univerzita palackého v olomouci debitoris ..7 2.2. mora creditoris .8 2.2.1. vznik prodlení na...
Post on 18-Mar-2018
216 Views
Preview:
TRANSCRIPT
1
Univerzita Palackého v Olomouci
Právnická Fakulta
Veronika Zmijová
Prodlení dlužníka a jeho následky v občanském právu
Diplomová práce
Olomouc 2012
2
Já, níže podepsaná, Veronika Zmijová, autorka diplomové práce na téma Prodlení
dlužníka a jeho následky v občanském právu, která je literárním dílem ve smyslu zákona č.
121/2000 Sb., dávám tímto jako subjekt údajů svůj souhlas ve smyslu § 4 písm. e) zákona
č.101/2000 Sb. správci:
Univerzita Palackého v Olomouci, Křížkovského 8, 771 47 Olomouc, Česká republika
ke zpracování osobních údajů v rozsahu: jméno a příjmení v informačním systému, a to včetně
zařazení do katalogů, a dále ke zpřístupnění jména a příjmení v katalozích a informačních
systémech UP, a to včetně neadresného zpřístupnění pomocí metod dálkového přístupu. Údaje
mohou být takto zpřístupněny uživatelům služeb Univerzity Palackého. Realizace zpřístupnění
zajišťuje ke dni tohoto prohlášení vnitřní složka UP, která se nazývá Knihovna UP.
Souhlas se poskytuje na dobu ochrany autorského díla dle zákona č. 121/2000 Sb.
Prohlašuji, že moje osobní údaje uvedené v této práci jsou pravdivé.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Prodlení dlužníka a jeho následky
v občanském právu vypracovala samostatně a použila jen zdroje uvedené v seznamu literatury.
V Olomouci dne 30.3.2012 ……..………………………………
Veronika Zmijová
3
Tímto bych chtěla poděkovat Mgr. Pavlu Petrovi, LL. M za odborné vedení a cenné rady, které mi
při zpracovávání práce poskytl.
4
Obsah:
1. Úvod……………………………………………………………………………………6
2. Obecně k prodlení…………………………………………………………………….7
2.1. Mora debitoris……………………………………………………………………..7
2.2. Mora creditoris…………………………………………………………………….8
2.2.1. Vznik prodlení na straně věřitele…………………………………………….8
2.2.2. Právní následky spojené s prodlením věřitele………………………………...9
3. Vznik prodlení……………………………………………………………….……….10
3.1. Řádné plnění………………………………………………………………………10
3.1.1. Subjekty závazkového vztahu………………………………………………10
3.1.2. Splniště…………………….………………………………………………11
3.1.3. Předmět plnění……………………………………………………………..13
3.2. Včasné plnění……………………………………………………………………...14
3.2.1. Splatnost závazku…………………………………………………………..15
3.2.2. Splnitelnost………………………………………………………………....15
3.2.3. Splatnost ponechaná na vůli dlužníka………………………………………15
3.2.4. Splatnost vyvolaná výzvou věřitele ke splnění dluhu………………………..17
3.3. Úprava v obchodním zákoníku……………………………………………………17
3.3.1 Subjekty plnění……………………………………………………………18
3.3.2 Místo plnění……………………………………………………………….18
3.3.3 Předmět plnění……………………………………………………………19
3.3.4 Doba plnění……………………………………………………………….19
4. Právní následky spojené s prodlením dlužníka……………………………………..21
4.1. Právo věřitele odstoupit od smlouvy………………………………………………21
4.1.1. Obecné předpoklady pro uplatnění práva na odstoupení od smlouvy………21
4.1.2. Dodatečná přiměřená lhůta?....................................................................................21
4.1.3. Odstoupení pro částečné prodlení………………………………………….23
4.1.4. Právní účinky odstoupení od smlouvy……………………………………...23
4.1.5. Ochrana dobré víry třetích osob.............................................................................24
4.1.6. Úprava v obchodním zákoníku…………………………………………….26
4.2. Úrok z prodlení …………………………………………………………………...28
4.2.1. Pojem a funkce……………………………………………………………..28
4.2.2. Povaha ustanovení?………………………………………………………...29
4.2.3. Prováděcí předpis, jeho vývoj a výpočet úroků z prodlení………………….32
5
4.2.4. Právní úprava v obchodním zákoníku……………………………………...34
4.3. Poplatek z prodlení………………………………………………………………..35
4.4. Odpovědnost za ztrátu, poškození či zničení věci…………………………………37
4.5. Fixní smlouvy……………………………………………………………………...38
4.6. Specifické následky prodlení u jednotlivých typů smluv…………………………...39
4.6.1. Prodlení u smlouvy o dílo…………………………………………………..39
4.6.2. Prodlení u nájmu bytu a při podnikatelském nájmu věcí……………………40
4.6.3. Prodlení u smlouvy o úschově……………………………………………...41
5. Úprava v novém občanském zákoníku……………………………………………...42
5.1. Prodlení obecně…………………………………………………………………...42
5.2. Odstoupení od smlouvy pro prodlení……………………………………………...42
5.3. Úroky z prodlení…………………………………………………………………..43
5.4. Ještě obecně k některým ustanovením o splnění…………………………………...43
6. Závěr………………………………………………………………………………….45
7. Klíčová slova / Key words…………………………………………………………...48
8. Shrnutí / Abstrakt……………………………………………………………………49
9. Seznam použitých zkratek…………………………………………………………...51
10. Použitá literatura a zdroje……………………………………………………………52
10.1. Monografie a sborníky…………………………………………………………52
10.2. Odborné články………………………………………………………………...52
10.3. Právní předpisy………………………………………………………………....54
10.4. Předpisy ES…………………………………………………………………….54
10.5. Soudní rozhodnutí……………………………………………………………...54
10.6. Webové stránky………………………………………………………………...55
11. Přílohy…………………………………………………………………………….…..57
6
1. Úvod
V současné době není v právní praxi bohužel výjimkou situace, kdy v závazkových právních
vztazích nejsou povinnosti z nich vyplývající plněny řádně a včas. V takových případech nastává
změna obsahu závazku v širším smyslu a vzniká prodlení. Jak napovídá název práce, pozornost
bude soustředěna na prodlení dlužnické. Mým cílem je poskytnout ucelený právní pohled na
danou problematiku v rámci občanského práva, zaměřit se na některá slabá místa právní úpravy
v dosud platném a účinném občanském zákoníku a pokusit se o řešení některých právních
problémů s ní souvisejících. Celou prací se bude občanskoprávní úprava postupně prolínat
s komparací k obchodněprávní úpravě, která je konkrétně v části o prodlení a obecně o
odstoupení od smlouvy základem, ze kterého vychází nový občanský zákoník.
Práce se dá obsahově rozdělit do tří pomyslných bloků. První část (kapitola 2 a 3) bude
pojednávat obecně o prodlení dlužníka v občanském právu, předpokladům jeho vzniku a velmi
stručným způsobem charakterizuji i prodlení na straně věřitele. Otázka vzniku prodlení je chtě
nechtě spjata s některými obecnými ustanoveními o splnění závazku, a proto zde zahrnu i
problematiku času, místa, subjektu a předmětu plnění, které tvoří mantinely právě pro řádné a
včasné splnění. V druhé části (kapitola 4) se budu věnovat podrobnějším způsobem jednotlivým
právním následkům, vznikajících v důsledku prodlení dlužníka. Pozornost především zaměřím na
právo na odstoupení od smlouvy, které působí zánik závazku s účinky ex tunc. Ruší-li se totiž
smlouva od počátku, často může docházet k situacím, kdy jsou dotčena práva třetích osob nabytá
v dobré víře. Tento problém není v současném občanském zákoníku v souvislosti s odstoupením
od smlouvy vůbec předvídán, natož řešen. U úroků z prodlení se kromě obecné charakteristiky
institutu a způsobu výpočtu pokusím analyzovat problematiku kolem povahy normy určující výši
úroků obsažené v ustanovení § 517 odst. 2 OZ a dospět při tom k vlastnímu názoru na její
případnou kogentnost či dispozitivnost. Kromě ostatních právních následků prodlení také
charakterizuji tzv. fixní smlouvy, které jsou odlišné tím, že v důsledku prodlení ex lege zanikají.
Závěr čtvrté kapitoly bude tvořen krátkým exkurzem do specifických následků prodlení dlužníka
u některých jednotlivých smluvních typů.
Smyslem poslední části (5. kapitoly) nebude kompletní a detailní rozbor celého prodlení
dlužníka, jak jej upravuje nedávno přijatý nový občanský zákoník. Mým cílem je pouze pokusit se
přiblížit, jak je v tomto zákoně (NOZ) obecně nastavena úprava prodlení dlužníka a právní
následky s ním spojené. Především chci poukázat na to, jak si zákonodárce poradil v některých
konkrétních sporných případech a otázkách vyplývajících z úpravy současně účinného OZ a
diskutovaných v předccházejících kapitolách.
7
2. Obecně k prodlení
„Prodlení (mora) je bezprávné omeškání s plněním závazku, čímž je dána jeho deliktní povaha. Prodlení
způsobuje jednak modifikaci obsahu již existujícího závazku, a zároveň vyvolává jednotlivé odpovědnostní
následky.“ 1 Prodlení představuje jeden z případů zákonné odpovědnosti. Pokud některá ze stran
závazkového vztahu poruší svou původní povinnost, tato povinnost nadále trvá v nezměněné
podobě, ovšem přistoupí k ní zákonem dané sankční následky (povinnosti), jež dosud obsahem
závazkového vztahu nebyly.2 Prodlení je deliktem objektivním, a proto za něj strana, která je
v prodlení odpovídá bez ohledu na své zavinění.3 Naše současná právní úprava rozlišuje prodlení
na straně dlužníka (mora debitoris) a prodlení na straně věřitele (mora creditoris), přičemž
jednotlivé instituty jsou upraveny odděleně - dlužnické prodlení občanský zákoník upravuje v
§ 517 až § 521 a věřitelské prodlení v ustanoveních § 522 a § 523.4
2.1. Mora debitoris
Základním předpokladem pro zánik závazku splněním dle § 559 odst. 2 OZ je povinnost
splnit dluh řádně a včas. Porušení povinnosti vyplývající z tohoto ustanovení je objektivním
deliktním jednáním, které způsobuje, že se dlužník ocitá v prodlení. Objektivní delikt znamená,
že vzniká bez ohledu na zavinění dlužníka, i když toto zavinění může být v některých případech
relevantní5.
Jedním ze zásadních následků dlužníkova prodlení je podle ustanovení § 517 odst. 1 OZ
právo věřitele odstoupit od smlouvy za předpokladu, že dlužník svou povinnost nesplní ani v
dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté. Pokud je předmětem závazku peněžité
plnění, přistupuje k povinnosti dlužníka poskytnout toto peněžité plnění i povinnost zaplatit
věřiteli úrok, popř. poplatek z prodlení.6
Dalším následkem dlužníkova prodlení je odpovědnost za případnou škodu na věci (tedy
její ztrátu, poškození nebo zničení), jež je předmětem plnění. Není vyloučena ani odpovědnost
dlužníka za jinou škodu, která byla věřiteli v důsledku prodlení způsobena. Věřiteli samozřejmě
nic nebrání v právu domáhat se nadále splnění původní povinnosti, dále může za určitých
1 ELIÁŠ, K. Prodlení dlužníka a prodlení věřitele. Právní rádce, 2003, č. 12, s. 4. 2 HANDLAR, J. In FIALA, J., KINDL, M. a kol. Občanský zákoník: Komentář. 2 díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s. s. 934 (§ 517). 3 ELIÁŠ, K. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický komentář. 2. Svazek §488 - 880. Praha: Linde Praha, a.s. s. 1478 (§ 517). 4 ELIÁŠ, K. Prodlení dlužníka a …, s. 4. 5Ačkoliv se jedná o delikt objektivní, na zavinění se může brát zřetel při posuzování případné odpovědnosti za škodu prodlévající strany závazkového vztahu ve smyslu § 519 OZ (blíže srov. ELIÁŠ, K. Prodlení dlužníka …s. 4.) 6 HANDLAR, J. In FIALA, J., KINDL, M. a kol. Občanský zákoník: … s. 935 - 937.
8
okolností požadovat plnění i od osoby odlišné od dlužníka7 . Dalšími případnými následky jsou:
možnost věřitele uspokojit se z jiné jistoty – např. zástavy apod., za zmínku také stojí u
synallagmatických závazků ztráta excemptionis non adimpleti contractus8, pokud by vzhledem
k úpravě v § 560 OZ náležela. Není totiž myslitelné, aby dlužník, který je v prodlení, uplatňoval
námitku, že mu věřitel není ochoten poskytnout případné protiplnění. Naproti tomu věřiteli za
dané situace tato námitka náleží a může ji úspěšně uplatňovat.9 Většině z uvedených právních
následků, které provázejí prodlení dlužníka v rámci občanskoprávní úpravy, se budu podrobněji
věnovat v kapitole 4 a neopomenu ani komparaci s obchodněprávní úpravou.
K zániku prodlení dochází zpravidla zánikem závazkového vztahu, především pak
splněním.10 Obecně se dá říct, že dluh je splněn, jakmile dlužník učiní řádně vše, co bylo
sjednáno, aby mohl závazek zaniknout splněním. Je-li splnění jednostranným jednáním, musí
dlužník prostě splnit to, k čemu je povinen. Naproti tomu je-li splnění dvoustranným jednáním,
musí jej dlužník věřiteli reálně nabídnout.11 Prodlení může zaniknout také např. dohodou stran
závazkového vztahu o změně splatnosti pohledávky (nikoli však poskytnutím dodatečné
přiměřené lhůty ke splnění dle § 517 odst. 1 OZ), případně pak prodlením věřitele.12
2.2. Mora creditoris
Ačkoliv prodlení na straně věřitele není přímo obsahem této práce, považuji za vhodné
stručně tento institut charakterizovat už jen proto, že vztah dlužníka a věřitele je vzájemně
provázaný, a lze tedy dovodit i vazby mezi prodlením dlužníka a prodlením na straně věřitele
(srov. § 520 a § 523 OZ).
2.2.1. Vznik prodlení na straně věřitele
Věřitel se ocitá v prodlení především, odmítne-li přijmout dlužníkem nabízené včasné a
řádně nabízené plnění.13 Dlužník nejen, že musí plnění nabídnout v určeném místě, případně se
všemi potřebnými náležitostmi, ale musí být především nabídnuto reálně.14
Dlužník je v souladu s § 569 OZ oprávněn odepřít plnění v případě, že mu věřitel
odmítne vydat kvitanci, tj. „potvrzení o tom, že byl dluh z části nebo zcela splněn.“, čímž se dostává
7 Např. při zákonném či smluveném ručení, nebo formou směnečného či šekového postihu. 8 Tj. námitka nesplnění smlouvy. 9 ELIÁŠ, K. Prodlení dlužníka a …, s. 6 10 Kromě toho např. odstoupením od smlouvy apod. 11 SEDLÁČEK, J. Obligační právo: Obecné nauky o právních jednáních obligačních a o splnění závazků. Brno: Československý akademický spolek „PRÁVNÍK“ v Brně, 1924. s. 279. 12 HANDLAR, J. In FIALA, J., KINDL, M. a kol. Občanský zákoník…s. 938 (§ 517). 13 ELIÁŠ, K. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický ……. s. 1491 (§ 522). 14 ELIÁŠ, K. Prodlení dlužníka a …, s. 11.
9
věřitel do prodlení.15 Věřitel se ocitá prodlení rovněž tehdy, neposkytne-li dlužníkovi v době
plnění potřebnou součinnost ke splnění dluhu. Toto se projeví u některých smluvních obligací,
přičemž povinnost poskytnout součinnost je uvedena přímo v zákoně (srov. § 638 OZ), může být
stanovena dohodou stran nebo může vyplývat přímo z faktických úkonů16 potřebných ke splnění
povinnosti založené určitou smlouvou=> vyplývá-li to z povahy plnění závazkového vztahu.17
Jako poslední způsob vzniku prodlení věřitele bych uvedla již výše zmíněnou námitku nesplnění
smlouvy tentokráte řádně uplatněnou dlužníkem vůči věřiteli (§ 560 OZ).
2.2.2. Právní následky spojené s prodlením věřitele
Zde bych zmínila zejména vyloučení prodlení dlužníka, po dobu prodlení věřitele není
dlužník rovněž povinen platit úroky, dále je tu možnost náhradního splnění, přechod rizika škody
na věci, jež je předmětem závazku, povinnost k náhradě škody způsobené prodlením, případně
oprávnění k svépomocnému prodeji18 a již zmíněná ztráta excemptionis non adimpleti
contractus.19 Možnost náhradního splnění představuje tzv. soluční úschova, která umožňuje
dlužníkovi, jehož věřitel je v prodlení, zprostit se svého dluhu uložením do úřední úschovy
určenému orgánu, pokud to povaha předmětu plnění dovoluje.20 Toto jednání nezpůsobuje
splnění závazku, má však totožné právní následky. Uložením do soluční úschovy nezaniká toliko
celý závazkový vztah, nýbrž pouze závazek v užším slova smyslu (dluh).21 Ustanovení § 522, věta
druhá OZ, uvádí, že prodlévající věřitel musí nahradit dlužníkovi náklady, které mu vznikly
v souvislosti s odepřením přijetí plnění, případně s neposkytnutím potřebné součinnosti nutné ke
splnění dluhu – tato odpovědnost je objektivní. Naproti tomu věta třetí zmiňuje ostatní náklady
(škody), které dlužníkovi vznikly v souvislosti s trvajícím prodlením, avšak k této odpovědnosti se
již vyžaduje zavinění věřitele.22
Prodlení věřitele zaniká, jakmile ten přijme nabízené řádné plnění, vystaví dlužníkovi jím
žádanou kvitanci, poskytne potřebnou součinnost ke splnění dluhu, případně vzájemnou
dohodou obou stran.23
15 Tamtéž. 16 Takovým úkonem může být například předání věci k úschově straně zavázané smlouvou o úschově věci. 17 ELIÁŠ, K. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický … s. 1491 - 1492 (§ 522). 18 Jedná se o specifický následek, který občanský zákoník umožňuje dlužníkovi za určitých podmínek uplatnit u některých smluvních typů závazkových vztahů, a sice: u kupní a směnné smlouvy, u smlouvy o zhotovení věci na zakázku a o opravě a úpravě věci. (blíže viz ELIÁŠ, K. Prodlení dlužníka a …, s. 15.) 19 ELIÁŠ, K. Prodlení dlužníka a …, s. 11-13. 20 § 185a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) stanoví, že úřední úschovou pro peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově za účelem splnění závazku je soud. 21 MELZER, F. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický … s. 1649 (§ 568). 22 ELIÁŠ, K. Prodlení dlužníka a …, s. 14. 23 ELIÁŠ, K. Prodlení dlužníka a …, s. 15.
10
3. Vznik prodlení
Ustanovení § 517 odst. 1 OZ obsahuje pravidlo, že „dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je
v prodlení“. Povinnost plnit dluh řádně a včas je rovněž stanovena v § 559 odst. 2 OZ, jako
předpoklad pro zánik závazku splněním. S pojmy řádně a včas souvisí právní úprava obecných
otázek splnění závazku, kterými jsou především otázky související s místem plnění, se subjekty
závazkového vztahu - případně osobami oprávněnými k přijetí plnění, s předmětem plnění a
konečně doby plnění. Všechny výše zmíněné atributy zároveň tvoří obsah závazkového vztahu.
