Tábor Ligy lesní moudrosti

Oltynský potok u obce Krída u Bechyne29.6. - 8.7.2001

Vzpomínky, památky, záznamy, podnety,atmosféra

Nezustalo nic než pár sešlapaných místzbavených všeho, co tam kdysi bývalo.

Nezustalo tam nic, kvuli cemu by mel zustat- jen ty vzpomínky, a ty si nesl s sebou.

C. D. Simak

Almanach ligového tábora. Tábor kouzel. Vydáno v zime roku 2001 pro úcastníky tábora a další prátele v elektronické podobe. Praha 2001. Foto: Bedrich Velechovský, Franta Reml, Jana Vávrová, Martina Palecková, Honza Krísteka Josef Porsch. Texty byly získány z táborové nástenky nebo dodatecne od autoru.Autori: Keny Otter (keny@email.cz), Aleš Sedlácek (a.sedlacek@tribar.cz), Pavel Spálený (yuci-kala@seznam.cz), Josef Porsch (ablakela@centrum.cz), Bára Augustinová (B.Augustinova@sez-nam.cz), Martina Kuncová (martina.kuncova@seznam.cz), Franta Reml, Stanislav Starec. Grafická podoba: Josef Porsch. Veškeré pripomínky posílejte prosím na ablakela@centrum.cz.

Tábor 2002Príští tábor se uskutecní v roce stoletého výrocí woodcraftu. Rádi bychom jej spolecne

oslavili, at už zasazením spolecného stromu nebo jinou aktivitou, urcite však vetším za-merením tábora na diskuze o woodcraftu a spolecným výrocním ohnem, který zaplane pocelém svete. Bude zase obsahovat velkou škálu programu od pohybových, pres diskusní,tvorivé, relaxacní nebo ciste zážitkové. Nejpodstatnejší soucástí tábora by mela být ažrodinná pohoda, kterou s práteli vždy na této akci zažíváme.

Navrhujeme také kmenum, aby prijeli s kmenovými detmi a tak si mohli vymenit zku-šenosti a vzájemne si pomohly s prípravou programu a technickým zajištením (o které byse navíc starali lidé z nedetských skupin). To soužiti starších skupin a detských kmenu bymohlo být velmi prínosné – jak pro deti (vzor ve starších), tak pro dospelé (tolerance k de-tem, které navíc dotvárejí pohodovou atmosféru tábora). Struktura programu bude samo-rejme záležet na úcastnících a já doufám, že se sejdeme v dobré sestave.

Tešíme se na setkání!Josef Porsch - Ablákela

Tábor kouzel

Informace o tábore v roce 2002 hledejtena webových stránkách Ligy (www.wood-craft.cz), v casopise Bizoní Vítr a vevnitrním zpravodaji LLM Totemová deska,prípadne na adrese Dušan Martišek, KVinicím 226, 164 00 Praha 6, tel. 0603326 660, email: dumart@post.cz aneboJosef Porsch, Štetkova 1A, 140 00 Praha4, tel: 0723 150 209, ablakela@cen-trum.cz.

Ohlížím se na louku, kde jsem strávil tolikkrásných chvil s tolika fajn lidmi. Znatelné zustá-vají jen kruhy zažloutlé trávy po týpích a vyšla-pané cesticky – a i ty za chvíli zmizí. Už mek tomu místu nic neváže. To jediné, co zustává,jsou opravdu jen vzpomínky.

Na Ligovém tábore se nás sešlo strídave kectyricítce. Stála tu 4 týpí Waldenu (naše nové,sedmicka, Polyho a Tokaheyovo, kde prebývalKimimila s Ivou, Hotwenak, Zdenek a chvíliOkeya), 1 týpí Apace a Zlaty s miminkem, 1 týpíLesních lidí, 1 týpí Bucka s rodinou, v šelterchpak Béda s Waštewin, Jelen s detmi, Willy seZdenkou, Stopar s Kenym, na chvíli Warapas Wasakawin, Vlk s Blankou, z jednotlivcu Hina-kaga, Peggi s Martinou, Pušta. Doufám, že jsemna nikoho nezapomnel.

