drift prezidentský - budapešť 2013
Post on 07-Mar-2016
225 Views
Preview:
DESCRIPTION
TRANSCRIPT
Od, abych tak řekl, ehm, smysluplných rreportáží z našich
drriftů, že, jsme se přes falešná, ale opravdu falešňoučká
slovíčka, pod která bych svůj nepodpis nepřipojil ani zcizeným
perem, přesunuli k záznamu, který ocení nejen středně
inteligentní delfín, ale jistě i ostatní debilové z řad vás,
vážených čtenářů tohoto hnoje a svinstva.
Letošní drift totiž plánujeme v turbulencích první přímé
volby prezidenta našeho rozmilého fátrlandu. Vydáme se
s motýlky pod krkem a dýmkami na cestu po c. a k. kavárnách
anebo navlečeni do tepláků a flanelových košil zamíříme do
ovarových náleven?
Alkoholik není ten, kdo pije, nýbrž ten, kdo pít neumí,
pravil posléze prezident Zeman, a jak tedy každý idiot správně
vytuší, škyt, tak i my na poslední chvíli měníme šéma našeho
driftu. Původně jsme chtěli během pěti dnů okusit kávu v pěti
světových metropolích (Práglu, Brně, Prešpurku, Pešti a
Vídni), nakonec se místo toho propíjíme temnotou v šesti
minipivovarech tří zemí.
Vyrážíme po noční, lokálkou přes Prachatice. Při průjezdu
Vysočinou trať porůznu lemují od objímání vyvrácené stromy,
však pověstnou jezevčí noru, kde byl myšlenkově počat nový
český prezident, z vlaku nevidět. Vysedáme v Třebíči. Unesco
zde vzalo pod ochranu židovskou čtvrť a baziliku, ale my
objevujeme ještě větší vzácnost: Třebíč je jedním z posledních
šesti nádraží u nás, kde Čechišen Dráhen dosud provozují
úschovnu zavazadel. Vykolejí mě to natolik, že tam na šaltru
nechám i peněženku. Když si na ni u hrobu Emmy Roubíčkové
na židovském hřbitově vzpomenu a telefonuji na třebíčskou
dráhu, personál je už připraven: Sláva; tak to jste vy, ten
imbecil, co tu nechal peníze i s cestovním pasem?
Sníh taje a Podklášterní pivovar s muzeem jaguárů a
ochutnávkou šesti piv nás nadchne; má vůbec smysl jet ještě
někam dál? Jenže u nás v Bémrvaldu jsme už dva měsíce
neviděli slunce a o mě se z té tmy začíná pokoušet
trudnomyslnost. Na druhý den se už povalujeme
v podhájských termálech, kde můj oblíbený gejzír ke mně co
chvíli žhavě hovoří. Okusíme i půltucet druhů saun a
opakovaně svou odolnost necháváme prověřovat statečným
kyblíkem, pardon, vědrem odvahy. Pitoreskní minipivovar
Amadeus v Šuranech je pěknou dvojtečkou za tím naším
případem. Jen nechápeme, jak zde mohou kolíkovat stavební
parcely na rušeném hřbitově, kde se povalují kyčelní klouby a
hrudní koše.
A tak tradá do Budapešti! U Györu kdysi havrani s chutí
klovali musulmanské lebky, avšak letos si na hlavě uherského
bagouna – lalok nelalok – nepošmáknou. Nastudoval jsem, že
budapešťské nádraží Nyugati pályaudvar znamená v překladu
Západní nádraží, přičemž leží v severní části východní poloviny
města; brrr, to zní trochu maďarsky a tak zuřivě listuji
kursbuchem, abych si paprikovým luskem založil stránku se
spoji na nádraží Keleti. K Dunaji je to odtud, pravda, kus cesty,
ale couráme se Peští, zatímco pravobřežní Budín si necháme
na jindy. Ovšem litinové mosty se žlutými tramvajemi jsou
neodolatelné, eiffelovská tržnice Vörösmarty pak bazarem i
divadlem zároveň, o klobásovém ráji nemluvě. Touláme se po
nábřežích, fotíme dávné sochy i sošné děvy, korzujeme,
bloumáme, vedeme moudré řeči a sníme o všem, co nám
Dunaj na mysl přinese. Světlé pivo se hezky maďarsky řekne
„Világos sör“ a když mi významně nabídnou značku Rákoczi,
pokrčím obočí: to je toho; u nás v Protivíně točí
Schwarzenberga!
Prezident Zeman prohlásil, že slovenské pivo je dobré leda
tak na čištění zubních protéz. Hm, s opilcem neradno se přít,
každopádně v Bratislavě okusíme tři nové minipivovary – a
rázem mám sto (pivních) chutí se Slovenskem se opět spojit!
Zámocký, Meštianský i Staroslovienský pivovar jsou zdroji
famózních laskomin vytříbených chutí, ozaistného řízu a
prešpurské bohatosti! Najradšej by som pána Zemana za jeho
rieči potiahnul valaškou, no hádam, že štátotvornejšie bude
dať si eště jedno pressburské... V Zámockém pivovaru hrají
z povzdálí muziku, na jakou žádné české rádio prostě nemá;
ve Staroslovienskom mi sami od sebe mění „pokazený
pohárik“, což není nic jiného nežli dopitá sklenka, a
v Meštianskom mě poučí, že chmel a konopí jsou botaničtí
sourozenci z jedné a téže čeledi Cannabaceae čili
konopovitých. Jáj, bratislavské pivá sú naozaj bohovské – a jak
jsem po nich chytrý! Ach, to je ta krásná země, pivný ráj to na
pohľad... Igen!
U nás sněží, zatímco v Šuranech poklesla únorová teplota na
+ 12 stupňů Celsiových. Přesto jedeme domů, ovšem nikolivěk
přes původně zamýšlenou Vídeň. Od vyhlídky na Bahntoweru
jsem tam měl vymyšlený špacírgang přes Schwarzenbergský
palác, jenže Klausovic prezidentská famílie nás svorně
varovala, že tam se imrvére hajluje a přes les háknkrajců není
v tamních zahradách lautr ničeho vidět. Volíme si tudíž delší a
kostrbatější cestu přes Kolín. Také Prahu vynecháme; jednak
nám v Libni chcípla lokomotiva, jednak nesnáším hospody,
kde kolikrát bývá takový hluk, že v tom kraválu mnohdy ani
nepoznám, je-li pivo teplé či studené. Nuže, hybaj do
Berouna. Zdejší medvědí minipivovar máme v oblibě coby
rázovitou klasiku, jenže i on mile překvapí. Rozšířil nabídku
domácích piv, přičemž jedno je lepší než druhé, o třetím
nemluvě. Čtvrtou a pátou sortu si bereme do vlaku a
driftujeme na Šumavu. V jednom z těch zajímavějších míst
poblíž Vltavy by se tam měl v létě otvírat nový minipivovar.
Slibuje zlaté pivo jiskrné vody a šumavského řízu. Morální
kocovina se s ním přepít nedá, ovšem tak politická prý ano. To
by šlo, co říkáte?
Roman Kozák © Volary – Bratislava – Budapešť, 2013
top related