3.1. Řádné plnění
3.1.1. Subjekty závazkového vztahu
„Povinnost dlužníka splnit závazek řádně znamená, že má povinnost plnit dluh v souladu s obsahem
závazkového vztahu.“ 24 Dlužník musí především plnit svému věřiteli – popř. jeho zástupci, pokud
mu ten předloží potvrzení, že je oprávněn přijmout plnění. Toto potvrzení musí být písemné
formy, což vyplývá z gramatického výkladu ustanovení § 562 OZ: „…kdo předloží věřitelovo potvrzení
o tom, že je oprávněn přijmout plnění;…“, (těžko by se dalo předložit před dlužníka slovní ujednání) a
cit. ust. je tedy speciální úpravou odlišnou k obecné úpravě o plné moci v ust. § 31 odst. 4 OZ.25
Eliáš definuje další situace, kdy dojde ke splnění závazku plněním jiné osobě než věřiteli a sice:
plnění předkladateli kvitance, které je upraveno v ObchZ26, plnění nepravému dědici a případy již
výše zmiňované soluční úschovy.27 Dalšími subjekty, odlišnými od věřitele, kterým lze plnit
mohou být: zákonný zástupce věřitele, poukazník nebo zástavní věřitel.28
K řádnému plnění dluhu je také potřeba, aby byl dluh splněn tím, kdo se k tomuto
zavázal – tedy dlužníkem, popř. jeho zástupcem.29 „Leč i tak mohou na pasivní straně obligace nastat
případy, kdy namísto dlužníka splní tertius – tím spíš, že obligační právo klade hlavní důraz na to, aby byl
věřitel ve své pohledávce uspokojen.“ 30 Za dlužníka může plnit jeho zákonný nebo smluvní zástupce,
takové plnění má účinky jako plnění poskytnuté dlužníkem a nezbavuje ho odpovědnosti za
řádné a včasné plnění. Občanský zákoník také upravuje specifické případy plnění za dlužníka,
24 HANDLAR, J. In FIALA, J., KINDL, M. a kol. Občanský zákoník … s. 1032 (§ 559). 25 MELZER, F. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický … s. 1630 (§ 562). 26 § 333 odst. 2 ObchZ ovšem dovozuje možnost použití tohoto ustanovení jako analogie i v občanskoprávních věcech. 27 ELIÁŠ, K. Zánik obligace splněním jinému než věřiteli nebo jiným než dlužníkem. Právní rozhledy, 2010, č. 4, s. 116-117. 28 ŠKÁROVÁ, M. In ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník II. … s. 1643 (§ 559). 29 Ovšem jde-li o plnění nezastupitelné – vázané přímo na osobu dlužníka, není takové zastoupení možné. 30 ELIÁŠ, K. Zánik obligace splněním jinému než…s. 118.
11
a sice plnění ručitelem, plátcem mzdy dlužníka, poukázaným má-li poukázkou být splněn dluh
poukazatele u poukazníka, apod. Může dojít také k situaci, kdy je dluh splněn třetí osobou i bez
souhlasu dlužníka na základě dohody o přistoupení k dluhu.31 Zajímavá situace může nastat,
pokud tertius splní za dlužníka bez jakéhokoliv právního důvodu. Eliáš dospěl k závěru, že plní-li
tertius bez jakéhokoliv právního důvodu, je zcela na vůli věřitele, jestli plnění ve prospěch
dlužníka přijme či nikoliv. V případě, že plnění přijme, dluh zaniká. Pokud jde o souhlas dlužníka
s plněním, zastává názor, že věřitel není povinen zjišťovat si před přijetím plnění dlužníkovo
stanovisko. V případě, že je ale věřiteli známo, že dlužník s přijetím nesouhlasí, tak plnění od třetí
osoby přijmout nesmí. Učiní-li tak, k zániku dluhu nedojde a věřitel se na úkor třetí osoby
bezdůvodně obohatí.32
3.1.2. Splniště
„Splniště je místem, kde má dojít ke splnění závazku.“ 33 Knapp uvádí,34 že je třeba odlišovat
jakékoliv místo konání, jež vede ke splnění závazku od splniště, jako tzv. místa plnění závazku
v právním smyslu. „Místem splnění závazku v právním smyslu je totiž jen takové místo, v němž má dlužník
povinnost splnit, takže plnění právě v tomto místě je předpokladem, že bylo splněno řádně (nebude-li splněno na
tomto místě, bude dlužník v prodlení, byť třeba nabídl splnění na místě jiném; splnění na jiném místě nemusí
věřitel přijmout, atd.)“ Závazek je možno podle povahy předmětu závazkového právního vztahu
splnit čtyřmi způsoby – dlužník může být povinen k dare, facere, omittere nebo pati. Pro význam
místa splnění Knapp35 tyto čtyři způsoby splnění rozděluje do dvou funkčních kategorií – první je
splnění závazku tím, že dlužník něco činí (něco dá, nebo koná), druhou je pak splnění závazku
tím, že něco naopak nečiní (tedy, že něco opomíjí nebo strpí). O místu plnění v právním slova
smyslu lze hovořit zpravidla v souvislosti s kategorií prvou, tedy když dlužník splní závazek tím,
že něco činí. „Tu nejen, že to něco činí na určitém místě, ale zpravidla má i povinnost splnit to na konkrétním
místě (např. oprava střechy apod.).“ Naproti tomu není zcela jasné, zda hovořit o splništi i v případě
druhé kategorie závazků, kdy dlužník splní dluh tím, že něco nekoná. Ačkoliv je povinen dlužník
např. strpět při probíhající rekonstrukci svého domu přítomnost dělníků na svém pozemku, může
31 ŠKÁROVÁ, M. In ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460 -880 … s. 1642 (§ 559). 32 ELIÁŠ, K. Zánik obligace splněním jinému než … s. 118. 33 MELZER, F. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický … s. 1644 (§ 567). 34 KNAPP, V. Splnění závazků a jiné způsoby jejich zániku. Praha: Nakladatelství československé akademie věd, 1955, s. 129. 35 Tamtéž, s. 130.
12
tak činit, na tomto pozemku, ale stejně tak může toto strpět i mimo svůj pozemek například na
dovolené v místě několik stovek km vzdáleném.36
Splniště je dle ust. § 567 odst. 1 OZ především místem, které je primárně určené dohodou
stran závazkového vztahu, což je jeden z mnoha projevů zásady smluvní volnosti. Cit. ust. uvádí i
podpůrné pravidlo, pro případ, že se strany splništi nijak nedohodly: „není-li místo plnění určeno, je
jím bydliště nebo sídlo dlužníka“. V tomto případě se jedná o tzv. dluh odnosný (výběrný), tedy
věřitel si musí splatný dluh vyzvednout v místě, popř. sídle dlužníka, jinak se dostává věřitel do
prodlení.37 Tím není nijak dotčena povinnost dlužníka poskytnout věřiteli potřebnou součinnost.
Strany závazkového vztahu se mohou dohodnout také na místě plnění v bydlišti (sídle) věřitele,
kam musí dlužník svůj dluh přinést, a pak se jedná o tzv. dluh donosný (přínosný).38 Nesplní-li
dlužník závazek v místě takto učeném, ocitá se v prodlení.
Je vhodné zmínit, že bydlištěm se rozumí zejména místo, kde se fyzická osoba trvale
zdržuje. Za určitých okolností39 je možné, „…že splništěm bude každé místo, které se bude v době
uzavření smlouvy jevit jako místo, kde se bude dlužník v době plnění zdržovat. Má-li osoba takových míst více,
má právo volby dlužník.“ 40 O sídle hovoříme u osob právnických, je to většinou sídlo, které je
zapsáno v příslušném veřejném registru (např. obchodní rejstřík). I když o tom zákon mlčí, je
třeba odlišit od bydliště pojem „místo podnikání“ fyzické osoby, týká-li se závazkový vztah jejího
podnikání. V tomto případě je bydliště podnikající fyzické osoby zcela irelevantní. Pokud se pak
jedná např. o donosný dluh, může věřitel nabízený dluh v místě svého bydliště odmítnout, aniž
by se dostal do prodlení, neboť dluh nebyl nabídnut řádně.41
Ačkoliv je možno dluh splnit v hotovosti, v současné době je možné42 a v některých
případech i nutné43, splnit peněžitý dluh formou bezhotovostního platebního styku. Ustanovení
§ 567 odst. 2 a 3 OZ proto upravují plnění peněžitého dluhu prostřednictvím poskytovatele
peněžních služeb a poštovním poukazem. V prvním případě „…je dluh splněn připsáním částky na
účet poskytovatele platebních služeb věřitele, není-li dohodnuto jinak“ (§ 567 odst. 2 OZ). Plní-li dlužník
36 Tamtéž, s. 130 - 131. 37 MELZER, F. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický … s. 1644-45 (§ 567). 38 Tamtéž, s. 1644. 39 Pokud se strany dohodly, že má dlužník plnit např. v místě, kde se momentálně zdržuje bez trvalého úmyslu – např. na dovolené (blíže viz MELZER, F. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický … s. 1645). 40 Tamtéž, s. 1645. 41 Tamtéž. 42 neodporuje-li to povaze závazku 43 Za podmínek zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu ve znění pozdějších předpisů, musí osoby povinné dle tohoto zákona mimo jiné uskutečňovat platby nad 15.000 euro výhradně formou bezhotovostního platebního styku.
13
dluh poštovním poukazem, „…je dluh splněn připsáním částky na účet poskytovatele platebních služeb
věřitele nebo vyplacením částky věřiteli v hotovosti, není-li dohodnuto jinak“ (§ 567 odst. 2 OZ).
3.1.3. Předmět plnění
Obsahem závazkového právního vztahu je souhrn subjektivních práv a povinností jeho
subjektů.44 Předmět závazkového právního vztahu je dle ust. § 494 OZ vyjádřen čtveřicí
typového chování subjektů: dlužník je povinen něco dát, něco vykonat, něčeho se zdržet či něco
strpět a věřitel je oprávněn to po něm vyžadovat.45 Ono uvedené „něco“ je pak dáváno do
souvislosti s předmětem plnění.46 „Pojem předmětu plnění se tedy obvykle využívá k označení toho, co je
dlužník povinen věřiteli poskytnout, někdy se tím však míní též proces vedoucí ke splnění dluhu“ 47. Věc jako
taková (nemovitost, peníze jako specifický předmět apod.) může být tzv. sekundárním
předmětem závazkového právního vztahu48.
Pokud je sekundárním předmětem plnění genericky určená věc, je nutno aby odpovídal co
do množství, váhy, jakosti, apod. tomu, co si strany ujednaly.49 Pokud není jakost (kvalita)
výslovně sjednána, upravuje pro tento případ ust. § 496 OZ povinnost plnit určité množství věcí
v tzv. průměrné střední jakosti. V případě, že dlužník poskytne věřiteli věc v jiné než sjednané
nebo střední jakosti, a to i v případě, že je kvalita poskytnutého plnění vyšší jakosti, má věřitel
právo plnění odmítnout, protože plnění je vadné.50 Věřitel má možnost, na rozdíl od opožděného
plnění, odepřít přijetí vadného plnění, nedostává se tak do prodlení on, nýbrž dlužník. Pokud ale
věřitel vadné plnění přijme, závazek zaniká, nenastávají tak následky prodlení a v úvahu přichází
pouze odpovědnost za vady.51 Pokud věřitel přijme něco, co vůbec nebylo sjednáno jako předmět
plnění (tzv. aliud), pak dluh splněn nebyl, obligace tedy nezanikla a dlužník se opět dostává do
prodlení, neplní-li včas.52
V souvislosti s předmětem plnění bych ještě chtěla poukázat na konkrétní slabé místo
současné občanskoprávní úpravy. Jedná se o případ, kdy má dlužník vůči svému věřiteli několik
závazků téhož druhu (peněžité plnění), přičemž věřiteli poskytne plnění, jež nedosahuje výše
44 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J. a kol. Občanské právo hmotné 2: Díl třetí: závazkové právo. 5. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 84. 45 HURDÍK, J. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický … s. 1420-1421 (§ 494). 46 Tedy např. facere – něco vykonat (opravit boty), dare – něco dát (např. peněžité plnění za opravu bot apod.) 47 ŠKÁROVÁ, M. In ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460 -880…, s. 1643 (§ 559). 48 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J. a kol. Občanské právo hmotné 2: Díl třetí: závazkové právo. 5. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 78. 49 ŠKÁROVÁ, M. In ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460 -880…, s. 1643 (§ 559). 50 HURDÍK, J. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický …s. 1424-1425 (§ 496). 51 ELIÁŠ, K. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický … s. 1480 (§ 517) 52 ELIÁŠ, K. Prodlení dlužníka a …, s. 5.
14
celkového dluhu vůči věřiteli a neuvede, na který konkrétní závazek, či jeho část (jistina nebo
příslušenství?) se má dané plnění vztahovat. Jak uvádí F. Melzer53, na rozdíl od obchodně právní
úpravy (§ 330 ObchZ) není zcela nepochopitelně tato situace v rámci občanskoprávních
závazkových vztahů vůbec upravena, a to i přesto, že byla předmětem úpravy jak v rámci
Občanského zákoníku z roku 1950, tak v rámci ABGB.54 Nejvyšší soud zastává názor, že
v uvedené situaci nepřechází „právo volby“ který z více dluhů byl uhrazen, popřípadě v jaké výši,
na věřitele. Nejvyšší soud zde vylučuje analogické použití ObchZ a opírá se o princip priority
závazků vycházející z doby splatnosti nebo míry zajištění závazků. V případě, že princip priority
závazků nelze uplatnit, měl by se aplikovat princip proporcionality.55 Melzer56 však, dle mého
názoru, zcela správně nesouhlasí s postojem NS, když mu vyčítá nedostatečnou argumentaci a
přesvědčivost, a vyvrací argumenty pro vyloučení použití analogické aplikace § 330 ObchZ.57
Řešení vidí právě v uzavření mezery v úpravě občanského zákoníku pomocí analogické aplikace
zmíněného ust., které říká, že v dané situaci je splněn „závazek, jehož splnění není zajištěno nebo je
nejméně zajištěno, jinak závazek nejdříve splatný. Při plnění peněžitého dluhu se plnění nejprve započte na úroky
a až po té na jistinu.“ (§ 330 odst. 1,2,3 ObchZ)
3.2. Včasné plnění
S povinností dlužníka plnit svůj závazek včas neodmyslitelně souvisí pojem „doby
splnění“ a s ním i nutnost jejího určení. Dobu splnění je možno chápat ve dvojím významu –
jako dobu, kdy je dlužník povinen závazek splnit, a dobu, kdy závazek skutečně reálně splnil,
přičemž tyto mohou a nemusí být časově shodné.58 Právně významné jsou obě, jelikož v
okamžiku, kdy má dlužník povinnost splnit, se stává závazek splatným (dospělým). Neučiní-li tak,
dostává se do prodlení. V souvislosti s dobou, kdy dlužník závazek skutečně splnil, mě napadá
právní význam s ohledem na zánik závazku v širším slova smyslu a v souvislosti s prodlením pak
např. dlužníkovi u peněžitého závazku k tomuto dni končí povinnost platit úroky z prodlení,
které se vypočítávají ke dni splnění (zaplacení) dluhu. V této kapitole pracuji především s pojmem
doba plnění ve smyslu prvém.
53 MELZER, F. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický … s. 1616 (§ 559). 54 § 301 odst. 2 zákona č. 141/1950, Sb., Občanský zákoník, ve znění k 1. 1. 1951; § 1416 císařského patentu č. 946/1811 Sb. z. s., Obecný občanský zákoník rakouský, ve znění k 1. 1. 1904. 55 Srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 21 Cdo 326/2004; Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1696/2004. 56 MELZER, F. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický … s. 1616-18 (§ 559). 57 NS vylučuje analogickou aplikaci s odkazem na ustanovení § 1 ObchZ, kde je upraven rozsah působnosti ObchZ, přičemž Melzer správně poukazuje na to, že analogická aplikace určitého ust. zákona se, v případě existence mezery v úpravě jiné, z povahy věci vždy užije nad rámec své působnosti. Jinak by to totiž nebyla analogická aplikace, ale úprava přímá. 58 KNAPP, V. Splnění závazků … s. 109.
15
3.2.1. Splatnost závazku
Splatností se rozumí okamžik, ke kterému je dlužník povinen splnit svůj závazek. Určení
splatnosti závazku je možné především dohodou stran, právním předpisem (u jednotlivých
smluvních typů, např. § 671 odst. 2 OZ), rozhodnutím soudu (např. § 564 OZ), výzvou věřitele
ke splnění dluhu (§ 563 OZ) nebo vyplývá z povahy závazku59. Určení splatnosti závazku není
důležité jen z hlediska prodlení, ale má význam i z hlediska možnosti uplatnění práva u soudu
(actio nata) a s ním souvisejícího počátku běhu promlčecí doby.
