém může také komunikovat s úlovou váhou nebo se samovyléva-cím srážkoměrem, anebo poslat zprávu, když dojde k poruše.

Arnia se od ostatních chytrých zařízení liší svým zaměřením na akustiku úlu – tento systém je navr-

92

žen tak, aby integroval zvuk úlu se signály z dalších senzorů. Zatímco u produktů Woodse a Kerra bylo třeba, aby včelař umístil do  úlu mikrofon, Arnia má mikrofon už zabudovaný uvnitř společně s dal-šími senzory. Jedním z úskalí je sklon včel okusovat cizí předměty v úle a potahovat je propolisem, což tlumí důležité zvuky. Když ale mikrofon v úle uza-vřete a  chráníte membránou, která vibruje a  pře-náší zvuk, dokáže Arnia zvuky v úle spolehlivě za-znamenávat.

Podle zvuku je Arnia schopna detekovat, že včel-stvo přišlo o matku, nebo že se připravuje na rojení. Další analýzy už jsou daleko složitější. Dr. Evens mi napsal: „Čím víc se analýza zvuku zdokonaluje, tím menší jsou naše ambice, protože si čím dál víc uvě-domujeme, jak je tento úkol obtížný.“ Místo toho, aby nám analýza zvuků okamžitě odkryla různé jednoznačně rozpoznatelné stavy včelstva, odhali-la nám obrovskou směsici dat, ve které jsou ukryty odpovědi, ale je obtížné je tam rozeznat. Nejenže mají jednotlivá včelstva nebo poddruhy různé „pří-zvuky“, ale mají i odlišnou „řeč“. Vliv má také typ úlu a  umístění mikrofonu. Problém nastává, když se pokusíte vytvořit spolehlivý algoritmus, který by

byl schopen tohle všechno zachytit a  záznam ana-lyzovat, aniž by ho předtím bylo potřeba doladit. V  rozpoznávání a  analýze vzorců je lidský mozek stále podstatně lepší než počítač, ale zjevně nedoká-že pracovat v potřebném rozsahu.

„Ale zároveň nás nadchl potenciál tohoto množ-ství informací, které jsou ve  zvuku obsaženy,“ po-kračuje Dr. Evens. Arnia už má předběžné výsledky v úspěšné detekci varroázy a nosemózy, a  to nejde o jednoduché problémy. Velkou výzvou zůstává vy-hodnocení míry napadení. Evensovi spolupracují s několika odborníky na analýzu zvuku, aby vytvo-řili algoritmus pro spolehlivou předpověď rojení a vyhodnocení zdravotního stavu včel. Jsou ve spo-jení i s vědci z University of Nottingham, kterým byl nedávno poskytnut velký grant na výzkum vibrací v úle, což je oblast, která má s analýzou zvuku mno-ho společného.

Arnia má ještě jeden velký cíl – spustit rozsáh-lý projekt, jehož cílem je monitoring tisíců včelstev po celé Evropské unii a USA. Všechna získaná data budou volně přístupná všem vědcům, zabývajícím se včelami. Nyní Arnia sdílí svá data s Bee Informed Partnership. Vědci také využívají detektory Arnia

Záznam teploty a zvuku, pořízený pomocí Arnia. Je na něm vidět přehřátí včel během převozu. V plodovém hnízdě byla zpočátku stabilní teplota, ale během dvouhodinového převozu teplota prudce stoupla a včelstvo uhynulo. Nyní už je součástí zařízení i okamžité upozornění na přehřátí převáženého včelstva.

Graf, na němž je vidět hmotnost úlu, zvuk větrání a zvuk letu. Hmotnost se zvyšuje přes den, společně s inten-zitou zvuku letu a klesá přes noc, když včely větrají.

93

ke sledování čmeláků. Na rozdíl od včel si čmeláci nepředávají informace o zdroji potravy pomocí os-mičkového tance - jedinec, který najde dobrý zdroj snůšky se „vzruší“ a přitom vydává dobře slyšitelný zvuk. Zařízení je také spojeno s úlovými váhami pro čmeláčí hnízda pro použití ve výzkumných projek-tech.

Technologie Arnia byla původně zacílena na drobné a hobby včelaření, ale díky vysoké rozli-šovací schopnosti je vhodná i pro vědecký výzkum včel. Ve  Spojených státech se dá zařízení koupit přímo od  společnosti Arnia a  dodává se do  dvou týdnů. Přesná cena na jeden úl záleží na počtu úlů, na  poplatcích za  dopravu a  na  výši daní, ale měla by se pohybovat mezi 100 a 200 dolary. Dr. Evens věří, že akustická analýza bude jednou všeobecně rozšířená a že jednoduché měření zvuku je jedno-značně užitečné. Už teď je možné analýzou zvuku snadno zjistit, že je včelstvo bez matky, a to včelaři značně ulehčí práci. Se zdokonalováním algoritmů bude v úle možné identifikovat daleko více problé-mů. Budoucnost vypadá slibně.

Dalším mocným hráčem v  akustické analýze je Bee Alert Technology, vedená Jerrym Bromenshen-kem, výzkumníkem z University of Montana, nyní už v penzi. Je znám svým prosazováním konceptu CCD (Colony Collapse Disorder) i  kontroverzní studií, ve  které tento problém „vyřešil“. Je proslu-lý také jako jeden z  hlavních technologických gu-ruů v oblasti výzkumu včel – posledních dvacet let pracoval na akustické analýze a detekoval nášlapné miny za  pomoci včel (a  za  pomoci LIDAR lase-rů), zabýval se RFID sledováním, „chytrými úly“ a ochranou úlů. Dr. Bromenshenk nebyl v součas-né době schopen svůj projekt komentovat, ale v září bude přítomen na  2nd International Workshop on Hive and Bee Monitoring (2. mezinárodní seminář na téma „monitoring úlů a včel“). Následovat bude zdokonalená, aktualizovaná verze jeho přenosného skeneru zvuku, která jistě zaujme komerční včelaře.

Více informací Arnii najdete na http://www. arnia.co.uk/

Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D.

Souhrn: Několik praktických rad pro sestavování nástavků svépomocí.

Langstrothův úl má jednoduchý design. Skládá se z jednoho až tří čtverhranných boxů, neboli nástav-ků, které tvoří základ úlu a na které se podle potřeby dají přidávat další nástavky, podle toho, jak se včel-stvo rozvíjí (obrázek 1). Většina včelařů používá úly ze dřeva. Jsou samozřejmě i  jiné možnosti – plast, např. polystyren, ale dřevo stále zůstává nejoblíbe-nějším materiálem pro stavbu úlů.

Životnost úlu (ne včelstva, nebo včel, ale úlu, ve kterém žijí) je závislá na tom, jak důkladně jsou zhotoveny nástavky, dno, víko a rámky. Včelařům se tedy vyplatí investovat čas a  energii a  součásti úlu vyrobit hned napoprvé správně. V tomto článku se s vámi podělím o některé důležité body, které byste

měli mít na  paměti, když sestavujete dřevěné ná-stavky a na konec přidám obrazový návod, ve kte-rém popíšu výrobu nástavků krok za krokem.

Voda: největší nepřítel dřevěných nástavků

Všechny dřevěné nástavky nakonec ztrouchniví a rozpadnou se, což je důsledek toho, že je dřevo vy-staveno vodě a mikroorganismům. Nástavky vedou nerovný boj s časem, který nevyhnutelně končí tím, že přestanou být použitelné a  funkční. Rozpadání nástavků nemohou včelaři zabránit, ale mohou ho zpomalit, když budou mít na paměti několik důle-žitých zásad.

1. Používejte dřevo odolné proti hnilobě. Každé dřevo má jinou strukturu. Oblíbeným dřevem pro výrobu nástavků je borovice. Obvykle je lehká, lev-ná a dobře se opracovává. Viděl jsem také nástavky zhotovené ze smrku nebo cedru. Některé dřevo, jako například ze starých cypřišů, odolává hnilobě, za-tímco jiné hnije při prvním setkání s vlhkostí. Žádné dřevo není dokonale odolné proti vodě a proti mik-roorganismům, jejichž růst voda podporuje, ale když použijete dřevo odolné proti vlhkosti, jako je cypřiš, určitě prodloužíte životnost nástavků. Dřevo, odo-lávající hnilobě bývá těžko k sehnání a bývá drahé. I přesto by měli včelaři zvážit jeho použití k výrobě nástavků, protože se výrazně zvýší jejich životnost. Existuje několik výrobců včelařského vybavení, kteří se specializují na výrobu včelařského vybavení z cy-přiše a dalších druhů dřeva, odolných proti hnilobě.

Výroba dřevěných nástavků(Jamie Ellis; American Bee Journal, listopad 2014, str. 1197–1202)

Obrázek 1 – správně sestavený ná-stavek.

94

2. Bedlivě si všímejte, jak jsou řešeny spoje. V te-sařině se jako spoj označuje místo, kde se stýkají dva kusy dřeva. Langstrothův nástavek má čtyři spoje, rohy. Ve spoji je spára, která běží po jeho celé délce. Spoje jsou místa, která jsou nejnáchylnější k poško-

zení vodou. Měli byste tedy dbát na to, abyste měli na nástavcích spoje s minimem spár a odhalených čelních ploch dřeva, protože obojí činí nástavek náchylný k poškození vodou. Podívejte se na spoje dvou vysokých nástavků na obrázcích 2 a 3. Na obou obrázcích je nástavek s rovným ozubovým spojem, ve kterém do sebe dvě stěny nástavku zapadají jako prsty na  sepnutých rukou. Rovný ozubový spoj se mírně liší od rybinového spoje, u kterého se „prsty“, zapadající do  sebe, na  koncích rozšiřují. Na  obou obrázcích je vidět také spojení na polodrážku, u kte-rého jedna strana nástavku těsně zapadá do zářezu ve druhé straně (zářez je vidět na obrázku 4). U spo-jení na polodrážku se dvě strany nástavku setkávají v jednoduché rovné linii, která leží pouze na jedné stěně nástavku. Na druhou stranu, u nástavku s ozu-bovými spoji vede spára cik-cak po obou spojených stěnách. Nikdy mi moc nešla matematika, ale tady je zřejmé, že u ozubového spoje je ve srovnání se spo-jem na polodrážku dvakrát až třikrát větší plocha, kterou je potřeba chránit před vlhkem.

Další nevýhodou ozubových spojů je velké množství čelních ploch, vystavených povětrnostním vlivům. Dřevo, získané ze stromů, je protkané vel-kým množstvím kanálků. Tyto kanálky běží po celé délce stromu a  slouží k  transportu živin. Tvoří ty-pickou kresbu, „vlákno“ dřeva. Dřevo se běžně řeže „po  vlákně“, neboli „po  letech“, aby bylo pevnější. Představte si například obyčejný stavební hranol. Než byl vyříznut ze stromu, ležel po  jeho délce. Je pevný, protože byl uříznut „po letech“, rovnoběžně se strukturou dřeva. Čtyři dlouhé strany jsou nejo-dolnější vůči vodě, běží rovnoběžně s vlákny, takže voda se do dřeva těžko vsakuje. Konce hranolu, tzv. „čela“, jsou naopak porézní, protože jsou zde příčně přeříznutá vlákna. Tyto dva konce jsou mnohem ná-

Obrázek 3 – boční stěny nástavku se spojem na polod-rážku (vpravo) a s ozubovým spojem (vlevo). Na boč-ní stěnu nástavku se spojem na  polodrážku nejsou potřeba hřebíky/vruty, ale je tu po celé délce spoje od-halená čelní plocha (proužek dřeva nalevo od spáry) a viditelná spára. Na ozubový spoj u nástavku vlevo je potřeba dalších pět hřebíků/vrutů, jsou zde další odhalené čelní plochy („kostičky“ dřeva mezi hřebíky) a dlouhá, viditelná spára (klikatá škvíra).

Obrázek 4 – pohled na vnitřní plochu čelní stěny vy-sokého nástavku se spojem na polodrážku. Všimněte si výřezu na levé straně desky. Boční stěna nástavku do tohoto výřezu přesně zapadá.

Obrázek 2 – čelní stěna nástavku se spojem na polod-rážku (vlevo) a s ozubovým spojem (vpravo). Všimně-te si, že na čelní stěnu nástavku s polodrážkovým spo-jem jsou potřeba jen čtyři vruty, nejsou tu odhalená čela ani odhalená spára. Na ploše nástavku s ozubo-vým spojem je jen na  této straně pět hřebíků (nebo vrutů), je tu pět odhalených čelních ploch („kostičky“ dřeva mezi hřebíky) a dlouhá odhalená spára (klikatá škvíra). Nástavek, spojený na polodrážku, je vyroben z cypřiše, nástavek s ozubovými spoji je z borovice.

95

chylnější k poškození vodou než boky hranolu. Pro-to koncové části hnijí jako první, jsou-li vystaveny povětrnostním vlivům.

Tyto koncové části, čela, najdeme i na dřevěných nástavcích, vzhledem k tomu, jak byly na pile uříz-nuty desky, ze kterých jsou stěny nástavků vyrobeny. Podívejte se ještě jednou na spoje na obrázcích 2 a 3. Všimněte si, že u spoje na polodrážku je ve srovnání s  ozubovým spojem daleko méně odhalených čel-ních ploch. Z toho plyne, že spoj na polodrážku se snáze chrání a pomaleji se rozpadá.

3. Zvlášť pečlivě chraňte spoje. To je snadné – po sestavení nástavku naneste na nechráněné části spojů (čela a spáry) vrstvu tmelu. Já sám na tmelu při ošetření spojů nešetřím. Ujistěte se, že na nástav-ky používáte netoxický tmel, určený k venkovnímu použití. Není nutné tmelit spoj i z vnitřní strany ná-stavku. To za vás udělají včely za pomoci propolisu. Tmel je relativně levný a je to tedy dobrá cesta, jak zvýšit životnost nástavků.

4. Je potřeba dřevo ošetřit proti hnilobě? Všech-ny stěny nástavků jsou náchylné k poškození vodou a mikroorganismy, stejně jako spoje. Mnoho včela-řů, hlavně komerčních, ošetřuje nástavky ochran-ným nátěrem, než je natírá barvou. Neměli byste ná-stavky vyrábět ze dřeva, které je ošetřeno proti hni-lobě už z výroby. Takové dřevo bývá často napuštěno látkami, které mohou být pro včely toxické. Místo toho byste měli na  nástavky použít nátěr, určený speciálně k ošetření úlů. Účinnou látkou je naftenát měďnatý (přípravky mají různé obchodní názvy). Tyto přípravky prodává mnoho obchodů se vče-lařskými potřebami. Většina včelařů, kteří ošetřují nástavky ještě před sestavením, namáčí celé části ná-stavků do velkého objemu ochranného prostředku. Jiní včelaři, kteří potřebují ošetřit jen malé množství nástavků, natírají ochranným nátěrem stěny.

Pokud myslíte, že musíte nástavky před sestave-ním a použitím ošetřit ochranným nátěrem, dopo-ručuji natřít jenom vnější stěny, horní a dolní vodo-rovné plochy a spoje. Tyto části se také natírají bar-vou, až nátěr zaschne, takže včely se s ochrannými látkami vůbec nedostanou do styku.

Existují i alternativy k přípravkům na bázi mědi. Vím o několika ochranných nátěrech, šetrných k pří-rodě. Přiznám se, že s nimi nemám moc zkušeností. Mohou stát za  vyzkoušení, ale než s  nimi ošetříte nástavky, je dobré informovat se u výrobce, nejsou-li toxické pro včely. Většinou však můžete ochranný nátěr vynechat, když použijete dřevo, odolné proti hnilobě, zatmelíte spoje a nástavky správně natřete.

5. Natřete nástavky barvou. Je to ten nejlepší způsob, jak prodloužit jejich životnost. Doporuču-ji natřít jen vnější stěny a horní a dolní vodorovné plochy, protože se na  nich může držet voda, když jsou nástavky naskládané na sobě. Není třeba natírat vnitřní strany.

Nástavky můžete natřít jakoukoliv barvou. Tra-diční barvou je bílá, pravděpodobně proto, že od-

ráží teplo. Ale nástavky nemusí být bílé, mohou mít jakoukoli barvu. Někteří včelaři dávají přednost tmavým barvám, protože tmavé úly se lépe schova-jí mezi stromy a v podrostu. Tmavá barva pomáhá včelstva zamaskovat a  schovat je před zvědavými pohledy. To je ale dobré jen tehdy, když nejsou úly vystaveny přímému slunci. Pokud na  úly většinu dne svítí slunce, nedoporučuji tmavé barvy. Ať už si zvolíte jakoukoli barvu, měli byste použít nátěr, kte-rý je určen k venkovnímu použití. Spousta včelařů zjistila, že barva se dá v potřebách pro kutily koupit levně, když se v  oddělení barev zeptáte, nemají-li na prodej nějakou předem namíchanou barvu. Ně-kteří tomu říkají „jejda!“ koupě, protože mnoho lidí vrátí koupenou barvu poté, co zjistí, že se jim nelíbí odstín (Jejda!). Předpokladem pro takový nákup je, že nebudete příliš vybíraví, co se týká odstínu.

Přestože to přímo nesouvisí s vlhkostí, ještě bych rád krátce upozornil na  další hrozbu pro dřevěné nástavky – na hmyzí škůdce. Sem patří někteří mra-venci, termiti, a dokonce i zavíječi. Ošetření a nátěr nástavků je pomůže před těmito škůdci ochránit. Mnoho včelařů však chrání úly před mravenci tím, že je nestavějí přímo na zem, místo aby ošetřovali dřevo. Tímto tématem se budu podrobněji zabývat v dalším článku.

Investujte do správného spojovacího materiálu

Všechny nástavky, stejně jako dna a víka by měly být spojeny lepidlem a vruty. Většina výrobců vče-lařského vybavení dodává ke  každému nástavku i sáček hřebíků. Hřebíky jsou tradičním spojovacím materiálem ke  spojení stěn nástavku. Ale já dale-ko raději používám vruty, jsou jednoznačně lepší. Ke správnému zašroubování vrutů do dřeva budete potřebovat vrtačku. Dá se použít skoro každá vrtač-ka, i když s některými se pracuje lépe, s jinými hůř.

Základem vrutu je kovový dřík, ukončený hla-vičkou, kolem kterého se šikmo vine závit (vlastní zdroj síly vrutu - obrázek 5). Závit má ostrý okraj,

Obrázek 5 – vrut do dřeva. Skládá se z hlavičky a dří-ku, kolem kterého se asi do 2/3 délky vine šikmý zá-vit. Spodní strana hlavičky má klínovitý tvar, zužuje se od vrcholu hlavičky směrem k dříku. Na hlavičce vrutu je výřez, do kterého zapadá špička šroubováku, který šroubem otáčí. Vruty se číslují podle průměru dříku a délky celého vrutu. Čím vyšší číslo, tím silnější vrut.

96

který se zařezává do obou kusů dřeva a zajišťuje, že vrut drží na místě. Díky šikmému postavení závitu jsou oba spojované kusy při zašroubovávání vrutu stlačovány k sobě. Zjistil jsem, že vruty spojují dřevo pevněji než hřebíky a  na  rozdíl od  nich nemohou časem vylézat ze dřeva ven.

Na  hlavičce vrutu je zářez nebo drážka, do  kte-ré zapadá špička šroubováku nebo nástavce na vr-tačce. Mezi běžné druhy patří vruty s Phillipsovou drážkou, neboli křížové vruty (výřez ve  tvaru „+“, viz obrázek 6) a vruty s jednoduchou rovnou dráž-kou. Používal jsem tyto typy celý život, dokud jsem

neobjevil vruty s  imbusovou hlavou. Ve  hlavičce tohoto vrutu je šestiboký výřez. Je to nejlepší typ vrutu, jaký jsem kdy používal. Křížová drážka se snadno zničí, zvlášť když nepoužíváte správnou ve-likost šroubováku. K poškození drážky dojde tehdy, když šroubovákem na šroub dost nepřitlačíte anebo když šroubovák v drážce správně nesedí. Když spus-títe vrtačku, klouže šroubovák po  povrchu drážky a  odírá její okraj. Jakmile drážku jednou zničíte, nemáte vrut za co chytit. Takový vrut už do dřeva

nezašroubujete, protože se šroubovák na  hlavičce protáčí. U vrutů s imbusovou hlavou se mi to nikdy nestalo. Navíc byl v každé krabici imbusových vru-tů, kterou jsem kdy koupil, přibalen šroubovák, tak-že jsem měl vždycky jistotu, že mám pro práci ten správný nástroj. Od té doby jsem už nikdy nepoužil vruty s rovnou nebo křížovou drážkou.

Když se na  hlavičku vrutu podíváte zblízka, všimnete si, že její spodní strana se směrem k dříku zužuje. Toto zúžení pomáhá široké hlavičce vrutu přilehnout na dřevo. Obecně platí, že čím je dřevo tvrdší, tím větší je pravděpodobnost, že ho vrut při zašroubovávání rozštípne, protože zúžená hlavička funguje jako klín. Abyste se tomu vyhnuli, je potře-ba si při sestavování nástavků předvrtat vodicí otvo-ry a zahloubit je.

Přes předvrtaný otvor prochází při zašroubová-vání dřík vrutu. Při použití silné vrtačky vniká vrut do dřeva značnou rychlostí a dřevo se při tom může rozštípnout. Vodicí otvor naznačí vrutu cestu a sní-ží nebezpečí, že dřevo praskne. Předvrtat otvory je snadné. Potřebujete vrták, který má stejnou délku a průměr jako dřík vrutu. Nesmíte použít vrták, kte-rý má stejný průměr jako dřík a závit dohromady. Měl by mít průměr jenom jako dřík bez závitu. Kdy-byste předvrtali otvor o stejné šířce, jako má dřík i se závitem, neměl by se závit ve dřevě za co zachytit.

Zjistil jsem, že samotné předvrtání otvorů roz-štípnutí dřeva nezabrání. Proto otvory vždycky ještě zahloubím. Zahloubení znamená, že rozšíříte konec předvrtaného otvoru tak, aby v  něm zmizela celá hlava vrutu. Když to uděláte správně, povrch hlavič-ky bude v jedné rovině se stěnou nástavku. Hlavička vrutu do zahloubení perfektně zapadne.

Na obrázku 8 je vidět několik druhů vrtáků na za-hloubené otvory. Dva z nich jsou kombinované s vr-táky, které dokážou zároveň vyvrtat i vodicí otvor. Jsou to skvělé nástroje, protože některé z nich, jako například vrták uprostřed obrázku 8, umožňují

Obrázek 6 – Dva vruty s různými drážkami na hla-vičce. Vrut vpravo má běžnější Phillipsovu drážku ve tvaru křížku, vrut vlevo má imbusovou hlavu.

Obrázek 7 – Vrtáky, kterými vrtáte vodicí otvory, by měly mít stejný nebo o trošku menší průměr, než má dřík vrutu (bez závitu).

Obrázek 8 – Vrut (vlevo) a různé vrtáky, používané k  vrtání vodicích otvorů a  zahloubení. Vrták upro-střed a  napravo vrtá obojí dohromady, zatímco ten vlevo je určen pouze k zahloubení. Vrták vpravo je tu jen pro ilustraci – na vrut na obrázku je příliš velký.

97

podle potřeby měnit vrtáky na vodicí otvory, takže vždycky vyvrtáte vodicí otvor o  správné velikosti. Tento vrták je také vybaven zarážkou (velká, černě olemovaná kovová ploténka nad vrtákem), která za-

jišťuje, že nezajedete vrtákem do dřeva hlouběji, než je třeba. Na obrázku 9a je vidět kus dřeva s vyvrta-ným vodicím otvorem a zahloubením. Na obrázku

9b je otvor po délce rozříznut a obarven na černo, takže je lépe vidět. Je tam jasně vidět kónické za-hloubení, na  které navazuje dlouhý vodicí otvor. Na obrázku 10 je vidět vrut, správně zašroubovaný do zahloubeného vodicího otvoru.

Sešroubovat nástavky je důležité, ale aby vám spo-je lépe držely pohromadě, měli byste použít i lepidlo na dřevo. Vřele doporučuji slepit všechny spoje, než je sešroubujete. Lepidlo zvýší pevnost spojů, které budou při používání na včelnici značně namáhány.

ZávěrPoté, co sestavíte prvních pár nástavků, začne být

sestavování snadné. Nepopisuji tady, jak smonto-vat víka a  dna. Ale při jejich výrobě byste se měli držet stejných zásad, jako při výrobě nástavků: (1) použijte lepidlo, (2) předvrtejte a  zahlubte otvory, (3) sešroubujte části k sobě, (4) zatmelte spoje a (5) natřete barvou všechny povrchy, vystavené povětr-nostním vlivům. Správně sestavené nástavky a další vybavení budou v  terénu sloužit mnoho let. Sesta-vit tyto důležité součásti úlu správně rozhodně stojí za investovanou snahu a čas.

Obrázek 9 – Boční pohled na správně vyvrtaný vodicí otvor (a) a tentýž otvor, obarvený pro zvýraznění černě (b).

Obrázek 10 – správně zašroubovaný vrut ve vodicím otvoru. Otvor je na vrut příliš velký – je to záměr, aby bylo na  obrázku vidět obojí. Všimněte si, jak hlava vrutu zapadá do zahloubeného otvoru a jak se závit na dříku zařezává do stěn vodicího otvoru.

Sestavování dřevěných nástavků krok za krokem1) Připravte si následující vybavení:

■ lepidlo na dřevo ■ hadříky nebo papírové utěrky na odstranění skvrn od lepidla a tmelu ■ vruty. Doporučuji používat dvou a čtvrtpalcové až dvou a půlpalcové vruty (pozn. překl.: asi 5,7

až 6,4 cm) s imbusovou hlavou. Obchody pro kutily prodávají vruty na váhu, takže dostanete víc vrutů na kilo, když si vyberete kratší nebo tenčí vruty. Neměli byste používat vruty kratší než dva a čtvrt palce. V krabici vrutů by měl být přibalen imbusový šroubovák. Než krabici koupíte, pře-čtěte si na ní, jestli je šroubovák součástí balení.

■ dvě truhlářské svěrky (jsou vidět na obrázku 5) ■ dvě vrtačky. Práce bude jednodušší se dvěma vrtačkami. Jednu použijete na předvrtávání vodicích

otvorů a zahloubení a druhou ke šroubování. Na šroubování je dobrá vrtačka na sádrokarton, ale půjde to i s jakoukoli jinou. Já rád používám akumulátorové vrtačky. Ale můžete použít jen jedi-nou vrtačku na všechny práce, vrtáky se v dnešních vrtačkách vyměňují snadno.

■ vrták na vodicí otvory (o stejné nebo o trošku menší tloušťce, než má dřík šroubu). ■ vrták na zahloubení (může být kombinovaný s vrtákem na vodicí otvory) ■ pistole na tmel ■ plechovky s tmelem–netoxickým, určeným pro venkovní použití ■ formu na  nástavky. Tahle pomůcka vám během sestavování nástavku udrží stěny pohromadě.

Podomácku vyrobenou formu vidíte na obrázku 4. ■ barvu – netoxickou, určenou pro venkovní použití ■ štětec, váleček nebo stříkací pistoli k nanášení barvy ■ nástavky ke smontování

98

2) Rohy nástavku hojně potře-te lepidlem (obrázek 1). Až ná-stavek sešroubujete dohromady, zjistíte, jestli jste použili dost le-pidla – pokud ano, troška lepidla se vytlačí ze spáry (obrázek 2). Rozetřete ji po délce spáry a ne-chte zaschnout.

3) Naskládejte stěny nástavku do  formy (obrázek 3). Je velmi

Obr. 1:

Obr. 3:

Obr. 2:

Obr. 4:

Obr. 5:

Obr. 6:

Obr. 7:

Obr. 8:

Obr. 9:

Obr. 10:

99

důležité sestavovat nástavky na rovném povrchu, aby horní i dolní plochy stěn sestaveného nástavku byly ve stejné rovině. Tady je užitečné mít formu. Tato podomácku vyrobená forma na obrázku má rovný povrch, na kterém se dá nástavek sestavit. Dá se použít k sestavování nástavků o různých velikostech. Naskládejte do formy všechny čtyři stěny nástavku (obrázek 4).

4) Stáhněte nástavek svěrkou (obrázek 5). Zkontrolujte, že výřezy na uchopení nástavku jsou z vnější strany – běžně se stává, že zůstanou uvnitř. Také se ujistěte, že jsou stejně orientované. Snadno se stane, že se při sestavování stěna obrátí vzhůru nohama anebo vnější strana stěny skončí uvnitř, zvlášť u nástav-ků se spoji na polodrážku. Dejte si na to pozor.

5) Předvrtejte vodicí otvor a zahloubení u horního okraje nástavku (obrázek 6 – připraveno k předvr-tání, obrázek 7 – vrták už je hluboko ve stěně nástavku). Správně předvrtaný a zahloubený otvor vidíte na obrázku 8. Mnoho výrobců včelařského vybavení do nástavků předvrtává otvory, které velikostí od-povídají hřebíkům, dodávaným spolu s nástavky. Ale tyto otvory jsou někdy pro vruty příliš úzké. Takže budete muset tyto otvory rozšířit. A určitě bude potřeba udělat zahloubení. Někdy přijdou nástavky úpl-ně bez otvorů. V tom případě si na dřevo udělejte značky, než začnete vrtat otvory. Tak budete mít jistotu, že vrtáte otvory na správném místě. Na obrázku 9 vidíte nástavek se značkami, připravený k předvrtávání otvorů.

6) Zašroubujte do vodicího otvoru vrut (obrázek 10). Na tomto obrázku je použita vrtačka na sádro-karton. Vrtačka vypne, až se stlačí černá pojistka, tj. až se dotkne stěny nástavku. Tak je zajištěno, že nezašroubujete vrut příliš hluboko. Všimněte si, jak je hlavička správně zašroubovaného vrutu v jedné rovině s povrchem dřeva, nebo dokonce pod ním (obrázek 11).

7) Sundejte svěrku.8) Obraťte nástavek ve formě vzhůru nohama a opět zajistěte svěrkou (obrázek 12).9) Předvrtejte a zahlubte zbytek vodicích otvorů (obrázek 12). U spoje na polodrážku budete na jeden

roh potřebovat jen čtyři vruty. Na ozubový spoj jich budete potřebovat daleko víc (až deset). 10) Zašroubujte vruty do zbývajících vodicích otvorů.11) Zatmelte všechny spoje v nástavku (obrázek 13) včetně čel a  spár.

Pamatujte na to, že spára pokračuje i na horní vodorovné ploše nástavku, takže byste ji měli také zatmelit. Tmel musí zaschnout, než budete nástavek natírat.

12) Natřete nástavek. Naneste barvu na stěny a horní a dolní vodorovné plochy (obrázek 14). Nátěr vodorovných ploch je obzvlášť důležitý, proto-že venku se ve škvírách mezi nástavky může držet voda. Mezi odhaleným dřevem a vodou by vždycky měla ležet vrstva barvy.

Všimněte si, že jsem v návodu na sestavení nástavků vynechal ošetření dřeva ochranným nátěrem. Pokud se rozhodnete dřevo ošetřovat, udělejte to před krokem 2 tohoto návodu. Osobně si myslím, že ve většině případů není nutné dřevo ošetřovat. Dobře chráněné spoje a pravidelný nátěr nástavků (zhruba jednou za  tři roky) jsou většinou dostatečnou ochranou.

Obr. 11: Obr. 12: Obr. 13:

Obr. 14:

Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D.

100

Souhrn: Představení nejzajímavějších exponátů veletrhu u příležitosti Dne jihoněmeckých včelařů.

Tento odborný veletrh je už nedílnou součástí Dnů jihoněmeckých profesionálních včelařů.

Účastnilo se ho na  75 vystavovatelů z  mnoha zemí, kteří představili řadu zajímavých novinek.

Při procházení výstavištěm padne do  oka kaž-dému to, co ho nejvíc zajímá, nebo to, co je pou-tavě prezentováno. Nesporně největším exponátem, který zaujal především profesionální velkovčelaře, byla vytáčecí linka firmy WET-Thermplate. Naproti tomu nejmenším exponátem byl diagnostický lapač úlového brouka firmy Holtermann.

Odchod od přirozeného voštíMezistěny se dříve nesprávně nazývaly umělé

plásty. Dnes jde skutečně o  umělé plásty. Nejsou však z umělé hmoty, ale ze včelího vosku. Mají do-konce i základ buněk. Jde o světovou novinku, kte-rou představila maďarská firma Ickowicz /Apialsa-ce (obr. 1). Všichni se podivovali, jak se něco tak komplikovaného dá vůbec vyrobit. Princip spočívá v tom, že voští má velmi silné stěny, takže při vytáče-ní se nebortí a včelám se pak ušetří námaha při jejich stavbě či obnově. Umělé plásty zadrátkované v rám-cích se v internetovém obchodě nabízejí v ceně 38 € za 10 kusů. Zda je to smysluplné, posoudí až včelaři v praktickém provozu.

Bednu ať si každý vybere sámU většiny exponátů byl patrný trend vertikálního

rozdělení medníku do dvou nástavků (obr. 2).

Nejsou zapotřebí žádné mechanizmy při mani-pulaci s nimi, protože jsou lehčí. Včelaři nepodráždí ani své páteřní plotýnky ani jiné klouby.

Také mezi úly zhotovenými na  bázi umělých hmot byla řada novinek. Firma Ligoma představila nástavkový úl z polyuretanu (obr. 3), jehož nástavky mají zapuštěné úchyty, kterými se spojení nástavku s víkem dá uzamknout. Kromě toho nástavky mají na  boku velké plasticky výrazné číselné označení. (obr. 4)

Horkým vzduchem proti varroázeTo není žádná novinka. Píše se o tom už několik

let. Proč se teď prezentuje na  veletrhu, je nejspíše v  tom, že vývoj digitální a výpočetní techniky do-vedl zdokonalit jemnou regulaci teploty. Rakušan Michael Broser z  firmy Silent Future Tec GmbH představuje zde aparaturu „Varroa Kill“ (obr. 5). Jde o  zdokonalení aparatury, kterou vyvinul Peter Wohlgemuth už v roce 2004.

Zpracování medu pomocí suchého vzduchu

Zařízení ke zpracování a vysoušení medu vysta-vovalo více firem – Lega, Swienty, Giordan (obr. 6 a 7). V celé Evropě je jich v provozu více než 2 500.

Veletrh včelařských pomůcek v Donaueschingen

(Armin Spürgin; ADIZ•die biene•Imkerfreund, 20015, č. 1, s. 20 - 21)

3

1

2 4

101

Jelikož zákonodárci zakázali medu cokoliv odnímat, smějí se používat jen k jeho míchání. Jenže poptáv-ka po takovýchto přístrojích stoupá. Firma Swienta používá cirkulaci vzduchu podporovanou vakuem.

6

7

8

9

10

5

102

Souhrn: Ošetření včelstva zvýšenou teplotou pro-ti roztočům zažívá s  přesnější regulační technikou a s dalšími výzkumy návrat do praxe.

Včely snášejí vyšší teplotu než roztoči varroa. Když se včely pomocí horkého vzduchu zahřejí na  teplotu 45  °C, vypudí to parazity ze spár mezi články jejich zadečku. Včely je pak smetou.

Tento poznatek byl včelařům k  dispozici už v osmdesátých letech minulého století.

Profesor Wolf Engels a  Peter Rosenkranz, kteří tehdy věc zkoumali, nám řekli: „Přes deset let jsme zkoumali, zda hypertermie je použitelná na  celé včelstvo i s plodem v úle, na včely vně úlu, nebo jen na zavíčkované plodové plásty.“

Výsledek jejich výzkumu: Na  plodových plás-tech včelami neobsednutých byli roztoči zahřátím na 40 °C až 45 °C usmrceni, aniž došlo k poškození plodu. Není však možné takovým zahřátím ošetřit celá včelstva. Včely totiž ihned začnou plod usilovnou ventilací ochlazovat. Za  této situace dojde ke  ztrá-tě včel i matky, při čemž úmrtnost roztočů je nedo-statečná. Takto vědci vyhodnotili své pokusy v roce 1992.

Varroa-ControllerVídeňská firma Ecodesign Company GmbH vy-

užívá už několik let tyto poznatky a nabízí tepelnou skříň nazvanou Varroa-Controller k ošetření 18 plo-dových plástů včelami neobsedaných. Aby se roztoči v  plodu usmrtili, trvá procedura nejméně dvě ho-diny. Ideální je provést toto ošetření bezprostředně po zavíčkování plodu. Včely se z něho vylíhnou na-prosto normálně. Úlové dělnice pak mrtvé roztoče z buněk odstraní.

Rozměry skříně jsou 100×68×63 cm a hmotnost 42 kg. Současná cena tohoto důmyslného zařízení je 2 395 €.

Varroa Kill IIDalší zařízení, které využívá umělé přehřátí – hy-

pertermii k  potírání varroázy, má obchodní název „Varroa Kill II“. Pochází rovněž z Rakouska. Může být použito k ošetření jak plodových plástů, tak i ce-lých včelstev.

Nasadí se na horní nástavek. Dvěma ventilátory o  příkonu 550 W vyrábí počítačem řízený proud horkého vzduchu. Výrobce uvádí, že jeho pomocí

Pro zájmové i profesionální včelařePro malé stáčírny je určena odvíčkovací vana

s  regulovaným medometem firmy Lega (obr. 8). Medomet s malým průměrem může vytáčet pouze rámky z polovičních nástavků.

Tato sestava stojí ale přes 2 800 €.Pro velkovčelaře a profesionály je určen odvíčko-

vač spojený se šnekovým lisem (obr. 9).

Dále se nabízí vyhřívaná míchačka (obr. 10), která dokáže zpracovat i oddrátkované melecitózní výřezy.

V oblasti elektronických úlových vah s dálkovým přenosem dat roste konkurence.

Jejich přesnost se zvyšuje a jejich cena klesá. Oče-kávají se další inovace.

Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK

Horká bedna(Gilbert Brockmann; ADIZ•die biene•Imkerfreund, 2015, č. 1, s. 30–31)

Řídicí jednotka Varroa-Controller obsahuje topení, ventilaci, zvlhčování, ovladače a čidla.

103

lze také zvýšit tekutost medu. Zaváděcí cena v lednu 2015 byla 594 €.

Včelí saunaTento systém, kterým lze ošetřit celá včelstva,

vyvinul Ing.  Richard Rossa, který se přestěho-val do  Švédska. Převzal ho bývalý poradce firmy Api-systems GmbH Dr.  Florian Deising, který ho zpropagoval s  cílem získat kapitál potřebný k  jeho praktickému ověření ve velkém. Jeho dosavadní po-znatky se týkají jednotlivých ošetření umělých rojů, oddělků a včelstev.

Dr. Deising k  tomu dodává, že během 80. let se regulační technika výrazně zdokonalila.

Nyní má naše včelí sauna elektronickou řídicí jednotku, která usměrňuje teplo, vlhkost a  vzduch na správné místo. Očekáváme, že naše zařízení by se díky vyšší účinnosti mohlo uplatnit v praxi.

Pomocí nadací a  grantů by Dr.  Deising chtěl vyrobit další jednotky, které by se měly vyzkoušet v praxi. K účasti na testování se mu zatím přihlásilo

77 včelařů. Celý projekt by neměl ztroskotat na ne-dostatku kapitálu. Během zkušební fáze by se cena mohla snížit. V  závislosti na  počtu objednávek by mohla klesnout na 1 000 € až 1 500 €.

Pozitivní vývojDiskuze a snahy kolem hypertermie je třeba uví-

tat. Už během posledních deseti let byly vyrobeny další přístroje. Dr. Wolfgang Ritter kdysi řekl: „Te-pelné ošetření včel neprávem upadá do zapomnění“. Čekáme tedy na kouzelnou lahvičku, kterou včela-řům popřál nositel Nobelovy ceny Karl von Frisch?

Jsme tedy v napětí, kdy hypertermie dosáhne po-třebné účinnosti a dočká se širšího uplatnění.

Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK

2. Systém Varroa Kill II pracuje se dvěma výkonnými ventilátory řízenými počítačem.

Ve speciálním dně je tepelný modul. Česno se při ohřevu automaticky uzavře.

104

Souhrn: Pro chladné dny se polskému včelaři osvědčilo vyhřívané napajedlo. Několik tipů na jeho sestavení.

Když včely zimují, získávají vodu ze sražených vodních par. Jak ale přibývá plodu, zvyšuje se po-třeba vody. Včely musí vylétávat, v chladnu se však mnoho včel kvůli prochladnutí nevrací.

Situaci řeší včelaři vkládáním napajedel do  úlu. Na  velké včelnici je pak se vkládáním napajedel do úlů problém. V tom případě přijde vhod napa-jedlo s ohřívanou vodou. Způsobů, jak ohřívat vodu v  napajedlu, je mnoho. Moje řešení se vyznaču-je malým nákladem a  jednoduchostí. Velký obsah vody zaručuje minimalizaci rozvoje slizu a navržený postup dává možnost využití přes celý rok.

Jako zásobník na vodu jsem použil zednickou ná-dobu na maltu, přestože to není nádoba s  atestem pro potravinářství. Vybral jsem 90litrovou nádobu. K ohřevu jsem použil topný kabel do  terária s vý-konem 100 W, který jsem namotal na  vodovodní plastovou trubku. Aby neplavala, vložil jsem do ní 10mm železnou tyčku. Není vhodné, aby se topný kabel při navinování křížil. Citlivým místem topné-ho kabelu je napojení přívodu se zásuvkou. Proto je nejlepším řešením spoj topného kabelu a  přívodu zasunout do  plastikového válečku (např. jednorá-zová injekční stříkačka s odříznutou jehlou), který vyplníme silikonem z  obou stran. Je samozřejmé, že práce s topným kabelem a jeho zapojení a izolaci provádíme při vypojeném zařízení.

Aby napajedlo bylo chráněno před větrem a zne-čištěním výkaly letících včel, vybudujeme nad ním a okolo něj ochranný stan. K tomu použijeme plas-tikové trubky a spojky pro instalaci vody. Z nich vy-budujeme nad napajedlem střechu. Trubky se spoju-jí lepením za pomoci tvarovek (kolínka a odbočky), ale pro zkonstruování ochrany napajedla stačí jejich zatlačení do sebe. Pro izolaci od ztrát tepla do země podložíme napajedlo deskou polystyrenu. Vybu-dovanou konstrukci nad napajedlem pokryjeme ze všech stran s výjimkou jedné přední zahradnickou fólií. Poslední činností je nalití vody do  napajed-la. Do  nalité vody nasypeme keramzit v  takovém množství, aby na povrchu vytvořil souvislou vrstvu. Pokud bude dostatečná venkovní teplota, vyjmeme ohřívadlo a máme normální napajedlo.

Toto moje „maxi“ napajedlo budilo pochybnosti u malých včelařů, protože říkali, že jejich včely vy-pijí 90 litrů vody za  rok. Proto jsem do menší ná-doby použil akvaristické topné tělísko s  výkonem vhodným pro dané množství vody. V  akvaristice se počítá 1W na 1 litr vody. Protože napajedlo pro včely bude venku, pak je třeba výkon zvýšit na cca 25 W na 20 litrů vody. Nádoby na vodu mohou být

různé, mně se osvědčila balkonová nádoba na kvě-tiny. Topné tělísko, buď akvaristické, nebo vyrobené

Vyhřívané napajedlo(J. Jaroň; Pszczelarstwo, 2015/5, str. 19–20)

V pravém horním rohu přívodní elektrický kabel s na-pojením topného kabelu v plastové trubičce a zatěžo-vací železné tyčky.

Nádoba napajedla, na jejím dně topný článek, v hor-ním rohu viditelné spojení s topným kabelem.

Příprava ochranného závěsu. Dolní část je přisypaná hlínou.

Výsledky měření napaječky. Nižší teplota je teplota vzduchu a  vyšší teplota povrchu vody. Měření je ze dvou dnů.

105

z  topného kabelu umisťuji na  dno nádoby. Pokud bude vyrobené topidlo dlouhé, je vhodné do  jeho středu zainstalovat vyztužení.

Důležité upozornění! Všechny práce s  vyhří-vaným napajedlem, tj. plnění vodou, keramzitem

a čištění, provádíme vždy na zařízení odpojeném od sítě! Stejně tak dbáme na ochranu elektrického přívodu, zásuvky a zástrčky před vodou a deštěm!

Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA

Připevnění topného kabelu. Jako ochrana zásuvky a zástrčky slouží plastová láhev.

Hotové napajedlo.

Způsob zhotovení topné části. Nezapomenout na vlo-žení zátěže do středu rourek. Hotová napaječka pro umístění na včelnici.

106

Nový úl pro včelaře s bolavými zády(Gierin Foppa; Schweizerische Bienen-Zeitung, 2014, č. 12, s. 20–21)

Souhrn: Autor sestavil variantu trámkového úlu, který se hojně používá v  Africe, zvláště pro ekolo-gické včelaření. Výhodou je, že se jedná o variantu ležanu a tak nemusí zvedat těžké nástavky.

Ve svých 74 letech pociťuji při včelaření s nástav-kovými úly určité zdravotní potíže. Hlavně jsou to bolavá záda. Chci i nadále včelařit, a proto jsem sest-rojil nový typ úlu, vhodný pro starší včelaře.

Jak my včelaři a včelařky stárneme, stává se nám zvedání i posouvání těžkých věcí namáhavější. A to se stává i při včelaření s nástavkovými úly. Proto by-chom ale neměli včelaření zanechat.

Při studiu učebnice včelaření v jižní Africe jsem zaznamenal, že tato je určena venkovanům, kteří si chtějí přivydělat prodejem medu. Ve zdejším kraji je mnoho neobdělávané půdy, která je bohatá na kve-

toucí byliny a  keře. Chladná zima zde neexistuje. Kniha popisuje úl nazvaný „Top Bar Hive“, trám-kový úl, ve zkratce TBH. (Vysvětlení: jedná se o úl s horními loučkami – trámky, tj. přístupný shora.) Úl je konstrukčně jednoduchý a relativně levný, tak-že si ho domorodci mohou dovolit. V  podstatě se jedná o dřevěnou bednu, která pochází z Tanzanie. Na internetu se dá najít řada návodů na jeho zhoto-vení i na jeho užití.

Podstatné znakyShora jsou položeny jen loučky či trámky – tedy

žádné rámky.Oproti našim zvyklostem zde medníky nejsou

nad plodištěm, ale po  jeho stranách, tj. na  stejné

ÚL – PROSTŘEDÍ

Prototyp nového úlu s  nasazeným víkem.

11 plodových rámků se po obou stranách opatří mateřími mřížkami.

Krmítko se bez problému vejde na plodové rámky.

2 průhledné plastové fólie umožňují kontrolu včelstva, aniž je vyrušeno.

107

úrovni. Rozšiřování probíhá tedy horizontálně. Při studené stavbě se přidávají prázdné loučky, na nichž včely vystaví panenské dílo. Česno se nachází ve středu plodiště.

Model „Foppa“Jelikož nejsem truhlář a  nemám žádné stroje,

dal jsem si v obchodě nařezat prkénka potřebných rozměrů. Z nich jsem pak s užitím úhelníků sestavil celý úl. Bylo mi jasné, že není pevný ani tuhý, že ale pokusný provoz vydržel.

Vytáčení plného panenského díla (podobného naší divočině) ani jeho hnětení rukama, jak se v Af-rice běžně dělá, jsem si nedovedl představit. Bylo mi jasné, že to chce rámky. Proto jsem pátral po takové rámkové míře, která se přiblíží mírám TBH. Při tom jsem chtěl spojit výhody našich rámků, které se dají vytáčet, s výhodami horních louček. Německá nor-mální míra je tomu nejbližší a proto jsem se pro ni rozhodl. Jde zde o to, že pro plodové i medové plásty slouží stejné rámky. Kromě toho jsem musel respek-tovat zdejší zvyklosti, jako je krmení, a  zejména

Ve dně je zásuvka, na níž lze spočítat spadlé roztoče.

Úl typu TBH Foppa umístěný mezi švýcarské úly.

108

předpisy pro boj proti varroáze, včetně podložky pro odběr spadlých roztočů.

Poznatky26. dubna jsem přenesl do úlu včely odebrané sil-

nému včelstvu, ale bez matky. Smetl jsem je do plo-diště vystrojeného rámky německé míry se zatave-nými mezistěnami. Matku jsem přidal až po hodině, když se včelstvo uklidnilo.

10. května už měly včely všechny mezistěny vy-stavěné a  zpracované medocukrové těsto do  nich uložené. Na  dvou plástech byl vidět zavíčkovaný plod. Pro mne to znamenalo úspěch.

