Vítáme Vás na stránkách nového čísla našehočasopisu Akce.V pořadí již osmé číslo je v mnoha ohle-dech číslem premiérovým. Kontinuita číslování přestozůstává nadále zachována, protože chceme navazovatna to nejlepší z čísel předchozích.

„Osmička” je znovu svým rozsahem koncipová-na jako dvojčíslo, protože se nám i z níže uvedenýchdůvodů opětovně nepodařilo dodržet zvolenou čtvrt-letní periodicitu. Omlouvat se za to nemá smysl, jeli-kož v rámci svých možností a omezení děláme co jev našich silách, a někdy žel ani to nestačí. O nic alenepřicházíte, neboť se Vám právě dostává do rukyčíslo svým obsahem i rozsahem nevídané - Akcečíslo 8 má úctyhodných 56 stran. A jelikož jsme totočíslo opět pojali jako dvojčíslo, zdojnásobili jsme tímpádem i jeho cenu, která však i po tomto zdvojeníčiní směšných 20,- Kč/Sk (klasické číslo bude státpouze 10,- Kč/Sk), čímž časopis Akce i nadále zůstá-vá tím nesrovnatelně nejlevnějším anarchistickým„samizdatem”. A věříme, že i v budoucnu se budezvyšovat pouze jeho kvalita.

Kritika AFAČasopis Akce vydává již několik let česká Antifa-

šistická akce. Skupina, která na anarchistické a antifa-šistické scéně působí již od roku 1996 (o naší historiia vývoji jsme psali i v minulých číslech). A tak jakoi u jiných organizací, je i u AFA její profilace úzcezávislá na členské základně. Jednoduše řečeno - jacíjsou její členové a členky, taková je i AFA - jak se oniprojevují a profilují, takový obraz vytvářejí i pro AFA.Tento determinismus funguje samozřejmě i oboustran-ně. A s tím souvisejícím a nemalým problémem sezpětně jeví být třeba i neexistence jasně formulovanýchstanov či pouze nejasně a politicky vágně znějícíhokonceptu. Proto se třeba v době nedávno minulé mohlostát, že členy a členkami AFA se stávali lidé, kteříkromě toho, že neměli ani potuchy o základních politic-kých východiscích či perspektivách fungující anarchis-tické organizace, často chápali antifašismus bez širšíchsouvislostí a pouze v jeho omezených, okleštěných,ale o to atraktivnějších a adrenalinových streetfighter-ských intencích. (Čímž samozřejmě tuto veledůležitounáplň anarchistické-antifašistické práce - tj. pouličně-militantní činnost - nijak nezlehčuji ani nepodceňuji, aleani ji naopak příliš nevyzdvihuji ani nepřeceňuji. Býtmilitantní antifašista/ka by přeci mělo být automaticképro každého anarchistu/ku, bez ohledu na jeho či jejífyzické dispozice, protože to právě není pouze o nich!Rozhodně tedy nesmí pouze podle nich být lidé posu-zováni.) A v AFA byli zřejmě pouze proto, že to zrovnav té době bylo „in”, že si AFA prostě a jednoduše vytvo-řila image „drsňácké” organizace pro drsné hochy, alei dívky, které se musí chtě-nechtě machistickým mra-vům přizpůsobit. Tato elitářská image, výhradně fyzickyzdatných „náckobijců” na úkor všeho ostatního, jí bylavytvořena částečně i nespravedlivě. Třeba ze stranyneonacistů (což je v tomto případě jedině dobře), stát-ních orgánů či médií, někdy i díky mnoha dílčím úspě-chům v militantní antifašistické práci. Nicméně někteříjejí bývalí členové i členky se jí velmi ochotně přizpů-sobovali/y. A kdo tuto image nesplňoval byl mnohdyi zesměšňován a považován za „méněcenného”.

Neexistence pevnějšího organizačního řádua následně pak i pevnější organizační struktury vedlačasto k totálnímu chaosu, kdy sami členové a členkymnohdy nevěděli/y, kdo je jejich soudruh či soudruž-ka. Noví členové a členky byli/y přijímáni/y mnohdypouze na základě kamarádských vztahů či intimníchsociálních vazeb. Tito lidé, kteří své členství v AFAbrali spíše jako módní a dočasnou záležitost než jakohlubší potřebu organizovat se na základě určitých

společně sdílených ideí, proto AFA dříve či pozdějistejně opustili, aniž by se třeba snažili vyvíjet jakou-koliv činnost. Být v AFA bylo prostě jednu dobu velmi„in”. Práce celé organizace pak stála pouze na něko-lika málo lidech, kteří byli zahlceni a celkem logickyse brzy vyčerpali.

Další kapitolou pak byli lidé, kteří sice byli aktivní,měli chuť se spolupodílet na chodu AFA, ale jejich sna-hou bylo zároveň posouvat AFA (k obrazu svémua zřejmě i svých mateřských organizací) jaksi mimo činad ostatní anarchistické hnutí. Měli snahu AFA tzv.„zgermanizovat” - tj. přiblížit německému modelua vytvořit z AFA jakousi jednotnou antifašistickou fron-tu sdružující třeba i marxisty či trockisty. Tento přístupvšak nerespektoval základní antiautoritářské principyAFA, které se snažili obcházet a bagatelizovat.

Vznik AFA-FSAAFA se tedy nacházela pod tlakem, aby vše

zůstalo při starém, tj. v podstatě neformálním, kama-rádském fungování bez pevných organizačníchstruktur založeném na vůdcovství několika osob.Snaha změnit tento přístup a na něm založenoufunkčnost, ale naopak vrhla AFA do spárů neanar-chistických tendencí. Nerespektování základníchzásad práce - anarchistických principů, ale i faktickánečinnost byly pouze jedny z mála jejích o to všakviditelnějších projevů. Čili v situaci tohoto dvojíhotlaku se větší část členské základny rozhodlak poměrně razantnímu a přelomovému kroku. AFA sespojila s FSA-MAP (Federace sociálních anarchistů -členská sekce Mezinárodní asociace pracujících)a stala se její novou a jedinou (původní tudíž zanik-la) antifašistickou pracovní skupinou.

Nutno však podotknout, že s odstupem času začí-ná být stále jasnější, že nejenže se jednalo o kroksprávným směrem, ale že tento krok byl pouze logic-kým vyústěním dlouhodobějšího vývoje v našem anar-chistickém hnutí. K tomuto spojení by zřejmě dřív nebopozději stejně došlo. AFA ostatně již dříve velmi úzces FSA spolupracovala, měla k ní velmi blízko i v zásad-ních politicko-koncepčních otázkách a mnoho členůAFA bylo i zároveň členy FSA.

S touto organizační změnou samozřejmě souvisíi některé další dílčí změny. AFA-FSA bude nově fungo-vat podle jednotných stanov FSA, ve kterých je samo-zřejmě nově vzniklá situace zohledněna. Změnil sei redakční kolektiv našeho časopisu Akce, která ovšemi nadále bude vycházet samostatně na Svobodné práci(tiskový orgán FSA). Věříme, že právě v součinnostis redakčním kolektivem Svobodné práce či portálufsa.anarchismus.org, naší práci ještě více zkvalitníme.Naše webové stránky (afa-cz.antifa.net) se nadálebudou věnovat hlavně úspěšnému a rozsáhlému moni-toringu - aktuality, zprávy, články, reportáže, studie čidiskuze pak najdete hlavně na webu fsa.anarchis-mus.org nebo na stránkách csaf.cz. Se změnou redak-ce samozřejmě souvisí i nová grafická úprava tohotočísla, abychom jej i tak odlišili od čísel předchozích.Doufáme, že úprava nadále zůstane neměnná a že ses naším časopisem budete dále setkávat v této podo-bě, kvalitě i periodicitě - tj. čtvrtletně.

Nutno ještě dodat, že s FSA se spojily pouze třiz celkových čtyř regionálních skupin české Antifašistic-ké akce. Antifašistická akce Zlínsko (AAZ), Antifa-šistická akce Jihlava (AAJ) a Antifašistická akcePraha (AAP) od nynějška fungují jako regionální pra-covní skupiny AFA-FSA. Pouze Antifašistická akceBrno (AAB) funguje nadále samostatně. ���

Přejeme příjemné počtení.redakceČ

AS

OP

IS A

NT

IFA

ŠIS

TIC

KÉ

AK

CE

ČÍS

LO

8Č

ER

VE

NE

C 2

00

3O

BSA

H+

ED

ITO

RIA

L

02

� Obsah 02� Editorial_(redakce) 02(TÉMA: IRÁK)

� Islámská revoluce v Iráku_(m.n.magid) 03� Irák: století válek a rebelií_(alarm) 04 -07� Bojujte proti bohatým, ne proti

...jejich válkám!_(p.pecka) 08� Dario Fo - Saddám_(d.fo/f.rame/j.fo) 09(TÉMA: ŽIDÉ)

� Židé a anarchismus_(m.koudelka) 10 - 12� Židé proti sionismu_(čsaf) 13

� První máje 2003_(čsaf) 14� 8. máj v Bratislavě - militantní

...antifašiti útočia a víťazia_(čsaf) 15� Antifa akcia v Rimavskej Sobotě_(kd) 15� Antifa shromáždění v Rakovníku_(čsaf) 15� Demonstrace proti fašismu

...v Praze na Jižním Městě

...20. dubna 2003_(p.pecka) 16 - 17� Protiválečná

...shromáždění_(j.lacina/p.pecka) 18� Pochodňový průvod židovskou čtvrtí

...skončil dříve než vůbec začal_(j.lacina) 18� Dvě mouchy jednou ranou

...aneb Grosstapo opět v akci_(h.samek) 19� Fedorkovi náckové_(jil) 19� Antifašisté útočí_(čsaf) 19� Antifašistická demonstrace

...v Uherském Hradišti_(afa/fsa) 20� Napadení přednášky AFA

...v Otrokovicích_(aaz) 20� S kým se bratříčkuje

...tatíček prezident?_(čsaf/aab) 21� Značné nevýhody „skvělého”

...oblečení_(sj) 21� Antifašistická přednáška_(d) 21� Město odporu_(čsaf) 22� Oaklandské „nesmrtící” projektily_(vrad) 22� Slzný plyn - pach svíjejícího

...se kapitalismu_(čsaf) 23� Vrah Carla Giulianiho

...nebude vyšetřován_(čsaf) 23� Buldozery nebo tanky?_(čsaf) 23� Represe proti sociálním hnutím

...v Argentině_(j.lacina/aram) 24� Represe proti anarchistům

...na východě_(p.pecka) 24� Návštěva Německa - Antifschistische

...Iniciative Heidelberg_(t.andersson) 25� 2. trhy anarchistických vydavatelství

...v Poznani 31. 5. - 1. 6. 2003_(m.koudelka) 25� Autonomistické a antifašistické

...hnutí ve Švédsku_(s.k.) 26� Společně proti fašismu_(d.jarý) 27� Anarchistický pohled

...na Evropskou unii_(čsaf) 28+30� Solidarita revolučně

...marxistická?_(m.barevný) 29 -30� Má člověk egoismus

...v povaze_(m.koudelka) 31 -32� Anarchistická revoluční

...organizace a lidová

...samospráva_(k.rosák/p.pecka) 33 -34� Přímá akce_(k.rosák/p.pecka) 35� Historie a tradice 1. máje_(d.jarý) 36� Vznik fašismu_(kr) 37+39� Chile 1973 - příběh Miguela

...Herberga_(m.vondra) 38 -39� Syndikalistická tradice a fašismus

...v Itálii_(m.vondra) 40+42� Arditi del Popolo_(s.k.) 41 -42� Vznik a vývoj černého nacionalismu

...v USA 20. století_(f.sebralova) 43 -44� Kdo si vydržuje UCK?_(m.chossudovsky)45 -46� Lidé jsou všichni_(aram) 47 -48� Rozhovor: Edelweiss Piraten_(aaz) 49 -50� Manifest Antifašistickej akcie

...Bratislava (AAB)_(čsaf) 51 -53� Antifašistická akcia v Pol´sku_(čsaf) 54� Anarchokomunistická alternativa 54� Info - distribuce - kontakty 55

Obsah Editorial

casopis.akce@ziplip.comRRedakce rEEdakce reDDakce redAAkce redaKKce redakCCe redakcEE

?

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

03

TÉM

A:

IRÁ

KIslámská revoluce v IrákuJá sám řeknu, že naše vojsko je hadr,že kozáci, jen obce rabují,že Poláci, se jen chlubí a chlastají,A Rusové... už vůbec škoda mluvit...Však před tebou chytračit nebudu;víš ale v čem je síla nás, Basmačů? Ne, ve vojsku ne, ani v polské pomoci,Je v názorech; ano! v názorech lidu.

A. S. Puškin

V jihovýchodním městě El Kut vítaly tisíce šíit-ských muslimů Abdalazíze al-Hakíma, zástupcevedení, o Írán se opírající, Nejvyšší rady (též shro-máždění - pozn. překl.) islámské revoluce v Iráku.Zdravili ho stařešinové arabských kmenů, šíitštíbohoslovci i mnohatisícové davy. Stal se prvnímvysoko postaveným šíitským náboženským činite-lem, který se vrátil do Iráku po pádu režimu Saddá-ma Husajna. V té době se hlava rady MuhammadBakr al-Hakím, obrátil s výzvou ke všem iráckýmšíitským muslimům, kteří tvoří 60% z 26 miliónůobyvatel země, aby se 23. dubna 2003 shromáždiliv posvátném městě Kerbelá k uctění data úmrtíimáma Husajna, vnuka proroka Muhammada,zavražděného v roce 680. Zároveň přešlo z Íránudo Iráku na 9 tisíc bojovníků rady. Americko-britskávojska totiž ne zcela dokonale kontrolují situaci najihu Iráku i po celém úseku osmisetkilometrovéiránsko-irácké hranice.

Navíc v rozhovoru s bývalými vojáky iráckéarmády byly odhaleny některé podrobnosti,které pomáhají vrhnout světlo na příčiny rozpa-du a „zmizení” této armády. Zajisté svou rolisehrál jak strach z Američanů, tak špatné pod-mínky v armádě, tak i nenávist k Saddámovi. Jetu ale ještě jeden důvod - vojáci tvrdí, že v před-večer útoku jim šíitští duchovní nařídili, abyAmeričanům nekladli odpor.

Po útoku se všechny státní a společenskéstruktury saddámistů rozpadly jak domečekz karet. Jedinou fungující centralizovanou organi-zací (mimo americké armády) je, v měřítcíchzemě, šíitské duchovenstvo. Právě ono se stávástředobodem společensko-státní krystalizace.Všechna ohromná energie sebeorganizace, uvol-něná po pádu režimu Saddáma Husajna, je uměleusměrňována duchovenstvem.

Události v Iráku se vyvíjejí podle alžírskéhomodelu počátku 90. let, avšak daleko rychleji.V mešitách se shromažďují zástupy věřících. Navýzvy duchovních jsou zakládána centra sociálnípodpory, kde jsou v menším množství shromaž-ďovány konzervy, voda a léky. Sice se tak jen stěžívyřeší sociální problémy obyvatelstva, nicméněv podmínkách všeobecného chaosu a hrozby hla-domoru je tato pomoc docela působivá. Ducho-venstvo však toto mocné úsilí lidí o vzájemnoupomoc vydává za svou zásluhu.

Současně se při mešitách formují sebeobran-né oddíly, jejichž cílem je zavést pořádek v ulicích.I když se většina lidí účastnila expropriace potra-vin a oděvů v obchodech, jsou unavení chaosema mají potřebu udržovat pořádek. Ale i plně přiro-zené úsilí lidí o pořádek a sebeobranu je zneuží-váno duchovenstvem. Dvory mešit plní ozbrojenílidé, v mešitách se skladují samopaly a kulomety.V rukách obyvatelstva je více než milión kusůstřelných zbraní, jež byly za Saddáma vydányarmádě a domobraně.

Saddám zakazoval náboženské průvody šíitů.Nyní jsou dovoleny. Na výzvu duchovních usku-tečňují 3 milióny šíitů pochod do svatého městaKerbelá. Mocné probuzení náboženského životajde na ruku duchovenstvu. To se vynasnaží použíttoto obrození ke svým vlastním cílům. Ve městěNedžef již působí jediná místní rozhlasová stani-ce. Jmenuje se „Rádio Mudžáhid" a plně podléhákontrole duchovních.

Šíité sice tvoří většinu obyvatelstva Iráku, alejejich představitelé tu nikdy nebyli u moci. Šíité bylivždy utlačovanou většinou. Nyní jejich duchovnísní o nastolení kontroly nad Irákem. A jsou připra-veni odstranit všechny překážky na své cestěk moci - Američany dosazeného náboženskéhovůdce Abdalmadžída al-Houio zabili okamžitě popříjezdu do Nedžefu, na prahu mešity. Nejvyššírada islámské revoluce bojkotovala setkání politic-kých a náboženských činitelů Iráku s představiteliUSA a Velké Británie v Násiríji. Podle mínění šíit-ských lídrů je nutné v Iráku usilovat o vytvořenívlády národního porozumění, která bude budovatnový život podle islámských zákonů.