3.2.2. Splnitelnost
Doba splnění může být stanovena jako určitý termín, pak je to zpravidla určitý den, nebo
jako lhůta. Právě v případech, kdy je splatnost představovaná určitou lhůtou, je nutné odlišovat
pojmy splatnost a splnitelnost závazku. V souvislosti se splnitelností pak rozlišujeme lhůtu
určenou ve prospěch dlužníka a ve prospěch věřitele. Závazek je splnitelný, pokud je dlužník
oprávněn (nikoliv povinen) plnit před dobou splatnosti (nejpozději poslední den lhůty) a věřitel je
naopak povinen předčasné plnění přijmout, jinak se sám dostává do prodlení => doba splnění ve
prospěch dlužníka. Logicky je pak každý splatný závazek zároveň splnitelný. Pokud je doba
splnění sjednána ve prospěch věřitele, může naopak žádat po dlužníkovi plnění kdykoliv od
prvního dne lhůty, čímž vyvolá splatnost (i splnitelnost) závazku. V případě, že o plnění
nepožádá, splatnost nastává v poslední den lhůty.60
Doba splnění může být dohodnuta také ve prospěch obou. V tomto případě není možno,
aby dlužník plnil dříve než v okamžik splatnosti, a ani věřitel nemůže předčasné plnění na
dlužníku vyžadovat. Splnitelnost a splatnost závazku tak splývají v jeden okamžik. „Konečně může
být sjednáno, že dlužník může během určené lhůty kdykoli plnit a věřitel kdykoli plnění požadovat, nejpozději se
však závazek stává splatným posledním dnem lhůty.“ 61
3.2.3. Splatnost ponechaná na vůli dlužníka
Strany závazkového vztahu se mohou dohodnout, že splatnost je ponechána zcela na vůli
dlužníka (např. ujednání o tom že zaplatí dluh, až bude mít peníze, příp. že vrátí věc, až ji nebude
k ničemu potřebovat apod.)62. Takové ujednání musí být dostatečně konkrétní a určité, aby
59 Doba splnění je tak sjednaná mlčky a to především u každodenních závazků jako např. objednávka jídla v restauraci, kupní smlouva při prodeji zboží v obchodě apod. (blíže KNAPP. V. Splnění závazků … s. 111) 60 MELZER, F. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický … s. 1632-33 (§ 563). 61 Tamtéž, s. 1633. 62 rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 3. 1969, sp. zn. 2 Cz 11/69, uveřejněný pod číslem R 68/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
16
nemohlo být zaměněno s případem, kdy doba splnění není určena vůbec (pak by bylo nutno určit
splatnost pomocí zákona nebo aplikovat ust. § 563 OZ). Tento prvek je klasickým vyjádřením
dispoziční zásady v občanském právu, neboť věřitel vědomě vyjadřuje vůli oslabit své postavení
v závazkovém vztahu ve prospěch dlužníka.63
Občanský zákoník však pro jistotu chrání věřitelovo oslabené postavení proti zneužití
dlužníkova práva ve smyslu ust. § 564 OZ tím, že dává věřiteli možnost obrátit se na soud, který
po posouzení všech okolností určí dlužníkovi dobu plnění, tak aby byla v souladu s dobrými
mravy. Věřitel totiž jinak není oprávněn dluh vyžadovat a nemá jinou možnost vyvolání jeho
splatnosti. „Domáhat se určení doby plnění dluhu návrhem u soudu (§ 564 o. z.) může věřitel nejen tehdy, je-li
plnění výslovně přenecháno na vůli dlužníka, ale i v těch případech, v nichž splnění závazku závisí na okolnosti,
kterou může ovlivnit jen dlužník.“ 64 Při rozhodování, by měl soud zohlednit všechny okolnosti, které
jsou relevantní pro určení doby splnění v každém konkrétním případě, přičemž by měl vycházet
zejména ze zásad souladu s dobrými mravy, právní jistoty či ochrany slabšího účastníka právního
vztahu. Především se pak jedná o okolnosti povahy plnění, platebních schopností dlužníka,
naléhavosti potřeby věřitele, případně důvodů, pro které byla splatnost přenechána na vůli
dlužníka, apod. Takové rozhodnutí soudu má konstitutivní povahu, a to v tom smyslu, že určí
splatnost dluhu (nikoli povinnost jej plnit). Na základě tohoto rozhodnutí tedy nemůže být
nařízen výkon rozhodnutí (§ 251 a násl. o. s. ř.), neboť není řádným exekučním titulem. Splatnost
rovněž nesmí být v rozhodnutí určena tak, aby se dlužník dostal do prodlení již v okamžiku
nabytí právní moci výroku rozsudku o určení splatnosti. 65
Limitovaný rozsah diplomové práce mi bohužel nedovoluje blíže rozebrat problematiku
počátku běhu promlčecí doby v souvislosti se splatností závazku. Považuji však za vhodné
alespoň zmínit závěry, ke kterým dospěla judikatura, a sice že v případě závazků se splatností
ponechanou na vůli dlužníka, počíná běh promlčecí doby až den následující po určené splatnosti
závazku. Samotné právo věřitele na uplatnění návrhu na určení splatnosti soudem jako takové se
nepromlčuje.66
63 IBL, V. Ještě k problematice doby splnění v závazkových právních vztazích (§ 78 až 79). Socialistická zákonnost, 1984, č. 8, s. 474 - 5. 64 rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 1992, sp. zn. 11 Co 28/92, R 47/1993. 65 srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28.9.1984, sp. zn. 3 Cz 55/1984, R 12/87; a HANDLAR, J. In FIALA, J., KINDL, M. a kol. Občanský zákoník: …s. 1055 (§ 564). 66 srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1981, sp. zn. 3 Cz 99/81; rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 1957, sp. zn. 18 Co 589/57; rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. října 1957, sp. zn. 18 Co 589/57.
17
3.2.4. Splatnost vyvolaná výzvou věřitele ke splnění dluhu
Nastane-li situace, že splatnost závazku není stanovena (sjednána, určena) žádným z výše
popsaných způsobů, aplikuje se dispozitivní pravidlo obsažené v ust. § 563 OZ, které stanoví, že
„… je dlužník povinen splnit dluh prvního dne po té, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ 67 Pokud pak
dlužník neplní, ocitá se v prodlení. Cit. ust. vymezuje pravidlo pro příp. určení splatnosti, nikoli
však splnitelnosti závazku, neboť ta musí být stranami dohodnuta. Melzer68 uvádí, že „jelikož je
zpravidla objektivně v zájmu věřitele, aby své plnění získal co nejdříve, lze mít v pochybnostech za to, že závazek
je od počátku splnitelný“, zdůrazňuje ono slovní spojení „v pochybnostech“, neboť v případě že
z dohody stran vyplývá něco jiného, má dohoda přednost.69
Výzva věřitele je jednostranným adresovaným právním úkonem, který vyvolává splatnost
dluhu, „…bez této výzvy nemůže být dlužník v prodlení“ 70. Občanský zákoník nestanovuje žádné
zvláštní požadavky ohledně obsahových a formálních náležitostí, takže teoreticky postačí,
splňuje-li obecné náležitosti pro platnost právních úkonů (§ 34 a násl. OZ), pokud je z ní patrná
vůle vyzvat dlužníka ke splnění dluhu. Dle judikatury71 existuje možnost učinit takovou výzvu ve
formě např. zaslání faktury či podáním žaloby na zaplacení pohledávky. V případě podání
takovéto žaloby, jako kvalifikované upomínky ke splnění dluhu, nastávají účinky ke dni doručení
žaloby dlužníkovi, nikoli ke dni podání žaloby. Vzhledem k tomu, že je v dispozici věřitele
rozhodnout se, kdy vůči dlužníkovi výzvu učiní, lze dovodit, že je možno mu poskytnout lhůtu
ke splnění delší než jeden den.72
3.3. Úprava v obchodním zákoníku
Obchodní zákoník definuje prodlení v ust. § 365 (podobně jako § 517 OZ) tak, že
„dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek“. S pojmy „řádně a včas“ souvisí úprava
obecných otázek splnění obchodněprávních závazkových vztahů, jež je obsažena v ust. § 324 až
§ 343 ObchZ (způsoby plnění, místo a doba plnění). V tomto směru se jedná o celistvou úpravu,
jež vylučuje použití občanského zákoníku.73 Stejně jako v § 559 OZ zde platí pravidlo, které
67 Cit. ust. se aplikuje také na určení splatnosti v případě závazků vzniklých ze zákona – klasicky jimi budou závazky vzniklé z odpovědnosti za náhradu škody či z bezdůvodného obohacení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 485/2004). 68 MELZER, F. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický … s. 1633 (§ 563). 69 srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4175/2009. 70 srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21.1.1995, sp. zn. 5 Cmo 811/95. 71 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.4.2004, sp. zn. 32 Odo 978/2003; také Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.2.2003, sp. zn. 28 Cdo 1853/2002. 72 HANDLAR, J. In FIALA, J., KINDL, M. a kol. Občanský zákoník: … s. 1050 (§ 563). 73 Výjimkou je plnění uložením do úřední úschovy (§ 568 OZ) a úprava plnění ve splátkách (§ 565 OZ), kde se aplikuje obecná úprava obsažená v občanském zákoníku i na obchodněprávní vztahy.
18
normuje kogentní ust. § 324 odst. 1 ObchZ, „že závazek zanikne, je-li věřiteli splněn včas a řádně“.
V odstavci druhém je stanoveno, že „závazek zaniká také pozdním plněním dlužníka, ledaže před tímto
plněním závazek již zanikl odstoupením věřitele od smlouvy“. Pokud je závazek plněn vadně a věřitel
nemá právo odstoupit od smlouvy (nebo jej dle svého uvážení nevyužije), je nutno aplikovat
§ 324 odst. 3 ObchZ => pak se závazek mění co do obsahu způsobem, jež odpovídá nárokům
z odpovědnosti za vady. Tyto se řídí úpravou konkrétního typu smlouvy, jímž byl daný obchodně
závazkový vztah založen a uspokojením těchto nároků závazek zaniká.74 Nyní se pokusím stručně
shrnout základní obchodněprávní úpravu s ohledem a v návaznosti na jednotlivé části celé této
kapitoly.
3.3.1. Subjekty plnění
Dluh musí být zásadně plněn dlužníkem a přijat jeho věřitelem. Zákon ovšem připouští
možnost plnění třetí osobou ve prospěch dlužníka, za předpokladu, že plnění není z povahy
závazku vázáno na osobní vlastnosti dlužníka, příp. že dohodou nebylo výslovně vymíněno
plnění přímo dlužníkem, a to vše ještě se souhlasem dlužníka. Souhlas ovšem není potřeba,
pokud tato třetí osoba je poskytovatelem zajištění závazku a dlužník svou primární povinnost
plnit porušil (§ 332 ObchZ). Pokud dlužník využije možnosti, aby za něj plnil tertius, odpovídá za
splnění závazku jako by jej plnil sám (§ 331 ObchZ).75
Podle ust. § 333 ObchZ, je kromě věřitele oprávněna přijmout plnění od dlužníka také
třetí osoba, jež mu předloží potvrzení věřitele o oprávnění převzít plnění. Přijetí takového plnění
má pak stejné účinky, jakoby dlužník plnil přímo svému věřiteli.76 Jako další možnost plnění
jinému než věřiteli přichází v úvahu u asignace, plnění u smluv ve prospěch třetího a zvláštním
případem je i plnění původnímu věřiteli v případě cese pohledávky,77 tyto se však řídí
občanskoprávní úpravou.78
3.3.2. Místo plnění
Místo plnění v obchodněprávních závazkových vztazích upravují ust. § 335 až
§ 339 ObchZ. I zde je postavena na nejvyšší úroveň smlouva (strany se na splništi dohodnou
výslovně nebo i konkludentně, vyplývá-li z povahy plnění), která má přednost před ostatními
způsoby určení místa plnění. Nedohodnou-li se strany jinak, nastupuje zvláštní úprava o místě
74 FALDYNA, F. a kol. Zajištění a zánik obchodních závazků. 2. vydání. Praha, ASPI, a.s., 2007. s. 119 - 120. 75 BEJČEK, J. In BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P., a kol. Kurz obchodního práva: obchodní závazky. 5. vydání. Praha: C. H. BECK, 2010. s. 195. 76 Tamtéž, s. 195 - 196. 77 pokud dlužník nebyl o postoupení pohledávky notifikován. 78 BEJČEK, J. In BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P., a kol. Kurz obchodního … s. 196.
19
plnění v rámci jednotlivých smluvních typů.79 Není-li splniště upraveno ani tímto způsobem,
přichází na řadu obecná úprava v § 336 a násl. ObchZ. Ta rozlišuje plnění na peněžité a
nepeněžité. U nepeněžitých závazků je pak místem plnění sídlo (místo podnikání), popř. bydliště
dlužníka v době uzavření smlouvy, nebo dále provozovna či závod dlužníka, vznikl-li závazek
v souvislosti s těmito organizačními složkami.80 Naopak místem peněžitého plnění je obecně (dle
§ 337 ObchZ) sídlo, místo podnikání, popř. bydliště věřitele, a dále provozovny či závodu
věřitele, vznikl-li závazek v souvislosti s těmito složkami. V dnešní době je však nejběžnějším
způsobem splnění peněžitého závazku forma bezhotovostních plateb. Tyto obchodní zákoník
připouští za předpokladu, že to není v rozporu se sjednanými platebními podmínkami, přičemž
úprava splnění při platbě prostřednictvím poskytovatele platebních služeb či poštovním
poukazem je od 1. 1. 2003 totožná s úpravou v občanském zákoníku.81
3.3.3. Předmět plnění
„Dlužník má plnit přesně to, co je předmětem závazku. (…) věřiteli nemůže být vnuceno plnění, které si
neobjednal a s nímž nesouhlasí. To platí i o jen nepodstatně pozměněném předmětu plnění.“ 82 Je-li předmětem
plnění věc genericky určená, obchodní zákoník obsahuje požadavek pro vlastnosti takového
(řádného) předmětu v ust. § 328 ObchZ, na rozdíl od „střední jakosti“ (§ 496 OZ), trochu
odlišnou formulaci, kdy: „…je dlužník povinen poskytnout věřiteli věc, jež se hodí pro účely, pro něž se věc
téhož druhu zpravidla používá na základě obdobných smluv.“ Kritériem řádného plnění u genericky
určených věcí je tak jejich obvyklé použití, nikoliv střední jakost plnění.83 Poskytne-li dlužník jako
plnění věc genericky určenou v rozporu s ust. § 328 ObchZ, bude se jednat o plnění vadné
(=>aplikace ust. §324 odst. 3 ObchZ).
Pokud má dlužník vůči svému věřiteli více závazků téhož druhu (peněžité plnění),
přičemž věřiteli poskytne plnění, jež nedosahuje výše celkového dluhu vůči věřiteli a neuvede, na
který konkrétní závazek se má dané plnění vztahovat, je řešení upraveno § 330 ObchZ, na rozdíl
od občanskoprávní úpravy, kde je patrná mezera v zákoně, neboť OZ tuto situaci vůbec
neupravuje (viz výše kap. 3.1.3.).
3.3.4. Doba plnění
Podobně jako u místa plnění má při určení doby plnění přednost dohoda stran
závazkového vztahu. I zde je možno sjednat dobu plnění výslovně, může vyplývat z povahy
79 Př. § 412, § 536 a násl., § 554, § 653 ObchZ atd… 80 BEJČEK, J. In BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P., a kol. Kurz obchodního … s. 199 - 200. 81 FALDYNA, F. a kol. Zajištění a zánik … s. 124-125. 82 Tamtéž, s. 196 - 197. 83 PELIKÁNOVÁ, I. Obchodní právo: Komparativní rozbor. 4. díl. Praha: ASPI, 2009. s. 312.
20
závazku a nutno je i připomenout obecné vykládací pravidlo, že „při určení práv a povinností ze
závazkového právního vztahu se přihlíží i k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně v příslušném obchodním
odvětví, pokud nejsou v rozporu s obsahem smlouvy nebo se zákonem.“ (§ 264 ObchZ)84 U některých
smluvních typů pak může čas plnění stanovit zákon (porov. např. § 414 ObchZ). Ve smlouvě
může být rovněž ujednáno, že splatnost je ponechána na vůli dlužníka – ta je pak vyvolána
jednostranným úkonem ze strany dlužníka. Pro případ, že tak neučiní v přiměřené době, může
splatnost určit na návrh věřitele soud. (§ 341 ObchZ)85 Nakonec pro případ, že není doba plnění
závazku stanovena žádným z uvedených důvodů, zakotvuje v § 340 odst. 2 ObchZ pravidlo, že
„…je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit
bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán“. Věřiteli nebrání žádné kogentní ust.
v tom, aby spolu s výzvou k plnění dlužníkovi poskytl delší lhůtu ke splnění dluhu.
V ObchZ jsou výslovně definovány pojmy doby plnění ve prospěch věřitele, dlužníka a
ve prospěch obou (§ 342 ObchZ). Úmysl stran projevený při uzavření smlouvy, příp. povaha
plnění závazku, jsou rozhodujícím kritériem pro stanovení v čí prospěch (věřitele, dlužníka nebo
obou) je doba plnění určena. Ráda bych upřesnila, že pokud je doba plnění ve smyslu § 342 odst.
2 určena ve prospěch dlužníka, pak i když ten splní dluh oprávněně předčasně, nelze z toho
vyvozovat, že předčasným splněním přivodil dřívější splatnost závazku, která byla původně
určená smlouvou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo
114/2003). Obchodní zákoník také, na rozdíl od zákoníku občanského, výslovně pamatuje v
§ 343 ObchZ na zhoršené postavení věřitele při předčasném splnění peněžitého závazku
dlužníkem, když si bez věřitelova souhlasu nesmí dlužník od plnění odečíst úrok odpovídající
době, o kterou plnil dříve.
84 Tamtéž, s. 329-330. 85 Na rozdíl od § 564 OZ (odkazuje neurčitěji na soulad s dobrými mravy) je zde výslovně zakotven požadavek, aby dlužník vyvolal splatnost dluhu v „přiměřené době“ a dává soudcům vodítko k jejímu posouzení, tím je povaha a místo plnění, jakož i důvody, pro které bylo určení doby plnění přenecháno dlužníkovi.
21
4. Právní následky spojené s prodlením dlužníka
4.1. Právo věřitele odstoupit od smlouvy
V předchozí kapitole jsem uvedla, že prodlení dlužníka nepůsobí zánik obligačního
vztahu, nýbrž změnu jeho v jeho obsahu. Obecně totiž v závazkovém právu platí zásada nutnosti
dodržování závazků ze smluvně převzatých vztahů (pacta sunt servanda), nicméně vzhledem
k tomu, že dlužník porušil svou povinnost splnit takovýto závazek řádně příp. včas, Občanský
zákoník tak počítá se situací, že věřitel již dále nemusí mít zájem na jeho trvání. Proto dává
věřiteli možnost, za splnění určitých podmínek, jednostranným úkonem přivodit zánik závazku.
Odstoupení od smlouvy pro prodlení dlužníka je věřitelovým právem, nikoli povinností, a tak nic
nebrání tomu, aby sjednané plnění dál vymáhal např. soudní cestou.86
4.1.1. Obecné předpoklady pro uplatnění práva na odstoupení od smlouvy
Institut odstoupení od smlouvy je upraven obecně v § 48 OZ, který zakotvuje pravidlo,
že jedna ze stran závazkového vztahu může odstoupit od smlouvy pouze na základě zákona,
nebo pokud se tak strany dohodly. Při prodlení dlužníka je pak relevantní ust. § 517 odst. 1, věta
druhá OZ, které je speciální úpravou a klasickým případem onoho odstoupení na základě zákona.
Prvním předpokladem je podle zákona existence prodlení dlužníka s plněním závazku. Je-li první
předpoklad splněn, věřiteli přesto ještě nenáleží právo na odstoupení bez dalšího, neboť je mu
v cit. ust. uložena povinnost poskytnout prodlévajícímu dlužníkovi tzv. dodatečnou přiměřenou
lhůtu ke splnění dluhu. Pokud dlužník ani v této lhůtě dluh řádným způsobem nesplní, dovrší tím
všechny podmínky potřebné k možnosti realizace odstoupení od smlouvy ze strany věřitele.
Odstoupení od smlouvy je třeba odlišovat od speciální formy zániku závazku v důsledku
prodlení dlužníka – tzv. fixní smlouvy. Pokud je smlouva sjednána jako fixní, není třeba splňovat
žádné podobné předpoklady, ani není nutný žádný jednostranný úkon věřitele. Smlouva zaniká ex
lege, a to pouze v důsledku toho, že se dlužník ocitá v prodlení.
4.1.2. Dodatečná přiměřená lhůta?
V první řadě je nutno podotknout, že dodatečná lhůta má právní význam pouze
vzhledem k možnosti odstoupení od smlouvy – nejedná se o novou (prodlouženou) splatnost
závazku, nemá tedy vliv ani na prodlení dlužníka, ani na právo věřitele vymáhat na dlužníkovi
plnění. Lze předpokládat, že zákonodárce chce dát dlužníkovi pouze možnost odstranit např.