Celý týden žhnulo slunce, v sobotu padlavelká bourka, a proto jsme i odvolali snem. Delose jako vždy moc vecí: Willyho lesní míry poprvév praxi. Apacovy pravidelné indiánské vecerníc-ky. Stoparova procházka po bylinách (clovek sihned v lese pripadá jako doma, když ví, žetámhleto je jestrábník a tohle treba rozrazil!).Témer každý den vecer zurivé šiny. Chcete sestát milionárem v podání obyvatel sedmicky(otázky pro nové týpí Waldenu v humornémpodání o cibuli, vetvicku, rastafariánskou capku,kulicha, drívko), Štítina cesta potokem o štestí(„cesta ke štestí je dlouhá, vede pres kameny amokrem“), pri níž je každý konfrontován nejens tím, co si o štestí myslí ostatní z tábora, alei s osudem – postavou, která vám vyjmenovala,co vám vzala a zase dala a že zase muže vzíti dát, co chce. (V tu chvíli ve mne opravdu hrklo.)Guova krátká, ale velmi akcní lovecká stezka –potokem a pruseky. Ivino (Iva Bidlová z Bota-nické zahrady v Praze) barvení prírodními bar-vivy (výtecné!). Béda a Waštewin predvedli svouobšírnou sbírku plodu a listu drevin, podle kteréšlo plnit ciny. Koukacka Tancí a Kláry byla klid-nou snahou vžít se do toho, jaký svet seodehrává v malické tráve. Zálesácký Petanguea vrh kládou. Tanecní pow wow ukoncené fli-pem. Okeyova vycházka na urcování mechu(jak hluboko se dá až proniknout!). Workshopo vydelávání kuží Tokaheyi a Wasupiho. Štítin

Tropický salát (lode na suchu) a jiné drobné hryse tešily velké oblibe. To je výcet opravdu jennekolika vecí.

Plánovaná válecná výprava na dva dny seneuskutecnila pro nedostatek zájemcu. Bylaperfektne – alespon pokud mohu posoudit –pripravená Bédou, Waštewin a Dušanem, ale di-menzovaná na víc lidí. Chteli jsme tedy udelatprocházku alespon na den, ale ani tady senenašlo dost lidí – a tak až na jednotlivce jsmevlastne nevytáhli nohy z tábora a to cítím jakochybu.

Velkou a smutnou událostí tábora byl nespor-ne požár Tokaheyova týpí, kde díky kombinacineustávajícího tropického vedra a poryvem vet-ru fouklého liningu do ohnište chytnul celý plášta vetrem se ohen prenesl na týpí Lesních lidí.Ani naše týpí nezustalo ušetreno – díra velikostistovky mexických dolaru od spadlé chlopnovkynám bude navždy památkou. Tábor byl po tétoudálosti (naštestí se udála až v pátek) dostsmutný a paralyzovaný. Vzalo nás to, i kdyžkaždého jinak. Tancí s tycí – jelikož týpí melapujcené od Sacagawey – mela slzy na krajíc-ku. Kimimilu dlouho neopustil udivený výraz.Hotwenak propukl v krecovitý smích. Den potéjsme venovali tichý spontánní obrádek nad oh-ništem týpí. Krásná slova. Díky vám práteléi tobe týpí! Nikdy jsem nic podobného nezažil.Je to asi jako když vám horí domov.

S nekolika práteli nám na tábore Waštewins Okeyou vysvetili nové týpí – patrí jim za to dík.Noci byly magické. Jednu byl úplnek – svetlojako ve dne. Další treba svítil dvermi prímo name, kde jsem spal. Jinou svítil venku jakoslunce, tyce vrhaly dovnitr stíny, otvor kourovýmel svého dvojníka co do tvaru na po-odhrnutých dverích…

Cílem tábora bylo umožnit lidem setkávání avzájemné poznávání – a to myslím splnil. Ukon-cili jsme jej v nedeli 8.7. ráno – každý dalkaždému dárecek. Jak nám napsala v dopiseMartina: „Na svete nejsou nejduležitejší veci, aleokamžiky.“ A to je fakt.

Josef Porsch – Ablákela

strana 2 strana 15

Bratri a sestry,bylo a je me mezi Vámi moc fajn.

Tábor plný prekvapení uplynul velmirychle, dalo by se ríci kvapem a je tu

cas loucení. Dekuji Vám všem za krás-né spolecne prožité chvíle, ale i upo-

zornení, že nikdy clovek není dostpredvídavý a opatrný. Vše se dácasem zapomenout, ale príjemné

zážitky mají kouzelnou moc, na ne setak rychle nezapomene a magická sílanás posílí na ceste k hore „poznání".Dbejme spolecne o to, aby pramínek

porozumení nevyschl. Dekuji Vámvšem a at Velký Duch svítí do Vašich

duší s modrou oblohou!Stanislav Starec - Vlk

O psaném slovu…Není tak dávno doba, kdy prostí lidé

soudili, že umení císt a psát je dobré ledatak pro kneze ci ucence. Cas však ukázal,že touha po poznání spojená s tímtoumením je schopna zcela zmenit rád sveta.Koho z nás by snad napadlo jít požádatvrchnost o svolení k snatku, nebo dávatk dispozici svuj majetek bez nároku na ná-hradu? (O desátcích se nezminuji, protoževe forme daru existují dosud). To vše jevýsledkem poznání spojeného s možnostícerpat ze psaného slova.