Obyvatelé ohromných proletářských čtvrtíBagdádu a Basry, drobní obchodníci z Nedžefua Kerbelá, nezaměstnaní z El Kutu, Násiríjea Saffanu budou ale stěží všichni ihned násle-dovat duchovenstvo. V současnosti je však jedi-nou společenskou strukturou, která působízevnitř a není uměle importovaná okupanty.Je totiž strukturou, která na sebe soustřeďujea do sebe pohlcuje významné síly vzájemnépomoci, sebeorganizace, hněvu utlačovanýcha náboženské víry.

Všechny tyto síly působí již dnes ve službáchduchovních, kteří jsou vzrušeni tím, čím byli vzru-šeni jejich kolegové ve všech historických dobách,totiž upevňováním a rozšiřováním vlastní mocia přivlastňováním si bohatství - v tomto případěropných zdrojů. Tato nově se rodící moc se připra-vuje k boji s okupanty. Soustřeďuje síly, vyčkáváa taktizuje - právě třeba „Rádio Mudžáhid” neustá-le volá po osvobozeneckém boji s okupanty. Mno-hamiliónové zbídačené obyvatelstvo se velmi brzyocitne mezi dvěmi despotickými stranami bojující-mi o právo mu vládnout.

Snaha o samosprávu a sebeorganizaci sečasto projevuje kritických situacích. Lidé si samizačínají zjednávat pořádek v ulicích a odevzdáva-jí jídlo a oblečení do sociálních center. I když je aletato síla obrovská, většinou bývá nesprávněpochopena a následně i zneužita. V dnešní iráckérealitě se žel ale tato síla netransformuje dopůvodních samosprávných institucí, založenýchna vůli nezávislých lidových shromáždění. Tutosílu začínají řídit, a manipulovat s ní, autoritativnístrany a duchovní vůdci.

Odehraje se tedy stejná tragédie jakov ruské i většině ostatních revolucí? Pro-mění se opět revoluční dění a víra v lepšízítřky v základ hrozivé společenské pro-hry, strnulé před novou autoritativní nebototalitní mocí? ���

Michail Naumovič Magid(autor je členem moskevské

Konfederace revolučních anarchosyndikalistů - MAP)

přeložil Karel Rosákzdroj: http://www.fsa.anarchismus.org

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

TÉM

A:

IRÁ

K

04

Irák: století válek a rebelií

Od vytvoření iráckého státu na začátku tohotostoletí trpěla dělnická třída v této oblasti brutálnímvykořisťováním a represemi ze strany skupin vlád-noucí třídy, soupeřících o moc. A jakoby těchtodomácích gangsterů nebylo dost, čelila i kulkáma bombám globálních kapitalistických mocností(zejména Británie a Ameriky) snažících se o kon-trolu nad ropným bohatstvím tohoto kouta světa.

Mezitím opoziční politické organizace, jakotřeba Komunistická strana Iráku a Kurdská demo-kratická strana, neustále uzavíraly dohody jaks iráckými režimy, tak s globálními mocnostmi naúkor těch, o nichž tvrdili, že je vedou v odporuproti státu. Navzdory všemu se však dělnická třídaukázala jako síla, s níž je třeba počítat, protožesvrhávala vlády a sabotovala válečná úsilí. Tatostručná chronologie mapuje některé z klíčovýchmomentů ve století válek a rebelií.

1900Irák neexistuje. Od šestnáctého století byla

oblast, která se později stane Irákem, součástíturecké Otomanské říše. Vláda říše stojí na měs-tech, venkovu dominují vesnické kmenové skupi-ny, z nichž některé jsou nomádského charekteru.

1912Turecká petrolejářská společnost, která vyjad-

řovala britské, holandské a německé zájmy, získá-vá koncese na průzkum ropných nalezišť v oto-manských provinciích Bagdád a Mosul (oběbudou později součástí Iráku).

1914 - 1918Turecko se v první světové válce staví na

stranu Německa. Aby ochránila své strategickézájmy a potenciální ropná pole, obsazuje Britá-nie v listopadu 1914 Basru - a v roce 1917 senakonec zmocní i Bagdádu. Koncem války jižvětšinu iráckých provincií okupují britské síly,i když některá území zůstávají „nezpacifiková-na”. Ustavuje se přímá koloniální vláda v „Brit-ské Mezopotámii” a nejvyšší vrstvy administrati-vy jsou v britských rukou.

1919Během let 1919 a 1920 dochází v severním

Iráku neustále k povstáním, kdy jsou zabíjeni brit-ští vojenští důstojníci a činitelé. Různé kmenyv této oblasti sdílí společný kurdský jazyk a kultu-ru, ale v tomto stádiu se po samostatném kurd-ském státu příliš nevolá. Jde spíše o odpor vůčijakékoli vnější státní autoritě.

RAF bombardují kurdské oblasti. Velitel peru-tě Arthur Harris (později známý, pro svoji úlohu přizničení Drážďan za druhé světové války, jako„bombarďák Harris) se chlubí: „Arabové a Kurdovényní vědí, co znamená skutečné bombardováníz hlediska obětí a škod. Během 45 minut lze prak-ticky vymazat skutečnou vesnici a zabít či zranittřetinu jejích obyvatel.”

Plukovník Gerald Leachman, čelní britskýdůstojník, prohlašuje, že jediným způsobem, jakse s kmeny vypořádat je „hromadné vraždění”.

Velení RAF na Středním východě žádá o chemic-ké zbraně, které by mohlo „experimentálně” použít„proti vzpurným Arabům”. Winston Churchill,ministr války, poznamenává: „Jsem rozhodně propoužití bojového plynu proti necivilizovaným kme-nům”. Není nutné používat jen ty nejvražednějšíplyny. Lze použít i plyny, které způsobují velképotíže, a budou tak šířit živou hrůzu, a přesto navětšině zasažených nezanechají žádné vážnépermanentní následky.” Jiní argumentují, že navr-hovaný plyn by fakticky „zabíjel děti a nemocnéosoby” a trvale by poškozoval zrak. V tomto stádiubrání použití plynu technické problémy, pozdějivšak bude nasazen.

1920Při poválečném dělení dobyté kořisti mezí

vítězné imperialistické mocnosti dostává BritánieIrák (ale i Palestinu) a Francie Sýrii s Libanonem.Hranice nového iráckého státu stanovují velmoci,čímž vytvářejí scénu pro století pohraničníchkonfliktů (např. íránsko-irácká válka). Britskéúřady nastolují tuhou kontrolu, daně vybírají přís-něji, než jejich předchůdci a zavádějí do praxeprogramy nucené práce. V červnu 1920 senapříč jižním a centrálním Irákem šíří ozbrojenárevolta proti britskému panství („revoluce roku1920”). Na tři měsíce ztrácí Británie kontrolu nadrozsáhlými oblastmi venkova. Jsou dobýványbritské vojenské posty a 450 britských vojáků jezabito (1500 jich je zraněno).

1921Do února je rebelie rozdrcena, přičemž brit-

ské síly zabily, nebo zranily 9 tisíc rebelů. Britskédělostřelectvo ničí celé vesnice a domnělí rebelo-vé jsou stříleni bez soudu. Důležitou úlohu sehrá-vá letecká síla RAF. Co to znamená, ukazujejedna zpráva o „leteckém úderu, při němž se stří-lelo z kulometů na ženy a děti prchající z vesnice”.

Británie se rozhoduje nahradit přímou koloniálnívládu arabskou administrativou a doufá, že tabude sloužit britským zájmům. Británie tak vytvářímonarchii a v čele této nové státní struktury staneFajsal, jakožto první irácký král. Ačkoli vysoképosty nyní zastávají Iráčané, svrchovaná kontrolazůstává v rukou jejich britských poradců.

1924Britská labouristická vláda posvěcuje nasaze-

ní RAF proti Kurdům. Letecké síly shazují bombya bojový plyn, které v prosinci zasahují i Sulajmá-niji. Lord Thompson popisuje následky jako „straš-livé”, protože panikou zachvácení příslušnícikmenů prchají „do pouště, kde musí stovky dal-ších zahynout žízní”.

1927Brity kontrolovaná Irácká petrolejářská spo-

lečnost (následnice TPS) otevírá svůj první velkýropný vrt u Baba Gurgur, severně od Kirkúku. Nežje vrt zajištěn, tuny ropy decimují místní venkov.

1930Anglo-irácká dohoda dláždí cestu k nezávis-

losti. Dohoda však Británii umožňuje ponechat siv Iráku dvě letecké základny a až do roku 1957umožňuje i vliv Británie na iráckou zahraničnípolitiku. Britská vláda na jednáních tvrdí, žeKuvajt „je malý postradatelný stát, který lze bezvětších starostí obětovat, budou-li si to mocen-ské boje tohoto období žádat”. Kurdská povstánívyvolaná obavami o místo Kurdů v novém státějsou potlačena s pomocí RAF.

1931Generální stávka proti zákonu o komunál-

ních poplatcích, který nastoluje nové drastickédaně (třikrát větší než dříve), a za podporu

Následující text vydal v květnu 2000 londýnský kolektiv Practical History. Přehledně mapuje historii bojů v oblasti Iráku od počátku sto-letí: britskou okupaci („Jsem rozhodně pro použití bojového plynu proti necivilizovaným kmenům…“, Winston Churchill, 1919), opakovanédohody nacionalistických sil i „komunistické strany“ s režimem, americkou podporu Saddámově Iráku i sankce a nálety západních sil a bru-tální represe vykonávané stranou Baas. Zejména si však text všímá toho, co je oficiálními médii opomíjeno: častých lidových revolt.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

05

TÉM

A:

IRÁ

K

v nezaměstnanosti. Účastní se jí tisíce dělníkůa řemeslníků, včetně 3 tisíc petrolejářskýchdělníků, a dochází ke střetům s policií. RAFpřelétává nad městskými centry, aby stávkujícía jejich stoupence zastrašila.

1932Irák je přizván do Ligy národů, a stává se

tak formálně nezávislým - ačkoli jej Britániei nadále silně ovlivňuje.

1933Sdružení řemeslníků (odbory) organizuje jed-

noměsíční bojkot Brity vlastněné Bagdádské elek-trické a energetické společnosti. Odbory a dělnic-ké organizace jsou poté na příštích deset let zaká-zány a nuceny přejít k podzemní činnosti, jejichpředáci jsou uvězněni.

Král Fajsal umírá a střídá jej jeho syn Ghází.

1934Irácká petrolejářská společnost zahajuje

komerční vývoz ropy z kirkúckých polí.

1935 - 1936Sporadické kmenové rebelie zejména na jihu

země. Mezi jejich příčiny patří pokusy vlády zavéstbrannou povinnost (ohniskem revolty jsou menši-nové komunity Jazidi), vyvlastňování rolníků, kdyjsou kmenem vlastněné pozemky předávány dosoukromých rukou, a klesající moc kmenovýchvůdců. Revolty jsou rozdrceny s pomocí náletůa hromadných poprav.

1936 - 1937Generál Bakr Sidgi, obdivovatel Mussolini-

ho, nastoluje vojenskou vládu a zahajuje repre-se proti levici. Po celé zemi dochází k protest-ním stávkám, a to včetně Irácké petrolejářskéspolečnosti v Kirkúku a Národní cigaretovétovárny v Bagdádu.

1939Král Ghází umírá při autonehodě. Řada Iráča-

nů věří, že se jednalo o spiknutí, jelikož král sezačal vyslovovat proti Britům. Během zuřivédemonstrace v Mosulu je zabit britský konzul.

1940Po puči proti probritským politikům se stává

premiérem Rašíd Alí. Nová vláda zaujímá vedruhé světové válce neutrální pozici a odmítá pod-pořit Británii, pokud nezaručí nezávislost Britykontrolované Sýrii a Palestině. Navazují se stykys německou vládou.

1941U Basry přistávají britské jednotky. Irácká

vláda požaduje, aby opustily zemi. Místo toho Bri-tánie znovu vtrhává do Iráku a po třicetidenníválce vrací k moci své stoupence. Během britskéokupace je vyhlášeno stanné právo. Vůdci arab-ských nacionalistů jsou oběšeni nebo uvězněnia až tisíc jich je bez soudu internováno. Navzdorytomu britské síly nezasáhnou, když Rašídovi stou-penci provedou pogrom v židovské čtvrti v Bagdá-du a zabijí 150 Židů.

1943Policie potlačuje stávky za chléb vyvolané

nedostatkem potravin a růstem cen.

1946Stávka ropných dělníků v Brity kontrolované

Irácké petrolejářské společnosti v Kirkúku. Poža-davkem jsou vyšší mzdy a další prémie. Dělníci sestřetávají s policií a deset jich je zabito, když 12.července policie začne střílet do masového mítin-ku. Následujícího měsíce dochází ke stávce rop-ných dělníků v íránském přístavu Abadán a Britániepřesouvá další jednotky do Basry (poblíž íránskýchhranic). Irácká vláda potlačuje opoziční listy, kterétento krok kritizují, čímž vyvolá stávku tiskařůa železničářů. Kabinet je nucen podat demisi.

1946 - 1947Stávky a demonstrace proti navrhovanému

zřízení sionistického státu Izrael na úkor vyvlast-něných Palestinců.

1948Irácká vláda jedná s Británií o nové smlouvě,

která by prodloužila právo Británie mluvit do vojen-ské politiky až do roku 1973. Britští vojáci se sicemají stáhnout z irácké půdy, ale v případě válkymají mít právo vrátit se. 16. ledna, den poté, kdyse v Portsmouthu smlouva připravila, policieběhem demonstrace proti této smlouvě zastřelíčtyři studenty. To vyvolává povstání, které vcházíve známost jako al-Wathba (skok). Napříč zemí sešíří militantní demonstrace a nepokoje namířenénejen proti navrhované smlouvě, ale i proti nedo-statku chleba a rostoucím cenám. O pár dnípozději je zabito několik dalších lidí, když policiezahájí palbu do masového pochodu železničářůa obyvatelů chudinských čtvrtí. 27. ledna, kdydemonstranti na ulicích vztyčují barikády z hoří-cích aut, policie a armáda zabíjí 300 až 400 lidí.Kabinet odstupuje a smlouva není podepsána.

V květnu stávkuje 3000 dělníků z čerpacístanice K3, která patří IPS a leží poblíž Hadithy,za vyšší mzdy, čímž stanici paralyzují. Po dvoua půl týdnech vláda a IPS odříznou stávkující odzásobování potravinami a vodou. Ti se pak roz-hodnou pochodovat na 250 km vzdálený Bagdád.Během pochodu, který vchází ve známost jako„velký pochod” (al-Masira al-Kubra), stávkující po

cestě živí a ubytovávají lidé z malých měst a ves-nic do doby, než jsou dělníci u Fallujáhu (70 kmod Bagdádu) pozatýkáni.

Britská vojenská mise se stahuje z Iráku.Kvůli válce v Palestině je vyhlášeno stanné právoa zakazují se demonstrace.

1949V Bagdádu jsou veřejně oběšeni vůdci komu-

nistické strany a jejich těla zůstávají několik hodinviset jako varování oponentům režimu.

1952Přístavní dělníci stávkují za vyšší mzdy, více

bytů a lepší pracovní podmínky. Stávkující sev Basře zmocňují generátoru, čímž ve městěodříznou vodu a elektřinu. Při zákroku policie jsoustávkující pozabíjeni.

V říjnu vstupují do stávky studenti kvůli změ-nám ve zkouškových pravidlech. Hnutí - známéjako al-Intifáda (zemětřesení) - přerůstá v masovénepokoje ve většině městských center. V Bagdáduje vypálena policejní stanice a Americká informač-ní kancelář. Nastupuje vojenská vláda, kterávyhlašuje stanné právo. Je vyhlášen zákaz vychá-zení, dochází k masovému zatýkání a zakázányjsou některé noviny. Během vojenské akce je zabi-to 18 demonstrantů.

1954Vládní výnosy dovolují Radě ministrů depor-

tovat osoby usvědčené z komunismu, anarchismua práce pro cizí vládu. Policie dostává nové pravo-moci, aby mohla zabránit mítinkům.

1956Egypt znárodňuje Suezský průplav, Británie,

Izrael a Francie zahajují proti Egyptu vojenskýútok. Vláda uzavírá všechny vysoké a středníškoly v Bagdádu, jelikož se šíří obrovskédemonstrace, stávky a nepokoje. Ve městě al-Havy na jihu Iráku jsou po střetech s policií dvaúčastníci nepokojů odsouzeni k smrti. Je nasto-leno stanné právo.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

TÉM

A:

IRÁ

K

06

1958V celé zemi panují lidové nepokoje, a to

včetně Diwanijahu, kde v červnu zahyneběhem tříhodinové bitvy 43 policistů a nezná-mý počet demonstrantů.