86 ELIÁŠ, K. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický … s. 1481 (§ 517).
22
drobná pochybení (např. omyl v čísle účtu u peněžního ústavu věřitele) či jiná nedorozumění,
kterých se při plnění závazku dopustil. Důsledky odstoupení od smlouvy jsou nevratné a mnohdy
představují nežádoucí zásah do právní jistoty a dobré víry třetích osob. Dodatečná lhůta tedy
nemá chránit dlužníka, jenž nemá vůli plnit, ale má zabránit případným neblahým následkům
odstoupení od smlouvy od závazků, jež by mohly zaniknout splněním.87
„Délku dodatečné přiměřené lhůty ke splnění v případě prodlení dlužníka určuje věřitel. (…) musí být
přiměřeně dlouhá k tomu, aby bylo vůbec možno dluh splnit.“ 88 To neznamená, že by prodlévající dlužník
musel mít k dispozici dostatek času k přípravě splnění dluhu (např. věřitel může poskytnout
objektivně kratší lhůtu, než je lhůta potřebná k obstarání věci, jež má být předmětem plnění
apod.), neboť dlužník si byl dobře vědom toho, kdy měl povinnost plnit.89 Délka lhůty by měla
být tedy taková, aby byla v souladu se smyslem a účelem institutu odstoupení od smlouvy. „Po
uplynutí přiměřeně dlouhé doby od splatnosti dluhu je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit, aniž by předtím musel
dlužníka upomínat o splnění nebo mu sdělit délku dodatečné lhůty ke splnění dluhu. Pokud mu konkrétní lhůtu
oznámil, může ji dále prodlužovat, avšak nikoliv již zkrátit“ 90 Z toho logicky vyplývá, že pokud
dlužníkovi sdělí délku této lhůty, je jí pak vázán. Současný občanský zákoník neřeší situaci, kdy
věřitel poskytne dlužníkovi tzv. nepřiměřeně krátkou dodatečnou lhůtu nebo odstoupí-li, aniž by
mu dodatečnou lhůtu vůbec poskytl. Handlar91 dospěl k závěru, že neexistuje-li taková právní
úprava, nezbývá než dovodit, že předčasné odstoupení od smlouvy je neplatným právním
úkonem92, neboť byl učiněn v době, kdy k němu nebyl věřitel oprávněn. S tímto závěrem si
dovolím nesouhlasit. Inspiraci na uzavření mezery v právní úpravě vidím, stejně jako v předešlých
situacích, v obchodním zákoníku. Ten řeší totožný problém v ust. § 350 ObchZ, kde jasně
stanovuje, že pokud odstoupí věřitel bez poskytnutí dodatečné lhůty, případně je-li poskytnutá
lhůta nepřiměřená, nastanou právní účinky odstoupení od smlouvy až po marném uplynutí doby,
která měla být stanovena jako přiměřená. Předčasné odstoupení od smlouvy pro prodlení
dlužníka by pak nepůsobilo jeho neplatnost, nýbrž by bylo do uplynutí přiměřené doby bez
právních účinků. Použití analogie obchodního zákoníku na uzavření této mezery
v občanskoprávní úpravě podporuje i fakt, že NOZ se jím také inspiroval a problém předčasného
odstoupení od smlouvy řeší v ust. § 1979 v podstatě stejným způsobem.
87 HANDLAR, J. In FIALA, J., KINDL, M. a kol. Občanský zákoník: … s. 935 - 936 (§ 517). 88 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.10.2006, sp. zn. 30 Cdo 1641/2006. 89 Tamtéž. 90 Tamtéž. 91 HANDLAR, J. In FIALA, J., KINDL, M. a kol. Občanský zákoník: … s. 936 (§ 517). 92 Handlar dále (tamtéž) upřesňuje, že neplatnost odstoupení od smlouvy lze dovozovat pouze v případě, že věřitel poskytnutou nepřiměřeně krátkou lhůtu výslovně specifikuje a odstoupení od smlouvy pak striktně váže na uplynutí této nepřiměřené doby.
23
4.1.3. Odstoupení pro částečné prodlení
Částečné prodlení může nastat v případě dělitelného předmětu plnění závazku.
V podstatě přichází v úvahu několik situací, které se pokusím stručně a přehledně rozebrat. První
situace nastává, když dlužník v rozporu s tím, co bylo sjednáno, plní závazek jen z části (tj.
poskytne věřiteli plnění, které je z kvantitativního hlediska menší, než plnění sjednané). Věřitel je
pak povinen toto částečné plnění s odkazem na § 566 OZ přijmout, nebylo-li výslovně sjednáno,
že dluh musí být plněn celý najednou. Dlužník se dostává do částečného prodlení v rámci dosud
nesplněné části závazku.93 Věřiteli je pak v souvislosti s § 517 odst. 1 OZ, věty za středníkem,
dána možnost částečného odstoupení od smlouvy ve vztahu k té části plnění, s níž je dlužník v
prodlení a není tak nutno rušit celou smlouvu. Naopak v případě, že věřitel není povinen
přijmout částečné plnění a neučiní tak, dostává se dlužník do prodlení s celým dluhem a věřitel
tak může odstoupit od celé smlouvy.94
Jiným případem je prodlení dlužníka při plnění ve splátkách – takové tzv. dílčí plnění
musíme odlišit od plnění částečného. Zde je předmět plnění rozdělen do několika dílčích splátek,
přičemž každá jednotlivá splátka má svou stanovenou splatnost. V rámci každé takové splátky se
pak posuzuje samostatně jak vznik prodlení, tak počátek běhu promlčecí doby. To znamená, že
věřitel pak může od smlouvy částečně odstoupit vždy v rámci té splátky, s níž je dlužník
v prodlení.95 Nicméně Nejvyšší soud judikoval, že i když zákon (§ 517 odst. 1 OZ, věta za
středníkem) dává věřiteli možnost odstoupit částečně od smlouvy, nelze z tohoto ustanovení
zároveň vyvozovat, že je věřitel omezen v možnosti odstoupit od celé smlouvy, byť je dlužník
v prodlení jen částečně. Možnost odstoupit od celé smlouvy pro prodlení jednotlivé splátky má
pak věřitel bez ohledu na to, zda byla stranami smlouvy sjednána ztráta výhody splátek v souladu
s ust. § 565 OZ. 96
4.1.4. Právní účinky odstoupení od smlouvy
Při odstoupení od smlouvy z důvodu prodlení dlužníka nastávají právní následky uvedené
v § 48 odst. 2 OZ: odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší. Zrušení smlouvy
s účinky ex tunc nastává jen tehdy, nestanoví-li právní předpis nebo dohoda stran něco jiného.
V praxi to znamená, že se ruší všechna práva a povinnosti, které stranám ze smlouvy vznikly, a na
takovou smlouvu se zpětně hledí, jakoby nikdy nebyla uzavřena. Jakékoliv plnění, které si strany
93 MELZER, F. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický … s. 1639-40 (§ 565). 94 ŠKÁROVÁ, M. In ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník II. … s. 1549 (§ 517). 95 MELZER, F. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický…s. 1642 (§ 566). 96 srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.1999, sp. zn. 2 Cdon 1094/97.
24
navzájem poskytly, musí být vráceno, neboť je zde naplněna jedna ze skutkových podstat
bezdůvodného obohacení – bylo plněno na základě právního důvodu, který odpadl, a každá ze
stran musí vrátit vše, co na základě této zrušené smlouvy dostala (§ 451 odst. 2 OZ spolu s
§ 457 OZ).97 Zdá se to logické, ovšem problém nastává v případě, že je tímto zpětným účinkem
zasaženo do práv třetích osob nabytých v dobré víře, což nemusí být ojedinělé.
4.1.5. Ochrana dobré víry třetích osob
Otázka zásahu do práv třetích osob nabytých v dobré víře, v souvislosti s účinky ex tunc
při odstoupení od smlouvy, byla v minulosti soudy i odbornou veřejností už mnohokrát
diskutována. Rozhodla jsem se tuto problematiku demonstrovat na příkladu nejtypičtějším.
Zpravidla se totiž jedná o problém odstoupení od smlouvy o převodu nemovitosti, jež podléhá
zápisu v katastru nemovitostí. Prodávající „A“ uzavřel kupní smlouvu s kupujícím „B“, přičemž
B prozatím nezaplatil, ať už z jakéhokoliv důvodu, kupní cenu. A převedl vlastnické právo
k nemovitosti ve prospěch kupujícího B, jenž byl poté zapsán v katastru nemovitostí jako
vlastník. B však, aniž by zaplatil kupní cenu, předmětnou nemovitost prodal dalšímu kupujícímu
„C“. Následně, po splatnosti a marném uplynutí dodatečné přiměřené lhůty k zaplacení dlužné
kupní ceny, využil A svého zákonného práva a v souvislosti s § 517 odst. 1 OZ odstoupil od
kupní smlouvy. Kdybychom při analýze nastalé situace vycházeli pouze z příslušných ustanovení
občanského zákoníku, dospěli bychom k závěru, že kupní smlouva (uzavřená mezi A a B) se
odstoupením od počátku ruší=> hledíme na ni, jako by nikdy nebyla uzavřena, B se tedy nemohl
nikdy stát vlastníkem a převést tak platně vlastnické právo na nového kupujícího C (nemo plus
iuris ad alium transferre potest quam ipse habet). A zde vyvstává onen problém masivního zásahu
do práva třetí osoby C, jež byla v dobré víře, že B je vlastník, neboť je v § 11 zákona č. 265/1992
Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů,
obsahuje pravidlo, že „ten, kdo vychází ze zápisu v katastru učiněného po 1. lednu 1993, je v dobré víře, že
stav katastru odpovídá skutečnému stavu věci, ledaže musel vědět, že stav zápisů v katastru neodpovídá
skutečnosti“. Na jedné straně zde pak stojí ochrana vlastnického práva původního prodávajícího A,
a na druhé straně princip ochrany práv nabytých třetí osobou v dobré víře, souvisejícího
s principem právní jistoty.98 Nyní se pokusím stručně shrnout vývoj soudní judikatury
z posledních let a zmíním i několik právních názorů vyslovených odbornou veřejností v této
oblasti práva.
97 ZUKLÍNOVÁ, M. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický…s. 294 (§ 48). 98 MELZER, F. Vliv odstoupení od smlouvy na nabytí vlastnického práva. Právní rozhledy, 2006, č. 14, s. 513-14.
25
Podstata věci spočívala nejprve v otázce, zda účinky ex tunc při odstoupení od smlouvy
mají vliv pouze na obligační nebo i na věcněprávní účinky této smlouvy. Novelou občanského
zákoníku provedenou zákonem č. 264/1992 Sb., totiž došlo ke změně pojetí smlouvy o převodu
nemovitostí. Před touto novelou okamžik vzniku (nebo účinnosti) smlouvy splýval v jedno spolu
s převodem vlastnického práva na nabyvatele. Samotná smlouva měla tedy tzv. translační účinky.
V současné úpravě se pak ze smlouvy o převodu nemovitostí stal pouze tzv. obligačněprávní
úkon, který je titulem pro nabytí vlastnického práva. Titul sám o sobě však nevyvolá věcněprávní
účinky smlouvy, a tak k němu musí přistoupit tzv. modus, kterým je u převodu nemovitosti vklad
vlastnického práva do katastru nemovitostí.99 Smlouva je titulem k provedení modu, který pak
zakládá věcněprávní účinky převodu vlastnického práva. S ohledem na výše uvedené je pokládána
otázka: Pokud původní prodávající A platně odstoupí od smlouvy s B, ruší se od počátku jen
obligačněprávní účinky (titul), nebo jsou zasaženy i věcněprávní účinky smlouvy?
Ústavní soud100 judikoval, že vztah mezi smluvními stranami, byť se jedná o odstoupení
od smlouvy, nemůže mít vliv na postavení třetích osob, které v dobré víře nabyly vlastnické
právo k předmětné věci. Následně přišlo opačné stanovisko Nejvyššího soudu101, ve kterém
dospěl k závěru, že pokud zanikne titul v důsledku odstoupení od smlouvy, obnovuje se i
vlastnictví k nemovitosti původního vlastníka (A), a to bez ohledu na to, že nabyvatel (B) převedl
vlastnictví nemovitosti na jinou osobu (C) dříve, než k odstoupení došlo.102 K podobnému závěru
dospěl již dříve například Pecha, když zdůrazňoval provázanost titulu a modu, kde odpadne-li
titul, není možná existence modu ani věcněprávní účinky jím založené.103 Toto stanovisko
Nejvyššího soudu vyvolalo u odborné veřejnosti řadu často kritických a odlišných názorů,104
přičemž je nutno podotknout, že i pět soudců Nejvyššího soudu k němu vydalo odlišné
stanovisko. Nakonec se tímto problém opět zabýval Ústavní soud, který ve svém nálezu105 uvádí,
že se: „…smlouva od počátku ruší, avšak pouze s účinky mezi jejími účastníky. Vlastnické právo dalších
nabyvatelů, pokud své vlastnické právo nabyli v dobré víře, než došlo k odstoupení od smlouvy, požívá ochrany
v souladu s čl. 11 LZPS a s ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv vyvěrajícími z pojmu
demokratického právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy, a nezaniká.“ NS však s ohledem na do té
99 MIKEŠ, J., ŠVESTKA, J. Význam odstoupení od smlouvy o převodu nemovitosti pro vlastnictví třetí osoby. Právní rozhledy, 2007, č. 9, s. 317. 100 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 23.1.2001, sp.zn. II ÚS 77/2000. 101 Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2006, sp. zn. Cpjn 201/2005, vydané pod sbírkovým číslem R 40/2006. 102 MIKEŠ, J., ŠVESTKA, J. Význam odstoupení od smlouvy… s. 318. 103 PECHA, R. Odstoupení od smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti. Bulletin advokacie, 2002, č. 4, s. 17. 104 MIKEŠ, J., ŠVESTKA, J. Význam odstoupení od smlouvy o převodu nemovitosti pro vlastnictví třetí osoby. Právní rozhledy, 2007, č. 9, s. 317 - 320.; PJAJČÍKOVÁ, P. „Ne“ jednomu stanovisku Nejvyššího soudu. Právní rozhledy, 2006. č. 22. s. 828 – 829. 105 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 16.10.2007, sp. zn. Pl. ÚS 78/06.
26
doby stále rozporuplnou judikaturu, vydal rozhodnutí,106 kterým vykládá nález ústavního soudu
po svém, a snaží se jej (v rozporu s jeho účelem) co nejvíce přiblížit ke svému předchozímu
stanovisku (R 40/2006).107
Když už zákonodárce volil účinky ex tunc, které mohou způsobit nemalé zásahy do
právní jistoty třetích osob, přikláním se spíše k názorům vyslovených ústavním soudem. Zrušení
smlouvy ex tunc by pak mělo mít za následek vznik nároku na znovunabytí vlastnického práva
původním vlastníkem, nikoli však automatický přechod vlastnického práva jako takového.
V případě, že znovunabytí vlastnického práva není možné, náleží mu na základě § 458 odst. 1 OZ
peněžitá náhrada.
4.1.6. Úprava v obchodním zákoníku
Úprava odstoupení od smlouvy v případě prodlení je obsažena v § 345 až § 351 ObchZ a
je z velké části odlišná od úpravy občanskoprávní. Společné mají například to, že odstoupení je
možno pouze v případech, kdy se tak strany dohodnou, nebo stanoví-li tak zákon (§ 344 ObchZ).
Prodlení je pak oním zákonným důvodem.
Prvním rozdíl spočívá v tom, že kromě odstoupení pro prodlení dlužníka ObchZ
výslovně připouští v § 345 odst. 1 i možnost odstoupení od smlouvy dlužníkem v případě, že je
v prodlení věřitel108. Obchodní zákoník pak rozděluje podmínky pro uplatnění práva na
odstoupení podle toho, zda prodlení způsobuje oprávněné straně ne/podstatné porušení smluvní
povinnosti. Podstatné porušení smlouvy je definováno v § 345 odst. 2 ObchZ jako „ztráta zájmu
na plnění závazku“ 109, když cit. ust. uvádí, že „porušení smlouvy je podstatné, jestliže strana porušující
smlouvu věděla v době uzavření smlouvy nebo v této době bylo rozumné předvídat s přihlédnutím k účelu smlouvy,
který vyplynul z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, že druhá strana nebude mít
zájem na plnění povinností při takovém porušení smlouvy. V pochybnostech se má za to, že porušení smlouvy není
podstatné.“ Podmínkou je, že oprávněná strana je povinna oznámit odstoupení prodlévající straně
bez zbytečného odkladu poté, co se o podstatném porušení dozvěděla (§ 345 odst. 1 ObchZ).
Pokud oprávněná strana110 na plnění trvá nebo nevyužije-li svého práva odstoupit včas (tj. bez
zbytečného odkladu), má možnost odstoupit od smlouvy za podmínek stanovených pro
106 Srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 31 Cdo 3177/2005. 107 Blíže srov. SPÁČIL, J. Odstoupení od smlouvy a vlastnické právo třetí osoby: opět polojasno? Právní rozhledy, 2009, č. 9; s. 329 – 332; MIKEŠ, J., ŠVESTKA, J., Odstoupení od smlouvy a vlastnické právo třetí osoby: jasno? Právní rozhledy, 2009, č. 8, s. 291 – 293. 108 Občanský zákoník upravuje odstoupení dlužníkem pro prodlení věřitele pouze speciálně u smlouvy o dílo, je-li k provedení díla nutná součinnost objednatele a za bližších podmínek stanovených v § 638 OZ. 109 PELIKÁNOVÁ, I. Obchodní právo: Komparativní rozbor. 4. díl. Praha: ASPI, 2009. s. 343. 110 Dále budu předpokládat, že oprávněnou stranou k odstoupení od smlouvy je věřitel, a že prodlévající stranou je dlužník, neboť se zabývám především prodlením dlužníka.
27
nepodstatné porušení smlouvy, upravených v § 346 ObchZ => při nepodstatném porušení
smlouvy je zde právo odstoupit od ní omezeno, stejně jako v občanském zákoníku, povinností
poskytnout dlužníkovi dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti. Na rozdíl od
občanskoprávní úpravy jsou v § 350 ObchZ, jak jsem již uvedla výše, výslovně upraveny pravidla
pro postup v případě předčasného odstoupení od smlouvy (tj. když poskytne nepřiměřeně
krátkou lhůtu, příp. ji neposkytne vůbec).
Dalším rozdílem oproti občanskoprávní úpravě je zde možnost odstoupení od smlouvy
bez poskytnutí dodatečně přiměřené lhůty k plnění nebo před jejím uplynutím pokud dlužník
prohlásí,111 že závazek nesplní (§ 346 odst. 2 ObchZ). Kromě toho je možno, na základě ust.
§ 348 odst. 1 ObchZ, odstoupit od smlouvy pro povinnost, jež má být plněna teprve
v budoucnu, jestliže „… z chování povinné strany, nebo z jiných okolností nepochybně vyplývá ještě před dobou
stanovenou pro plnění smluvní povinnosti, že tato povinnost bude porušena podstatným způsobem, a povinná
strana neposkytne po vyzvání oprávněné strany bez zbytečného odkladu dostatečnou jistotu“.
Nepochybně podstatným rozdílem od občanskoprávní úpravy se jeví skutečnost, že
účinky odstoupení od smlouvy nastávají ex nunc, tzn. od okamžiku, kdy je projev vůle věřitele
odstoupit od smlouvy doručen prodlévajícímu dlužníkovi (§ 349 ObchZ) Podle Švestky a
Kopáče112 mají účinky ex nunc za následek zachování práv, která vznikla z porušení smlouvy před
odstoupením věřitele. Těmito právy mají být nárok na náhradu škody, na smluvní pokutu a úroky
z prodlení. Tento názor však zpochybňuje Pecha113, důvod přetrvání těchto práv spatřuje v tom,
že zákon na jiných místech (srov. § 351 a §302 ObchZ) výslovně stanovuje, že tato práva
v důsledku odstoupení nezanikají. Dále polemizuje s tím, že když zanikne smlouva jako titul –
nelze najít právní důvod pro žádné nároky, které se o něj opírají.