Téhož dne jsem na  obě strany plodiště zavěsil rámky s mezistěnami a tyto jsem od plodiště oddělil mateřími mřížkami.

24. května byly mezistěny v  medníku vystavěny a částečně zaplněny medem. Také v horní části plo-dových rámků byly věnce medových buněk. Pro-cházet otvory v mateřích mřížkách včelám očividně nečinilo potíže.

Přes velmi proměnlivé počasí jsem už 16. červ-na mohl vytočit plné zavíčkované plásty. Téhož dne jsem do každého medníku zavěsil pět rámků s mezi-stěnami. Ty byly zakrátko vystavěny. I když se včel-

stvo 13. června vyrojilo, mohl jsem koncem červen-ce vytočit další čtyři kilogramy medu.

ZávěrMoje zkušenosti s  úlem vlastní konstrukce jsou

vesměs pozitivní. Jestliže je úl usazen na podstavné konstrukci v přiměřené výšce, dají se všechny prá-ce s  ním provádět snadno, aniž se záda namáhají. S těžkými nástavky se hýbat nemusí. Zvedat se musí pouze víko a  plné medné rámky. Jelikož medníky lze jen omezeně rozšiřovat, musejí je včely během snůšky několikrát vystavět a zanést. Postupné jejich vytáčení už není tak těžké. Můj úl umožňuje prová-dět veškerá protivarroázní ošetření.

Zkušební provoz dále ukázal, že na úlu bude zá-hodno provést několik zlepšení co do  materiálu i provedení. Do toho bych rád zapojil truhláře nebo nějaké družstvo invalidů. Sebekriticky musím při-znat, že můj úl potřebuje více místa, takže asi nebu-de vhodný pro velkovčelařský provoz ani pro kočov-né včelaření.

Pro mne je ale důležité, že má bolavá záda nebu-dou trpět a já budu moci včelařit i nadále

Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK

Souhrn: Autor popisuje funkci a výhody nízkého a vysokého dna. Zastavuje se i u funkčnosti mezid-na.

Včelí hnízdo se dělí na plodiště a zásoby. Ze stra-tegických důvodů nutno zásoby chránit před loupe-ží. Proto včely ukládají svůj med co nejdále od vcho-du do úlu, pokud to ovšem konstrukce úlu umožní.

Lidé, kteří začali úly konstruovat, si to jakoby ne-uvědomovali. Vynález pohyblivého díla spustil lavi-

nu nových konstrukcí úlů. Všichni vynálezci chtěli vytvořit nejlepší úl. Nebrali při tom ohled na to, zda se to bude včelám líbit. Vypukl chaos, v němž vznik-lo mnoho nesmyslných a nepraktických úlů. Většina z nich zakrátko z trhu zmizela.

U  většiny soudobých úlů byla včelí biologie zo-hledněna. Už nejsou tak složité a prodávají se v cel-ku i po dílech. Tím povzbudily i lidovou tvořivost, zejména v oblasti nástavkového včelaření.

Všechny vertikální úly – stojany mají následující členění: vespodu je dno a na něm jsou usazeny ná-stavky určené pro plod, pro krmivo a pro medové zásoby.

Výjimku tvoří úly dnes už historické jako košnice nebo Lüneburský klát, u nichž česno je až v horní třetině. Ležany oproti tomu mají medník umístěný za plodištěm.

Přídavné vnitřní dno u zadováků – zadem přístupných úlů

Ještě v šedesátých letech byly v provozu zadováky, z nichž novější umožňovaly i přístup shora. Tyto úly byly většinou uzpůsobeny pro teplou stavbu. Aby se ušetřilo zimní krmivo, zazimovávala se relativně malá včelstva. Tehdejší včely byly k tomu vyšlechtě-ny.

Úly byly dvoustěnné a mezilehlý prostor byl vypl-něn většinou hoblinami nebo dřevitou vlnou.

Jaká dna jsou potřebná?(Klaus Nowottnick; Das Bienenmütterchen, 2014, č. 12, s. 229–232)

Úl Langstroth s vysokým podmetem.

109

Nástavkové včelaření umožnilo sestavovat úly do bloků jak ve včelíně, tak i na včelnici. V takovém bloku je nepohodě vystavena jen čelní strana úlů. Bočně se úly izolují a hřejí navzájem.

Mnohé úly mají přídavné, mezilehlé dno. To má zachytit a zneškodnit chladné větry. Jenomže v ob-dobí snůšky jsou navracející se létavky nuceny projít

česnem a pak běžet až na  samý konec dna. Teprve pak mohou přejít do plodiště. Zda tato mezilehlá dna přispívají k úspoře krmiva nebo energie, netroufám si stanovit. Zdá se ale, že nedostatky převažují.

Jde zejména o  to, že omezují cirkulaci vzduchu a tím ztěžují i výměnu plynů skrz stěny úlů.

Vyšší vlhkost vzduchu vede pak k  růstu plísní na stěnách úlu i na voští. Proto se tato mezilehlá dna už nepožívají, a to ani u zadováků.

Vysoký nebo nízký podmetRozvoj nástavkového včelaření spustil širokou

diskuzi. Například o  tom, zda nástavky mají být dole hladké, s drážkou nebo být osazeny lištou. Dal-ší diskuze byly kolem rámkové míry a počtu rámků v nástavku. Tyto diskuze naštěstí už utichly a zrno se oddělilo od plev.

Výrobci úlů už vědí, co je praktické a účelné. Řád do  nástavkového včelaření vnesla akciová společ-nost Nástavkový včelař v Německu, která vytvořila kompatibilní nástavkový systém.

Nástavkové včelaření používá dnes jak vysoké, tak i  nízké podmety. Názory na  to, co je lepší, se rozcházejí. Je tedy na  včelařích, pro co se rozhod-nou. Já používám jak vysoké, tak i nízké podmety a  jsem s  nimi spokojen. Nízkému nutno přiznat úsporu materiálu i času na zhotovení.

Vysoký podmetJá pracuji s  nástavkovými úly Langstroth. Dna

jsem ale okopíroval od systému Vario, který vytvořil Karl Pfefferle. Česno tvoří sklopný leták, za nímž je náběh do plodiště. Na bocích dna jsou kovové nebo dřevěné lišty umožňující zasunutí různých vložek, např. pro sběr spadlých roztočů. Tato zásuvka je vza-du uzavřena sklopnými dvířky. Tato mohou být plná na zimu nebo zasíťovaná pro teplé počasí. Moje dna nemají žádné větrací mřížky, protože já v zimě spo-léhám na větrání komínovým efektem.

Nízký podmetPlochá dna jsou sice snadno zhotovitelná, ale

nejsou univerzálně použitelná. Při práci s  oddělky zužuji česno pomocí kovových mřížek typu LEGO, které lze nastavit podle velikosti včelstva a  pod-le ročního období. Na zimu poslouží jako zábrana proti myším.

Přídavné – mezilehlé dnoU nástavkových úlů se za mezilehlé dno pokládá

vodorovná přepážka, kterou bych nazval též vnitřní víko. Aby nedošlo ke zmatku v názvosloví, zůstávám raději u termínu mezilehlé dno.

Tato součást má mnohočetná užití. Většinu roku leží jako vnitřní víko na  loučkách nejvyššího ná-stavku pod úlovou izolací a víkem úlu. Když snůška skončí, použiji tuto přepážku k ochraně proti loupe-ži. Vložím ji mezi mateří mřížku a medník. V jejím středu je vyřezán kruhový otvor, kterým včely mo-

Pohled na úl s nízkým podmetem.

Česno s  přestavitelnou ochrannou mřížkou.

Různé funkce mezilehlého dna.

110

hou medník opustit a vyletět horním česnem. Mezi-lehlé dno poslouží též při krmení. Z kruhového vý-řezu odstraním zátku a na mezilehlé dno postavím krmítko.

Na čelní straně mezilehlého dna jsem odřízl 4 cm. Po  nakrmení, tj. začátkem podzimu, otočím me-zilehlé dno jednoduše o  180 stupňů. Nad horním nástavkem je nyní druhé česno, které ale předběžně uzavřu pěnou. Když nastoupí mrazy, zátku odstra-ním a připínáčky na ně upevním mřížku proti my-ším. Také na hlavní česno přijde „myší mřížka“.

Moje víka jsou dvojitá s  odstupem 2 cm. Mezi oběma česny vzniká komínový efekt, který se posta-rá o trvalou výměnu vzduchu v úlu. Včely jsou usa-zeny v zimním chomáči a žádná plíseň se netvoří.

Při začátku plodování začátkem jara opět horní česno uzavřu pěnou, aby jím neunikalo teplo.

Mezilehlé dno poslouží také při usazování od-dělku nad domácí včelstvo. Ten využije teplo, které z něho vychází, pro svůj rozvoj.

Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK

Vodní pára vycházející horním česnem mrzne a tvoří rampouchy.

Souhrn: Autor doporučuje úl typu Langstroth pro jeho rozšířenost v USA a vhodnost pro velkovčelaře-ní. Typy úlů rozšířené v jiných částech světa v článku diskutovány nejsou.

Když otevřete kterýkoli katalog včelařských po-třeb, budete zavaleni všemožnými typy úlů a  úlo-vých sestav. Toto ohromné množství možností se ještě zvýší, když se zeptáte některého včelaře, jakou úlovou sestavu máte použít. Budete používat jako plodiště dva vysoké nástavky, jeden vysoký nástavek s mateří mřížkou nebo několik nízkých či středních nástavků? Budete používat Langstrothovy úly, nebo

trámkový úl? Včelařům, kteří se rozhodují, jaký typ úlu a  jaké součásti úlu by měly tvořit základ jejich včelařského vybavení, se nabízí spousta možností. Můžete si samozřejmě zvolit typ úlu a  sestavu, ja-kou chcete. Měli byste ale pamatovat na  to, abyste si vybrali design, který chcete vy, design, který bude vyhovovat vašemu stylu včelaření a vašim záměrům. Doufám, že vám tento článek pomůže k informova-nému rozhodnutí.

Když přemýšlíte, jakým způsobem budete obhos-podařovat svá včelstva, musíte obvykle rozhodnout o osmi důležitých věcech. Jsou to: 1/ typ úlu, 2/ úlo-vá sestava, 3/ materiály, ze kterých budou úly vyro-beny, 4/ počet rámků v nástavcích, 5/ typ mezistěn, 6/ s mateří mřížkou nebo bez, 7/ typ dna a 8/ typ víka.

1. Typ úluV USA a všude po světě se používá mnoho typů

úlů. Ve  své diskusi se omezím jen na  několik nej-dostupnějších typů, hlavně Langstrothův úl, trám-kový úl, Warré úl a některé další typy.

A/ Langstrothův úl. O  Langstrothově úlu (ob-rázek 1) jsem podrobně psal v  březnovém čísle American Bee Journal, takže se tu o  něm nebudu dlouze rozepisovat. Tento úl je standardním typem používaným v USA. Jeho základní design se používá po celém světě. Není to jen celosvětově používaný design, ale také nejpopulárnější.

Základem Langstrothova úlu je jednoduchý box, vybavený vyjímatelnými rámky, na který se přidáva-jí další boxy (nástavky), podle toho, jak se včelstvo rozvíjí. Rámky a  další části úlu jsou rozebíratelné, protože všechny vnitřní součásti jsou konstruovány tak, aby mezi nimi byla „včelí mezera“. Včelí mezera je škvíra o velikosti 6,4–9,5 mm, kterou včely neza-

Výběr úlu a úlové sestavy(Jamie Ellis; American Bee Journal, 2014, str. 1071–1076)

Obr. 1: Standardní Langstrothův úl. Tento úl se sklá-dá z vysokého plodiště a jednoho středního nástavku, který slouží jako medník. Má zasíťované dno a shora je chráněn před nepřízní počasí teleskopickým víkem.

111

stavějí plástem ani nezatmelí. Tato konstrukce tedy včelám zabraňuje slepit všechny součásti úlu k sobě voskem a propolisem. Rámky se tak dají ze včelstva vyjmout a nástavky se od sebe dají oddělit.

Langstrothovy úly se dají snadno vyhledat, kou-pit, sestavit a  vybavit, z  velké části díky populari-tě a  velkému rozšíření. Standardizované rozměry Langstrothova úlu navíc umožňují včelařům naku-povat vybavení od různých výrobců se slušnou jisto-tou, že součásti úlu budou sedět k sobě, jako by byly vyrobeny jedním výrobcem. A konečně – aniž bych se chtěl nějak dotknout jiných typů úlů – Langstro-thovy úly používají jak hobby včelaři, tak i komerční včelaři. Tento design byl vyzkoušen v nejrůznějších podmínkách a prověřen spoustou včelařů. Osobně si myslím, že s  touto oblibou a  funkčností nebude schopen soupeřit žádný jiný typ úlu, i  když znám mnoho lidí, kteří by se se mnou o to přeli. I přes to bude moje diskuse o bodech, spojených s výběrem úlu pokračovat, i s předpokladem, že se většina vče-lařů nakonec rozhodne pro Langstroth.

B/ Warré úl a top bar hive (trámkový úl). Shrnul jsem tyto dva typy dohromady, protože mají někte-ré věci společné a  protože jsou to pravděpodobně druhé nejpopulárnější úly v USA. Nevykládejte si to nesprávně – Langstroth používá v USA daleko více lidí, než jiné typy úlů. Trámkový a Warré úl jsou až daleko za ním. U obou těchto úlů se používají jen horní loučky. Nejsou zde tradiční rámky, jaké na-jdete v Langstrothu a v podobných typech. Včely se usadí do úlů vybavených pouze horními loučkami, na kterých si vystavějí plásty. Pro tyto úly je typické, že se do nich nedávají mezistěny, takže včelaři musí včely vést k  tomu, aby si vystavěly každý plást jen na jedné loučce a ne přes několik louček najednou.

Top bar hive, trámkový, neboli keňský úl, je ležan. Včelstvo se tedy rozšiřuje směrem dozadu od česna, což je umožněno vkládáním dalších horních louček za ty, co už jsou uvnitř. Tyto úly jsou oblíbené mezi

některými hobby včelaři, ale jen zřídka je najdeme u komerčních včelařů, i když znám i několik tako-vých, kteří je preferují. Warré úl je na rozdíl od trám-kového úlu orientován vertikálně. Díky tomu se dají přidávat nástavky podle toho, jak se včelstvo rozvíjí, ale na rozdíl od Langstrothova úlu se obvykle přidá-vají pod plodiště místo nad něj. O Warré úlech jsem se dozvěděl teprve před několika lety. Ale kdykoli cestuji a přednáším na včelařských setkáních, pra-videlně se mě včelaři na tento typ úlu ptají, takže se zdá, že získává na popularitě.

Příznivci obou těchto typů uvádějí nesčetné vý-hody, včetně té, že jsou tyto úly levnější na výrobu a na provoz. Jádrem většiny údajných výhod je my-šlenka, že chov včel v  těchto úlech je „přirozeněj-ší“ než v  úlech typu Langstroth. Jsem přesvědčen, že včelaření přestává být přirozené v okamžiku, kdy sundáte roj ze stromu a usadíte ho do bedny vyro-bené člověkem. Ať už je pravda kdekoliv, neexistuje mnoho dat, kterými by se tvrzení těch, kteří pou-žívají trámkové a Warré úly, dala podepřít. Možná, že jsou pro včely opravdu tak dobré, jak se o nich prohlašuje. Možná, že jednoho dne bude provedena důkladná studie těchto typů úlů a data budou po-rovnána s daty získanými od včelstev v Langstrotho-vých úlech. Každopádně by si ti, které zajímá vče-laření v trámkových nebo Warré úlech, měli koupit a pročíst následující příručky.

■ Mangum, W. 2012. Top-Bar Hive Beekeeping: Wisdom & Pleasure Combined. Stinging Drone Publications, Bowling Green, Virgi-nia, USA. 411 stran.

■ Heaf D. 2013. Natural Beekeeping with the Warré Hive. Northern Bee Books, Mythol-mroyd, West Yorkshire, UK. 106 stran.

C/ Další typy úlů – Do této skupiny patří všech-ny další typy. Dělíme je na dvě základní kategorie: (1) úly s vyjímatelnými rámky a (2) úly s pevnými

Obr. 2: Různé úlové sestavy. (a) Langstrothův úl s jednoduchým vysokým plodištěm. (b) Langstrothův úl s dvo-jitým vysokým plodištěm. (c) Langstrothův úl, sestavený ze samých středních nástavků. Mezi druhým a třetím nástavkem odspodu je umístěna mateří mřížka.

112

plásty. Abych pravdu řekl, skoro každá země a oblast má svůj vlastní jedinečný typ úlu. Úl British Stan-dard National je například oblíbený ve Velké Britá-nii, ale ve Spojených státech se prakticky nepoužívá. V USA by se tedy těžko sháněl a udržoval, protože úl ani jeho vybavení se ve  Spojených státech nedá koupit. Dále jsou tu WBC úly, Long Box Hive atd. Základem mnoha z nich jsou vyjímatelné rámky, ale jejich používání není možné, pokud si nevyrobíte vlastní vybavení.

Existují dva hlavní typy úlů s  fixními plásty - špalky (nebo kláty) a košnice. Shrnul jsem tyto úly dohromady – ne proto, že by vypadaly podobně, ale spíš proto, že k nim mám podobné připomínky. Klá-ty jsou duté kmeny stromů, postavené na zemi nebo na  jiném přístupném místě. Košnice, jedny z  nej-starších typů úlů, vyrobených člověkem, jsou pletené úly, které připomínají košíky, obrácené dnem vzhů-ru, s otvorem v základně. Základní myšlenkou klátů i košnic je usadit dovnitř roj včel a jít od něj. Včely si vystavějí plásty a upevní je ke stropu a ke stěnám. Plásty se nedají z úlu vyjmout a práce se včelami je obtížná. Z tohoto důvodu je v mnoha státech chov v  klátech a  košnicích zakázán. Oba tyto typy jsou neobvyklé a pro intenzivní včelaření nepoužitelné.

Mnoho z vás si vybere (nebo už si vybralo) úly typu Langstroth. To je koneckonců oblíbená volba. Menší část z  vás zvolí trámkové nebo Warré úly. Osobně si myslím, že můžete používat, co chcete. Jsem příznivcem Langstrothových úlů, hlavně pro-to, že se s nimi dobře pracuje a jsou snadno dostup-né. I přesto respektuji přístup včelařů, kteří použí-vají méně známé typy úlů. Pokud stále váháte, který z nich vybrat, doporučuji pořídit od každého typu jeden nebo dva úly a  vyzkoušet je osobně. Nikdo jiný než vy neví lépe, co se vám bude víc líbit! Nic-méně budu v článku pokračovat s předpokladem, že jste si vybrali Langstroth, protože většina z vás to tak udělá.

2. Úlová sestava„Úlová sestava“ je pro mě způsob, jakým u svých

úlů kombinujete nástavky. Mnoho včelařů například používá vysoké plodiště. To znamená, že základem jejich úlu je vysoký nástavek, v  němž je umístěno plodiště. Mnoho včelařů naopak používá dva vyso-ké plodištní nástavky, což znamená, že jejich úl není nikdy menší než dva vysoké nástavky. Když vezmete

v úvahu množství velikostí nástavků (vysoké, střed-ní, nízké) a skoro neomezenou možnost kombinací, mnoho včelařských začátečníků žije v  permanent-ních obavách, že nepoužívají tu správnou úlovou sestavu. Teď se na  chvilku zastavím u  obvyklých úlových sestav a u jejich výhod a nevýhod.

A/ Jednoduché vysoké plodiště (obr. 2a). Jak už bylo řečeno, základem této úlové sestavy je je-den vysoký nástavek s  plodištěm a  jak se včelstvo rozvíjí, přidávají se nahoru další nástavky. Matka může, ale nemusí být uzavřena ve vysokém plodišti mateří mřížkou (viz bod 6). Tyto úly jsou obvykle vybaveny jedním středním nebo nízkým nástav-kem, ve  kterém si včely skladují zásoby. Základní myšlenkou je, že včely potřebují mít med, uložený v tomto středním nebo nízkém nástavku stále k dis-pozici, takže tento nástavek (kterému se často říká „medný“ nebo „zimní“), se nikdy nesundává a ulo-žený med se nikdy nevytáčí. Před zimováním včelaři

kontrolují, že je tento nástavek plný zásob. Všechny nástavky umístěné nad touto mednou komorou, se dají sundat a med se dá vytočit pro lidskou spotřebu. Odpůrci vysokého plodiště vám řeknou, že omezuje schopnost matky klást a zakládat silná včelstva, ale pochybuji, že někde existují data, která by toto tvr-zení podporovala.

B/ Dvojité vysoké plodiště (obrázek 2b) – Včela-ři, kteří používají tuto úlovou sestavu, používají jako plodiště dva vysoké nástavky. Nad horním z  nich může, ale nemusí být mateří mřížka. Za touto sesta-vou stojí myšlenka, že matka potřebuje ke kladení vajíček velký prostor, a že jeden vysoký nástavek je k dosažení maximálního kladení málo. Druhý vyso-ký nástavek navíc plní funkci středního nebo nízké-ho nástavku s medem. Včely mají tudíž prostor pro skladování dostatečného množství medu pro přežití zimy. I  když chápu uvažování těch, kteří používají

Obr. 3: Většina včelařů používá úly, vyrobené ze dřeva. Oblíbený je také polystyren a jiné plasty.

Obr. 4: Dva střední nástavky s růz-ným počtem rámků. V horním ná-stavku je devět rámků, v  dolním deset.

113

jako základ úlu dvojité vysoké plodiště, nejsem pře-svědčen, že včelstva na  dvou vysokých nástavcích jsou silnější než na  jednom. Najít ve  dvojitém vy-sokém plodišti matku samozřejmě vyžaduje dvojná-sob práce, protože musíte prohlédnout dvakrát tolik rámků.

C/ Nízké nebo střední nástavky jako plodiště (obrázek 2c) – U  této sestavy včelař používá jako plodiště 2–4 nízké nástavky, nebo 2–3 střední. Dal-

ší nástavky se dají přidávat podle intenzity snůšky. Výhodou této sestavy je, že nástavky jsou lehčí, protože jsou menší než ty vysoké. Oslovují včelaře, kteří mají problém se zvedáním těžkých vysokých plodištních nástavků. Ti, kteří používají tuto sesta-vu, mohou navíc investovat jen do  jediné velikosti nástavků a  sjednotit tak vybavení včelnice. Mateří mřížka může, ale nemusí být přítomna. K  nízkým nebo středním nástavkům v plodišti mám jedinou kritickou poznámku - dá hodně práce najít v tako-vém plodišti matku. Ve  vysokém plodišti je deset rámků. Ve dvojitém vysokém plodišti je dvacet rám-ků. V plodišti ze tří – pěti středních nebo nízkých nástavků je rámků třicet až padesát. Je-li hledání matky příliš pracné, stává se z jakékoli manipulace s matkami problém.

Jakou úlovou sestavu máte použít? Upřímně ří-kám, že jsem pracoval s  tisícovkami včelařů, kteří používali nejrůznější sestavy. Dobrý včelař nakonec

dokáže vzít kteroukoliv sestavu, a udělat se včelami to, co potřebuje. Jsem přesvědčen, že fungují všech-ny, takže rozhodnutí je jen na vás. Doporučuji expe-rimentovat s několika typy a vybrat ten, který vám nejlépe vyhovuje.

3. Materiál, ze kterého je vyroben úlÚly mohou být vyrobeny ze tří hlavních ma-

teriálů – ze dřeva (obrázek 3), z  polystyrenu nebo z jiného plastu. Dřevo je tradičním a u včelařů nej-oblíbenějším materiálem k výrobě součástí úlů. Úly se samozřejmě dají vyrobit z různých druhů dřeva: z  borovice, cypřiše, cedru, smrku atd. Dřevo má docela dobré izolační vlastnosti a pomáhá včelstvu zvládat vlhkost v úle. Je levné, dá se natírat a je po-važováno na přírodní produkt. K nevýhodám patří, že hnije a plesniví, musí se ošetřovat a chránit proti povětrnostním vlivům. Mnoho z těchto nevýhod se dá odstranit použitím dřeva odolného proti hnilobě, jako je například cypřiš.

Plastové nebo polystyrenové úly poslední do-bou získávají na oblibě. Snadno se udržují, nemusí se natírat a  často ani sestavovat. Proto mohou mít v terénu delší životnost než úly ze dřeva. Na druhou stranu bývají tyto typy úlů dražší než úly ze dřeva a někteří včelaři uvádějí, že včely v nich hůře zvlá-dají vlhkost.

4. Počet rámků v nástavcíchMusíte se rozhodnout, jaký přístup k  rámkům

zvolíte; tj. kolik jich budete v  úle mít (obrázek 4). Standardizovaný Langstrothův úl má v nástavku de-set rámků. Tento počet se dá změnit dvěma způso-by. První a nejjednodušší způsob je dát méně rámků do desetirámkového nástavku. Můžete se například rozhodnout pro používání desetirámkových nástav-ků, ale umístit do nich jen po osmi nebo po devíti rámcích. Hodně včelařů vkládá do desetirámkových nástavků devět rámků. Osm rámků dává jen málo včelařů, a většinou jen do medníku.

Proč dávat do nástavku méně rámků? Když jeden rámek vyndáte a  mezi ostatními uděláte patřičné mezery, včely vystavějí tlustší plásty. To je výhod-né při vytáčení medu, protože je snazší odvíčkovat plásty, které vyčnívají nad úroveň rámku. Také jsem

Obr. 5: Různé druhy mezistěn. Plastové mezistěny se vyrábějí v  mnoha barvách, na  obrázku bílá, černá a žlutá. Nahoře je mezistěna z čistého vosku. Je na-drátkovaná, ve vosku je zanořený zvlněný drátek.

Obr. 6: Mateří mřížka je součást vybavení, o které se vedou vášnivé dis-kuse. V úle nalevo (a) je kovová mateří mřížka mezi vysokým plodištěm (červený nástavek) a  medníkem (bílý nástavek). Úl vpravo (b) je bez mateří mřížky.

114

zjistil, že s nástavky s devíti rámky se lépe pracuje. Díky místu navíc se rámky z nástavků snáze vytahu-jí a snižuje se riziko jejich poškození nebo poškoze-ní včel.

Další cestou, jak použít nástavky s méně než de-seti rámky, je zakoupení nástavků, do kterých se ve-jde menší počet rámků. Například nástavky na osm rámků získávají na  oblibě. Kupují je hlavně lidé, kteří nechtějí zvedat těžké desetirámkové nástav-ky. Přestože se to často tvrdí, nemyslím si, že včely dávají užším nástavkům přednost. Ale vím, že jim dává přednost mnoho včelařů!

Když to shrnu, musíte si ujasnit svůj přístup k za-cházení s  rámky. Budete používat standardní vy-bavení na  deset rámků? Anebo pořídíte nástavky

na deset rámků a dáte jich tam míň? Anebo zavrh-nete obě tyto možnosti a budete používat osmirám-kové úly? Ve skutečnosti na tom nezáleží. Ale je tře-ba, abyste se rozhodli a podle svého rozhodnutí se zařídili. Dobrá zpráva je, že současná situace ve vče-lařství podporuje všechny možnosti, můžete si kou-pit širokou škálu vybavení pro kteroukoli z  těchto variant. Kdybych vám měl poradit, doporučil bych nástavky na deset rámků. Jejich váhu můžete snížit, když do nich dáte méně rámků, anebo když použi-jete nižší nástavky.

5. Typ mezistěnJaký typ mezistěn budete používat? To je dal-

ší rozhodnutí, které je otázkou osobního vkusu.

Obr. 7: Dno je důležitou součástí vybavení. Stojí na něm celý úl. Na obráz-ku jsou obě varianty, zasíťované dno (vlevo) a pevné dno (vpravo).

Obr. 8: Čím je váš úl překrytý? Úl vlevo má teleskopické víko, na úle vpravo je kočovné víko. Všimněte si otvoru na krmítko ve středu ko-čovného víka.

115

Jsou tři typy mezistěn: mezistěny ze včelího vosku, plastové mezistěny, potažené včelím voskem a  čis-tě plastové plásty. Čtvrtou možností samozřejmě je nepoužívat žádné mezistěny a nechat včely postavit dílo s minimálním přispěním včelaře. V tomto pří-padě se používá úzký proužek mezistěny, obvykle ze včelího vosku, upevněný k horní loučce rámku. Te-orie praví, že včely pokračují ve stavbě směrem dolů od tohoto proužku.

První typ mezistěny je vyroben z čistého včelího vosku. Vosk se rozemele na kousky a projde lisem na mezistěny, který do něj vytlačí šestiboký vzor. Je nesporné, že včely dávají přednost voskovým mezi-stěnám. Koneckonců, z  vosku si stavějí svoje vlastní plásty. Sám mám raději mezistěny z čistého včelího vosku, ale upozorňuji, že je do svých rámků dávám jen zřídka. To z jednoho prostého důvodu. Upevnit voskovou mezistěnu do rámku vyžaduje čas. A čas jsou peníze, takže mnoho hobby včelařů i komerč-ních včelařů už voskové mezistěny nepoužívá.

Řada včelařů používá mezistěny, vyrobené z tvr-dého plastu. Plastová mezistěna bývá potažena vrstvičkou včelího vosku, aby byla pro včely atrak-tivnější. Dřívější verze tohoto typu mezistěn byly z tenkého, průhledného plastu (například mezistěna Duragilt). Tento typ mezistěn už tolik rád nemám, protože na místech, odkud se odstraní vosk a odha-lí se plast, si včely nepostaví dílo. Mnoho příznivců přírodního včelaření prohlašuje, že plastová mezis-těna je pro včely nepřirozená. Ale zdá se, že včelám nijak nevadí a  na  plastových mezistěnách stavějí stejně ochotně jako na  voskových, zvláště když je

dobrá nektarová snůška nebo když dostanou krmi-vo. Přestože mi srdce napovídá, abych používal vo-skové mezistěny, praxe říká, že plastová mezistěna je správnou cestou. Snadno se vkládá, protože rá-mek není třeba drátkovat. Navíc je pevnější, což je výhodou při vytáčení medu. Dokonce se dá i znova potáhnout voskem, když je plást poškozen, i  když si myslím, že v  tomto případě vyjde levněji koupit a vložit novou. Je mi jasné, že se konzervativci při těchto slovech zděsí, ale i když to říkám nerad, mys-lím si, že plastová mezistěna znamenala pro včelaře-ní velký krok dopředu.

Další typ není ve  skutečnosti mezistěnou, ale je to spíš celý plást, vyrobený z tvrdého plastu. Rámek s plástem obvykle tvoří jeden celek. S tímto typem plástů nemám osobně zkušenosti, ale znám včelaře, kteří je používají. Většina včelařů je s  nimi docela spokojená, což ukazuje, že tento typ plástu má cenu a stojí za to ho používat. Včely nakonec přijmou co-koliv, k  čemu je přimějete, i  když jim může chvíli trvat, než si zvyknou.

6. Mateří mřížkaTento bod rozděluje včelaře na  dva tábory. Byl

jsem mnohokrát svědkem toho, jak včelařům stoupl tlak, když obhajovali používání anebo naopak ne-používání mateří mřížky. Možná vás překvapí, že vůbec nezáleží na tom, pro kterou možnost se roz-hodnete.

Pro mřížku mluví dva argumenty (obrázek 6a): udržíte matku mimo medník a omezíte její pohyb jen na  jeden nebo několik nástavků, takže se snáz

Obr. 9: Moje úly. Používám jednoduché vysoké plodiště, nad které vkládám kovovou mateří mřížku. Nad mřížku dávám jeden střední nástavek, který slouží jako medník. Další střední nástavky přidávám podle toho, jak se včel-stvo rozvíjí. Druhý úl zleva má nahoře hluboký nástavek. Ten je velmi těžký, když se naplní medem.

116

hledá. Oba tyto argumenty jsou odůvodněné. Pokud jsou pro vás tyto dva body důležité, měli byste mate-ří mřížku používat.

Argumenty proti mateří mřížce (obrázek 6b) tvrdí, že bez mřížky může matka klást tam, kam chce ona a zvyšuje se medný výnos. Musím říct, že z mého pohledu oba tyto argumenty stojí na vodě. Mnoho včelařů prohlašuje, že matka by měla klást v  několika nástavcích, aby mohla včelstva využít svůj potenciál růstu. Nejsem si vědom, že by existo-valy nějaké vědecké studie, které by dokazovaly, že včelstva bez mateří mřížky jsou silnější než s ní. Sám jsem přesvědčen, že matka vyprodukuje tolik plo-du, kolik se vejde do jednoho plodištního nástavku. Když je plod rozložen do několika nástavků, jenom to vypadá, že je ho víc. Stejně tak není prokázáno, že by mateří mřížka snižovala medný výnos. Někteří včelaři se domnívají, že když jsou včely nuceny pře-konávat mřížku, ukládají v horních nástavcích méně medu. Pro toto tvrzení však neexistují přesvědčivé důkazy.

Napadá mě jen jeden dobrý důvod, proč nepou-žívat mateří mřížku. Stojí peníze. Včelaři, kteří ne-potřebují mateří mřížku, ušetří trochu peněz tím, že si ji nekoupí. Rozhodování, jestli používat nebo nepoužívat mřížku, se tak redukuje na jednoduchou otázku: Chcete omezit pohyb matky a nechcete mít v medníku plod, nebo chcete ušetřit trošku peněz? V prvním případě použijte mřížku, ve druhém pří-padě ji vynechte.

7. DnaToto rozhodování je jednoduché, hlavně proto,

že existují jen dva typy den, ale také proto, že jeden typ má oproti druhému jasné výhody. Tyto dva typy jsou pevná dna a zasíťovaná dna. Pevné dno, jak už naznačuje název, je pevná dřevěná deska, která má podél tří stran falc. Jde o tradiční dno a dnes pravdě-podobně i nejrozšířenější. Zasíťované dno má místo pevného kusu dřeva mřížku. U tohoto typu je včel-stvo zespodu vystaveno vnějším vlivům.

Doporučuji, aby včelaři používali zasíťovaná dna. Ta se rychle rozšířila díky vlivu na populaci roztočů Varroa. Ve stručnosti, včelstva se zasíťovanými dny mívají méně roztočů Varroa než včelstva v  úlech s pevným dnem. Výzkumy také odhalily, že včelstva se zasíťovaným dnem mívají více plodu. Zasíťovaná dna mohou pomoci proti přehřívání během převo-zu. Nejsem si vědom žádného negativního efektu to-hoto typu dna. Myslím si tedy, že je můžete také po-užívat, protože mají několik prokazatelných výhod.

Stojí za zmínku, že někteří včelaři v severních stá-tech se k používání zasíťovaných den stavějí váhavě, obvykle proto, že předpokládají, že otevřené dno ovlivní schopnost včelstva udržovat v zimě teplotu. Je třeba říct, že včely vyhřívají zimní chomáč, ne celý prostor úlu. Z biologického hlediska tedy zasíťova-né dno schopnost termoregulace příliš neovlivní. Znám několik včelařů ze severu, kteří používají zasí-

ťovaná dna i přes zimu. Pokud máte obavy z chladu, můžete zasíťované dno v  zimě uzavřít. To uděláte vsunutím tenké dřevěné nebo plastové destičky přes česno, čímž mřížku překryjete.

8. VíkaRozhodnutí, jaké víko použít, také není příliš

důležité, takže se jím nebudu příliš zabývat. Existu-jí dva hlavní typy - víka s přesahem (teleskopická) a víka kočovná. Teleskopická víka jsou tradičnější, obvykle bytelněji stavěná a  estetičtější na  pohled. Ale jsou také dražší a vyžadují použití další, vnitřní vrstvy. Pro mnoho hobby včelařů jsou teleskopická víka jasnou volbou.

Kočovná víka jsou navržena pro intenzivní vče-laření. Jsou konstruována tak, aby byl jejich okraj v  jedné rovině s  okrajem horního nástavku. To usnadňuje skládání a  stohování na  náklaďák při převozu na  jinou včelnici. Většina kočovných vík má uprostřed otvor, do kterého se dá vložit sklenice s krmením. U tohoto designu víka je daleko snazší dát včelám krmivo, když ho potřebují, což je dalším důvodem, proč oslovuje profesionální včelaře.

Co používám jáDlouho jsem přemýšlel nad tím, jak tento člá-

nek zakončit krátkým shrnutím, jak se sám stavím k otázkám, které jsem tu nadnesl. Nechci ovlivňo-vat vaše rozhodnutí ohledně toho, jaký typ úlu si nakonec vyberete. V podstatě doufám, že jsem vás přesvědčil, abyste si našli své vlastní důvody pro po-užívání/nepoužívání určitého typu vybavení. Do-poručuji požádat o radu větší množství včelařů, ale zkuste se nenechat přesvědčit jejich pevnými názo-ry. Je třeba, abyste si aktivně vyhledávali informace a našli si ve včelaření svou vlastní cestu. Přečtěte si toho o různých úlových sestavách co nejvíc, mluvte se zkušenými včelaři, vyzkoušejte si na vlastní včel-nici různé styly atd. Tohle všechno udělejte před-tím, než se rozhodnete, jaký typ úlu budete nako-nec používat. Ujišťuji vás, že můžete použít skoro jakýkoliv typ úlu a přizpůsobit ho své praxi a svým záměrům.

I  přesto se mě včelaři pravidelně ptají, jaký typ úlu a  úlové sestavy používám. Můj styl není lepší ani horší než ten váš. Vychází prostě z mých zkuše-ností a z toho, jak se vyvíjely mé osobní preference. Po  tomto úvodu se s  vámi podělím o  svůj přístup k  designu úlů a  o  základní důvody, které k  němu vedly.

■ Používám Langstrothovy úly. Jsou funkční, snadno se k nim shání vybavení a jsou mezi-národně rozšířené. Určitě jednou vyzkouším trámkový úl a možná i Warré úl, ale budou to pro mě novinky a nikdy hlavní používané typy úlů.

■ Základem mých úlů je jeden vysoký násta-vek, doplněný jedním středním nástavkem, do  kterého mají včely neomezený přístup

117

(obrázek 9). Mám rád jednoduché plodiště, protože se mi s ním lépe manipuluje. Střed-ní nástavek dávám nahoru proto, aby měly včely prostor pro ukládání medu. Z tohoto nástavku nikdy nevytáčím med.

■ Moje úly jsou vyrobené ze dřeva, konkrét-ně z cypřiše. Mám dřevo rád, protože jsem staromódní. Ale používal bych klidně i plas-tové nebo polystyrenové úly, přinejmenším bych je vyzkoušel. Vnitřně proti nim nic ne-mám.

■ V medníku i v plodišti mám po devíti rám-cích. Vyhovuje mi, že plnější (tlustší) plásty se snáze odvíčkovávají a vytáčejí. V plodišti mám devět rámků, protože mám tak vět-ší manipulační prostor. Nic nenasvědčuje tomu, že by v mých včelstvech bylo o deset procent méně včel, protože matky mají o de-set procent méně prostoru ke kladení.

■ Používám plastové mezistěny v  dřevěných rámcích, ale dávám přednost mezistěnám z čistého včelího vosku. Ano, je to paradox. Ale používání plastových mezistěn je velmi pohodlné.

■ Plodiště (vysoký nástavek) odděluji od střed-ního nástavku s  krmením kovovou mateří mřížkou. Nerad hledám matku v  mnoha nástavcích, takže ji pomocí mateří mřížky držím jen v jednom plodištním nástavku.

■ Používám zasíťovaná dna, hlavně kvůli snaz-ší kontrole roztočů Varroa.

■ Používám teleskopická víka s vnitřní izolač-ní vrstvou. Důvody jsou jen estetické - vy-padá to lépe. Kdybych byl komerčním vče-lařem, používal bych kočovná víka – na to, abych je ignoroval, fungují příliš dobře.

■ A to je všechno. Pevně věřím, že vám tenhle článek pomůže zorientovat se v různých do-poručeních ohledně úlových sestav. Jednou ze zábavných věcí na včelaření je objevování vlastní cesty, toho, co vám nejlépe vyhovu-je. Pamatujte, že byste na  svých názorech neměli lpět příliš zatvrzele. Včely dokážou být velmi přizpůsobivé a shovívavé. Tak ať je flexibilní i vaše včelaření. Užijete si tak roz-manitost včelařské praxe.

Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D.

Souhrn: Tvar buňky, kam patří i hloubka prolisu vzorku v mezistěně, významně ovlivňuje kvalitu bu-doucí vylíhlé včely. Optimální úhly byly zjišťovány porovnáním s divokým dílem.

Základní stavební jednotkou úlu je rámek s plás-tem, s jehož pomocí je možno regulovat růst a rozvoj včelstva a získávat med na krmení a na prodej. Buňky plástu mají pravidelný šestiboký tvar, základna (dno) každé z nich se skládá ze tří kosočtverců. Všechny úhly v šestiúhelníku buňky jsou vždy stejné, zatím-co úhly svírané kosočtverci, jsou pouze shodné, ale včelstvo od včelstva nebo s ročním období se mění. Pomocí moderní laserové techniky bylo zjištěno, že na jaře, v létě a na podzim se úhel, který svírají ko-sočtverce na dně, pohybuje mezi 93 až 117°. Plásty byly odebírány z brtí a z klátů. Na jaře byl naměřen nejmenší průměr buňky (5,24 mm) a  velikost úhlu dna od 93 do 97°, v ostatních případech se průměr buněk pohyboval mezi 5,3 až 5,6 milimetru. V létě a na podzim byl průměr 5,34 až 5,6 mm.

Na  jaře vychovávají včely největší množství děl-nic v  buňkách, jejichž základna má úhel 93–97° a jejichž průměr je 5,24 mm, v létě v buňkách s úh-lem základny 93–106° a  průměrem 5,34–5,48 mm a na podzim v buňkách s úhlem v základně 93–112°, čemuž odpovídá průměr 5,34–5,58 mm.

Včely tedy mají optimální podmínky pro vývoj v buňkách, které mají v základně úhel 93–109°, pro-to by se měly používat i mezistěny s úhlem základny maximálně 110°. (Pčelovodstvo č. 4, 2010.) Prů-myslově vyráběné mezistěny přitom zpravidla mí-vají úhel 140° (běžná mezistěna), 130° anebo 120°. Na  základě důkladného pozorování plástů z  brtí a  klátů se v  posledních deseti letech začaly vyrá-bět mezistěny „maximum – lux“ v jejichž základně je úhel 110°. Čím je tento úhel menší, tím hlouběji je položeno dno buňky a rodí se větší a biologicky hodnotnější včely, protože dostávají větší zásobu mateří kašičky. Kromě toho jsou jedinci, odchovaní v plástech, postavených na mezistěnách „maximum – lux“, odolnější k mnoha běžným chorobám a zvy-šuje se jejich výkonnost.

Vzhledem k  výše uvedenému bylo zajímavé prostudovat biologické parametry organismu včel a  užitkovost včelstev, u  nichž byly použity plásty, vystavěné na  mezistěnách s  různými úhly v  zá-kladně. Pokus byl proveden na  čtyřech skupinách po  pěti včelstvech středoruského plemene (pozn. překl.: Apis mellifera mellifera, evropská včela tma-vá). Ve  včelstvech byly rok staré matky a  235–240 kvadrantů zavíčkovaného plodu (pozn. překladatele: kvadrant = čtverec o straně 5 cm, odpovídající zhru-ba 100 buňkám), včely obsedaly deset uliček, a měly

Vliv geometrie mezistěny na biologické parametry včel

G. Mannapov, L. A. Reďkova, N. A. Simoganov; Pčelovodstvo, 2014, str. 14–16)

118

k dispozici 8 kg medných zásob. V první, kontrolní skupině, byly pro stavbu plástů použity mezistěny s úhlem 130° a včely nebyly přikrmovány. Ve dru-hé skupině byly použity tytéž mezistěny, ale včelstva dostala celkem sedmkrát každé tři dny 400 ml cuk-erného sirupu. Třetí skupina včelstev měla mezistě-ny s úhlem 110° a nedostávala krmení, čtvrtá skupi-na měla mezistěny s úhlem 110° a dostala sedmkrát po třech dnech 400 ml cukerného sirupu.

Výsledky pokusu ukázaly, že u  kontrolní a  dru-hé skupiny se množství mateří kašičky v  buňkách s třídenními larvičkami zvyšovalo jen neznatelně – z 5,01 na 6,43 a z 5,69 na 7,05 mg (obrázek 1a). Ten-to ukazatel se významně zvyšoval při použití plás-tů s úhlem základny 110°, k čemuž ještě přispívalo podněcování krmením. Počínaje druhým termínem měření bylo množství mateří kašičky v  buňkách s  třídenními larvičkami ve  třetí a  čtvrté skupině vždy vyšší než u kontrolní skupiny (1,67× – 1,95×), na konci experimentu bylo 1,53× – 1,6× vyšší.

Tato skutečnost měla vliv i  na  hladinu mateří kašičky v buňce. V první a ve druhé skupině kašič-ka v  buňkách obtékala jen spodní třetinu těla lar-vy, zatímco ve třetí a čtvrté skupině larvy v kašičce skoro plavaly, byly jí zcela obklopeny. Měly dobré podmínky pro individuální rozvoj a budování těles-né hmoty, proto se ve třetí a čtvrté skupině vyvinuly největší larvy (obr. 1b) i  největší jednodenní včely (obr. 1c). Na konci experimentu také živá hmotnost

jednodenních dělnic převyšovala průměr obvyklý u středoruských včel - pohybovala se mezi 110,6 až 112,3 mg.

Důležitým ukazatelem životaschopnosti včel je obsah tuku v organismu. Tuk je nezbytný pro prů-běh fyziologických procesů a  pro syntézu vosku a mateří kašičky. Analýza získaných hodnot ukáza-la, že množství tuku v organismu dělnic se zvyšuje spolu s velikostí těla, tudíž je závislé i na velikosti úhlu v základně buněk a na přikrmování (obrázek 2a).

Významné zvyšování obsahu tuku v těle včel bylo zaznamenáno u třetí a především u čtvrté skupiny. Přetrvávalo u dělnic až do stáří 14 dnů; obsah tuku dosáhl hodnot 9,32 mg a 13,8 mg, zatímco u kontro-ly jen 6,46 mg.

Změny suché hmotnosti těla včel souvisejí s tvor-bou a  obsahem zásobních látek, které se ukládají v těle, především s obsahem dusíku. Ten je součástí struktury bílkovin sloužících ke  stavbě organismu a k udržování jeho funkce. U jednodenních včel, kte-ré se vyvinuly v buňkách s různými úhly v základně, se obsah dusíku pohyboval mezi 19,78 do 24,26 mg

Obr. 1: Množství mateří kašičky (1a), hmotnost tří-denních larviček (1b) a hmotnost jednodenních včel (1c).

Obr. 2: Obsah tuku (2a), dusíku (2b) a glykogenu (2c) v těle včel.

119

(obrázek 2b). Při druhém odběru při stáří včel sedm dnů se obsah dusíku u  všech skupin zákonitě sní-žil. K  nejvýraznějšímu snížení došlo v  organismu včel v  první a  ve  druhé skupině a  naopak, u  třetí a  čtvrté skupiny bylo snížení jen neznatelné. U 14 a 21denních dělnic ze všech skupin se obsah dusíku ve srovnání se 7denními včelami významně zvýšil. Přitom nejvyšší hladina dusíku byla zaznamenána u  včel ze třetí a  čtvrté skupiny. U  24denních děl-nic z první a druhé skupiny se obsah dusíku snížil, u třetí a u čtvrté stále rostl a zůstal na vysoké úrovni i po 28 dnech.

Významnou součástí organismu včel je glykogen. Glykogen hraje důležitou roli v metabolismu cukrů, jeho základní úlohou je ukládání energie a obnova poškozených struktur. Obsah glykogenu v  organi-smu dělnic se na  začátku experimentu pohyboval mezi 3,59 až 6,95 mg (obrázek 2c). U první a dru-hé skupiny včel se množství glykogenu v  organis-mu zvyšovalo s  věkem. Maximálních hodnot (8,4

a 8,6 mg, což je 2,32 a 2,2krát víc než u  jednoden-ních dělnic) dosáhlo 24. den pokusu. Nejvyšší obsah glykogenu a dynamický nárůst jeho koncentrace byl vidět v organismu včel ze čtvrté skupiny. Poslední, 24. den pokusu při přechodu dělnic k práci mimo úl se obsah glykogenu zvýšil ve srovnání s novoroze-nými včelami 1,7×, tj. na 4,91 mg. Na konci pokusu překročil obsah glykogenu u čtvrté skupiny úroveň kontrolní skupiny 1,49×, úroveň druhé skupiny 1,47× a třetí skupiny 1,1×.