O měsíc později svrhává starý režim „revolu-ce 14. července”. Převrat vedený členy Svobod-ných důstojníků vede k převzetí moci těmitolidmi, kteří odsuzují imperialismus a vyhlašujírepubliku. Královská rodina je postřílena. Davyse hrnou do ulic a je zabito několik americkýchbyznysmenů a jordánských ministrů, kteří se zdr-žují v Hotelu Bagdád. Lidé si berou z obchodůpotraviny, aniž by platili, jelikož si myslí, že pení-ze jsou teď minulostí. Aby se revoluce nerozšíři-la mimo její kontrolu, vyhlašuje nová vláda zákazvycházení. Po krátkém mocenském boji v rámcinového režimu se premiérem (ale i vrchním veli-telem ozbrojených sil) stává Abd al-Karim Kásima dál vládne s podporou Komunistické stranyIráku (KSI) a dalších levičáků.

Ačkoli vliv islámu zůstává silný, docházík veřejným projevům antiklerikalismu, včetněveřejného pálení Koránu.

Aniž by čekali, až Kásim splní své slibyo pozemkové reformě, berou rolníci z jihu věci dovlastních rukou. V al-Kutu a al-‘Amarah rabujímajetek pozemkových vlastníků, vypalují jejichdomy a ničí účty a pozemkové registry.

Protože se bojí šíření rebelie po celém Střed-ním východě, posílají Spojené státy 14 tisíc mari-ňáků do Libanonu. Plány společné americko-brit-ské invaze do Iráku přijdou vniveč, protože„v Iráku není s kým spolupracovat.”

1959Baasisté a nacionalisté formují podzemní

antikomunistické úderné jednotky, které vraždínejen členy KSI, ale i další radikální dělníky. Doroku 1961 bylo takto v Bagdádu zavražděno až300 lidí, v Mosulu 400. V Mosulu arabští naciona-lističtí důstojníci provedou protivládní puč podní-cený povětšinou antikomunismem. Lidový odporpřesahuje potlačení puče: jsou napadáni bohatía jejich domy se rabují. V Kirkúku docházík podobným scénám, kde při násilných střetechzahyne 90 generálů, kapitalistů a velkostatkářů(excesy, které KSI později odsoudila).

1960Kásim zasahuje proti radikální opozici. Propuš-

těno je 6 tisíc militantních dělníků. Několik členůkomunistické strany je odsouzeno k smrti za svojiúlohu v kirkúckých střetech. I přesto vedení KSI, nanaléhání Moskvy, nadále podporuje vládu.

1961Mezi vládou a Kurdy vypuká válka, která

nesouvisle trvá až do roku 1975. Během prvníhoroku vybombarduje irácké letectvo 500 míst a 80tisíc lidí vyžene z domovů.

Kuvajt, který je od roku 1899 pod britskoukontrolou, získává nezávislost. Irák vznáší nárokna to, aby se Kuvajt stal součástí Iráku. Británieodpovídá vysláním vojáků do Kuvajtu.

1963Kásimova vláda je svržena lednovým pučem,

který poprvé vynáší k moci baasisty. Arabskánacionalistická strana Baas je pro spojení Iráku,Egypta a Sýrie v jeden arabský národ. Téhož rokuse Baas dostává k moci i v Sýrii, ačkoli syrskáa irácká strana se následně rozejdou.

Baas posiluje svazky se Spojenými státy,které mnozí podezřívají z toho, že puč podporova-ly. Během puče jsou demonstranti koseni palbouz tanků, čímž začíná období kruté persekuce, přiníž je uvězněno až 10 tisíc lidí, z nichž jsou mnozímučeni. CIA pomáhá dodávat zprávy o komunis-tech a radikálech, které je třeba pozatýkat. Kromě149 oficiálně popravených umírá dalších až 5 tisíclidí při teroru, kdy byli mnozí zaživa pohřbeniv hromadných hrobech. Nová vláda pokračuje veválce proti Kurdům, ostřeluje je z tanků, dělostře-lectva i ze vzduchu a buldozery bourá vesnice.

V listopadu je Baas odstraněna od moci dal-ším pučem, který provedli stoupenci egyptskéhoarabského nacionalisty Násira.

1967Po rozkolu v komunistické straně zahajuje

skupina vedená Azízem al-Hadžem pod vlivemChe Guevary a maoismu gerilovou válku protistátu. Dochází k atentátům na jednotlivé kapitalis-ty a k rozsáhlým ozbrojeným konfrontacím.

1968Strana Baas se po červencovém puči vrací

k moci. Vytváří státní aparát, jemuž systematickydominuje strana Baas, což jí umožní zůstat u mocinejméně dalších třicet let.

Milice strany Baas, Národní garda, zasahujeproti demonstracím a stávkám. V listopadu jsouzastřeleni dva stávkující z továrny na rostlinný olejpoblíž Bagdádu a tři lidé jsou zabiti na demon-straci k výročí ruské revoluce.

1969Režim začíná zatýkat lidi podezřelé z komu-

nismu. Gerilové hnutí je poraženo a řada jehočlenů umučena k smrti. Azíz al-Hadž je zrazuje,když se jich v televizi zřekne a následně se staneiráckým velvyslancem ve Francii. Letectvo sicebombarduje kurdské oblasti, ale vojenský pat pře-trvává až do následujícího roku, kdy SaddámHusajn vyjedná dohodu s Kurdskou demokratic-kou stranou. Výměnou za omezenou autonomiivedení KDP souhlasí s integrací bojovníků svépešmergy do irácké armády.

1973Irácký ropný průmysl je znárodněn.

1974Pod tlakem Sovětského svazu vstupuje

Komunistická strana Iráku spolu s Baas do Národ-ní pokrokové fronty, Baas si však ponechávávýlučnou kontrolu nad státem.

V Kurdistánu opět vypuká válka, jelikož dohodas KDP se hroutí. KDP přišla o své tradiční spojen-ce, KS a Sovětský svaz, kteří teď podporují Baas.Namísto toho usiluje o pomoc od USA a íránskéhošáha - a dostává ji. Baasisté provedou napalmovéútoky proti kurdským městům Halabdža a Kalalze.

1975Irácké vojsko dál bombarduje civilní oblasti

v Kurdistánu, přičemž v dubnu zabije 130 lidív Kala’Duza, 43 v Halabdže a 29 v Galale.

Irák vyjednává dohodu s Íránem a výměnouza to, že Írán přestane podporovat iráckou KDP,sám přestává pomáhat íránským Kurdům a dalšímproti-šáhovským silám. Írán si bere zpět vojenskévybavení, které dával KDP, a nechává tak iráckéarmádě otevřené pole pro dobytí Kurdistánu.

1978Hromadné zatýkání členů KSI, která kritizuje

režim. Dvanáct jich je popraveno za politickou čin-nost v armádě. Všechny nebaasistické politickéaktivity v armádě (jako třeba četba politickýchnovin) či podobné aktivity bývalých příslušníkůozbrojených sil jsou zakázány pod trestem smrti.Vzhledem k všeobecné branné povinnosti to zna-mená, že všem dospělým mužům hrozí smrt zapolitickou aktivitu.

1979Saddám Husajn se poté, co předešlých jede-

náct let soustřeďoval moc ve svých rukou, stáváprezidentem republiky.

1980Vypuká válka mezi Irákem a novým íránským

režimem vedeným Ajatolláhem Chomejním. Kon-flikt se soustředí na pohraniční spory a na vyhlíd-ku rozšíření islámské revoluce do Iráku. Írán ostře-luje irácká města Khanagin a Mandali. Irák zaha-juje nálety na Teherán.

1982Lidové protivládní povstání v kurdských

oblastech. Vláda vydává dekret, podle něhožbudou dezertéři z armády (každý, kdo bez pro-pustky absentuje více než pět dní) popraveni.

V bažinatých oblastech na jihu zahajuje irác-ká armáda masivní vojenskou operaci za pomo-ci těžkého dělostřelectva, raket a letectva, abyz oblasti vyhnala tisíce dezertérů a jejich spojen-ců. Rebelové totiž jen neutíkají z války: organizu-jí rovněž sabotážní akce, jako třeba bylo vyhoze-ní muničního skladu poblíž města Amara dopovětří. Ve vesnici Douru kladou ozbrojení oby-vatelé odpor policii, aby zabránili prohlídkámdomů, při nichž jsou hledáni dezertéři. V téžeoblasti se u Kasemu ozbrojení rebelové střetlis vojskem. Vesnice podporující rebely jsou niče-ny a jejich obyvatelé masakrováni.

1984Americká podpora válčícímu Iráku se odráží

v obnovení diplomatických vztahů mezi oběmazeměmi. Irák dostává vojenská letadla z Franciea rakety ze Sovětského svazu. Irácké válečné úsilífinancují i Saúdská Arábie a Kuvajt. Západníi východní blok je jednotný v tom, že chce omezitvliv Íránu a islámského fundamentalismu.

Vlastenecký svaz Kurdistánu Džalala al-Tala-báního vyhlašuje příměří a jeho jednotky bojujíspolečně se stranou Baas.

1985Začíná „válka měst”, kdy Írán a Irák vzájemně

střílejí rakety na svá hlavní města.

1987V květnu dochází k povstání v kurdském

městě Halabdža, které vedou mnozí dezertéřiz armády, kteří ve městě žijí. Podle jednoho očité-ho svědka „byly přemoženy vládní síly. Lid zvítězila policie a armáda se musely ukrývat a pohybovatse mohly jen v tancích a obrněných divizích.” Přirozdrcení povstání jsou stovky lidí zabity.

1988Ozbrojení dezertéři se zmocňují města Sir-

wan (poblíž Halabdže). Irácké letectvo ničí městobombami a raketami. Írán bombarduje Halabdžu,

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

07

TÉM

A:

IRÁ

K

a pak 13. března město napadá irácká vláda che-mickými zbraněmi, přičemž pozabíjí minimálně5 tisíc civilistů. Kurdská nacionalistická pešmer-ga před tímto masakrem zabrání v útěku chudýmlidem pokoušejícím se uprchnout z města doÍránu. Kvůli tomu, že historie kurdských naciona-listických stran je historií kolaborace, a kvůlitomu, že nepodporují revolty dělnické třídy, panu-je vůči nim během celého tohoto povstaleckéhoobdobí podezřívavost.

Po útocích na ropné tankery posílají Američa-né do Zálivu námořnictvo. To se fakticky staví nastranu Iráku a sestřelí íránské osobní letadlo, při-čemž zabije téměř 300 lidí. Dále napadá íránskéropné plošiny a zabíjí dalších 200 lidí. V srpnu Írána Irák uzavírají příměří, čímž končí první válkav Zálivu. Britská vláda tajně odsouhlasí uvolněníkontroly nad vývozem zbraní do Iráku.

1990V červenci schvaluje britská vláda vývoz

strojírenského vybavení firmy Matrix Churchilldo Iráku, byť ví, že bude použito k výrobě dělo-vých a raketových střel. Následujícího měsíceIrák vtrhne do Kuvajtu.

1991V lednu zahajuje armáda USA za podpory

Británie a dalších „koaličních sil” Operaci Pouštníbouře, masivní útok na Irák a jeho jednotkyv Kuvajtu. Tento konflikt není ani tak válkou jakospíše tím, co John Pilger označuje za „jednostran-ný krvavý obřad”. Spojenecké síly ztratí ve srov-nání s 250 tisíci mrtvými Iráčany pouze 131 vojá-ků (mnozí z nich byli zabiti „přátelskou palbou”).

Navzdory veřejnému prohlášení generála Nor-mana Schwarzkopfa, že spojenci nebudou napadatustupující Iráčany, jsou iráčtí branci masakrovánii poté, co irácká armáda zahájila bezpodmínečnéstahování z Kuvajtu. Den před koncem „války” jsouvojáci (a civilisté) prchající po dálnici z Kuvajt City doBasry zmasakrováni při akci, kterou američtí pilotiškodolibě nazvou „střílení kačen”. Poblíž horskéhopásma Mutla jsou celé míle dálnice pokryty zuhel-natělými těly a rozmetanými vraky. Jeden očitý svě-dek píše, že „v mnoha případech nezbylo z lidsképodoby nic než beztvará černá hrouda v barvě uhlía se strukturou popela” (Stephen Sackur).

Je zabita i řada civilistů, přičemž nejznáměj-ším případem je bunkr Amirija v Bagdádu, kdebyly zabity stovky lidí ukrývajících se před spoje-neckými bombami, když bunkr dostal přímý zásahdvěmi řízenými střelami.

V únoru a březnu se napříč zemí šíří povstáníproti irácké vládě. Začíná v jihoirácké Basře, kde jezažehnou rebelové střílející ve městě z tanku naobrovské obrazy Saddáma Husajna. Inspirovánirebelií na jihu, přidávají se i lidé v kurdských oblas-tech. Policejní stanice, armádní základny a dalšívládní budovy jsou zdemolovány a vypáleny. Rabu-jí se obchody. Sklady potravin jsou obsazeny a roz-dává se jídlo. V Sulajmániji, která leží na severu,rebelové ničí věznici a osvobozují všechny vězně,načež berou útokem ústředí tajné policie, kde bylaumučena a zabita řada lidí. Baasističtí činiteléa tajní policisté jsou postříleni. V některých oblas-tech se zřizují sebeorganizované dělnické rady(šóry), které se chápou řízení. Zřizují si své vlastnírozhlasové stanice, zdravotní střediska (kde se pronemocnici sbírá krev od dárců) a milici, která máklást odpor vládním silám.

V samotném Bagdádu dochází během válkyk masovým dezercím z hlavních kasárena důstojníci, kteří se jim snaží zabránit, jsou

zastřeleni. Dvě městské části, Al Sourah a AlŠoela, se fakticky dostávají pod kontrolu dezer-térů a těch, kdo je podporují.

Po brutálním potlačení rebelie na jihu (kterébylo usnadněno tím, že spojenci již dříve na dálni-ci do Basry zmasakrovali vzbouřené brance) sevláda zaměřuje na Kurdistán. V dubnu sice znovuobsazuje Sulajmániji, město je však opuštěné,poněvadž téměř všichni obyvatelé uprchli do hor.

Západní média prezentují povstání na severujako dílo kurdských nacionalistů a povstání na jihujako dílo šíitských muslimů, ve skutečnosti sevšak jedná o masové revolty chudiny. Hlavní kurd-ské nacionalistické strany (KDP a PUK) se ve sku-tečnosti staví proti radikálním aspektům povstánía snaží se zničit hnutí šór. Věrny své povaze, brzypo rozdrcení povstání oznamují vyjednání novédohody se Saddámem Husajnem.

Ačkoli vojenské akce utichají, válka proti irác-kému lidu pokračuje jinými prostředky - sankcemi.Ničení vodáren a čističek odpadních vod spojene-ckými nálety doprovázejí sankce, které znemož-ňují jejich opravu. To se rovná bakteriologickéválce, jelikož nevyhnutelným důsledkem je epide-mie úplavice, tyfu a cholery. Roku 1997 OSNodhaduje, že kvůli nedostatku potravin a lékůzahynulo 1,2 miliónu lidí, včetně 750 tisíc dětímladších pěti let.

1996USA proti Iráku odpalují 27 řízených střel.

1998V únoru dochází k masivnímu hromadění

amerických a britských vojenských sil v Zálivua hrozí nová válka proti Iráku. Při této příleži-tosti se Irák ozbrojenému konfliktu vyhnev poslední chvíli podpisem dohody o zbrojníchinspektorech OSN.

1. října irácké úřady pod velením generálaSabáha Farhana al-Duriho popravují ve vězniciAbú Ghraib poblíž Bagdádu 119 Iráčanů a třiEgypťany. Dvacet devět z popravených jsou pří-slušníci ozbrojených sil, padesát jich bylo uvězně-no za účast na povstáních v březnu 1991, kteránásledovala po válce v Zálivu. Tato hromadnápoprava je zjevně pokračováním „čištění věznic”,které vláda zahájila o rok dříve a při němž bylopodle odhadů popraveno 2500 vězňů.

V prosinci po vyhnání zbrojních inspektorůz Iráku (a uprostřed krize prezidenta Clintona,která byla způsobena jeho obžalobou) USA zaha-

jují Operaci Pouštní liška. Během čtyř dnů je naIrák odpáleno 400 řízených střel a dochází k 600náletům. Leteckých úderů se účastní i britskéletectvo. Podle Iráku byly při těchto útocích zabitya zraněny tisíce lidí.

1999V březnu je zabit velký Ajatolláh Mohammed

Sadíg-al Sadr, nejvyšší šíitský náboženský vůdcev Iráku, přičemž podezření padá na vládní agenty.V Basře je za cenu stovek mrtvých - z nichž bylimnozí zabiti při hromadných popravách - potlače-no velké povstání.