Dá se předpokládat, že pokud v tomto případě zákonodárce normuje účinky ex nunc,
vyplývá z nich, na rozdíl od občanskoprávních účinků ex tunc, výhoda ochrany práv třetí strany
nabytých v dobré víře. Nastane-li totiž situace výše popsaná u občanskoprávní úpravy, tedy že
kupující, jenž se stal vlastníkem věci, ji dále zcizil třetí osobě a následně pak původní prodávající
platně odstoupil od smlouvy. V důsledku vyloučení zpětné účinnosti tak nemá toto odstoupení
vliv na nabyté vlastnické právo třetí osoby. Kupující je v tomto případě povinen poskytnout
původnímu prodávajícímu peněžitou náhradu. Ovšem i tady Pecha114 upírá zásluhu vyloučení
111 Pokud dlužník prohlásí, že povinnost nesplní, je zde možnost takto odstoupit od smlouvy i ohledně povinnosti, jež má být plněna v budoucnu (§ 348 odst. 2 ObchZ). 112 KOPÁČ, L., ŠVESTKA, J., Nad některými otázkami odstoupení od smlouvy podle obchodního zákoníku. Právní rozhledy, 1995, č. 10, s. 402. 113 PECHA, R. Odstoupení od smlouvy podle obchodního zákoníku. Bulletin advokacie, 2002, č. 8, s. 46 - 50. 114 Tamtéž.
28
zpětné účinnosti, a tvrdí, že toto pravidlo platí jen proto, že je výslovně normováno tentokrát
v ust. § 446 ObchZ.115 Pecha argumentuje tím, že díky provázanosti titulu a modu při nabývání
vlastnického práva má odstoupení s účinky ex tunc a ex nunc takřka shodné právní následky a
jediný rozdíl spatřuje v tom, že obchodněprávní úprava (na rozdíl od té občanskoprávní) „obsahuje
řadu ustanovení, která korigují důsledky dodatečného odpadnutí titulu závazkového právního vztahu ve prospěch
společensky přijatelnější úpravy“.116
Ať už je to s rozdílem v účincích jakkoliv, je správné, že obchodní zákoník normuje
všechny tyto možné důsledky z odstoupení od smlouvy výslovně, neboť to redukuje případné
spory a úprava je srozumitelnější. V žádném případě nezpochybňuji provázanost titulu s existencí
modu, nicméně nevidím důvod, pokud závazek zanikne ex nunc ke dni doručení projevu vůle o
odstoupení adresátovi, proč by věřitel neměl mít nárok např. na úrok z prodlení (od vzniku
prodlení ke dni zániku smlouvy odstoupením), když účinky odstoupení nepůsobí zpětně a na titul
se tím pádem nenahlíží jako by od počátku neexistoval. Dále mě napadá, v souvislosti s možným
smyslem a účelem ustanovení, že pokud by zákonodárce nechtěl, aby účinky ex tunc a ex nunc
působily rozdílné následky, býval by je vůbec nerozlišoval.
4.2. Úrok z prodlení
4.2.1. Pojem a funkce
. Povinnost uhradit úroky z prodlení (popř. poplatek z prodlení – blíže kap. 4. 3.) ukládá ust.
§ 517 odst. 2 OZ dlužníkovi jako specifickou sankci za prodlení s plněním peněžitých závazků.
Není třeba výslovně sjednávat povinnost platit úroky z prodlení ve smlouvě, neboť toto vyplývá
přímo ze zákona.117 Povinnost platit úroky z prodlení tvoří příslušenství pohledávky a úzce
souvisí s existencí této pohledávky (akcesorický charakter). Zároveň je potřeba odlišit je od úroků
smluvených (§ 658 OZ), které bývají označovány jako úplata za užívání půjčené jistiny a
povinnost je platit není závislá na prodlení.118
V literatuře se nejčastěji uvádí, s odkazem na ust. § 519 OZ, že úroky z prodlení plní funkci
paušalizované náhrady škody. Podobně jako u smluvní pokuty119 z toho vyplývá, že věřitel má na
úroky právo i v případě, že mu žádná škoda v souvislosti s prodlením nevznikla, zároveň ale
115 „Kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.“ 116 PECHA, R. Odstoupení od smlouvy podle obchodního … s. 46 - 50. 117 VONDRÁKOVÁ, A. Meritum vymáhání pohledávek. 2 vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. s. 14. 118 Tamtéž. 119 Není vyloučena možnost sjednání smluvní pokuty jako důsledek prodlení s pněním peněžitého závazku obdobným způsobem jako jsou určeny úroky z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 29 Cdo 2495/98, uveřejněné pod sbírkovým č. R 6/2000).
29
samotnou náhradu škody může požadovat vedle úroků z prodlení pouze v případě, že její výše
přesahuje výši úroků z prodlení.120 Pojem paušalizovaná náhrada škody u úroků z prodlení není,
jak upozorňuje Bejček,121 možná zcela výstižný. U obou institutů (smluvní pokuta vs. úrok
z prodlení) to znamená, že dlužník je musí ve sjednané (zákonem stanovené) výši uhradit, i když
věřiteli žádná škoda nevznikne. V opačném případě => přesahuje-li vzniklá škoda jejich výši,
nemá věřitel vedle smluvní pokuty na škodu přesahující její výši žádný nárok122 (to vyplývá
ostatně z podstaty pojmu „paušalizovaná“ náhrada), kdežto úroky z prodlení se pouze
započítávají na náhradu vzniklé škody. Pokud není vzniklá škoda úroky z prodlení pokryta, může
ji věřitel na dlužníkovi vymáhat podle obecných ustanovení o náhradě škody (§ 420 a násl. OZ).123
O sankční funkci úroků z prodlení můžeme hovořit právě v souvislosti se situací, kdy věřiteli
s prodlením žádná reálná škoda nevznikla a dlužník je přesto povinen úroky uhradit.
4.2.2. Povaha ustanovení?
Nejprve mi dovolte ve zkratce se pokusit definovat rozdíl mezi kogentní a dispozitivní
normou. Velká novela OZ z roku 1991124 zavedla § 2 odst. 3 zásadu dispozitivnosti norem, podle
které si „účastníci občanskoprávních mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona,
jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze
odchýlit“. Normy, které tuto odchylnou úpravu umožňují, jsou tzv. dispozitivní (sjednatelné,
podpůrné) a jsou základním předpokladem pro realizaci autonomie vůle v soukromoprávních
vztazích. Naopak normy kogentní jsou jakýmsi limitem projevu svobody v úpravě těchto vztahů,
pro udržení veřejného pořádku. Jsou to normy imperativní (donucující, nevylučitelné) a odchýlení
se od nich působí neplatnost takového ujednání pro rozpor se zákonem.125Norma je kogentní,
pokud zákon výslovně zakáže odchýlení se od ní => výslovný zákaz (např. § 433 odst. 3 OZ).
Naopak kategorický příkaz (klasicky vyjádřen slovy zákonodárce musí, nesmí, vyžaduje…) obsažen
v právní normě ještě automaticky kogentnost nepředpokládá.126 Zde už se pohybujeme na půdě
argumentace tzv. povahou ustanovení, o které hovoří § 2 odst. 3 OZ. „Povaha ustanovení“ bývá
v praxi někdy nesprávně vykládána právě v souvislosti se samotnou dikcí zákona (viz dále
argumentace NS v rozhodnutí o povaze § 517 odst. 2). Melzer poukazuje na to, že je nutno tento
120 ELIÁŠ, K. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický… s. 1483 (§ 517). 121 BEJČEK, J. „Povaha ustanovení“ o úrocích z prodlení. Právní rozhledy, 2006, č. 11, s. 406. 122 Nedohodnou-li se strany jinak. 123 Odpovědnost za náhradu škody v tomto případě je pak specifickým následkem prodlení dlužníka. Specifickým především proto, že se zde vyžaduje zaviněné prodlení dlužníka 124 Zákon č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník. 125 MELZER, F. Kogentní a dispozitivní právní normy. In Havel, B., Pihera V. (eds.) Soukromé právo na cestě. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2010. s. 219- 220. 126 ROZBORA, M. Diferenciačné kritériá dispozitívnosti v českom civilistickom prostredí – čásť I. Časopis pro právní vědu a praxi, 2009, č. 2, s. 119.; stejně tak MELZER, F. Kogentní a dispozitivní … s. 225.
30
pojem vykládat teleologicky a dává jej do souvislosti právě se zmíněným veřejným pořádkem. Je-li
účelem ustanovení (i když ne nutně prvoplánově) ochrana veřejného pořádku, jedná se o
ustanovení kogentní, v ostatních případech jde o ustanovení dispozitivní.127 Mezi takové patří
klasicky normy upravující např. osobní status osob, slabší stranu, třetí osoby.128
V souvislosti s povahou ustanovení § 517 odst. 2 OZ je v posledních letech vedena
odbornou veřejností živá diskuse na téma dispozitivní vs. kogentní povahy této normy. Vše
začalo sporným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR. - konkrétně jde o rozsudek ze dne 17. 3.
2005, sp. zn. 33 Odo 1117/2003, které vyvolalo vlnu nesouhlasné kritiky odborné veřejnosti, a to
především z důvodu použité právní argumentace v odůvodnění tohoto rozhodnutí. NS zde
označuje § 517 odst. 2 OZ jako ustanovení kogentní povahy, když v právní větě uvedl, že „povaha
ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. vylučuje, aby výše úroku z prodlení byla v občanskoprávních vztazích
dohodnuta jinak, než stanoví právní předpis, který toto ustanovení provádí“. NS tímto rozhodnutím zamítl
dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byla zamítnuta žaloba v části úroku
z prodlení, jenž byl stranami sjednán ve výši odpovídající deseti násobku diskontní sazby ČNB.
Ujednání o úrocích z prodlení zde označil jako neplatné podle § 39 OZ kvůli rozporu s
„kogentním“ ust. § 517 odst. 2 OZ. NS opřel své tvrzení o výklad dikce ustanovení, který
„nenechává (…) prostor pro úvahy, zda lze výši úroku z prodlení či poplatku z prodlení stanovit jinak, tedy ani
dohodou účastníků“. Dále NS uvádí, že kogentní charakter je v tomto případě dán rovněž povahou
ustanovení, resp. funkcí institutu prodlení. Tu spatřuje jako „nepříznivou majetkovou sankci vůči
dlužníkovi za nikoli včasné splnění peněžitého dluhu“, která vzniká ze zákona bez ohledu na vůli stran, a
pokud by došlo k možnosti této dohody, došlo by ke stírání rozdílu mezi prodlením a institutem
smluvní pokuty a nahrazovala by tak její vynucovací funkci.
Alexander129 neguje (nejen) gramatický výklad tím, že pokud ustanovení neobsahuje
výslovný zákaz odchýlení se od zákona, nelze usuzovat kogentní charakter normy pouze
z imperativnosti slovního spojení: „úrok z prodlení stanoví prováděcí předpis“. Je jasné, že tímto
postupem by pak mohly být označovány za kogentní i jiné, podobně formulované normy, což by
bylo v rozporu s ust. § 2 odst. 3 OZ. Povaha ustanovení se nemá odvozovat pouze z dikce
zákona, ale způsobem, který jsem uvedla výše (ochrana veřejného pořádku). Taková povaha
ustanovení by mohla být při nejlepší vůli spatřována v nutnosti ochrany dlužníka jako slabší
smluvní strany v případě příliš vysokých úroků z prodlení, nicméně je zde pořád ochrana v rámci
neplatnosti právního úkonu, který se příčí dobrým mravům (§ 39 OZ). Zároveň této tezi
127 MELZER, F. Kogentní a dispozitivní … s. 227. 128 Limitovaný rozsah této práce mi bohužel nedovoluje blíže tuto problematiku rozvádět, proto odkazuji na již citovaný odborný článek pana Melzera (MELZER, F. Kogentní a dispozitivní … s. 217 – 233). 129 ALEXANDER, J. Ke smluvní volnosti v otázce úroků z prodlení. Právní rozhledy, 2006, č. 2, s. 71.
31
odporuje skutečnost, že při kogentní povaze, by byla vyloučena možnost smluvně upravit ve
prospěch dlužníka, jako slabší strany, nižší úroky než stanovuje prováděcí předpis.130 Navíc
nemohu nezmínit, že nevidím důvod, proč by měl být brán dlužník jako slabší strana
závazkového vztahu.
Přinejmenším rozporuplnou by se dala nazvat argumentace NS ve výše zmíněném
judikátu, když spatřuje jako důvod nemožné odchylné úpravy úroku z prodlení v tom, že by se
stíraly rozdíly mezi úrokem z prodlení a institutem smluvní pokuty. K tomuto právě uvedl velmi
výstižný protiargument Alexander131, že při současné právní úpravě stranám smlouvy nic nebraní
v tom, aby si sjednaly smluvní pokutu tak, že bude mít de facto stejnou povahu jako úrok
z prodlení. Uvedl i konkrétní příklad, který při aplikaci argumentu NS dokazuje, že si sám NS
odporuje: „Pokud, podle dovolacího soudu smlouva obsahuje ustanovení, dle kterého dlužník v případě prodlení
se splněním dluhu zaplatí, bez ohledu na zavinění a bez vlivu na právo věřitele žádat náhradu škody, smluvní
pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení, bude toto ustanovení platné a dlužník bude
povinen zaplatit v případě prodlení dlužní částku, zákonný úrok z prodlení a 0,05 % dlužné částky za každý
den prodlení navíc. Smluvní ujednání, dle kterého dlužník v případě prodlení zaplatí úrok z prodlení o 0,05 %
za každý den prodlení vyšší, než je zákonem stanovená výše, však bude neplatné."
Z výše uvedeného je nepochybné, že bez ohledu na to zda je toto ustanovení kogentní či
dispozitivní, je odůvodnění rozhodnutí soudu nedostačující. Po analýze jednotlivých právních
názorů jsem neshledala žádný relevantní právní argument pro to, aby nemohlo být ustanovení o
výši úroků z prodlení dispozitivní. Naopak dává smysl umožnit stranám závazkového vztahu
odchylnou úpravu úroků. Na povahu samotného institutu úroků z prodlení lze totiž nahlížet také
z ekonomického hlediska a vnímat je tak jako navrácenou „cenu peněz“ za dobu, po kterou byly
věřiteli proti jeho vůli odňaty s možnosti dispozice s nimi tím, že mu je dlužník včas nevrátil. 132
Věřitel by pak sám mohl dopředu odhadnout, jaká škoda by mu touto situací mohla vzniknout -
například ve formě ušlého zisku, nemohl-li by své peníze např. dále investovat nebo jiným
způsobem zhodnotit. Zajímavým je rovněž postřeh133, že v případě tzv. fakultativních obchodů
(§ 262 ObchZ) zákon vlastně sám nabízí možnost, jak toto „údajně“ kogentní ustanovení
„obejít“ neboli odchýlit se od něj, a to by nemělo být v případě takového ustanovení možné.
130 NAVRÁTIL, D. Tři poznámky ke smluvní volnosti v otázce úroků z prodlení. Právní rozhledy, 2006, č. 13, s. 482. 131 ALEXANDER, J. Ke smluvní volnosti v…s. 71. 132 BEJČEK, J. „Povaha ustanovení“ o úrocích…s. 406. 133 NAVRÁTIL, D. Tři poznámky ke smluvní…s. 482 - 483.
32
4.2.3. Prováděcí předpis, jeho vývoj a výpočet úroků z prodlení
Výše úroků z prodlení je na základě § 517. Odst. 2 OZ stanovena prováděcím
předpisem.134 Nařízení vlády bylo v nedávných letech opakovaně novelizováno, vzhledem
k tomu, že výpočet úroků z prodlení vychází ze znění nařízení vlády účinného době vzniku
prodlení, může být tehdejší způsob určování jejich výše stále aktuální. Je tedy na místě popsat
alespoň stručně vývoj právní úpravy tohoto prováděcího předpisu.
Nejprve činila podle § 1 nařízení vlády ve znění platném a účinném od 15.7.1994 do
27.4.2005, výše úroku z prodlení dvojnásobek diskontní sazby stanovené ČNB, platné k prvnímu
dni, kdy vzniklo prodlení s plněním dluhu.135 Diskontní sazba je úrokovou mírou, za kterou ČNB
poskytuje komerčním bankám možnost uložit si u ní bez zajištění svou přebytečnou likviditu.
Patří mezi nepřímé nástroje měnové politiky ČNB a její vývoj následně ovlivňuje úvěrovou
činnost komerčních bank ve vztahu k ostatním ekonomickým subjektům.136 Jak je vidět, diskontní
sazba v těchto letech zaznamenala dosti citelné výkyvy hodnot:
Platná od %
Platná od %
Platná od %
Platná od %
10.6.1993 8
23.12.1998 7,5
22.1.2002 3,5
1.8.2003 1
24.10.1994 8,5
12.3.1999 6
1.2.2002 3,25
25.6.2004 1,25
26.6.1995 9,5
3.9.1999 5,5
26.4.2002 2,75
27.8.2004 1,5
21.6.1996 10,5
27.10.1999 5
26.7.2002 2
28.1.2005 1,25
27.5.1997 13
23.2.2001 4
1.11.2002 1,75
1.4.2005 1
14.8.1998 11,5
27.7.2001 4,25
31.1.2003 1,5
29.4.2005 0,75
27.10.1998 10
30.11.2001 3,75
26.6.2003 1,25
Tabulka č. 1 (Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/faq/jak_se_vyvijela_diskontni_sazba_cnb.html)
Vzhledem k tomu, že tehdejší právní úprava stanovila jako určující výši diskontní sazby
v den počátku prodlení dlužníka, a podle této úrokové sazby se pak počítaly úroky z prodlení po
celou dobu trvání prodlení, působila tato úprava značné disproporce mezi výší úroků, na které
vznikal věřitelům nárok v různém časovém období. Příklad: Dlužník se ocitl v prodlení dne
15.8.1998, sazba úroku z prodlení, na který má věřitel nárok po celou dobu trvání prodlení, činila
23% z dlužné částky. Pokud by se dostal dlužník do prodlení se stejnou částkou přesně o pět let
později, tj.15.8.2003, činil by jeho úrok z prodlení pouhá 2% z dlužné částky.137
134 Tím je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ze dne 8. června 1994, kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb. a č. 33/2010 Sb. V textu dále jen jako „nařízení vlády“ 135 Tento způsob určení výše úroků nahradil do té doby fixní úrokovou sazbu ve výši 3%, která zde platila prakticky od roku 1964 (blíže srov. VONDRÁKOVÁ, A. Meritum vymáhání … s. 16). 136 Česká národní banka [online]. 2012 [citováno 2012-03-06] Měnověpolitické nástroje. Dostupné z www: <http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/#mp_nastroje>. 137 VONDRÁKOVÁ, A. Meritum vymáhání … s. 16.