Rozdíly v biologických parametrech (živá hmot-nost dělnic) a  biochemických parametrech (obsah tuku, dusíku a  glykogenu) se odrazily i  na  pro-dukčních vlastnostech včelstev. Letová aktivita třetí a čtvrté skupiny byla ve srovnání s kontrolou 1,76× a 2,01× vyšší a obsah medného váčku byl vyšší 1,35× a 1,38× (viz tabulka). To se projevilo i na medném výnosu včelstev.

Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D.

Tabulka: Letová aktivita, stupeň naplnění medného váčku dělnic a medný výnos (n = 5).

Skupina včelstevLetová aktivita (počet včel,

které opustily úl za 3 mi-nuty)

Náplň medného váčku (hmotnost obsahu v mg)

Medný výnos (kg)

1217 ± 7,24Cv = 6,71

35,41 ± 3,27Cv = 5,23

20,23 ± 0,45Cv = 6,18

2228 ± 3,95Cv = 3,24

38,11 ± 2,25Cv = 3,36

26,89 ± 0,87Cv = 6,45

3383 ± 12,8**

Cv = 3,2447,90 ± 2,57*

Cv = 3,3648,24 ± 2,36**

Cv = 6,45

4438 ± 7,54***

Cv = 6,1549,20 ± 3,48**

Cv = 4,2761,23 ± 1,24***

Cv = 3,49

*p < 0,05; **p < 0,01; ***p < 0,001, v porovnání s první, kontrolní skupinou

Souhrn: Světlé plásty mají lepší izolační schopnosti, líhnou se z nich větší včely, obsahu-jí méně toxinů a méně ochotně je napadá za-víječ voskový. V konečném důsledku umožňují větší medný výnos v porovnání se stejně silným včelstvem na tmavých plástech.

Základní procesy životních činností včelstva – líhnutí a výchova potomstva, zpracování, uchovává-ní a další využití zásob - se děje v hnízdě, tvořeném dvoustrannými vertikálními plásty. Jsou známy pří-pady, kdy včelstvo využívalo jedno a to samé hnízdo více než 30 let. V létě se včely volně pohybují po plás-tech, ale v zimě, obzvláště za nízkých teplot, se shlu-kují do chomáče a v jeho prostorách obsazují volné buňky plástů. Plást je postaven tak, že včela, která

se nachází v jeho buňce, může kontaktovat a využí-vat teplo ostatních. Proto 75 % plochy plástů, které jsou obsednuty včelami, je bez zásob. Bylo zjištěno, že u včel, které se nacházejí v prázdných buňkách, je intenzita tepelné výměny menší o 20,4 % než u včel, které se nacházejí na povrchu plástu.

Prázdný včelí plást je dobrý tepelný izolátor, jeho tepelný odpor (0,33 - 0,36m²* stupeň /W), za pří-tomnosti vosku je nižší než tepelný odpor nejlepšího izolátoru – nehybného vzduchu (1,00m² stupeň/W), ale je srovnatelný s  takovými tepelnými izoláto-ry, jako je říční mech (0,41m²stupeň/W), bavlně-ná vata (0,38m² stupeň/W), polystyrén PS-4 (0,61 m²stupeň/W), korková destička (0,46m² stupeň/W) při stejné síle – 25 mm. Proto, jestliže při zimování není místo v prázdných plástech, jsou včely nuceny

Plásty – základ hnízda včelstva(A. I. Kasjanov, V. I. Lebeděv, Bělaruski pčaljar, 2014, č. 4, s. 12–16)

120

rozmístit se na  plástech se  zásobami (0,07 m²stu-peň/W), a tím ztrácejí 5krát více tepla.

Od posledního podzimního do prvního jarního proletu v normálně zimujících včelstvech neopouští včela plást dokonce ani na krátkou dobu. V průběhu aktivní sezóny jej srovnatelně na nedlouho opouš-tějí včely – průzkumnice, včely dělnice sbírající pyl, nektar a vodu, dále pak pohlavně zralí trubci a mla-dé neoplozené matky. Větší část času prožívá včela na plástech hnízda, na jehož objemu a kvalitě závisí stav včelstva v průběhu roku.

Poté, co jsou světlé plásty vystavěny, dochází v  nich časem k  významným změnám. Když včely ukládají do buněk pouze med, plásty zůstávají dlou-ho světlé, v době, kdy jsou plásty používány pro vý-chovu plodu, rychle tmavnou.

Hmyz nevytváří ve  svém organismu protilátky pro ochranu před patogenními organizmy, ale uh-líkové derivace vosku mají antibiotické vlastnosti a vytvářejí bariéru proti bakteriím a plísním. Proto jsou larvičky včel vždy obaleny kokonem, obsahují-cím vosk a spočívají ve voskovém obalu.

Po každé vylíhlé včele zůstává v buňce pevná sou-část - kokon larvičky. Následkem toho světlý plást postupně hnědne, až zčerná. Rovněž v něm dochází ke změně tloušťky stěn buněk, jejich formy a obje-mu. Právě tyto změny charakterizují proces stárnu-

tí plástů. Nově vystavěný plást o  rozměrech 435× 300 mm váží asi 140 g. Hmotnost stejného plástu se zvětší 2krát po vylíhnutí 6 pokolení, 3krát – po vy-líhnutí 17 pokolení včel. Podle míry používání plástu pro výchovu plodu v něm dochází ke změnám, jak je uvedeno v tabulce 1.

Množství vosku ve  starším plástu se postupně zmenšuje na  40–55 %. Skladované nové nepoužité plásty (8–10 let), ztmavnou (zešednou), přesto zů-stávají přírodními a udrží si téměř 100 % vosku.

Existuje domněnka, že stárnutím se stává plást pevnějším a  teplejším. „Pevným“, prosím, protože je vyztužen pevnými a tvrdými kokony, ale „teplej-ším“ - stěží. Ve struktuře tepelného předávání vče-lího plástu určující úlohu hraje vzduch, udržující se v buňkách. Suchý vzduch – je vynikající tepelný izolátor, jestliže je nehybný a v místě, kde se vysky-tuje, nevzniká průvan. Při 10 °C koeficient tepelné vodivosti vzduchu činí λ vzduchu = 0,025 W/ m²* stupeň. Četné a velmi seriózní výzkumy ukázaly, že při teplotách a objemech, poměřovaných s rozměry buněk, průvan prakticky chybí.

Koeficient tepelné vodivosti vosku (λ vosk = 0,36 W/m²*stupeň) je více než 14× vyšší než te-pelná vodivost vzduchu. Kokony, zbytky krmiva a  exkrementy larviček a  také ostatní prvky, jejich množství, v plástu vzrůstá po vylíhnutí 20 pokolení

Tab. 1: Ukazatele stárnutí plástu

Počet vylíh-lých poko-

leníBarva plástu

Průměrný objem jedné

buňky

Tloušťka stěnybuňky

Průměr buňkyObsah vosku

v plástu, % k hmot-

nosti nového plástu

Teplota tavení

vosku, °C

Hustota, g/cm³

cm³ % mm % mm %

0 -1 Světlý 0,283 100 0,22 100 5,42 100 100-86 65-66 0,966

2-5 Hnědý 0,269 95,4 0,40 182 5,26 97,0 60 64-64,5 0,964

6-10Tmavý , s pro-svítajícími stě-

nami buněk0,255 90,4 0,73 332 5,24 96,6 49 63,5 0,963

13- 15Černý,

neprosvítající0,249 88,3 1,08 491 5,21 96,1 46 - -

20Zcela černý,

ztvrdlý0,248 87,9 1,44 655 5,21 96,1 45 63-63,2 0,960

Tab. 2: Teplotní kvality včelích plástů

Druh plástu a rozložení vzhledem k hnízduKoeficient přenosu tepla,

W/m²* stupeň Tepelný odpor ,m²* stupeň/W

Plást světlý na boku hnízda 2,77 0,36

Plást tmavý na boku hnízda 3,05 0,33

Plást tmavý nahoře v hnízdě 1,72 0,58

Plást tmavý dole v hnízdě 1,92 0,52

Voština na boku hnízda 4,86 0,21

Nehybný vzduch, vrstva 25 mm 1,00 1,00

121

od  5 do  55 % a  zesiluje předávání tepla. Tepelnou vodivost těchto prvků s  určitou chybou je možno ohodnotit jako tepelnou vodivost suché chlévské mrvy (λmrva = 0,071 W/m²* stupeň). Pokud to propočítáme na tloušťku plástu (25 mm), dostane-me koeficient jeho tepelného přenosu K plást = 2,86 W/m² stupeň, což téměř 3krát převyšuje koeficient tepelného přenosu vzduchu (K vzduch.= 1,0 W/m² stupeň), který vytlačil. Proto ke zvýšení tepelných vlastností plástů zbytky kokonů nemůže dojít ani teoreticky. Nepotvrdily to ani naše výzkumy, prove-dené na speciálním zařízení metodou stacionární-ho režimu (tabulka 2). Předpoklad o vysoké tepelné vodivosti čerstvě vystavěných plástů vedl vědecké pracovníky a včelařské praktiky k tomu, aby dopl-ňovali hnízdo na zimu převážně tmavými, domně-le nejteplejšími plásty, čímž působili velkou škodu včelstvu.

Stáří a kvalita plástů mají velký vliv na  rychlost krystalizace medu. Med, vytočený z buněk nově vy-stavěných plástů, nekrystalizuje v průběhu 2 měsí-ců, což je 5krát déle ve  srovnání s dobou krystali-zace medu, vytočeného z  tmavého plástu od téhož včelstva. Med z  plástů, ve  kterých včely vychovaly plod, krystalizuje 3,3krát dříve, než med, vytočený z téhož včelstva, ve kterém včely plod nevychováva-ly. V tmavých plástech med častěji a výrazně rychleji zakysává.

Rychlou krystalizací zásob včely silně strádají v zimním období. Je zjištěno, že při zimování včel-stev na  tmavých plástech je stupeň krystalizace krmných zásob vyšší o  45 %, o  58 % více včelstev končí přezimování s pokálenými hnízdy ve srovnání s včelstvy zimujících převážně na světlých plástech hyne o 12 % více včelstev.

Vědecký pracovník ze Švédska, při analýze vý-sledků přezimování 15 549 včelstev, došel k závěru, že na  95 % věrohodnou příčinou úhynu včelstev v době zimování jsou dva základní faktory: průjem a kvalita (stáří) plástu. Bylo zjištěno, že většinu pří-padů průjmu pozorovali tam, kde v úle převládaly staré plásty.

Není náhodou, že v  přírodních podmínkách umisťují včely med převážně ve vrchní části hnízda, kde nevychovávají plod, protože plásty jsou tvoře-ny z  medových buněk, majících velký úhel sklonu a velkou hloubku. Do nich matka vajíčka klást ne-může. Z tohoto důvodu v dané části hnízda zůstá-vají plásty „mladé“ a  med krystalizuje pomaleji. Toto přizpůsobení, propracované včelami za období evoluce, překáží procesu krystalizace zimních zásob a snižuje pravděpodobnost úhynu včel hladem.

V černých plástech je objem buňky menší o 12 % než ve světlých. To má velký vliv na hmotnost vylíh-lých včel – z buněk starých plástů mají menší hmot-nost než včely vylíhlé ze světlých plástů (tabulka 3).

Stáří plástu má vliv na velikost těla včel a  jejich externích znaků (tabulka 4). Objem buňky starého plástu má rovněž vliv na  vnější znaky včel. Včely s menší hmotností hůře létají, přinášejí méně nek-taru a pylu.

Vědečtí pracovníci z Československa (E. Dědin-ský a  kol., 1988) propočetli vliv zmenšení objemu buněk plástu na  z  nich vylíhlé včely a  na  mednou snůšku včelstva. Objem všech buněk nově vystave-ného plástu počítali za 100 %. Po vylíhnutí 10 gene-rací včel se objem zmenší na 83,8 % a při vylíhnutí 15 pokolení – jen na 67,1 %. Hmotnost vylíhnutých 10 tisíc včel ve  světlých plástech činí 1 kg, v  hně-dých–0,838 kg, v  tmavých–0,671 kg. Pro získání

Tab. 3: Hmotnost včel, líhnoucích se z plástů různé kvality

Barva plástuPočet pokolení vylíhlých se

v plástuPrůměrná hmotnost jedné

včely, mgZmenšení hmotnosti těla, %

Světlý 0 123 0

Hnědý 1-2 120 2,4

Tmavý 10-1 118 3,7

Černý 25-26 106 13,1

Tab. 4: Vliv stáří plástu na externí znaky včel

Znak Nový plástStarý plást (vylíhnuto 16

pokolení včel)Rozdíly,%

Délka sosáčku 5,09+0,0009 5,04+0,005 1,0

Součet šířky 3. a 4. tergitu, mm

3,92+0,008 3,80+0,005 3,1

Délka pravého předního křídla, mm

7,64+0,013 7,49+0,008 2,0

Šířka křídla, mm 2,55+0,004 2,51+0,003 1,6

Počet háčků na pravém křídle, ks

21,8+0,12 20,9+0,099 4,1

122

stejné medné produktivity se včelami vylíhnutými ze světlých plástů, je třeba přibližně 2krát více včel, které se vylíhly v  plástech po  10násobném použi-tí pro výchovu včel a 5krát více včel, vychovaných v tmavých plástech. Pro výchovu 1 kg včel ve svět-lých plástech je spotřeba 2,5 kg medu, v  hnědých 2,9 kg medu, v tmavých – 3,7 kg.

Mnoholetá pozorování NII včelaření ukazují, že včely z včelstev, majících hnízdo ze starých tmavých plástů, nasbírají o 40–47 % méně medu, než včelstva s kvalitními plásty. Kromě toho staré plásty ve včel-stvu jsou základem rozšiřování infekčních a  in-vazních chorob. Například, v  nakažených plástech spóry včelího moru přežívají 35 let, spóry nosemózy jsou životaschopné po dobu 2 let.

Při onemocnění plodu jsou buňky plástů zapl-něny milióny a  miliardami spór původců různých nemocí. S  nakažlivými nemocemi (včelí mor, zvá-penatění) není v silách včel se s nimi vyrovnat, čímž se plásty stávají nebezpečnými pro zdraví hmyzu (L. F. Solovjeva, 1997). Staré plásty jsou základní-mi původci rozšiřování zvápenatění včelího plodu. Včelstva mající převážně tmavé plásty 7krát častěji podléhají těmto nemocem, než včelstva se světlými plásty (Kenig,1986). Světlé plásty jsou rovněž výraz-ně méně napadány voskovými zavíječi při sklado-vání.

U většiny nemocí, nejčastěji u zvápenatění, není možné uzdravit včelstva pouze léčivými prostředky bez maximálního odstranění nakaženého materiá-lu. Dokonce i při úspěšném léčení dochází k recidi-vám nemocí. Odstranění infikovaného materiálu se provádí přeložením včel na vydesinfikované plásty a provádí se intenzivní obměna hnízda. Desinfikují se plásty ne starší 3let.

Mimo to, včelí vosk s  léty akumuluje také toxi-ny, jako těžké kovy a pesticidy, které mají záporný vliv na včely a kvalitu produktů (M. G. Sanfěrd, R. A. Chupingarněr, 1992). Čerstvě vystavěné plásty obsahují nepatrné množství cézia, ale staré plásty – jeho maximální dávku (M. A. Aleksemicer, L. I.

Bodnarčuk, V. P.  Kubajčuk, 1997). Staré plásty je nutno pravidelně odstraňovat a hnízda kompletovat nově vystavěnými plásty nebo plásty používanými pro výchovu plodu ne více než 2–3 roky. Doporu-čuje se každoročně měnit nejméně třetinu, ale lépe 50 % plástů. Včelaři musí neustále pamatovat na to, že včasná výměna starých plástů za  nové je zákla-dem silných, zdravých včelstev. Vždyť používání kvalitních plástů pomáhá řešit následující problémy praktického včelaření:

■ v  buňkách nového plástu se dosahuje vyš-ší úrovně krmení larviček, líhnou se z nich větší životaschopné včely;

■ používání nových kvalitních plástů snižuje energetické ztráty včel pro vytvoření dob-rých podmínek intenzivního kladení vajíček matkou a jejich přípravu pro ukládání nek-taru;

■ ve  světlých plástech je plod méně napadán včelím morem, zvápenatěním a  varroázou, dospělé včely jsou méně ohroženy nosemó-zou;

■ při intenzivní obnově plodové části hnízda prudce vrůstá efekt medikamentů léčení včelího moru a zvápenatění a vzrůstá tvorba vosku ve včelstvu;

■ světlé plásty se efektivněji desinfikují s men-šími ztrátami prostředků a práce;

■ světlé plásty jsou méně napadány voskovým zavíječem při jejich uchovávání;

■ ve  světlých plástech med pomaleji zkysne a krystalizuje v době zimování a následkem toho se snižuje průjem včel, oslabení a úhyn;

■ med ze světlých plástů má vždy vysokou kvalitu (méně toxinů a radioaktivního zne-čištění);

■ používání kvalitních plástů v hnízdech včel-stev v průběhu roku umožňuje zvětšit jejich produktivitu o 40–47 %.

Přeložila: Mgr. Marie STRATILOVÁ

Souhrn: V sousedním Německu se rozběhl projekt úlu kulovitého tvaru, který má lépe imitovat přírod-ní dutinu. Prostor pod úlem vyplnili vědci troudem, který zadržuje vlhkost a tvoří biotop pro další oby-vatele úlu, mimo jiné štírka knihového, který je při-rozeným nepřítelem roztočů Varroa destructor.

Vyzkoušet se má všechno, chceme-li vyzrát na problémy. V duchu této zásady se profesor Jürgen Tautz a jeho dva „spolubojovníci“ pustili do projek-tu zaměřeného na přirozené podmínky života včel.

Už dlouho se včely chovají v obydlích uměle vy-tvořených člověkem. Různé moderní typy úlů jsou dimenzovány tak, aby byly snadno sestavitelné, ne-příliš nákladné a  pro včelaře snadno ovladatelné. Časem se většina z těchto úlů více či méně vzdálila stavbám, které si vyhledávají divoké včely v Evropě a v mnoha jiných částech světa.

Dutina stromu jako vzorV  čem je zcela zásadní rozdíl mezi zanderovou

mírou (nebo jinými rozměry rámků) a  dutinou

Zpátky k přírodě?Projekt, který má zhodnotit nový způsob chovu včel

(Prof. Jürgen Tautz; ADIZ/die biene/Imkerfreund, 2015, č. 4, str. 28 - 29)

123

stromu jako přirozeným příbytkem včel v mírném geografickém pásu? Nápadné jsou tři aspekty:

1. Tvar (podoba) obydlí2. Materiál, k něhož jsou zhotoveny stěny3. Mikrofauna jako průvodní jev v přirozeném

včelím hnízdě

Moderní úlObrovský počet typů používaných rámků je za-

ložen na  pravoúhlé geometrii, která umožňuje úly snadno vyrobit i  snadno obsluhovat. Vnitřní stě-ny takových rámků jsou hladce ohoblované, proto nemohou regulovat vnitřní klimatické podmínky, hlavně chybí schopnost zadržovat vodu.

Moderní chov včel také odmítá jiné druhy živo-čichů, které by žily v úle společně se včelami. Svoji pozornost věnujeme výhradně škůdcům, proti kte-rým z dobrých důvodů bojujeme.

Fauna doprovázející divoké včely žije v dutinách stromů především ve spadu na dně úlů, kde tyto or-ganismy nacházejí vhodné mikroklima a  nejlepší podmínky úkrytu.

Živočichem, kterého známe jako průvodce včel-stev a na kterého jsme zaměřili svůj projekt, je štírek knihový z třídy pavoukovitých, který se živí jinými drobnými členovci. Moderní rámky však už nenabí-zejí vhodné možnosti úkrytu, a chemické přípravky proti varroáze, dosud bohužel nevyhnutelné, jsou pro tyto živočichy rozsudkem smrti.

Tři výchozí body Nový projekt má proto zjistit, zda se použitím

zvláštního typu včelího úlu s miniaturním ekosys-témem může docílit zlepšení chovu. Výzkum jsme prováděli pomocí nejmodernějších metod pozoro-vání a měření v rámci projektu HOBOS.

Kulatý úl (www.bienenkugel.de) na principu stavebnice, kde vznikl prostor pro další živočichy v úle, s  prvky z mrtvého dřeva, které regulují vlhkost v úle.

Foto: Andreas Heidinger

Včelí hnízdo, které se uvolnilo po pádu smrku, jenž včelám poskytoval přístřeší. Dobře je vidět tmavě zbarve-ný obklad stěn s propolisem a několik včel na plástech.

Foto: Andreas Heidinger

124

Základem se stal úl ve  tvaru koule, protože v  hlavních rysech napodobuje přírodní včelí hnízdo v dutině stromu a současně se pohodlně ovládá. Poskytuje přirozenou regulaci vlhkosti díky využití mrtvého dřeva a iglú efektu, vyka-zuje srovnatelně nízké napadení roztočem, možná díky malému počtu trubců (maximálně 500 jedin-ců), umožňuje zásobení plodu méně závislé na po-časí a má i další výhody.

Kulatý úl umožňuje všechny běžné včelařské zá-sahy bez doplňkových nákladů, tj. vyjímání rámků, kontrolu varroázy, ošetření proti varroáze, jakož i rozšíření prostoru pro medníky běžnými hranatý-mi úlovými systémy.

Princip úlu ve  tvaru koule dovoluje také díky přístavbě (připojené zespodu jako miniaturní eko-

systém) existenci doprovodné fauny v  úle. Teprve časem se ukáže, zda tento nový metodický přístup přinese významný průlom do způsobu chovu včel. Zahájení projektu je provázeno zvědavostí bez pře-hnaných očekávání. V každém musíme dále hledat způsob, jak znovu dostat užitečnou faunu do včelích úlů a pokusit se nastolit v nich přirozené poměry.

Nesmíme zanedbat žádnou metodu, která by mohla být přínosem v chovu včel.

Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ

Spad na  dně dutiny v  kmeni smrku, svět, kde žije velké množství malých živočichů.

Foto: Andreas Heidinger

Volně vystavěné plásty v  dutém kmeni jabloně. Na dně dutiny vidíme spad, který v průběhu roku stá-le narůstá a nabízí obydlí velkému počtu živočichů, kteří společně se včelami obývají dutinu. Jako ve všech dosud zkoumaných dutinách stromů obydlených vče-lami ani zde není z fotografie ideálně vidět obložení stěn z mrtvého dřeva propolisem.

Foto: H. R. Heilmann, HOBOS-Team (pozn. překl.: HOBOS = Honeybee Online Studies)

Souhrn: MARWA15 je v  podstatě další stupeň vývoje švýcarského úlu. Tento typ úlu dovoluje po-užívat provozní metodu, která vychází vstříc efek-tivní včelařské praxi. (Švýcarská rámková míra pro plodiště 29,8×34,5 cm × šířka 28 mm, pro medník 29,8×16 cm × šířka 35 mm – pozn. překl.)

Hledání alternativního úlu začalo před mnoha lety, když můj včelín se švýcarskými nástavky mu-sel ustoupit jednomu stavebnímu projektu. Míry švýcarského nástavku jsem si ze zásady velmi dob-ře prověřil. Chtěl jsem ale, abych mohl úly vystavit volně. Uvažoval jsem nejdříve o vrchem přístupném úlu (CH-Oberbehandlungsbeute), tak jak se nabízí ve  včelařských prodejnách. Řada nedostatků, jako např. uvíznutí plodového plástu mezi nosníky, mne přimělo k tomu, abych se poohlédl po jiných mož-

nostech. Přitom jsem u našeho včelařského inspek-tora Manfreda Biederemanna a jeho zástupce Ernsta Meiera objevil úly jejich vlastní výroby, ve kterých jsou plásty zavěšeny do zářezu v nástavku na dlou-hých šroubech. Tato konstrukce mne spontánně přesvědčila a léta jsem vyvíjel a testoval vlastní pro-totypy vrchem přístupných úlů, které nakonec vedly k typu úlu MARWA15. Název je odvozen z MARxe-ra WAltera 15rámkový úl.

■ MARWA15 není jen řemeslná hříčka. Ví-ceméně dovoluje provozní metodu, která všechny včelařské kroky optimalizuje a sjed-nocuje a umožňuje úspěšné včelaření.

■ MARWA15 je vhodná pro malá a  středně velká včelařství. Úl je koncipován pro ošet-řování včelstev shora a  pro umístění pod širým nebem.

Úspěšné včelaření s MARWA15(Walter Marxer; Schweiz.Bienen-Zeitung, 2015, č. 2, s. 18–21)

125

Švýcarské míry s výhodouKonstrukce je velmi stabilní, jednoduchá a vhod-

ná i k samovýrobě. Vnější míra plodových i mední-kových rámků odpovídá v  zásadě švýcarským ná-stavkům, přičemž řadou uzpůsobení zjednodušuje včelařskou praxi. Nejvýznamnější rozdíl spočívá ale v tom, že MARWA15 je opatřena česny zepředu i ze-zadu a uvnitř nástavku lze přepážkou flexibilně roz-dělit jak plodištní tak medníkový prostor. Aby bylo dosaženo dostatku místa pro dvě včelstva, rozšířil jsem vnitřní prostor na 15 rámků. To dovoluje pro-vozní metodu, která je dále detailně popsána.

Stabilní dno z  perforované chromové oceli pod plodištěm zajišťuje dobré větrání. Podložka z umělé hmoty vsunutelná pod dno slouží k utěsnění úlu při zplynování kyseliny šťavelové a současně ke sledo-vání proužků měli, aniž by bylo včelstvo vyrušeno.

Leták a zaslepovací víko (k uzavření dutého pro-storu mezi ocelovým dnem a plodištěm) se montují na úl zepředu i zezadu pomocí upevňovacích pru-žin. Dovoluje to plný průhled pod plodovými plásty. Místo běžně používané česnové štěrbiny je vyvrtáno pět kruhových otvorů snadno uzavíratelných kovo-vou lištou. Zkušenosti dokazují, že vyvrtané otvory včely snáze brání před loupežícími včelami nebo vo-sami.

Po  stranách plodiště jsou dva nalisované čepy pevně spojené s  úlem. Přes tyto čepy lze medník snadno a  bez použití síly nadzvednout. Navíc lze na tyto čepy nasunout nosné lišty, takže úl může být transportován dvěma osobami.

Medníky mají postranní vedení a  mohou být snadno odsunuty dopředu či dozadu. Rámková míra plodištních i  medníkových rámků odpovídá švýcarské míře. Závěsná ouška rámků jsou ovšem odstraněna a  nahrazena dvěma dlouhými šrouby,

Liechtensteinerské číslo stanoviště.

Spodek perforovaného dna z chromové oceli a vsunutelná plastová pod-ložka.

Pomocí pevně ukotvených čepů po  straně nástavku lze snadno nad-zvednout hořejší nástavek.

126

které dolehnou do  zářezu v  osazení. Dovoluje to také po stranách 16mm mezeru mezi rámkem a stě-nou úlu, což podstatně ulehčuje vkládání i vyjímání plástů. Mimoto jsou šrouby mnohem méně přitme-leny.

Odnímatelné víko, odolné proti počasí, je zho-toveno z  masivního ocelového plechu a  izolované polystyrenovou deskou. S vedle stojícím úlem tvoří ideální odkládací plochu. Díky své vlastní hmotnos-ti nemusí být zatíženo.

Snadno vmontovatelnou přepážkou do  plodiště nebo medníku lze včelstvo rozdělit nebo v  přípa-dě potřeby spojit. Takto se také velmi snadno tvoří mladá včelstva, aniž by musela být přemísťována.

Detailní výkresovou dokumentaci k  úlu MAR-WA15 pro vlastní potřebu si zájemci mohou bez-

platně stáhnout ve  formátu PDF na  stránce www.honig.li

ATRAKTIVNÍ PROVOZNÍ METODA Do snůšky se silnými včelstvy

Kdo by to neznal, jarní problém. Snůška nastupu-je – ve Švýcarsku obvykle v dubnu – ale včelstva jsou pro dobrý výnos ještě slabá. Když pak jsou včelstva už dostatečně silná, jarní snůška často končí a po-hár s medem je plný jen z poloviny nebo prázdný. Včelstva se začínají rojit. To neplatí pro MARWA15. Zde jsou od  loňského podzimu zazimována dvě včelstva za sebou, oddělená přepážkou. To je možné zcela bez problémů, protože úly mají zepředu i zeza-du česna. Včely obou včelstev začínají jarní prolety předním, popř. zadním česnem. Obě matky produ-kují mladé včely a  včelstva se vzájemně podporují v hospodaření s teplem. Uprostřed dubna jsou celé nástavky plné včel.

Začátkem květu třešní se jedna matka odstraní a obě včelstva spojí. S odstraněnou matkou a dobře obsazeným plodovým plástem může už být vytvořen časný oddělek. Při spojení mohou ale být ve včelstvu ponechány obě matky. Včely si zařídí samy, která přežije. Současně se nasadí medník. Přepážka mezi včelstvy může být jednoduše vytažena a na její místo se vloží trubčí plást.

Přesazenými uličkami mezi plodovými a mední-kovými plásty (viz švýc. rámkové míry pozn. překl.) lze zpravidla zabránit zaplodování medníkových plástů bez použití mateří mřížky. Také po  spojení obou včelstev létají včely zadním i předním česnem.

Zabránění rojení a nová matkaPo vytočení květového medu začíná obvykle bez-

snůškové období, které podněcuje rojovou náladu. Opětným vložením přepážky, které včelstvo opět rozdělí, se může rojová nálada potlačit. Je třeba dát jen pozor na  to, aby v  obou polovinách byl plod, tedy i vajíčka a nejmladší larvičky. Po rozdělení není znát na obou letácích žádný rozdíl v provozu. Zhru-ba po pěti dnech se může zkontrolovat, ve které po-lovině včely narazily matečníky. Tak poznáme od-

Kruhové česnové otvory se mohou uzavřít kovo-vou lištou.

Nosná lišta k transportu úlu dvěma osobami.

Šrouby držící plásty jsou zatmelovány podstatně méně.

Při použití závaží se nemusí víko odkládat.

127

ložené včelstvo bez matky. Obrovskou výhodou je, že odloženec nemusí být přemisťován na jiné místo.

Pokud máme matku z jiného chovného „materi-álu“, je třeba úplně vylámat matečníky. Plný počet mateřích misek nalepených na dřevěnou destičku se může s „chovným materiálem“ zavěsit do medníku mezi plásty. Po deseti dnech se mohou přespočetné zavíčkované matečníky zaškolkovat do včelstev roz-

dělených podle stejného vzoru. Přijetí mladé matky ze zavíčkovaného matečníku je zcela spolehlivé. Kdo si značí matky, může matečník překlopit klíckou a matku bezprostředně po vylíhnutí označit a vrátit do včelstva. Kdo si nechce chovat vlastní matky, má možnost je koupit a přidat místo matečníků.

Teď v  časném létě máme opět v  nástavcích dvě kladoucí matky. Než se objeví lesní med, máme opět vybudována silná včelstva. Ty na jedné straně zajistí dobrý medný výnos a na druhé straně dostatek mla-dých včel pro dobré přezimování.

KrmeníVhodná pro tekuté krmivo a úsporná pro místo

je plastová nádoba o objemu cca 1,5 litru, která se umístí do medníku. Aby se včely netopily, je vnitřek nádoby zdrsněn skelným papírem a  jako plováky jsou použity půlené korkové zátky. Při další dávce se zátky odlepí ode dna. Další krmný roztok se může nalít bez nebezpečí utopení včel, které se v daném okamžiku v misce nacházejí. Další výhodou těchto nádob je, že se mohou pro uskladnění štosovat a ne-zaberou tak moc místa.

Přepážkou lze jak plodiště, tak medník na libovolném místě včelotěsně oddělit.

Prádelním kolíčkem lze informace důležité pro včelaře uchytit. Barevným napínáčkem je vyzna-čeno stáří matky.

Provozní vedení včelstva se švýcarskými plásty v úlu MARWA15

Dvě včelstva K1 a K2 zimují oddělena přepážkou. Každé včelstvo má své česno (V a H) (obr. vlevo). Na za-čátku jarní snůšky se obě včelstva spojí (2. nákres). Obě česna zůstávají otevřena. Ze silných včelstev máme několik medných plástů jako rezervu zásob. Přesazení uliček mezi plodištěm a medníkem umožňuje zabránit zakladení medníku. V bezsnůškovém období může být včelstvo k potlačení rojení znovu rozděleno, vychována vlastní matka, nebo vložena nová (3. nákres). Ke krmení tekutým krmivem se do medníku vkládají nádoby úsporné na místo (vpravo).

128

Podle síly včelstva se mohou uskladnit také med-né plásty. Zavíčkované se dají použít jako rezervní zásoby pro příští jaro.

Ošetření proti varroázeOšetření proti varroáze kyselinou mravenčí je

např. možné Liebigovým odpařovačem, který se bez problémů vloží do  prázdného medníku. Ošet-ření kyselinou šťavelovou se provede buď kapkovou metodou, nebo odpařením. Při odpařování kyseliny šťavelové se musí k utěsnění úlu uzavřít obě česna ocelovou lištou a pod zadní česno vložit těsnící liš-tu pomocí pružinových svorek. K tomuto účelu má

úl MARWA15 vyvrtán v  předním krytu podmetu otvor, kterým se do  podmetu fouká kyselina šťa-velová. Víko se lehce poodkryje, dokud tudy neza-čne odcházet bílá mlha. Perforovaným dnem jsou obě poloviny úlu zamlženy současně. Profesionál-ní ochrana včelaře při této práci je samozřejmostí. Po úspěšném ošetření a spočtení spadlých roztočů se po  jednom dni opět podložka vyjme, aby včel-stvo mělo během zimy dobré větrání. Tím se vyloučí plesnivění plástů.

Přeložil: Ing. Ferdinand SCHENK

Úly MARWA15 v provozu.

Krmící nádoba s  půlenými korkovými zátkami se zdrsněným povrchem pomocí skelného papíru.

Po stranách jsou pružiny k uchycení letáku a za-slepovacího víka.

129

Mít hygienické včely znamenámít silné včely

(Elizabeth Frost; Australasian Beekeeper, leden 2015, str. 289–291)

Souhrn: Návod na  provedení dusíkového testu hygienického chování včelstva.

Když doplňuji a  aktualizuji kurz o  chovu ma-tek v  Novém Jižním Walesu, vždy se porozhlédnu i  po  oblasti, které potřebují rozšíření. Jak vybrat chovné matky a matky trubců je problém, kterého se týkají poznámky k současnému kurzu, i když vče-lař spíše potřebuje vědět, zdali má potřebné nástroje a touží vychovat matky s nejvyšší kvalitou.

Pro většinu včelařů by bylo ideální včelstvo s dob-rou produkcí jak včel, tak medu, s  mírnou pova-hou a odolné proti nemocem. Jak vychovat takové vrcholové včelstvo s  ohledem na  množství plodu, produkci medu a  mírnost je známé a  časté, výběr odolných včelstev vyžaduje větší úsilí. Obvykle jsou včelstva, která vykazují známky hniloby plodu nebo zvápenatění plodu (Ascosphaera apis) a  vyhazující mrtvolky před česno, už před zánikem. Nejrychlejší cesta, jak do včelstev vnést odolnost proti nemoci, je testování a výběr těch nejlepších.

Pozadí Hygienické chování je genetickým znakem včel

medonosných, které jim propůjčuje odolnost proti hnilobě včelího plodu a včelím moru (Paenibacillus larvae) stejně jako omezenou odolnost proti rozto-čům Varroa. Včely, které nesou znaky hygienického chování, hledají a odstraňují mrtvý a nemocný plod

dříve, než dosáhne infekčního stadia, aby zabránily rozšíření nemoci do včelstva.

Toto chování je dědičné, přenášené z  rodičů, matky a trubce, na jejich potomky. Chov kvůli hy-gienickému chování je jednou z  možností včelaře, jak zvýšit populaci včelstva cestou snížení výskytu hniloby, jak zvýšit počet včelstev cestou zabránění včelímu moru a  jak podniknout první kroky proti Varroa – být připraven. Nejsnazším způsobem, jak začít výběr na hygienické chování, je zaujmout přís-nou „protihnilobnou“ taktiku při výběru chovných matek a trubců mezi nejlepšími včelstvy.

Každý včelař si může hygienické chování svých včelstev testovat. Při mnoha činnostech, které včelař dělá, dosáhne úspěchu se správnými nástroji a zna-lostmi o  souvislosti s  podmínkami životního pro-středí. V  případě testování hygienického chování to nemůže dělat v době vysoké snůšky, období ex-trémně vysokých nebo nízkých teplot nebo delšího sucha. Pokud lze čekat loupení, také není vhodné testovat, nebo pro prohlídku rámků použít stíněný stan, aby byla včelstva při prohlídce uzavřená.

Testování Pro testování jsou známy dvě metody, test se za-

mraženým plodem a  s  plodem zabitým tekutým dusíkem. Pro oba testy se odebere malá část zavíč-kovaného plodu, zamrazí se a vrátí zpět do včelstva. O  24 hodiny později se prohlédne, aby se zjistilo,

VARROATOLERANCE

Několik slov redakce k nové rubrice VARROATOLERANCEVarroáza je bezesporu nejzávažnějším onemocněním včelstev a  ve  včelařské literatuře je jí věnováno

velké množství příspěvků. Kromě léčení včelstev se přední světové, zejména americké chovatelské stanice snaží vyšlechtit tzv. varroa tolerantní včely, které mají tak výrazné hygienické chování, že likvidují nejen roztoče přichycené na tělech jiných dělnic, ale že měly by být schopné rozpoznat plodové buňky napadené roztočem nebo jinou nemocí a zlikvidovat i je.

Rubrika VARROATOLERANCE vznikla na popud redakční rady časopisu Včelařství a pokusíme se v ní přiblížit vám složitou cestu, která zdaleka není u konce a která vedla ke šlechtění varroa tolerantních kmenů včel ve světě. Použijeme k tomu zhruba 20 článků ze silně vědecky zaměřených časopisů (převážně Apidolo-gie) v časovém rozsahu z počátků této cesty v devadesátých letech minulého století až po současnost. Tyto články pokrývají zároveň i podrobné poznání původců varroázy.

Protože čistě vědecké články nemusí být široké včelařské veřejnosti úplně srozumitelné, budu do této rubriky pro zvýšení čtivosti zařazovat i klasické „populárně vědecké“ články týkající se tématu ze součas-ných světových včelařských časopisů.

Aleš Vojtěch

130

kolik mrtvého plodu včelstvo odstranilo. Procen-to odstraněného plodu ukazuje, jaké je hygienické chování včelstva. Například, pokud zmrazíte část plástu s pravidelným zavíčkováním (žádné prázdné buňky) a  po  24 h ve  včelstvu dělnice 100 % zavíč-kovaných a  mrtvých larev odstraní, včelstvo bude pokládáno za 100% hygienické. Takže pokud chcete vybírat včelstva podle hygienického pudu, toto se stane součástí chovu.

Následující část se týká materiálu a  metody zmrazení plodu tekutým dusíkem. To je metoda, které dáváme přednost, protože při metodě zmra-zení plodu potřebujeme jeden den na zmrazení čás-ti plástu 5×6 cm, který musí být z plodového plástu vyříznut.

Test zmrazení plodu tekutým dusíkemTento dvoudenní test může být proveden na všech

typech rámků. Je při něm potřeba nádoba na tekutý dusík, osobní ochranné pomůcky a řádný transport a zacházení s tekutým dusíkem, který může při kon-taktu s kůží způsobit omrzliny a udušení v nevětra-ných prostorách. Podívejte se na bezpečnostní listy a pravidla zacházení s tekutým dusíkem.

Krátká výstražná povídka Při jedné příležitosti, kdy jsem měla nadbytek te-

kutého dusíku po testování včelstev, jsem si navlékla všechny ochranné pomůcky (rukavice, brýle, vyso-ké boty) a nalila trochu tekutého dusíku do kovové misky s kusem masa na grilování. Když se všechen dusík odpařil, vzala jsem ten kousek masa (na ru-kou jsem stále měla rukavice) a mrštila jím vší silou o zem. Můžete hádat, co se stalo. Maso se rozpadlo

na  několik kousků jako kus ledu. Ještěže ten kus masa nebyl můj prst a já měla všechny bezpečnostní pomůcky. Ale zpátky k vědě.

Materiál ■ Připínáčky nebo voděodolné značky ■ Duté válečky, PVC nebo kovové, s vnějším

průměrem 80 mm, 100 mm dlouhé (10 vá-lečků/ 60 včelstev)

■ Tank na tekutý dusík (obsah 20 l pro vyšet-ření 60 včelstev)

■ Zkuste se zeptat u místních veterinářů, kteří provádějí inseminace, nebo prodejců plynů

■ Kapalný dusík (300 ml na včelstvo) ■ Zkuste se zeptat u místních veterinářů, kteří

provádějí inseminace, nebo prodejců plynů ■ Kovové nebo polystyrénové nádobky (ob-

sah 300 ml) s dlouhým držadlem. Uvnitř si označte hladinu 300 ml.

■ Rukavice (kožené/izolující a voděodolné) ■ Ochranné brýle nebo kryt na obličej ■ Bezpečnostní holínky (voděodolné) (lépe

kožené boty – pozn.překl.) ■ Kniha záznamů ■ Ceny kapalného dusíku a pronájmu tanků se

mohou místně lišit.

Metody 1) Výběr a označení včelstev, která mají být tes-

tována Označení včelstva by mělo být odolné a umístěné

na pevné části úlu, např. čelní stěně plodového boxu nebo víku.

2) Výběr rámku, který bude testován. Vyberte rámek, který je nejlépe zavíčkovaný (s co nejméně prázdnými buňkami). Vyhněte se rámkům s větším množstvím otevřeného plodu nebo líhnoucích se

Tekutý dusík rychle zmrazí zavíčkovaný plod při testování hygienického chování na Tocal College.

Nehygienické včelstvo 24 h po  testu usmrcení plodu tekutým dusíkem.

131

larviček. Odvíčkujte několik buněk, abyste našli lar-vy staré 3–10 dnů (od právě zakuklené bílé po světle hnědou s  červenýma očima). Může být testována jakákoliv larva v tomto období. Označte horní lištu rámku připínáčkem, nebo nářadím ze včelína udě-lejte vryp nebo ho označte permanentním fixem. To vše vám pomůže při pozdějším pátrání po rámku.

3) Umístěte rámek na  rovnou plochu (víko, prázdný nástavek atd.) a zasuňte PVC váleček. Za-tlačte ho a  zatočte do  oblasti s  vybraným plodem tak, abyste dosáhli mezistěny.

4) Nalijte 300 ml tekutého dusíku do  kovové nebo polystyrénové misky. Do válečku nalijte po-čáteční malou dávku (asi 50 ml), ta utěsní mezery kolem válečku, pokud tam nějaké zbyly. Když je první tekutina téměř odpařená, nalijte do  válečku zbývající kapalný dusík.

5) Zatímco se dusík odpařuje a vzorek roztává, přejděte k  dalšímu včelstvu. Opakujte krok 1-4. Rozmrzání je závislé na  počasí. V  chladném dni mohou plásty potřebovat 10 minut i déle. V závis-losti na podmínkách snůšky může být nutné prová-dět rozmrzání rámků v uzavřeném prostoru, aby se zabránilo loupežím.

6) Jakmile PVC váleček rozmrzne, jemně ho vy-točte a zaznamenejte počet nezavíčkovaných bu-něk. Spočítejte a zapište počet nezavíčkovaných pří-padně otevřených buněk ve výkroji válečku po jeho vytočení v případě, že víčka buněk byla poškozena při vyjímání. Toto číslo je váš Nezavíčkovaný počet (NP0HR).

7) Vraťte plást do  včelstva a  zaznamenejte čas navrácení. Záznam času pomůže druhý den testo-vání dodržet přestávku a zajistí, že nebudeme spě-chat a neskončíme test dříve než po 24 hodinách.

8) O 24 hodin později zkontrolujte plást na vý-sledky testu. Spočítejte buňky, které jsou stále zavíč-kované nebo stále obsahují mrtvé larvy (celé i části). Toto číslo je váš 24HR počet. Včelstvo je hygienické, jestliže vyčistilo 95 % nebo více zmrzlých kukel, la-rev a víček během 24 h.

9) Vraťte plást do  včelstva (odstraňte připíná-ček, pokud jste ho použili). Odstranění připínáčku zabrání zmatku při budoucím hygienickém testová-ní.

10) Spočítejte hygienické chování. Budete po-třebovat Nezavíčkovaný počet (NP0HR), 24HR počet a celkový počet buněk uvnitř PVC válečku.

Nejdříve spočítejte celkový počet buněk uvnitř PVC válečku. U válečku s průměrem 80 mm bývá průměrně 150 buněk. Pro vyšší přesnost v kroku 6 spočítejte všechny buňky (zavíčkované i  otevřené) uvnitř plochy válečku ze tří různých testovaných rámků a  pak pracujte s  průměrem těchto tří hod-not. To je celkový počet buněk uvnitř PVC válečku (CP). Dále odečtěte počet nezavíčkovaných buněk NP0HR od celkového počtu ve válečku CP. Získáte počet uzavřených buněk 0HR. Odečtěte 24HR počet

(zbývající zavíčkované buňky a s  larvami) od 0HR počtu. Vydělte tuto sumu 0HR. Výsledek vynásobte 100 a dostanete ho vyjádřený v procentech.

ROVNICE: ([0HR Počet] – [24HR Počet]) / [0HR Počet] ×

100 = ____ % odstraněných

Příklad: Celkový počet buněk uvnitř válečku (CP): 150 Nezavíčkovaný počet (NP0HR): 12 0HR počet: 138 (tzn. 150 celkových – 12 neza-

víčkovaných) 24HR počet: 4 Po dosazení do rovnice: ([138] - [4]) / [138] × 100 = 97 % Toto včelstvo odstranilo 97 % plodu zabitého

tekutým dusíkem a je pokládáno za hygienické. Jinak, pokud nemáte čas na  počítání a  výpočty,

jednoduše spočítejte plod zabitý zmražením podle škály od 1 do 10, kde 1 je 100 % zavíčkováno (celko-vě nehygienické) a 10 je 100 % odstraněno (vysoce hygienické). V  tomto případě je 10 váš ideální cíl (100 % odstraněno a  vysoce hygienické včelstvo). Vaším cílem by měl být chov včelstev s  číslem 8 a vyšším.

DiskuseV tuto chvíli možná uvažujete, proč už netestujete

svá včelstva na  hygienické chování? Pokud už jste vybírali na plod a produkci medu a mírné chování, je čas učinit další krok. Když můžete někoho učit jak značit a klíckovat matky a obstarávat dělnice, může-te se naučit, jak testovat hygienické chování. Zeptej-te se sami sebe: jak by se mohlo mé zacházení pro-jevit, kdyby došlo k poklesu výskytu hniloby včelího plodu nebo včelího moru? Mohu zvýšit hodnotu

Vysoce hygienicky se chovající včelstvo 24 h po testu usmrcení plodu tekutým dusíkem.

132

prodeje matky s těmito dalšími výhodnými znaky? Jestliže zítra dorazí Varroa, je můj chov tak zdravý, jak by mohl být?

Pro další informace o  hygienickém chování a úspěšné příběhy čtěte:

„Dlouhodobý přístup ke  kontrole nemocí včel medonosných a  roztočů Varroa“ od  autorů Marla Spivak a Gary Reuter

http://www.sare.org/learning-Center/Fact-Sheets/A-Sustainable-Approach-to-Controlling-Honey_bee_Di-

seases-and-Varroa-Mites-/Text-Version/Breeding-for--Resistance

„Nové směrnice pro hygienické linie včel v  Mi-nnesotě“ od autorů Marla Spivak a Gary Reuter

http://beelab.umn.edu/prod/groups/cfans/@pub/@cfans/@bees/documents/asset/cfans_asset_317501.pdf

(články, jak testovat včelstva na hygienické chování touto metodou najdete i v češtině – pozn.překl.)

Přeložila: RNDr. Bohuslava TRNKOVÁ

Souhrn: Zkušenosti s  chovem linií včel tolerant-ních vůči varroáze jsou i v sousedních zemích.

Varroáza je zřejmě největším viníkem velkých ztrát včelstev, které právě zažíváme. Usilovně na ce-lém světě pracujeme na metodách, jak tuto nemoc dostat pod kontrolu. Dr. Ralph Büchler a jeho tým v Kirchhainu vsadili už před lety na cílený chov. Při výběru včelstev s varroasenzitivní hygienou (VSH) už mají první úspěchy.

První upozornění na přirozenou obranu včel pro-ti parazitům na plodu pocházejí od Wernera Ratha, který při vyšetřování včelstev druhu Apis cerana v  Thajsku zpozoroval, že uměle infikované dělničí plodové buňky včely velmi rychle otevřou a vyklidí (Rath & Drescher, 1990).