Vojenské útoky Západu pokračují, údajně prýproti irácké protiletecké obraně. 11. dubna jsouzabiti dva lidé, když západní bojové letouny bom-bardují cíle v provincii Kadissíja. 27. dubna zabijíamerická letadla čtyři lidi poblíž Mosulinu v sever-ní bezletové zóně. 9. května jsou zabiti čtyři lidév provincii Basra, a to včetně tří lidí v domě jed-noho zemědělce v Kurně. 12. května je v sever-ském městě Mosul zabito 12 lidí. ���

Zdroje:Robert Clough, Labour: a party fit for imperialism (Larkin, Lon-dýn, 1992).Marion Farouk-Sluglett & Peter Sluglett, Iraq since 1958: fromrevolution to dictatorship (Tauris, Londýn, 1990).Lawrence James, The rise and fall of the British Empire (Little,Brown & Co., Londýn, 1994).Brian MacArthur (ed.), Despatches from the Gulf War (Blooms-bury, Londýn, 1991).Phebe Marr, The Modern History of Iraq (Longman, Harlow,1985).Midnight Notes Collective, Midnight Oil: work, energy, war, 1973-1992 (Autonomedia, New York, 1992).Peter Nore and Terisa Turner (eds.), Oil and class struggle (Zed,Londýn, 1980).Richard Norton-Taylor, Mark Lloyd and Stephen Cook, Kneedeep in dishonour: the Scott Report and its aftermath (Gollancz,Londýn, 1996) Stephen Sackur, The Charred Bodies at Mutla Ridge, LondonReview of Books, 4. dubna 1991.Geoff Simons, Iraq: from Sumer to Saddam (Macmillan, Londýn,1996).The Kurdish Uprising and Kurdistan's Nationalist Shop Front andits negotiations with the Baathist/Fascist Regime (BM Blob/BMCombustion, Londýn, 1991).The class struggle in Iraq - an interview with a veteran, WorkersScud, červen 1991 ( Box 15, 138 Kingsland High St, London E82NS).Eye witness in Halabja, Wildcat č.13, 1989 (BM Cat, WC1N3XX).Ten days that shook Iraq, Wildcat, 1991.Iran-Iraq: Class war against imperialist war, Wildcat č.10, 1987.Revolutionary defeatism in Iraq, Communism - InternationalistCommunist Group, duben 1992.Whiff of imperialism in the air over Iraq, An Phoblacht/Republi-can News, 5. února 1998.Marked cards in the Middle East, Fifth Estate, jaro 1991.

zdroj: http://www.alarm.solidarita.org

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

TÉM

A:

IRÁ

K

08

Bojujte proti bohatým,ne proti jejich válkám!

„Více než kdy jindy se musíme vyvarovatkompromisů; musíme rozšiřovat propast mezikapitalisty a námezdními otroky, mezi vládcia ovládanými; zvěstovat expropriaci soukro-mého majetku a destrukci států, jako jedinéprostředky zajištění bratrství mezi lidmia spravedlnost a svobodu pro všechny;a musíme se připravovat na uskutečnění těch-to věcí.“

Errico Malatesta

Irácká krize není válkou proti ďábelskému dik-tátorovi. Je to válka o vládu, peníze, ropu a moc.Po staletí pracující ženy a muži přinášeli oběti, alepro co? Pro zemi, svobodu nebo lidskou přiroze-nost? Ne, přinášeli oběti, aby bohatší byli ještěbohatší a mocní ještě mocnější. Masová vražda,která se má odehrát, bude spáchána naším jmé-nem, ale bude provedena pro zisk vyšších mocí.

Všichni víme, že král Spojených států Geor-ge II. není tou nejvyšší kartou ve hře. Nemámozek na to, aby viděl věci v širokých souvis-lostech. Ale to on ani nepotřebuje. Dělá prostějen přidavače těm, kdo skutečně řídí Amerikua zbytek světa. Co dělá pro sebe, je jeho nadše-ná podpora pro ropné společnosti.

Stejně jako jeho taťka, je i George manaže-rem ropné společnosti. Manažeři se sami ve sku-tečnosti špinavou prací nezabývají. Oni pouzemanipulují s krásnými zelenými dolárky, které při-náší. Plánovaný ropovod, který měl přinést miliar-dy za středoasijskou ropu, vedl k válce v Afghá-nistánu. Nyní chtějí ropné společnosti Irák.

Je pravda, že Saddám Husajn je ďábelskýdiktátor. Americký stát to musí vědět - vždyť hodosadil k moci a udržoval ho tam po desetiletí. Aleropné společnosti, jako všichni kapitalisté, nemajís ďábelskými diktátory problém. Podporují kvantaodporných režimů. Ne, problém je, že Saddám sejim připletl do cesty.

A tak šéfové požadují, aby tisíce nevinnýchlidí zemřely z důvodů ještě většího zisku. Jejichloutka, Bush, vykonává jejich rozkazy. Tony Blair,loutka loutky, se pokouší přitáhnout za ním svouzdráhající se zemi.

Stejně jako Bush, ani Blair nezískal většinuhlasů voličů. Jako Bush se stará o zájmy boha-tých. Zájmy většiny, třídy pracujících, ho ani jehostranu neznepokojují.

I přes svůj status druhořadé loutky, má Tonyfalešnou představu vlastní majestátnosti. Chtěl bybýt Maggie Thatcherovou. Protože jeho idol mohlpózovat jako Velká válečná vůdkyně při válceo Falklandy, myslí si, že může dělat to samé. Čekáho drsné probuzení.

Tony zapomněl, že Maggie byla poraženamasovým odporem, přímou akcí proti zavedenídaně z hlavy (Poll Tax). My, anarchisté, jsmev tomto boji sehráli svou část, od samého začát-ku, až po oslavy jejího pádu. Můžeme to zopako-vat i s Bushovým pudlíkem.

Možnost války již vedla k největším protivá-lečným protestům, jaké kdy tato země viděla.A jak přípravy na válku pokračují, opozice sezajisté zintenzívní.

Ve stejné době, kdy Tony v zahraničí chras-tí zbraněmi, je zde doma na pořadu dne třídníboj. Jedna z nejlepších cest, jak může pracujícítřída v Británii pomoci těm v jiných zemích, jepodle nás energické prosazování vlastníchpožadavků a vzájemná podpora.

Aby bylo efektivní, bude se muset protiváleč-né hnutí přiklonit k přímé akci. Při boji proti válce,musíme odmítnout metody válečné mašinérie,organizované shora dolů, s několika vůdci u mocia masou robotů, kteří pouze poslouchají rozkazy.

Musíme odmítnout tuto „disciplínu“a organizovat se zdola. Namísto hrstky vůdcůříkajících nám, jak a kdy protestovat, potřebu-

jeme federaci protiválečných skupin, které sesamy rozhodují jak individuálně, tak kolektiv-ně. Co nepotřebujeme je, aby se jakákolivmarxistická skupina, tvářící se militantně,zatímco v praxi dusící iniciativu, pokoušelaustavit jako „vedení“ hnutí.

Cesta k poražení Tonyho Blaira a GeorgeBushe je vedena lidmi připravenými provést pří-mou akci, bez žádání povolení od kohokoli, lidmischopnými organizovat se bez čekání rozkazůshora. Potřebujeme pracovat společně, jako rovnýs rovným, ne jako pěšáci a generálové.

Tak tedy, běžte se vycpat se svým válečnic-tvím! Jděte se vycpat se svým voláním po ukáz-něných protestech! Poražte militaristické zvykydávání a přijímání rozkazů! Buďte neposlušní!Pouze přímé akce - okupace, stávky, masovéprotesty - mohou předat vládě vzkaz, kterýnebude moci ignorovat. Máte sílu ukončit tutoválku. Použijte ji!

Pro anarchisty jsou přímá akce a solidaritaprostředky pro změnu světa. Pouze pracující plněkontrolující své boje mohou vytvořit společnostzaloženou na svobodě, rovnosti a solidaritě. Sku-tečný socialismus může být vybudován jen zdola.Používáním našich myšlenek v boji dnes, buduje-me svět budoucnosti. ���

z britského anarchistického časopisu Freedom 3/2003 přeložilPavel Pecka

zdroj: http://www.fsa.anarchismus.org

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

09

TÉM

A:

IRÁ

KDario Fo - Saddám

Ten Saddám Husajnje ale zlý!

Válka se stále blíží a je zjevně nezadržitelná.USA a VB opakují, že Saddám je příliš zlýa nebezpečný, než aby zůstal na svém místě. Zuři-vé diskuse o válce ale zatemnily přesnou hodnotuvin Saddáma Husajna. Článků věnovaných rekon-

strukci kriminální historie tohoto diktátora vyšloneuvěřitelně malé množství. A to se může jevitvelmi zvláštní. Jak to? Ačkoliv musí mocní ukázat,že Saddám je reinkarnací zla, média poukazují nanerespektování lidských práv, na násilí, na hru-bost a na zločiny proti lidskosti prováděné tímtosériovým vrahem jen vágně. Divné, protože spo-lečnost bývá obecně chtivá informací, když sejedná o svržení veřejného nepřítele číslo jedna.Ale u Saddáma Husajna tohle pravidlo neplatí. Uždlouho se ptáme, jak je tato nepochopitelná meze-ra možná a nakonec se nám ono tajemství poda-řilo rozšifrovat. Díky sérii šťastných náhod jsmezískali nahrávku rozhovoru jednoho novinářes ředitelem jedné televizní stanice (kterého nemů-žeme z pochopitelných důvodů jmenovat) … dia-log jenž se týká přímo vysílání dokumentu o zloči-nech Saddáma Husajna. Zde je:

Ředitel: Takže už máme nárys zpráv?Novinář: Jistě. Začneme částí o mučení

v Iráku. Elektrické šoky, bezmocnost, znásilňová-ní. Použití mučících praktik je v Iráku široké. Tisí-ce lidí jsou mučeny ne proto, aby se od nich zís-kaly informace, ale pro rozptýlení teroru. Jedná seo preventivní mučení, praktikované na průmyslovéúrovni. Manifestace síly moci.

Ředitel: Výborně. A dál?Novinář: Dál bych mluvil o korupci moci,

o potlačování základních svobod, o nesnesitel-ném vměšování do ekonomického života. Jenpřítel Saddáma Husajna může uzavírat obchodys Irákem. I na mezinárodní úrovni je irácká eko-nomika zredukována na diktátorova přátelství.Ne náhodou je Francie proti válce. Jsou to přímíekonomičtí spojenci Iráku. Jestli USA vyhrajíválku, budou mimo hru.

Ředitel: Dobrá, ale vynecháme skutečnost,že pokud by USA vyhrály válku, měly by pod kon-trolou iráckou ekonomiku … Nechtěl bych nahrá-vat nářkům pacifistů nad krví prolitou kvůli ropě.

Novinář: Husajn je jediný žijící diktátor, kterýporušuje ženevskou dohodu - používá plyn proticivilnímu obyvatelstvu a vojsku. Husajn je špatnýstratég a roku 1980 atakoval Írán islámských fun-damentalistů přesvědčen, že ho rychle obsadí.Namísto toho dopadl špatně a když iránské vojskopřekročilo hranice a vstoupilo do Iráku, použilrůzné typy smrtícího plynu proti celým skupinám.Jednalo se o pravý masakr.

Ředitel: Hezké, dejte tam zprávu i o tom jakýproces s tímhle hrozným zločincem USA udělali.

Novinář: To nejde.Ředitel: A proč?Novinář: Američané tehdy podporovali Sad-

dáma všemi svými silami. Ozývají se hlasy, žeprávě oni dodali zbraně iráckému vojsku. Mělihrozný strach, že by mohl Irán vyhrát válku.

Ředitel: Ale co mi to říkáte? … To vypadá,jako by Spojené Státy stály při něm … Neříkejmehlouposti … tenhle kus přeskočíme … Je přílišnejasný …

Novinář: Dobrá. Můžeme se tedy zaobíratgenocidou Kurdů. Opravdové utrpení. Bombardo-vání, používání plynu, masakry celých vesnic,deportace a ještě jednou mučení a vraždění jenpro demonstraci moci. Mluví se o stotisících mrt-vých, z velké části žen a dětí.

Ředitel: To ano. A zde máme nějaké vyjádře-ní ze strany USA?

Novinář: Ne, protože USAse obávaly přítomných komunis-tů podněcujících k boji za nezá-vislost Kurdů. Navíc žijí Kurdovéz velké části i v Turecku, které jespojenec USA, a které se při-mlouvalo se značnou zuřivostíza masakrování části Kurdů,která jim příslušela.

Ředitel: Nestává se komu-nista i z vás? Jak se můžepředložit televizním divákůmtakováhle historka? Mohli byvěřit, že chceme zkompromito-vat prezidenta Bushe …Nechme to být.

Novinář: Nejsem komunis-ta. Ale dobrá. Zbývá mluvito odstranění vnitřní politickéopozice. Saddám Husajn zabilvšechny ty, kteří s ním nesou-hlasili. Zabil své nejbližší spolu-pracovníky, a dokonce i dva svézetě. Vrah ve velkém.

Ředitel: A teď mi neříkejte,že ani v tomto případě nemámenějaký protest Spojených Států,… něco cokoliv …

Novinář: Vy mě obviňujete,že jsem levičák, ale to nenípravda. USA musely v té doběbránit východ před většinovýmikomunisty. Největší masakry se

odehrály na konci sedmdesátých let. Nemohlyatakovat Saddáma, když byla jeho moc ohrože-na silnou iráckou komunistickou stranou. Byl toobranný důvod. Co měly dělat? Darovat střednívýchod sovětské diktatuře? Vždyť si představte,že síla komunistů byla taková, že Husajn jichmusel zabít desítky tisíc, než je obrátil k pravdě.

Ředitel: Klídek. Teď vyleze na povrch, že jenkomunisti odporovali tomuhle zločinci a nacistovi.Nenašel byste něco stravitelnějšího?

Novinář: No, můžeme vyprávět o masakru500 tisíc dětí mrtvých hladem bez lékařskéhoošetření v posledních desíti letech. Saddámutrácel miliardy za zbraně a obrovský luxus,nechával si stavět podzemní paláce a sochy,zatímco jeho lid umíral.

Ředitel: Proboha ne, tady spadneme doproblému embarga … s pacifisty, kteří vykřikují,že nakonec USA jsou ti jediní odpovědní zatuhle genocidu.

Novinář: Takže zbývá jen masakr rebelů.Během války roku 1991 … desítky tisíc mrtvých,celé vesnice smeteny se zemí … Ale ani o tomnemůžeme mluvit, protože to byl právě Bush star-ší, kdo pověřil Saddáma k použití helikoptéra k bombardování lidí, kteří se vzbouřili doufaje,že vítězství USA znamená změnu režimu …

Ředitel: Dobrá. Už chápu! Jste mizerný poli-tický novinář. Přesunu vás ke kultuře. Napištezprávu o milencích Geriniové. Během desíti minutji chci mít na stole … ���

Dario Fo, Franca Rame, Jacopo Fo (začátek března 2003)

Dario Fo, nejslavnější současný italský dramatik a divadelník, se narodil 24. března 1926 v San Gianu v severní Itálii. V Miláně studoval počát-kem 40. let na výtvarné akademii, později také architekturu, kterou nedokončil. Už v této době začínal improvizovat komické dialogy pro své spolu-žáky a přátele. Dario Fo hraje vlastní divadelní texty od počátku 50. let a výčet jeho aktivit je velmi obsáhlý. Spolu s ním vystupuje i jeho žena Fran-ca Rame, která také sama píše. V říjnu 1997 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Dario Fo bývá považován za buřiče, protože nikdy nevá-hal vyjadřovat se svým uměním velmi otevřeně a kriticky k nejrůznějším aktuálním politickým problémům. Známé je jeho odmítnutí k účasti nahudebním populárním festivalu v San Remu v roce 1999, kam byli kromě něho pozváni další nositelé Nobelových cen (mezi jinými M. Gorbačov).

Nepochybně byla takto popsána i jedna částtěchto dějin, která jistou měrou zasáhla do židovstvíjako takového. Jde o anarchismus. Jak již bylo řeče-no, pokusy zmapovat tento jev v judaismu existují,o čemž budou svědčit i následující řádky, zcela jistěvšak chybí rozsáhlejší rozpracování v českém jazy-ce a mnoho z uvedených zdrojů dosud v češtiněnevyšlo a pokud ano - anarchismus ve spojenís Židy a židovskou komunitou se v něm objevuje jenokrajově. Podstatou tohoto článku je informovat,seznámit čtenáře se skutečností, že anarchismusjako sociální lidové hnutí zasáhl i komunitu, která jemnohými chápána jako náboženská komunita, tedykomunita, která je v jisté míře uzavřená a podřízenábožské autoritě. A i přesto se mnoho Židů staloanarchisty, budovali anarchismus, který je výrazněantiautoritářský. Tento článek se bude snažit v krát-kosti ukázat na některé historické spojitosti Židůs anarchismem, od minulosti po současnost.

Jak již bylo řečeno, čerpáno bylo hlavně zezahraničních zdrojů, je tedy jasné, že tento článeknemůže být prací kompletní a vyčerpávající, to takév žádném případě není jeho cílem. Je možné jejchápat jako úvod k tématu, širší seznámení vyža-duje rozsáhlejší studium. Na závěr je třeba zdůraz-nit, že poslední tři části tohoto článku jsou více, nežvlastním zpracováním daných témat, spíše volnépřeklady, doplněné o několik málo informací, z pol-ského anarchistického časopisu „Inny Świat“.