Psané slovo dává možnost vyvarovat sestejných chyb. Usnadnuje orientaci ve sple-titém behu dejin a ve neposlední rade dávánesmrtelnost. Psané slovo je také zbraní. Taksilnou a úcinnou, že si její sílu mnohdy anineuvedomujeme. Pomluva hozená na papíra zpecetená tiskem dokáže pohrbít zaživa.

Na druhou stranu psané slovo dává mož-nost konfrontovat (srovnávat) myšlenky a nazáklade tohoto srovnání je dále rozvíjet cikorigovat. Myšlenky nevyrcené se nenarodí,myšlenky nezapsané rychle umrou. Kolik lidíco melo nám co ríci prošlo životem a nevímeo nich nic jen proto, že se ostýchali psát.

Keny Otter

strana 3strana 14

síla, pravda a krása nebudou zapomenuty.Toto, spolu s vedomým chápáním dvanáctizákonu Lesní moudrosti je štestím pro me

a verím, že i pro Vás a hlavne okolí.(Prírodu)

Vlk Starec Stanislav

Štestí jeJana

Štestí jeojedinelá souhra náhod nahrávající ku

prospechu. Je ho zapotrebí a tak je ho málo.Iva

Štestí je pro mne spojeno s radostí. Vyjderáno slunce, prší, dobrí lidé kolem, nebovidet malé ptáce jak se poprvé vznese zesvého hnízda. To vše a mnohé jiné je pro

mne štestí.A to, že jsem letos prošel anglictinou je

taky štestí a velké.Dušan

Štestí jehrozná potvora - chvíli neposedí

Waštewin

Štestí je pro me pojem tak nejednoznacný,komplexní a obtížne definovatelný, že

vážne nevím, jak strucne ríct, co to vlastneje. Myslím, že je to jakoby souhrn mnoha

pozitivních pocitu, které když clovek má, tako sobe muže ríct, že je štastný. Nelze ovšemasi duvod lidského štestí ztotožnovat úplne s

jedním z techto mnoha pocitu cloveka.Protože nedefinovatelnost štestí spocívá

práve v tom širokém rozsahu spektru pocitu(pozitivních), které má štastný clovek.

Ovšem u každého cloveka muže jeden ztechto pocitu prevážit, asi v závislosti na

žebrícku hodnot (treba i momentálním) toho-to cloveka. Takže štestí je pojem relativní,

protože spektrum tech pozitivních pocitu semuže u každého cloveka lišit.

Bára

Štestí jeKdyž jsem s Ivou a práteli.

Kimimila cikala

Štestí jebujný or pod sedlem, bystrý sokol na ruce,daleký obzor pred sebou a vítr ve vlasech.

Apac, manžel Apacovy ženy

Štestí jekdyž neco okouše jen tento papír a ne

vedle položený chléb a album fotekStopar

Štestí ještestí je míc letící nad každým. Nekterí ho

chytnou, jiní cekají na vetší. Marne!Klára (Lesní lidé)

Štestí je cokoliv, co clovek vnímá jakoštestí.Copík

Štestí je že máš nekoho, na kom ti opravduzáleží, a že je nekdo, komu záleží na tobe.

Jelen

Štestí je krehká vec, musí se stáleopecovávat, ale jakmile ho clovek ztratí, tak

zjistí, co vlastne mel.Ivana

VŠECHNO JE V PORÁDKU, VŠECHNO.CLOVEK JE NEŠTASTNÝ, PROTOŽE

NEVÍ, ŽE JE ŠTASTNÝ. JENOM PROTO.TO JE VŠECHNO, VŠECHNO. KOMU TODOJDE, HNED SE STANE ŠTASTNÝM,

HNED, VTOM OKAMŽIKU…F.M.DOSTOJEVSKIJ

Toto je kouzelný zvonecek a zárovenposlední zastavení pri vaší ceste potokem.

Máte nejaké své tajné prání? Víte onecem, co by vás ucinilo štastným? Stací

jen zazvonit…

(z táborové hry Cesta potokem)

Okeya kraluje nad mechy...

Tokaheya ukazoval, jak se vydelávají kuže

Cink varí u venkovního ohništeU Bédy doma je útulno...