Rozdíly v míře čisticího puduTehdy jsme v  Kirchhainu začali testovat reakce

různých evropských včel a  zjistili jsme, že i  naše

včely zčásti poznají a vyklidí infikovaný plod. Zprvu jsme používali chovný plást systému Jenter. U  něj je možné dno čerstvě zavíčkovaných buněk zezadu otevřít a larvy záměrně infikovat roztočem, aniž by-chom porušili víčko buňky. Plásty jsme pak vložili do testovaného včelstva a po týdnu zjistili, kolik in-fikovaných buněk bylo vyklizeno. U 44 testovaných včelstev ze šesti různých linií populace Kirchhainské včely Carnica se míry čisticího pudu v roce 1993 po-hybovaly mezi nulou a osmdesáti procenty.

Záměrná infikace plodových plástů je však vel-mi nákladná. Rozsáhlým porovnáním metod mohl Stefan Hoffmann v  rámci své doktorandské práce v  Kirchhainském ústavu zavést testování čisticího pudu. Tento jednoduchý test spočívá v propíchnutí určitého počtu buněk zavíčkovaného plodu a pak se spočítá, kolik z nich včely vyklidily. Tato metoda se mezitím stala pevnou součástí posuzování chovných včelstev podle pravidel pracovní skupiny zabývající se chovem včel na  varroatoleranci (www.toleranz-

Naděje v boji proti varroázeVarroasenzitivní hygiena zvyšuje efektivitu selektivního chovu

(Dr. Ralph Büchler; Imkerfreund/Biene, 2015, č. 2, str. 7–9)

Joe Sanroma (vlevo), vedoucí Evergreen Honey Company, hovoří s  Bobem Dankou a BartJanem Fernhoutem na stanovišti včel s VSH v Louisianě.

133

zucht.de). Výsledky se využívají k odhadu plemenné hodnoty na varroatoleranci (www.beebreed.eu).

Výběr plodu se zvýšeným čisticím pudemKoncem devadesátých let pozorovali dva vědci

John Harbo a  Jeffrey Harris z  amerického minis-terstva zemědělství v Baton Rouge včelstva, u nichž se roztoči přidaní do dělničího plodu rozmnožova-li méně úspěšně. Tento jev označili jako potlačené rozmnožování roztoče a konstatovali, že je dědičné a  vázané na  chování dělnic, které se starají o  plod (Harris & Harbo, 2000). Cíleným výběrem dokázali toto chování v malé pokusné populaci výrazně zvý-šit a vybrat včelstva, která trvale přežívají bez ošet-ření proti varroáze.

O několik let později vědci zjistili (Harris & Har-bo, 2005; Ibrahim & Spivak, 2006), že výběr včel-stev s potlačením reprodukce roztoče varroázy vedl ke zvýšení čisticího pudu. Včely napadené buňky na-šly, otevřely a částečně vyklidily, tím se snížila míra napadení plodu během vývoje kukly. Krátce před vylíhnutím byly v plodu zejména samičky roztočů, které nemohly zakládat potomstvo vůbec nebo jen velmi opožděně. Omezenou reprodukci si vysvětlu-jeme zvýšeným čisticím pudem, pročež američtí ko-legové už nemluví o potlačení reprodukce roztoče, ale o zlepšené varroa senzitivní hygieně plodu.

VSH během praktického testu v USAMezitím poskytl ústav v Baton Rouge vytipova-

ným chovatelům včelstva s  varroa senzitivní hygi-enou, z nichž mohli včelaři odebrat volně spářenou matku VSH-F1. Důkladné výzkumy v jednom z nej-větších amerických včelařských závodů ukázaly, že taková včelstva jsou podstatně méně napadána a ně-která proto i bez ošetření proti varroáze mohou být využita pro smluvní opylování (Danka et a., 2012).

Sám jsem společně s  Bobem Dankem a  BartJa-nem Fernhoutem v roce 2013 navštívil včelařský zá-vod Evergreen Honey Company v Louisianě, které obhospodařuje asi 26 000 včelstev. Vedoucí se zdál

velmi spokojený s celkovým vývojem včelstev a vol-ně spářenými VSH matkami. Napadení roztočem jejich využitím zřetelně ustoupilo, rutinní ošetření proti varroáze mohl snížit ze tří zákroků na dva.

Kritéria výběru vlastnosti VSHPro určení chování VSH musíme pečlivě sledovat

napadené plodové buňky. Bohužel dodnes nemáme vhodnou prosvětlovací techniku, abychom identifi-kovali napadené buňky a nemuseli včely rušit. Jsme proto odkázáni na  pracné ruční otevírání buňku po buňce. Podle našich dosavadních zkušeností by-chom měli vyšetřit minimálně dvacet, raději však padesát napadených buněk ve  včelstvu, abychom získali spolehlivé výsledky. Zda se to podaří a kolik času na tom strávíme, závisí rozhodující měrou ov-šem na tom, jak silně je plod roztočem napaden.

K posouzení mohou sloužit tato tři kritéria:1. Počet napadených buněk, které včelstva

s  VSH vyklidila ve  stadiu kukly. K  tomu použijeme plodový plást krátce po zavíčko-vání a  určíme stupeň napadení roztočem. Po  sedmi dnech vše zopakujeme a  porov-náme se stupněm napadení namátkového vzorku sousedních mezitím dozrálých bu-něk na stejném plástu.

2. Zkontrolujeme počet plodových buněk, kte-ré včely otevřou, zkontrolují a opět zavřou. Poznáme je tak, že na  víčku chybí předivo (kokon), kterým si předkukly vykládají buň-ky zevnitř. Čím vyšší je jejich podíl, tím pa-trnější je varroasenzitivní chování.

3. Podíl roztočů bez úspěšné reprodukce bě-hem  líhnutí včel. Otevřeme buňky krátce před vylíhnutím a  podle vybarvení kukel určíme jejich přesné stáří. To porovnáme s  vývojovým stadiem nejstarších samiček roztoče.

Třetí hledisko můžeme také uplatnit na mezitím ztuhlých plástech. Metoda je vhodná zvláště pro

Obr. 1: Souvislost mezi stupněm napadení a  podílem nerepro-dukujících se roztočů u včelstev podrobených testu vitality v roce 2013.

134

rozsáhlejší chovné programy a umožňuje spolupráci testovacích provozů s  centrálními vyhodnocovací-mi stanicemi. Ve spolupráci s kolegy z Baton Rouge a  několika evropskými ústavy jsme proto navrh-li standardní protokol, který je veřejně přístupný na webové stránce www.beebreeding.net

Včelstva s VSH v KirchhainuV  našem ústavu jsme v  posledních dvou letech

provedli mnoho kontrol užitkovosti našich včelstev rodu Carnica podle třetího výběrového kritéria. V souladu s velkým počtem publikovaných výsledků se podíl nereprodukujících se roztočů ve většině ev-

ropských včelstev pohybuje kolem deseti až dvaceti procent. Naštěstí jsou ale i včelstva, která dosahují až čtyřiceti procent. Podle amerických zkušeností to dokazuje, že tyto důležité dědičné vlohy máme i v našich chovech. Snad k výběru přispěl i zmíně-ný generacemi osvědčený test. Včelstva s vysokými hodnotami VSH mají současně relativně vysokou míru čisticího pudu. Ale může dojít i k jeho náhlé-mu mimořádnému útlumu a je tedy zřejmé, že test v žádném případě nemůže nahrazovat podrobnější výzkum chování včel k napadeným plodovým buň-kám. V  každém případě naše dosavadní výsledky podpořily naději, že včelstva s vyšším podílem ne-

Kontrola plodu včelstva určeného pro další chov v Evergreen Honey Compa-ny.

Hilda Strasser kontroluje v  laboratoři včelařského ústavu v  Kirchhainu na-padení plodových buněk a rozmnožo-vání roztočů varroázy.

Kirchhainské stanoviště včelstev s VSH s pokusnými včelstvy v úlech typu Mini-Plus.

Foto: autor

135

reprodukujících se roztočů současně vykazují nižší počet napadení. To se projevuje například u našich dlouhodobě neléčených včelstev, které procházejí testem vitality: mnoho nereprodukujících se rozto-čů souvisí s  nižším napadením včelstva varroázou (obr. 1).

Budování selekčních linií s VSHPro rychlé zvýšení VSH se musí spojit a obohatit

relevantní dědičné vlohy včelstva. Američtí kole-gové vycházejí z  toho, že rozhodující význam mají minimálně dva geny, jejichž alely se spolu doplňují. Dosud není jasné, kolik dělnic ve včelstvu musí nést odpovídající dědičné vlohy, aby včelstvo jako celek dosáhlo rezistence.

V  roce 2013 jsme vybrali čtyři bezprostředně nepříbuzná chovná včelstva rodu Carnica a v  roce 2014 jsme vychovali asi šedesát matek, které byly oplodněny trubci téhož chovného včelstva. Matky byly v létě drženy v úlech typu MiniPlus. Je to jed-nodušší, než ošetřovat celé včelstvo, ale přesto je do-statek plodu k vyhodnocení VSH chování.

Prvním úspěchem bylo, že jsme našli několik matek, v jejichž plodu se při opakovaném vyšetření nacházel výrazně vyšší podíl roztočů bez úspěšné reprodukce.

V příštích letech proto plánujeme vyšlechtit po-stupným křížením více generací linii s VSH. Pokud dosáhneme vyšší rezistence, poskytneme odpovída-jící chovný materiál pro křížení samozřejmě i ostat-ním chovatelům.

Podobný projekt chovného výběru byl zahájen v  těsné spolupráci s  chovateli včely buckfastské v roce 2014 pod vedením BartJana Fernhouta, kte-rý řídí nadaci Arista Bee Research (www.aristabee-research.org). Také jejich dosavadní zkušenosti nasvědčují tomu, že geny VSH jsou u  evropských včel rozšířené a  mohou být využity k  obohacení chovů. Chceme nadále spolupracovat s nadací Aris-ta a  s  iniciativami v  ostatních evropských zemích, abychom dále optimalizovali šlechtitelské metody a VSH šířili nezávisle na sobě v co největším počtu evropských včelích populací.

Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ

Souhrn: Lucemburští výzkumníci se pokoušejí vychovat hygienické včely. Používají k  tomu meto-du, kdy jednu generaci matek oplodní spermatem pouze jednoho trubce, jehož včelstvo rovněž vyka-zuje hygienické chování. Tak mají jistotu, že hygie-nické vlastnosti se přenesou i na další generaci.

Vnímavého pozorovatele snad nikdy nepřestane udivovat, jaké včely doopravdy jsou. Co mě však nejvíce překvapuje, je fakt, že včely „to“ občas ne-dělají a v některých chvílích to dokonce vypadá, že „to“ dělat zapomněly! A proto „to“ vysvětlím na pří-kladu - jaké je jejich chování v  případě, že dojde k  výskytu nemoci v  plodišti. Po  velice intenzivní letní snůšce, po které je většina dělnic „unavených“ prací související s ukládáním medu, je třeba dát jim nějaký čas, než se stane stav plodu jejich prioritou. Připadá mi, že každá nově narozená generace včel se musí starat o intenzivní chov přezimujících děl-nic. Zejména ve  fázi po snůšce, na konci července (ale občas také během nebo hned po intenzivní fázi snůšky na konci jara) může včelař, pokud si udělá čas, pozorovat téměř ve všech včelstvech anomálie plodu. Nicméně ve  většině včelstev včelař neuvidí žádnou škodu kromě nárůstu mezerovitosti plodu, buněk, které byly vyprázdněny a posléze opět napl-něny snůškou – a to zejména v části zavíčkovaného plodu chvíli před líhnutím. Je třeba říci, že včelstva mají k nemocem odlišnou citlivost a to platí také pro

nemoci plodu. Tato vnímavost je samozřejmě přímo i nepřímo spojená s genetikou.

O  tom ale tento článek není. Zde nás zajíma-jí reakce včel čelících určitým problémům. Včel-stvo s normální aktivitou zlikviduje napadený plod a  vyčistí buňku jak zavíčkovanou, tak otevřenou. Globálně se včelstva ovšem chovají k nakaženému plodu jinak. Vzhledem k tomu, že náchylnost k ne-mocem plodu vykazuje vysokou genetickou podmí-něnost, mělo by být možné zlepšit zdravotní situaci cíleným výběrem chovných jedinců.

I to je tedy důvodem pro chov včel specializova-ných na vysokou hygienu varroázy. Hygienická včel-stva jsou schopna nalézt a  vyčistit buňky plodiště, ve kterých se nacházejí a úspěšně množí samičky va-rroázy. Včelstva zasažená varroázou jsou tedy velice aktivně a  flexibilně schopna čelit nejen problému varroázy samé, ale také následkům s ní spojeným. Jde tedy říci, že hygienické včely jsou schopny se vy-hnout klasickým následkům spojeným s napadením varroázou: virům v  plodišti stejně tak jako virům tvořícím nezhoubné nádory včel a nemoci, které za-hubí i ta nejlepší včelstva.

Zdá se, že včely jsou schopné vycítit přítomnost cizích genů i v zavíčkované buňce, proto ji otevřou a vyčistí její obsah. Vzhledem k tomu že vše nasvěd-čuje faktu, že to opravdu funguje tímto způsobem, tak se předpokládá, že se z genetického hlediska tyto dvě vlastnosti překrývají a někteří vědci si dokonce

Zdraví plodu a selektivně praktikovaný chov hygienických včel(Paul Jungels; Abeille de France, březen 2015, str. 27–34)

136

myslí, že mezi nimi existuje úzká souvislost a  po-kouší se to dokázat pomocí vlastních experimentů.

Pokud se obě dvě vlastnosti dostanou do  jedné linie včel, můžeme předpokládat, že dané včelstvo bude z velké části odolné proti varroáze. A právě teď je v plánu jako hlavní směr plemenitby včel v chova-telské stanici FUAL (Lucemburská federace) množit celkově dobrá a plodná včelstva, která však zároveň

vykazují na  konci sezóny jen malý nárůst roztočů Varroa. Je jasné, že v některých včelstvech bude vý-skyt roztočů velice omezený a v některých se dokon-ce nebudou vyskytovat vůbec. A většina přeživších roztočů se nebude schopna množit. Tato situace má zatím nevysvětlitelné důvody (fyziologický a/nebo sezónní).

Servis pro včelařeŽivot lucemburských inseminátorů byl v  letech

2008, 2010, 2011 a 2012 ovlivněn trubci, kteří byli produkováni testovacími včelstvy hygienických včel. Od té doby je snaha produkovat jen trubce po-cházející právě z  hygienických včelstev. Problémy a složitost výběru vhodných včelstev lépe pochopíte díky několika základním znalostem.

Včelstvo jako společenstvíPředstavte si včelstvo, které v případě náhodného

napadení buněk v plodišti nakažené buňky jedno-duše vyčistí. Bude přežívat lépe než ostatní včelstva, bude zdravější a nebude vykazovat žádné viditelné

symptomy onemocnění. Soustředíme se na  toto excelentní včelstvo a očekáváme to nejlepší potom-stvo. Často nás však právě potomstvo takového včel-stva zklame.

Jak je to možné?Velice zjednodušeně lze říci (omlouvám se gene-

tikům a  biochemikům), že je více možností, proč se to děje: včelstvo se skládá z dělnic, které dostaly do vínku:

■ polovinu chromozomů od matky, diploidní matky včelstva

■ další část chromozomů ze spermatozoidu – pocházejícího ze spermatéky matky – pů-vodem od některého z trubců, který matku kdysi v minulosti oplodnil

Na  obrázku číslo 1 vidíte situaci, kdy se před-pokládá, že se s matkou spářilo 24 trubců, takže se v její spermatéce nachází 24 skupin perfektně iden-tických spermatozoidů.

Existuje velké množství variant:1. Matka je svým způsobem homozygot. Všech-

ny geny má totiž dvakrát ■ Z matčiny strany se na potomky tedy vždy

po redukčním dělení přenesou stejné geny. Z toho vyplývá, že každý trubec jako poto-mek dané matky ponese tutéž genetickou informaci.

■ A přirozeně každá dělnice/matka bude mít opět tutéž polovinu genetické informace jako původní matka.

2. Z hlediska genetického materiálu je matka he-terozygot

■ Znamená to, že v  nejlepším případě bude 50 % vajíček mít požadovanou genetickou informaci a 50 % ji mít nebude.

Obr 1. Grafické znázornění dědičnosti včelstva. Děl-nice získávají polovinu genetické informace náhodně od  matky díky buněčnému dělení (více než 65  000 možností). Tento celek je reprezentovaný střední zó-nou kruhu. Zdědí také část genů ze spermatozoidu pocházejícího ze spermatéky matky (celek je reprezen-tovaný 24 barevně odlišenými skupinami, které jsou znázorněny na  okraji kruhu). (Představa Dr.  Joba van Praagha).

Obr 2. Reprodukční stanice za  provozu. Každá jed-notka obsahuje 4 jádra (4×5 rámků ½ Dadant). Tato jádra jsou ve skutečnosti mini včelstva a umož-ňují předběžně vyzkoušet a následně porovnat velké množství matek-sester za úplně stejných podmínek.

137

■ Obecně budou geny rozptýlené a  každé vajíčko tedy bude obsahovat jen část poža-dované genetické informace anebo část ne-vhodnou

Nicméně pro vytvoření dělnice/matky je třeba vajíčko oplodnit. V našem případě spermatéku mat-ky naplnilo 24 různých trubců: 24 odlišných sku-pin obsahujících identické spermatozoidy. A proto může nastat více možností…3. Jeden nebo více trubců jsou nositeli poža-

dované genetické informace, anebo je pouze jeden, který nás zajímá, což je jen část (malá část) celku.

Teď si už jistě dovedete představit variabilitu v kvalitě každé dělnice/ matky. V případě, homozy-gotní matky všechny včely dostanou alespoň jednu sadu jistých genů. A  naopak, v  případě heterozy-gotní matky bude genetická informace každé dcery – dělnice/matka závislá na spermatozoidu pocháze-jícího od trubce. O genotypu nám něco poví regis-trovaný expert na genetiku a v úvahu přichází více možností:

1. Ten znak, který je dominantní, se u  mla-dé včely vždycky projeví – ať je to už část (vajíčko), kterou poskytla matka, nebo část (spermatozoid ze spermatéky), kterou po-skytl trubec anebo samozřejmě oba dva. Tak vzniká třeba odolnost proti zvápenatění.

2. Ovšem znak, který je recesivní, se může projevit jen u těch včel, jimž předali tentýž recesivní znak oba rodiče – tedy recesivní geny, které se vyskytovaly jak ve vajíčku, tak ve spermii. Tak vzniká citlivost na zvápena-tění.

3. Možná je však také třetí varianta. Otázkou je kvalita doplňujících genů a  z  toho jasně vyplývá, že dělnice (tedy celé včelstvo) mají své vlastní geny a záleží tedy na tom, jestli se tyto geny projeví.

Poslední varianta je téměř stále aktuální, protože jen velmi málo viditelných vlastností závisí pouze na jednom genu, naopak většina záleží na sérii genů, která se postupně kompletuje na různých úrovních. Viditelné projevy genů se nazývají fenotyp.

Dobré včelstvo čítá asi 50 000 dělnic, které pro-jeví viditelný potenciál včelstva. Včely nejde pozo-rovat tak jako psa nebo krávu, protože jsou neoby-čejně živé a jejich viditelné vlastnosti lze pozorovat jako projev celého včelstva. Různé skupiny včel se odlišně chovají podle potřeby včelstva a také pod-le části sezóny. Komunikace včel není omezena pouze na sdělování informací týkajících se zdrojů potravy, ale ovlivňuje chování celého včelstva jak v období předjaří, na konci podzimu, tak v průbě-hu celé zimy. Více obrazný způsob říká: pokud je sběratelka dostatečně motivována a  podporována včelstvem, umí stavět buňky, uklidit nebo stejně tak dobře sbírat nektar. Dám pozorovatelný pří-klad: i staré včely jsou v některých případech stá-

le schopné pečovat o  plod v  plodišti, nebo stavět plást.

Pro praktikování výběrové práce je třeba si položit tři důležité otázky:

1. Kolik specializovaných skupin včel nebo jednotlivých včel se ve včelstvu nachází, aby byly schopny adekvátně reagovat podle po-třeby? V našem případě se jedná o detekci buněk kontaminovaných nemocnými nebo mrtvými larvami – za jak dlouho je dělnice vyčistí? To vytváří druhou důležitou otázku:

2. Od jakého procenta populace ve včelstvu se začnou objevovat vytoužené vlastnosti včel-stva? A u matky? A u trubců? A v jaké formě? Jaká je šance, že nová matka, dcera původ-ní matky (vajíčko a spermatida pocházející z jednoho od 15–24 trubců ve spermatéce) ponese dané charakteristiky? Ve všech pří-padech alespoň jedna dělnice ponese znaky jako její sestra v chovném úlu.

3. Jak je možné rozlišit matku od matky-dcery, o které chceme zjistit, jestli získala požado-vané vlastnosti, abychom je mohli použít a  zintenzivnit, jakým způsobem se projeví, nebo jestli bude mít výskyt těchto znaků klesající tendenci? A jaká bude nová reakce včelstva? Navíc je třeba upřesnit, že podle pozorování jsou různé skupiny dělnic před-určené k  provádění různých specifických úkolů v úlu.

Co praktik může pozorovat? Pro mě tato otázka není jasná. Proto na  ni zkusím odpovědět jiným způsobem.

Jaké procento „specialistek“ je zastoupené v pro-sperujícím včelstvu? Tím mám na  mysli včelstvo, které dobře přezimuje, které sbírá hodně pylu a nek-taru, které tvoří hodně medu, stará se o plod a pro-stě vše funguje, jak má! Pokud by všechny dělnice byly „specialistky“, fungovalo by včelstvo dostatečně pružně?

Pomocí vhodných spojení je možné zlepšit gene-tickou dědičnost a  tak akumulovat vlastnosti, kte-ré se nacházejí v  odlišné míře téměř u  všech dru-hů včel. Při práci s komplexním organizmem jako je včelstvo a s věcmi jako je specifická selekce, bez vhodné strategie nicméně nejde dorazit – anebo opravdu jen velice pomalu – až k vytouženému cíli. Dále nesmíme opomíjet zkušenosti v tomto druhu výzkumu.

Navíc pracujeme v přírodě a k  takové práci se člověk nesmí nutit. Například v polovině léta 2013 bylo velice obtížné určit reálný rozdíl mezi včelstvy podle jejich reakce na zvýšení zamoření varroázou. Realita je taková, že na konci srpna bylo ve většině úlů napadení varroázou téměř nulové. Kolik chyb však pak člověk může udělat při porovnávání vý-sledků? Na druhou stranu na konci léta 2014 došlo k přesně opačné situaci.

138

Situace se týkala včelstev vykazujících stejnou úroveň hygieny. Na druhou stranu to, co jsme pozo-rovali, nemá takovou absolutní hodnotu, abychom výsledky rovnou porovnávali s ostatními částmi se-zóny.

Výběr hygienických trubců v praxiNejelegantnější a  nejefektivnější způsob, jak za-

řadit požadované vlastnosti do populace chovných včel, je použití vybraných trubců k řízenému oplod-nění matek. To je třeba opakovat v průběhu více ge-nerací. Z obecného hlediska se pracuje se skupinami sester, které plodí trubce. Je jasné, že matka-dcera, jejíž včelstvo rychle a úplně vyčistí mrtvý plod, musí mít požadované geny (a  tak to platí i  s  ostatními vlastnostmi).

Nemáme jinou možnost, než pozorovat projevy genů včelstva – fenotyp. Je třeba mít možnost přesně a efektivně vybírat z množství matek-dcer ty nejlep-ší. Ty, které budou vybrány, musí vykazovat všechny požadované vlastnosti. V  ideálním případě máme v  plánu v  našem chovu využít předběžná opatře-ní (obr. 2). V  tomto chovu je velkou výhodou, že na základě odpovídajícího vnějšího vzhledu, klima-tu a fyziologie budou pečlivě prozkoumána všechna včelstva. To přirozeně zvýší průkaznost výsledků hygienických testů včel. Abychom získali smyslupl-né výsledky, je třeba minimálně za šest týdnů po za-čátku kladení mladé matky zahájit test – v  tomto okamžiku jsou již téměř všechny dělnice dcerami mladé matky.

Metody používané pro určení schopnosti včelstva odstraňovat mrtvý plod

Známe více procedur… ■ Pravděpodobně ta nejjednodušší metoda

se nazývá jehlový test. Tento test si můžete udělat úplně sami. Označte prostředky bu-něk pomocí jehly a následně je probodejte. Ideální je použít speciální přípravek – sou-stavu jehel se vzdálenostmi odpovídajícími buňkám plástu a  najednou probodnout 50 až 100 zavíčkovaných buněk (věk – nymfy až mladé včely). Toto jednoduché zařízení vám umožní všechny tyto kroky udělat na-ráz.

■ Zmrazení části plástu je mnohem elegant-nější variantou, protože nedojde k poškoze-ní víček a následnému šíření pachu mrtvých nymf. Pomocí velice tenké čepele odděláme část zavíčkovaného plástu obsahujícího vě-kové kategorie nymf stejného věku (10 bu-něk × 10 řádků). Tuto část plástu umístíme do  mrazicího boxu a  zaznamenáme na  ni číslo úlu. Za 24 hodin vrátíme tento kousek plástu do stejného včelstva, ze kterého jsme ho před tím vzali.

■ Další metodou, která zajistí zmrazení plodu, je použití tekutého dusíku, které je podstat-

ně praktičtější zejména v případě, že je třeba otestovat větší množství včelstev a také po-kud je dostatečné množství včelařů - ošetřo-vatelů (obr. 3 – ošetřování plástů).

■ Další použitelná varianta je usmrcení nymf prostřednictvím tepla. Provádí se to v  čás-ti plodového plástu ohraničené kovovým kruhem stejně jak jako při práci s  tekutým dusíkem, ale v  tomto případě (stejně jako v  jehlovém testu) se povrch buněk úplně změní.

Použití tekutého dusíkuVšechny kontejnery, které používáme při mani-

pulaci s kapalným dusíkem, se musí uchovávat v po-lystyrénu, jinak je třeba vždy používat izotermické rukavice. Dusík se uchovává v  termickém kontej-

Obr. 3a. Malé zařízení, které se používá pro zjedno-dušení jehlového testu. Představa Bernarda Leclercq, 2001.

Obr. 3b. Mražení malých kruhů plodu za pomoci ka-palného dusíku.

139

neru (můžete ho spatřit v zadní části auta, obr. 3b) a ve stejném množství je také uzavřený v polystyré-nově rozebíratelné krabici (na  straně). Tímto kon-tejnerem se plní nádoby (různé, od kávy, 200 ml vel-ké, stejně tak jako polystyrénové), které velikostně odpovídají dávkám vhodným pro zamražení.

Ošetřovací fáze…1. Pro vymezení místa, které máme v  plánu

zamrazit, se používají plechovky s  průmě-rem 73 mm, které mají odstraněná obě dna – zbude tedy válec.

2. Plást se umístí na pevný povrch. Pomocí tla-ku a  lehkého otáčení umístíme plechovku na předem určené testovací místo. Plechov-kou dobře otáčejte, abyste vše dobře utěsnili a nedošlo k nechtěnému úniku tekutiny.

3. Opravdu velice pomalu vlijeme 200 ml te-kutiny do  plechovky, kterou jsme vymezili kruh v plástu. Velice pomalu z toho důvodu, že je opravdu třeba za každou cenu omezit únik tekutiny, který by zmrazil větší část plodu, než jsme měli v  plánu. Než začnete pracovat na dalším plástu, dokončete práci na předešlém. Zabere vám to asi pět minut. Holými prsty se nedotýkejte zmrzlých ple-chovek ( -180 °C).

4. Na  začátku nechte látku působit, aby se zmrazení pomalu roztáhlo do  plástu. Je možné plechovku svrchu trochu zahřát, aby se dusík rychleji odpařil a  celý proces tak urychlil.

5. Pomalu, abyste nezničili zmrazenou zónu, která je po  aplikaci velice křehká, vyzkou-šejte

6. zatočit plechovkou – pokud chcete dosáh-nout správného výsledku, musíte být trpěli-ví – a pak plechovku opatrně nadzdvihněte.

7. Vyfotografujte dílo tak, abyste zachytili také číslo včelstva.

8. Za 20 až 24 hodin ohodnoťte výsledek, even-tuálně udělejte další fotografii.

9. Dobrý výsledek, byť za 48 hodin, je lepší než nic a není nutně nedostačující.

Výsledky mohou být velice frustrující. Na začátku jsem v našich včelstvech našel jen velice málo těch (méně než 5 %), která za méně než 24 hodiny doká-zala všechno vyklidit. Ale po více generacích selekce a řádného spojování došlo k obrovské změně. Stačí udělat dobré podmínky a nenasekat příliš velké chy-by při výběru.

V  červnu tohoto roku (2014) jsem vyzkoušel kombinaci se zpětným křížením se včelstvy, která přežila bez léčby proti varroáze. Chovná matka měla číslo P114(PJ) a na její rodokmen se můžete podívat, pokud do Google zadáte (P114(PJ) pedigree). Jedná se o přímou linii kombinace Primorsky Buckfast, se kterou děláme pokusy o  přežití již od  roku 2002. Stejně tak byla křížením kombinována Juhani Lun-

dén (F1). Podle detailů uvedených v rodokmenu lze konstatovat, že tato linie v současné době již třikrát obdržela semeno pocházející z vysoce hygienických včelstev (P113H a P216H). Hygienické výsledky po-cházející z tohoto spojení jsou naprosto ohromující: přestože proběhlo přírodní oplodnění, 18 matek ze 48 testovaných splňovalo všechna standardní krité-ria pro dobrou hygienu plodu a dělnice z nich po-cházející kompletně vyklidily mrtvý plod za  méně než 20 hodin. Na konci medové sezóny příštího jara jsme provedli novou selekci – bylo vybráno dvanáct nejlepších matek a z jejich linie byli vybráni trubci „H“, kteří se použili pro inseminaci v roce 2015. Za-tím nevyšly najevo žádné závažné nedostatky.

Strategie výběru pro hygienické včely (VSH – Varroa specific hygiene)

Podařilo se nám objevit původ genů, které jsou u včel klíčové pro hygienické chování. Nalezli je naši kolegové z  Belgie a  dalších států po  prozkoumání

Obr. 4. Kontrola za  12 až 20 hodin: Nalevo 100 %, napravo pouze kolem 50 %. Foto: Paul Jungels

140

10 % svých buckfastských včelstev (50–75 % z nich vykazovalo vysokou úroveň hygieny). Pokud se vám dobře podaří pochopit teorii, kterou uvedu níže, pak uvidíte, že zhruba u 10 % včelstev všech ras mají některé dělnice 50–75 % genů nesoucích hygienické chování. Je třeba je hledat a vybírat. Rozhodl jsem se tedy v  našich chovech buckfastských včel aku-mulovat geny, které jsou zodpovědné za hygienické chování.

Náš pokus začal v roce 2012, kdy jsme (jsme Lu-cemburkové) inseminovali varroáze odolné linie včel Primorsky spermatem, které jsme získali v Ba-ton Rouge (Zemědělské oddělení Spojených států). Ohodnocení hygienického chování včel je úkol na mnohem delší dobu a  také je složitější, než jen hodnocení čisticího pudu v  plodišti. Je tomu tak proto, že odhad a  hodnocení včelstev lze provést, pouze pokud jsou včely pod velice silným tlakem varroázy a také je třeba ho provádět pouze na konci sezóny. I to stojí nějaké úsilí.

Američtí vědci ukázali, že geny zodpovědné za hygienické chování korespondují se šesti různý-mi lokusy (tj. přesnými umístěními daného genu ve  šroubovici DNA) na  dvou z  šestnácti chromo-zomů, které včely mají (Oxley, Spivak a  Oldroyd 2002/2010). Od té doby víme, že toto chování je dě-dičné, že se vyskytuje v každém včelstvu a navíc se projevuje jako hygienické chování včel.

Inseminace spermatem jen od jediného trubce přináší jednoznačnost

Na  jaře se inseminuje mladá matka pocházející ze včelstva, které vykazuje silné hygienické chová-ní, spermatem jednoho trubce ze včelstva, které vykazuje stejné vlastnosti a sperma pochází z konce předešlého léta. Tímto způsobem se vyhneme ne-předvídatelným odlišnostem potomstva této mat-ky. Ve výsledku to vypadá tak, že všechny 3 milio-ny spermatozoid pocházející od tohoto trubce jsou z důvodu partenogeneze totožné.

Na  základě testu hygienického chování v  tako-vém včelstvu je tedy možné zjistit jeho aktuální úro-veň. I v budoucnosti to v  tomto včelstvu bude vy-padat stejně: dělnice - dcery testované matky a také všichni trubci budou stejní. Tudíž takto insemino-vané matky budou mít jen omezenou dobu života ne jen kvůli tomu, že jejich spermatéka nebude příliš naplněná, ale také proto, že taková včelstva mohou trpět nedostatkem včel. Proto jsou pro ně vhodnější menší úly, např. Warré nebo 4×5 ½ Dadant. Takto inseminovanou matku je potřeba udržet při životě do  doby ohodnocení včelstva a  také do  doby, kdy budou vybrané matky ještě schopny plodit potom-stvo. Po ověření hygienického chování se trubci po-cházející z  tohoto potomstva nejpravděpodobněji použijí jako dárci spermatu pro křížení v  příštím roce.

Testy v roce 2014Jako zkušenost jsem si vybral genetický materiál,

který pocházel z  reprodukcí, které se prováděly již od roku 2002, a hygienické matky se inseminovaly spermatem trubců z linie Baton Rouge.

■ 5. května jsem spojil 3 linie, které všechny vykazovaly znaky dobré hygieny a

■ na konci května bylo 30 panenských matek inseminováno spermatem od jednoho trub-ce

Obr. 5 a 6. Stav otevřeného plodu, který je určen k za-moření varroázou a zvláštní nástavek, který je k za-moření také potřebný.

Obr. 7. Několik hodin po navrácení silně infikované-ho plodu, aktivní odstraňování víček nejlepšími hygi-enickými včelstvy.

141

■ 26 matek začalo klást vajíčka a 20 z nich v sr-pnu přestalo.

■ Poté bylo třeba vyzkoušet, zda matka přenáší na potomstvo chtěné znaky, takže jsem umě-le zamořil otevřený plod (obrázky 5 a 6).

Abych mohl realizovat zamoření… ■ Týden dopředu je třeba zaklíckovat matku

silného včelstva, které chceme použít jako zdroj nákazy. Po  osmi dnech, kdy je mat-ka v klícce a už neklade vajíčka, přestanou v  plodišti existovat otevřené buňky s  lar-vami a  množství roztočů ve  foretické fázi (na včelách) se rapidně zvýší.

■ Za  pomoci testu omytí vzorku včel sapo-nátem lze zjistit, že zamoření roztoči ve fo-retické fázi je např. 19 %. To znamená, že na 12 000 včel vychází zhruba 2 200 volných roztočů.

■ V  jiném včelstvu vyhledáme plásty s  plo-dem, které vypadají asi jako na obrázku číslo 5 – otevřený plod pokročilého stáří. Rámky označíme tak, jako vidíte na obrázku číslo 6 a bez včel je umístíme do včelstva, které má být zdrojem zamoření. I omyté včely z testu vrátíme zpět – zakrátko se připojí ke zbytku včelstva.

■ Tímto způsobem včely přenesou varroá-zu do  nově vloženého otevřeného plodu. Přesně za  týden bude velká část plodu za-víčkovaná a nakažený plod se může přenést do testovaných mini včelstev.

■ Na začátku srpna se roztoči vylíhnou spolu s plodem.

■ 20. srpna se tým pěti osob ze sdružení Arista vydal zkontrolovat míru hygieničnosti mini včelstvech. Měřilo se množství plodu ve čty-

řech včelstvech, o nichž jsme se domnívali, že budou hygienická.

Šest včelstev z dvaceti, kde byla matka oplodněná jedním trubcem, vykazovalo 100 % vlastnosti hy-gienických včel, lze tedy říci, že všechny zamořené buňky v plodišti byly v průměru za 17 dní vyčištěny tak, že ve včelstvu zbyly buď jen neplodní roztoči, nebo byli úplně zlikvidováni.

Z  těchto včelstev jsem vychoval nové matky. Přelarvoval jsem 36 larev, 35 z  nich chovné včel-stvo zavíčkovalo a nakonec se vylíhlo krásných 29 matek. Tyto matky jsem nechal přirozeně oplodnit a v dalším roce jsem měl k dispozici kromě horších včelstev čtyři velice nadějná, z nichž dvě vykazovala 100% hygienické chování. Nicméně stále mám dů-vod doufat, že nakonec získám dobrá hygienická včelstva.

PerspektivyOd začátku éry varroázy se objevuje i spousta ne-

mocí plodu. Na konci sezóny navíc dochází k rapid-nímu zhoršení situace z důvodu loupeže. Velice spe-cifická hygiena včelstva je tedy jednou z nezbytných podmínek nutných pro dobrou regeneraci plodu na konci léta a na podzim. Abychom získali včelstva s dobou úrovní hygieny, nestačí pouze dobře vybrat trubce, kteří oplodní matku, ale je třeba také otesto-vat v každém z určených včelstev dcery trubců, kteří se mají stát otci všech včel ve včelstvu.

Vysoký tlak způsobený varoázou v  početných včelstvech lze předstihnout hlavně limitováním množení roztočů. Neomezené množení roztočů ne-probíhá ve všech včelstvech. To se stává za předpo-kladu, že…

■ plod včelstva není pro roztoče tak atraktivní a doopravdy stále nevíme, proč tomu tak je

■ ze zatím neznámého důvodu roztoči v plodu zůstávají neplodní

■ a  poslední variantou je případ, kdy rodiny (množící se varroázy) roztočů jsou nalezeny a odstraněny hygienickými včelami.

A  my víme, že všechny mechanizmy, které řídí tyto tři případy, jsou dědičné. Selekce, která se dříve spojovala s  dohledem na  sílu zamoření prostřed-nictvím sledování množství roztočů spadených ze včel po léčbě na konci srpna, se v tomto okamžiku musí zaměřit na neléčená hygienická včelstva, která se ve výsledku dokáží bránit nejlépe. Tím byla od-startována zcela nová fáze selekce, která je mnohem konkrétnější.

Je tedy třeba právě na toto nezapomínat…Cílem je také nalézt genetické znaky, které jsou

zodpovědné za  chování popsané výše, abychom byli schopni rychle nalézt mechanismy zodpovědné za  tuto odolnost. Jedná se o  jednoduchý ověřovací prostředek, který lze použít do doby, než se podaří zvětšit množství odolných včel a získat tak mohutné populace odolné proti roztočům Varroa. Všechna zajímavá včelstva a  tím pádem geneticky využitel-

Obr. 8. Abychom dokázali spočítat míru zamoře-ní plodu u  24 hygienických včelstev, museli jsme si na  pomoc zavolat členy sdružení Arista, kteří nám pomohli s celodenní prací.

142

ná (matky a  trubci) jsme zachovali pro příští rok. Uchovali jsme také vzorky matek a  trubců, kteří poslouží jako dárci spermatu na příští rok. Poslouží jako základní vědecký materiál pro výzkum v „La-boratoři chovající včely medonosné“ USDA (USA) a  v  „Genetické laboratoři“ na  univerzitě ve  Wage-ningen (NL).

Přeložila: MVDr. Tereza VOJTĚCHOVÁ

Obr. 10. Perfektní vyjádření 100% hygienického včel-stva v  reprodukčním úlu. Všechny rodiny roztočů Varroa byly dělnicemi tohoto včelstva identifikovány a odstraněny. Nezbyli tedy žádní potomci roztočů.

Obr. 9. Mladé včely z  jádra rozmnožovacího úlu se krmí na velkém množství čerstvého pylu, který jsme jim nabídli. Tuto pochoutku dostávají, přestože sezó-na je již v pokročilém stadiu, takže je jasné, že chovná stanice je na vysoké úrovni.

Souhrn: Varroa jacobsoni, V. underwoodi a  V. rindereri jsou obligátními parazity včely medonos-né. Mezi těmito třemi druhy byly zaznamenány tři klíčové rozdíly – morfologické znaky, rozsah hosti-telů a geografické rozdělení. Diskutuje se možnost výskytu třech rozdílných genotypů V. jacobsoni, které mají odlišné geografické rozšíření a virulenci vůči hostitelské včele medonosné.

Varroa jacobsoni / Varroa underwoodi / Varroa rindereri / morfologie / genotyp / okruh hostitelů / rozšířeníÚvod

Existují tři známé druhy roztoče Varroa (rozto-či, varroidae), které parazitují na včele medonosné (Apis spp.), jmenovitě: Varroa jacobsoni Oudemans popsaný roku 1904, V. underwoodi Delfinado-Baker and Aggarwal popsaný roku 1987 a V. rindereri de Guzman and Delfinado-Baker známý od roku 1996. K nedávné identifikaci V. rindereri z dutiny obývané včelami medonosnými, Apis koschevnikovi Buttel--Reepen došlo na Borneu a ukázalo se, že se jedná

o nový druh roztoče, než dříve známý V. jacobsoni. Z  tohoto důvodu bude nutné zahájit výzkum, kte-rý by mohl vést k  nalezení dalších druhů roztoče Varroa. Zde budeme zkoumat základní morfologic-ké znaky, hostitelské rozpětí a rozmezí výskytu zná-mých druhů roztoče Varroa. Jako doplněk budeme diskutovat také genetickou diverzitu V. jacobsoni a její možnou souvztažnost s virulencí roztoče vůči hostitelské včele.

Varroa jacobsoniObecné morfologické znaky a  podobnost uspo-

řádání ústního ústrojí jsou u  Varroa jacobsoni, V. underwoodi a V. rindereri velice málo rozdílné. Nic-méně Varroa jacobsoni a V. rindereri jsou v průřezu oválného tvaru na rozdíl od V. underwoodi, který je na průřezu více elipticky. Varroa jacobsoni lze od V. rindereri odlišit několika charakteristickými znaky, mezi které patří menší velikost, ostrý a krátce ovi-nutý peritrém, méně endopodálních štětin a  pří-tomnost štětin na makadlech chobotku (tabulka 1). Detailnější popis charakteristických znaků dospělé samičky, nymfy a dospělého samečka Varroa jacob-

Identifikace a porovnání druhů roztočů Varroa, kteří napadají včelu medonosnou

(Lilia. I. de Guzman, Thomas E. Rinderer; Apidologie, 30 (1999), str. 85–95)

143

soni nezávisle na sobě popsali Oudemans a Delfina-do-Baker.

Delfinado-Baker a Houck našli morfologické roz-díly v populaci V. jacobsoni, hlavně co se týče veli-kosti těla. Obecně lze říci, že V. jacobsoni, který na-padá A. cerana je menší než roztoči, kteří napadají A. mellifera. Tyto rozdíly mohou vznikat z důvodu existence minimálně třech genotypů V. jacobsoni: Ruského (R), Japonského (J) a  původem z  Papua Nová Guinea (PNG) – genotypy 4, 14–17. Termín „genotyp“ používáme záměrně proto, abychom po-ukázali na fakt, že DNA V. jacobsoni je přírodně leh-ce variabilní. Tato definice vyplývá také z výzkumů Kinga. Genotyp R byl uveden také v GER genotypu, který popsali Anderson a Fuchs. V předchozích ana-lýzách, ve kterých se používala náhodná amplifika-ce (zesílení) pelymerické DNA (RAPD) našli Kraus a  Hunt spojitost mezi německým a  americkým V. jacobsoni, ale která se nenacházela u malajských roz-točů. Za použití stejné techniky a dvou RAPD pri-merů se podařilo stanovit genotypy R a J. V R geno-typu primer OPE-07 vytvořil skupinu 766 bp (párů bází), která se v genotypu J nenacházela (obrázek 1).

Podobně vycházel primer OPP-03, kdy genotyp R produkoval skupinu 442 bp, zatímco v genotypu J se tato skupina nenacházela. Na druhou stranu geno-typ J vytvářel dvě odlišné skupiny 675 a 412 bp, které se nenacházely v genotypu R.

Pro zjištění rozdílů mezi genotypem R a  J byla využita také amplifikace (zmnožení) úseku DNA pomocí PCR a následné zamezení trávení CO I úse-ku na mtDNA (mitochondriální DNA). Když byly

Tabulka I  – Porovnání morfologických znaků mezi Varroa jacobsoni nalezeném na  Apis cerana a  Varroa rindereri nalezeném na Apis koschevnikovi na Borneu v Malajsii (± znamená průměrnou odchylku). Podle Guzmana a Delfinado-Bakera.

Charakteristika Varroa jacobsoni Varroa rindereri

Délka těla (µm) 1 077 ± 6 1 180± 11

Šířka těla (µm) 1 596± 10 1 698 ± 14

Délka peritrému (µm) 426 ±9 582± 13

Počet marginálních štětin (na hraně) 19 ±0,4 23 ± 0,5

Počet endopodálních štětin 7 ±0,3 12 ±0,5

Počet hrudních štětin 10±0,3 9 ±0,3

Počet hrudních pórů 11 ± 0,4 9 ±0,4

Počet metapodálních štětin 22 ± 0,5 23 ±0,8

Obr. 1: – Vazné vzorce Ruského a Japon-ského genotypu Varroa jacobsoni za pou-žití RAPD primerů OPE-07 a OPP-03.

Tabulka II – Hostitelský okruh a rozšíření všech třech druhů parazitů VarroaDruh Roztoče Hostitel RozšířeníVarroa jacobsoni A. cerana Asia

A. koschevnikovi* Borneo

A. mellifera Worldwide except Australia, New Zealand, Hawaii and parts of Africa

A. nigrocincta Indonesia

A. nuluensis Borneo

Varroa underwoodi A. cerana Borneo**, Indonesia, Korea, Nepal, Papua New Guinea, Vietnam***

A. mellifera Papua New Guinea

A. nigrocincta Indonesia

A. nuluensis Borneo**

Varroa rindereri A. koschevnikovi Borneo

* může se jednat i o V. rindereri; ** nalezen ve smíšené populaci A. cerana a A nuluensis; *** nový nález

144

produkty zmnožení PCR pozřeny enzymem Sst I, fragment zmnožený od roztoče s genotypem R en-zymům nepodlehl (produkoval jednotnou skupinu 519 bp). Sst1 trávení fragmentu genotypu J vypro-dukovalo fragmenty o  délce 236 a  338 bp, což je vzorec odpovídající PNG (obrázek 2). Pokud digesci prováděl Xho, nepodařilo se nám mezi genotypy R a J najít žádný rozdíl (fragmenty byly v obou přípa-dech dlouhé 269 a 300 bp). Nicméně typ PNG, kte-rému chybí omezovací místo, vytváří jedno vlákno čítající 519 bp.

Rozsah hostitelůVarroa jacobsoni byl nejprve nalezen jako škůdce

parazitující na včele A. cerana na Jávě v  Indonésii.

Tabulka III – Světové rozšíření jednotlivých genotypů V. jacobsoniZemě Genotyp V. jacobsoni Hostitel Země Genotyp V. jacobsoni Hostitel

Asia Africa

Indonesia PNG, R A. cerana,

A. melliferaMorocco R A. mellifera

Japan JA. cerana,

A. mellifera

Korea R A. mellifera N. America

Malaysia (Borneo) PNG A. cerana United States

PNG PNGA. cerana,

A. mellifera Arizona J, R A. mellifera

Philippines PNG A. cerana California J, R A. mellifera

R A. mellifera Connecticut J, R A mellifera

Thailand J, R A. cerana,

A. mellifera Florida J, R A. mellifera

Vietnam J A. cerana Georgia J, R A. mellifera

R A. mellifera Iowa J, R A. mellifera

Vladivostoct Russia

R A. mellifera Louisiana R A. mellifera

Minnesota R A. mellifera

Europe Nebraska J, R A. mellifera

Denmark R A. mellifera Qhio J, R A. mellifera

France R A. mellifera Oregon R A. mellifera

Germany R A. mellifera Texas J, R A. mellifera

Greece R A. mellifera Virginia J, R A. mellifera

Italy R A. mellifera Wisconsin R A. mellifera

Moldova R A. mellifera

Netherlands R A. mellifera Canada

Portugal R A mellifera B. Columbia R A. mellifera

Spain R A. mellifera Nova Scotia R A. mellifera

Ukraine R A. mellifera Ontario J, R A. mellifera

United Kingdom R A. mellifera

Yugoslavia R A. mellifera Mexico

Michoacan R A. mellifera

S. America Vera Cruz R A. mellifera

Argentina R A. mellifera Puerto Rico J A. mellifera

Brazil J A. mellifera

Obr. 2: – Vazné vzorce Ruského, Japon-ského a  PNG genotypu Varroa jacobsoni za  použití restriktivních endonukleáz Sst I a Xho I.