Anarchismus mezipolskými Židy

Silnou pozici měl anarchismus mezi Židyv Polských zemích na samém počátku 20. století.Jednalo se o oblasti hlavně kolem Białystoku, tedyúzemí, které v té době patřilo do ruského záboru.Białystok se tak stal takřka jediným městem v Pol-sku, kde anarchisté získali vážnější vliv. Jak jižbylo řečeno, anarchismus se zde široce rozšířila získal vážnější vliv na okolní dění právě v obdo-bí Ruské revoluce z let 1905-1907 - právě v těch-to letech zde působilo zhruba 10 různých dělnic-kých a revolučních spolků či stran.

To, že se anarchismus uchytil právě zde a žejeho přívrženci byli z větší části Židé, způsobiloněkolik okolností. Białystok a jeho okolí byl velkoua svým způsobem rozvinutou průmyslovou oblastí,fungoval zde průmysl tabákový, kožedělný, kovo-dělný, různá řemesla, vedlo se zde rolnictví, sta-vebnictví a spousty dělníků byly zaměstnányu železnice. Podle údajů z roku 1897 zde bylo 49673 dělníků, z čehož 10 295 pracovalo v textilnímprůmyslu. Takto početně rozsáhlá dělnická třída senezbytně musela promítnout i v anarchistickémhnutí. Že převážnou většinu členů anarchistickýchorganizací představovali Židé způsobil fakt, žežidovská populace zde byla hodně početná a roz-šířená. Jen v textilním průmyslu Židé představova-li 36% zaměstnanců (Poláci jen 20%, Němci 20%a Bělorusové 12%). V kovodělném průmyslu Židétvořili 40%. Větší početní zastoupení měli Židéhlavně v krejčířském řemeslu (až 80%), kožeděl-ném průmyslu (80%) a v tabákovém a pivovarnic-kém průmyslu dosahovali takřka 100%.

Anarchismus se v Białystoku a okolí začalrozvíjet v roce 1903, kdy vznikla první organizova-nější skupinka anarchistů, kterou tvořili převážněprávě Židé. Tato skupinka se nazývala „Walka“(„Boj“) a měla kontakty jak s ruskou organizacíChléb a Svoboda, tak i se západoevropskýmianarchisty (Londýn, Paříž, Ženeva). Právě tytozápadoevropské anarchistické spolky pro Walkuzajišťovaly přísun propagandistických a instruk-tážních tiskovin, peněz a zbraní. Během třechměsíců existence měla Walka až 70 členů. Jíorganizovaná shromáždění však měly až trojná-sobek účastníků. Těchto shromáždění se účastnilii členové jiných stran a organizací, a to i přeszákaz mateřských organizací. K propagaci svýchmyšlenek anarchisté používali nejdříve materiálydovážené (ruskojazyčný, kropotkinovsky zaměře-ný časopis „Chleb i wola“), později sami tiskliv ruštině a jidiš. Kromě propagandistické činnostibyla Walka zaměřena rovněž na propagandučinem a ekonomický teror. Všemi dostupnými pro-středky podporovala živelně propukající stávkya mstila kruté vykořisťování pracujících.

Výbuch revoluce v roce 1905 se přičinil o ještěvětší rozmach anarchismu. Na podzim roku 1905zorganizovala Anarchistická federace v čeles Judou Grossmanem konferenci, která rozhodlao započetí propagační činnosti v jiných městech,hlavně ve Varšavě a Lodži. Tato akce však nepřine-sla očekávaný úspěch, úspěchem naopak skončilaagitace mezi židovským obyvatelstvem. Ve Varšavětak vznikla organizace „Skupina anarchistů-komu-nistů Internacjonal“. Členy této organizace byli pře-vážně Židé. Rovněž tato organizace se, stejně jakotakřka všechny ostatní v oné bouřlivé době, orien-tovala také mimo jiné na ekonomický teror, expro-priace (vyvlastňování) a občasné atentáty. Činnosttéto skupiny se však neomezovala pouze na tytonásilné činy, vedla také propagandistické aktivity.Koncem října 1905 byl vydán manifest v jazycejidiš, který dělníky vyzýval ke generální stávce,k boji s carismem a buržoazií, jejímž cílem se mělostát vybojování anarchistického komunismu. Druhýmanifest „Duch ničení je duchem tvůrčím“ se obje-vil ve druhé polovině listopadu ve stejném roce,psán byl již polsky. Další manifest se objevil v pro-sinci a namířen byl proti ideji demokratické republi-ky. Psán byl opět v jidiš. Anarchisté v něm varovali,že takováto republika bude výtvorem buržoazním,dosaženým na účet proletariátu, který bude vyko-řisťován stále dál. Jako příklad takové činnosti bur-žoazie uvedli Velkou francouzskou revoluci. Protoopět vyzývali k boji, jak politickému, tak ekonomic-kému, i za použití teroru.

Činnost „Internacjonalu“ však nezůstala dlou-ho bez odezvy carské policie. Rozsáhlá zatýkání,které mnohdy doprovázely divoké přestřelkya mrtví na obou stranách, na sebe nenechaladlouho čekat. První vážná zatýkání, mířící přímodo středu „Internacjonalu“ se uskutečnila mezipolovinou června a koncem září 1907. Spoustaaktivních členů byla zatčena, mnoho z nich bylodeportováno, někteří byli popraveni, nebo zemřelipři přestřelkách. Další zatýkání se pak již prová-dělo jako prevence před opětovným obnovením

organizovaného anarchistického hnutí, to se všakpsal již rok 1912. Zbylé jednotlivé osoby již nemě-ly možnost vykonávat aktivní agitaci nebo prová-dět teroristickou činnost.

Stejně nakonec dopadly i další anarchistickéorganizace. Než se tak však stalo, dokázaly serozvinout do široce aktivních skupin. Jen samotnéorganizace anarchokomunistického „CzarnegoSztandaru“ (aktivní v západních provinciíchRuska) počtem svých členů dosahovaly úctyhod-né pětistovky. Kolem Białystoku byly činné organi-zace rolníků a anarchisté v tomto městě vlastnilidokonce tiskárnu, která byla policií objevena ažv roce 1906. Mimoto organizovali sabotážev továrnách a pumové atentáty na policejní stani-ce, pomáhali také v činnosti Dělnických rad.

Na základě carských dokumentů, týkajících sezatýkaných anarchistů, je možné uvést, že zevšech odsouzených osob jich 188 zcela jistě patři-lo k „Internacjonal“. Z těchto 188 jich 181 byložidovského původu (což představuje 96,3%) a 7Poláků. Potvrzuje to již několikrát nadnesený fakto rozhodně větší popularitě anarchistických heselmezi židovskou populací. Podle údajů shromáždě-ných H. Rappaportem vyplývá, že ze 461 odsouze-ných anarchokomunistů bylo až 409 židovskéhopůvodu. Neúspěch propagandistické činnosti mezipolským obyvatelstvem se zpravidla připisuje nedo-statku anarchistické literatury v polském jazyce.

Podle Piotra Frankowskiego je možné říci, žeprůměrný člen „Internacionalu“ byl dvacetiletý svo-bodný muž židovské národnosti. Pracoval jako švec.Po zatčení byl deportován a to buď do tobolské,nebo jenisejské gubernie.Tento popis je možné apli-kovat i na takřka všechny ostatní anarchistické orga-nizace působící v tomto období na tomto území.

Rudolf Rocker Ač sám nebyl židovského původu, Rudolf Roc-

ker se stal asi nejznámějším představitelem židov-ského anarchismu a jako takový je často předsta-vován a zmiňován. Rocker se narodil v roce 1873v katolické rodině kvalifikovaných dělníků. Rodičeměli liberální názory, avšak žili příliš krátce, a takbyl mladý Rudolf umístěn do katolického sirotčince.Již jako mladý přijal socialistické názory a vstoupildo Sociálně-demokratické strany, v roce 1890 všakz ní byl vyloučen. Cestoval po západní Evropě,v roce 1891 byl přítomen na druhém kongresu II.Internacionály v Bruselu. O rok později začal spolu-pracovat s anarchistickým tiskem. Ve stejném rocebyl policejní represí donucen opustit Německo a poněkolika letech strávených v Paříži se v roce 1895usazuje v Anglii. Zde, ve východní čtvrti LondýnaEast End, jež byla jednou z nejzanedbanějšícha nejchudších čtvrtí, se i přes své katolické kořenyspojuje s židovským anarchistickým hnutím, učí sejidiš a žije v židovské komunitě. Zde také poznáváMilly Witcopovou (1877-1953) a stávají se soudru-hy na celý život. Rocker se brzo stává vůdčím mluv-čím a publikačním autorem. Přes dvacet let bylpovažován za nejoblíbenější a uctívanou osobuhnutí. V roce 1898 vydává v Leeds několik měsícůtýdeník v jidiš jazyce pod názvem „Das Fraye Wort“,

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

TÉM

A:

ŽID

É

10

Židé a anarchismusŽidé jsou zajímavou součástí dějin lidstva. Jedni je chápou jako národ, rasu, druzí jako vyznavače judaismu, tedy jako uctívače nějakého nábo-

ženství. I tři generace po II. světové válce jsou ještě stále otřeseny z utrpení, které v tomto dějinném období Židy potkalo, na druhou stranu je anti-semitismus jedním z nejviditelnějších projevů stále existujícího rasismu v lidských myslích. O Židech se hovoří neustále, jednou jako o těch, kteřítrpěli za války, podruhé jako o těch, kteří ovládají všechen obchod a celou planetu, poslední dobou také trochu a stále ještě potichu jako o těch, kteříutrpení, kterým museli projít za II. světové války, dnes provádějí někomu jinému (izraelsko-palestinský konflikt). Dějiny židovského národa a judais-mu jsou rozmanité, spletité. Takřka všechny stránky těchto dějin byly již popsány, analyzovány a zpracovány.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

11

TÉM

A:

ŽID

É

následně se stává redaktorem londýnského týden-níku „Der Arbeiter Fraint“ a v roce 1900 rovněž„Germinalu“, nového měsíčníku, vydávanéhov jidiš. Židovské anarchistické hnutí v Anglii sestává silnější než hnutí nacionalistické, stává sedokonce silnější než domácí anarchistické hnutí.V roce 1902 došlo k vytvoření Federace židovskýchanarchistických skupin. Časopisy a jiné materiályse stávají stále více dostupnější. O čtyři rokypozději je ve východní části Londýna otevřen sou-družský klub na ulici Jubilee. Za Federaci židov-ských anarchistických skupin se v roce 1907 Roc-ker zúčastnil Mezinárodního anarchistického kon-gresu v Amsterodamu, kde se také nakonec stáváčlenem zde založeného Mezinárodního anarchis-tického byra. V roce 1912 vstupují dělníci z EastEndu, pracující v tzv. malých dílnách za hladovoumzdu, do stávky. Rocker na jejich podporu okamži-tě mění vydávání „Der Arbeiter Fraint“ z týdeníku nadenník, aby mohl lépe bojovat na jejich straně.

Příchod I. světové války se pro Rockera a celéanglické židovské anarchistické hnutí stává zlomo-vým. Rocker se spolu se svými soudruhy stavěl jakproti válce samotné, tak zároveň i proti oběma stra-nám, které v ní bojovaly. Nakonec byl internovánjako nepřátelský cizinec. Internace trvala až do roku1918, kdy byl deportován do Holandska. Represese ale nevyhnuly ani zbytku židovských anarchistů -došlo k zastavení vydávání jejich týdeníku a zavřeníspolečenského klubu. To byla poslední rána, z nížse anglické židovské anarchistické hnutí již nevzpa-matovalo. Většina jeho členů si později vybrala buďsionismus nebo bolševismus. Svým zkušenostema životu s židovskými anarchisty Rocker věnujekapitolu ve své knize „Londýnská léta“.

Po válce se Rocker vrací do poraženéhoNěmecka, spojuje se s místními anarchistya stává se redaktorem několika anarchistickýchčasopisů a autorem mnoha knih, brožur a kratšíchtextů věnujících se anarchismu a anarchosyndika-lismu. Jmenovitě třeba „Španělská tragédie“,„Bankrot ruského státního komunismu“, „Raciona-lizace průmyslu a pracující třída“, „Nacionalismusa kultura“ atd. Rudolf Rocker zemřel v roce 1958,jeho odkaz však žije stále dál v neustále se vyví-jejícím a formujícím se anarchistickém hnutí.

Machnovščina a Židé Machnovščinou je nazýváno široké rolnické

anarchokomunistické hnutí, které bylo aktivní ve dva-cátých letech 20. stol. na Ukrajině. Název je odvozenod jména anarchistického partyzána, který spolus ostatními bojoval a rozšiřoval toto hnutí mezi ostat-ní rolníky. Machnovščině se povedlo zorganizovata zavést anarchokomunistickou společnost na územímnohem větším, než je Česká republika. Na tomtoúzemí docházelo k hromadným kolektivizacím,vyvlastňování půdy buržoazních vlastníků, rolníci bylivyzýváni, aby začali pěstovat a vyrábět na kolektivis-tických, anarchokomunistických základech. Mnohomladých lidí odcházelo k machnovské armádě, s nížbránili tyto své výdobytky jak proti útoku bělogvarděj-ců, tak i proti Rudé armádě, jejímž prostřednictvímse bolševici po uchopení moci v ruské revoluci sna-žili odstranit všechny své oponenty a svobodné,anarchokomunistické machnovské hnutí jim bylosamozřejmě velkým trnem v oku. Pokud bychomchtěli v krátkosti nastínit podstatu a snahy machnov-ského hnutí, je možné nechat promluvit Petra Arši-nova, aktivního účastníka machnovského hnutí,který ve své knize „Historie machnovského hnutí“píše: „…machnovščina byla skutečným lidovým hnu-tím rolníků a dělníků a (…) jejím základním cílembylo nastolit svobodu pracujících prostředky revoluč-ní samosprávné aktivity ze strany mas“. Hnutí seskládalo z rolníků a dělníků mnoha národností -

Ukrajinců, Rusů, Řeků, Kavkazanů a mimo jiné takéŽidů. Řecké a židovské osady kolem Azovskéhomoře s hnutím udržovaly neustálé vztahy.

Tato skutečnost však nezabránila tomu, abybyli svými nepřáteli Machno a jeho armáda ozna-čeni za antisemity. V ruském i zahraničním tiskubyla machnovščina označována za myšlenkověomezené partyzánské hnutí, jemuž byly cizí myš-lenky bratrství a obviňována z antisemitismu. Totooznačení se vžilo natolik, že je přijalo i několikanarchistů a přetrvalo dodnes. Mnoho anarchistůse tehdy i dnes ve velké míře snažilo tyto pomluvyvyvrátit, že toto označení není pravdivé se ostatněpokoušel vyvrátit sám Machno ve svých článcích„Židům celého světa“ a „Machnovščina a problémantisemitismu“, které napsal po svém útěku z Ukra-jiny, v nichž oponuje pomluvám a označení svéosoby jako antisemitské. Ve druhém z nich píše:„Všichni židovští námezdně pracující, i ostatní pra-cující na Ukrajině si jsou velmi dobře vědomi, žemnou vedené hnutí bylo autentické revoluční hnutípracujících. Nikdy jsme se nepokoušeli rozdělitpraktickou organizaci zrazovaných, vykořisťova-ných a utlačovaných námezdně pracujících narasovém základě. (…) Naše hnutí nikdy neprovedložidovský pogrom a nikdy k žádnému nepodněcova-lo. Co je ale důležitější - v tvrdém jádru ukrajinské-ho (machnovského) revolučního hnutí se nacháze-lo mnoho Židů. (…) Tito a podobní židovští povstal-ci (…) strávili pod mým velením dlouhou dobu, niko-li dny či měsíce, ale spíše celé roky. Všichni bylisvědky toho, jakým způsobem jsem se já, štábi celá armáda zachovali k antisemitismu a pogro-

mům…“ Že pomluvy a obviňování z antisemitismu,šířené hlavně buržoazií, bolševickými vůdci a rudo-armějskými a bělogvardějskými veliteli byly napros-to plané a nezakládaly se na pravdě svědčí mnohoskutečností, které se podařilo shromáždit a zveřej-nit mnoha anarchistům.

Jak již bylo řečeno, v machnovské armáděhráli židovští revolucionáři značnou roli, vyjmenuj-me třeba Kogana, dělníka, kterého nakonec děni-kinovci rozsekali šavlemi, velitele kontrarozvědkya speciálních oddílů J. Žinkovského (Zadova),Jelenu Keller, Josifa Emigranta a jiné.

Mnoho židovských zemědělských kolonií,zejména v okresech Mariupol, Berjansk, Alexandrov-sk atd., se aktivně účastnilo politického života mach-novského hnutí. Účastnily se regionálních shromáž-dění povstalců, dělníků a rolníků, posílaly na ně svédelegáty. Po objevení se jistých antisemitských inci-dentů v roce 1919 Machno tyto židovské kolonievyzval, aby si samy zorganizovaly sebeobranua poskytl jim zbraně a munici. Podnítil rovněž uspořá-dání mnoha setkání, na nichž byly masy vyzýványk boji proti antisemitismu. Machno sám a jiní jehosoudruzi vydali řadu proklamací proti antisemitismu.