Apacovy pohádky. To je slovní spojení,které je známé snad každému clenu LLM.Protože kdo by neznal Apace jako vyprave-ce indiánských príbehu a povídek? Vždyt je-ho vypravování, která zpestrila již nejednousnem na Malém Waldenu, nejsou prece nicnového. A proto by spíše prekvapilo, kdybyApac s nejakou tou svou pohádkou neprišel…

Apac do letošního táborového programuprispel tím, že každý vecer si bylo možnéposlechnout jednu pohádku z jeho nevycer-patelné kouzelné pohádkové studnice. Ov-šem nešlo o vypravování u ohne v týpí, jakby se dalo predpokládat. Místem, kde pro-bíhaly Apacovy pravidelné táborové „vecer-nícky", se stal totiž prístrešek, jehož strechabyla spletena z listnatých vetví. A tak, vecerco vecer, kdy už tma noci pomalu halila náštábor pod svou ochrannou roušku, scházelijsme se pod tímto prístreškem, abychom siposlechli Apacovu pohádku na dobrou noc.Zahaleni v dekách, zapomínali jsme navkrádající se nocní chlad a po krvi lacnící

neodbytné komáry a v uctivé tichosti jsmeposlouchali Apace vypravece.

Den odešel, noc už se právem hlásilao slovo a skrze vetvoví strechy prístreškubylo videt první nesmelé hvezdy, jež se po-stupne objevovaly na obloze. I bledý mesícnám svým príchodem oznamoval, že už jetu zase konec dne. A my sedeli a poslou-chali, unaveni, ale spokojeni, po dlouhémdni plném zážitku.

A tak, stejne jako ranní jógové rozcvicky apodvecerní šiniové zápasy, staly se i Apaco-vy pravidelné vecernícky takovým dobrovol-ným, lec nepsaným rituálem, který uzavíralkaždý den tábora, a jehož kouzelná pohád-ková atmosféra a príslib jakéhosi uklidnenímysli prilákaly vždycky spolehlive spoustu lidí.

Barbora Augustinová

strana 4 strana 13

Apacovy táborové vecernícky cloveku prijde a ten se pak cejtí… Jakasi?! Štastne! Vše se mu darí, nekdo ho mámoc rád a on se na svete cejtí móóóc hezky:-) Nekdo využívá štestí k necemu špatné-

mu ci nepoctivému. Napr. pri hre karet,sázení… Ale lidé jsou již takoví. Štastného

clovícka si predstavuju, že je nekde narozkvetlý a vonavý louce a behá se svou

láskou za ruku. Dívce jen vlají vlasy a šaty aobema slunícko ošlehává tvár. Vane slabývánek, ptácci zpívají a celý svet se na ne

usmívá a na oplátku oni na nej.Tancí s tycí

Štestí je když jsi rád že prší. Máš okolosebe prátele. Máš kde spát, co jíst a jsizdravý. A obcas se ti prihodí neco co te

poteší.Wasúpi

Štestí je pocit, pocit radosti a krásy, veseléa jasné svetlo z duše.

Zip

Štestí je jako motýl, když se ho snažíšdohonit, nikdy ho nechytíš, ale když si vklidu sedneš, muže se usadit prímo na

tebe.Zorka

Štestí je hrejivý pocit na srdci.Honza

Štestí je… muška jenom zlatá!… Ale ne,vážne. Štestí, to opravdové, si clovek

zpravidla uvedomí až když už má s címsrovnat. Má mnoho podob. To nejcistší,

absolutní, poznají asi jen nekterí. Zustáváv nich hluboko skryto, ale jeho odlesky

bývají videt v jejich ocích. Ale jsou tu i jiná,drobná štestícka, která nás blaží. Ta

nejlepší jsou taková co blaží nejen nás, alei ty okolo. Sdílená radost je vícenásobnáradost. A proto je štestí mít kolem sebe

prítele, milující rodinu, být zdravý, tešit se zmalickostí a taky… asi to nejvetší z nich…být si toho vedom, že štestí je ted a tady a

nejen to co možná prijde.

Keny Otter

Štestí je umení být spokojenMirka

Štestí jePro každého neco jiného. Štestí je být

napr. zdravý. Vyhrát v loterii, není to ale topravé štestí. Štestí je podle mne nebýt

sám. Mít prátele, kterí vám pomužou, kdyžto potrebujete. Mít nekoho, koho mužetemilovat a kdo vás bude milovat. To je pro

mne štestí.Yucikala

Štestí ježe svet je celej krásnej

Martinka

Štestí jemít prátele a mít svuj cíl

Azbest

Štestí jeSpokojený úšklebek na tvári naší dcerky,pro který momentálne delám vše, co je vmých silách, a poplácání po rameni odmého muže za to, že to delám dobre,prestože tvrdí, že mám ješte rezervy.