145

Od  té doby však úspěšně zvětšil hostitelský okruh a přizpůsobil se k parazitování na odlišných druzích včel, včetně již představené A. mellifera v Asii (ta-bulka 2). Nedávno se V. jacobsoni podařilo nalézt také v trubčím plodu A. nigrocincta Smith v Sulavesi v Indonesii. Zamoření V. jacobsoni se však podařilo zaznamenat také v koloniích včel A. koschevnikovi na  Borneu. Nicméně stále je možné, že tento zá-znam se může změnit z V. jacobsoni na V. rindereri. V. jacobsoni byl navíc popsán ve smíšených nově na-lezených druzích včel A. nuluensis Tingek, Koeniger and Koeniger and A. cerana na Borneu. U této smí-šené populace včel nám není jasné, který z druhů se stal zdrojem V. jacobsoni.

ŠířeníOd  objevení druhu V. jacobsoni Oudemansem

v  roce 1904 se tento druh roztoče podařilo najít po celém světě, kromě Austrálie, Nového Zélandu, Havaje a části Afriky. Nicméně současné studie uká-zaly, že genotyp R je pro V. jacobsoni predominant-ním genotypem. Druh PNG nebo „NRP“, který se aktuálně nachází jen v Asii je typ V. jacobsoni, který Oudemans popsal v  roce 1904. Nicméně genotyp PNG, který byl nalezen na Jávě v Indonésii, není ten stejný typ, který se původně rozšířil po celém světe. Tento fakt byl podpořen porovnávacími studiemi DNA, které ukázaly, že genotypy R a J se dokáží šířit více než samotný typ PNG. Predominantním geno-typem je genotyp R, který se nachází ve většině Ev-ropy, Ruska, Jižní i Severní Ameriky, Afriky a Asie. Genotyp J se podařilo zaznamenat v Jižní a Severní Americe a v Asii.

VirulenceV. jacobsoni se považuje za  světově nejvíce roz-

šířeného a zároveň nejhoršího parazita A. mellifera. Způsobuje abnormality, snižuje váhu a  dlouhově-kost dělnic a trubců, zmenšuje slizové žlázy a váhu semenných váčků, snižuje množství spermatozoid, hubí mladý plod a dospělé včely hynou předčasně.

Bylo zaznamenáno enormně vysoké číslo úmrtí včelstev v Evropě i ve Spojených státech. V. jacobso-ni je rovněž zodpovědný za rapidní snížení populace divokých včel ve Spojených státech.

Různé druhy a  poddruhy A. mellifera reagují na  zamoření V. jacobsoni různě. Například v  Asii, kde se současně vyskytuje méně medonosná A. ce-rana a  již představená A. mellifera, je dopad para-sitismu V. jacobsoni na tyto dva druhy diametrálně odlišný. Zatímco A. cerana si se zamořením parazi-tem dokáže snadno poradit, A. mellifera se zdá být k  zamoření V. jacobsoni velice náchylná. Odolnost A. cerana je způsobena tím, že včely rozmnožová-ní parazita dokáží redukovat pouze na trubčí plod, protože vykazují dobré čisticí a hygienické chování. Nicméně v Koreji a Japonsku se podařilo zazname-nat reprodukci V. jacobsoni i na plodu dělnic. Zda je schopnost množit se v plodu dělnic A. cerana závislá na genotypu parazita zatím není známo.

Celkově zaznamenaný rozdíl ve  virulenci V. ja-cobsoni na A. mellifera může znamenat, že některý genotyp V. jacobsoni bude mít sníženou schopnost virulence. Analýzy DNA odhalily různé genotypy V. jacobsoni zamořující A. mellifera a A. cerana v asij-ské oblasti (tabulka 3). U genotypu PNG se podařilo zaznamenat sníženou virulenci V. jacobsoni v oblas-ti PNG a Indonésie. Tento V. jacobsoni se rozmno-žuje v  trubčím plodu A. cerana, avšak nedokáže se rozmnožovat v  trubčím ani dělničím plodu A. mellifera. Zda tato charakteristika je či není typická pro PNG genotyp, je ještě třeba vyšetřit. Genotyp PNG byl také zaznamenán u včelstev na Filipínách a na Borneu, kde zamořoval včelstva A. cerana (Gu-zmanem nezveřejněné informace).

Pro porovnání V. jacobsoni způsobil na Filipínách a v Koreji obrovské ztráty včel A. mellifera. V obou zemích se vyskytuje R genotyp. V nedávné době se R typ dostal také na Jávu v Indonésii, ale virulence vůči A. mellifera zatím nebyla monitorována. Oba genotypy V. jacobsoni – R i  J – byly zaznamenány v  Thajsku. Nicméně Tropilaelaps clareae, který je

Tabulka IV – Rozdílné velikosti V. underwoodi v jednotlivých zemíchZdrojová země Hostitel Délka (µm) Šířka (µm)

Indonesia (Irian Jaya) A. cerana 716 1 096

Indonesia (Java) A. cerana 720 1 080*

Indonesia (Sulawesi) A. cerana 780 1 050*

A. nigrocincta 744 1 160

Korea A. cerana 736 1 199

Malaysia (Borneo) A. nuluensis 820 1 360*

Nepal A. cerana 758 1 162**

Papua New Guinea A. cerana 720 1 105

A. mellifera 713 1 103

*Velikost měřená na jednom roztoči **typický vzorek

146

ve  včelstvech hlavním problémem často maskuje efekty V. jacobsoni na A. mellifera ve včelstvech. T. Clareae je parazit, který včelám A. mellifera působí větší škody, než V. jacobsoni. V. jacobsoni je největ-ším problémem také pro včely A. mellifera chova-né ve Vietnamu. Ve Vietnamu se vyskytují včely A. mellifera s R genotypem, zatímco A. cerana vykazují genotyp J. Toto pozorování může vysvětlit odlišné rozmnožování V. jacobsoni pozorované u A. melli-fera a A. cerana ve Vietnamu. U A. mellifera i A. ce-rana japonica v Japonsku byl pozorován genotyp J. Od  sedmdesátých let dvacátého století v  Japonsku nebyla zaznamenána zvyšující se mortalita včelstev (T. Yoshida).

V. jacobsoni se stal opravdovým problémem také v  Evropě a  v  Británii, problémem není v  Brazílii, kde se chová velké množství afrikanizovaných dru-hů včel medonosných. Je pravděpodobné, že za tuto nesourodost ve virulenci může být zodpovědný spí-še různý genotyp roztočů než včel, velkou roli však může hrát také odlišné klima. Evropské včely me-donosné chované na Portoriku a v Brazílii dokázaly přežít zamoření V. jacobsoni bez léčby po více než 12 let (D. Pesante). V Evropě byl nalezen pouze ge-notyp R a stejný genotyp dominuje také v Británii. V Brazílii a na Portoriku se však vyskytuje J geno-typ V. jacobsoni. Virulenci V. jacobsoni u včelstev A. nigrocincta and A. nuluensis je třeba ještě prozkou-mat.

Znalost genetické rozmanitosti V. jacobsoni vy-volává otázky týkající se základní odolnosti včel proti parazitům. Otevírají se také taxonomická té-mata, která je třeba velice dobře prošetřit. Další stu-die by nám mohly ukázat ještě další druhy zástupců Varroa a osvětlení genetických odlišností V. jacob-soni by mohlo vysvětlit různou závažnost zamo-ření tímto parazitem. Je jisté, že dokud se parazité budou šířit po  světě, bude se zvyšovat i  množství příležitostí jejich šíření do  nových geografických oblastí a  jejich vzájemné křížení. Nové kombina-ce genetických znaků mohou působit hybridizaci. Nicméně toto se pravděpodobně začne objevovat jen velice pomalu, protože od té doby, co vědci po-zorují jeho život, docházelo ke vzdálenému křížení jen příležitostně.

Varroa underwoodiV. underwoodi je od  V. jacobsoni a  V. rindereri

snadné odlišit zejména díky malé velikosti, elip-sovitému tvaru a  dlouhé postranní vně směřující štětině na boku. V populaci V. underwoodi lze za-znamenat velikostní rozdíly, dokonce Delfinado--Baker a Aggarwal prováděli měření velikosti vzor-ků roztočů, aby bylo možné odlišit jednotlivé typy (tabulka IV). Nejmenší V. underwoodi se vykytuje u PNG včelstev A. mellifera. Největší vzorky pochá-zely z Bornea v Malajsii. Vzorek z Bornea měl navíc v porovnání se vzorkem z Koreje méně endopodál-ních štětin.

RozšířeníV. underwoodi byl popsán v  roce 1987 jako pa-

razit zamořující včelstva A. cerana v  Nepálu. Vě-domosti týkající se rozšíření a  možných hostitelů se rychle zvyšují. Tento parazitický škůdce byl dále nalezen u včelstev A. cerana v Koreji a u A. cerana a A. mellifera v Papue Nové Guinei. V roce 1996 byl V. underwoodi nebo jiný druh nalezen jako parazit A. nuluensis nebo A. Cerana na Borneu. Parazit byl nalezen těsně přichycený na zádích včel A. nuluen-sis získaných z kombinovaných populací včel A. nu-luensis a A. cerana. Shodou okolností sběrem dělnic ze včelstva A. nuluensis bylo navrhnuto, že pocházejí ze včelstva A. nuluensis. V. underwoodi byl pozoro-ván u A. cerana a  také u nově objevených včelstev A. nigrocincta v  Indonésii. Nedávno byl V. under-woodi pozorována také v  trubčím plodu A. cerana ve Vietnamu (L. de Guzman, nepublikovaná data), což byla první zmínka pozorování tohoto parazita ve Vietnamu.

O  biologii parazita toho víme jen velmi málo. Tento parazit se rozmnožuje na  trubčím plodu A. cerana a A. nigrocincta. Přestože byl V. underwoodi pozorován také u  A. mellifera, nebylo zaznamená-no, že by se u tohoto druhu dokázal rozmnožovat. Je třeba ještě zjistit, zda tento druh parazita může být závažným problémem A. mellifera nebo jiných druhů včel.

Varroa rindereriV. rindereri je parazitem A. koschevnikovi, další

v dutinách hnízdících včel známých také jako čer-vené včely, které jsou příbuzné A. cerana na Borneu v Malajsii. Dospělé samičky V. rindereri jsou podob-né samičkám V. jacobsoni. Nicméně V. rindereri jsou větší (1 180×1 698 µm) než V. jacobsoni z Indonésie (1 065×1 575 µm), Evropy (1 117×1 677 µm) nebo severozápadní Asie (1 108×1 660 µm). Přestože V. rindereri je větší než V. jacobsoni (1 077×1 596 µm) z Bornea, rozdíl je v množství štětin a pórů na hrud-ním štítku – V. rindereri jich má méně (tabulka 1). V. rindereri se od V. jacobsoni nebo od V. underwoo-di liší také díky jeho dlouhému a široce ovinutému peritrému. Chobotek naopak postrádá štětiny. Štěti-ny jsou vždy zastoupeny na hmatovém chobotku V. jacobsoni a V. underwoodi. De Guzman a  Delfina-do-Baker také ukazují, že V. rindereri se geneticky liší od V. jacobsoni na Borneu. Za použití RAPD pri-meru OPD-01 V. rindereri vykazuje dva specifické řetězce, které se nevyskytují u V. jacobsoni, zatímco u V. jacobsoni byl nalezen řetězec, který se zase ne-vyskytoval u  V. rindereri. Tyto dva druhy parazitů sdílely řetězce.

Biologie V. rindereri zatím nebyla studována. Nicméně je možné, že tento druh se specificky váže na  A. koschevnikovi. Tato teorie byla podpořena absencí křížového zamoření ve  včelstvech A. kos-chevnikovi a  A. cerana vyskytujících se ve  stejném včelíně. Analýza DNA prokázala, že všichni parazi-

147

té sesbíraní ze včelstev A. koschevnikovi byli V. rin-dereri, zatímco všichni nalezení v  úlech A. cerana byli V. jacobsoni. Navíc se v průběhu sběru parazitů pozorovalo také jejich foretické (stadium v buňce) chování. Když byly kukly vyňaty z buněk, V. jacob-soni měl tendenci zůstat viset na kukle, zatímco V. rindereri spíše zůstával v buňkách.

Hostitelé a rozšířeníV. rindereri byl zaznamenán pouze ve včelstvech

A. koschevnikovi na Borneu v Malajsii.

PoděkováníRádi bychom poděkovali početným kolegům

a  včelařům za  pomoc při sbírání vzorků parazitů Varroa použitých pro analýzu DNA a  také T. Ste-lzerovi, za  jeho technickou pomoc. Tento rukopis se podařilo kompletovat s  pomocí Experimentální Zemědělské Stanice v Luisianě.

Shrnutí – Porovnání jednotlivých druhů varro-ázy parazitujících na včelách medonosných. Exis-tují 3 druhy parazitů Varroa, kteří se uplatňují u včel medonosných (Apis spp.): Varroa jacobsoni Oude-mans objevený v roce 1904, V. underwoodi popsaný Delfinado-Bakerem a Aggarwalem v roce 1987 a V. rindereri popsaný de Guzmanem a Delfinado-Bake-rem v 1996. Z ekonomického pohledu je nejvýznam-nější V. jacobsoni. Všechny tři druhy mají podobnou morfologii i taxonomii (nomenklaturu a rozdělení). Nicméně V. jacobsoni a V. rindereri mají na průřezu oválný tvar, zatím co V. underwoodi má tvar eliptic-ký. V. jacobsoni se od V. rindereri liší menší velikostí, krátkým a ovinutým peritrémem na sevření krouž-ku, menším počtem štětin na  endopodách a  také přítomností štětin na hmatovém chobotku (tabulka 1). V. jacobsoni byl popsán jako parazit včel Apis ce-rana, A. mellifera, A. koschevnikovi, A. nigrocincta a A. nuluensis (tabulka II). V. jacobsoni se vyskytuje na celém světě s výjimkou Austrálie, Nového Zélan-du, Havaje a některých částí Afriky.

Současné studie ukázaly, že existuje převládající genotyp V. jacobsoni. Mezi třemi známými existují-cími typy V. jacobsoni – ruského (R), japonského (J) a typu z Papua Nová Guinea (PNG) je nejrozšířeněj-ší genotyp R. Byl dosud nalezen v Evropě, v Rusku, v Severní i Jižní Americe, v Africe a v Asii (tabulka III). Genotyp J byl dosud nalezen v Severní a Jižní Americe a v Asii. Genotyp PNG se aktuálně nachází pouze v Asii. Genotyp R se nazývá rovněž genotyp GER díky jeho objevitelům Andersonovi a Fuchso-vi. Genotypy R a  J byly objeveny díky dvěma pri-merům RAPD a restriktivní endonukleáze Sst I. Typ

PNG byl Andersonem a Fuchsem také sekvencován a  nejvíce odpovídal typu V. jacobsoni popsanému Oudemansem v roce 1904. Genotyp PNG, který se nalézá na Jávě v Indonésii, není tedy ten stejný typ jako se vyskytuje na celém světě, jak jsme si původ-ně mysleli. Naše znalost genetické různorodosti V. jacobsoni vytvořila mnoho otázek týkajících se zá-kladů odolnosti včely medonosné proti parazitům. Z toho vyúsťují také taxonomické problémy, které je tedy třeba pozorně studovat. Další studie by moh-ly vyústit až k  identifikaci nových druhů parazitů Varroa a objasnění rozdílů mezi jednotlivými geno-typy by mohlo způsobit postupné rozhodnutí o ná-sledcích zamoření V. jacobsoni.

V. underwoodii je velice snadné od  ostatních dvou druhů odlišit podle malé velikosti, eliptické formy a dlouhých vně směřujících štětin na bocích. V  rámci druhu V. underwoodi bylo zaznamenáno více velikostí, avšak většina z  nich dobře zapadá mezi velikosti pro tento typ určené Delfinado-Bake-rem a Aggarwalem (tabulka IV). V. underwoodi byl poprvé popsán v roce 1987 v Nepálu ve včelstvech A. cerana. Tento parazit byl tedy zaznamenán na A. cerana v Koreji, u A. cerana et A. mellifera v Papua Nova Guinea, na A. nuluensis a A. cerana na Borneu a na A. cerana a A. nigrocincta v Indonésii. Nedávno byl V. underwoodi nalezen také v trubčím plodu A. cerana ve Vietnamu. To je poprvé, co byl zazname-nán ve  Vietnamu. O  biologii tohoto parazita se ví jen velmi málo. Rozmnožuje se v trubčím plodu A. cerana a A. nigrocincta, u A. mellifera zatím nebylo rozmnožování tohoto parazita zaznamenáno.

V. rindereri parazituje na  A. koschevnikovi na Borneu v Malajsii. Dospělé samičky V. rindereri vypadají velice podobně jako samičky V. jacobsoni. V. rindereri je však větší než V. jacobsoni a má méně štětin a pórů na hrudním štítku (tabulka I). V. rin-dereri má dlouhý a  obtočený peritrém ve  volných kroužcích a  na  hmatovém chobotku chybí štětiny. Za  použití RAPD primeru OPD-01 se ukázalo, že V. rindereri je odlišný od V. jacobsoni vyskytujícím se na Borneu. Biologie V. rindereri zatím nebyla do-statečně studována. Nebyl nalezena nikde jinde než ve včelstvech A. koschevnikovi na Borneu v Malajsii.

Přeložila: MVDr. Tereza VOJTĚCHOVÁ

148

Souhrn: Popis počítačového modelu ukazuje na  parametry, které převážně ovlivňují populaci roztočů ve  včelstvu. Z  výsledků simulací podle to-hoto modelu vychází časování léčebných zásahů do včelstva.

Aby bylo možné porozumět dynamice růstu Varroa jacobsoni a sestavit počítačovou simulaci, za-členili Fries a kolektiv dostupné informace do mo-delu populace roztočů. V  této práci jsme vylepšili a  rozšířili tento model aktualizací dat především o  invazi škůdců do  včelího plodu. Předpovídáním invazí a  následného vývoje v  buňkách plodiště se model ukazuje jako velice užitečný při hodnoce-ní změn v modelu populace roztočů v době, kdy je šíření roztočů ze včel na  plod velice důležité. Mo-del předpovídá, že délka doby vychovávání včelího plodu dramaticky zvyšuje velikost populace rozto-čů a také že relativně velké množství buněk trubčí-ho plodu vede ke zvýšení populace roztočů. Léčba na  kontrolu varroázy většinou zasáhne buď rozto-če v  buňkách, nebo roztoče na  dospělých včelách – model může být použit na  hodnocení efektivity a  vhodnost načasování léčby. Model ukazuje, že

změny v parametrech, které ovlivňují úspěch repro-dukce roztočů v buňkách plodiště, mají velký dopad na celou jejich populaci.

Apis mellifera/Varroa jacobsoni/dynamika populace/modelÚVOD

Parazitický roztoč včely medonosné, Varroa ja-cobsoni (roztoči; varroidae) je hlavním problémem včelařů v mírném i tropickém pásmu na celém svě-tě. Dospělé samičky se krmí na dospělých včelách, a když dostanou možnost opustit včelu a přemístit se do včelího plodu, začnou se rozmnožovat uvnitř buněk. Úspěšnost reprodukce uvnitř buněk záleží na  několika faktorech (zhodnotil Donzé a  kolek-tiv). Když se mladá včela vyklube z buňky plodiště, samička parazita a  její dospělé dcery opět začnou parazitovat na dospělých včelách. Pokud je celková úmrtnost roztočů na  dospělých včelách a  v  plodi-šti menší než produkce nových roztočů v plodišti, celková populace roztočů se průběhem času začne zvyšovat. Životní cyklus roztoče ve včelstvu je sche-maticky vyobrazen na obrázku číslo 1.

Modelace populace Varroa jacobsoni podle Oudemanse

(Johan N. M. Calis Ingemar Fries, Stephen C. Ryrie, Oddělení Entomologie, Wageningen, Zemědělská Universita, POB 8031, 6700 EH Wageningen, Nizozemská Švédská Universita Zemědělských Věd, Oddělení včel, Schrána 7044, S-570 07 Uppsala, Švédsko, Oddělení matematických věd, Universita Západních Věd,

Frenchay, Bristol BS16 1QY, Spojené království; Apidologie, 1999, č. 30, str. 111–124)

Obr. 1: Diagram růstu popu-lace V. jacobsoni ve  včelstvu včely medonosné.

Míra průniku do buněk:1. Množství dostupných buněk dělničího a trubčího plodu2. Velikost včelstva

Míra reprodukce:1. Dospělé plození schopné samičky roztočů a míra vstupu do buněk dělničího/trubčího

plodu2. Plodnost roztočů v dělničím/trubčím plodu3. Délka zavíčkovaného období dělničího/trubčího plodu4. Buňky, ve kterých vznikne pouze samčí nebo samičí potomstvo5. Míra odstraňování napadeného včelího plodu

Míra úmrtnosti:1. Míra úmrtnosti roztočů při vylíhnutí z dělničího/trubčího plodu2. Úmrtnost samiček ve foretické fázi v průběhu léta3. Úmrtnost samiček ve foretické fázi v průběhu zimy

149

Abychom pomohli pochopit dynamiku populace Varroa jacobsoni ve včelstvu evropských včel medo-nosných, prezentovali jsme více modelů zachycu-jících různé aspekty. Přehled faktorů ovlivňujících dynamiku populace roztočů znázornil Fries a kolek-tiv dohromady s rozšiřovacími rovnicemi modelo-vání populace roztočů.

Model popsaný zde je rozšířená verze původní-ho modelu představeného Friesem a  kolektivem. V původním modelu byl počet reprodukčních cyklů „na hlavu“ stanoven na 1,4. Druhá invaze parazitů do plodu byla podmíněna délkou foretické periody (kdy roztoč cizopasí na včele mimo buňku). V pří-rodě je počet cyklů, kolikrát se dospělá samička roztoče bude rozmnožovat, podmíněn mírou in-vaze do  buněk plodiště a  mírou úmrtnosti rozto-čů. Do  nové verze modelu jsme zahrnuli rovnice na míru invaze parazitů do buněk plodiště prezento-

vaný Bootem a kolektivem a také došlo k připojení dat o  úmrtnosti roztočů objevujících se na dospě-lých včelách, čímž se vyhneme nebiologickým ome-zením ve starém modelu.

Míru invaze roztočů do buněk je možné vypočí-tat za předpokladu, že známe velikost včelstva a po-čet plodových buněk. Abychom mohli nasimulovat velikost včelstva a počet plodových buněk, navrhli jsme model populace ve  včelstvu. Z  toho vyplývá, že nový model má dvě části – model včelstva a mo-del populace roztočů – oba tyto modely popisují populaci, kterou reprezentují v období několika let. Model včelstva obsahuje veškeré změny ve včelstvu, které se běžně projevují v  průběhu celého roku - hibernující včelstvo bez plodu, letní období růstu a  vychovávání plodu, období podzimního poklesu a  nakonec opět zimní hibernaci. Vzorec výkonu včelstva se nemění rok co rok a není ovlivněný mo-

Tabulka 1. Standardní hodnoty parametrů, které se používají pro simulaci populace V. jacobsoniParametr Hodnota Poznámky

Základní populace (roztoči ve foretické fázi) 10

Den začátku simulace 1.leden

Oblast produkce plodu severní Allen

neotropická Echazaretta a Paxton

střední Evropa Rosenkranz (nepublikovaný)

Délka periody vývoje trubčího plodu 24 dní

Délka periody vývoje dělničího plodu 21 dní

Délka periody fáze po zavíčkování trubčího plodu 14 dní

Délka periody fáze po zavíčkování dělničího plodu 12 dní

Doba života včel v letním období 31 dní Taranov a Azimov

Úmrtnost včel v období zimy variabilní nahlédněte do textu

Míra invaze roztočů variabilní Boot a kolektiv

Neplodní roztoči v trubčím plodu 5%, (= jD) Podívejte se na Friese a kolektiv

Neplodní roztoči v dělničím plodu 15% (=jW) Podívejte se na Friese a kolektiv

Znamená počet samiček dcer v buňce dělnice se samičím potomstvem

1,45 (=fW) Podívejte se na Friese a kolektiv, Martin

Znamená počet samiček dcer v buňce trubce se samičím potomstvem

2,7 (=fD) Podívejte se na Friese a kolektiv, Martin

Mortalita vylíhnutých roztočů 22% (=1 - s) Boot a kolektiv

Odvíčkování zamořených buněk 5% (= u) Friese a kolektiv, Calis (nepubli-kováno)

Množství buněk dělničího plodu, ve kterých se vyskytuje pouze samčí potomstvo roztočů

9% (=mW) Donzé

Množství buněk trubčího plodu, ve kterých se vy-skytuje pouze samčí potomstvo roztočů

9% (=mD) Donzé

Množství samiček roztočů, které v buňce dělničího plodu uhynou před rozmnožením

2% (=gW) Kustermann, Martin

Množství samiček roztočů, které v buňce trubčího plodu uhynou před rozmnožením

8% (=gD) Martin

Úmrtnost roztočů v letním období variabilní Boot a kolektiv, Kraus

Úmrtnost roztočů v zimním období 0,004 Fries a kolektiv

Faktor vlivu fáze po zavíčkování buněk 1,0 (=pW,pD) podívejte se do textu

150

delem roztočů. Naopak výkon modelu roztočů se mění každým rokem a je ovlivněný modelem včel-stva, to znamená počtem včel a plodu přítomného v úlu v průběhu jednotlivých období.

Cílem této práce je popsat a seznámit se s rozší-řeným simulačním modelem zaznamenávajícím in-terakce mezi včelami a populací roztočů. Tento mo-del lze také použít pro objevení změn týkajících se rozdílných charakteristik jako je odolnost včel proti roztočům, efektivita včelařských technik a v nepo-slední době předpovídání efektivity různých ozdrav-ných technik.

MATERIÁLY A METODYModel včelstva

Model včelstva popisuje počet trubčího i dělničí-ho plodu ve včelstvu pro každý den v roce. Základ-ní informace o  tomto modelu, jak ho popsal Fries a kolektiv, pocházejí ze Skotska, kde byl sčítán trub-čí i dělničí plod v průběhu části roku, kdy dochází k výchově plodu a vše bylo zaznamenáno Allenem.

Pro upřesnění používáme sadu dat ze středoevrop-ských podmínek (P.  Rosenkranz, nepublikovaná data) a z neotropických podmínek. Pokud bychom použili data z jiných klimatických podmínek, mohli bychom simulovat dynamiku populace Varroa ja-cobsoni v  jiných klimatických oblastech. Abychom mohli získat další dvě sady dat o stavu plodu v plodi-šti, předpokládali jsme, že množství trubčího plodu je poměrné množství plodu dělnic (4 %; odvozeno z Allenovy práce), protože přesnější data nemáme.

V  modelu včelstva se podle množství plodu a délky vývoje plodu určí množství dospělých včel. Celkové množství včel se určí přidělením specific-ké délky života pro dané období vychovávání plo-du. V  průběhu zimy se vybere takový koeficient úmrtnosti včel, že přes zimu dojde k návratu včel-stva do stejného stavu, jako bylo v předchozí sezóně (abyste zjistili parametry, podívejte se do  tabulky číslo 1). Použitá data o plodu a počet včel jsou zná-zorněny na obrázku 2 a-c.

Model populace roztočůKe změnám množství roztočů ve včelstvu přispí-

vá několik procesů. Roztoči se vždy vyskytují v obou fázích – ve foretické, kdy se živí na dospělých vče-lách i  v  rozmnožovací, kdy se nacházejí schovaní v buňkách a krmí se na larvách. Šíření roztočů závisí na velikosti invaze roztočů ve foretické fázi do plo-du. Roztoči ve foretické fázi i roztoči v rozmnožo-vací fázi jsou podrobeni určité míře úmrtnosti. Dy-namika populace roztočů je podmíněná invazí roz-točů do plodových buněk, rozmnožovacími faktory a faktory úmrtnosti.

Invaze roztočů do buněk plodiště a vývoj roztočů

Boot a kolektiv přímo v poli změřili míru invaze roztočů do plodu dělnic i do trubčího plodu a odvo-dili tak empirický vztah mezi mírou invaze za den (rD a rW pro trubčí a dělničí plod) a poměr volných buněk ke  množství dospělých včel; rD= -6,49D/B a rW = -0,56W/B – za předpokladu, že D a W (pozn. překladatele – D je odvozeno od  anglického slova trubec = drone, W od anglického worker = dělnice) zastupuje počet volných buněk trubčího a dělničího plodu, B zastupuje celkovou váhu včel ve  včelstvu uvedenou v gramech. D a W symbolizují počet bu-něk daného plodu, které včely zavíčkují za jeden den a počítají se z celkového počtu buněk obou typů za-víčkovaných za jeden den a podle specifického času vývoje plodu; B – hmotnost včel se počítá sečtením průměrné váhy včel – 0,125 g/včela (J. Calis, nepub-likovaná data).

Takže v závislosti na celkové váze včelstva je mož-né určit specifické množství buněk plodu zavíčkova-ných za jeden den, používá se k tomu rovnice:

I = P{1 – exp(-rD + rW))}

Obr. 2: - A) Model včelstva v severní Evro-pě. B) Model včelstva ve střední Evropě. C) Model včelstva v tropické oblasti.

151

kde P je množství roztočů ve foretické fázi a I je množství roztočů migrujících do  buněk. Roztoče migrující do buněk je třeba rozdělit na jedince napa-dající trubčí a dělničí plod podle poměru množství jednotlivých typů plodu rW/(rD + rW) a rD/(rD + rW). Tyto vzorce jsme použili do našeho modelu s tím, že hodnoty W, D a B se měnily v závislosti na období, které jsme pro model použili.

Míra invaze roztočů do  buněk plodiště se tedy dynamicky mění v  závislosti na  množství volných – pro roztoče využitelných buněk plodiště a podle počtu včel, které jsou již roztoči napadeny. Rov-nice o  míře invaze roztočů do  buněk se prokázaly jako užitečné při posuzování efektivity odchytávání roztočů v dělničím a naopak v trubčím plodu. Ne-dávno se Martin pokusil integrovat znalosti o invazi roztočů do  buněk do  modelu populace. Nicméně interpretoval práci Boota a kolektivu naprosto od-lišným způsobem. Od chvíle, kdy Martin roztočům ve foretické fázi umožnil nezávisle na sobě napadat trubčí i  dělničí plod, muselo se množství roztočů v buňkách v tomto modelu počítat uměle. V našem modelu se množství roztočů, kteří napadli trubčí a dělničí plod počítá přímo podle rovnic o míře in-vaze uvedených výše. Množství roztočů, kteří se den

co den vyklubávají z buněk, se odvozuje od množ-ství roztočů, kteří napadli právě tyto buňky plodi-ště o jedno zavíčkovací období před tím (za použití denních funkcí) a je upravené tak, aby odráželo roz-množování a úmrtnost roztočů v buňkách.

RozmnožováníJakmile se jednou roztoči dostali do buněk a tyto

buňky byly zavíčkovány, dospělá samička roztoče se může začít rozmnožovat. Někteří roztoči uhynou ještě před tím, než se mohou začít rozmnožovat – někteří proto, že zůstanou uvěznění mezi stěnou buňky a  včelí kuklou. Jiní se vůbec nemusí začít rozmnožovat a ti, kteří se rozmnožovat opravdu za-čnou, nemusí mít životaschopné potomstvo. Ještě je třeba počítat s brzkou úmrtností mladých samiček a také s faktem, že některé samičky produkují pouze samčí potomstvo. Rozmnožovací cyklus může být přerušen v případě, že včela odvíčkuje buňku a vy-jme nakaženou včelí kuklu. Úspěšnost reprodukč-ního cyklu parazita je ovlivněna také délkou fáze, kdy je buňka zavíčkovaná, kdy delší období zvýší

Obr. 3: Míra růstu populace roztočů ve vztahu k rozvoji včel-stva

Obr. 4: Počet průchodu jednoho roztoče do buněk.

Obr. 5: Distribuce roztočů do dělničího, trub-čího plodu a na včely a denní úmrtnost rozto-čů za použití severoevropského modelu včel-stva.

152

průměrné množství životaschopných mladých sa-miček. K. Langenbach (nepublikovaná data) zjistil, že pokud se doba zavíčkování buňky zkrátí z 12 dnů na 11, sníží se množství životaschopného potomstva o 50 %. Büchler a Drescher zjistili, že pokud dojde o zkrácení zavíčkované fáze vývoje dělnice o 1 hodi-nu, dojde ke snížení růstu populace roztočů o 8,7 %. Postupně jsme tedy přerušovali dobu zavíčkovaných buněk v obdobích mezi 11 a 13 dny s tím, že množ-ství potomstva se snížilo o 50 % a při delší době in-kubace naopak zvýšilo o 150 %. Byl proveden stejný pokus, avšak přizpůsobený délce vývoje trubčího plodu – rozpětí mezi 12 a 16 dny.

Zvážili jsme také nová data týkající se úmrtnosti samečků v populaci potomstva roztočů v zavíčkova-ném plodu. Realita je taková, že v překvapivě velkém množství zamořených buněk došlo úmrtím sameč-ka k ovlivnění dynamiky populace. Mladé samičky, které se nespáří, dokážou buď partenogeneticky produkovat jen samečky, nebo nebudou schopné produkovat vůbec žádné potomstvo. V našem mo-delu se odráží i tento fakt a berou se v úvahu i ne-spářené samičky, které tak mají vliv na část modelu populace roztočů.

Úmrtnost roztočůPřirozená úmrtnost roztočů ve foretické fázi v let-

ním období se určuje podle sumy roztočů ztrace-ných pádem ze včel a roztočů parazitujících na sbě-

ratelkách, které se již nevrátí do úlu. Podle výzkumů Boota a  kolektivu se množství roztočů ztracených pádem ze včel pohybuje kolem 0,6 % za den. Dále je třeba odhadnout množství roztočů, kteří se z popu-lace ztratí kvůli úmrtím včel v letním období a také roztoče na sběratelkách, které se již nevrátí do úlu. Množství roztočů, kteří se ztratí z  populace kvůli ztraceným sběratelkám, se počítá podle předpokla-du, že míra zamoření sběratelek je asi jedna třetina zamoření všech včel a jejich množství se tedy počítá podle modelu včelstva a  podle střední délky živo-ta dospělých včel, jak je ukázáno v tabulce 1. Podle Friese a  kolektivu je průměrná úmrtnost roztočů v zimním období pouze 0,4 % za den.

Boot a kolektiv zjistili, že asi 22 % čerstvě vylíh-nutých roztočů – samičky i jejich dcery – spadne ze včel na dno úlu v průběhu prvních třech dnů po vy-líhnutí… i tento fakt jsme zahrnuli do našeho mo-delu.

Abychom to shrnuli, tak roztoči držící se na vče-lách jsou vystaveni úmrtí a ztrátám v poli. Jakmile se však dostanou do buněk, mohou se rozmnožovat a  zvětšit tak svůj počet. Pokud definujeme repro-dukční úspěch jako počet žijících samiček roztočů včetně samičky matky, které se vylíhli z plodových buněk včel na  invadujícího roztoče, pak je rovnice pro dělničí plod:

RW = {fWpw (1 – u – jw - gw – mW) + 1} s

kdy Rw je reprodukční úspěch roztočů migrují-cích do plodových buněk dělnic na jednoho roztoče;

Obr. 6: Citlivost maxima populace roztočů v průběhu 3 let ke změnám parametrů v mo-delu.

Tabulka 2 – Hodnoty používané pro analýzy citlivostiNízká Střední Vysoká

Znamená množství samičího potomstva v buňce dělnice 1,25 1,45 1,75

Znamená množství samičího potomstva v buňce trubce 2,4 2,7 3,0

Množství trubčího plodu 0 100% 200%

Množství dělničího plodu 50% 100% 150%

Úmrtnost roztočů v letním období 0,003 0,006 0,009

Střední hodnoty patří mezi standardní parametry.

Obr. 7: Efektivita simulovaného odstraňování trubčího plodu.

153

fW je množství dcer samičky matky na roztoče v plo-dové buňce dělnice; pw je faktor, který reprezentuje vliv fáze vývoje po zavíčkování buňky na počet po-tomstva roztočů v dělničím plodu; u je množství ne-zavíčkovaných buněk; jw je množství neoplozených samiček roztočů v buňkách; gw je množství samiček

roztočů, které uhynou před ním, než se stihnou roz-množit; mW zastupuje samičky roztočů, které mají jako potomky pouze samečky; s je množství vylíh-nutých roztočů, kteří mohou dále parazitovat.

Podobná sada vztahů platí také pro buňky trub-čího plodu.

Hodnoty RW a RD odhadované podle uvedených parametrů a jsou zaznamenány v tabulce 1, jsou 1,56 a 2,32 – což odpovídá počtu doopravdy vylíhnutých roztočů na jednu migrující samičku schopnou dále parazitovat.

VÝSLEDKY A DISKUSERůst populace roztočů

Model počítá počet dospělých samiček roztočů přítomných na dospělých včelách a buňkách plodi-ště. Následující simulace ukazuje, jak se bude měnit populace roztočů v  průběhu času, pokud budeme používat tři rozdílné sady dat o včelím plodu u včel-stev, která se nerojí a  u  kterých neprobíhá umělá kontrola roztočů. Na obrázku číslo 3 je znázorněn růst populace roztočů za  použití dat o  plodu po-cházející ze severní a střední Evropy – neotropický geografický pás. Simulace začíná prvního ledna se základní populací roztočů čítající 10 samiček ve fo-retické fázi a simulace pokračuje ve vývoji po další 4 roky. Model nezahrnuje negativní dopady, které může způsobit příliš velký počet roztočů ve včelstvu a  tak model roztočům umožňuje narůst do  vyšší populace, než by včely byly ochotné tolerovat. Toto je důležité omezení modelu, protože interakce mezi populací roztočů a včelstvem jsou při příliš vysoké úrovni populace roztočů evidentní.

Na  populaci roztočů má dramatický dopad ob-dobí vychovávání včelího plodu. Pokud se popula-ce roztočů nebude uměle kontrolovat, je v  období vychovávání včelího plodu v  neotropických pod-

mínkách pro včelstvo snadné podlehnout roztočům už v průběhu jednoho roku. Tato data jsou v soula-du s dostupnými údaji z  jižní Evropy a Kalifornie, kde růst populace roztočů dokáže zahubit včelstvo už za  jeden rok i  v  případě, že je množství rozto-čů uměle kontrolováno chemikáliemi. V severních podmínkách, kde přezimování včelstva bez plodu způsobí pokles populace roztočů, model předpoví-dá relativně nízkou úroveň roztočů v průběhu prv-ních dvou let po zamoření. Ve třetím roce může po-pulace roztočů poškodit celé včelstvo a ve čtvrtém roce ho úplně zahubit. Tento vzorec vývoje je pod-pořen daty pocházejícími z Finska. Data pocházející ze střední Evropy ukazují, že růst populace roztočů je na  pomezí mezi dvěma předešlými vzorci – se-verním a neotropickým. V těchto podmínkách mají v prvních dvou letech od zamoření roztoči tendenci včely mírně poškozovat. Uvedená data, kromě těch pocházejících ze Skotska, nezahrnují počty trubčích plodových buněk, protože v  té době ještě nebyly známy. V našem modelu používáme jako množství trubčích plodových buněk poměrné množství cel-kových plodových buněk a to jsou 4 %; to je význam dat ze Skotska. Toto převedení dat nemusí být úplně reálné, ale simulace stále vyobrazují důležitost pro-dloužení doby vychovávání plodu. Abychom udělali reálné výsledky různých vzorců vychovávání včelí-

ho plodu, je třeba znát informace o množství dělni-čího a trubčího plodu v průběhu celého roku.

Populace roztočů se v  letních měsících zvětšuje relativně rychle. Calatayud a Verdu se zabývali po-zorováním nárůstu populace roztočů za použití A. m. iberica. Zjistili, že populace roztočů se zvětšuje exponenciálně a  že narůstá po  určitých propor-cích, kdy r je hodnota parametru, který symbolizuje nárůst roztočů odpovídající zhruba 0,021 za  den. Z  toho vyplývá, že populace roztočů je schopná zdvojnásobit svou velikost zhruba za  33 dní. Náš model je v  souladu s  těmito informacemi: logarit-mický postup populace roztočů v  porovnání s  ča-sem ukazuje, že růst populace roztočů v  průběhu období vrcholu vychovávání plodu je opravdu expo-nenciální bez ohledu na data, která se použijí. Zjisti-li jsme, že hodnota r by měla být 0,023 za den, což je

Obr. 8: Efektivita simulované léčby kyselinou.

Obr. 9: Vliv podzimní invaze na množství roztočů.

154

o trochu více, než spočítali Calatayud a Verdu, podle které by se populace roztočů zdvojnásobila již za 30 dní. Pro všechna další použití našeho modelu jsme se pro zjednodušení rozhodli používat vždy jen data ze severní Evropy.

Průchod do buněk, šíření mezi včelami a plodem, míra úmrtnosti

Další způsob jak otestovat předpovědi modelu, je porovnat množství buněk, do kterých se dostali jednotliví roztoči. K zjištění množství vstupů do bu-něk provedených jedním roztočem může být použit pravděpodobnostní model chování roztočů. Před-pokládejme, že v jeden den se roztoč může vyskyto-vat buď na včele, nebo v buňce a pak denní pravdě-podobnost na přechod mezi jednotlivými stadii je:

■ b = Pr (roztoč na včele v daném dni i/ roztoč na včele v daném dni i – 1)

■ c = Pr (roztoč v buňce v daném dni i/ roztoč na včele v daném dni i – 1)

■ d = Pr (roztoč uhyne v daném dni i/ roztoč na včele v daném dni i – 1)

■ e = Pr (roztoč uhyne v  průběhu vstupu do buňky/ roztoč již v buňce)

Pak se pravděpodobnost šíření N, která odpovídá počtu průchodů do buňky provedeným jedním roz-točem, určí jako:

Pr (N=n) = {c(1-e)/(1-b)}n{d/(1-b) + e/(1-e)} (pro n > 0)

aPr (N=0) = d / (1-b)

Další analýzy ukazují, že význam <N> v  tomto šíření je

<N> = c/(d + ce).

V  našem modelu je náhlá úmrtnost populace roztočů odhadována na 22 %. Míra úmrtí ve foretic-ké fázi d je v našem modelu 0,006 za den. Hodnoty b a c se v naší simulaci počítají na každý den jako simulace poměru roztočů, kteří zůstávají na včelách anebo migrují do buněk, jako je ukázáno na obráz-ku číslo 4. Význam počtu buněk, do kterých vstoupí jeden roztoč (obrázek 4) v období vychovávání plo-du průměrně odpovídá hodnotě 4 - je velice kon-trastní s pozorováním, která udělali Fries a Rosen-kranz. Pozorovali množství buněk, do kterých jeden roztoč vstoupí, a usoudili, že tato hodnota leží mezi 1,5 a  2,0 na  roztoče. Vypozorovali, že průměrná ztráta je zhruba 50 % roztočů na vstup do buňky, což je číslo, ze kterého můžeme vypočítat počet vstupů do buněk jako hodnotu 1,8. Nicméně v průběhu je-jich pozorování byly ztráty roztočů během prvního vstupu do buňky mnohem větší, než dalších pronik-nutí do buněk.

Pokud nebudeme dbát na  tyto počáteční ztráty roztočů, které mohou být způsobeny experimentál-

ním zaváděním roztočů do včelstva, může být počet průniků do buněk tak vysoký, jako jsme spočítali.

Model však předpovídá také šíření roztočů mezi dospělými včelami a plodem. Jakmile začnou včely vychovávat plod, roztoči začnou pronikat do plodo-vých buněk a vzniká tak vzorec šíření roztočů, který je znázorněný na obrázku číslo 5 – jde o  empiric-ký vzorec, podle kterého dochází k  šíření roztočů. Obrázek číslo 5 ukazuje také denní úmrtnost roz-točů uvnitř včelstva včetně roztočů ve foretické fázi vyskytujících se na včelách a úmrtnosti při líhnutí. Míra úmrtnosti ve včelstvu je velice důležitá infor-mace, protože je to prakticky jediný parametr po-pulace roztočů, který je možné snadno pozorovat. Denní úmrtnost roztočů se téměř po  celou dobu vychovávání plodu pohybuje mezi 1 a 2 % z celkové populace roztočů za den.

Analýzy citlivostiZměna jednoho parametru v  určitém čase by

měla pomoci stanovit vliv parametru na předpověď modelu. Parametry, které budou mít největší dopad na  růst populace roztočů, jsou ty nejvhodnější, se kterými může včelař manipulovat nebo které je tře-ba výběrem získávat při šlechtění včel odolných pro-ti roztočům. Na obrázku číslo 6 můžeme pozorovat, jak se mění maximum populace roztočů v průběhu 3 let při změně 1) průměrného počtu dcer samiček roztočů v buňkách dělničího a trubčího plodu (efek-tivita reprodukčního úspěchu roztočů se snižuje kvůli faktorům jako je úmrtnost samečků nebo ne-plodnost); 2) množství trubčího a dělničího plodu, který se ve včelstvu aktuálně vyskytuje; a 3) úmrt-nosti roztočů ve foretické fázi v průběhu letního ob-dobí. Použité údaje si můžete prohlédnout v tabulce číslo II.

Reprodukční úspěch roztočů má  velký dopad na dynamiku populace a fakt, jak chování včel roz-množovací úspěch ovlivňuje, může být směrodatný při určování pro výběr varroa – odolných včel. Také zvýšená úmrtnost roztočů ve foretické fázi způsobe-ná hygienickými návyky včel má na  růst populace roztočů velké dopady. Silný efekt na celou populaci roztočů má stejně tak množství trubčího plodu, což je věc, kterou včelař může relativně snadno ovlivnit. Pokud dojde ke  snížení množství dělničího plodu, klesne jeho atraktivita pro roztoče a to vede k vyš-ší invazi do plodu trubčího, tím pádem k mírnému zvýšení populace roztočů.

Reakce na léčebné programyPoužívají se tři následující typy kontrolních me-

tod Varroa jacobsoni.1. Biotechnické metody, jako je odstraňová-

ní trubčího plodu, nebo zaklíckování včelí matky. Tyto metody jsou velice pracné, ale na  druhou stranu neriskujete kontaminaci uložených zásob a můžete je dělat i v letním období.

155

2. Metody založené na  (pro životní prostředí bezpečné) organické kyselině, jako je šťave-lová, mléčná nebo mravenčí, nebo na esen-ciálních olejích. Opět i  tyto metody jsou časově velice náročné, nicméně mohou být velice efektivní,

3. Metody založené na  syntetických akari-cidech jako je Bayvarol (účinná látka flu-methrin), nebo Apistan (účinná látka fluva-linát), které jsou velice často vysoce efektiv-ní, ale kontaminují včelí produkty a pokud se budou používat pravidelně, eventuálně může dojít ke  snížení vnímavosti roztočů na  tyto přípravky. Akaricidní přípravky by se měly aplikovat pouze na konci sezóny.

Zde jsme utvořili model, jak funguje systematické odstraňování trubců a také použití kyseliny v letním i zimním období.

Odstraňování trubcůTato metoda vyžaduje vložení trubčích plástů

a jejich odstranění po zavíčkování v průběhu období vychovávání plodu. Fakt, že V. jacobsoni pro svůj vý-voj upřednostňuje trubčí plod před plodem dělnic, znamená, že velká část populace roztočů se bude nacházet právě v trubčím plodu, a proto je odstra-nění jen malého množství pláství s trubčím plodem cestou ke zničení roztočů.

Vytvořili jsme model situace, ve které předpoklá-dáme úl s 1500 trubčími larvami v  jednom plástu, ve kterém jsou buňky napadeny tak, jako je popsá-no a jsou zavíčkovány, ponechány 1 týden a jakmile jsou všechny buňky zavíčkovány a roztoči jsou tím pádem v pasti, trubčina se odstraní. Model předpo-vídá značný vliv na  populaci roztočů (obrázek 7). Opakované vložení a následné odstranění trubčího plástu poprvé prvního června a  ještě jednou prv-ního července, sníží maximum populace roztočů ve třetím roce z 16 000 na 1 750 za předpokladu, že nedojde k další invazi.