33
Výše popsané disproporce v určování úrokové sazby a obecně stále klesající diskontní
sazba (od dubna 2002 nepřesáhla 2%) měla za následek novelu nařízení vlády, a to nařízením
č. 163/2005 Sb., která částečně implementovala směrnici EU č. 2000/35/ES.138 Implementace
této směrnice měla za následek výrazné zvýšení úroků z prodlení, neboť jejím účelem bylo
zajištění řádného uspokojování věřitelů a především pak zabránění možným spekulacím dlužníků
či věřitelů ohledně výše úroku. Novelizované znění nařízení vlády bylo platné a účinné v období
od 28.4.2005 do 30.6.2010 a kromě celkového zvýšení úroků z prodlení přineslo i nový způsob
určování úrokové sazby pro výpočet úroků z prodlení. Podle novelizovaného § 1 nařízení vlády
odpovídaly roční úroky výši repo sazby ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů. Na rozdíl od
předchozího znění zde není rozhodná repo sazba platná ke dni vzniku prodlení, nýbrž platná
vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, (tj. 1.1. nebo 1.7.) v němž trvá prodlení
dlužníka. Tehdejší právní úprava umožňovala „spravedlivější“ způsob určování úroků, neboť tyto
každé kalendářní pololetí kopírovaly vývoj příslušné repo sazby ČNB.139 Na druhou stranu byl
díky tomu u případů, kdy prodlení trvalo např. několik let, značně zkomplikován výpočet úroků z
prodlení, resp. jejich případná formulace v žalobním petitu apod. Pro úplnost uvádím, že
repo sazba je rovněž jedním z měnověpolitických nástrojů ČNB a její aktuální výše je zveřejněná
na oficiálních stránkách ČNB. Podle přechodných ustanovení nařízení vlády č. 163/2005 Sb. se
způsob odvození výše úroků podle této novely vztahuje pouze na prodlení s peněžitým plněním,
které vzniklo po účinnosti této novely (tj. 28.4.2005)=>na závazky, u kterých nastalo prodlení do
27.4.2005 se při výpočtu úroků z prodlení vztahuje původní znění nařízení vlády.
Poslední dosavadní změnou prováděcího předpisu je novela provedená nařízením vlády
č. 33/2010 Sb. s účinností od 1.7.2010. Její realizace vychází z volnějšího výkladu směrnice EU
č. 2000/35/ES, který je výsledkem anglické interpretace směrnice. Úrok se sice stále odvíjí od
výše repo sazby ČNB, avšak zásadně zjednodušuje výpočet úroků při dlouhodobějším prodlení.
Aktuální znění § 1 nařízení vlády určuje, že výše úroků z prodlení odpovídá repo sazbě ČNB
zvýšené o sedm procentních bodů, nicméně platné k poslednímu dni kalendářního pololetí, jenž
předchází pololetí, ve kterém nastalo prodlení dlužníka. Úroková sazba tedy zůstává po celou
dobu prodlení neměnná. Konkrétní výše úroku z prodlení se pak počítá následovně:140
DLUŽNÁ ČÁSTKA x (REPO SAZBA* + 7) : 100 : POČET DNÍ V ROCE x POČET DNÍ TRVAJÍCÍHO
PRODLENÍ = ÚROK Z PRODLENÍ
138 Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie ze dne 29.6.2000, č. 2000/35, o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích. 139 ŠUBRT, B. Prodlení při výplatě mzdy a změna výpočtů úroků z prodlení od 1.7.2010. Práce a mzda, 2010, č. 4, s. 10. 140 ŠUBRT, B. Prodlení při výplatě …s. 10 - 11.
34
*repo sazba platná k poslednímu dni kalendářního pololetí, předcházejícímu pololetí, v němž
vzniklo prodlení dlužníka. Počet dní v roce samozřejmě 365, případně 366, je-li rokem
přestupným.
Příklad: Dlužná částka činí 100.000,- Kč. Prodlení trvalo od 1.2.2011 do 11.5.2011 (tedy 100 dní).
Výše repo sazby je141: 0,75% => Výpočet úroku z prodlení: 100 000 x 7.75 :100 : 365 x 100 =
2.123,29 Kč.
4.2.4. Právní úprava v obchodním zákoníku
Úprava úroků z prodlení je v obchodněprávních vztazích řešena v ust. § 369 a násl. Na
rozdíl od současného pojetí § 517 odst. 2 OZ, je § 369 ObchZ dána výslovně stranám
závazkového vztahu možnost, aby si úroky z prodlení stanovili smluvně. Samozřejmě smluvní
volnost je i v tomto případě omezena obecným požadavkem právního jednání v souladu
s dobrými mravy a zároveň zde nesmí být rozpor se zásadami poctivého obchodního styku.142
Pro případ, že si strany výši úroků nesjednají, platilo až do konce roku 2000 pravidlo, že úrok
z prodlení se rovná obvyklému bankovnímu úroku z úvěrů poskytovaných bankami v místě
dlužníka, zvýšené o 1%. Až novelou ObchZ zákonem č. 370/2000 Sb., účinnou ke dni 1.1.2001
došlo ke zjednodušení a sjednocení se způsobem určení úroků podle občanského práva. Pokud si
tedy strany výši úroků nesjednají, odkazuje § 369 odst. 1 ObchZ na předpisy práva občanského.143
Z výše uvedeného není pochyb, že § 369 ObchZ má dispozitivní povahu.
Stejně jako v občanskoprávních vztazích, i zde je úrok z prodlení příslušenstvím peněžité
pohledávky ve smyslu § 121 odst. 3 OZ. Judikatura uvádí, že nelze požadovat úroky z prodlení
z nesplacených úroků, nic ale nebrání ujednání, že úroky se započítávají na jistinu. Je nepochybné,
že česká úprava nepřiznává úroky z úroků. Otázka však zní, jak je to v situaci, kdy dlužník uhradí
věřiteli částku, jež pokrývá jistinu, nikoli už ale úroky z prodlení a výslovně určí, že platí jistinu.
Nejvyšší soud rozhodl, že ani v tomto případě nelze požadovat úroky z nesplacených úroků,
neboť i v případě zániku pohledávky zůstávají pouze příslušenstvím a nestávají se novým
samostatným nárokem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2004,
sp. zn. 35 Odo 101/2002). Tomuto rozhodnutí oponuje Tomsa, když dospěl k závěru, že
nesplacené úroky po uhrazení celé jistiny se stávají pohledávkou samostatnou. Svůj závěr opírá o
obecné pravidlo obsažené v § 330 odst. 2 ObchZ, že není-li dohodnuto jinak, započítává se
141 Česká národní banka [online]. 2012[citováno 2012-03-25]. Dostupné z www: <http://www.cnb.cz/cs/faq/jak_se_vyvijela_dvoutydenni_repo_sazba_cnb.html> 142 V případech obchodněprávních závazkových vztahů, jejichž předmětem je úplatná dodávka zboží nebo služeb, existuje ještě zákonné omezení smluvní volnosti úpravy úroků z prodlení. (srov. § 369 ObchZ) 143 TOMSA, M. K úroku z prodlení u peněžitých obchodních závazků. In ČERNÁ, S. (eds.) Pocta Stanislavu Plívovi k 75. narozeninám. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, s. 345 - 346.
35
plnění nejdříve na úroky, po té až na jistinu. Kdyby se postupovalo podle rozhodnutí NS,
docházelo by k neopodstatněnému zvýhodňování dlužníka oproti věřiteli, který by přišel o úroky
z prodlení.144
Speciálně je upraven úrok z prodlení u pohledávek, kde jako subjekt vystupuje ČR.
Upravuje jej § 14 odst. 6 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování
v právních vztazích. U peněžitých plnění ve prospěch státu, za podmínek tohoto ustanovení
požaduje příslušná organizační složka od dlužníka úrok z prodlení v roční výši dvojnásobku
diskontní sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení, pokud úrok
z prodlení v úhrnu přesáhne částku 5 000 Kč. Speciálně je upraven také úrok z prodlení u
peněžitých závazků v oblasti mezinárodního obchodu (§ 735 ObchZ).145
Ani občanský, ani obchodní zákoník nevylučují možnost sjednání smluvní pokuty vedle
úroků z prodlení. Společné mají obě úpravy také to, že se úroky z prodlení započítávají na
případnou požadovanou výši náhrady škody a tu je tím pádem možno požadovat pouze nad výši,
která není kryta úroky z prodlení.146
4.3. Poplatek z prodlení
Vedle úroků z prodlení umožňuje Občanský zákoník sankcionovat dlužníka za prodlení u
peněžitých závazků také poplatkem z prodlení. Obě tyto sankce nelze uplatnit současně, neboť
obecně platí, že lze požadovat úroky z prodlení ve všech případech, kdy zákon výslovně
nestanoví, že lze požadovat poplatek z prodlení.147 Povinnost platit poplatek z prodlení ukládá
dlužníkovi OZ ve dvou, resp. třech případech: jedná se o prodlení s placením nájemného nebo
úhrad za plnění spojené s užíváním bytu (§ 697 OZ) a u podnikatelského nájmu movitých věcí
(§ 723 odst. 1, 2 OZ), přičemž všechny podrobněji charakterizuji v navazující části této kapitoly
(kap. 4.6.). Poplatek z prodlení je stejně jako úrok z prodlení příslušenstvím pohledávky ve
smyslu ust. § 121 odst. 3 OZ, plní funkci paušalizované náhrady škody a má sankční povahu148.
Institut poplatku z prodlení byl zaveden občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb.
v původním znění (§ 85 odst. 2). Prováděcím předpisem určujícím jeho výši byla vyhláška
ministerstva spravedlnosti č. 45/1964 Sb., podle níž poplatek z prodlení činil 0,5 ‰ z dlužné
částky za každý den prodlení. Tato vyhláška byla zrušena nařízením vlády č. 142/1994 Sb., která
144 TOMSA, M. K úroku z prodlení u …s. 345 - 346. 145 KOBLIHA, I. In KOBLIHA, I. a kol. Obchodní zákoník: Komentář. Praha: Linde Praha, a.s., 2006. s. 1047. (§ 369). 146 HUŠEK, J. In FALDYNA, F. a kol. Zajištění a zánik … s. 66 - 67. 147 HULMÁK, M. Poplatky z prodlení v českém právu. Právní rozhledy, 2003, č. 5, s. 247. 148 Sankční povaha poplatku z prodlení zde vystupuje mnohem více do popředí, neboť je vzhledem k úrokům z prodlení srovnatelně vyšší.
36
v současné době, kromě úroku z prodlení, upravuje v § 2 výši poplatku z prodlení. Na rozdíl od
úroku se však výše poplatku z prodlení od přijetí nařízení vlády v roce 1994 až doposud
nezměnila a „činí 2,5‰ z dlužné částky za každý den prodlení, ale nejméně 25,- Kč za každý i započatý měsíc
prodlení“ (§ 2 nařízení vlády). Sazba poplatku z prodlení se tedy oproti původní úpravě zvýšila
pětinásobně. To ovšem samo o sobě není znepokojivé tolik, jako celkový aktuální rozdíl mezi
výší úroku a poplatku z prodlení – přepočítáme-li 2,5‰ denně na roční úrok, vyjde nám hodnota
91,25% z dlužné částky ročně.149
Otázkou je, co vedlo zákonodárce k tak výraznému zvýhodnění věřitele oproti případům,
kdy má nárok „jen“ na úroky z prodlení. Při současné výši repo sazby (viz příloha č. 1) a
aktuálním znění nařízení vlády je poplatek z prodlení více než 11x vyšší než zákonný úrok
z prodlení (7,75% p.a.) a to zdaleka není nejmarkantnější rozdíl od roku 1994150. Nabízí se
hypotéza, že účelem zákonodárce je ochrana pronajímatele, který je při podnikatelském nájmu
věci a především pak při nájmu bytu v relativně slabém postavení. Při nájmu bytu je jeho
postavení oslabeno z důvodu zvláštní zákonné ochrany nájemce bytu. Není ale potom jasné, proč
nejsou poplatky z prodlení zakotveny i u ostatních druhů nájmu (např. nájem nebytových prostor
apod.)151 Pokusila jsem se komparovat současnou právní úpravu s původním zákonem, kterým
byl institut poplatku z prodlení zaveden. Při prozkoumání původního znění Občanského
zákoníku (tj. 40/1964) jsem shledala, že úprava byla do jisté míry velmi podobná.152 Dospěla jsem
k závěru, že u poplatku z prodlení zamýšlel možná zákonodárce postavit do popředí jakousi
preventivně-donucovací funkci institutu, kdy vyšší poplatek z prodlení má donutit předem
dlužníka k tomu, aby plnil včas. Funkce reparační a tím méně sankční samozřejmě nezůstávají
v pozadí, tu sankční bych postavila na roveň s preventivní funkcí, neboť právě hrozba vyšší
sankce za prodlení má působit preventivně. Podobně jako u nájmu bytu i podnikatel, který
poskytuje krátkodobý pronájem movitých věcí v rámci své podnikatelské činnosti, by měl být
zvýhodněn poplatkem z prodlení (z důvodu jeho slabšího postavení), protože pokud mu nájemce
např. věc včas nevrátí, může tím za určitých okolností ohrozit jeho další podnikatelskou činnost,
neboť nebude mít věc k dispozici, aby ji mohl dále pronajímat.
149 HULMÁK, M. Poplatky z…s. 246 - 247. 150 Např. v období od 1. dubna 2005 až do zavedení novely nařízení vlády č. 163/2005 Sb., byla hodnota zákonného úroku 2% p.a., přičemž poplatek z prodlení se neměnil, tedy roční sazba odpovídala hodnotě 91,25% (srov. tabulka č. 1) 151 HULMÁK, M. Poplatky z…s. 247. 152 poplatek z prodlení byl zakotven při prodlení s úhradou za užívání bytu nebo služby (pův. § 161 OZ), dále při smlouvě o půjčení věci mezi občanem a organizací, která byla v pův. § 261, upravena velmi podobně se současnou úpravou o podnikatelském nájmu movitých věcí- v obou případech se jedná de facto o klasické půjčovny.
37
4.4. Odpovědnost za ztrátu, poškození, či zničení věci
Odpovědnost za škodu na věci (tzn. její poškození, ztráta či zničení) přechází na dlužníka
jako následek prodlení podle § 517 odst. 3 OZ. Jedná se o specifický druh odpovědnosti, který
vzniká u prodlení se závazky, týkající se plnění věci,153 ovšem dovozuje se, že by se takto s
odkazem na § 853 OZ daly analogicky posoudit i závazky, jejichž předmětem je právo nebo jiná
majetková hodnota.154 Tato odpovědnost je objektivní, ale formulací v § 517 odst. 3: „ledaže by ke
škodě došlo i jinak“ dává dlužníkovi možnost liberace. Liberovat se může, prokáže-li, že ke škodě
by došlo i jinak, tzn. i v případě, že by svůj dluh plnil řádně a včas. Taková situace může nastat v
důsledku např. vnitřní vady věci (př. samovolná zkáza) nebo v důsledku vnější příčiny (např.
výpadek proudu, živelná pohroma).155
K přechodu rizika škody na věci v důsledku prodlení může dojít pouze v případech, kdy
dlužník takové riziko již nenesl=> je nutno odlišovat např. od odpovědnosti vycházející z § 421,
§ 429, § 771 OZ nebo např. § 455 a násl. ObchZ., v těchto případech již dlužník riziko škody na
věci nesl a nejedná se tedy o přechod rizika škody na věci nýbrž o jeho setrvání156 Odlišovat je
třeba také případy vzniku škody v důsledku prodlení, na která nedopadá aplikace ust.
§ 517 odst. 3 OZ. Není dotčeno právo věřitele domáhat se na prodlévajícím dlužníkovi náhrady
jiné škody, jež mu byla prodlením způsobena (§ 519 OZ), pak zde není žádná další speciální
úprava, a proto se postupuje podle obecné úpravy o náhradě škody (§ 415 a § 420 a násl. OZ),
kde se vyžaduje zavinění.157 U peněžitých závazků je právo na náhradu škody ještě omezeno
funkcí paušalizované náhrady škody v podobě úroků nebo poplatků z prodlení (srov. výše).
V obchodněprávních vztazích také dochází k přechodu rizika škody na věci, je-li dlužník
v prodlení s předáním nebo vrácením věci věřiteli, pokud toto riziko nenesl již dříve
(§ 368 ObchZ). Riziko na něj přechází na dobu, po kterou je v prodlení. Povinnosti uhradit
škodu na věci se může dlužník zprostit v případě, že ji způsobil věřitel, popř. vlastník věci, a také,
vznikla-li by škoda i při včasném plnění dlužníkem, tedy bez ohledu na prodlení. Případná
odpovědnost za škodu na věci je objektivní, stejně jako obecná odpovědnost za škodu (§ 373 a
násl. ObchZ), podle které se posuzují jiné škody vzniklé v důsledku prodlení.158
153 Věc ve smyslu § 119 OZ. 154 ELIÁŠ, K. Prodlení dlužníka a … s. 8. 155 KOBLIHA, I., ELISCHER, D., HOCHMAN, J. a kol. Náhrada škody podle občanského a obchodního zákoníku, zákoníku práce, v oblasti průmyslového vlastnictví a podle autorského zákona: Praktická příručka. Praha: Leges, 2012. s. 59 - 60. 156 ELIÁŠ, K. Prodlení dlužníka a … s. 8. 157 ELIÁŠ, K. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický … s. 1487 - 1488 (§ 519). 158 PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku: 3. díl. 2. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 1998. s. 1045 - 1046 (§ 368).
38
Na závěr bych chtěla dodat, že jak v občanském zákoníku (§ 520, § 522), tak v obchodním
zákoníku (§ 372) je de facto stejným způsobem upraveno riziko zničení, poškození či ztráty na
věci pro případ prodlení věřitele.
4.5. Fixní smlouvy
Právní následky prodlení dlužníka u tzv. fixních smluv a jejich charakteristika jsou upraveny
speciálně v § 518 OZ. Tyto smlouvy jsou specifické tím, že mají přesně určenou dobu plnění
(splatnost), která je většinou fixována např. na určitou událost (svatba => ušití svatebních šatů) a
pozdní plnění tak ztrácí pro věřitele význam. Přesné stanovení doby plnění je prvním
předpokladem, který ale sám o sobě nestačí. Dále musí přímo ze smlouvy (např. výslovně uveden
fixní termín), případně z povahy věci vyplývat, že na opožděném plnění věci nemá věřitel zájem.
To může být v případě argumentace povahou věci trochu problematické. Doba plnění může být
vázána na určitou skutečnost/událost, ale dlužníkovi, resp. oběma stranám musí být vždy
nepochybně zřejmé, že plnění je na ni fixováno.159
Základní odlišností u fixních smluv je fakt, že opozdí-li se dlužník s plněním závazku,
vylučují se výše uvedené následky prodlení160 a smlouva s účinky ex tunc zaniká. Nejedná se o
odstoupení od smlouvy z důvodu prodlení, věřitel není dlužníkovi povinen poskytnout
dodatečnou přiměřenou lhůtu a koneckonců smlouva ani nezaniká jednostranným právním
úkonem, nýbrž ex lege právě v důsledku prodlení dlužníka. Při případném sporu má pak
rozhodnutí soudu o zrušení smlouvy pouze deklaratorní povahu. Věřitel má ale podle ust.
§ 518 OZ možnost zániku smlouvy zabránit, a to aktivním jednáním, když dlužníkovi, který je
v prodlení, bez zbytečného odkladu výslovně oznámí, že na splnění závazku i nadále trvá. Poté
přicházejí v úvahu právní následky prodlení podle obecné úpravy (§ 517 OZ).161
Obchodněprávní úprava fixních smluv je velmi podobná, i když ji zákonodárce ze
systematického hlediska řadí do § 349 odst. 3, tedy k úpravě o odstoupení od smlouvy.