Zlata - Apacova žena

Štestí jeŠtestí je opakem touhy. Štestí má ten, kdoje ochoten ho u sebe nalézt. Ke štestí stací

nekdy suché boty a plný žaludek.Béda

Štestí je pocit príjemnosti, uspokojenosti.V dobrém slova smyslu, hrající jednu z

hlavních rolí v živote jedince, nebot moti-vacní funkce pro mnohé z nás je nezaned-

batelná. Ano, já mám štestí, jsem tu sVámi tady ted. Krásní lidé, lidé putující

cestou k hore „Poznání“ mající iporozumení, jsou jiste pro mne i pro

mnohé velkou inspirací a nadejí, že láska,síla, pravda a krása nebudou zapomenuty.Toto, spolu s vedomým chápáním dvanácti

strana 12

Štestí je krásná vec, ale prachy si za nejnekoupíš.

PS. To co me potkává každý den méhoživota.

Tokaheya

Štestí je casto nepoznáno, dokud neprijdeneštestí.Havran

Štestí je? Ano, štestí urcite je. Štastnýclovek muže být treba ten, co je štastnezamilován, nebo ten, kterému se neco

povedlo. Ale lidé jsou štastni i z úplnýchmalickostí jako treba i obycejný úsmev

nekoho jiného.Terka

Štestí je když zapomeneš na starosti.Mop

Štestí je mít maminku Mirku.Linda

Štestí jeZa štastný bych považoval ten okamžik,

kdy se cloveku podarí nejaká vec, neco prí-jemného, milého, neco práve akorát a prit-

om bezpecne ví, že na daném úspechunemá vubec žádný podíl, a že se úspech

dostavil úplne bez jeho vlastního pricinení.Je potreba si takové okamžiky pamatovat,aby pak jedinec nenabyl falešného pocitu,

že má porád smulu. Tak si predstavujištestí ve stylu opak „smuly".

Petr Gu Harant

Štestí je* když se dejí „náhody“ v pravý cas a na

správném míste* když ve správný cas potkáš toho (nebo

ty), které máš* když seš

* když ostatní jsouAblákela

Štestí jeVšude tam kde ho chceme mít. Štestí je

všudyprítomné.Zdenda

Štestí je* když najdeš dobrého životního partnera

* když máš dobré prátele* když si toho umíš vážit a oni na tebe

pohlíží stejne jako ty na neWilly

Štestí jeTo, že mám kolem sebe clovícky, kterí jsoumými práteli; to, že s nimi mužu být kdesi v

prírode; to, že mi dodávají pocity duvery,prátelství a pocit, že nekam patrím. To je

pro me štestí.Nesmírné štestí

Dekuji vám!Klára

Štestí je když se uvnitr v dušicce príjemnetetelíš, chceš to vykricet do celého sveta a

zároven pomoct ostatním aby se cítili taky tak.Hinakaga

Štestí jechodit po horách a mít se s kým o tu krásu

podelitZdenka

Štestí je* pozitivní náhoda

* pocit úspechu a radosti bez vlastní zásluhy* neco, co musí prijít samo - clovek „to“

nemuže vyhledávat nebo budovatBlanka

Štestí je… Je to cosi krásného, co se nedákoupit ani nicím dobýt, štestícko jednou k

cloveku prijde a ten se pak cejtí… Jak asi?!Štastne! Vše se mu darí, nekdo ho má mocrád a on se na svete cejtí móóóc hezky :-)

Nekdo využívá štestí k necemu špatnému ci

Co je to štestí?Út 7. 8., 18.00 h

Na brehu ma-lého potucku da-leko od civilizace,daleko od lidí,kde jen ten potokzpívá a ptáci sepokoušejí o druhýhlas, tak daleko,že vzdálenostzde nehraje roli,spíše myšlenky,tam v tom jinémsvete sedel indi-án. Cerné dlouhé

vlasy, telo zabaleno v kvetované košili abederní roušce. Už ho snad ani nemusímpredstavovat sedel tu Aki-chi-ta, muj pru-vodce životem. Prisedla jsem tiše k nemuna breh potucku a spolu jsme pak pozoro-vali hru slunecní záre a vlnek, lístecky –osamelé lode, na které se tu a tam snažívydrápat málem utopený suchozemec, sran-dovní stíny bruslarek, neúnavne behajícíchpo hladine...

Z protejšího brehu k nám zazníval hukottábora, štekot psu, krik decek.

„Hau kola."„Hau."„Co tady deláš?" drze jsem se zeptala a

hned jsem se zastydela za mou zvedavost aopovážlivost. Ale Aki-chi-ta se usmál: „Hle-dám jméno."

„Jméno? Pro nejakého bojovníka?"„Kdepak."„Tak pro nejaké zvíre ci vec?"„Ale ne. Copak nevíš, že každá vec už své

jméno má. Reknu treba týpí a hned obavíme co myslím. Já hledám jméno pro pocit,pro okamžik pro krásno. Pro to na co si ne-lze šáhnout."

„Jak je možné, že to na svete nejdule-žitejší, to v cem žijeme, s cím žijeme, jakžijeme neumíme nazvat?"