Léčba kyselinouBylo zjištěno, že kyselina mléčná a šťavelová do-

káží v průběhu jedné aplikace zabít asi 80 % dospě-lých roztočů (ne těch, kteří se vyskytují v buňkách). Nejefektivnější jsou v případě, že se aplikují mimo období vychovávání plodu, na konci podzimu nebo v zimě, ale jsou velice účinné také v ostatních částech roku k nárazovému léčení s rychlým výsledkem.

Vytvořili jsme model efektu léčby kyselinou za předpokladu, že předem určené množství dospě-lých roztočů vyskytujících se na včelách bude v době aplikace opravdu zahubeno. Porovnali jsme efekti-vitu jednoho léčení na  konci podzimu – v  období po  ukončení období vychovávání plodu – se dvě-ma léčeními v letním období. Jedno léčení 27. října s mírou úmrtnosti 90 % zajistí v již tak malé, ale sta-bilní populaci roztočů takový úbytek populace, že k reinvazi roztočů nedojde (obrázek 8). Toto léčení

není dostatečné v oblasti střední Evropy z důvodu dlouhého období vychovávání včelího plodu (data nejsou ukázána). Nicméně míra úmrtnosti pouze 70 % i  v případě takto pozdní léčby sníží populaci jen do  míry, že v  průběhu pár let pravděpodobně dojde k úhynu celého včelstva. Použití dvou léčení v létě není vhodná alternativa: dokonce ani v přípa-dě, že mortalita roztočů bude 90 %, roztoči v průbě-hu několika let zvětší populaci neuvěřitelným způ-sobem (obrázek 8). S plodem, který je produkován mimo jinak velice krátkou periodu, kdy se plod běž-ně vychovává (ve  Skotsku) bude požadována ještě větší efektivita léčby.

Reinvaze do včelstvaJe třeba předpokládat, že do včelstva zavítá malé

množství nových roztočů. Na obrázku číslo 9 uka-zujeme, jakým způsobem reaguje původní populace roztočů na  každodenní příchod 5 nových roztočů v  období od  7. října do  16. listopadu. Tak jak lze očekávat, populace poroste rychleji, než kdyby ne-docházelo k reinvazi novými roztoči.

Když léčbu s mortalitou roztočů 90 % aplikujeme 7. října (to je před začátkem reinvaze) sníží se popu-lace roztočů na úroveň, při které je roční nárůst při použití dat ze Skotska ještě přijatelný.

ShrnutíInvaze do  plodových buněk včel je pro životní

cyklus Varroa jacobsoni klíčová záležitost, a  proto je důležité integrovat znalosti o této invazi do mo-delu dynamiky populace, aby byl umožněn vznik velice realistické simulace populace roztočů. Tento model lze využít jako nástroj pro hodnocení kont-rolních strategií, hodnocení dopadu léčby na včely, u kterých se pak mohou vytvářet rezistence a  také nám dá možnost nahlédnout to vztahu mezi včela-mi a roztoči. Aby byl model co nejrealističtější, data uváděná v modelu dynamiky populace V. jacobsoni by se měla přizpůsobovat lokalitě a také diagnosti-ce, ke které chceme model využít. Model je shrnut v příloze a měl by být přístupný vědcům a včelařům, kteří využívají systém „Stella“, což je balíček progra-mů, který lze nainstalovat na stolním počítači.

Přeložila: MVDr. Tereza VOJTĚCHOVÁ

156

Je možné stanovitzeměpisný původ medu?

Část 1Kania; Pasieka, 2015/2, str. 44–47)

Souhrn: Význam stanovování zeměpisného pů-vodu medu.

Rozvoj motorismu a světové komunikace pomohl mezinárodnímu obchodu a  tak není divu, že se to projevilo i na obchodu s medem. Obchod s laciněj-ším medem pomáhá obchodníkům zvyšovat zisky, ty je ale také možné zvyšovat i mícháním lacinějších a dražších medů.

Nízká cena medu u výrobce je způsobena nejčas-těji nízkými výrobními náklady, nedostatky v mož-nostech odbytu, ale také často i  jeho nízkou kva-litou. Nízká jakost může být způsobena nedostat-kem vědomostí, používáním nevhodného nářadí, ztekucováním při vysoké teplotě nebo přítomností zbytků krmení. Mnoho včelařů také používá ne-vhodné léky v nevhodnou dobu, buď z neznalosti, nebo i vědomě. Tím také snižuje hodnotu nabíze-ného medu.

Ne ve všech krajích je možné vyrábět med vy-soké jakosti. Je to způsobeno podmínkami výše uvedenými. K tomu přistupují i často nízké normy a nízké výrobní náklady. Tím je vyvolaná nutnost stanovení údajů pro hodnocení kvality. Často už určení zeměpisného původu medu může přibližně nastínit jeho jakost. Po  analytickém zhodnocení medu pak můžeme potvrdit jeho původ, jakost a vlastnosti, které je potom možno podat na etike-tě. Samo zeměpisné určení medu je důležité, aby mohla vzniknout databáze hodnot, která umož-ní v  budoucnosti zcela přesně zařadit jednotlivé medy.

Někteří si kladou otázku, zda je vůbec mož-né jednoznačně zařadit med do dané oblasti, kde vznikl. Je možné, aby odborníci znali jednotlivé rostliny, které tam rostou? Znají půdní a  povětr-nostní podmínky? Odpovídám, že je to možné, především s  využitím pylové analýzy. I  v  případě vzorků z míst, kde rostou obdobné pylodárné rost-liny nastupuje porovnávání jednotlivých vzorků z různých krajů a vzorky se vyhodnocují statistic-ky. Určení původu se provádí jak u  medů jedno-druhových a  smíšených, tak u  medů filtrovaných (zbavených pylu a nečistot).

Proč se určuje zeměpisný původ medu?Určení místa původu medu je v době snadného

mezinárodního obchodu velmi vážný údaj. Je důle-žité jak pro výrobce, tak i pro zákazníka. Provádí se v případě, kdy se objeví velké rozdíly v ceně, nebo na  etiketě vůbec chybí údaj o  zemi původu. Toto zkoumání původu se provádí např. u  oleje z  oliv, čaje, vína, šťáv a mléčných výrobků, ale také u bram-bor. U medu zkoumání dovoluje určit, zda med je z popsaného kraje, nebo zda pod etiketou chráně-ného nebo místně známého medu není jiný. Např. s ohledem na jiné podmínky růstu nektarodárných rostlin bude med lipový z Běloveského pralesa jiný, než med lipový z Německa. Med téhož druhu vyro-bený v různých částech země se může lišit znečiště-ním, příměsemi těžkých kovů, může mít jiné složení ale přitom stejnou jakost. Také krajina a  její klima může mít vliv na ten samý druh medu.

Med není totiž jenom hygroskopický (přijímající vodu), ale váže do sebe také vůni z okolního vzdu-chu. Ta se do medu dostává při odpařování donese-ného nektaru do úlu, kdy včely zajišťují intenzivní větrání přívodem čerstvého venkovního vzduchu. Tak se do medu dostává vůně ze sena v okolí úlů, ale také éterická vůně z  jehličnatých lesů. Je třeba dodat, že ne jenom vzdělání a znalosti včelaře mají vliv na  jakost vyráběného medu. Jsou to zároveň i  konference a  školení o  způsobu vedení včelstev, které pořádají včelařské svazy. Určení místa původu medu dovoluje přibližně ocenit jeho jakost. Ukazuje se, že nejdražší jsou medy místní nebo aspoň pochá-zející z Evropy, méně ceněné jsou medy pocházející z Asie nebo Jižní Ameriky.

Zákazníci, kteří hledají med pocházející z vlast-ní země, jsou názoru, že tím pomáhají v  rozvo-ji místního zemědělství. Proto hledají na  etiketě místo a adresu výrobce a nespokojují se s adresou firmy, která plní medem sklenice. Přítomnost pylu v medu může být ovlivněna i rasou chovaných včel. Délka jazýčku u jednotlivých ras může způsobovat, že včely dávají přednost návštěvě různých rostlin. Přesvědčit se o  tom můžeme v  pylochytu umístě-ném na česně, kdy ne vždy je obsah na různých čes-nech stejný, pokud v úlech jsou rozdílné rasy včel.

VČELÍ PRODUKTY

157

Nemá-li včelař jistotu o původu nebo převažujícím podílu v  medu, např. zda je med lipový květový nebo medovicový z lípy, pak zkoumání druhu pylu může dát odpověď.

Spolehlivost určení zeměpisného původuNa kvalitu medu má vliv i stanoviště kvetoucích

rostlin (jižní nebo severní strana), nadmořská výška a mnoho jiných. Např. dobře osluněné místo bude

poskytovat v  nektaru rostlin více cukru než místo neosluněné. Aby bylo možné přesně stanovit místo původu medu, je třeba o medu znát co nejvíce dat. Podle zkušeností je možno stanovit místo s přesnos-tí určení v okruhu cca 30 km. V literatuře se uvádí, že vzorek medu je možné umístit do místa původu s přesností 200–300 km.

Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA

Souhrn: Přehled některých z metod používaných při stanovení původu medu.

V první části článku autor popsal, na čem zále-ží a  proč se provádí zeměpisný původ medu. Byl zdůrazněn význam pylové analýzy, ale také problé-my při jejím provádění, se kterými se setkáváme na místech, kde se vyskytují stejné pylodárné rostli-ny. V tom případě je nejlepší použít metodu, kdy se složení medu porovnává se vzorečky ukázkovými. Aby se mohl určit zeměpisný původ medu, zjišťují se parametry jako minerální složení, složení cuk-rů, obsah izotopů apod. Druh pylu může ukazovat na místo, kde rostlina roste, na zeměpisnou polohu (sever, jih), nebo také na  délku vegetačního růstu. Větší obsah medovice, která se stanovuje elektric-kou vodivostí, může napovídat cosi o výskytu okol-ních dřevin.

V  některých zemích analytičtí experti na  pylo-vou analýzu rezignují a nahrazují ji metodami méně pracnými. Vycházejí ze základního složení medu, jako např. cukrů, volných aminokyselin, minerál-ních příměsí, flavonoidů a poměrů mezi cukry. Jed-notlivé metody je možné spojovat s  cílem získání přesnějších výsledků. Některé analytické metody používají určení bílkovin nebo nukleových kyselin. Při tom je potřeba mít bohatý soupis hodnot jednot-livých bílkovin. Takovou metodu je možno použít i v případě filtrovaných medů. Pokud se zkoumá ob-sah minerálů, pak se vychází z toho, že složení země a obsah minerálů v ní se projeví i ve složení medu a obsahu minerálů v něm. Zkoumá se obsah něko-lika základních minerálních sloučenin, a  čím více těchto zkoumaných sloučenin se podrobí analýze, tím bude určení přesnější.

Plynovou chromatografií se nejčastěji stanovují sloučeniny, které se do  medu dostávají vzdušnou cestou. Metoda fluorescenční spektroskopie je me-toda, kdy světlem s přesně stanoveným kmitočtem se vyvolá záření jednotlivých složek a to se potom

srovnává se vzorci. Analýza funguje na základě pří-tomnosti polyolefinů a aminokyselin v medu. Další metody, které se používají při zeměpisném stano-vení původu medu, jsou rentgenová a ultrafialová spektroskopie. Použití těchto metod dovoluje ur-čení původu medu ve velice krátké době několika minut.

Pomocí izotopů uhlíku a  dusíku je možné určit původ medu na tom principu, že různé podmínky v přírodě a půdě způsobují různé poměry izotopů prvků a  tyto změny se přenášejí do  rostlin a  tím i  do  medů. Tak např. nízký poměr izotopu uhlíku C13 ukazuje na  silně zalesněnou krajinu. Napro-ti tomu vysoký ukazuje na  pustinu. Izotop uhlíku C13převažuje na  vyšších zeměpisných šířkách a  C4 se nejvíce vyskytuje v  tropech. V  závislosti na  pH půdy se vyskytují i těžké kovy. To je vidět hlavně při kyselých půdách. Obsah prolinu, který je dodáván včelami během dozrávání medu, je ukazatelem zra-losti medu. Statistické metody, které jsou využívané při zkoumání vzorků medu, vykazují přímou úměru mezi vlastností předvídanou a vlastností skutečnou. Mnohasložkové analýzy spolu s  analýzou pylovou umožňují důkladné určení původu medu.

Jak se tvoří databáze hodnot pro takové analýzy?

Popsání původu medu je možné pouze ve speci-alizovaných laboratořích, které jsou vybaveny da-tabázemi statistických hodnot. V  databázích jsou shromažďovány hodnoty aktivity enzymů, obsah prolinu, HMF, vody, kyseliny mravenčí, mléčné, citronové a šťavelové, elektrické vodivosti, jednotli-vých druhů pylu ale také senzorických hodnocení. Tak jsou zachyceny i hodnoty, které vystupují pouze v  daném kraji a  nikde jinde. S  Evropskou bankou mezinárodní komise medu spolupracují experti z  mnoha zemí. Ti již na  základě svých zkušeností a udržovanými kontakty mezi sebou mohou s vyso-kou určitostí stanovit původ medu.

Je možné stanovit zeměpisný původ medu?

Část 2Kania; Pasieka, 2015/3, str. 40–42)

158

Podle vědce z institutu v Celle v Německu, pana von der Ohe jenom v Evropě roste více než 100 dru-hů rostlin, ze kterých se získává jednodruhový med. Tak je možné učinit závěr, že med získaný v čistém prostředí, odebíraný a  skladovaný v  čistých pod-mínkách vždy bude prodejný za dobrou cenu. Stej-

ně tak med sebraný z rostlin rostoucích na dobrých půdách při dostatečném slunečním osvitu bude mít bohatší složení.

Přeložil: Ing. Jaromír STRAKA

Souhrn: Aminokyselina prolin představuje jednu z dalších možností, jak relativně jednoduchou che-mickou analýzou získat přehled o pravosti a zralosti medu.

V posledních letech se stalo téměř pravidlem, že metody analýzy medu ne vždy dovolují adekvátně ocenit kvalitu tohoto produktu. Například základní pozornost při určování chemického složení medu se věnuje obsahu sacharidů, jejich vzájemnému po-měru a  též množství dusíkatých látek. Na  amino-kyseliny a  aminy se prakticky nehledí, i  když jsou důležitou složkou přírodního medu. Směs volných aminokyselin a aminů (aminosloučenin) v medu zá-visí na regionu a druhu snůšky.

Podle údajů řady pracovníků výzkumu, připadá 10–15 % dusíkatých látek v medu na aminoslouče-niny. Nebílkovinné aminosloučeniny tohoto pro-duktu jsou zastoupeny hlavně aminokyselinami – od 6 do 5000 mg/kg. V medu bylo odhaleno 23 volných aminokyselin a aminů, ve většině případů je to alanin, arginin, kyselina aspargová, valin, pro-lin, metionin, fenylalanin atd. Spektrum volných aminosloučenin v  přírodním medu závisí na  jeho charakteru (květový, medovicový, smíšený), bota-nickém a geografickém původu. Kromě toho závisí obsah volných aminokyselin na podmínkách snůš-ky a zpracování nektaru nebo mšic včelami. Volné aminokyseliny jsou součástí různých druhů medu (tab. 1).

Základ volných aminokyselin květových medů tak tvoří fenylalanin a prolin – 969 mg/kg (fenyla-min) a 548 mg/kg (prolin). Například šalvějový med se vyznačuje zvýšeným obsahem fenylalaninu – od 1600 do 2300 mg/kg. Zároveň množství volného prolinu ve  zkoumaných vzorcích květových medů kolísalo od 256 do 6520 mg/kg. V přírodních květo-vých medech připadá na prolin 45 – 85 % celkového obsahu volných aminokyselin (v průměru 67 %).

V  medovicových medech základ volných ami-nokyselin tvoří také prolin – 570 mg/kg. Množství fenylalaninu je v  nich téměř nepatrné – 30 mg/kg (viz tab. 1).

Hlavním zdrojem volných aminokyselin v medo-vicovém medu je sekret úlových včel, které se účast-ní výroby medu ze mšic, dodaných do jejich obydlí včelami sběratelkami. Volné aminosloučeniny pylo-

vého a obzvlášť medovicového původu představují jen nepatrné pozadí (propouštějíce skrz sebe rost-linné šťávy, mšice v první řadě tráví jejich bílkovi-no-aminokyselinovou frakci, sacharidy pro ně mají druhotný význam a vylučují je ve  formě výměšků, které přitahují pozornost včel).

V květovém medu slouží jako hlavní zdroj ami-nosloučenin sekret úlových včel, které se účastní výroby medu z dodaného nektaru, a dusíkaté látky, které se vymývají z  pylových zrn za  působení en-zymů slinných žláz těchto včel. Podle údajů zahra-ničních badatelů připadá na díl prolinu 50 % všech aminokyselin, které jsou obsaženy v  hemolymfě včely. V organizmu včely vyrábí prolin mezičelistní žlázy z  kyseliny glutamové. Při zpracování nekta-ru se dostává prolin ze slinné žlázy včely do medu,

PROLIN – kritérium pravosti medu!(R. T. Kločko, S. N. Luganskij, A. V. Blinov; Pčelovodstvo 2015/2, s. 60–62)

Tab. 1: Průměrný obsah volných aminosloučenin v medu, mg/kg (dle údajů Ch. Chorna a K. Ljullma-na, 2010).

Aminokyselina nebo aminMed

květový medovicovýAlaninKyselina α-aminomáselná ArgininAsparaginKyselina AsparágováKarnozinCitrulínCystinGlutaminKyselina glutamováGlycinHistidinOxoprolinIzoleucinLeucinLyzinMetionin3-metylhistidinOrnitinFenylalaninProlinSarkozinSerinTreoninTryptofanTyrozinValin

4<1

8 5

11 <1 <1 <1 21 14

5 12 <1

6 3

28 <1 <1

2 969548

3 9 4 <1 3410

4<1

110 5

20 <1

230 <130

120 1

20 <1<1<121

1 <1

130

570 1

10 2

<1 1310

159

Souhrn: Polariskop, přístroj, který umožní pro-hlédnout si sklenici medu v  polarizovaném světle, odhalí krystalky a  nečistoty v  běžném světle nevi-ditelné.

Krystalizace medu je znepokojení pro včela-ře, kteří chtějí vyprodukovat především světlejší medy, pěkně tekoucí a bezvadně čiré. Krystali-zace je někdy nazývána „pokažením“ medu, což je naprosto špatně. Krystalizace může předchá-zet fermentaci, kterou mohou zapříčinit kvasin-

ky, které jsou tolerantní na cukr a jsou přítomny v medu. V jiném případě, jakmile krystaly ros-tou, obsah vlhkosti ve zbytku medu se zvyšuje a to také může být příčinou fermentace. Větši-nou při menší krystalizaci je fermentace velice řídkým zjevem.

Med je směsí dvou základních cukrů: glukózy (dextrózy) a fruktózy (levulózy). V pokojové teplotě je med přesycen glukózou. To znamená, že medový roztok má v sobě rozpuštěno více glukózy, než může být, aby zůstal v  tekutém stadiu. (Med je nestabil-

proto je nutné při oceňování přírodnosti produktu určovat obsah dané aminokyseliny.

Je třeba zmínit, že pro přírodní medy (květové, medovicové i  smíšené) je charakteristické velké množství volného prolinu. To slouží jako důvod pro to, aby byl právě daný ukazatel vybrán za sjednocu-jící kritérium.

Současně při skladování přírodních medů při pokojové teplotě se volné aminokyseliny neustále rozkládají a vytváří metabolity typické pro každou z nich, jejichž koncentrace postupně vzrůstá. V sou-vislosti s tím navrhují mnozí specialisté použít uka-zatel obsahu volného prolinu v přírodních medech u  takových kritérií jako je zralost, pravost a  čers-tvost. V  souladu s  evropskými standardy by mělo minimální množství prolinu ve  zralém přírodním medu být 180 mg/kg.

Jestliže je med odebrán nezralý nebo obsahuje cukerný příkrm, tak je v něm volného prolinu dost málo. Koncentrace prolinu menší než 180 mg/kg by měla vyvolávat podezření na možnou falzifikaci medu produkty obsahujícími cukr. Jestliže je pro-linu méně než 160 mg/kg, je považován produkt za falzifikát.

Analýzu přítomnosti aminokyselin lze provést klasickým aminokyselinovým analyzátorem nebo pomocí klasické chromatografie. V  našem státě je od roku 2010 schválen GOST (státní standard, pozn. překladatele) pro určování volného prolinu v medu, založený na používání spektrofotometrie.

Zjišťovali jsme množství prolinu v  medech růz-ného botanického původu: jetelovém, akátovém, z různých bylin, pohankovém, kaštanovém a medo-vicovém. Výzkumy jsme prováděli v souladu s „Me-todickými doporučeními pro určování prolinu v medu prostřednictvím spektrofotometrie“, schvá-lenými PACXN (Ruská akademie zemědělských věd, pozn. překladatele) v roce 2006, na digitálním spek-

trofotometru PD-303 UV při vlnové délce 510 nm v kyvetách 10 mm. Sestavili jsme kalibrační křivku za použití standardu prolinu L-proline (C5H9NO2).

Všechny medy se vyznačovaly zvláštními orga-noleptickými vlastnostmi. Jetelový med měl barvu od  bílé po  načervenaložlutou, jemnou a  delikátní vůni. Akátový med byl bílý s nazelenalým odstínem a jemnou vůní. Pro med z různých bylinek byla cha-rakteristická žlutá barva a  tekutá koncentrace. Po-hankový med byl světle až tmavohnědé barvy, měl specifickou vůni a pronikavou chuť. Kaštanový med se vyznačoval tmavou barvou a  nahořklou chutí. Medovicový med byl tmavohnědé barvy se zvláštní vůní. Ukazatelé obsahu prolinu ve vyjmenovaných medech jsou představeny v tabulce č. 2.

Z údajů tabulky č. 2 vyplývá, že množství prolinu v medu kolísá v dost širokém rozsahu. V pohanko-vém, kaštanovém a medovicovém medu je ho více, než v ostatních. Tyto poznatky souhlasí s dříve zve-řejněnou informací, která svědčí o značných rozdí-lech v obsahu prolinu podle druhů medu.

Když analyzujeme uvedené údaje, můžeme vyvo-dit, že je prolin v  přírodním medu jedna z  nejdů-ležitějších, ne-li nejdůležitější volná aminokyselina. Podle množství prolinu lze posuzovat pravost a zra-lost medu.

Přeložila: Lucie PIKLOVÁ

Tab. 2: Obsah prolinu v některých druzích medu, mg/kgMed Mezní hodnoty (min – max) PrůměrJetelovýAkátovýZ různých bylinPohankovýKaštanovýMedovicový

(265,0±6,5) – (455,0±22,4)(466,0±10,5) – (500,0±6,74)(277,0±10,6) – (412,0±14,1)(384,0±10,3) – (714,0±19,2)(340,5±10,3) – (729,7±15,1) (374,2±2,2) – (766,0±5,31)

360,0±14,5473,0±8,62

344,5±12,35549,0±14,75535,1±12,7570,1±3,76

Krystaly v medu, jak jsou viděny polariskopem: na obrázcích a videích

(Dr. Wyatt A. Mangum; Uninersity of Mary Washington, Fredericksburg, Virginia, American Bee Journal, leden 2015, str. 43–46)

160

ní.) To znamená, že část cukru začne krystalizovat do pevné formy až do okamžiku, kdy medový roz-tok dosáhne rovnováhy, kdy zbytek glukózy zůstane v  rozpuštěné podobě. Podmínky skladování mají vliv na  krystalizaci medu, kdy při 14 °C se jedná o nejlepší teplotu pro růst krystalů, zatím co některé starší vědecké výzkumy uváděly teplotu 5–7 °C jako nejlepší pro začátek krystalizace

Teploty -18 °C a nižší krystalizaci výrazně zpoma-lí, ale nezastaví (dle Whita v roce 1975 v článku Úl a včela medonosná, publikovaném Dadant a synové). Dal jsem konzumní med do mrazáku a stále ho mám v krystalické formě, ale to nutně neznamená, že takto se zachovají i jiné druhy medu, protože je-jich odlišnost je značná.

Medy krystalizují různě. Některé rychle, hned ve sklenici po zhruba měsíci, jiné krystalizují přímo v plástu. Naproti tomu šalvějový a tupelový (Tupela (Nyssa) je rod vyšších dvouděložných rostlin náleže-jící do čeledi dřínovité (Cornaceae). Jsou to opadavé stromy s  jednoduchými střídavými listy – Wikipe-dia – pozn. překladatele) medy téměř nekrystalizují. Krystalizace by mohla záviset na  poměru obsahu glukózy a vody nebo fruktózy. Nicméně krystalizace by mohla být pro včelaře velkým problémem.

Ohřátí medu rozpustí krystalky cukru. Někte-ré krystaly, obvykle měkké, menší se i při menším zahřátí ihned rozpustí, když třeba dáme sklenici do horké vody. Ostatní krystaly, obvykle větší a tvr-dé, se rozpouští obtížněji. Ohřátí medu se musí uskutečňovat opatrně tak, aby se nezničila chuť a barva.

Na druhé straně někteří včelaři vyrábějí pastova-ný med, kdy v medu „pěstují“ drobné krystaly (obr. 1). Obvykle do  várky tekutého medu dají drobné krystaly, které odstartují krystalizaci. A  na  konci tohoto procesu, celý obsah nádoby má konzistenci arašídového másla. V této pevné, polotuhé formě si zákazník může namazat pastovaný med například

na chleba. Někdy je pastovaný med nazýván „me-dovým máslem“.

Abychom ve  sklenici viděli medové krystaly, zejména ty drobné, ukáže nám je polariskop pro-ti temnému pozadí, které odfiltruje lesk. Myslím, že včelaři, kteří se velice vážně zabývají produkcí medu, by měli mít polariskop. Člověk opravdu ne-může obdivovat to, co se děje ve sklenici medu, do-kud to nevidí polariskopem, na kterém jsou správně nasazeny polarizační filtry (obr. 2, 3 a 4). Je neod-diskutovatelné, že by včelaři měli použít polariskop, když přihlašují med do včelařské soutěže, protože ten, kdo med posuzuje, ho zcela jistě bude mít zvláš-tě při posuzování světlejších medů. Navíc, pro před-vádění medu, by si člověk měl prohlédnout mnoho prázdných sklenic, aby našel ty, které nevypadají v polariskopu podivně a mohly by odvádět pozor-nost od hodnocení medu. A tyto sklenice budou ty pravé, které použijete na předvádění vašeho medu.

Nejspíše místní včelařský klub by měl mít polaris-kop, neboť je to dobrá učební pomůcka zejména pro začínající včelaře. Vedle toho, že se naleznou drob-né krystaly dokonce i  v  čerstvě vytočeném medu, včetně ohřátého medu, polariskop objeví i jiné věci skryté v jasu normálního světla: stopy sazí z dýmá-ku, drobné vzduchové bubliny, velice malé voskové šupinky a jemnou cupaninu, která se do medu do-stala ze sítka při cezení medu. Pouze připomínám, nikdy neceďte med přes nevhodné plátno, neboť jeho vlákna by se mohla dostat do medu. Vím, med vypadá nádherně. Ale to pouze při normálním jas-

Obr. 2: Sklenice medu v  typickém nepolarizovaném světle. Normální zářící světlo schová malý vesmír kry-stalů „zavěšených“ v medu. Včelaři neví, že dokonce i zde jsou přítomny krystaly.

Obr. 1: Sklenice pastovaného medu ze Švýcarska.

161

ném světle. V mém polariskopu, který používám při posuzování medu na včelařských soutěžích, všechna tato vlákna vypadají, s  prominutím, jako kočičí chlupy v  medu, což je zajisté tristní, že? Používej-te nylonový filtr, doporučovaný pro cezení medu. Pamatujte si, že vše, co se dotýká medu, musí mít

potravinářský atest. Obr. 5 ukazuje podivnou vadu, kterou objevil můj neomylný polariskop.

Obrázek 6 ukazuje plánek na zhotovení polaris-kopu. Práce se dřevem bude pro většinu včelařů ve-lice jednoduchá. Filtry (lineární polarizační filtry) budou problém. Jednak je sehnat a pak je správně používat. Například jednou jsem na včelařské schů-zi koupil polariskop od jednoho včelaře, se kterým jsem se před tím nikdy neviděl. Polariskop byl vy-roben z ořechového dřeva, byl nádherný, opravdový kousek truhlářského umění (obr. 7). Měl jsem do-jem, že ten člověk nemá smysl pro fyziku polarizo-vaného světla a jeho aplikaci v polariskopu. Ani mě nepřekvapilo, že jsem uvnitř našel šedé filtry, které

světlo vůbec nepolarizovaly. Byla to pouze stínítka, která se světlem, kromě toho, že ho ztlumila, nedě-lala nic. Bylo to stejné, jako bych si koupil módní, poutavé a  na  první pohled pěkné auto se  všemi ozdobičkami a  cetkami, abych se přesvědčil, že je na šlapací pohon. Samozřejmě že kdybych kupoval auto, splakal bych nad výdělkem, ale já měl možnost dát do tohoto polariskopu patřičné filtry.

Nejdříve musíme porozumět, jak je nutno správ-ně nařídit dva filtry, když je musíme vystřihnout z většího kusu plastu. Jejich osy vysílající světlo se musí křížit, aby světlo v pozadí potemnělo (odstra-nilo jas), abychom viděli do medu (viz obr. 8). Tady by mohla fungovat analogie se dřevem. Představte si filtry jako čtverce o stejné velikosti vyplněné jed-nou vrstvou stejně orientovaných dřevěných třísek. Správná orientace filtrů je taková, že třísky v obou

Obr 3: Stejná sklenice medu v mém polariskopu, při prohlídce v  temné místnosti. Jediné světlo, které zde je, je to, které prochází sklenicí, v případě, že optika je správně nastavena. Konstelace malých krystalků se zdá, že se objevila odnikud. Já jsem dokonce nabar-vil dno polariskopu pod sklenicí načerno, abych zne-možnil odraz světla ze žárovky a prvního filtru a jeho „proniknutí“ přes druhý filtr. Toto světlo může zničit reputaci medu, když se fotografuje a  natáčí filmové klipy ve tmě. Fotografie jsou nepřekonatelné, ale vše vypadá daleko zajímavěji, když se krystaly pohybují.

Obr. 4: Detail v normálním světle (dole) a black-out efekt při zkřížených filtrech pouze tam, kde světélkují drobné krystaly (depolarizovaného) světla z prvního filtru, jež ho nechávají projít druhým filtrem a  tím jsou viditelné.

Obr. 5: Nejspíše šmouha prachu při dně sklenice, kte-rá nebyla řádně umyta. To nelze vidět v  klasickém světle, vada vyskočí pouze v polariskopu. Tmavý prs-tenec v levém dolním rohu je vzduchová bublina. Vět-ší bubliny jsou čisté uprostřed s  tmavým prstencem, což je světlo, které je odkloněno stranou a vytvoří tmu (to není tma způsobená nečistotou). Saze jsou neprů-hledně tmavé, stopy vosku se objevují jako malé bílé body.

162

filtrech svírají přesně pravý úhel 90 o. Třísky by ne-měly běžet paralelně, protože světlo v pozadí by jimi procházelo (byl by jas), čímž by vymazalo detaily, které jsou v medu. Obyčejné šedé plastikové archy nebudou polarizovat světlo, které jimi prochází. (Li-neární polarizační filtr má speciální molekulární strukturu, která přinutí světlo vibrovat pouze jed-ním směrem, což je lineární polarizace.)

I když oficiálně nedoporučuji tuto firmu, mnoho lidí se mě ptá, kde jsem filtry získal. Ty moje, které používám, jsem koupil od firmy Edmund Scientific. I když je velice snadné ztratit se v jejich on-line ka-talogu, dal jsem si do vyhledávače „šedý polarizační film“ (nedávejte si tam slovo „lineární“). Velikost, kterou jsem si koupil, byla 42,5×48,75cm (USD 56,10, číslo výrobku 38493) a tím jsem si mohl do-

Obr. 7: Polariskop vyrobený z ořešákového dřeva s filtry. Je zde ukázána vý-bava – ekvivalent 100 W LED žárovka jako zdroj světla. Potřebujete 4 skle-něné tabulky – 3 průhledné a jednu matovou (zvanou též základní sklo). Ta nejblíže ke zdroji světla rozostří zobrazení žárovky.

Obr. 6: Plánek polariskopu – Šedý polarizační film je možno koupit v obcho-dě s fotografickými nebo laboratorními potřebami či na internetu. ((Origi-nální plány jsou poskytnuty laskavostí J. W. Whita, dříve zveřejněné v září 1951 v American Bee Journal.)

163

přát filtry do  několika polariskopů. Nenašel jsem menší velikost, ale stejně jsem potřeboval nějaký větší rozměr. Polarizační film pokrývá velice jemná plastická ochranná vrstva (obr. 9). Doporučuji tuto ochrannou vrstvu před vložením mezi dvě skla, kte-rá chrání polarizační film z  obou stran, odstranit. Jakýkoliv škrábanec na filmu či zrnko prachu, které bude „uvězněno“ mezi krycími skly se na  temném pozadí ukáže jako drobná bílá lesklá stopa. A když jich je mnoho, působí to rušivě.

Viděl jsem na  prezentačních stránkách e-shopů spoustu na menší velikosti nastříhaných polarizač-ních filmů, ale nikdy jsem žádný nevyzkoušel. Nic-méně, v případě, že tyto malé obdélníkové kousky musí být zastřiženy, aby se hodily do úchytek pola-riskopu, musí být vzájemně orientovány do  kříže, stejně jak tomu bylo v  případě shora uvedeného pokusu se dřevěnými třískami. Nemyslím si ale, že by měl být problém v případě, že filtry jsou čtverco-vé, protože se jedním filtrem nad druhým otáčí tak dlouho, až světlo potemní (tzn., došlo ke zkřížení). V případě, že se čtvercové filtry hodí do úchytů, jed-noduše je tam vsuňte v té orientaci, ve které potem-ní světlo na  pozadí. Nicméně v  některých polaris-kopech jsou držáky filtru obdélníkové a postavené na výšku, aby bylo vidět celou sklenici, a tam bude problém s polarizací filtru.

Léta vždy používám 100W žhavící žárovku, která se uvnitř dřevěné bedýnky rozpálí. Navíc mě někte-ří staří včelaři upozornili, že dlouhodobé používání polariskopu má vliv na jeho funkci, nejspíš proto, že se opakovaně přehřívá filtr, který je nejblíže žárov-ce. Souhlasil jsem s  jejich hypotézou, ačkoliv jsem nikdy nepřišel k datům, která by jejich teorii potvr-zovala či vyvracela. Postupem času by žár žárovky

mohl změnit molekulární skladbu prvního filtru tak, že by filtr správně nepolarizoval světlo.

Když se objevily rtuťové výbojky, nechtěl jsem je používat, protože s polariskopem se moc cestuje a hýbá. Když by se přístroj upustil, svítící trubice by se mohla rozbít. To by zase vyžadovalo nekonečné čištění, protože rtuť je jedovatá. Tak jsem si pořídil ekvivalent 100watové žárovce tj. led žárovku. Ačkoliv je žárovka drahá, vydává spoustu světla, neohřívá se a nemyslím si, že by ničila první filtr. Abyste viděli filmový klip s polariskopem bez toho, abych musel moc psát, zadejte do vašeho vyhledávače TBHSby-WAM.com a to vás zavede na hlavní stránku mých webových stránek. Podívejte se do  levého horního rohu této stránky a myší klepněte na odkaz „Artic-le Movie Clips“. Tam jsou rovněž popsané principy krystalizace.

Přeložil: Ing. Milan DANÍČEK

Obr. 8: Zkřížené polarizované filtry „uhasí“ všechen převod světla.

Obr. 9: Ochranná vrstva, která pokrývá polarizační filmy. Povšimněte si velice tenké vrstvy ochranné fólie tím, že ji seškrábnete na  rohu či hraně a  opatrně ji odloupnete (z obou stran).

164

Souhrn: „Med obsahuje jenom cukr a je nezdra-vý!“ S  tímto tvrzením se setkávají mnozí včelaři. Zde najdete odpovídající odpověď.

K  tématu „med a  zdraví“ se v  průběhu let vy-tvořily mnohé předsudky a legendy, které zůstávají dlouho v  paměti zákazníků. Stále znovu se v  mé-diích i u poradců správné výživy tvrdí, že med lze od cukru jen sotva rozeznat. Přitom se tvrdí, že ob-sah vitaminů, minerálů a bílkovin je příliš malý, než aby měl nějakou hodnotu pro zdraví. Tyto názory pocházejí z doby, ve které ještě nebyl v dostatečné míře znám význam komplexního složení potravin stejně jako účinky jednotlivých rostlinných látek, tak jak je tomu dnes. Včelaři stojí často před obtíž-ným úkolem otázky zákazníků nejen zodpovědět, ale i podepřít vhodnými argumenty.

Omyl č. 1: Obsah vitaminů je obzvláště důležitý

Už odedávna byly pozorovány účinky potravin na zdraví a to především na základě obsahů jednot-livých živin. Zvláště vitaminy platily později jako důležité kritérium. Čím více měla potravina vitami-nů, tím jim byl přisouzen větší účinek na zdraví, bez ohledu na to, zda byly nebo nebyly obsaženy i jiné živiny. Také dnes jsou potraviny bohaté na vitaminy všeobecně považovány za  zdravé. Tomu odpovídá i tvrzení o domnělé bezcennosti medu s poukazem na  to, že dospělý člověk by měl sníst 4 kg medu, aby pokryl svou denní potřebu vitaminu B1. Toto srovnání je nejen nerealistické, ale už neodpovídá současným vědeckým poznatkům. Princip „velké množství – velký účinek, malé množství – malý účinek“ nepůsobí v lidském organismu neomezeně. V přírodě se nenacházejí vitaminy nebo minerální látky jednotlivě, ale vždy v doprovodu dalších látek. Teprve tyto komplexní biochemické vazby umožňu-jí optimální využití živin.

Omyl č. 2: Vitaminy v medu jsou pro zdraví nevýznamné

Zvláštní význam pro účinnost vitaminů v  lid-ském těle mají rostlinná barviva. Vědecký výzkum v  posledním desetiletí zřetelně ukázal, že rostlin-ná barviva nejenže zlepšují účinky vitaminů, samy mají totiž vlastnosti podobné vitaminům. Barviva v medu patří převážně do skupiny flavonoidů, kte-rých je dosud známo okolo 5000 různých forem. Pro lidské zdraví mají velký význam. Např. světle žluté barvivo kvercetin chrání vitamin C před rozlo-žením kyselinami a prodlužuje jeho životnost. Tím zůstává vitamin lidskému metabolismu déle k dis-pozici a vyvíjí vyšší biologickou aktivitu. Flavonoidy pinobanksin, pinocembrin, krysin a  kaempferol

brzdí negativní účinky volných radikálů na tělesné buňky, klouby a cévy a chrání je před záněty. Stejně mohou být prokázány vlastnosti barviv brzdící ra-kovinu i jejich antibakteriální funkce. Flavonoidy se vyskytují v tmavých, světlých i bílých medech.

Omyl č. 3: Med působí stejně jako obyčejný cukr

Na rozdíl od komerčního cukru obsahuje med až 30 různých druhů cukrů (uhlohydrátů), které jsou různou rychlostí předávány střevní stěnou do krve. Ve  všech druzích medu převažuje podíl ovocného cukru, který pomalu proudí do  krevního oběhu a  nestimuluje přívod inzulinu. Další uhlohydráty opouštějí střevo ještě později, takže hladina cukru stoupá po spotřebě medu jen mírně, dlouhý čas zů-stává konstantní a pak pomalu klesá. Med nadto ob-sahuje nejen uhlohydráty, ale i látky, které organis-mus potřebuje ke zhodnocení cukru. Stopový prvek chrom účinkuje při úspoře inzulinu a poklesu hla-diny cukru v krvi. Zvyšuje senzibilitu inzulinových receptorů a zlepšuje účinek hormonů. Domníváme se také, že chrom má přímý vliv na slinivku břišní. Aby mohly být v  tělesných buňkách odbourávány uhlohydráty, potřebuje organismus z výživy získávat dostatek vitaminu B1. Med současně poskytuje tuto látku důležitou pro přeměnu cukru. Jako součást enzymů pomáhá štěpit uhlohydráty a přitom uvol-ňovat energii, kterou podporují mozkové, nervové a svalové buňky.

Omyl č. 4: Med je zvlášť škodlivý zubůmStále ještě se tvrdí, že med je zvláště škodlivý

zubům, protože ve  vysoké míře může způsobovat zubní kazy. Základem této teze je lepivá konzisten-ce medu, která vede k tomu, že med zvlášť dlouho ulpívá na  zubech. Protože se med houževnatě lepí na  lžičku, domněle se musí chovat stejně na  zu-bech. Zapomíná se ovšem na vliv slin a teploty těla na  vlastnosti medu. Doba setrvání částí potravy v  ústech skutečně závisí na  chemických a  fyzikál-ních vlastnostech té které potravy. Med, který se před spotřebou rozpustí v nějakém jídle nebo nápo-ji, nemá šanci se na zuby přilepit. Také po ukousnu-tí chleba s  medem nezůstává tento včelí produkt na zubech dlouho přilepen. Viskozita medu silně zá-visí na teplotě a při tělesné teplotě med rychle ztrácí svou vazkou tekutost. Mimoto med snadno přijímá vodu a rychle se rozpouští ve slinách. Přitom pomo-cí enzymu glukózooxidázy vzniká peroxid vodíku. Tato účinná látka snižuje obsah kyselin ve  slinách a omezuje růst původců kazů v ústech. Na Novém Zélandě jsou z tohoto důvodu ty druhy medu, které jsou obzvláště bohaté na peroxid vodíku, označo-vané jako „antiseptické“. Také výzkumy konané na

Med je plnohodnotný(Renate Frank; DBJ, 2015, č. 3, s. 14–15)

165

Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě ukazují na brzd-né účinky medu na vzrůst bakterií způsobujících kazy, pokud je tento včelí produkt přijímán ve vět-ších dávkách.

(Přesto nutno poznamenat, že všeho moc škodí. Vi-děl jsem dítě, které matka trvale uklidňovala tím, že mu stále namáčela dudlík do medu. Mělo zcela roze-žrané, tzv. medové zuby. Pozn. překladatele.)

Omyl č. 5: Antibakteriální účinek medu je neprokazatelný

V posledních letech byly látky obsažené v medu analyzovány až do  molekulární úrovně. V  odbor-ných kruzích se považuje za nesporné, že med ob-sahuje různé látky, které brzdí rozvoj bakterií. Patří k nim mezi jiným enzymy, kyseliny, aroma a bílko-viny. Mnohé vědecké studie potvrzují antibiotický efekt medu na  Helicobacter pylori, bakterii, která může způsobovat žaludeční vředy. Okolo 22 klinic-kých studií prokázalo účinky medu na  hojení ran. Při ošetřování chronického zánětu nosních ved-lejších dutin vykazuje med v  rámci lékařských vý-zkumů vyšší účinek než konvenční antibiotika, pro-tože původce zánětu není dosud proti medu rezis-tentní. Právě v dnešní době, kdy si stále více kmenů

bakterií vyvíjí rezistenci proti antibiotikům, získává med na lékařském významu. V této chvíli není znám žádný kmen bakterií, který by byl rezistentní proti medu.

ShrnutíMed není jedinou potravinou v  lidské výživě,

takže není nezbytné denní potřebu vitaminů a mi-nerálů krýt jen z medu. Z pohledu účinků jednotli-vé potraviny na zdraví a pocit pohody rovněž není rozhodující množství nějaké potraviny, nýbrž její složení. V potravině v přírodním stavu, jako je med, se mohou navzájem v rafinované souhře doplňovat různé podíly potravin a navzájem svůj účinek posi-lovat. Tak, jako to dělá med.

Přeložil: Ing. Ferdinand SCHENK

166

Jak se z květů odebírá nektar(Klaus Nowottnick; Das Bienenmütterchen, 2014, č. 9, s. 151–152)

Souhrn: Včely, na  rozdíl od  motýlů nebo kolib-říků, nektar nesají, ale lížou. Tento způsob odbě-ru z  květů jim umožňuje sběr nektaru bohatšího na cukry a tudíž velmi viskózního.

Každý květový nektar má určitou viskozitu. Když hmyzí jedinec odebírá z květu nektar pomalu, stává se snadnou kořistí pro své predátory. To znamená: „rychle natankovat“.

Včely na rozdíl od ostatního hmyzu nepospícha-jí a  dávají přednost sladšímu tj. hustšímu nektaru. Svůj let směřují především ke  květům s  obzvláště sladkým nektarem.

Důvod se na první pohled zdá zřejmý: čím je nek-tar sladší, tím více je v něm energie. Každopádně to ale také znamená, že má vyšší viskozitu, takže se dá vytěžit jen s  větším úsilím. Přesto včely, na  rozdíl od motýlů, upřednostňují sladší a hustší nektar.

Proč tomu tak je, to objevili američtí výzkumní-ci. Klíč k tomu spočívá v tom, jak konkrétní hmyzí druhy nektar z květů odebírají.

Vědci z Cambridgského technologického institu-tu pomocí pokusů a modelových výpočtů zjistili, že včely dokáží velice hustý nektar vytěžit, protože ho nenasávají, ale lížou.

Oproti tomu hmyzí druhy, jako jsou motýli, nek-tar nasávají. Pro ně jsou řidší nektary, i  když jsou na cukry chudší, mnohem vhodnější.

Tyto poznatky se ale nevztahují pouze na živoči-chy, ale také na  rostliny. Tyto se v  průběhu evolu-ce musely přizpůsobit odběrové technologii svých opylovačů. Tím lze vysvětlit, proč květy vyhledáva-

né včelami a čmeláky mají vyšší cukernatost než ty, které vyhledávají motýli a kolibříci.

Následující živočichové používají tři různé způ-soby těžby nektaru:

■ Motýli mají sosák jako chobot, kterým nek-tar doslova pumpují.

■ Medomilní ptáci nasávají podobně, přičemž jako pumpa zde působí jazyk.

■ Včely, čmeláci a  někteří netopýři čerpají nektar na způsob houby. Svůj drsný jazýček noří kmitavým způsobem do nektaru a tak-to ho vylizují.

Výzkumníci se pak zaměřili na to, jak spolu sou-visí cukernatost, resp. viskozita roztoku s rychlostí jeho odběru. Vysokorychlostní kamerou sníma-li včely konzumující roztoky o  různé koncentraci a výsledky sestavili do matematických modelů, které pak porovnali s  výsledky podobných pokusů s jiný-mi konzumenty nektaru.

Ukázalo se, že faktory, jako tělesná velikost, pří-slušnost k živočišnému druhu, pozice v ekosystému, nemají žádnou souvislost s tím, jaký nektar daný je-dinec konzumuje nejefektivnějším způsobem. Roz-hodující je pouze to, zda do něj ponořuje svůj jazyk, či zda ho nasává.

Pro „lízající“ včely je optimální cukernatost 50 % až 60 %.

Pro „nasávající“ motýly a  kolibříky pak pouze 30 % až 40 %.

Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK

ZAJÍMAVOSTI

Živé mrtvoly(Pia Heinemann; Das Bienenmütterchen, 2014, č. 12, s. 233–234)

Souhrn: V  Americe objevili nového možného cizopasníka na včele medonosné. Jedná se o muš-ku Apocephalus borealis, která klade vajíčka do těla včely podobně jako lumci. Larvy postup-ně zkonzumují nervový systém a poté zbytek těla hostitele.

Včela medonosná je v Americe v ohrožení. Vinou různých nemocí a poruch životního prostředí umí-rají celá včelstva. Naděje na zlepšení této situace je

v nedohlednu. Navíc se šíří nový nepřítel, a to z pů-vodní oblasti na  západním pobřeží v  Kalifornii až na opačný konec Států.

Včelař Anthony Cantrell z  města Burlington ve státě Vermont byl první, kdo ohlásil pozoruhod-nou včelu.

Výzkumný tým pod vedením biologa Johna Ha-fernika ze státní univerzity v San Francisco pozoro-val včely, které se chovaly jako „zombie“. Pobíhaly nesmyslně v kruhu a nohama nedokázaly normálně

167

hýbat. Po  několik dnů byly jako polomrtvé, načež uhynuly.

Takovéto včely nebyly předmětem jeho výzkumů, ale pro zajímavost je odchytil do sklenice a tuto pak

odložil na stůl. Coby roztržitý profesor na ně zapo-mněl. Za několik dnů se na ně podíval a s překvape-ním zjistil, že kolem včel je mnoho muších kukel. To stačilo k tomu, aby se otevřel nový výzkum.

Parazit si ze včely udělá umělou líheňParazit naklade svá vajíčka do  těla včely. Larvy,

které se z  nich vylíhnou, vyžerou nejprve její ner-vový systém. Včela je pak zmatená a snaží se v noci z úlu vyletět. Krátce nato zahyne.