Pokud se v machnovské armádě přeci jenomobjevili nějací antisemitsky smýšlející jedincia aktivně se zapojili do akcí namířených protiŽidům, byli nekompromisně revolučními povstalcipotrestáni. Sám Machno nechal popravit vojáka,kterého znal osobně, za to, že vylepil plakát: „SmrtŽidům, braň revoluci, ať žije Baťko Machno!“

Machnovci pojmenovali jednu ze svých komu-nisticko-zemědělských komun po Rose Luxembur-gové, německé komunistce židovského původu.A to i přesto, že Rosa v některých svých pracíchanarchismus kritizovala a vystupovala proti němu.

O nepřátelství machnovců vůči antisemitskýchprojevům důrazně svědčí i Lea Feldman, jež bylaposlední známou pamětnicí machnovského hnutí.Jako mladá pomáhala šít pro machnovskou armá-du uniformy. Sama byla židovského původu.

Ve své „Neznámé revoluci“ cituje Volin americ-kého židovského historika Eliase Čerikovera, kterýnebyl ani anarchistou, ani revolucionářem: „Jenepopiratelné, že ze všech těchto armád, včetně(tzv.) Rudé armády, se machnovci chovali nejlépek civilnímu obyvatelstvu obecně a k židovskémuzvláště… Nemluvme o pogromech údajně organi-zovaných samotným Machnem. To je buď pomluvanebo mýlka. K ničemu takovému nedošlo.“

Je tedy vidět, že v machnovščině nemělynárodnostní předsudky žádný prostor. Ani to však,jak již bylo zmíněno, nestačí k tomu, aby nebylMachno za antisemitu označován ještě i dnes.

Anarchojudaismus podleMoshe Gonczaroka

V krakovském časopise „Studia Judaica“ seobjevila velice zajímavá recenze známého polské-ho badatele v oblasti anarchistického hnutí, Dani-ela Grinberga. Recenze pojednávala o knizeMosze Gonczaroka „Oczerki po istorii anarchist-skogo dviženija (idisz-anarchizm)“, kterou vydalojeruzalémské vydavatelství spojené s časopisem„Problemen“, o němž se zmíním níže.

Jde o první knihu pojednávající o židovskémanarchistickém hnutí hlavně na základě hebrejskoa židovskojazyčných pramenů. O Židech-anar-chistech se většinou psalo hodně, obvykle všakv pojetí, které je zbavovalo jakéhokoliv specifika,na základě mezinárodního dělnického hnutí neboaktivit radikálů v jednotlivých zemích. Takto např.William J. Fishman, věnující se ve svých kniháchanarchisticko-židovské skupině z East Endu 19.století, tuto skupinu popisoval v lokálním londýn-ském kontextu a šířeji v britském, i když tato sku-pina po dlouhá léta udržovala úzké kontakty s rus-kými Židy a také s ruskými emigranty, kteří bylirozeseti po celé Evropě a Spojených státech. Posmrti Maxe Nettlaua a Rudolfa Rockera zapome-nuté téma židovského anarchismu připomněl PaulAvrich v „Anarchists voices“ (1995 Princeton), i onvšak v převážné většině čerpal z materiálůa nahrávek v angličtině. V bývalém Sovětskémsvazu toto téma vyznívalo obzvláště provokativně.Jen pár nepočetných znalců se tímto tématemmohlo zabývat, v nejlepším případě však pouzev celoruském aspektu. Jejich znalost zdrojůz celého území ruského carismu, obzvláště těchv ivrit a jidiš, nemohla být v jejich pracích dokonceani publikována. Tato situace se změnila teprve napočátku devadesátých let minulého století. Ažv důsledku migrace ruských Židů do Izraelea západních zemí a rovněž po rozpadu Sovětské-ho bloku se mohli tyto dva dosud rozdílné proudy(západní a východní) bádání nad anarchistickouideologií a jejími přívrženci spojit.

A. Gonczarok je právě jedním z takovýchvědců. V roce 1990 emigroval ze Sovětskéhosvazu do Izraele. Již dříve psal knihy věnující sežidovskému anarchismu, jeho dřívější práce všaknedosahovaly takových rozměrů jako tato kniha.

Kapitoly Gonczarokovy knihy netvoří spojený,jednotný obraz židovského anarchistického hnutí. Jevšak jen těžké se za to na něj hněvat, tento autor

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

TÉM

A:

ŽID

É

12

projevil dostatek schopnosti přesvědčující o tom, žejednou se to povede. Gonczarokova kniha sepostupně zabývá mnoha aspekty židovského anar-chismu. Začátek tvoří paměti Abé Gordina (1887-1964), filozofa a spisovatele, anarchistického akti-visty a Žida, který se po bravurním útěku ze SSSRdo Spojených států v roce 1926 stává v USA nadlouhá léta duchovním vůdcem tamního židovskéhoanarchistického hnutí. Další kapitoly postupně před-stavují vznik tzv. „anarcho-judaismu“ na přelomu 19.a 20. stol., činnost židovských přívrženců anarchis-mu, anglické liberální ideologie od 80. let 19. stol. po30. léta 20. stol., epizody z dějin židovského anar-chismu na území Spojených států (až po 70. létamin. stol.), pojednává o zásadní otázce vztahů anar-chožidů k „národnostním záležitostem“ (hlavněv poměru mezi anarchokomunismem a sionismem),zabývá se dějinami anarchismu v Izraeli, které všakjsou zredukovány pouze na popis posledních letživota A. Gordina a obsahu jím redigovaného izrael-ského anarchistického časopisu „Problemen“ a cha-rakterizuje tři pozdější, tj. poválečná anarchistickáperiodika vycházející v jidiš v Paříži, Buenos Airesa New Yorku. Poslední kapitolu obsahují biografickémateriály významných postav anarchistickéhožidovského hnutí, kde jsou vedle známých postavjako A. Berkman či Saul Janowski, uváděni rovněžanarchisté méně známí.

Grinberg Gonczarokovi, stejně jako i jinýmruským badatelům a publicistům, vytýká pouzejednu věc, a tou je opomíjení židovského radika-lismu v polských zemích. Již výše byla probíránaměsta jako Białystok či Łódź, která měla poměrněrozvité anarchistické hnutí. Grinberg toto opomíje-ní vysvětluje rivalizací, panující mezi východoev-ropskými židovskými společnostmi, polských,litevských a ruských Židů nad kulturní dominancí.

Gonczarokova kniha se zdá být podstatnýmzákladem informací na téma židovského anarchis-mu, je jen škoda, že není dostupná v českém jazyce.

Anarchismus v Izraeli:časopis „Problemen“

„Problemen“ je vůbec první dvouměsíčníkizraelských anarchistů, který byl ve svém počátkuvydáván jak v jidiš, tak i hebrejsky. Dnes je vydá-ván pouze v jidiš, což mnoho izraelitů nechápe.Důvodem vydávání pouze v jidiš je to, že není pří-liš mnoho anarchistů, kteří hovoří či alespoň rozu-mí hebrejsky a navíc, „Problemen“ je periodikummezinárodní. V současnosti je to jediný anarchis-tický časopis na světě, který je vydávaný v jidiš.

Vůbec jako první začal „Problemen“ vydávat A.Gor-din, ruský anarchista židovského původu, dnes štafetupřevzal Joseph Ludin, anarchistický emigrant z Polska.

„Problemen“ je projevem toho, že izraelští anar-chisté, stejně jako všichni jiní anarchisté, si jsouvědomi a cítí morální nezbytnost omezení rostoucí-ho despotismu státu. V Izraeli v současné doběanarchistické hnutí takřka neexistuje, jediným jehoprojevem je právě „Problemen“, který kdyby přestalvycházet, o izraelském anarchistickém hnutí by pře-stalo být slyšet. Přese všechno se tento časopis řadímezi mnoho jiných hlasatelů idejí bratrství, svobodya boje za osvobození pracujících. Izraelští anar-chisté jeho prostřednictvím dávají světu najevo svépostoje k izraelské totální závislosti na USA, k nená-vistnému postoji Izraele vůči Palestincům, kteří sev tomto židovském státě stávají občany druhého ažtřetího řádu a jeho prostřednictvím odvážně rozšiřu-jí ideje zničení státu a jeho nahrazení lokálnímisdruženími svobodných lidí.

Jak jsou tyto ideje formulovány a co vypoví-dají o svých pisatelích, si můžeme ukázat pro-střednictvím několika citací z toho časopisu:

„Každý ví, že u nás v Izraeli nechybí demago-gové a lháři. Vláda zruinovala ekonomiku, šíříšovinismus, povzbuzuje moc kléru, jitří nepřátel-ství mezi námi a Araby… Politováníhodné jepokrytectví izraelské Strany Práce. Obviňují vláduze všeho možného a sami prováděli identické zlo-činy, když byli u moci.“

„Z vlastní zkušenosti víme, že politici nikdynedosáhnou míru mezi národy. Považují za lehčívedení války, než zavedení míru. Mír vyžadujepochopení mezi národy, ale nikdy se ho nedo-sáhne v dobré víře, bez vyšších důvodů. Protoby bylo lehčí dohodnout se v té věci s arabskýmlidem, než s těmi, kteří vládnou. Abychom tohodosáhli, musíme zapomenout na naše pokusyvládnout Arabům v Izraeli, odvrhnout náš sno-bistický postoj a žít s nimi v bratrství.“

„Co se týče volby mezi reakční a liberálnístranou, víme dobře, že obě tyto strany jsou ideo-logickým krachem bez sociální vize. Jejich jedi-ným cílem je dobytí moci. Stranické a osobnízájmy jsou důležitější, než zájmy lidí. Žádnáz těchto stran nemá konstruktivní sociální pro-gram, který by zlikvidoval hranice dělící nemnohobohatých od většiny chudých a vedl by k mírovýmpoměrům s Araby žijícími v Izraeli. Ani jedna, anidruhá strana nesníží všeobecnou byrokraciia hanebné parlamentní triky.“

„Obzvláště tragickou je pro Izrael dominancemenšiny náboženských ortodoxů u moci nad větši-nou lidí. Jimi najatí chuligáni terorizují lidi nespojenés náboženstvím. To oni získávají nejlépe placenámísta ve vládních agenturách, podporujíce nynějšíadministrativu. Náboženští politici vydírají liberálníi reakční stranu, aby je podpořily výměnou za pod-poru v koaliční vládě. Toto všechno objasňuje, pročjsou dokonce i ty nejliberálnější strany neochotnék tomu, aby omezily moc dobře zorganizovanéhoultranáboženského bloku.Toho je možné dosáhnoutpouze volným sdružováním bezpartijních lidí.“

„Co se stalo s osvobozeneckými lidovýmihnutími, která se v Izraeli rozvíjela před vznikemstátu - komuny, osady, družstva, rolnické a dělnic-ké samosprávné podniky? Všechno to bylo pře-kroucené státní decentralizací, po třiceti letechvidíme, jak vysokou cenu musel izraelský lidzaplatit: omezení svobody, byrokracie, postupujícídegenerace kibuců v de facto kapitalistické firmys nízkými platy, soukromé vlastnictví, výroba prozisk a jiných blahoslavenství kapitalismu“.

Snahy a názory izraelského anarchistickéhočasopisu „Problemen“ začínají přinášet ovoce. Malé,ale rostoucí hnutí progresivních dělníků, radikálníchstudentů a poškozených rolníků začíná zvyšovat hlas.

Benátské setkání v r. 2000 Ve dnech 5. - 7. května roku 2000 v Benátkách

došlo k prvnímu historickému setkání vědců, kterése zabývalo spojením anarchismu a libertariánské-ho hnutí na straně jedné a Židů a judaismu na stra-ně druhé. Kromě Fakulty historie Univerzity v Benát-kách setkání organizovalo Centro Studi Libertaria švýcarská skupina Centre International deRecherches sur l‘Anarchisme (CIRA). Jednání, trva-jících tři dny, se zúčastnilo přes 20 badatelů z celé-ho světa. Byli mezi nimi Judith Malina a Hanon Rez-nikov, členové The Living Theatre, Arturo Schwartz,kritik umění a spisovatel, Michele Lovy, ředitel studiív pařížské CNRS a autor publikací rozebírající revo-luční aspekty judaismu, Rudolf de Jongie, dlouhole-tý ředitel JISH v Amsterodamu, Marianne Enckellz CIRA, autorka monografie o jurské Federaci, Mar-tin Millere, neúnavný badatel revolučních politickýchemigrantů z přelomu století. Středovýchodní Evropujako jediný zastupoval známý polský badatel anar-

chistického hnutí, mj. autor knihy „Ruch anarchis-tyczny w Europie zachodniej 1870-1914“ (Anarchis-tické hnutí v západní Evropě 1870-1914), DanielGrinberg z Białystoku. Těmi, kteří na setkání hodněchyběli, byli Paul Avrich a Moshe Gonczarok.

Většina přednášejících se ujímala tématiky setká-ní ze strany Židů a judaismu. Eerica Jacobson z FreieUniversitat v Berlíně srovnávala „politickou teologii“Gerschoma Scholema a Waltera Benjamina.Sieg-bertWolf z Frankfurtu nad Mohanem rozebral intelektuálnísvazky spojující Gustava Landauera s Marinem Bube-rem. Na „anarchistické elementy v protojudaismu“ sezaměřil Jacob Goren z Tel Aviv-ského Institutu YadTabenkin, v této oblasti se pak Yaacov Oved věnovalroli, jakou odehráli Landauer a Buber v rozvoji kibuco-vého hnutí. O „Libertariánském judaismu“ hovořili Syl-vain Bouloque z Reims (jako příklad si vzal BernardaLazarea), filosof Enrico Ferri (který jako výchozí bodsvé přednášky bral názory Maxe Stirnera na židovskouotázku) a rovněž Furio Biagni (Lecce), který se při svéanalýze ná-chylnosti židovského duchovenstva k „soci-ální utopii“ odvolával na kabalu a dílo rabína IzaakaLurie. Většina těchto interpretací však byla pronesenav hodně přeslazeném a trochu zfalšovaném duchu,bylo z nich možné usoudit, že nejen Ježíš Kristusa Mojžíš, ale rovněž i samotný Bůh-Stvořitel byli „ani-mea naturaliter anarchisticae“.

Trochu odlišná témata pak tvořily přednáškyo radikálním židovském hnutí v Polsku, přednesené D.Grinbergem, skryté styky mezi anarchismem a judais-mem v životě a tvorbě Franze Kafky přednesené jižzmiňovaným autorem M. Lovym. Mina Grau z HebrewUniverzity v Jerozolimě přednesla referát „Anarchis-mus a Sionismus: Debaty o židovském nacionalismu“.Birgit Seemann popsala na základě odkazu EmmyGoldman, Milly Witkop-Rocker (manželky RudolfaRockera) a Hedviky Landauer-Lachman (manželky G.Landauera) současný anarchofeminismus.

Jedním z mála záporů této ojedinělé konference bylnedostatek širšího popsání činnosti židovských anar-chistů ve středovýchodní Evropě, na což samozřejmějediný zástupce toho regionu nemohl vůbec stačit, napří-klad o ruských jidiš-anarchistech nebylo řečeno anislovo. Další ze záporů je možné vidět v takřka stopro-centní neexistenci informací o tomto setkání v anarchis-tickém tisku. Můžeme jen doufat, že v budoucnu seo akci bude informovat více a že pokud se bude opako-vat, nezůstanou na ní opomenuta další zajímavá téma-ta týkající se tohoto opomíjeného tématu.

Je však třeba přiznat, že toto setkání se stalodobrým příkladem připomenutí židovského anarchis-tického hnutí a jeho současného odkazu. ���

Zdroje:Tomasz Szczepański „Ruch anarchistyczny na ziemiach polskich zaboru rosyjskiego w dobie rewolu-cji 1905-1907“,Wydawnictwo „Inny Świat“, Mielec (k vydání připravuje Anarchistická knihovna FSA) Michał „Klapek“ Sadowski „Anarchizm na ziemiach polskich do 1918 roku i jego zagraniczne powiazania“, Red Rat, Zielona Gora 2000 Daniel Grinberg „Z dziejów polskiego anarchizmu“ v „Publikacje zebrane“, Red Rat, Zielona Gora 1997 Piotr Frankowski „Działalność warszawskiej federacyjnej grupyanarchistów-komunistów „Internac-jonał“ w latach 1905-1908“,Red Rat, Zielona Gora 1997 Rudolf Rocker „Tragedia Hiszpanii“, Anarchistyczna InicjatiwaWydawnicza, 2000 Janusz Krawczyk „Anarchizm v Izraelu: Anarchistyczny periodyk „Problemen“, „Anarchoidyszyzm“ a „Anarchiścii Źydzi“ v „Inny Świat“ č. 15 Max Anger „Loajální opozice ke stalinismu: Kontrarevolučnípolitika Trockého“ Rudolf Rocker „Anarchismus a anarchosyndikalismus“ nakladatelství ČSAF, Praha 2001 „Rudolf Rocker (1873-1958)“ v Existence č. 2, 1998 Nestor Machno „Boj proti státu a jiné eseje“, Anarchistická knihovna FSA, Praha 2000 Petr Andrejevič Aršinov „Historie machnovského hnutí“, Anarchistická knihovna FSA, Praha 2000

Martin Koudelkazdroj: http://www.fsa.anarchismus.org

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

13

TÉM

A:

ŽID

ÉŽidé proti sionismu

Levičáci, kteří organizovali protiizraelskoudemonstraci tolerují tyto stoupence Bin Ládina -jejich slogan „žádnou platformu pro rasisty“ platíjen pro bílé rasisty.