„Možná, že by pak už neexistovala ta

pupecní šnuramezi lidmi a prí-rodou. Jsou topráve emoce –to co neumímenazvat a neradio tom mluvíme,protože dobrevíme, že práve emocemi se tolik podobámezvíratum."

„Jak tedy popsat ten pocit co tedprožívám?" zeptala jsem se po chvíli.

„Nikdy mu jméno nenajdeš, ale hlavní je,

žes ho prožila a já s tebou. Ted nás tenokamžik navždy spojuje a nikdo nám honevezme."

Na svete nejsou nejduležitejší veci aleokamžiky. Dekuji mnohokrát za to, co jsemzde mohla za tech pár dní zažít.

Martina

Nejduležitejší jsou okamžiky

Vlevo nahore miminka v zámeckém parku lezoucí kduchovnímu svetu; vpravo nahore: do techtopytlícku si na tábore píšeme vzkazy; vpravo dole:zvlášte smutné zážitky dávají nejvíc lidi dohromady.

strana 5

strana 6

Tuhle jsme jednou vecer po jedné z Yuci-kalových úvah hovorili s Tokaheyou a ten semimo jiné sveril se svým pocitem, jakoby vLize ubývala snaha o malebnost. Vrtalo mito hlavou. Chápou vubec i jiní lidé maleb-nost jako já? A to mne nakonec primelok následujícím rádkum.

Malebnost, cizím slovem kolorit, si lze asinejlépe demonstrovat na rcení „krásný jakoobrázek". V realite woodcrafterské cinnostito znamená, že na všem co deláme by melospocinout lidské oko se zalíbením.

Mnohdy bývá pojem malebnost zužovánpouze na záležitost hmotného charakteru azapomíná se pritom, že malebným mužebýt nejen krásný odev, ale také zpusob živo-ta a chování. Není to také jen pestrost bareva tvaru, ale také porádek, jednoduchost(prostota) a soulad.

V hudbe je ekvivalentem malebnosti har-monie, a tak stejne jako když se nechámeunášet krásnou melodií, tak i to co delámeby v nás melo probouzet podobný ušlechtilýpocit. Proto je tak duležité dbát na krásu ne-jen kolem sebe, ale i ve vztazích mezi sebou.

Keny Otter

...A tak hledaci lesní moudrosti sednivecer k ohýnku v týpí, ušij mokasíny aodtrhni kus plátna na bederní roušku. Zkussi udelat procházku lesem…

… A jestli te nenapadá nic, co bys napsala zustalo to tady po tobe, treba prošlapešcesticku tem, kterí o tom zážitku budouumet napsat.

Tokaheya

O malebnosti... O hledání cesty

strana 14

Celý náš život hledáme tu správ-nou cestu. Jeden smer nám ukázalMiloš Seifert – prírodou a životem.A dokonce nám pomohl identifiko-vat i konecný cíl – cisté lidství. (Copod slovem lidství rozumet je té-mer na samostatnou úvahu, což ažnekdy jindy…) Na nás je vést a trí-mat ve svých rukou svuj život – neten holý, ale to, jak se jevíme vucisvé mysli natolik pevne, abychompríliš netápali.

Hledání cesty však znamená ta-ké hledání nitek ke druhým. Patrí knemu podávání pomocné ruky,soucit, láska, porozumení, uprím-nost a také bolest, protože pravdanebývá príjemná a bolí. Na mnohojiných dalších tvárí hledání cesty sited ani nevzpomenu, ale ukazujíse vždy, když prijde jejich cas.

Možná si ríkáš nac ty bláboly?Koukni se do sebe a cítíš-li nekdy,že se o tobe mluví MY a ON (ONA),pak je cas na hledání cesty, pokudchceš abys i ty patril(a) do onoho MY.

Keny Otter

Vlk pri hodu kládou

Zip vyrábí domácí týpiové nudle

Spolecné jídlo je vždycky výtecnéVlevo: Willy a Zdenka pri „Siamských dvojcatech“

strana 10 strana 7

Tahle úvaha je tak trochu odpovedí naKennyho úvahu, která se dneska objevila natáborovém oznamovateli.

V noci jsme náhodou zapredli na podobnétéma debatu s Jerrym. Mesíc se zrovna blí-žil úplnku, malebne rozsvícená týpí blikotalado noci, zazníval z nich hlahol veselýchhlasu a byla z nich cítit pohoda skutecnéhodomova. Malebnost jako naplnení dušepocitem radosti z okolí – vecí, lidí, krajiny…Pohodu vztahu pri táborení v týpí pomáhádotváret znacnou merou nekdy i to, o s ja-kým komfortem (nemyslím tím pohodlnost,ale pohodlí) v týpí táboríte.