Apocephalus borealis je hrbatá muška veliká asi 2 mm. Parazituje na čmelácích, vosách a na včelách tím, že si z nich udělá umělou líheň pro své potom-stvo. Není jasné, zda její výskyt ve státě Vermont byl ojedinělý, či zda šlo už o výskyt masový. Bohužel je ale možné, že už se šíří po celém kontinentě. Ame-ričtí včelaři si už tradičně vyměňují včelstva, takže hrbatá muška mohla v  jejich zavazadlech cestovat tisíce kilometrů.

Kalifornští vědci nyní zkoumají, jak tato nová hrozba souvisí s  nevysvětlitelným úhynem celých včelstev (Colony Collaps Disorder – CCD). Spo-lečným jmenovatelem by mohly být viry. Při tom zjistili, že jak parazitní muška, tak i postižená včela jsou infikovány určitými viry. Při tom vznikly nové otázky: byly včely i  parazitní mušky nemocné už dřív nebo tyto mušky napadají jen nemocné včely?

Včela medonosná je v nejvyšším ohrožení. Mohla by pomalu mysteriózním způsobem vymírat.

Přeložil: Ing. Jiří HÁSEK

Samička „hrbaté“ mouchy Apocephalus borealis klade vajíčka mezi články zadeč-ku včely dělnice.

Zvětšený snímek mouchy Apocephalus bore-alis.

Dvě vylíhlé larvy na hrudi včely.

168

Souhrn: Na jedné z amerických výstav byla před-stavena multimediální prezentace včelstva, kdy jed-notlivé včely byly zvětšeny na velikost kočky. V zá-věru jsou rady pro vytvoření dobré multimediální prezentace.

Jaké to je být včelou? To je jednoduchá otázka, na kterou je těžké odpovědět. Já a můj kolega Ethan Turpin jsme video - umělci. Snažíme se zodpovědět tuto otázku za pomoci kamery a projektorů v imer-zivní videoinstalaci, nazvané „Bee Cell“ (Včelí buň-ka). Návštěvníci vcházejí do  trojrozměrného vir-tuálního úlu, sestrojeného za  pomoci mediálních technologií. Při tvorbě Bee Cell jsme se hodně nau-čili o tom, jak dnes včely žijí a jak na ně reagují lidé.

Na začátku bylo hnízdo divokých včel, které vol-ně viselo z větve štíhlého dubu na zahradě mé kama-rádky Diany v Santa Barbara Riviera. Bylo zavěšeno jen pod baldachýnem koruny dubu, jinak bylo vy-staveno živlům a jemně se pohupovalo ve vánku 15 stop nad zemí jako kyvadlo. Bylo široké jako posta-va průměrného člověka a alespoň pět stop dlouhé. Jeho zdobně zbrázděný voskový povrch se hemžil ti-síci a tisíci včel. Nikdy předtím jsem nic podobného neviděl. Pro mě, který do té doby neměl se včelami žádné zkušenosti, to klidně mohlo být město mimo-zemšťanů.

Naše video – umění zobrazuje vzory a textury ze světa přírody. Používáme je v  projekčním prostře-dí, které navrhujeme tak, abychom pozorovatele

vtáhli do děje a obklopili ho dynamickými obrazy. Včely pro nás představovaly nové obzory. Vzrušeně jsem Ethanovi popsal svůj objev. Za  týden jsme se ke hnízdu vrátili s kamerami, stativy, dlouhým žeb-říkem a  vypůjčenými včelařskými obleky. Přinesli jsme si také malý síťovaný stan pro případ, že by na nás včely náhle zaútočily – netušili jsme, jak bude divoké včelstvo reagovat na dva cizince s kamerami. Dostali jsme informaci, že varování pro nezvané ná-vštěvníky má tři fáze: kroužení kolem hlavy, naráže-ní do hlavy a nakonec bodnutí!

Okolo hnízda byl les a zem se tu prudce svažova-la. Opřeli jsme žebřík, rozechvělí očekáváním sen-začního úlovku. S  hranou odvahou jsem vyšplhal nahoru s kamerou v ruce a s nechráněným obliče-jem. Během několika vteřin mě jedna ze včel bodla do  nosu. S  plným vědomím toho, že ostatní včely budou reagovat na  feromony přítomné v  žihadle a kolektivně přidají další, jsem sjel ze žebříku a vřítil se do stanu. Vytrhl jsem žihadlo a seděl se zatajeným dechem v očekávání rozzuřeného žlutočerného ob-laku. Ale žádný nepřiletěl.

Hukot vysoko nad námi zůstával klidný, vyrovna-ný a neměnný. Uvažoval jsem, jestli jsem svojí unáh-leností všechno nezpackal. Jsem teď označkovaný jako jejich nepřítel? Natáhl jsem si včelařský oblek a zkusil to znova.

Jaké to je být včelou?Jak přiblížit včely publiku

(Jonathan Smith, Ethan Turpin; American Bee Journal, listopad 2014, str. 1185–1189)

Obr. 1: Jonathan Smith zkoumá deset let staré divoké včelstvo.

Foto: Ethan Turpin

Obr. 2: Divoké včelstvo ze Santa Barbara Riviera v zimě.

Foto: Ethan Turpin

169

Včely strpěly nás i  naši fotografickou výbavu, ale pořád jsme je vyrušovali. Když jsme překročili hranici jejich osobního prostoru, z hnízda se zved-la vlna včel, která připomínala vzedmutí oceánu před tsunami. Bylo to děsivé, a protože jsme cítili, jak jsou stále podrážděnější, moudře jsme se stáhli zpátky, postavili na zem stativ a natáčeli se zoomem.

Záznam byl senzační. Zachytili jsme samotnou podstatu včelího hnízda a zjistili, jak je tento nový svět tajuplný. Skutečně to vypadalo jako společen-ství mimozemšťanů. Ale hlavně nás makrofotogra-fie včel, lezoucích po  svém úchvatném architekto-nickém díle, zaujaly z důvodu, který jsme nečekali – pod zvětšujícím okem kamery se včely přestaly jevit jako jednolitá masa. Začaly se ukazovat jejich osobité rysy.

Dozvěděli jsme se, že Ganna Walska Lotusland, vyhlášená botanická zahrada poblíž Santa Barbary, plánuje na  jaro 2013 společnou výstavu několika umělců na téma včely. Kurátorka Lotuslandu Nancy Giffordová, která znala naši práci, nás pověřila, aby-chom vytvořili samostatnou videoinstalaci o  vče-lách. Naše „Bee Cell“ byla na světě.

Než jsem přišel do  Lotuslandu, nikdy mě bota-nické zahrady moc nezajímaly. Paní Ganna Walska byla polská operní pěvkyně, která po šesti manžel-stvích investovala své nashromážděné bohatství už pouze do  sbírání a  ošetřování exotických rostlin. Uprostřed vší té zelené nádhery stojí růžovo oran-žový zámeček, ve kterém měly být umístěny všechny umělecké exponáty se včelí tématikou.

Bee Cell jsme navrhli v souladu s klasickou vče-lí architekturou jako šestihran se čtyřmi pevný-mi stěnami a  s  dvojími dveřmi z  bílého mléčného skla, které budou sloužit jako projekční plátna. Nad obrazovky jsme umístili zrcadlo, které účin-ně zvětšovalo prostor a dávalo mu hloubku. Vnější vzhled „Včelí buňky“ musel ladit s  masivním bí-lým štukováním, zdobícím ložnici paní Walské. Muselo to vypadat, jako kdyby tu byla odjakživa, jako by gigantické včely byly součástí rodiny a  to-hle byla jejich ložnice v ložnici. Abychom toho do-sáhli, povolali jsme mistra tesaře Van Granaroliho,

Obr. 3. Hnízdo bylo ze všech stran zázrak přírody.

Foto: Ethan Turpin

Obr. 4: Ethan Turpin pod hnízdem pořizuje detailní záběry.

Foto: Catherine Bennet

Obr. 4a: V Bee Cell jsou na detailních záběrech za-chyceny jednotlivé včely.

Foto: Ethan Turpin

Obr. 5: Smitha a Turpina teď pra-videlně žádají o natáčení rojících se včel.

Foto: Ethan Turpin

170

muže se silně vyvinutým estetickým cítěním. S jeho pomocí se Bee Cell vznese k nebesům.

Jak projekt pokračoval, zcela jsme se ponořili do  světa včel pomocí knih, videí a  zpráv z  novin. Celé večery jsme strávili uvažováním o tom, jak tvo-rečkové s tak malým počtem mozkových buněk mo-hou mít tak dokonalé sociální chování, schopnost shánět potravu a  vytvořit takové zázraky architek-tury. Zvlášť jedno video nás ohromilo. Zobrazovalo včely, jak kolektivně zabíjejí vosu, která se vetřela do úlu – jak ji obklopí a pomocí tepla, generovaného létacími svaly, ji uvaří k smrti. Zjistili jsme, že tep-lota v nitru úlu musí být podobná teplotě lidského těla, aby přežil plod. Jediný způsob, jak toho stude-nokrevní tvorové mohou dosáhnout, je vypracovat vlastní systém vytápění. To nás zaujalo natolik, že jsme si vypůjčili termokameru.

Vrátili jsme se k úlu 12. prosince 2012 (12/12/12), v  den, kdy lidé po  celém světě připravovali doku-mentární projekt One Day On Earth. Záplava včel, která v  létě pokrývala povrch hnízda, se scvrkla

na  minimální velikost potřebnou pro to, aby včel-stvo přežilo zimu. Při tak malém počtu včel to vypa-dalo, že šance zachytit je kamerou, je mizivá. Všude jsme se vyptávali, ale většina odborníků na včely se na možnost, že bychom něco natočili, dívala skep-ticky. Samotná kamera byla nejmodernější typ, kte-rý byl dřív namontován na stíhačku F16. Připevnili

jsme ji lepicí páskou na  dlouhou tyč, kterou jsme opřeli o  větev a  zatížili velkým kamenem, aby ne-spadla. Včelí hnízdo se na monitoru mého počíta-če rozsvítilo jako lucerna. Vnitřek hnízda zářil bíle a  směrem k okrajům přecházely barvy přes žlutou a oranžovou až do červené. Kolem hnízda se míhaly poletující včely. Když některá z nich usedla, sledo-

Obr. 6: Zobrazení divokého včelstva pomo-cí termokamery nám pomůže vidět ho jako superorganismus.

Foto: Jonathan Smith

Obr. 7: Vstup do Bee Cell. Foto: Joanne A. Calitri

Obr. 8: Bee Cell během veče-ra, kdy byla zahájena výstava v Ganna Walska Lotusland.

Foto: Molly Hahn

Obr. 9. Hloubka Bee Cell, získaná odrazem, z pozice fotografa.

Foto: Bill Dewey

171

vali jsme její trasu, dokud nezmizela v zářícím nitru hnízda. Poprvé jsme viděli včelstvo jako jediného tvora, jako jedinečný superorganismus. Naše záběry jsme přidali do  rozsáhlého archivu záznamů, do-kumentujících život tohoto dne. (Pozn. překl.: One Day On Earth, unikátní dokument, který zachycuje momenty ze života po celé Zemi v průběhu jednoho dne. Má tři díly, natočené 10. 10. 2010, 11. 11. 2011 a 12. 12. 2012).

Výstava v Lotuslandu se jmenovala „Roj: Spolu-práce se včelami“. Setkala se s nadšením veřejnosti i kritiků. Návštěvníci bezprostředně vdechovali bo-hatou vůni včelího vosku linoucí se chodbou ob-loženou ozdobnými voskovými dlaždicemi, které vytvořila kanadská výtvarnice Penelope Stewartová. Sbírka obrazů Stephanie Wildeové byla propracova-ná do tak jemných detailů, že se návštěvníkům roz-dávala zvětšovací skla. Ložnice bývalé majitelky, kde byla umístěna Bee Cell, byla až vzadu; vstup byl za-tažen černým závěsem, aby sem nepronikalo světlo zvenčí. Na stěnách visely černobílé obrázky anato-mie včel z elektronového mikroskopu od výtvarnice Rose-Lynn Fisherové. Její tiché, nevtíravé odhalová-ní nadpozemských krajin včelího těla perfektně vy-važovalo horečný shon a bzukot naší Bee Cell.

Experimentovali jsme, abychom pro zobrazova-né včely našli správnou velikost. Když budou veliké jako pitbul, půjde z  nich hrůza. Když budou malé jako čivava, ztratí osobitost. Velikost vzrostlé do-mácí kočky byla přesně to pravé. Můžete si předsta-vovat, jak vám sedí na  klíně a  mimoděk je drbete za tykadly.

Všude na  výstavě byly včely zvětšeny. Hlavně v  Bee Cell už to nebyli žádní mrňaví tvorečkové, kteří jsou jeden jako druhý. Získaly individualitu a tím i větší místo v našich životech i v myslích na-šich návštěvníků. S  tím přišlo i  znepokojení nad vážnou situací včel a nad tím, jak devastující úči-nek by jejich vymizení mělo na  naši společnost. A přišlo ve správný čas – za tu dobu, co trvala vý-

stava, uhynulo v nejbližším okolí v Montecitu tři-náct včelstev.

Po  skončení výstavy byla Bee Cell pozvána do hlavní haly Cartwrightovy hmyzí galerie v Mu-zeu historie přírody v  Santa Barbaře. Tady náš vi-deoúl, kypící životem kontrastoval s tichem klasic-kých diorámat a  snímků motýlů. Byla to zábavná podívaná a poskytla nám příležitost podělit se o pří-běh našeho milého divokého včelstva, bez kterého by projekt nikdy nevznikl.

V  únoru jsem se vrátil ke  skutečnému včelí-mu hnízdu na Dianině pozemku, abych se podíval na  včely. K  mému zděšení v  něm bylo ticho jako v hrobě. Zcela šokovaný jsem zavolal Ethanovi a za-čali jsme s vyšetřováním. Soused nám řekl, že před dvěma týdny viděl pod úlem hromadu mrtvolek. Todd Bebb, náš hlavní zdroj informací z  Asociace včelařů v Santa Barbaře nám řekl, že je mizivá šance, že by bylo toto monumentální hnízdo opět osídleno. Když ho necháme na místě, bude postupně podléhat živlům a nakonec se rozpadne. O sedm dní později jsme se na místo vrátili s  týmem z muzea historie přírody. Opatrně jsme hnízdo odřízli a  zavěsili ho na zabezpečené lešení na korbě pickupu, abychom ho převezli dolů z  kopce do  muzea. I  jako město duchů bylo velkolepé. O úhynu slavného včelstva se dozvěděli v místním zpravodajském kanále a přišli celou věc prozkoumat. Vysílali detailní záběry včel, které jsme natočili v době, kdy se jim dařilo.

Ale co se vlastně včelám stalo? Navštívil nás Todd. Pomocí kovové trubičky opatrně odebral z  nitra hnízda dva vzorky, které jsme poslali do vyhlášené laboratoře Maryann Frazierové na Pensylvania State University. Vzhledem k  velkému množství mrtvo-lek a  k  úhynu celého včelstva jsme měli podezře-

Obr. 10: Ethan Turpin s přáteli se zrcadlí uvnitř Bee Cell.

Foto: Ethan Turpin

Obr. 11: Bee Cell, zdobící expozici hmyzu v  Muzeu historie přírody v Santa Barbaře.

Foto: Ethan Turpin

172

ní, že včelstvo podlehlo otravě silnými pesticidy ze sousedního pozemku. Avšak výsledky z  laboratoře tomu nenasvědčovaly. Teď je naším cílem vystavit opuštěné hnízdo společně s Bee Cell k poctě včel.

Dnes se považujeme za „včelí lidi“, patřící do ros-toucí skupiny těch, které zajímá blaho včel. Možná, že se společnost blíží k  bodu zlomu, za  kterým se lidé budou včel méně bát a  budou je mít víc rádi. V muzeu běžně vidíme děti, které postrkují do Bee Cell svoje rodiče. Pohled na respekt a údiv na jejich tvářích, když vycházejí ven, nás naplňuje pýchou - nejen nad tím, že jsme se podělili o něco krásné-

ho, ale i proto, že jsme v lidech vzbudili náklonnost ke včelám.

Díky tvorbě a  vystavování videoinstalací, zamě-řených na  včely a  určených pro rozmanité publi-kum, jsme pochopili, jak efektivně komunikovat o včelách se širokou veřejností. Přestože věda i lidé, prosazující zájmy včel, dokážou povědomí a  po-stoje veřejnosti významně ovlivňovat, způsoby, jak toho dosáhnout, se dají zdokonalovat. Když vezme-te v úvahu bohaté výrazové prostředky filmu, dá se poučení z tohoto projektu aplikovat i na jiná média. Ať už ke komunikaci používáte fotografii, internet, televizi nebo promítací kabinu, klíčem k úspěchu je správné měřítko a vtažení diváka do děje.

Sedm doporučení pro média, zobrazující včely1. Včely zvětšete. Větší měřítko přitahuje di-

vákovu pozornost a  nabízí blízký a  osobní zážitek. Když včely zobrazíte velké jako koč-ky, vyniknou jejich osobité rysy. Zvětšením získají individualitu a dokážou vzbudit větší empatii.

2. Nechte diváka proniknout do  nitra úlu. Vtažení do děje z něj dělá součást včelí party. A pocit, že je jednou z nich, podporuje blíz-ký vztah. Tenhle princip funguje na mnoha úrovních, od dvoustran s panoramatickými fotografiemi v časopisech až po videokomo-ru a u diváka dokáže vykouzlit pocit vstupu do jiného světa.

3. Nabídněte velké množství detailů. Jemná propracovanost anatomie, chování a celého společenství včel je bohatá, různorodá a ob-divuhodná. Ať už jde o fotografii nebo o vě-

Obr. 12. Tým z Muzea historie přírody v Santa Barbaře pomáhá při opatrném převozu opuštěného hnízda z jeho přírodního stano-viště.

Foto: Ethan Turpin

Obr. 13. Jonathan Smith pomáhá zajistit hnízdo před převozem do Muzea historie přírody v Santa Barbaře.

Foto: Ethan Turpin

173

Souhrn: Historické dýmáky a opakující se chyby při jejich domácké výrobě.

Během historie včelaření měli včelaři často víc času než peněz. Proto si někdy vyráběli úly sami, pokud uměli pracovat se dřevem. Jiní včelaři, kteří uměli pracovat s kovem, si vyráběli vlastní dýmáky. Případně včelař požádal klempíře, aby pro něj dý-mák vyrobil výměnou za nějaké zboží nebo službu, takže se dýmák stal předmětem výměnného obcho-du, ke kterému nejsou potřeba peníze.

Staré, doma vyrobené dýmáky jsou jedinečné jako sněhové vločky, co kus, to originál. Vůbec se

nepodobají dnešním masově vyráběným dýmákům, které jsou jeden jako druhý. I  léta po tom, co byly vyrobeny, podávají dýmáky svědectví o lidech, kteří je zhotovili. O tom, co znali, čemu rozuměli, i o je-jich chybách. Sbírám dýmáky od roku 1970 a za tu dobu jsem získal několik typů, vyrobených doma. Tady jsou některé z nich.

První dýmák, který vidíte na obrázku 1, je vyro-ben ve stylu, který patří do sedmdesátých let devate-náctého století, tedy někam do doby, kdy byl v roce 1873 včelí dýmák vynalezen Mosesem Quinbym. Ten spojil nádobu na  hořící materiál s  komínkem a  měchem a  vytvořil praktický dýmák, v  té době

decké výzkumy, právě detail je to, co udržuje náš zájem.

4. Zapůsobte na  smysly. Pokud jsou uspo-kojeny smysly, příběh nemusí být vždycky na  prvním místě. Poselství může být pře-dáno i pomocí smyslových vjemů a síly pří-tomného okamžiku, i  kdyby tím hlavním, co si odnesete, měl být jen prostý pocit náklonnosti. Postavit se včelám tváří v tvář prostřednictvím médií může mnoha lidem pomoci překonat dlouhodobý strach ze včel.

5. Nemusíte být přímo přítomni. Přestože přímý pohled na dobře prospívající včelstvo je úžasný, nemusí se každý z  nás naklánět nad skutečným včelstvem, aby včely ocenil. I efektivní sdělení najde své posluchače.

6. Přimějte lidi mluvit. Výrazné obrazy po-vzbuzují lidi k mluvení, naslouchání a ke čte-

ní. Úchvatné pohledy a zvuky vtahují diváky do děje, zvlášť když jsou okořeněny špetkou tajemství. Jakmile do něj jednou proniknou, rádi se o ně podělí se svými přáteli.

7. Ohromte je. V  muzejním světě mluvíme o vytváření podmínek pro vrcholné zážitky, o nabídnutí něčeho tak úchvatného, že na to návštěvníci nikdy nezapomenou. Jeden muž požádal v Bee Cell o ruku svoji nynější ženu,

aniž to měl původně v  plánu. Když včely přiblížíte formou multimediálního zážitku, můžete ve  vděčném publiku zanechat ne-smazatelný dojem. Nechte diváky, ať se za-milují.

Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D.

Obr. 15: Školní děti se zajímají o impozantní opuš-těné hnízdo.

Foto: Ethan Turpin

Obr. 14: Reportéři natáčejí Todda Bebba při odběru vzorků z nitra hnízda.

Foto: Ethan Turpin

Dýmáky vyráběné doma – pohled do historie včelaření a několik překvapení

(Wyatt A. Mangum; American Bee Journal, listopad 2014, str. 1235–1237)

174

ohromnou novinku. Nádoba na hořící materiál (tělo dýmáku), která u  tohoto typu dýmáku připomíná rouru, se plnila doutnajícími hadříky, buď po sun-dání komínku, nebo po otevření víčka na dně nádo-by. Měch, který je ve srovnání s tělem hodně velký, jistě rozfouká z  doutnajících hadříků stabilní pla-

men. Ale tělo je s měchem pevně spojeno – u tohoto dýmáku přiléhá na  vyřezávanou dřevěnou trubku měchu, což je zjevně snaha o vzduchotěsné spojení obou částí (obrázek 2). Také Moses Quinby používal u svého původního návrhu dýmáku pevné spojení mezi tělem a měchem. Ale tento pevný spoj byl pro-blém. Když včelař manipuloval se včelami a dýmák odložil, oheň zhasl a včelař byl najednou bezmocný. Některá plemena včel v té době byla hodně bodavá, takže selhání dýmáku bylo obzvlášť velkou překáž-kou. Quinby by byl tento nedostatek asi opravil, ale krátce poté, co dýmák vynalezl, náhle zemřel.

V roce 1878 si T. F. Bingham patentoval takzvaný dýmák s přímým tahem, u kterého nechával mezi tě-lem dýmáku a měchem mezírku. Do dýmáku tak šel stále malý proud vzduchu, který držel materiál žha-vý a připravený k dalšímu použití. Všechny dnešní

moderní dýmáky, používané po  celém světě, mají tuto mezírku, přestože se v  historii včelaření opa-kovaně objevovalo pevné spojení mezi tělem a mě-chem, zjevně proto, že tato konstrukční chyba doma vyráběných dýmáků vypadá tak nezbytně a lákavě.

Podívejte se na  doma vyrobený dýmák s  tělem, vyrobeným z  plechovky od  „Špičkového cigareto-vého tabáku“ (obrázek 3). V  této dokonale těsnící plechovce se zjevně prodával dohromady tabák a  papírky na  balení cigaret. Při plnění dýmáku se odklápělo víčko plechovky, podobně jako v  době, kdy ještě sloužila jako plechovka na  tabák. Krátký komínek byl vyroben z  jiné plechovky od  tabáku, jak prozrazuje část reklamního nápisu, vedoucího po obvodu komínku. Výroba komínku v takové ve-likosti, aby odpovídal velikosti těla a měchu nebyla zrovna snadným úkolem. Komínek vypadá trochu malý, ale svar, který ho spojuje s plechovkou, je dí-lem zkušeného řemeslníka. Spojky mezi tělem a mě-

Obr. 1: Napodobenina Quinbyho dýmáku. Provede-ní napovídá, že byl vyroben několik let po vynálezu dýmáku, v polovině sedmdesátých let devatenáctého století, možná o něco později. Tento mimořádně starý dýmák patří do  doby, kdy Quinby dýmák vynalezl. Tenká roura má průměr jen jeden a půl palce. Je vy-robena z mědi, z měkkého kovu, se kterým se dobře pracuje, ale který je pro práci na včelnici příliš chou-lostivý.

Obr. 2: Pevné spojení mezi mědí a dřevem u dýmáku z obrázku 1.

Obr. 3: Dýmák, vyrobený z  vysloužilé plechovky od tabáku. Plechovka má stále původní víčko.

175

chem jsou také vyrobeny z  plechovky od  tabáku, přivařeny k  plechovce a  přišroubovány k  dřevěné desce měchu.

O  proudění vzduchu mezi tělem a  měchem vy-povídají dvě věci. Za  prvé, průduch není uložen nízko, jako je tomu u  moderních dýmáků, kde je vzduch proháněn přes oheň (obrázek 4). Dýmáku, navrženému tak, že vzduch fouká do ohně a vychá-zí ven s kouřem, se říká dýmák s horkým dmýchá-ním. Když vzduch fouká kolem ohně a kouř vychází ven spíš pasivně, mluvíme o dýmáku se studeným dmýcháním. „Studený“ dýmák, populární po  roce 1800, začal mizet v  polovině dvacátých let dvacá-tého století (od té doby bylo stále obtížnější koupit

Clarkův studený dýmák, který nabízely katalogy včelařských potřeb). Dýmák domácí výroby, který je na obrázku, pravděpodobně vznikl až poté, ve třicá-tých letech nebo i později, až po skončení doby stu-dených dýmáků. Průduch mezi tělem a měchem byl zřejmě umístěn vysoko z důvodu nedostatku místa v dolní části, možná umístění bránila dolní spojka mezi oběma částmi. Každopádně tento dýmák fun-goval spíš jako studený než jako horký.

Obr. 7. Doma vyrobený dýmák, který připomíná moderní verzi. Pozor, neposuzujte doma vyráběné dýmáky podle vzhledu.

Obr. 4: Průduch, spojující tělo dýmáku s měchem, je umístěn v horní části těla. Tato trubka má čtvercový průřez a  je vyrobená podomácku složením plochého kusu plechu.

Obr. 5: Velký, robustní dýmák do-mácí výroby.

Obr. 6: Propálený měch. Materiál měchu shořel, když do něj z pevné trubky vyšlehly horké plyny.

176

Dalším prvkem, který vypovídá o proudění vzdu-chu v dýmáku, je pevné spojení mezi tělem a mě-chem. Vyrobit ručně „trubku“ z plochého kusu ple-chu vyžadovalo zručnost. Plech se složil do  tvaru dlouhé hranaté trubky a po straně se svařil. Pak byly konce naříznuty a  ohnuty, aby od  trubky odstáva-ly jako chlopně od  papírové krabice a  připevněny k tělu a měchu. Tak byly touto malou čtverhrannou trubkou spojeny obě části. Po mechanické stránce to bylo chytré řešení. Ale představa, že přívod vzduchu do těla by měl být vzduchotěsný, je špatná, přesto-že vypadá tak přesvědčivě. Trubka by neměla těs-nit. Přesněji řečeno, do ohně by měl stále jít trochu průvan. Jinak bude plamen šlehat z plechovky ven. Znovu stejná chyba, která se v historii stále opakuje.

Na obrázku 5 vidíte velký dýmák, pravděpodob-ně z doby kolem roku 1920, s  rovným komínkem, směřujícím vzhůru, stočeným z kusu plechu. Velké dýmáky byly obvyklé u  komerčních včelařů - byly používány celý den a bylo potřeba, aby se do nich vešlo hodně paliva, aby se neztrácel čas plněním. Tento dýmák je vyroben z  galvanizovaného kovu, díky čemuž můžeme určit, kdy byl vyroben – nejdří-ve v době, kdy byla objevena tato technologie (začá-tek dvacátého století). Rovný, kolmý komínek s ob-jímkou, obepínající horní část pláště těla dýmáku, se dal v domácích podmínkách snadno vyrobit (rovný, kolmý komínek neznamená, že se jedná o  Quin-byho dýmák, protože toto provedení bylo často napodobováno). Vzduch z  měchu fouká do  ohně, takže se jedná o horký dýmák. Tělo je opět spojeno

s měchem pevnou trubkou, do ohně nejde průvan - znovu stejná chyba. A je tu i další problém. Velký měch dýmáku vytváří silný podtlak a  nasává hor-ký vzduch, případně i  plamen, přes trubku zpátky do měchu, takže ožehne a zapálí materiál, ze kterého je měch vyroben (jak je vidět na obrázku 6). Jak je vidět, u velkých dýmáků přímý tah (průvan) do těla dýmáku brání i zpětnému tahu a vzplanutí měchu.

Když odhlédneme od nevhodně řešené trubky, spo-jující měch s tělem, jedná se o solidně zpracovaný, robustní dýmák, vhodný k použití v náročných pod-mínkách.

Další doma vyrobený dýmák připomíná moder-ní dýmáky (obrázek 7). Stejně jako u nich směřuje komínek na  stranu. Měch a  tělo vypadají moder-ně. Dýmák má dokonce vepředu háček k  zavěšení na okraj úlu, takže je k dispozici k okamžitému po-užití, stejně jako moderní dýmáky. Když ho ale ote-vřete, získáte zcela jiný dojem. Podoba s moderním dýmákem je jenom vnější. Dokud se do  dýmáku nepodíváte, nemůžete pochopit, jak funguje. Tenhle má nahoře malou matičku, po jejímž odšroubování se odklopí komínek. Soudím, že ji včelař příliš často nepoužíval, rozhodně ne k  plnění dýmáku při ru-tinní práci na včelnici. Na obrázku 8 je vidět, proč. Jedná se o studený dýmák. Trubka, která vede z mě-chu, vede nad ohněm a  míří nahoru do  komínku. Trubka a  komínek pasivně strhávají studený kouř, dýmající na dně dýmáku. Všimněte si, že dýmák má

Obr. 8: Odklopený komínek. Je vidět trubka stude-ného dýmáku, která míří ke komínku a strhává ven kouř. Na vrcholu dýmáku je rošt. Jedná se o studený dýmák, zcela odlišný od moderního typu.

Obr. 9: Studený dýmák se sundaným dnem. Když bylo potřeba dýmák naplnit, obrátil se dnem vzhůru, sundalo se dno a přidalo se palivo (obsah se pravdě-podobně protřepal). Pak asi včelař vrátil dno na místo a nechal pootevřené otvory, které zajišťovaly proudění vzduchu a udržovaly při životě oheň, podobně jako je tomu u dýmáků s přímým tahem.

177

nahoře rošt, aby na včely nevyletoval horký popel. Navíc je rošt napevno spojen s  tělem. Takže jak se takový dýmák plní? Zespodu. Dýmáky se spodním plněním se mezi starými modely dříve vyskytovaly, i když dost zřídka (obrázek 9).

Staré dýmáky domácí výroby jsou ukázkou kutil-ských schopností včelařů a schopnosti pracovat s ko-vem, ne se dřevem, jako při výrobě úlů. Jsou vzác-né, a když se najdou, měly by být zachovány. Každý

z nich je unikát a ukazuje, jak včelaři s omezenými finančními prostředky dřív přemýšleli o  tom, jak zvládat včely pomocí kouře.

PoděkováníAutor děkuje Suzanne Summer za  připomínky

k rukopisu.

Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D.

Souhrn: Zbloudilý roj se může usadit prakticky kdekoliv. Autor dohledává zajímavá hnízdiště nejen v současnosti, ale sahá i k příkladům z bible.

V přírodě si každý živý organismus vyvinul stra-tegii přežití, aby minimalizoval nebezpečí zániku druhu. Včela medonosná samozřejmě není výjim-kou. Většina druhů včely medonosné, nikoliv všech-ny, hledá bezpečí a ochranu před nepřáteli v jakých-koliv dutinách.

Včely obývají nejpodivnější místa. Krátce po vy-rojení z  jejich mateřského úlu a  poté, co utvoří chomáč, pošlou průzkumníky, aby prohledali okolí a vyhledali vhodné příbytky. Když roj poprvé opustí úl, usadí se v podstatě kdekoliv – od chomáče odpo-čívajícího na zemi, ve křoví, na nějaké podpoře nebo na čemkoli vhodném. Některé roje se usadí na velmi vysokých stromech.

Několik tisíc včel-průzkumnic opustí svůj cho-máč a prohledává nejrůznější místa, která „přemě-řují“ běhajíce uvnitř sem a  tam, aby se ubezpečily, že splňují minimální požadavky zejména na velikost

a  ostatní náležitosti, včetně vzdálenosti, kterou roj musí uletět, aby se dostal na nově vyhlídnuté mís-to. V případě, že místo vyhovuje, vrátí se k chomáči a předvedou kývavý tanec, kterým iniciují další děl-nice, aby si prohlédly nalezené místo. Je zjevné, že čím je tanec energičtější, tím více dělnic je nalákáno, aby letělo a prozkoumalo nalezené místo. Konečné rozhodnutí je učiněno, když zhruba 80 % průzkum-nic toto místo „odsouhlasí“. Stovky průzkumnic vyvolají vzrušení tím, jak tančí a běhají na povrchu chomáče a  přimějí ostatní, aby celý roj nakonec vzlétl a zamířil na nové stanoviště.

„Návnadové úly“ – tj. prázdné úly, které mají na-lákat průzkumníky, se obvykle umísťují 10-15 stop nad zemí, aby byly co nejpravděpodobněji ve  výš-ce, ve které průzkumnice létají. Doporučuje se malé česno a vnitřní rozměry by měly být zhruba ve veli-kosti nástavku. Tyto návnadové úly je nejlépe umís-tit na volně stojící strom. Zhruba před 15 lety se tyto „návnadové“ úly umísťovaly na stromy podél hrani-ce v jižním Texasu k monitorování pronikání afrika-nizovaných včel z Mexika. Úly se vyráběly z buniči-

Bizarní hnízdiště včely medonosné(Robert Weast; American Bee Journal, leden 2015, str. 37–40)

178

ny a měly tvar květináče. Několika jsem si povšiml blízko řeky Rio Grande, když jsem jel po dálnici.

Všechna tato doporučení, kde je nejlépe umístit návnadové úly a  ostatní požadavky vypadají nád-herně na  papíře, ale když přijde skutečná praxe a uvědomíme si bizarní stanoviště, která jsou vybrá-na, tak vidíme, jak moc jsme se zmýlili.

Biblické odvolávky na med a hnízdištěAčkoliv cukrová třtina byla známá a  některými

používaná, zdá se, že med byl v dávných dobách utě-šenou vysoce ceněnou volbou sladkostí. V  bibli je

zhruba 61 odvolávek na med, ačkoliv některé z nich mohou být jiným názvem na sladkosti z ovoce, fíky či datle. Některé poznámky jsou zcela nepochyb-ně odkazem na  med. Jedním z  neslýchaných míst k  hnízdění, které je zaznamenáno v  bibli, v  Knize soudců 14–8, kdy včelstvo bylo Samsonem nale-zeno v mrtvole lva „… otočil se, aby viděl mrtvolu lva a v něm spatřil roj včel a med. I vyškrábal med do svých dlaní a pojídajíce ho odcházel. Když přišel ke  svému otci a  matce dal jim také, aby med jed-li. Neřekl jim však, že med vyškrábl z těla mrtvého lva.“

179

Zdá se, že včely-průzkumnice si vybraly kostru lva, neboť i  jinde mohla být zřídka objevena. Nic-méně se to zdá být zvláštní volbou.

Žalm 19:10 „Více je žádáno než zlato, dokonce daleko jemnější než zlato, sladší než med a vyjídání medu z voštin“.

A v Šalamounových „Příslovích 16:24“ „Milosti-vá slova jsou jako plástev, sladkostí pro duši a lékem pro tělo“. Žalm 81:11 doporučuje, aby med byl vy-bírán od  včelstva, které obývá výběžek skály nebo snad štěrbinu a zde je citace: „Ale On tě nakrmí nej-lepším obilím a medem ze skály…“ A Samuel 14:24-27 píše: „celá armáda vejde do lesů a tam bude med na zemi… oni uvidí, med na zem vytékající. Jona-tan, syn Saulův, natáhl hůl, kterouž měl v ruce, a po-nořil ji do plástve. Pozvedl ruku ke rtům a jeho oči zazářily.“

Použití slov „země“ a „vytékající“ připomíná, že včelstvo žilo ve  skalách, ale navíc to bylo považo-váno, že žilo na  zemi. Hodně vysoké letní teploty mohly zcela snadno rozpálit kameny tak, že některé plásty se roztavily a med mohl vytékat ven. Dr. Ge-rald Loper řekl, že divokému včelstvu v  sonorské poušti v Arizoně se stává, že mu vedrem někdy vy-padnou plásty.

Matouš 3:4 píše: „Teď si Jan oblékl oděv z velblou-dí srsti a boky přepásal koženým pásem a na  jeho nohách byly kobylky a divoký med“. Povšimněte si slov „divoký med“, která předpokládají, že Jan mu-sel v poušti vybrat živé včelstvo a med si neopatřil od  obchodníka. Neuvádí se, jak se Jan bránil ži-

180

hadlům, když vybíral med a jak zacházel s hnízdem plným rozzuřených včel. Možná, že použil kouř z  hořícího kusu dřeva či doutnajícího uhlí a  svůj obličej i tělo zakryl, jak jen to bylo možné. To byla nejspíš obvyklá ochrana ve starověku.

Biblická krajina byla jednou širokou rozmanitostí od pouští, oáz, pohoří, porostů na břehu řeky Jordán a  kamenitých útesů. Včela medonosná v  biblické krajině byla, stejně jako dnes, Apis mellifera syriaca. Divoké včely se musely úporně bránit a  být velice agresivní, aby odolaly nepřátelům a musely být per-fektně přizpůsobeny prostředí. Obývaly Jordánsko, Libanon, Sýrii, Palestinu, Izrael a ostatní středový-chodní země. Dnes včelaři uvádějí, že v těchto ob-lastech se vlastnosti syrských včel mění od mírných – pravděpodobně získané šlechtěním – až po agre-sivní. Mírná povaha je neúčinná v  boji s  nepřáteli a nedává možnost útočit. Mírnost je dočasný arte-

fakt, který je vítán včelaři, nicméně téměř bezcenná obrana v přírodě.

Včelaři v poušti, tenkrát, stejně jako dnes, často vydlabávají dutiny ve zdech svých domů a dokonce ve  zdech, které obklopují oázy, protože tato místa budou chladnější. Česna do  těchto hliněných úlů vedou ven a otevírají se z vnějšku tím, že se odstraní malá deska. Majitel pouze vyřízne část plástu a zase díru prkénkem uzavře. A včely mohou znovu posta-vit zmizelé dílo.

Afrikanizované včely ve  Spojených státech jsou rozdílné od těch, které žijí v Evropě a obvykle si vy-bírají menší příbytky a nejsou při hnízdění tak vy-bíravé, jako jejich evropské sestry. Často se rojí a při nedostatku prchají.

Abych prozkoumal stanoviště, která se používají v Arizoně, konzultoval jsem s Carl Hayden Bee Re-search Centre v Tusconu a byl mi doporučen expert

181

Dr.  Gerald Loper. Ten uvádí, že v  sonorské poušti občas viděl včelstva ve zvířecích doupatech, ale do-dává… „často jsem od přátel slýchával o podobných včelstvech v norách“. Loper píše, že včelstva lze na-lézt na  skalních pilotech a  kamenných výchozech a v malých jeskyňkách, mnohdy se špínou na podla-ze i kamenném stropě. Říkal, že tyto sluje jsou oblí-benými skrýšemi chřestýšů. Příležitostně včely pře-bývají v dutinách, které do obrovských kaktusů udě-lal datel, nebo do kaktusů, které se v podstatě roz-padají. Pouštní včelstva musí být blízko přírodních pramenů nebo nádrží, kde se shromažďuje voda. V devadesátých letech minulého století Loper pro-zkoumal 30 čtverečních mil v jižní Arizoně v terénu, který nikdy nebyl výš než 1000 m n.m. a objevil 247 stanovišť, ze kterých bylo 191 stále osídleno. Roztoč Varroa postupně snížil jejich počet na 12, ale se vpá-dem afrikanizovaných včelstev se jejich počet zvýšil o 35 % neboli na 86 živých včelstev. Od té doby se každoročně stovkami a stovkami nových rojů počet včelstev zvyšuje.

Kim Kaplanová z  amerického ministerstva ze-mědělství v  Beltsville, Md., řekla, že se populace divokých včel v  pouštních oblastech během obdo-bí s  vydatnými srážkami dramaticky zvyšuje. Paní Kaplanová potvrzuje zprávy Dr. Lopera o hnízdních oblastech, včetně zvířecích brlohů, v sonorské pouš-ti ve státě Arizona.

S  výjimkou jižní Arizony neznám případy, kdy afrikanizované včely či včely evropské žily v  pod-zemních zvířecích brlozích. Korespondoval jsem se třemi specialisty odstraňování včel – Robertem G. Taylorem z Ponchatoula, LA, Bobem van der Her-chenem z  Englewoodu, FL a  Johnem Herringem z Davie/Southwest Ranches, FL. Spolu odstranili de-setitisíce včelích hnízdišť prakticky z každého mysli-telného místa a nikdo z nich nikdy neviděl včelstvo žijící v podzemí, které by obsadilo brloh nebo du-tinu, kterou obklopovala půda. John Herring řekl, že viděl 4 nebo 5 včelstev, které žily pod betonovou deskou. V těchto případech se zdá, že jediné, co je potřeba, je pevný strop, na který je možno připevnit

182

plásty. Je zjevné, že průzkumníky nelákají do pod-zemních prostor pouze hliněné stropy. Herring se domnívá, že takové stropy nezahrnují či nepodpo-rují budování plástů. Výjimku tvoří pouze včelstva v jižní Arizoně.

Včelstva, která jsou ve volném prostoru, tj. tako-vá, kde jsou plásty zbudovány včelami evropských linií, jako jsou kraňky či italské včely na větvích či v křovinách, nejsou obvyklé, ale určitě nejsou v USA výjimečné, ale ve  většině severních států taková včelstva jsou odsouzena k zániku, i když zimy zde nejsou kruté, ale je zde spousta predátorů a silných větrů a bouří, které je lehce zničí. Genetický výběr pracuje proti takhle obnaženým plástům. Myslím, že obvyklý scénář k výstavbě takových plástů může být nepříznivé počasí, déšť nebo chlad či nedostatek vhodného místa zapříčiní, že roj se v takovém místě usadí a žije na tomto místě velice dlouho. Nebo se může stát, že tanec průzkumnic jednoduše nenaláká dost dělnic, aby se zapojily do díla. Nebo se může stát, že tančící dělnice byly beznadějně rozděleny mezi sebou, které místo vlastně vybrat a nakonec si nevybraly žádné. Může se stát, že včely vytvoří malé plásty, když se zavěšené několik dní nepohnuly a je možné, že matka do nich začne klást. Jakmile se toto stane, chuť místo opustit se vytratí a včely přirozeně zůstanou se svým plodem a zvolí volný prostor jako trvalé sídlo.

Výjimkou pro hnízdění ve volném prostoru je vel-ká asijská včela, Apis dorsata a je to pravidlo, nikoliv výjimka. Tato včelstva budují jeden velký plást visící z útesu nebo vysoko v korunách stromů či z horních nástaveb na střechách domů. To, že sídlí na převis-lých útesech či vrcholcích stromů se zdá být bezpeč-nější před nepřáteli. Početné kolonie dorsata obsazu-jí stejný strom. Apis dorsata je migrující druh, který opustí stanoviště a přestěhuje se do jiné lokality.

Na mnoha fotografiích druhu Apis dorsata, kte-ré jsem viděl, je povrch jejich plástů vždy zaplněn

včelami. Tato ochranná vrstva včel ve velké míře za-brání plenění kolonie. Ale když si povšimnete plástů evropských druhů včel, které jsou postaveny ve vol-ném prostoru, tak často vidíte jejich vnější povrch holý, bez ochrany. Strážkyně jsou z větší části určeny k tomu, aby chránily kolonii před vetřelci, a jsou té-měř bezmocné ve volném prostoru. Ale v koutech s malými vstupy jsou strážní hlídky posíleny, čímž je obrana velice účinná.

Včelstvo, které se usadilo v dutině stromu, nemá záruku ochrany, je-li vstup velký, neboť medvěd či mýval se do nich snadno dostane, zejména v zim-ním období. V  Africe zdivočelý medový jezevec nevynechá příležitost proniknout do  dutiny ob-sazené včelami. Na veřejném televizním videu je záznam divokého medového jezevce, který vlezl do roury a vytrhal plásty skrývající se uvnitř, se-žral jejich obsah a vracel se tam tak dlouho, dokud včelstvo nebylo úplně demoralizováno a zničeno. Ačkoliv jezevec pracoval rychle, nebyl ušetřen ští-panců.

Včely se často usazují v přístavbách domů a pou-žívají různé pukliny. Rodiny jsou zděšeny, volají li-kvidátory nebo často i místní včelaře, aby včely zlik-vidovali. Když jsou taková včelstva ponechána v kli-du, možná že tam budou žít léta, ale když padnou, místo bude velice atraktivní pro včely-průzkumnice, neboť staré plásty jsou silným lákadlem.

Znám jednu starou stodolu, která láká roje do stejného výklenku. Když včelstvo zajde, v příští sezóně je nahrazeno novým rojem, který zde na-lezne příbytek plný prázdných plástů, které volají po tom, aby byly obsazeny.

Rober G. Taylor píše: „Měl jsem je usazeny ve dve-řích náklaďáku, květináčích, pouzdrech na řetězové pily, automobilových pneumatikách, v  reklamách na věžácích, věžových majácích, na  jeřábových ra-menech, pod obytnými přívěsy, na střechách, v ko-mínech, pod vanami, ve sprchových koutech, skla-

183

dových regálech, odpadkových koších, ve vodoměr-ných šachtách a vůbec všude.“

Umělé konstrukce nejrůznějších druhů a  urče-ní poskytují nepočitatelně možností k  usazení, ale v  přírodě jsou jen tři možnosti: vykotlané stromy, skalní dutiny a  ty ve volném prostoru. S výjimkou zvířecích brlohů v Arizoně a nikde jinde.

To, že jediná včela průzkumnice najde vhodné místo k  usazení, podnítí stovky svých následovnic

a  přiměje je k  tomu, že celý roj se obrátí a  usadí v novém domově, ať je to květináč či dutý strom, je opravdu zázrak přírody.

Věnování: Všechny fotografie jsou použity s po-volením

Poděkování Janine Weast Searcy za korektury ru-kopisu.

Přeložil: Ing. Milan DANÍČEK

Souhrn: V několika zemích se používá gama zá-ření k desinfekci včelařských pomůcek. Tato metoda byla testována také na medu. Autor se informoval o tomto postupu.

Kdo navštívil nějaké včelařství např. v Itálii, Aus-trálii nebo v  USA, mohl být svědkem neobyčejné příhody. Včelař spakuje rámky a nástavky na palety a odešle je nákladním autem. Pár dnů nato se náklad vrací zase zpět – desinfikován gama zářením proti spórám moru včelího plodu.

Použití gama paprsků proti spórám moru včelího plodu bylo zkoumáno už od r. 1960. Od té doby bylo prokázáno, že ozáření dávkou deset kilogray usmrtí spóry v úlech a rámcích, ale i v medu a ve vosku. Po-ptávka u jedné německé provozovny, která pomocí gama záření ošetřuje předměty potřeby i koření, jen zjistila, že tento postup se v současné době u včelař-ského materiálu nepoužívá. U  nás neexistuje žád-ná poptávka od  chovatelů. Z  pohledu provozovny po právní stránce by bylo provedení možné. Několik důvodů však mluví proti.

■ Podle německé spolkové směrnice o desin-fekci je vhodným prostředkem k  usmrcení spór moru včelího plodu louh sodný, kterým se ošetří úly a  jiné včelařské potřeby. Uka-zuje se tedy nepravděpodobné, že by úřady v případě vypuknutí moru proti znění této směrnice nařídily desinfekci ozařováním.

■ Nařízení o  včelích nákazách v  § 2, čl. 1 stanovuje, že výrobci medu a  mezistěn současně se zpracovateli vosku podléhají úřednímu dohledu. K  tomu § 2 čl. 5 vyža-duje procesy k dekontaminaci vosku, aby se zabránilo šíření moru včelího plodu. Jedna taková metoda už existuje, různé soukromé a státní organizace vlastní přístroje, kterými lze pomocí tlaku páry včelí vosk desinfiko-vat. Z pohledu boje proti nákaze nějaké další metody nepřinášejí žádné rozhodující výho-dy.