Linie „duchu odporu zdola první intifády“ sevztahuje k původnímu palestinskému povstání,které začalo v roce 1988. To je chápáno jako pozi-tivnější než druhá intifáda z října 2000, protožemělo třídní perspektivu, zahrnující masové stávkypalestinských dělníků (které izraelská ekonomikav roce 1988 ještě potřebovala, na rozdíl od roku2000) a ne „mučednické“ zabíjení sebe samýcha nevinných Izraelců, a válka nebyla vedena zko-rumpovanými politiky a islamistickými fašisty.

Lze mít námitky proti jakémukoli uskupení vestylu „etnická skupina X proti Y“, ale „Židé protisionismu“ představují pozitivní vývoj a jedná seo včasnou a silnou aktivitu.

Židé proti sionismuSionismus tvrdí, že mluví za všechny Židy,

protože nás chce umlčet. Sionismus prohlašujePalestinu za domovinu, protože nás chce vyko-řenit. Sionismus se prohlašuje za jedinou mož-nou obranu před novým holocaustem, protoženás chce ovládnout.

Akce izraelského státu nás ve skutečnosti jakoŽidy učinily mnohem zranitelnějšími, což se projevi-lo vzrůstem protižidovských útoků. A jak to opatrněřekli členové jedné silně antisionistické newington-ské synagogy, sionističtí militanti jsou pravděpo-dobně zodpovědní za příval útoků proti nim.

Jako Židé jsme údajně povinni podporovatpermanentní stav války a zastávat se směšného„práva“ na „návrat“ do země, již mnoho z nás nikdynevidělo. Ale jako lid, který překonal nacistickougenocidu a nespočetné pogromy - a který měl býtběhem několika málo desetiletí vyvražděn za to,že je židovský a za jiné „zločiny“ - odmítáme sio-nismus a vše, co zahrnuje.

Sionismus je jasný výsledek celosvětovéhonacionalismu, kolonialismu a etatismu. Zrozenv době, kdy byl celý svět rozkouskován a kdy sezkonsolidoval evropský systém národních států, jesionismus pomocníkem západní moci a metlouPalestinců. Sionistické spojenectví s mocí a tyraniíjej nečiní ochráncem Židů. Vždy spolupracovals rasisty a vrahy na své další kolonizaci Palestiny.

My naopak podporujeme všechny, kteří usilu-jí svrhnout „své vlastní“ vlády a vůdce. Podporuje-me zápasy s potenciálem podkopat stát a kapita-lismus. Více než tři sta izraelských vojáků, kteříodmítli bojovat, Palestinci odporující v duchu bojezdola první intifády, mezinárodní aktivisté, kteřírozšiřují jak své vlastní, tak palestinské boje - tivšichni jsou představiteli pozitivního vývoje.Zatímco se mimo Blízký východ, od Argentiny poJanov, od Woomery až po Campsfield, snaží Novýsvět o sebevyjádření.

Sionismus proti ŽidůmSionismus nebrání Židy před holocaustem. To

nikdy nebylo jeho zájmem. „Kdybych věděl, že bybylo možné zachránit všechny izraelské dětiv Německu tím, že se dopraví do Anglie a jenpolovinu z nich tím, že budou dopraveny do EretzIsrael, vybral bych si druhou možnost,“ řekl BenGurion, který se později stal izraelským premié-rem, v roce 1938. Uznal, že skutečná záchrana bybyla koncem sionismu. „Jestliže si naši bratři majívybrat mezi fyzickou záchranou Židů v Evropěa sionismem, pak si vyberou to první, a to budekonec našeho hnutí.“ Kolonizace Palestiny bylavším a měla se odehrát ať to stojí co to stojí, i zacenu židovských životů.

To se nezměnilo ani když byli Židé vyhlazová-ni. Stern Gang usiloval o „antiimperialistické“ spoje-nectví s nacisty, prohlášením: „Mohly by existovatspolečné zájmy mezi nastolením Nového řáduv Evropě v souladu s německým konceptem a sku-tečnými [čti: sionistickými] národními aspiracemižidovského lidu.“ Nečestný pakt byl uzavřen, abybylo zachráněno 600 vybraných budapešťskýchŽidů na úkor 800 tisíc dalších; členové židovskýchmládežnických organizací, „nejlepší biologickýmateriál“, jak to řekl nacista Eichmann, byli zachrá-něni výměnou za „klid a pořádek“ v táborech.

Sionismus se vždy soustředil ne na to, aby sestavěl proti antisemitismu, ale na to, aby se s nímnějak srovnal. I uprostřed genocidy Židů postavilpřed masy židovského lidu koloniální projekt.

Zakladatelé sionismu odmítli možnost překo-nat antisemitismus lidovým zápasem a sociálnírevolucí. Moses Hess, Theodor Herzl a ChaimWeizmann se postavili na stranu státní moci, tříd-ní nadvlády a vykořisťovatelské vlády. Plně přitomchápali, že rozvíjení antisemitismu a perzekuceŽidů byly dílem těch samých vládnoucích tříd,o jejichž přízeň usilovali.

Při úsilí o podporu samotných antisemitůprokázali několik motivů: zbožňování moci, jižspojovali se silou, iluze o skončení židovské„slabosti“ a zranitelnosti a stavu, ve kterém Židébyli neustálými outsidery.

Takový přístup byl už jen krůček od převzetíhodnot a myšlenek samotných pronásledovatelůŽidů. Židé, psali sionisté, jsou skutečně nediscipli-novaní, podvratní, disidentští lidé, hodní posmě-chu, který zakoušeli. Sionisté se nestydatě přiživo-vali na rasistické nenávisti vůči Židům, jejich litera-tura je plná těch nejjedovatějších stereotypů. Topracovalo v tandemu s antisemitskou touhou zba-vit se skupiny lidí, která byla dlouho radikalizovanáperzekucí, která posilovala řady revolučních hnutí.

Rasismus a útlak prokázaný izraelským stá-tem není neobvyklý. Historické zrady sionismunejsou jedinečné - jsou společné všem formámnacionalismu. Náš antisionismus je založen naopozici ke všem státům, všem hranicím a náro-dům; všem vládcům a vykořisťovatelům světa.

Za globální intifádu a konec všech hranic!���

zdroj: http://www.ainfos.ca, http://www.csaf.cz

Tento text byl vydán skupinou antisionistických Židů v Londýně a rozšiřován na demonstraci za palestinská práva 18. května2003. Zde měla tato skupina také transparent s nápisem „Židé proti sionismu… a proti všem státům“, který pochodoval v řadáchostatních antikapitalistických buřičů. Rozšířil jasné poselství a zastínil umírněné organizátory demonstrace usilující o palestinskýstát právě tak, jako skupinu asi tří set islamistů vykřikujících antisemitské slogany.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

STA

LO

SE

UN

ÁS

14

PrahaAkce v Praze začala vlastně již

v dopoledních hodinách, kdy Feministic-ká skupina 8. března přišla na Střeleckýostrov, aby tam umístila pamětní plake-tu. Samotná prvomájová demonstracebyla svolána na pravé poledne na Stře-lecký ostrov, z hygienických důvodů(nánosy po povodních) však musela býtpřesunuta na nedalekou Kampu.

Policie se anarchistickou demon-straci snažila všemožně ztížit. Kampabyla ze strany od Střeleckého ostrovaneprodyšně uzavřena a každý, kdo vypa-dal jakkoliv nekonformně či nesl nějakýpředmět použitelný při demonstraci(transparent, megafon) byl zastavena nezákonně perlustrován. I přesto sezde postupně sešlo na 300 lidí.

Po vyslechnutí projevu pořádajícíchskupin se asi okolo druhé hodiny shro-máždění v čele s transparentem „Našeživoty do našich rukou“ vydalo za zvukůdělnického samba bandu na plánovanýpochod do Dejvic. I během pochodu sipolicie dala záležet na zastrašováníúčastníků: v bočních ulicích pózovalyspeciální protidemonstrační jednotkyv plné zbroji, s helmy a štíty. V jedenmoment také policisté napadli jednohoz účastníků, protože podle nich nesmě-řoval tam, kam mu ukázali...

Během pochodu byla samozřejměskandována hesla, a u velvyslanectvíIzraele byla skandováním připomenutasolidarita s emancipačním bojemPalestinců. Asi po hodině pochod dora-zil na Vítězné náměstí, kde byly běhemokamžiku postavené informační panelyo anarchismu a také činnosti anarchis-tických organizací. Sestaven byl takésoundsystem. K dostání samozřejměbyly anarchistické tiskoviny a veganskéobčerstvení.

Na místě se uskutečnila i přednáškaaktivisty za práva původních obyvatelAmeriky Daniela Zapaty z kmene Xixi-meka, který účastníky seznámil s historiíútlaku nejen svého kmene a připomenuljednotu všech bojů proti útlaku, vykořis-ťování a fašismu.

Závěr akce také doprovázel médiisilně zveličený incident s neonacisty.Šest starších fašistických skinheadů sepřišlo „podívat“ na anarchistické shro-máždění. Po chvíli, kdy se proti nimpostavili militantní antifašisté se obrátilina odchod - jak jsme se ale mohli v minu-losti nesčetněkrát přesvědčit, pouzeproto, aby v bočních ulicích napadliodcházející účastníky anarchistickédemonstrace. Antifašisté se je proto roz-hodli konfrontovat hned. Neonacisté sepod ochranou policie dali na útěk, antifa-šisté však několik policistů oběhli a dvanejpomalejší z neonacistů utržili pár tvr-dých ran. Snad se poučí, že na anarchis-tických demonstracích nejsou vítáni.

OtrokoviceZačátek antikapitalistického 1. máje,

svolaného OS Rovnost a Antifašistickouakcí, byl v Otrokovicích plánován na15:00. Již od 14:30 se na nádraží obje-vovaly hloučky demonstrantů. Okolí nád-raží Českých drah bylo plné policie, pře-sto však nedocházelo k žádným perlust-racím účastníků. Alespoň ne nijak otev-řeným a hromadným.

Vzhledem k technickým problé-mům, čekalo se na megafon, první pro-jev (Anarchokomunistická alternativa)zazněl kolem půl čtvrté. Zaměřil se napřipomenutí historických událostí a nanutnost organizování se v rámci zkvalit-nění boje. Druhý projev (Federace sociál-ních anarchistů), již přednesený namegafon, se nesl v duchu nekončícíhoboje proletariátu a nadnesl požadavektřiceti hodinového pracovního týdne.

Poté se průvod zhruba 50 anarchis-tů vydal na pochod městem. Trasa vedlapanelovým sídlištěm (při lepší volběskandovaných hesel, případně přizastávce na přečtení projevů, mohlaoslovit poměrně značný počet lidí) k poli-klinice, kde byla zakončena projevemČSAF. Zde se také objevil kordon „těžko-oděnců”, jehož úkolem bylo zabránitpokračování průvodu na náměstí (kde sekonala zábavná pouť, což byl zřejmědůvod pro nepovolení průvodu v plnétrase). Akce byla tedy oficiálně prohláše-na za ukončenou a do centra města, kdese měla konat přednáška OS Rovnost natéma organizování se na pracovištích, sevydali účastníci už jako „obyčejní” lidé.

BratislavaČlenovia Priamej Akcie - Bratislava

boli na Prvého mája na zhromaždeníorganizovanom Československou Anar-chistickou Federáciou v Bratislave. Akciazačala o 14:00 na Námestí SNP a trvalado 16:00. Zúčastnilo sa jej asi 50 prevaž-ne mladých ľudí, mala pokojný priebeh,hrala príjemná reggae hudba, šírilo sanové číslo Zdola a bol veľký záujemo prítomné anarchistické materiály.Z nám neznámych príčin však nebol pre-čítaný prejav. Ťažko povedať, ako akciuhodnotia organizátori a aké boli ciele. Prenás to bol každopádne veľmi pekný

a zväčša slnečný deň. A čo sa akcie týka,tak aspoň že bol Prvý máj v Bratislave nachvíli bez účasti opitých a špinavých mla-dých ľudí podobajúcich sa na príslušní-kov punkovej subkultúry.

za Priamu Akciu - Bratislava Michal Tulík

Liptovský MikulášDňa 1. mája sa v Liptovskom Miku-

láši konalo verejné protestné zhromaž-denie občanov organizované Konfederá-

ciou odborových zväzov (KOZ). Tejtoakcie sa zúčastnili aj dvaja členovia Pria-mej Akcie - Východné Slovensko. Začia-tok bol ohlásený na 9:30 na Námestíosloboditeľov. Veľa ľudí, vrátané nás, savšak omylom dostalo na míting organizo-vaný gerontologickou skupinou KSS,ktorý sa konal v tesnej blízkosti odborár-skeho zhromaždenia. Po príchode už nasprávne miesto sme hodnotili počet prí-tomných, ktorý sa pohyboval okolo 1 500ľudí, viac určite nie, čo bolo pre nás mier-nym sklamaním, keďže sa avizovalaúčasť až okolo 5 000 ľudí.

Niečo pred 10:00 sme (za pomoci„hudobnej produkcie“ kapely Senzus)začali s rozdávaním aktuálneho číslanašich novín Žerme Bohatých ako ajšpeciálneho vydania zameraného navojnu v Iráku, Žerme bohatých a ichvojny. Záujem zo strany odborárov bolnaozaj značný a tak už v priebehu nieko-ľkých minút nebolo čo rozdávať. Celézhromaždenie sme obišli raz a cestouspäť sme ešte rozdávali letáky protivojne v Iraku. Za celý čas sme sa nestret-li s ani jednou negatívnou reakciou.Ľudia brali noviny aj pre kolegov a žarto-vali nad názvom, ktorý mal, ako obvykle,veľký úspech. Cestou na stanicu násčakal príjemný pohľad na niektorýchodborárov, ktorí buď noviny čítali aleboich mali odložené.

Pokiaľ išlo o samotnú akciu, niesla sav duchu posledných odborárskych akcií -veľa kriku, ale skutek utek. Heslom tohtozhromaždenia bolo „Európu áno! Chudobunie!“. Mohli sme si vypočuť vyše hodinuplamenných prejavov väčšiny byrokratovKOZ na čele s Ivanom Saktorom. Trebapriznať, že funkcionári už pritvrdili svojurétoriku a ako tvrdili, po referende o vstupedo EÚ začnú vyvíjať nátlakové aktivity.Pôjde konkrétne o blokovanie diaľnic, hra-ničných priechodov, bližšie nešpecifikova-né akcie chystajú aj železničiari a do štraj-ku vstupujú aj učitelia stredných škôl.V pláne je dokonca aj výstražný generálnyštrajk. Podľa týchto tvrdení môžeme tedaočakávať dosť horúcu jar!

Celkovo by som zhodnotil túto akciuz našej strany ako pozitívnu. Prajemeradovým odborárom veľa zdaru a tešímesa na stretnutia na budúcich akciách.Dúfame, že tam nebudeš chýbať ani ty.

za Priamu Akciu - Východ Ivan Sekar

���

zdroj: http://www.csaf.cz

První máje 2003

Praha

Otrokovice

...bum, bác... moje hodinky jsou pro mě cenější než můj mozek... au, au...

...tak už mi konečněnasaďte ty želízka...

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

15

STA

LO

SE

UN

ÁS

Program pozostával z koncertuasi 20 slovenských a českých skupínrôznych žánrov a antifašistickej zába-vy v podobe kameňovania bábok,ktoré symbolizovali náckov. Na miesteboli viaceré (info)stánky (ĽPR, ŽANŽ,piercing a číro zadarmo, čajovňa,vegaburgery, indiánske teepee...).Hrali dva soundsystémy (technoa drum and bass). Anarchistickéa antifašistické materiály boli k dispo-zícii pri „infostánku“ Kolektívu street-party a Priamej Akcie-Bratislava.

Na 17:30 organizátori usporiadalipochod mestom, ktorého sa zúčastnilanecelá polovica z asi 500 až 600 prítom-

ných, zväčša tí najmladší. Začal a končilvykrikovaním nezmyselného hesla „Faši-stov za mreže!“

Príspevok ĽPR k boju proti antifašiz-mu (ktorý si mýlia s antirasizmom) je odzačiatku terčom kritiky anarchistov i anti-fašistov. Antifašistický happening bol jed-nou z tých lepších protirasistických akciíz dielně ĽPR. Avšak to, že akcia sa dánakoniec považovať za značný úspechpre skutočný antifašistický boj, je jedno-značne zásluha bratislavských militant-ných antifašistov. Prečo?