Podstatnější rozdíl je patrný v odvrácení zániku smlouvy věřitelem, když oznámení o trvání na
plnění závazku musí učinit nejpozději před uplynutím fixně stanovené doby plnění. Prodlením
pak automaticky smlouva ex lege zaniká.162
159 ELIÁŠ, K. Prodlení dlužníka a … s. 8. 160 S výjimkou práva na náhradu škody, které v důsledku prodlení věřiteli vzniklo. 161 ŠKÁROVÁ, M. In ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460 -880…, s. 1558 (§ 518). 162 PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku: 3. díl. 2. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 1998. s. 1019 - 1020 (§ 349)
39
4.6. Specifické následky prodlení u jednotlivých typů smluv
Poslední část této kapitoly věnuji krátkému exkurzu do občanskoprávní úpravy jednotlivých
smluvních typů, kde nalezneme některé specifické následky prodlení dlužníka oproti obecné
úpravě.
4.6.1. Prodlení u smlouvy o dílo
Smlouvou o dílo, která je upravena v § 631 a násl. OZ, se zhotovitel zavazuje objednateli na
své nebezpečí provést požadované dílo, a objednatel se zavazuje zaplatit za provedení díla kupní
cenu. Občanský zákoník předvídá následky prodlení zhotovitele ve třech etapách realizace díla –
jedná se o prodlení se zahájením provedení díla, v průběhu a s dokončením realizace díla,
přičemž poslední uvedení prodlení zhotovitele s dokončením díla se posuzuje podle obecné
úpravy prodlení v § 517 OZ.163
Prodlení zhotovitele se započetím provedení díla nastane v souladu s ust. § 639 OZ tehdy,
poskytne-li objednatel řádně a včas potřebnou součinnost a zároveň zhotovitel nepřistoupí
k provedení díla v určenou dobu (určena přímo ve smlouvě, nebo podle povahy díla tak, aby
dokončil svou povinnost ve stanoveném termínu). Při splnění těchto předpokladů náleží
objednateli právo na náhradu nutných nákladů, které mu v důsledku prodlení vznikly. Tím není
dotčeno právo na náhradu jiné škody.164 Objednatel také může využít práva odstoupení od
smlouvy podle § 517 odst. 1 OZ. Právo na náhradu nutných nákladů je objednatel povinen
uplatnit v prekluzivní lhůtě jednoho měsíce od převzetí díla nebo od odstoupení od smlouvy
z tohoto důvodu. Povinnost zhotovitele nahradit nutné náklady spojené s jeho prodlením není
podmíněna zaviněným prodlením a nelze se tak pro nedostatek zavinění povinnosti zprostit.165
Ustanovení § 642 odst. 2 OZ umožňuje objednateli odstoupit od smlouvy i v samotném
průběhu realizace díla, je-li zřejmé, že zhotovitel neprovede dílo řádně (kvalita materiálu,
nedostatečné technické vybavení, apod.) nebo včas. Zřejmé to musí být s ohledem na všechny
okolnosti případu s tím, že zhotovitel nesjedná nápravu ani v dodatečné přiměřené lhůtě
objednatelem mu poskytnuté.166
163 KOBLIHA, I. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický … s. 1920 (§ 639). 164 srov. zhodnocení Najvyššieho súdu v Bratislave ze dne 21. 12. 1977, sp. zn. Cpj 42/77, R 2/1978. 165 ŠKÁROVÁ, M. In ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník II. … s. 1820 (§ 639). 166 Tamtéž. s. 1824.
40
4.6.2. Prodlení u nájmu bytu a při podnikatelském nájmu věcí
Tyto smluvní typy jsem přiřadila k sobě, neboť následkem prodlení u obou je povinnost platit
poplatek z prodlení. S ohledem na systematiku této práce by nejspíš měly spadat do předchozí
části kapitoly 4.3., která pojednává o poplatku z prodlení. Nicméně jsem se je rozhodla pro větší
přehlednost, a zejména pro některá specifika u podnikatelského nájmu věcí, zařadit je k do této
části kapitoly k následkům prodlení u jednotlivých smluvních typů.
Povinnost nájemce zaplatit pronajímateli poplatek z prodlení vychází z § 697 OZ a musí být
současně splněny dvě podmínky. Musí jít o pohledávku z nájemného nebo úhrady za služby
spojené s nájmem bytu, které nájemce (dlužník) nezaplatí v zákonné lhůtě pěti dnů od stanovené
splatnosti. Nezaplatí-li nájemce ani v této pětidenní lhůtě, má pronajímatel právo na poplatek
z prodlení od prvního dne dlužníkova prodlení, tato lhůta totiž neposouvá splatnost pohledávky,
pouze dává nájemci možnost splnit závazek v dodatečné lhůtě a v důsledku toho by povinnost
uhradit poplatek z prodlení vůbec nevznikla.167 Je zvláštní, že se zákonodárce rozhodl
sankcionovat právě nájemce bytu za prodlení přísnějším způsobem ve formě poplatků z prodlení
(viz kap. 4.3.). Nabízí se argument,168 že poplatek z prodlení za dlužné nájemné může působit
namísto motivace ke splnění dluhu spíše demotivačně, neboť lidé, kteří neplatí nájemné, tak činí
často proto, že ani objektivně platit nemohou. Vysoký poplatek z prodlení pak působí naopak
nemožnost splacení stále narůstajícího dluhu. I když nepopírám, že taková situace může nastat,
nelze opomenout ani fakt, že celá úprava nájmu bytu je koncipována jako ochranářská vůči
nájemci. Pronajímatel přenechává byt k užívání nájemci, nemá ho tak ve své dispozici a navíc se
může často stát, že je sám existenčně závislý na příjmu z pronajímaného bytu. Nepřipadá mi
proto ze strany zákonodárce nepřiměřené (s ohledem např. na podmínky výpovědi z nájmu bytu)
určit jako sankci poplatek z prodlení.
Poněkud méně jasná je sankce poplatku z prodlení u podnikatelského nájmu movitých věcí.
Dostane-li se nájemce do prodlení s vrácením věci, jež je předmětem nájmu, ukládá mu
§ 723 odst. 1 OZ povinnost platit nájemné až do doby vrácení věci. Současně s tím je povinen
zaplatit poplatek z prodlení. Stejnou povinnost ukládá v odstavci druhém pro případ, že se věc
ztratila nebo byla zničena. Platební povinnost zde trvá do doby, než se pronajímatel o ztrátě či
zničení dozví (oznamovací povinnost nájemce, příp. stačí, když se to dozví prokazatelně i jiným
způsobem). Při ztrátě nebo poškození věci ale musí být povinnost zaplatit poplatek předem
dohodnuta. Problém je v tom, že nařízení vlády určuje poplatek z prodlení jako 2,5‰ denně
167 HULMÁK, M. In ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník II. … s. 2030 (§ 697). 168 HULMÁK, M. Poplatky z…s. 247 - 248.
41
z dlužné částky a § 723 hovoří o prodlení s vrácením věci, což se dá těžko označit jako peněžitý
dluh. Hulmák169 dovozuje, že poplatek se platí z částky nájemného, Eliáš170 naopak tvrdí, že jde o
zákonnou výjimku a nelze jinak, než počítat poplatek z ceny věci. I když druhá varianta dává
smysl, z praktického hlediska mi přijde rozumnější varianta prvá.
4.6.3. Prodlení u smlouvy o úschově
Je-li schovatel v prodlení s vrácením věci, jež byla předmětem úschovy složiteli, postihuje ho
zákon prostřednictvím § 751 OZ objektivní odpovědností i za náhodnou škodu na věci, přičemž
liberovat se může jen tehdy, prokáže-li že by škodě došlo i jinak (např. povodeň, která zničila
dům, kde byla uschovaná věc, zasáhla i dům složitele). 171
169 HULMÁK, M. In ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník II. … s. 2192 (§ 723). 170 ELIÁŠ, K. In ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický … s. 1483 (§ 517). 171 DVOŘÁK, J. In ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník II. …s. 2256 - 2257 (§ 751).
42
5. Úprava v novém občanském zákoníku
5.1. Prodlení obecně
Po předpokládaném nabytí účinnosti nového občanského zákoníku ( zákon č. 89/2012)172 se
sjednotí dosavadní duplicitní úprava prodlení v občanskoprávních a obchodních vztazích. Institut
prodlení je nově zařazen k zániku závazků splněním.173 Prodlení dlužníka je upraveno v § 1968 -
§ 1974, prodlení věřitele v § 1975 - §1976 a společná ustanovení v § 1977 - § 1979. Konstrukce
vzniku prodlení je stejná (neplní-li řádně a včas) dlužník však „není za prodlení odpovědný, nemůže-li
plnit v důsledku prodlení věřitele“ (§ 1968). Fixní závazky jsou v § 1980 a jejich úprava byla téměř
doslova převzata z OZ, pouze druhý odstavec výslovně stanoví, že zánikem fixního závazku
nastávají tytéž účinky jako by věřitel odstoupil od smlouvy (viz dále). Celkem nadbytečně
zakotvuje NOZ po vzoru ObchZ možnost nadále vymáhat po dlužníkovi splnění dluhu
v případě, že neodstoupí od smlouvy (§ 1969). Je-li předmětem plnění věc, tak nese dlužník „po
dobu svého prodlení nebezpečí škody na věci, ať již škoda vznikla z jakékoli příčiny, ledaže prokáže, že by škoda
vznikla i při řádném plnění jeho povinnosti nebo že škodu způsobil věřitel nebo vlastník věci“ (§ 1974). Institut
poplatku z prodlení není v NOZ vůbec obsažen.
5.2. Odstoupení od smlouvy pro prodlení
U tohoto institutu je patrná inspirace úpravou v ObchZ. Ustanovení § 1977 umožňuje jak
věřiteli, tak dlužníkovi pro případ, že druhá strana prodlením způsobí podstatné porušení
smluvní povinnosti, odstoupit od smlouvy, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného
odkladu po té, co se o prodlení dozví. Podstatné porušení smlouvy je definováno v § 2002 odst. 1
v rámci obecné úpravy o odstoupení od smlouvy, stejně jako účinky tohoto odstoupení (§ 2004 a
násl.). Ze současné právní úpravy zůstaly zachovány účinky ex tunc, nicméně velký pokrok
spatřuji v zakotvení normy vylučující zánik práv třetích osob nabytých v dobré víře (ust. § 2005
odst. 1, věta druhá). Toto je výrazný krok správným směrem k posílení principu právní jistoty.
Zákonodárce tak potvrdil mimo jiné dosavadní postoj ústavního soudu k této problematice.174
Současně ještě z účinků ex tunc při odstoupení od smlouvy vyloučil zánik např. práva na
zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, práva na náhradu škody vzniklé z porušení
smluvní povinnosti a jiné (blíže § 2005 odst. 2).
172 Tam, kde bude v této kapitole užito číslo paragrafu bez dalšího údaje, jde o ustanovení NOZ. 173 oproti současnému OZ, kde je zařazeno u změny obsahu závazků. 174 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 16.10.2007, sp. zn. Pl. ÚS 78/06.
43
„Zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od
smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí
druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky“ (§ 1978 odst. 1). Je zde také výslovně stanoveno v odstavci
druhém cit. ust., že „oznámí-li věřitel dlužníkovi, že mu určuje dodatečnou lhůtu k plnění a že mu ji již
neprodlouží, platí, že marným uplynutím této lhůty od smlouvy odstoupil.“ Pro případ poskytnutí
nepřiměřeně krátké nebo žádné dodatečné lhůty se zákonodárce v § 1979 uchýlil ke stejnému
řešení jako v současné obchodněprávní úpravě v § 350 odst. 1 ObchZ, což považuji za pozitivní
změnu s ohledem na výše uvedené v kap. 4.1.2.
5.3. Úroky z prodlení
Úroky z prodlení se týkají stejně jako doposud pouze prodlení u peněžitých závazků, stále
jsou konstruovány jako příslušenství pohledávky (§ 513) a plní funkci paušalizované náhrady
škody (§ 1971). Zdůrazněno je pak v § 1970, že úrok z prodlení je oprávněn po dlužníkovi
požadovat pouze věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, naopak jej není
oprávněn požadovat, pokud dlužník není za prodlení odpovědný (srov. § 1968, věta druhá).
Nejvíce bych chtěla zdůraznit, že NOZ koncipuje způsob určení úroku z prodlení tak, že
výše stanovená nařízením vlády je pouze podpůrným způsobem pro případy, kdy si strany úrok
z prodlení nesjednají odchylným způsobem. Zákonodárce tak předešel do budoucna dalším
diskuzím na téma dispozitivnosti a kogentnosti normy, a nejen Nejvyššímu soudu dal najevo
jasným způsobem svůj záměr stvořit tuto normu jako dispozitivní a posílit tak princip autonomie
vůle v soukromoprávních vztazích.175 Ještě je zde Ust. § 1972 - de facto srozumitelněji
přeformulované současné znění § 369a ObchZ, které zakotvilo jisté omezení smluvní volnosti
úroků z prodlení v souladu s implementací směrnice EU č. 2000/35/ES.
5.4. Ještě obecně k některým ustanovením o splnění
Zánik závazku splněním je upraven v § 1908 - § 1967. Mimo jiné obsahují stanovení o místě,
času a způsobu splnění, podle kterých se dlužník musí řídit, aby splnil povinnost řádně a včas. Je
nepochybné, že úprava v NOZ je o dost rozsáhlejší, než v OZ, která čítala pouhých 10 paragrafů.
Základem pro úpravu těchto otázek se stala rovněž současná úprava v ObchZ, která byla
v některých případech přeformulována či doplněna. (např. v ust. § 1914 - § 1925 jsou celkem
175 Protože jsem se v kap. 4.2.2. věnovala obecně otázce dispozitivnosti norem, dovolím si poznamenat, že NOZ v § 1 odst. 2 jako dispozitivní označil všechny normy, kromě těch od kterých zákon výslovně zakazuje se odchýlit; a dále zakázal ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Upustil tedy od judikaturou nesprávně vykládaného pojmu „povahy ustanovení“ a zvolil přesnější definici této generální klauzule. Především je důležitým legitimizačním důvodem pro kogentní normy ochrana veřejného pořádku. (blíže srov. MELZER, F. Kogentní a dispozitivní … s. 232 – 233).
44
podrobně stanoveny předpoklady pro tzv. řádné plnění; v § 1959 nově definovány některé pojmy
při sjednávání doby plnění, apod.)
V kapitole 3.1.3. jsem zmínila slabé místo současné občanskoprávní úpravy, přesněji řečeno
se jedná o mezeru v právní úpravě ohledně předmětu (způsobu) plnění – kdy má dlužník vůči
věřiteli více závazků stejného druhu a při plnění neurčí, který druh (popř. zda jistinu či úroky)
plní. Toto zákonodárce v NOZ vyřešil obdobným způsobem jako v § 330 ObchZ, když v § 1933
stanoví, že plnění se započte nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul,
jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte
nejprve na závazek nejdříve splatný. Na náhradu škody se placení započte až po splnění závazku,
jehož porušením povinnost k náhradě škody vznikla, neurčil-li dlužník něco jiného. Co se týče
části pohledávky, na kterou se má plnění započíst, je v § 1932 odst. 1 normováno podpůrné
pravidlo, že se plnění započte nejprve na již určené náklady spojené s uplatněním pohledávky,
pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu. Úprava je ve druhém odstavci
doplněna o ochranu postavení věřitele, určí-li si dlužník, že plní nejprve na jistinu. V tom případě
se úročí náklady i úroky.
45
6. Závěr
V avizované pomyslné první části práce (kapitola 2 a 3) jsem nejdříve objasnila pojem
prodlení a přehledně charakterizovala základní předpoklady pro vznik prodlení dlužníka. Stručně
jsem popsala i prodlení na straně věřitele, neboť tyto instituty jsou vzájemně propojené díky
tomu, že prodlení věřitele vylučuje prodlení dlužníka. Prodlení je objektivním deliktem dlužníka,
který vzniká tím, že neplní svou povinnost plnit závazek řádně a včas. S řádným a včasným
plněním jsou neodmyslitelně pojeny obecné otázky související se zánikem závazku splněním.
Ačkoliv jsem první část práce chtěla pojmout spíše obecně a nezacházet do přílišných detailů,
v některých místech jsem se neubránila a nechala se svést k podrobnější analýze některých dílčích
témat. U subjektů plnění jsem uvedla přehled situací, kdy může být dluh splněn jiným než
dlužníkem, případně jinému než věřiteli. Plní-li dlužník v jiném než určeném místě, není věřitel
povinen plnění přijmout a dlužník se ocitá v prodlení. Stejně je tomu v případě vadného plnění.
Pokud věřitel vadné plnění přijme, zůstává mu možnost uplatnit nárok vyplývající z odpovědnosti
za vady. Jinak je tomu u plnění opožděného, kdy je naopak věřitel povinen přijmout vždy, jinak
se sám dostává do prodlení. Kdy je plnění opožděné určuje splatnost závazku. Splatnost může
být sjednána dohodou stran, a to i mlčky, zákonem, nebo soudním rozhodnutím. Je-li ponechána
na vůli dlužníka, může věřitel podat návrh soudu, aby určil dlužníkovi splatnost tak, aby byla
v souladu s dobrými mravy. Není-li splatnost žádným zvýše uvedených způsobů, může ji věřitel
vyvolat výzvou ke splnění dluhu, přičemž judikatura dospěla k závěru, že takovou výzvou může
být i žaloba. Po komparaci s úpravou v obchodním zákoníku jsem dospěla k závěru, že současná
občanskoprávní úprava v této oblasti je v mnoha ohledech nedostatečná. K této úvaze mě nutí
především to, že samotná úprava obecných otázek splnění závazků v občanském zákoníku (§ 559
až § 569 OZ) je na první pohled mnohem stručnější a méně propracovaná, než úprava
v zákoníku obchodním (§ 324 až § 343 ObchZ). V některých případech, např. při plnění u
většího počtu závazků stejného druhu vůči jednomu věřiteli, kdy dlužník neurčí, který závazek,
(popř. která jeho část) má být splněn, najdeme přímo mezeru v zákonné úpravě, kterou je potřeba
uzavřít pomocí analogie na příslušná ust. v obchodním zákoníku.
V druhé části práce (kapitola 4) podrobně analyzuji jednotlivé následky prodlení dlužníka.