■ Náklady na  ozařování jsou s  ohledem na transport k zařízení vyšší než dosavadní desinfekce.

■ Ačkoliv ať už vosk nebo nářadí nebudou po ozáření gama paprsky radioaktivní, není názor veřejnosti na metodu dobrý. Jakákoliv diskuse na toto téma by pravděpodobně byla odbytu medu na  škodu. Většina včelařů se toho může zajisté s ohledem na nový scénář ospravedlnění kvality medu zříci. Např. při ozařování rámků s vystavěnými plásty by se muselo dát pozor na  to, aby v  nich nebyly zásoby potravy nebo pylu. V tom případě by musel být med z příští sklizně označen jako ozářený, protože potraviny musí být ozna-čeny jako ozářené, pokud jedna jejich část skutečně ozářena byla.

Po  zvážení uvedených okolností má desinfekce vosku, nástavků a dalšího pracovního nářadí pomo-cí ionizujícího záření sotva nějakou šanci se u nás etablovat jako metoda.

Protože je gama záření pravidelně používáno k prodloužení trvanlivosti potravin, byla tato meto-da testována i u medu. Po světě je 40 států, ve kterých je tzv. ionizující záření používáno k ošetření potra-vin. V Německu je na základě směrnice 1999/3/EG dovoleno ozařování sušených kuchyňských bylin, koření a prostředků z kořenové zeleniny. Podle § 8 zákona o potravinách a krmivech je použití u jiných potravin zakázáno. V  současné době není v  žádné členské zemi EU praktikováno ozařování medu. Jedna malajsijská studie uvádí po ozařování pokles obsahu vitaminu E, vody, HMF, zatímco obsah vita-minu C stoupá. Podle studie italských vědců po ozá-ření významně klesá aktivita enzymu diastázy. Barva medu byla nápadně tmavší. Med je považo-ván za přírodní produkt, a proto by očekávání spo-třebitelů bylo zklamáno, kdyby se začalo používat ozařování. Ozařování by se muselo povinně uvádět na obalech, což by určitě odbytu medu neprospělo.

Přeložil: Ing. Ferdinand SCHENK

Radiací proti spórám(Dr. Frithjof Koithan; DBJ, 2015, č. 6, s. 12)

184

Souhrn: Upoutávka na 3D film o životě včel. Zá-běry dvojicí speciálně uzpůsobených kamer umožni-ly vytvořit působivý snímek o životě včel tak, jak jste jej ještě nikdy neviděli.

Günter Peschke je vášnivý filmař a  badatel. Po-mocí vlastnoručně sestrojené 3D kamery se mu po-dařilo natočit fascinující záběry ze života včel. Film s  názvem „Život není med“ ukazuje včely velmi zblízka a reálně díky 3D technice. Film byl natáčen mimo jiné u  včelaře Aloise Laabera v  bavorském Meringu.

Včela pod drobnohledemJako ve fantastickém filmu se obří živočich ztěž-

ka prodírá lesem žlutých stromů. Pomalu postupuje

kupředu a z korun sbírá žlutou hmotu. Kamera se vzdaluje a z praještěra se vyklube včela na květu slu-nečnice, jen nezvykle blízko a v obrovském zvětšení.

V této scéně z 3D filmu „Život není med“ využil Günter Peschke trikové techniky. Nasimuloval efekt ranního chladu, včelu krátce vystavil nízké teplotě

Obří včely mezi pylovými prašníky Život včel tváří v tvář díky nové kamerové technice

(Werner Bader; ADIZ•die Biene•Imkerfreund, 2015, č. 6, str. 24 - 25)

Informace k filmu Život není med:Trailer k filmu ve 3D i jako normální snímek si může-te stáhnout na  www.3d-film-peschke.de/downloads/TrailerHonigschlecken.zipTřináct minut dlouhý film a  zajímavé detaily jeho vzniku si nejlépe prohlédnete na  promítacím plátně pomocí speciálních 3D brýlí. Kontakt: mail@3d-film-peschke.de

Včele tváří v tvář.

Nejjednodušší pomůcky a nejsložitější technika umožní detailní záběry včel.

185

a pak ji ve studiu umístil na slunečnici. Speciální ul-tramakro kamera pro 3D snímání umožňuje velmi ostré záběry a  změny ohniskové vzdálenosti (zoo-mování). Mezitím se včela na květu slunečnice tro-chu zahřála, pomalu se čistí a stahuje pyl z nožiček. Aby filmař zachytil takovou scénu, musí být trpěli-vý, mít zkušenosti se včelami a  samozřejmě dobré technické vybavení.

Snímky jako ve skutečném životě3D filmy do  jisté míry nahrazují prostorové vi-

dění. Dva snímky, jeden z pohledu levého a druhý

z  pohledu pravého oka, jsou v  počítači „sečteny“ a  převedeny do  promítacího formátu. Při přehrá-vání potřebujete speciální 3D brýle, díky nimž levé oko vidí pouze záběry levé kamery a pravé oko zá-běry pravé kamery. Tak vnímáme obraz prostorově jako ve skutečnosti.

Další trik stereoskopie: pokud se vzdálenost mezi kamerami, tj. mezi očima zvětší, vidíme vše z pohle-du obra a svět se zdá nekonečně malý. Naopak, když se vzdálenost zmenší, pak vidíme předměty ve filmu giganticky velké. Při snímání filmu činila vzdálenost kamer jen asi 3 až 5 mm. Vznikly úžasné záběry strážkyní na česně zuřivě střežící vstup do úlu, lé-tavek vracejících do úlu nebo včel ochlazujících úl superrychlým kmitáním křídel. Mimořádně vzácné snímky mšic se filmaři podařily na  listech fuchsie, kde mšice právě vylučuje medovici, záběry, které di-váci dosud nikdy neviděli.

Medové plásty ovládané joystickemGünter Peschke z  bavorského Meringu je prů-

kopníkem 3D filmování. Za své objevy byl několi-krát vyznamenán, naposledy na odborném veletrhu filmařské techniky cenou Cinec Award 2014 za ul-tramakro 3D systém, díky němuž lze filmovat i ne-patrné objekty a  miniaturní hmyz a  na  filmovém plátně je pak promítat ve velkém rozlišení v 3D.

Kvůli některým záběrům do  filmu Günter Pe-schke namontoval plásty plné včel na stojan, který ovládal pomocí joysticku a  malého elektromotoru ve  všech třech rovinách, takže můžeme sledovat včely bez trhavých pohybů. Dostatek světla obstará-vají speciální LED spoty.

Hodně techniky, hodně světla a kvalitní kamery – natáčení včel je náročné.

Režisér a 3D filmař měl štěstí na trpělivého vče-laře: Günter Peschke a Alois Laaber.

186

Zkouška trpělivosti včelařeAlois Laaber ze spolku včelařů v Meringu zapůjčil

jedno své včelstvo pro filmování a sám přitom musel projevit dostatek trpělivosti, neboť natáčení nemá vůbec nic společného s včelařením. Trvalo čtyři ho-diny, než byly snímky hotové.

Ale trpělivost se vyplatila. Film ukazuje včely na  česně ve  čtyřnásobném zpomalení. Günter Pe-schke při zpracování nahrávky nechal běžet film dopředu a  zpátky a  tím vytvořil smyčkový efekt. Poutavé jsou snímky včel při sběru nektaru a  jeho předávání ostatním včelám v úlu. Na milimetr přes-ně se kamera otáčí kolem včely, která vysouvá svůj jazyk a pomalu nasává nektar. Mnohé z těchto zábě-rů natočil vyšší obrazovou frekvencí, která umožňu-je dvou až čtyřnásobné zpomalení. Použitím vyso-

korychlostní kamery při natáčení včely v letu docílil až čtyřicetinásobného zpomalení.

Obklopeni včelami„Takhle jsme své včely ještě nikdy neviděli,“ říkají

hlavně starší a zkušení včelaři po shlédnutí Peschko-va filmu. Chvílemi jim připadá, jako by se sami ocit-li v úlu. Ze všech stran přilétají včely, zezadu i zepře-du, divák je včelami úplně obklopen. Sen každého včelaře, i když „Život není jen med“, jak tvrdí název filmu. Ani včelaření není jen med, jenom někdy...

Přeložila: Ing. Jana CRKVOVÁ

187

Metody rozšiřování včelstev(Lawrence John Connor; American Bee Journal, 2014, č. 2, s. 155–156)

Souhrn: Rady pro tvorbu oddělků v  jarním ob-dobí.

Výběr včelstev vhodných pro rozšiřování

Při první prohlídce koncem zimy nebo na začát-ku jara vyberte ta včelstva, která rychle rostou a pro-sperují. Na Floridě, v jižním Texasu a na jihozápadě to může být v lednu, zatímco v severněji položených státech a Kanadě třeba až v březnu nebo počátkem dubna. Přestože krmíte všechna svoje včelstva, aby přežila, vyberte ta, od  nichž požadujete zvýšenou produkci plodu k  následnému vytváření oddělků. Nezapomeňte je podnítit cukerným sirupem, py-lovými bochánky nebo náhražkou pylu. Včelám a  matce tím umožníte vychovat velké množství plodu a  zvýšíte včelí populaci. Výsledek se projeví v únoru, v severnějších oblastech začátkem března.

Rozhodnutí, která včelstva vybrat k  rozšiřování, záleží na  vašem uvážení a  podmínkách, v  kterých včelaříte, v závislosti na očekávané snůšce. Zde jsou tři příklady zvolené strategie:

S každým včelstvem se počítá k vytváření jednoho nebo více oddělků. Tento postup je ideální v přípa-dě, když jsou všechna včelstva v přibližně stejné síle, zimní ztráty jsou minimální a včelstva dobře reagují na podněcování. Jestliže chystáte včelstva na převoz do Kalifornie, kde budou opylovat mandloně, mů-žete odebrat oddělky až poté, co se k vám včelstva zase vrátí. Dosáhnete tím dvou cílů: zaprvé vytvoříte nové společenství v době, kdy je včel v úle nadbytek, a zadruhé tím, že odeberete včely a plod, odradíte tato včelstva od rojení.

Chystáte se vytvořit oddělky jen od určitých včel-stev. Možná jste zvyklí vytvářet oddělky jen od sil-ných včelstev, ale včelaři, jako je Mike Palmer z Ver-montu, běžně vytvářejí oddělky jen od slabých včel-stev. Vybírají si „céčková“ včelstva, která vyžadují spoustu práce a produkce medu je i tak podprůměr-ná. Silná včelstva používají pro výrobu jetelového medu a  snahy o  rojení maří včasným přidáváním nástavků a dalšími metodami. Strategie zní: nejkva-litnější včelstva mají za úkol sbírat nektar a opylovat rostliny, ta slabá slouží k vytváření oddělků.

Všechna včelstva jsou rozdělena na oddělky. Nej-náročnější způsob vytváření oddělků, který používá většina komerčních včelařů. V určitém bodě sezony jsou všechna včelstva přeměněna na oddělky. Kaž-

dé společenství dostane minimálně tři plásty plodu, rámky s potravou a prázdnou plástev. Tohle je ideál-ní čas k odstranění starých plástů a vložení nových mezistěn nebo jejich částí. Někteří včelaři si zřizují na  kraji včelnice nebo pole přímo „montážní lin-ku“, kde kompletují nové úly, upravují počet rámků a  přidávají matky. Existuje obdivuhodné množství metod, jejichž prostřednictvím komerční včelaři zvládají tuhle obrovskou manipulaci se včelami. Vý-hoda je jasná – výsledkem jsou včelstva s mladými matkami, někdy i plod nakladený v nových plástech, a úplně se tím vyhnete problémům s rojením. Navíc se tím omezuje šíření varroázy.

NačasováníNačasování hraje ve  včelaření klíčovou roli. Po-

kud jste včelstva nakrmili, ale začali jste podněcovat příliš brzy, pozdržíte vývoj starého i nového spole-čenství. Jestliže je včelstvo slabé, včely spotřebují kr-mivo na energii, aby se udržely v teple. Pamatujte si, že několik slabších včelstev má při rozšiřování větší spotřebu než jedno včelstvo silné. Než začnete s roz-šiřováním včelstev, počkejte, až v noci přestane mrz-nout. Sledujte noční teplotu a vyčkejte, až se ustálí

ŽIVOT VČEL

Silné včelstvo, které úspěšně přezi-movalo, vhodné pro tvorbu odděl-ků.

188

na  přijatelné úrovni a  nadejde období, kdy mají včely dost potravy. V severně položených státech to bývá koncem dubna, začátkem května, ale protože každý rok je jiný, vyplatí se počasí sledovat.

Když podnítíte matky ke kladení příliš brzy, pro-jeví se to v  plodišti tmavými skvrnami tam, kde došlo k  podchlazení a  uhynutí. Dochází k  tomu na okrajích plástů, kdy se slabší včelstvo za stude-ných nocí slézá doprostřed, a  postranní části zů-stanou opuštěné. Přestože zavíčkovaný plod krát-ké podchlazení přečká bez úhony, viděl jsem celé

rámky uhynulého plodu, které nechal včelař stát na ostrém ledovém větru, než je stačil vložit do úlu. Taková uspěchaná práce není k ničemu a je naopak kontraproduktivní.

Počkat na příznivější počasí se vyplatí. Já spolé-hám na biologický časovací systém založený na klí-čových rostlinách, které přispějí k  sílení včelstev. S rozšiřováním čekám, až rozkvetou javory. Teprve potom se pustím do akce. Samozřejmě existují další důvody, kvůli nimž se vyplatí počkat ještě déle, pro-to navrhuji, abyste vydrželi, až rodičovské kolonie zesílí.

Bráno z  jiného pohledu, podněcujte svoje včel-stva až k bodu, kdy hrozí, že začnou stavět trubči-nu. Potom co nejrychleji vytvořte oddělek. Když se o týden opozdíte, bude spousta vašich včelstev viset na okolních stromech, což NENÍ cílem tohoto člán-ku.

Banka matekVelice často je určujícím faktorem pro vytváření

oddělků očekávaná dodávka nových matek. V  se-verněji položených oblastech se mnozí včelaři snaží uspíšit sezonu tím, že si objednají matky na  začá-tek dubna, přestože netuší, jaké budou tou dobou klimatické podmínky, a  jestli přispějí k  posilování včelstev. Když zjistíte, že vaše nové matky dorazily moc brzy a  není možné dohodnout se s  chovate-lem na  pozdějším dodání, je moudřejší zřídit pro nové přírůstky banku matek, než je předčasně vložit do včelstva. Jako včelí banka poslouží úl bez matky s několika rámky otevřeného i zavíčkovaného plo-du zakrytého mateří mřížkou, umístěný nad silným včelstvem s  vysoce produktivní matkou. Nadby-tečné matky jsou jednotlivě zavřené v klíckách bez dělnic v chovném rámku, kde je včely krmí. Takové

Matky v klíckách v přechodném úlu. Špatné počasí nebo slabé včelstvo tvorbu oddělků někdy pozdrží. Opatrné použití udržovacího včelstva zaručí, že budeme mít matky po ruce vždy, když je budeme potřebo-vat.

Česno úlu na  jaře obsypané dělni-cemi a trubci bývá jedním z ukaza-telů silného včelstva. Přímo vybízí k tvorbě oddělků.

189

včelstvo přikrmujte cukerným sirupem. Pokud zjis-títe v úle vysoký výskyt Nosema apis nebo ceranae, přidejte do sirupu léčivo. Jestliže Nosema v úle není, léčení nemá význam, ale je třeba často odebírat vzorky a nechat je odborně prozkoumat.

Banku matek lze použít kdykoliv, kdy potřebujete matky přechodně někam uskladnit. Je to lepší, než je nechávat v přepravních krabičkách na stole v díl-ně, protože dělnice v úle se o ně postarají lépe než družina, kterou dostaly na cestu. Banky se také pou-žívají k dozrání zavíčkovaného plodu, nebo k chovu

panenských matek a oplodněných matek připrave-ných k prodeji nebo k dalšímu využití.

Tím, že počkáte na příznivé počasí, máte záruku, že rozšiřování včelstev proběhne hladce a bez potí-ží. Těm včelařům, kteří se k tomuto kroku odhod-lávají poprvé, radím, aby vyčkali na stabilní klima, což bývá v  severnějších končinách koncem dubna a začátkem května. Hlídejte, až se v plodišti objeví trubčina, a potom u každého silného včelstva roz-dělte včely i plod.

Přeložila: Jana VLČKOVÁ

Souhrn: Po vylíhnutí první matky po odletu roje zůstávají další zralé matky v  matečnících pro pří-pad, že by mladá vylíhnutá matka odlétla s  paro-jem. Pak teprve se líhnou další.

O fantastické schopnosti spolupráce a komunika-ce včel toho bylo napsáno už mnoho. Díky ní jsou včely schopny řídit složité společenství bez vůdce, voleného většinou anebo bez vládce, který získal moc na  základě dědičného práva. Thomas Seeley z Cornellské univerzity popisuje společný rozhodo-vací proces během rojení, který je jedním z nejdůle-žitějších rozhodnutí v životě včel – určování, kterou dutinu si včely vyberou za svůj budoucí domov. Jed-ná se o  kritické rozhodnutí, protože evropská ple-mena včel jen zřídka opouštějí hnízdo a hledají jiné – dělají to jen tehdy, když je pro ně stávající hnízdo obzvlášť nevhodné. Včely pátračky se vracejí zpátky k  roji, usazenému na  stromě nebo na  jiném místě a podávají zprávy o svých objevech. Jsou verbovány další včely, aby budoucí hnízdo prozkoumaly a ode-braly z  něj vzorky materiálu podle kritérií daných evolucí a  pak doma tancem podaly zprávu o  jeho poloze a  sdělily další informace (vzorky materiálu z  nitra dutiny). Naskýtá se otázka, kde se skupiny včel, obhajující různá místa, dohadují na tom, kte-ré z nich je pro založení nového včelstva nejvhod-nější. Nakonec jsou různá místa vyhodnocena více včelami, roj se shodne na jednom z nich, zvedne se a  odletí do  nového domova. Včely pátračky, které prosazovaly jiné místo, nejsou zabity, ale jen zlehka drženy stranou, anebo do nich jiné včely strkají hla-vou, aby jim zabránily v tanci. Matka přítomná v roji se na rozhodování nepodílí, což vyvrací představu, že ve včelstvu existuje nějaká svrchovaná vládkyně zodpovědná za všechna kritická rozhodnutí.

Tuto skupinovou dynamiku lidé celá staletí ne-chápali. Včelí matku dlouho považovali za  krále a později za panenskou královnu, vládkyni úlu. Jak-mile začal západní vědecký svět běžně akceptovat lidskou sexualitu, došlo i  k  pochopení sexuálního chování matek a  trubců. A  teprve nedávno jsme

začali zkoumat a  detailně chápat úlohu konfliktu a soutěže ve včelstvu. Není to vždycky tak elegantní a nevinné jako v případě výběru nového hnízda.

Matky, které se navzájem zabíjejíNikde v úle není střet zájmů tak evidentní, jako

u  soubojů mezi mladými panenskými matkami. První mladá matka, která se v úle vylíhne, instink-tivně vyhledává ostatní panenské matky s  jediným cílem – ubodat je k smrti. Pokud ji dělnice nezastaví, usmrtí nejen ostatní vylíhlé matky, ale i ty, které se dosud vyvíjejí v zavíčkovaných matečnících.

Mladé matky prolézají pod těly svých sester – dělnic a  prohledávají povrch plástu ve  snaze na-jít vyvíjející se matečníky. Toto chování je jedním z důvodů, proč se neoplozené matky ve včelstvu tak těžko hledají. Nejen proto, že dosud nemají zadeček zvětšený přítomností vajíček, ale i díky jejich chová-ní – po plástu se pohybují rychle a často pod silnou vrstvou dělnic, které jako by je schovávaly.

Vylíhlé matky i  ty dosud nevylíhlé spolu komu-nikují pomocí zvukových vln (slyšitelných i pro člo-věka), které generují specifické vibrace plástu a po-máhají vylíhlé matce vypátrat nevylíhlé sestry. Tady je shrnutí tohoto procesu, který detailně popisuje prof.  Gundren Koeniger a  kol. ve  své knize, která právě vychází:

Vývin matek – dcer v  matečnících končí krátce poté, co stará matka a prvoroj opustí úl. U všech do-sud studovaných druhů včel (do r. 2014), A. cerana, A. mellifera a A. koschevnikovi, začne matka, která se vylíhla jako první, týtat, s vibrující hrudí přitisknu-tou na povrch plástu. Její plně vyvinuté sestry, které jsou dosud uzavřeny v matečnících, odpovídají kvá-káním. Dokud týtání a kvákání pokračuje, zůstávají vyvinuté nevylíhlé matky uzavřeny v  matečnících a dělnice je krmí malou škvírkou ve špičce mateční-ku. Pokud vyletí druhoroj s prvorozenou panenskou matkou, vylíhnou se další matky. Týtání a kvákání začne nanovo, dokud nevylétnou další roje. Rojení ustane, když ve včelstvu není dost dělnic na to, aby vytvořily další roj. V tuto chvíli začne čerstvě vylíhlá

Království konfliktu(Lawrence John Connor; American Bee Journal, 2014, č. 10, str. 1083–1085)

190

matka likvidovat zbývající „přebytečné“ matky. Buď je zahubí ještě v matečnících, anebo dojde na sou-boj, až se vylíhnou. Signál (pravděpodobně fero-mon), který spouští boj mezi matkami, nebyl dosud odhalen. Zdá se, že toto chování matek (vzájemné rozpoznávání a souboj) je podobné u několika dru-hů včel. Pflugfelder a kol. popisuje, že mladé matky A. florea byly napadány matkami A. mellifera a A. cerana.

Když jsem vyučoval na  University of Maryland, jeden z výzkumníků umístil několik rámků s matka-mi těsně před vylíhnutím do inkubátoru v univerzit-ní laboratoři. Nechal je tam přes noc, aby je ráno pře-sunul do oddělků a nechal matky spářit. Ráno jsme však zjistili, že včely často uštědří včelařům krutou lekci ze včelích počtů. Všechny matečníky byly ze strany vykousány a  matky, které byly uvnitř, byly ubodány prvorozenou sestrou. Ta je úspěšně našla, sama vykousala otvory do matečníků a všechny sest-ry ubodala. Do této chvíle jsem se domníval, že mat-ka každý nalezený matečník jen nějak označí a s jeho likvidací pouze začne, a pak nechá dělnice dokončit dílo zkázy. Tato zkušenost mě však poučila, že celý tento masakr je schopna dokonat samotná matka.

Matečníky byly v  inkubátoru bez dělnic. Jedi-ná matka zničila během jedné noci okolo šedesáti matečníků. Porovnáte-li kusadla dělnice, matky a  trubce, zjistíte, že kusadla dělnic jsou uzpůsobe-na ke  zpracovávání vosku a  k  odstraňování odpa-du. Kusadla matek jsou daleko ostřejší a  zužují se do špičky, jsou podobná hrotu šípu, určenému k ni-čení. U trubců nejsou kusadla vůbec patrná. Ohro-muje mě schopnost matky zastat všechny tyto úkoly a přizpůsobit své chování situaci, schopnost propra-covaná dlouhodobou selekcí, aby bylo zajištěno, že VŠECHNY její sestry budou co nejefektivněji zlik-vidovány.

Když se vylíhne druhá panenská matka, je jen jediné východisko. Jen jedna matka může zůstat naživu. Souboj mezi matkami vypadá tak, že jedna uchopí druhou za křídlo a ohýbá zadeček ve snaze dosáhnout svým dlouhým žihadlem k  měkkému místečku u báze křídla. Stačí jediné žihadlo, protože jed okamžitě paralyzuje létací svaly a svaly končetin a poté se rozšíří do celého těla.

Na rozdíl od žihadla dělnic nemá žihadlo matky zpětné háčky. To jí umožňuje bodat opakovaně, po-dobně jako vosa, a pozabíjet všechny sestry. Nepřá-telství mezi mladými matkami jsem poznal na vlast-ní kůži, když jsem při značení manipuloval s mla-dými neoplozenými matkami. Občas mě některá z nich bodla do prstu. Najednou jsem byl označen jako matka a každá další, kterou jsem uchopil, se mě snažila bodnout nebo dokonce kousnout do prstu, v němž byl jed. Takové je riziko povolání, když chce-te označit matky před spářením, abyste měli jasno, jakou linii máte ve kterém oplodňáčku.

Podle mých zkušeností se takhle navzájem bodají pouze sestry, anebo přesněji, stejně staré neoploze-

né matky. Většina zkušených včelařů už pozorova-la, jak v  úle společně žije a  klade matka s  dcerou, dokonce i  na  stejném plástu, a  není mezi nimi je-diná známka nepřátelství. Je-li pravidlem, že v úle je jen jediná matka, tohle je skvělý příklad situace, kdy je tohle pravidlo často porušováno. Je to jeden z nesčetných příkladů přizpůsobivosti včel získané během vývoje, který jim umožnil přežít v často drs-ných a nemilosrdných podmínkách. Zdá se, že je to variace na  běžnou tichou výměnu matek, ke  které dochází v každém včelstvu, když matka málo klade, produkuje méně feromonů, nebo jinak nefunguje podle potřeb včelstva. Z pohledu evoluce musí být z  „pravidla jedné matky“ výjimka, aby stará mat-ka mohla klást vajíčka, a  zároveň mohlo včelstvo reagovat na  sníženou hladinu mateřího feromonu a začít stavět matečníky. Všimněte si, že stará matka nové matečníky nezničí, neopustí úl, ani není zabita dělnicemi nebo mladou matkou. Dá se říct, že boj na  život a  na  smrt probíhá mezi mladými matka-mi, ale stará matka stojí mimo tyto souboje. Zjistit, jak je toto rozdílné chování regulováno a zakotveno ve včelím genomu, by mělo být předmětem zájmu včelařů i vědců.

Závod o ceny: nadprodukce trubcůKdyž dojde na  produkci jedinců, schopných re-

produkce (matek a trubců), jdou včely do extrémů. Tím se liší od mnoha jiných živočichů, u kterých je produkce samčích a samičích jedinců přibližně stej-ná. Například u lidí po celém světě je tento poměr asi 100 žen na 101 mužů.

Ve  zdravém včelstvu se každoročně narodí jen několik matek, ale tisíce trubců. Většina jedinců, schopných reprodukce, se narodí před rojením, kdy se včelstvo dělí na  dvě nebo více částí. Matka vychovávaná během přirozené tiché výměny je také vychovávána společně s velkým množstvím trubců (i  když ne s  takovým množstvím, jako při rojení) a  s několika dalšími matkami, obvykle je jich míň než deset. Pochopit příčinu této nerovnováhy vyža-duje trochu logického uvažování.

Rozhodujícím faktorem tu není velikost matky a trubce – trubec je dokonce o trochu větší než mat-ka a k jeho vývinu je třeba i o něco více energie. Proč tedy včelstvo nevychová několik stovek matek a ně-kolik set trubců a nenechá je náhodně spářit a za-ložit nové kolonie? Tuto strategii používá mnoho jiných živočichů.

Ke změně reprodukční strategie sociálního hmy-zu zjevně došlo vlivem selekčního tlaku. V této změ-ně pravidel pro výchovu reprodukčně aktivních včel a pro způsob páření hrála roli evoluce.

Za prvé, reprodukčně úspěšné jsou ty matky, kte-ré se páří s  více trubci. Tato behaviorální výhoda je dobře popsána a vědci i včelaři ji připisují na se-znam zvláštností v genetické výbavě včel, umožňu-jících bojovat s nekonečnými obtížemi, kterým jsou včely jako druh vystaveny. Včelaři by se měli snažit

191

udržovat zdravou populaci trubců různého původu – trubců, vychovaných v různých včelstvech, aby za-jistili, že se jejich včelstvům bude dařit. Je-li včelstvo závislé na malém počtu trubců s omezenou genetic-kou základnou, značně se snižuje pravděpodobnost, že bude prospívat. Nejde tu o příbuzenskou pleme-nitbu, ale o  interakci mezi genetickým materiálem matky a  různorodých trubců se kterými se páří, a o to, jakými vlastnostmi a specifickým chováním a odolností tyto včely přispějí ke společnému geno-typu včelstva.

K místu páření letí matka v průměru tři kilomet-ry. Než najde vzdálené trubčí shromaždiště, spotře-buje velké množství energie, kterou získává meta-bolizmem medu. Na shromaždišti najde až patnáct tisíc trubců ze stovek cizích včelstev, ne však z jejího vlastního. Výsledkem je, že se matka páří s různo-rodou skupinou trubců s  unikátními vlastnostmi a stejně jedinečné bude i její včelstvo – včely se bu-dou lišit zbarvením, chováním i  schopností přežít. Když se mě tady v Severní Americe některý včelař zeptá, jakou linii včel chovám, neřeknu mu, že je to vlaška, kraňka nebo afrikanizovaná včela. Místo toho říkám, že je to Severoamerická včela, protože vznikla volným pářením v  Severní Americe nebo na  Havaji a  představuje genetický vzorek různých včelstev, jejichž zástupci se vyskytovali na  trubčím shromaždišti. Zatímco vlastnosti matky jsou dané, trubci, se kterými se matka páří (v  průměru je to 14,6 trubce), jsou zdrojem genetické diverzity. Kaž-dá dceřiná kolonie na včelnici bude jiná, a to i tehdy, když v nich budou matky, které jsou dcerami jediné matky. Včelstva nebudou stejná, protože se každá z matek spářila s jiným vzorkem trubců a ti jsou otci dělnic ve včelstvu.

Trubci urazí cestou na trubčí shromaždiště mno-hem kratší vzdálenost, aby efektivněji využili zdroje energie. Za den jsou schopni vyletět až na šest snub-

ních letů, z nichž každý trvá asi 25 minut. Protože trubci musí během letu konzumovat med, selekční tlak zvýhodňuje trubce, kteří urazí kratší vzdálenost – zbude jim více času na hlídkování na trubčím shro-maždišti a na čekání na mladé matky. Letí-li na shro-maždiště pět minut a dalších pět minut zpátky, mají na hledání matek patnáct minut. To zvyšuje pravdě-podobnost, že trubec najde matku a úspěšně se spáří.

Šance trubce na  spáření s  matkou jsou velmi malé, odhaduje se, že asi 1: 10 000. Tady je vidět jas-ná odlišnost od  reprodukčních poměrů u  člověka, kde mají muži daleko větší pravděpodobnost sexu-álního styku. U lidí také dochází k sexuálnímu styku opakovaně. Zatímco včelí matky mají tuto matema-tickou výhodu také, trubci ji nemají. Tato nepatrná pravděpodobnost páření nepochybně vede k tomu, že do něj trubci vloží všechno – předají matce všech-no sperma a protože jsou pro tento úkol dokonale adaptovaní, po spáření zahynou.

Tento nepoměr v šancích na spáření vede k tomu, že většina trubců se nikdy nespáří, ale zahynou vě-kem, sežerou je predátoři, anebo je dělnice na kon-ci rozmnožovacího období vyženou z  úlu. Pokud se trubec spáří, množství spermatu, které skon-čí ve  spermatéce matky je náhodné a  u  každého z úspěšných trubců jiné. Zdá se, že to závisí mini-málně na  dvou faktorech – na  životnosti spermií a  také na  poloze spermatu v  pohlavních cestách matky, protože sperma po páření vytéká z těla mat-ky ven. Zdá se, že jen sperma, umístěné poblíž vý-vodu spermatéky, má šanci, že bude nasáto dovnitř. Uložené sperma navíc není využíváno rovnoměrně, jeho využití záleží na  tom, jak se v  průběhu času sperma ve  spermatéce promíchá. To znamená, že někteří trubci jsou v potomstvu zastoupení víc a jiní jen velmi málo nebo možná vůbec.

Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D.

Včelí larvy – pilnější, než si myslíte(Dr. Wyatt A. Mangum; American Bee Journal, říjen 2014, str. 1107 – 1109)

Souhrn: Larvální stadium je obdobím extrém-ně rychlého růstu, spřádání kokonu a starosti, aby se larvy obrátily správným směrem. Např. matka zvětší svou hmotnost v porovnání s vajíčkem zhru-ba 900×, trubec ještě víc.

Zdravého včelího plodu bychom si měli považo-vat. Vždycky když prohlížím včelstva, nezapomenu se ujistit, že ve včelstvu je spousta bílých, třpytivých dělničích larev různého stáří, které pokaždé přitáh-nou můj pohled.

Zdravé larvy jsou bílé a  ty starší, které vyplňu-jí celé dno buňky, se na  slunci třpytí (obrázek 1). Larvy, které ztrácejí bílou barvu, hlavně nahnědlé, signalizují nejrůznější problémy od zachlazení plo-

du až po choroby, případně může změna barvy sou-viset s napadením roztočem Varroa.

Když nepočítáme produkci feromonů, je včelí lar-va vývojové stadium, uzpůsobené hlavně k příjmu potravy. Ale larvy se v  buňkách pohybují. Larva, stočená do tvaru písmene C, se umí pomalu posu-novat do  kruhu. Pro tento pohyb, kterým se larva dostává k  potravě, kterou do  buňky umístily včely krmičky, larva nepotřebuje končetiny. Na  obrázku č. 1 si všimněte, že larvy jsou v buňkách v různých pozicích. Přibližně během hodiny se jejich poloha změní. Tento pohyb umožňují záhyby na  hřbetě a na bocích těla.

Starší výzkumy ukazují, že záhyby na  těle larvy se smršťují a poté se natahují směrem dopředu, což

192

vede k  posunu larvy vpřed, k  jakémusi plazivému pohybu. Třídenní larva se například umí v  buňce otočit dvakrát během hodiny a  tři čtvrtě. Larvy se v buňkách pohybují vpřed (hlavou napřed), i když byly pozorovány i larvy, které se pohybují pozpátku. Při pohybu pozpátku se larva odráží ústním ústro-jím od stěny buňky (Jay, 1963). Pozoroval jsem starší larvy, těsně před zavíčkováním, jak vylézají z plodo-vých buněk, když byly z plástu odstraněny dělnice a plásty byly udržovány v teple. Příčinou mohl být nedostatek potravy, jak naznačují starší výzkumy. Každopádně jsou larvy, nehybně usazené v buňkách pouhou iluzí, kouzlem, které je dílem včel krmiček. Viděl jsem podobné chování i u starších larev sršní, když jsem plást s plodem odnesl od sršní – krmiček. Starší larvy se po chvíli vykroutily ven z buněk.

Co se týká krmení, larvy jsou automaty na příjem potravy, uzpůsobené k tomu, aby rychle rostly. Hmyz

má na povrchu těla vnější kostru, takzvaný exoskelet. Larva roste tak rychle, že ani ten nejtenčí exoskelet není schopen pojmout rychle rostoucí tělo. Larva ze starého exoskeletu rychle vyroste a  musí ho odlo-žit, neboli svléknout. Během vývinu se včela svléká šestkrát, z toho pětkrát během rychlého růstu v lar-válním stadiu. K prvním čtyřem svlékáním u matek a dělnic dochází přibližně jednou za den – odložení starého exoskeletu jim umožňuje rychlý růst.

Co se týká trávení, vnitřek těla larvy tvoří převáž-ně žaludek a střevo, které v období, kdy larva přijímá potravu, končí slepě. Takže v době, kdy ji krmí včely krmičky, larva nekálí. Včely krmičky navíc potravu natráví, než ji larvám předají. Když u  larev skončí období příjmu potravy, krmičky dělničím a  prav-děpodobně i trubčím larvám přidají do otevřených buněk malou zásobu potravy a buňku zavíčkují (ob-rázek 2).

Obr. 1: Zdravé starší larvy. Všimněte si, že se nacházejí v různých po-lohách.

Obr. 2: Plodová buňka během víčkování. Částečně zavíčkovaná buňka je ve středu obrázku.

193

U larev matek je situace úplně jiná. Včely krmič-ky do  jejich buněk přidávají obrovská množství mateří kašičky. Celé dno matečníku je pokryto sil-nou vrstvou této bílé hmoty, kterou za optimálních podmínek larva nikdy nemůže úplně zkonzumovat. Nějaká vždycky zůstane. Později, během kuklení,

a poté, co matka vyběhne z buňky, se z původně bílé mateří kašičky stane pevná, hustá, hnědá gumovitá hmota. Když se mladá matka vylíhne, tato gumovitá hmota mi prozradí, že včely krmičky matku ve vý-vinu správně krmily. Vyříznu prázdný matečník

a hledám zbytky mateří kašičky na dně buňky. Když nechám nový oddělek vychovat vlastní matku, stává se, že nouzové matečníky neobsahují dost této staré mateří kašičky, anebo jí obsahují jen malé množství, ke  kterému se pravděpodobně larva vůbec nedo-stala. Proto předpokládám, že nové matky asi byly špatně živeny, což ovlivní jejich další vývin a medný výnos celého včelstva.

Váhové přírůstky během vývoje od vajíčka po zra-lou larvu jsou neuvěřitelné. Winston (1987) popisuje, že dělničí larva během vývinu znásobí svoji váhu asi 700×. To znamená, že zralá dělničí larva váží 700× víc než vajíčko. U matek je tento nárůst asi 900ná-sobný. Nejvíce je to u trubců – asi 2300násobek.

Jakmile včely krmičky zavíčkují buňku, přísun potravy zvenčí je ukončen. Dělničí a  trubčí larvy zkonzumují zbytek potravy, který v  buňce zůstal, a začnou spřádat kokon. V té době se také vykálejí. Tmavě hnědý obsah střeva zůstane přilepený na dně buňky. O něco světlejší hmota z exkrečních tubulů se slepí s vlákny, která tvoří kokon. Kokony dělnic a trubců mají tenkou stěnu a úplně larvu obklopují, podobně jako je tomu u zavíječů.

To svádí k  domněnce, že je to stejné i  u  matek, ale není tomu tak. U matek kokon neobklopuje ce-lou larvu. Kokon zakrývá konec buňky, na kterém je víčko a pokračuje po  stěnách matečníku. Nikdy však nezasahuje až ke  dnu buňky a  neodřízne tak larvu od  zásob mateří kašičky, které tam zůstaly. Na rozdíl od dělnic a trubců mají matky ohromné zásoby potravy. Když si larva spřádá kokon, záro-veň konzumuje tyto zásoby. Proto je zásoba mateří kašičky v  matečníku tak důležitá. Larvy matek se po zavíčkování krmí ještě asi den – nejsou inaktivní, spíš naopak.

Spřádání kokonu z  vláknitých výměšků snova-cích žláz trvá larvě matky asi třicet hodin. Při spřá-dání kokonu larva dělá něco, co připomíná kotrmel-

Obr. 3: Larva matky, která dokončuje kokon. Hlava směřuje dolů k víčku matečníku. Teď se může v buň-ce už jen vzpřímit a proměnit v předkuklu, nehybné vývojové stadium, než se stane kuklou. Všimněte si velkého množství mateří kašičky na dně matečníku.

Obr. 4: Porovnání víček matečníků. Vlevo je čerstvě zavíčkovaný matečník, ve kterém se larva ještě otáčí. Vpravo je starší matečník s odhaleným kokonem, ve kterém je matka ve stadiu kukly. Včely odstraňují ze špičky matečníku většinu vosku.

194

ce. Udělá asi 40–80 otoček, z nichž každá trvá 22 až 43 minuty. Když se její hlava dotkne zásob potravy na dně buňky, larva se přestane otáčet a 1 – 10 minut se krmí. Larva matky tvoří kokon na stěnách buňky, ale nikdy ne na dně, přes zásoby mateří kašičky (ob-rázek 3). Na opačném konci buňky je obvykle mezi kokonem a voskovým víčkem, vystavěným včelami, malá mezera (Jay, 1964).

Podle mých zkušeností jsou matečníky v období, kdy larva spřádá kokon, obzvlášť choulostivé. Larva se může nacházet uprostřed otočky a ze snovacích bradavek jí vycházejí hedvábná vlákna. Je náchylná na poranění a prochladnutí. Když přesunuji přiro-zeně vystavěné matečníky při tvorbě oddělků nebo dělení včelstev, těmto matečníkům se vyhýbám, přestože jsou zavíčkované a z technického hlediska použitelné (pravidlem je používat zavíčkované ma-tečníky, protože včely krmičky už ukončily zásobo-vání larev mateří kašičkou). Ale čerstvě zavíčkované matečníky jsou příliš křehké na to, aby přežily pře-sun, zvlášť když se převážejí autem na jinou včelnici. Když je chci rozeznat, podívám se na jejich špičku. Když má matečník ještě silnou voskovou špičku, larva se uvnitř pravděpodobně ještě otáčí. Později, když se larva zakuklí a  stane se odolnější, začnou včely odstraňovat voskové víčko. Pod ním obnaží tmavý, vláknitý materiál, což je kokon, který si mat-ka spředla ve  stadiu larvy. Když vidím na  vrcholu matečníku kokon, vím, že je bezpečné matečník přemístit, za předpokladu, že s ním budu manipulo-vat opatrně (obrázek 4). Včelaři někdy říkají místeč-ku na obnažené špičce matečníku „lysina“.

Když dělničí, mateří a trubčí larvy dokončí spřá-dání kokonu a ukončí příjem potravy, jsou zcela do-rostlé, vzpřímí se v buňce a znehybní. Musí se v buň-ce otočit tak, aby měly hlavu směrem k víčku – to je kritický manévr, protože až z  nich budou dospělé včely, nebudou se už schopné otočit tak, jako mla-dé, ohebné larvy. Většinou se obrátí správně. Rozřízl jsem dva matečníky a  našel mrtvé matky, otočené nesprávným směrem. Když dozrály a začaly se po-hybovat, snažily se prokousat ven z buňky a kousaly do hustých, gumovitých zbytků mateří kašičky, do-kud neuhynuly hladem. Když odvíčkujete plodové buňky, můžete při troše „štěstí“ najít i dělnice, oto-čené špatným směrem, jak je vidět na obrázku č. 5.

Nedá se tedy říct, že larvy jen leží v  buňkách, krmí se a užívají si pohodlného života. Je to období extrémně rychlého růstu, spřádání kokonu a staros-ti, aby se obrátily správným směrem k dalšímu sta-diu jejich života – směrem k dospělosti.

Přeložila: MVDr. Ivana PAPEŽÍKOVÁ, Ph.D.

Obr. 5: Špatný směr. Zhruba ve středu obrázku je kukla, orientova-ná obráceně. Když larva dokončila spřádání kokonu, vzpřímila se ve špatném směru. Předpokládá se, že se larvy orientují podle roz-dílné textury víčka a buňky. Nejsem o tom zcela přesvědčen, protože při kuklení zakryjí rozdílnou texturu kokonem.

195

196

OBSAH

ANATOMIE VČELYI. Stell Základní potravina pyl ......................................................................................1R. A. Iljasov,A. V. Poskrjakov,A. V. Petuchov, A. G. Nikolenko Genetické zvláštnosti ostrůvků populace včely medonosné tmavé na Urale ....................................................................3W. von der Ohe Malý rozdíl ..........................................................................................................5

APITERAPIES. M. Svistun Úly pro biorezonanční apiterapii .....................................................................8N. N. Simakovič Podivuhodný léčebný vzduch z úlu .................................................................9

CHOVL. Dewar, J. Gerdts Program chovu matek – výsledky testování genu pro rychlé hygienické chování ........................................................................12D. Canon Shromaždiště trubců ........................................................................................13K. Bienefeld Omezuje chov genetickou rozmanitost? .......................................................14

NEMOCI, ŠKŮDCIKolektiv autorůz Univerzity Bern Parazit s otazníkem ..........................................................................................16S. Erler Mohou včely léčit se samy? .............................................................................17K. Pohorecka Vlivy působící na nákazovou situaci včelnic v Polsku ................................18D. Snoeyink Jak se vypořádat se zimními úhyny ...............................................................20W. Ritter Úspěchy i nezdary ............................................................................................24B. Ziegelmann Zmatený roztoč .................................................................................................25A. Arszulowicz Pravda o tymolu ...............................................................................................28

OBECNĚJŠÍ INFORMACEN. a P. Kessler Odbyt je královská disciplína .........................................................................30M. Oertel Prodej medu po internetu ...............................................................................31M. E. A. Mc Neal Včely schopné přežít ........................................................................................33B. Reihl, R. Wyss BeeTraffic – nová aplikace pro přesun včelstev ............................................40M. Czajkowski Facebook – dobrá propagace, ale ne zadarmo .............................................42P. Pajda Včela v globální síti ..........................................................................................43M. Czajkowski V jednotě je síla ................................................................................................46

197

ODJINUD

W. Blomstedt Včelařské vzdělávací středisko ve Slovinsku – příklad hodný následování? ..........................................................................................48B. W. OAM, L. Osborne Včelaření v království Tonga na ostrově Vava’u ...........................................52C. Hicks Arizonský včelař Dennis Arp hledá správný způsob včelaření .................57M. a B. Weaver Včelařství a krajinářství: dva minnesotští včelaři diverzifikovali svá včelařská hospodářství ....................................................64

PŘÍRODA – OCHRANAR. Jakob-Lüthy Optimální podmínky chovu divokých včel ..................................................72E. Sprecher Divoké včely se představují .............................................................................76R. Jakob-Lüthy Zkušenosti s hotely pro divoké včely .............................................................81K. Wallner Asijská octomilka .............................................................................................82D. Goulson Mírové soužití? .................................................................................................85

ROSTLINYCh. Otten Snůškové rostliny a počasí ..............................................................................87

TECHNIKA, RADYW. Blomstedt Jak porozumět včelímu bzukotu za pomoci technologie Arnia ................89J. Ellis Výroba dřevěných nástavků ............................................................................93A. Spürgin Veletrh včelařských pomůcek v Donaueschingen ......................................100G. Brockmann Horká bedna ...................................................................................................102J. Jaroň Vyhřívané napajedlo ......................................................................................104

ÚL – PROSTŘEDÍGierin Foppa Nový úl pro včelaře s bolavými zády ...........................................................106K. Nowottnick Jaká dna jsou potřebná? .................................................................................108J. Ellis Výběr úlu a úlové sestavy ..............................................................................110G. Mannapov, L. A. Reďkova, N. A. Simoganov Vliv geometrie mezistěny na biologické parametry včel...........................117A. I. Kasjanov, V. I. Lebeděv Plásty – základ hnízda včelstva .....................................................................119J. Tautz Zpátky k přírodě? ...........................................................................................122Walter Marxer Úspěšné včelaření s MARWA15 ...................................................................124

VARROATOLERANCEE. Frost Mít hygienické včely znamená mít silné včely ............................................129R. Büchler Naděje v boji proti varroáze ..........................................................................132P. Jungels Zdraví plodu a selektivně praktikovaný chov hygienických včel .............135L. I. de Guzman,T. E. Rinderer Identifikace a porovnání druhů roztočů Varroa, kteří napadají včelu medonosnou .......................142

198

N. M. Johan, C. I. Fries, S. C. Ryrie Modelace populace Varroa jacobsoni podle Oudemanse ........................148

VČELÍ PRODUKTYKania Je možné stanovit zeměpisný původ medu? ...............................................156Kania Je možné stanovit zeměpisný původ medu? ...............................................157R. T. Kločko, S. N. Luganskij, A. V. Blinov PROLIN – kritérium pravosti medu! ..........................................................158W. A. Mangum Krystaly v medu, jak jsou viděny polariskopem: na obrázcích a videích ...................................................................................159R. Frank Med je plnohodnotný ....................................................................................164

ZAJÍMAVOSTIK. Nowottnick Jak se z květů odebírá nektar ........................................................................166P. Heinemann Živé mrtvoly ....................................................................................................166J. Smith, E. Turpin Jaké to je být včelou? ......................................................................................168W. A. Mangum Dýmáky vyráběné doma – pohled do historie včelaření a několik překvapení .....................................................................173Robert Weast Bizarní hnízdiště včely medonosné .............................................................177F. Koithan Radiací proti spórám .....................................................................................183W. Bader; Obří včely mezi pylovými prašníky ............................................................184

ŽIVOT VČELL. J. Connor Metody rozšiřování včelstev..........................................................................187L. J. Connor Království konfliktu .......................................................................................189W. A. Mangum Včelí larvy – pilnější, než si myslíte .............................................................191

199

200

Odborné včelařské překladyPouze pro vnitřní potřebu Českého svazu včelařů a jeho členů

Vydává Český svaz včelařů, z. s., Praha 1, Křemencova 8Odpovědný pracovník: Ing. Aleš Vojtěch, CSc.

Evidenční číslo: ISSN 0322-8851Tisk: CZECH PRINT CENTER a. s., 720 00 Ostrava-Hrabová, Na Rovince 876