Pokud víte, jak zacházet s ohnem, jakrozložit cinnosti v týpí, pokud máte pohodl-nou lenošku a kotlík s cajem… Malebnostvztahu mezi obyvateli týpí tak dostává zcelajinou dimenzi. Hlubší. Tak to cítím. Ale pozor– je jen velmi neostrá hranice mezi tábo-rením v tom smyslu, jak o nem mluvím, a„chatarením“ v týpí (navézt veci, povegetit,

odjet). Neobhajuji zde hmotné veci. Nikoli.To není muj styl. Tech pár indiánských vecí,co jsem ješte nerozdal, slouží duši a tími ostatním. Cítím-li svou práci, vnímám lépei práci ostatních … Je však mnohem poho-dlnejší prijít nekam nasát atmosféru a odejítspát do stanu…

Josef Porsch - Ablákela

Myšlenky much a jiných obyvatel loukyBzz – moucha, bzíí – a druhá. „Ahoj moucho, ta tráva má dneska ale divnou chut“ – „Cvrr– proc dneska ty kobylky tak cvrkaj?“- „Bzí, nevím, asi se zbláznily.“ Bzi – „Au, narazila jsemdo toho stébla, kdo ho sem sakra postavil?“ Jiná moucha – „Jenom opatrne, abych nes-padla, prejít stéblo a na druhý, táák, já sem ale šikovná, bzum.“ – Cvrrk, cvrrk – „Ta kobyl-ka si nadále dovoluje, ale aby prišla blíž, to ne.“ – Mravenec: „Honem, honem, at to stihnu,sem, tam, né, zatocit, dolu, to stéblo snad nemá konec.“ – Hele housenka: „Vylezu si naslunícko a budu hodne papat a bude ze me strašlivá murka, áách to tak hezky hreje.“ –„Honem, honem to je hruza, vždyt jsem jenom malický mravenecek, já asi zabloudím. Tadynahoru a doleva, ne to je neporádek, tady snad nikdo neumí uklidit.“ – „To je nesnesitelnéhorko. Jako vzdelaná muchnicka soudím, že bych se mela nekam schovat, co když dostanuúpal.“ Moucha: „Cha, cha cha, to sem si zase dneska pošmákla, to me baví, ted si mužujenom mnout nožky. A umýt hlavu bych si asi mela.“ – „Cvrk, cvrk, paní Kobylková, už jsteto slyšela? Dneska sezob nejaký pták pana Hopálka, taková škoda.“ – „Necvrkejte, to nenímožné, vždyt já s ním ješte ráno snídala rosu.“ – „Už je to bohužel tak. Už musím bežet,Hop, hop, ty mouchy sou dneska neuveritelne drzý.“

Martina Palecková – Zip(z táborové hry Koukacka)

Malebnost je drinaBechynsko je kraj nadmíru zajímavý.Škoda jen, že tábor byl príliš krátkýna vetší výlety do okolí. Druhý týdenjsme ješte navštívili zámek v Be-chyni. Stojí za to. Nejsilnejším mís-tem na zámku je bezpochyby gotickésklepení, kde ústrední sloup nechalmajitel zámku vytesat do podobystromu a jeho žebra do tvaru vetví,rozpínajících se vám nad hlavou.Pozoruhodná atmosféra!

3. ligový tábor 2001 dostal jménoTábor kouzel, a to trošku tajemne,protože nikdo se k autorství názvu

neprihlásil. Tady jsou výsledky hlasování:

Tábor planoucích vášní 2 hlasyTábor horících týpí 1 hlas

Tábor kouzel 15 hlasuTábor planoucích týpí 9 hlasu

Tábor ohne ve vetru 8Tábor plný prekvapení 3Tábor divokého ohne 3 Nahore: i takhle muže dopadnout

sekera, kterou skladujete v lese

Stavba tábora

strana 8 strana 9

Kdo zustává?Jak tak plyne reci proud, prišla rec i na to,

zda je lepší stavel Ligu na kmenech, nebona jednotlivcích. Není na to jednoznacnáodpoved, ale fakt je ten, že jednotlivec, kterýse prihlásil do Ligy již vykázal alespon cástsvého zaujetí myšlenkou woodcraftu, nebotprekážky, které musel prekonat (zjistit kon-krétní adresu, prekonat ostych z neznámýchlidí, u mladších také presvedcit rodice…) bezopory kamarádu nebývají malé.

Ten rozdíl je v tom, že jednotlivce do Ligypritáhla idea, zatímco u kmenu to zpravidlabývá silná osobnost, at již mezi spolužáky cikamarády z ulice. Odpadne-li pak tato osob-nost, jen málokdy zustávají i lidé, pro nežbyla tím poutem s Ligou práve ona.