Prodlením se mění obsah závazkového právního vztahu a věřiteli vzniká nové právo na
odstoupení od smlouvy. Obecně sice platí zásada pacta sund servanda, nicméně zákonodárce
počítá se situací, kdy věřitel nemusí mít při opožděném či vadném plnění zájem na setrvání
v závazkovém vztahu. Odstoupení od smlouvy je však podmíněno povinností poskytnout
prodlévajícímu dlužníkovi dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění, která nijak nesouvisí se
46
splatností dluhu. Tuto lhůtu není věřitel povinen dlužníkovi oznámit, nýbrž pouze poskytnout a
po jejím uplynutí je oprávněn i bez předchozího upomínání od smlouvy odstoupit. Občanský
zákoník nepředvídá situaci, kdy věřitel poskytne nepřiměřeně krátkou lhůtu, případně
neposkytne-li lhůtu vůbec. Vhodné řešení spatřuji v podobě analogie na ust. 350 ObchZ, které
předčasné odstoupení od smlouvy předvídá. Odstoupením od smlouvy se smlouva ruší od
počátku a hledí se na ni, jakoby nikdy nevznikla. Toto je dalším slabým místem občanskoprávní
úpravy, neboť nijak neřeší ochranu práv třetích osob nabytých v dobré víře před tím, než
k odstoupení od smlouvy se zpětnými účinky došlo. Po analýze několika argumentů v odborných
článcích a rozhodnutích nejvyššího a ústavního soudu, jsem se ztotožnila se závěrem ústavního
soudu, který judikoval v případě odstoupení od smlouvy o převodu nemovitosti, že vlastnické
právo třetí osoby takto nabyté v dobré víře zůstává zachováno. To ovšem nic nemění na faktu, že
úprava v tomto směru chybí a je potřebná. ObchZ spojuje s odstoupením od smlouvy účinky ex
nunc a pro jistotu výslovně určuje, která práva zůstávají zachována. NOZ pak dle mého názoru
správně v § 2005 zkombinoval prvky z obou těchto úprav.
Při prodlení u peněžitých závazků vzniká věřiteli právo požadovat po dlužníkovi úrok
z prodlení, nestanoví-li zákon, že má dlužník povinnost platit poplatek z prodlení. Poplatek
z prodlení byl zaveden v roce 1964 původním zněním občanského zákoníku a dodnes není úplně
jasno, z jakého důvodu tak bylo učiněno. V kapitole 4.3. jsem nastínila možné důvody, které
k tomu zákonodárce mohly vést, ale přiznám se, že v tomto směru se pohybuji v spíše v rovině
právních dohadů. V současné době je poplatek z prodlení zakotven v rámci nájmu bytu a
podnikatelského nájmu věcí, přičemž jeho hodnota je téměř 11x vyšší než hodnota úroku z
prodlení. Výše úroku i poplatku z prodlení je stanovena prováděcím předpisem. V kapitole 4.2.
jsem popsala stručný vývoj tohoto předpisu a s ním i způsob výpočtu úroku z prodlení.
Jako jeden z cílů této práce jsem si také stanovila analýzu ustanovení § 517 odst. 2 OZ.
Nejdříve jsem se pokusila shrnout dosavadní poznatky na téma dispozitivní a kogentní povahy
normy, které jsem po té použila při interpretaci daného ustanovení. Po analýze rozhodnutí NS,
které se týká údajné kogentní povahy rozhodnutí, a srovnání s některými kritickými argumenty
v odborných článcích jsem dospěla k závěru, že se nejspíše jedná o dispozitivní právní normu.
Přechod rizika škody na věci, jež je předmětem plnění závazku, je dalším právním následkem
prodlení dlužníka. Odpovědnost za případnou škodu, která vznikne po dobu prodlení dlužníka
s plněním věci, je odpovědností objektivní a liberovat se dá pouze v případě, že by ke škodě
došlo i při řádném a včasném splnění. Jako právní následek prodlení se dá tato odpovědnost
47
klasifikovat pouze v případě, že takové riziko škody na věci nenesl dlužník již dříve (srov.
§ 421 OZ), protože pak by nemohlo dojít k „přechodu“ tohoto rizika škody.
Výjimku z pravidla, že prodlení nepůsobí zánik, ale změnu závazků představují fixní závazky
upravené v části 4.5. Právní úprava je ve své podstatě celkem srozumitelná a dostačující. Jediné
problémy, které mohou v praxi nastat, jsou případy, kdy si strany výslovně nesjednají, že jde o
fixní závazek a spoléhají se na to, že to vyplyne automaticky s ohledem na povahu závazku.
Poslední část čtvrté kapitoly tvoří krátké shrnutí následků prodlení dlužníka u jednotlivých
smluvních typů, které jsou spíše jen doplněním pro komplexní přehled o daném tématu, i když u
podnikatelského nájmu movitých věcí a nájmu bytu navazuji na předchozí dílčí problematiku
poplatků z prodlení.
Poslední část práce je věnována úpravě v novém občanském zákoníku. Vzhledem k tomu, že
obecně byl institut prodlení a následky s ním spojené, do NOZ více méně převzat z úpravy
v obchodním zákoníku, kterou jsem celkem podrobně popisovala v průběhu celé práce u
jednotlivých institutů, rozhodla jsem se pátou kapitolu koncepčně pojmout pouze jako přehled
toho, jak si zákonodárce poradil s právní úpravou v případech, které jsem označila v této práci za
nejasné nebo sporné. Velmi důležitý přínos vidím především v zakotvení obecné ochrany práv
třetích osob nabytých v dobré víře v případech odstoupení pro prodlení, kde zůstaly zachovány
účinky ex tunc. Dále zákonodárce jasně určil, že strany závazkového vztahu mají právo stanovit si
úroky z prodlení dohodou odchylně od zákona, což je jistě zadostiučiněním pro odpůrce názoru,
že současné ust. § 517 OZ je kogentní povahy. Obecně došlo k specifikaci generální klauzule
obsažené původně v § 2 odst. 3 OZ, nově v § 1 odst. 2 NOZ, která má být lepším vodítkem pro
určení, zda je norma kogentní či dispozitivní povahy. Poplatky z prodlení byly v rámci úpravy
NOZ zcela vypuštěny. Celkově vnímám úpravu NOZ v části o prodlení a jeho následcích jako
ucelenou a dostatečnou a pozitivum vidím hlavně v budoucím odstranění dosavadní zdvojené
právní úpravy.
48
7. Klíčová slova/Key words
- úrok z prodlení, věřitel, dobrá víra, dlužník, odstoupení od smlouvy, splnění závazku,
splatnost závazku, škoda, smlouva, dluh.
- delay interest-rates, creditor, bona fide, debtor, withdrawal, fulfillment of the obligation,
maturity of the obligation, damage, contract, debt.
49
8. Shrnutí/Abstract
Hlavním cílem předkládané práce je poskytnutí uceleného právního pohledu na právní
úpravu institutu prodlení dlužníka v občanském právu, spolu s následky, které tuto změnu
obsahu závazkového právního vztahu provázejí. Práce je rozdělena do tří pomyslných bloků.
V první části se obecně seznámíme s prodlením, předpoklady jeho vzniku a doplněna je i o
stručný pohled na institut prodlení věřitele. Se vznikem prodlení jsou neodmyslitelně pojeny i
obecné otázky související se zánikem závazku splněním, a z toho důvodu jsou zde zahrnuty
obecné předpoklady pro řádné a včasné splnění závazku. Druhá část je pak podrobně věnována
jednotlivým následkům prodlení dlužníka, přičemž pozornost je soustředěna především na
problematiku odstoupení od smlouvy a úroku z prodlení. Při odstoupení je snaha o řešení otázek
vyvolaných nedostatečnou právní pravou a mnohdy rozporuplnou judikaturou soudů – jedná se
o problém dodatečné přiměřené lhůty k odstoupení od smlouvy a také o ochrany práv třetích
osob nabytých v dobré víře. S úrokem z prodlení je to pak otázka dispozitivnosti či kogentnosti
normy obsažené v ustanovení § 517 odst. 2 současného občanského zákoníku. Každá kapitola,
potažmo i téměř každá právní otázka je komparována s úpravou v obchodním zákoníku. Závěr
práce obsahuje stručný pohled do právní úpravy nového, dosud neúčinného občanského
zákoníku, kde se zaměřuji především na to, jak si zákonodárce poradil s úpravou právě těch
dílčích problematických otázek. Úprava prodlení dlužníka v novém občanském zákoníku je do
velké míry inspirována současnou úpravou v obchodním zákoníku, a právě z toho důvodu se
v průběhu celé práce snažím o podrobnou komparaci s ní.
The main objective of the thesis is to render coherent juridical perspective of the regulation
for the case of the institute of defaulter contained in civil law along with impacts on the
modification of which is the content of the obligatory legal relation accompanied. The thesis is
split into three notional parts. The first one generally intruduce the delay, preconditions of its
origin and also amended by concise view of the institute of the delay of the creditor. Along with
the origin of the default come general issues related to expiration of the debt by its fulfilment.
For these reasons there are implied common postulates for regular and early fulfillment of the
obligation. The second part then is dedicated to particular impacts of the delay whereas the focus
is on the withdrawal and delay interest-rates. In case of the withdrawal there is an effort to
troubleshoot those created by poor legislative and oftentimes lawsuit inconsistence – it concerns
the issue of the extra time terms for withdrawal as well as the third party rights protection come
into effect in bona fides. The delay interest-rates are the issue of the ius cogens or the ius
dispozitivum established in Act 517 section 2 of the actual Civil code. Each chapter along with
50
every legal issue is in comparison with regulation of the Commercial code. Eventually, the thesis
contains the brief view of the regulation of the new, so far invalid Civil code. There I mainly aim
at legislator´s activities concerning questionable partial issues of the regulation. The Delay
regulation in the new Civil code is pre-eminently inspired by the actual regulation in the
Commercial code. Therefore I elaborately compare those two through out the entire thesis.
51
9. Seznam použitých zkratek
- ABGB = císařský patent č. 946/1811 Sb. z. s., Obecný občanský zákonník rakouský, ve
znění k 1. 1. 1904, dále jen ABGB.
- cit. ust. = citované ustanovení
- kap. = kapitola
- LZPS = usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny
základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění
ústavního zákona č. 162/1998 Sb.
- násl. = následující
- NOZ = zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník (předpokládaná účinnost k 1.1.2014)
- NS = Nejvyšší soud ČR
- o. s. ř. = Občanský soudní řád
- ObchZ = Obchodní zákoník
- OZ = Občanský zákoník
- p.a. = per annum
- pův. = původně
- Sb. z. = Sbírka zákonů
- srov. = srovnej
52
10. Použitá literatura a zdroje
10.1. Monografie a sborníky
- BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P., a kol. Kurz obchodního práva: obchodní závazky. 5.
vydání. Praha: C. H. BECK, 2010. 594 s.
- ČERNÁ, S. (eds.) Pocta Stanislavu Plívovi k 75. narozeninám. Praha: ASPI, Wolters Kluwer,
2008. 369 s.
- ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník: Velký akademický komentář. 2. Svazek §488 - 880. Praha:
Linde Praha, a.s. 1242 s.
- FALDYNA, F. a kol. Zajištění a zánik obchodních závazků. 2. vydání. Praha, ASPI, a.s., 2007.
236 s.
- FIALA, J., KINDL, M. a kol. Občanský zákoník: Komentář. 2 díl. Praha: Wolters Kluwer
ČR, a.s. 788 s.
- KNAPP, V. Splnění závazků a jiné způsoby jejich zániku. Praha: Nakladatelství
československé akademie věd, 1955. 327 s.
- KOBLIHA, I. a kol. Obchodní zákoník: Komentář. Praha: Linde Praha, a.s., 2006. 1554 s.
- KOBLIHA, I., ELISCHER, D., HOCHMAN, J. a kol. Náhrada škody podle občanského a
obchodního zákoníku, zákoníku práce, v oblasti průmyslového vlastnictví a podle autorského zákona:
Praktická příručka. Praha: Leges, 2012. 390 s.
- PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku: 3. díl. 2. vydání. Praha: Linde Praha,
a.s., 1998. 543 s.
- PELIKÁNOVÁ, I. Obchodní právo: Komparativní rozbor. 4. díl. Praha: ASPI, 2009. 396 s.
- SEDLÁČEK, J. Obligační právo: Obecné nauky o právních jednáních obligačních a o splnění
závazků. Brno: Československý akademický spolek „PRÁVNÍK“ v Brně, 1924. 327 s.
- ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J. a kol. Občanské právo hmotné 2: Díl třetí: závazkové právo.
5. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009. 550 s.
- ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník II. §
460-880: Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 1114 s.
- VONDRÁKOVÁ, A. a kol. Meritum vymáhání pohledávek. 2., aktualizované vydání. Praha:
Wolters Kluwer ČR, 2011. 756 s.
10.2. Odborné Články
- ALEXANDER, J. Ke smluvní volnosti v otázce úroků z prodlení. Právní rozhledy, 2006,
č. 2, s. 69-71.
53
- BEJČEK, J. „Povaha ustanovení“ o úrocích z prodlení. Právní rozhledy, 2006, č. 11, s. 406 -
410.
- ELIÁŠ, K. Prodlení dlužníka a prodlení věřitele. Právní rádce, 2003, č. 12, s. 4 – 15.
- ELIÁŠ, K. Zánik obligace splněním jinému než věřiteli nebo jiným než dlužníkem. Právní
rozhledy, 2010, č. 4, s. 115 – 121.
- Havel, B., Pihera V. (eds.) Soukromé právo na cestě. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2010. 400 s.
- HULMÁK, M. Poplatky z prodlení v českém právu. Právní rozhledy, 2003, č. 5, s. 246 -
249.
- IBL, V. Ještě k problematice doby splnění v závazkových právních vztazích (§ 78 až 79).
Socialistická zákonnost, 1984, č. 8, s. 474 - 475.
- KOPÁČ, L., ŠVESTKA, J., Nad některými otázkami odstoupení od smlouvy podle
obchodního zákoníku. Právní rozhledy, 1995, č. 10, s. 402 - 404.
- MELZER, F. Vliv odstoupení od smlouvy na nabytí vlastnického práva. Právní rozhledy,
2006, č. 14, s. 512 - 518.
- MIKEŠ, J., ŠVESTKA, J. Význam odstoupení od smlouvy o převodu nemovitosti pro
vlastnictví třetí osoby. Právní rozhledy, 2007, č. 9, s. 317 - 320.
- MIKEŠ, J., ŠVESTKA, J., Odstoupení od smlouvy a vlastnické právo třetí osoby: jasno?
Právní rozhledy, 2009, č. 8, s. 291 - 293.
- NAVRÁTIL, D. Tři poznámky ke smluvní volnosti v otázce úroků z prodlení. Právní
rozhledy, 2006, č. 13, s. 482-483.
- PECHA, R. Odstoupení od smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti. Bulletin
advokacie, 2002, č. 4, s. 14 - 21.
- PECHA, R. Odstoupení od smlouvy podle obchodního zákoníku. Bulletin advokacie, 2002,
č. 8, s. 45 - 50.
- PJAJČÍKOVÁ, P. Ne jednomu stanovisku Nejvyššího soudu. Právní rozhledy, 2006. č. 22,
s. 828 - 829.
- ROZBORA, M. Diferenciačné kritériá dispozitívnosti v českom civilistickom prostredí –
čásť I. Časopis pro právní vědu a praxi, 2009, č. 2, s. 116 – 124.
- SPÁČIL, J. Odstoupení od smlouvy a vlastnické právo třetí osoby: opět polojasno? Právní
rozhledy, 2009, č. 9, s. 329 - 332.
- ŠUBRT, B. Prodlení při výplatě mzdy a změna výpočtů úroků z prodlení od 1.7.2010.
Práce a mzda, 2010, č. 4, s. 9 - 11.
54
10.3. Právní předpisy:
- Císařský patent č. 946/1811 Sb. z. s., Obecný občanský zákoník rakouský, ve znění k 1. 1.
1904.
- Nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ze dne 8. června 1994, kterým se stanoví výše úroků z
prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění nařízení vlády č.
163/2005 Sb. a č. 33/2010 Sb.
- Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních
práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního
zákona č. 162/1998 Sb.
- Vyhláška ministerstva spravedlnosti 45/1964 Sb., ze dne 5. března 1964, kterou se
provádějí některá ustanovení občanského zákoníku
- Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních
vztazích, ve znění pozdějších předpisů.
- Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a
financování terorismu ve znění pozdějších předpisů.
- Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník v původním znění.
- Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
- Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů.
- Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník
- Zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů
- Zákona č. 141/1950 Sb., Občanský zákoník, ve znění účinnému ke dni 1. 1. 1951;
10.4. Předpisy ES:
- Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie ze dne 29.6.2000, č. 2000/35, o
postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích.
10.5. Soudní rozhodnutí:
- Nález Ústavního soudu ČR ze dne 16.10.2007, sp. zn. Pl. ÚS 78/06.
- Nález Ústavního soudu ČR ze dne 23.1.2001, sp.zn. II ÚS 77/2000.
- Rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 1957, sp. zn. 18 Co 589/57;
- Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 1992, sp. zn. 11 Co 28/92,
uveřejněný pod sbírkovým číslem R 47/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
Nejvyššího soudu.
55
- Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.4.2004, sp. zn. 32 Odo 978/2003;
- Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 3. 2005, sp. zn. 33 Odo 1117/2003.
- Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 114/2003
- Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002.
- Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4175/2009.
- Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 29 Cdo 2495/98, uveřejněné
pod sbírkovým č. R 6/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu.
- Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.2.2003, sp. zn. 28 Cdo 1853/2002.
- Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1696/2004.
- Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 31 Cdo 3177/2005.
- Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.1999, sp. zn. 2 Cdon 1094/97
- Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.10.2006, sp. zn. 30 Cdo 1641/2006.
- Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 21 Cdo 326/2004;
- Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 11. 1981, sp. zn. 3 Cz 99/81, uveřejněný pod
číslem R 28/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu.
- Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 3. 1969, sp. zn. 2 Cz 11/69, uveřejněný pod
číslem R 68/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu.
- Rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28.9.1984, sp. zn. 3 Cz 55/1984, uveřejněný
pod sbírkovým číslem R 12/87 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího
soudu.
- Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21.1.1995, sp. zn. 5 Cmo 811/95.
- Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2006, sp. zn.
Cpjn 201/2005, uveřejněné pod sbírkovým číslem R 40/2006 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu.
- Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 485/2004).
- Zhodnocení Najvyššieho súdu v Bratislave ze dne 21. 12. 1977, sp. zn. Cpj 42/77,
uveřejněné pod sbírkovým číslem R 2/1978 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
Nejvyššího soudu.
10.6. Webové stránky:
- Česká národní banka [online]. 2012[citováno 2012-03-25]. Dostupné z www:
<http://www.cnb.cz/cs/faq/jak_se_vyvijela_dvoutydenni_repo_sazba_cnb.html>
56
- Česká národní banka [online]. 2012 [citováno 2012-03-06] Měnověpolitické nástroje.
Dostupné z www:
<http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/#mp_nastroje>.
- Česká národní banka [online]. 2012 [citováno 2012-03-06] Často kladené dotazy. Dostupné
z www:
<http://www.cnb.cz/cs/faq/jak_se_vyvijela_dvoutydenni_repo_sazba_cnb.html>.
57
Přílohy
Příloha č. 1: Tabulka vývoje repo sazby ČNB od roku 2005:
REPO sazba platná
ke dni: %
8. 1. 2005 2,25
1. 4. 2005 2
29. 4. 2005 1,75
31. 10. 2005 2
28. 7. 2006 2,25
29. 9. 2006 2,5
1. 6. 2007 2,75
27. 7. 2007 3
31. 8. 2007 3,25
30. 11. 2007 3,5
8. 2. 2008 3,75
8. 8. 2008 3,5
7. 11. 2008 2,75
18. 12. 2008 2,25
6. 2. 2009 1,75
11. 5. 2009 1,5
7. 8. 2009 1,25
17. 12. 2009 1
7. 5. 2010 0,75
Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/faq/jak_se_vyvijela_dvoutydenni_repo_sazba_cnb.html
top related