Ano, vzpomínám na lidi co pri stoupání naonu pomyslnou horu zustali stát za mnou,nebo šly jinudy, ale za své blízké mám ty, cose drápou ode mne na dohled. Procházejíkolem mne a nekterí zustávají vzadu, nebojdou jinudy. V srdci však chovám nadeji, žeje pro ne, tak jako pro mne duležitý cíl. Pakse jiste opet sejdeme.

Ponaucení? Hled si predevším SVÉ cestya nekoukej kam šlapou druzí. Jejich cestamuže jít z kopce.

Keny Otter

Zážitky z táboraZdravím všechny ctenáre tohoto clánku,

ackoli nevím mohu-li toto dílo nazvat clánkem.Ráno 29.6. 2001. Všechny veci jsou za-

baleny a já vyrážím na táborište u Krídy. Užse nemohu dockat, až uvidím všechny zná-mé z Ligy a samozrejme se teším i na dalšízajímavé lidi, které poznám. Po krátkém hle-dání a prolezení nekolika koprivovými po-rosty jsem konecne uvidel pár šeltru a týpek.Zaradoval jsem se, je tu dlouho ocekávanýtábor. Zamíril jsem ke skupince lidí sedícíchvedle nove vypadajícího týpka (bylo oprav-du nové!). Nejdríve na mne padlo pár po-hledu a po chvíli se ze svého místecka zvedlAblakéla a ptá se: „Ty jsi ten clovek, co semi hlásil?" Odpovedel jsem, že ano, a zacalse seznamovat se zbytkem hodujících lidí.Mé první dojmy byly bezva. Uvelebil jsem sena louce dal si film do fotáku a cekal na ne-koho u koho budu moci spát.

Nakonec dorazil kmen Lesní lidé a posprátelení s Cinkem mi bylo nabídnuto mís-to v jejich týpí. Druhý den den se dostavovaltábor, cekalo se, kdo ješte dorazí a já se za-bydloval. Atmosféra byla cím dál lepší. Nej-lepší však bylo, když mne vecer zastavil To-kaheya a nabídl mi, abych se zeptal Lesníchlidí jestli od nich nekdo nechce sjíždet zítraráno z Tábora Lužnici. Rekl jsem, že bychse rád zúcastnil a Cink také a tak zacaloprvní dobrodružství.

Vstali jsme brzo ráno, naložili na Toka-heyovo vozidlo raft, a to nejduležitejší –tricetilitrovy sud plzenského prazdroje avyrazili do tábora. U vody se zacal dofuku-vat a svazovat raft, pred cestou jsme posva-cili vedle chcíplé krysy a vyrazili jsme.

Cesta na raftu byla príjemná hlavne ob-casné zastávky. Nejdríve nás zastavila dvo-jice kanoistu, které pritahoval sud pivadoslova jako magnet. „Vybíráme mýtné narece Lužnici“ – s temito slovy nás zastavilatrojice dobre naladených pánu na naší dru-hé zastávce. Nezbylo nám než jim k dobré

nálade ješte trochu prispet pivem.To nejlepší biyo ješte pred námi: dorazili

jsme na místo odkud nás cekalo asi dva apul kilometru do tábora, ale potokem. Vši-chni jsme se vypotáceli z raftu a vydali nacestu k táboru.

Byl to neuveritelný zážitek. Zbytek táborabyl moc krásný až na požár, který úplne zni-cil jedno týpí a druhé ve kterém jsem spali já bylo zezadu prohorelé. Nerad vzpomí-nám na tyto události. Mnohem príjemnejšíbyl každodenní zápas v šini nebo Apacovyvecernícky.

Rád bych tímto podekoval kmeni Waldenza usporádání ligového tábora, treba za pred-nášku o vydelávání kuží, barvení jelenicenebo parfleší. Kdybych mel letní tábor hod-notit, tak jediné, co mi vadilo byla dobatrvání (krátká) jinak bylo vše fajn.

Nejvíce mne potešil malý kmen Walden,který prijel na táborište v pondelí. Byl plnýmalých decek ve veku pet až dvanáct let.Mel jsem obrovskou radost; z té vyrostedalší generace, která za dvacet pet let budetvorit jádro LLM. Krásné poznávání co kterédecko baví a co ne, odstranování problémuse kterými se Tokaheya a Wasupi denno-denne museli prát. Mne osobne se nejvícelíbilo, jak Tokaheya vyrábel bederku tímzpusobem, že vzal dve krátké a svázal jedohromady.

František Reml - AzbestŠeltr rozsvícený ohnem za dlouhých nocí na tábore.

Cást tábora Ligy lesní moudrosti

Balení je nejsmutnejší záležitost...