Takmer od samotného začiatku bolina mieste asi traja mladí neonacisti a toi napriek všadeprítomným tabuľkám NaziFree Zone. Nie je to ani ich neznalosťangličtiny ani ich nekonečná tuposť, čoim dovolilo prísť na akciu a pohybovať sav areáli. Je to skôr dlhá tradícia tolerova-nia neonacistov na kultúrnych akciácha neschopnosť otvorene sa im postaviťa vykopať ich.

Tentokrát prišli oblečení ako oby-čajní mladíci. Bez nacistických symbo-lov a dokonca s nálepkami „Prečs fašizmom“, ktoré sa všade rozdávali.Zabudli ale na aktívny monitoring mili-tantných antifašistov a to im bolo nako-niec osudné.

Krátko po 20:00 bola skupinka 2-3neonacistov napadnutá tromi maskova-nými a palicami ozbrojenými militantný-mi antifašistami a to pred očami desia-tok účastníkov koncertu! Jeden z nác-kov skončil okamžite s rozrazenou leb-

kou. V dave sa zrazu objavilo asi 5 ďal-ších neonacistov, ktorí sa snažilipomôcť. Následná situácia bola značnezmätená, ale faktom je, že po všetkýchneonacistoch vybehlo niekoľko desia-tok účastníkov koncertu, prevažnenerasistických skinheadov.

Prenasledovaní náckovia sa pokú-šali skryť pri policajtoch, ktorí sa ichpokúšali chrániť, ale boli očividne zasko-čení a asi ani nevedeli, čo sa děje (kto bysa čudoval, práve antifašisti totiž pôsobiliklasicky náckovskym dojmom - vysokéboty, tričká Lonsdale, holé hlavy...).Jeden z náckov na túto chybnú taktikunáležite doplatil - priamo na kapote poli-cajného auta nechal stopu od svojej skr-vavenej tváre! Mimo areál akcie boldopadnutý aj ďalší nácek, ktorý za sebouzanechal veľký krvavý fľak na zemia chuť vlastnej krvi okúsili aj zvyšní ute-kajúci neonacisti.

Bilancia je približne 8-10 zbitýchnáckov (utiekol len asi jeden) a dvajapolíciou zadržaní militantní antifašisti,ktorí ale boli ešte na mieste ihneďpustení (vďaka intervencii jednéhoz organizátorov happeningu) a to bezlegitimácie a dokonca ešte aj s kuklamina hlavách!

Táto udalosť by mala byť veľkýmprecedensom do budúcnosti a ukázať,že náckovia nepatria nielen do našichulíc či krčiem (a už vôbec nie na akcieantirasistov a antifašistov), ale so svo-jou zvrhlou ideológiou nepatria nikde.Nech je tento na naše pomery nezvy-čajný a bezpochyby odvážny čin brati-slavských antifašistov príkladom prevšetkých antifašistov! ���

Solidaritu a aktívnu podporumilitantným antifašistom!zdroj: PA-Bratislava, http://www.csaf.cz

Okolo 15 hodiny sa na Hlavnomnámestí zhromaždilo okolo 30 ľudí,o hodinu ich tu ale už bolo o pár desiatokviac. O 15:30 však príslušníci policajné-ho zboru v Rimavskej Sobotě odviedlidvoch organizátorov za propagáciu fašiz-mu kvôli transparentu so zobrazenímhákového kríža vytvoreného s názvovsvetových nadnárodných koncernov, akoje napr. Shell a Coca Cola, aj napriekvysvetleniu zmyslu transparentu. Násilneodviedli aj jedného z účastníkov za sede-nie na tráve. Bez organizátorov nemohlaakcia prebiehať, a tak sa muselo čakať,kým ich uvolnia. Stalo sa tak o 17:00, nokvôli zdržaniu sa polka ľudí rozpŕchla, aleaj napriek tomu tam zostalo okolo 70ľudí. Po problémoch so zákonom sa celáakcia začala tak, ako mala prebiehaťpôvodne. Prečítal sa prejav v podanímladého antifašistu, po prejave sa zapá-lili sviečky na počesť padlým v 2. sveto-

vej vojně a uskutočnil sa pochod centrommesta za skandovania antifašistickýcha protikapitalistických hesiel. Trasapochodu bola vedená z Hlavnéhonámestia až po mestské kultúrne stredis-ko v Rimavskej Sobotě. Tam bol pochodrozpustený policajnými príslušníkmia každý sa pobral svojou cestou. Išloo prvú akciu svojho druhu v tomto malommeste a dúfame, že v najbližšom čase saich uskutoční ešte viac. Počas celej akcienebol k videniu ani jeden neonacista, čobolo dosť čudné, pretože je ich tu dosť.V priebehu akcie sa rozdali nejakévýtlačky A-kontry a Zdola a z celého tohomali pozitívny dojem nielen samotnýúčastníci, ale aj okoloidúci ľudia. Nostretli sme sa aj s negatívnymi postojmi,ale tých bolo menej.

Make love not WAR!!! ���

kdzdroj: http://www.csaf.cz

Reportúčastnice akce

V sobotu 10. 5. 2003 se konalv Rakovníku „Na střeláku” (místní hospo-da) sjezd neonacistů. Místní anarchistéa antifašisté uspořádali protiakci s cílemnarušit jejich besedu. Po třetí hodině sena smluveném místě sešlo kolem 50 lidí.Po chvíli zmatků a útěku před případnoukontrolou, okolo projíždějících policistů,se vydali směrem ke „Střeláku”. V hospo-dě pod silnou policejní ochranou (brzydorazil i kordon těžkooděnců) schůzova-lo asi 20 neonacistů. Všichni účastníciprotiakce byli perlusrováni.

Asi dvacet minut jsme před hospo-dou hlasitě protestovali proti fašismua vyzývali neonacisty, ať vyjdou ven. Pro-testující poté s těžkooděnci za zády

odcházeli dolů k parku. Na malém pláckupak byli obklíčeni, někteří znovu perlust-rováni a několika lidem byly odebrányrůzné předměty (tyče apod.). Policisténás doprovázeli skoro až na vlakové ná-draží. Po oficiálním ukončení akce sečást lidí rozešla a část zúčastněných serozhodla vyčkat příchodu neonacistův okolí. Později ješte došlo k nějakýmstřetům - jeden z neonacistů si budemuset nechat opravit auto. ���

zdroj: http://www.csaf.cz

8. máj v Bratislave - militantníantifašisti útočia a vítazia

Ľudia proti rasizmu (ĽPR) sa tento rok k výročiu konca druhej svetovej vojny v Európe rozhodli usporiadať Antifašistický happening. Akcia sa začalao 14:00 na nábreží Dunaja v petržalskom Propeleri a skončila okolo 22:00. Jej cieľom bol predovšetkým apel na mládež, aby sa nepridávala k neonacistom.

Antifa akciav Rimavskej SobotěV Rimavskej Sobotě sa konala antifa akcia. Celá sa uskutočnila

vo štvrtok 8. mája 2003 na Deň víťazstva boja nad fašizmom. Začiatok bolnaplánovaný na 16 hodinu. Celá akcia mala prebiehať v antifašistickomduchu a nebola pod záštitou žiadneho občianskeho združenia, ani žiad-nej politickej strany.

Antifa shromážděnív Rakovníku

Dne 10. května 2003 proběhl v Rakovníku sraz neonacistů, za účastilokálních rádoby-führerů (jako je již téměř folklórní blbeček VladimírSkoupý) i posil z Prahy. Na protest proti této akci se setkalo několik desí-tek antifašistů, před kterými neonacisty ochránila policie. Bdělé okozákona nicméně nedohlédlo všude a tak bylo mimo akci někým nezná-mým značně poškozeno auto jednoho z neonacistů.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

STA

LO

SE

UN

ÁS

16

Náckové se již před samotnou akcísrocovali na přístupových cestách, kdese snažili zabránit maximu lidí v účasti,což se jim částečně povedlo. A tak se vedvě odpoledne sešlo na prostranstvívedle stanice metra Chodov přes stodemonstrantů. Po přečtení prvního pro-jevu se demonstranti vydali na pochod,čemuž se snažilo zabránit zhruba 20starších neonacistů z organizace Národ-ní odpor. Průvod je však vytlačil z cesty.Neonacisté se ozbrojili kameny, ale kdyžviděli, že by se jim dostalo důraznéodpovědi lahvemi a kameny, tak svýchsnah zanechali. Možného střetu se poli-cie zalekla a od té chvíle odděloval neo-nacisty od demonstrantů kordón policej-ních těžkooděnců. Průvod šel několikkilometrů na druhý konec sídliště a trvalzhruba hodinu. Demonstrace byla ukon-čena druhým projevem.

Demonstrace byla zamýšlena jakoakce lokálního charakteru, což potvrzo-val i nízký počet zkušených militantníchantifašistů a naopak vysoká účast velmimladých lidí, převážně z Jižního Města.Ke konci demonstrace mohli neonacisté

možná mít fyzickou převahu. Skupinkyneonacistů hlídkujících po sídlišti a vestanicích metra se totiž postupně přidá-valy, až jich bylo okolo padesáti. Na dru-hou stranu, akce ukázala jejich skutečnémobilizační možnosti.

Za období od loňského Prvníhomáje v Brně, kdy proběhla poslední velkámobilizace fašistických a nacistických sil,nebyli schopni uspořádat žádnou většíveřejnou akci, kromě dvou demonstracíza účasti několik desítek nácků. Zvláštědruhá akce, kterou také pořádal Národníodpor, byla stejně početně slabá. Tehdyse jich také sešlo okolo padesáti.

Pokud by se neonacisté, snažící sevytvořit iluzi, že Jižní Město je jejichnedotknutelná pevnost, museli spoléhatjen na své lokální zdroje, byla by jejichsituace tristní. Aby nebyli okamžitě roz-

drceni, musel se sjet celý Národní odporPraha, který naverboval tvrdé jádrovypatlaných fašistických fotbalových chu-ligánů ze Sparty. Podpořili je i někteřímimopražští členové NO, např. z Čes-kých Budějovic.

Neonacisté své okolí skutečně bru-tálně terorizují. Na rozdíl od demonstracepořádané před rokem a půl se však akceúčastnili až na výjimky převážně mladílidé. Vliv mohlo mít i pěkné počasí a pro-dloužený sváteční víkend.

Děkujeme za účast všem bez rozdílu.

FSA - Praha

Projevna demonstracina Jižním Městě20. dubna 2003

Vítáme vás na demonstraci protifašismu a intoleranci Po celém světěprobíhají demonstrace proti válcev Iráku. Ano, je pravda, že je naprostonezbytné zabývat se globálními problé-my, ale přes ně nesmíme zapomínat naproblémy lokální! Jedním z těch nejtíži-vějších lokálních problémů, kterémučelíme v našem domově, na sídlištiJižní Město, stejně jako na řadě dalšíchmíst, je nárůst neonacistických aktivit.A s tím se pojí nárůst intolerance a pou-ličního násilí, páchaného nejen na pří-slušnících subkultur a jiných etnik, aletaké na všech, kteří s fašisty nesouhla-sí a staví se proti nim.

První námi svolaná demonstrace naJižním Městě proti útokům ze strany neo-nacistů, proběhla 2. prosince roku 2001především jako pohotová reakce na bru-tální fašistický útok, spáchaný místnímineonacisty na bezbranném člověku bezdomova. Ten na jejich nesnášenlivosta fanatismus doplatil těžkým zraněním.

Situace se po roce a půl začalaznovu zhoršovat. Ze strany neonacistůdochází k častým útokům v prostředcíchměstské hromadné dopravy, zvláštěv nočních spojích. Cestovat například zakulturou do centra města a zpět se stalodocela nebezpečnou záležitostí. Předměsícem došlo k několika vážným napa-dením našich spoluobčanů v linkáchnočních autobusů, projíždějících JižnímMěstem. V průběhu jednoho víkendujsme se jen my sami dozvěděli o třechútocích. Nejvážnější z nich se odehrálpoté, co byl jeden muž středního věku

surově napaden skupinou neonacistůkvůli tomu, že se zastal několika mladýchlidí, obtěžovaných neonacisty, kteří svýmvzhledem nezapadli do nacistickýchpředstav pouze proto, že byli ve skejťác-kém oblečení.

Neonacisté se jako obvykle drželisvých zásad o tzv. férovosti a v přesilečtyři na jednoho ho fyzicky napadli tak,že musel vyhledat specializované lékař-ské ošetření s podezřením na poraněnímozku. Navíc měl popáleniny, neboť naněm zapálili oblečení.

Dva z ultrapravičáků byli přitommaskováni a jednalo se v každém přípa-dě o útok v organizované skupině.

O tom samém víkendu byl v nočníautobusové lince jedním starším neo-nacistou zákeřně fyzicky napadenranami pěstmi do obličeje Afričan, ces-tující na Jižní Město.

Stejného víkendu došlo i k posled-nímu případu, který je nám znám, kdyse skupinu mladých lidí z techno sub-kultury snažilo napadnout několik míst-ních neonacistů. Útočníci sice byli opětorganizováni, maskováni a ozbrojenityčemi, ale byli odraženi díky společnéobraně napadených.

Minulý pátek, 11. dubna, se v Kul-turním domě Opatov konal koncert pun-kových skupin, na který se šlo bavitmnoho mladých lidí z okolí. Té noci sesnažili bavit ale také neonacisté, ovšempo svém. Zorganizovali celou sérii skupi-nových útoků, namířených na poslucha-

če koncertu, vracející se domů. Dozvě-děli jsme se nejméně o třech případech.V tom nejzávažnějším skupina náckůnapadla na trase mezi KD Opatov a met-rem Háje tři mladé punkery, kteří byli zra-něni. Přestože byli útočníci identifikováni

a následně ztotožněni policií, byli násled-ně propuštěni, patrně proto, aby mohlipáchat další útoky, k čemuž také došlo.

Zhruba dvanáctičlenná skupinaneonacistů se o necelý kilometr dále odKD Opatov pokusila zaútočit na malouskupinku místních skejťáků, kteří se takévraceli z koncertu. Těm se naštěstí poda-řilo útoku vyhnout.

Poblíž těchto dvou zmiňovanýchmíst, u autobusové zastávky v uliciKvětnového vítězství, čtyři maskovaníneonacisté napadli další skupinkuúčastníků koncertu. Ačkoli neonacistébyli v přesile, tak se jeden z nichnezdráhal použít tyč a pronesl přitomtypickou náckovskou výzvu "Pojď naférovku!" Svoje oběti nechali odejít ažpoté, co se na nich vyřádili pomocíkopanců a bití pěstmi do obličeje.

Pro příslušníky nejrůznějších subkul-tur, etnických skupin, pro sociálně slabéa protifašisticky a antirasisticky smýšlejícílidi se stalo nebezpečným chodit večer ponašem sídlišti, což je stav, se kterým senesmíme a nehodláme smířit.

Co bylo důvodem této série útoků,spáchaných během pouhého jednohovečera? Byl to pro neonacisty nepřijatel-ný pohled těchto mladých lidí na svět,jejich odlišný životní styl a kultura. Ano,byla to náckovská xenofobie a netoleran-ce. Náckové se tímto způsobem opětsnažili zastrašit lidi, získat navrch v uli-cích, mít pod kontrolou Jižní Město, určo-vat ostatním lidem, jak se mají chovat,jak mají vypadat, kde se mohou a nemo-hou pohybovat - a především, co si majínebo naopak nesmí myslet.

Kdo je proto před nimi ještě v bez-pečí? Snad kriminální živly, s kterými seneonacisté úzce stýkají? Nebo se snad-

Demonstrace proti fašismu v Prazena Jižním Městě 20. dubna 2003

V neděli 20. 4. se na Jižním Městě, největším sídlišti v České republice, uskutečnila demonstrace proti fašismu uspořádaná Federací sociálních anarchistů a sku-pinou Antifa-Praha. Demonstrace byla namířena proti vzrůstajícímu pouličnímu násilí páchanému neonacistickými gangy proti antifašisticky a antirasisticky smýšle-jícím spoluobčanům, etnickým menšinám, příslušníkům subkultur a sociálně slabým obyvatelům. Dalším záměrem bylo uspořádat akci lokálního charakteru, kde bylidé poznali, že nemusí mít strach z toho, že by ve svých problémech s nácky zůstali sami, bez možnosti vytvoření svobodného prostoru. Navíc bylo datum demon-strace stanoveno na den narozenin Adolfa Hitlera, aby bylo neonacistům zabráněno v pořádání oslav. Soustředili se totiž plně na reakci vůči naší demonstraci.

1. antifašistická demonstracena Jižním Městě - 2/12/2001

2. antifašistická demonstrace na Jižním Městě - 20/4/2003- mladý antifašista - na demonstraci se nakonec šeslo asi 100 lidí

náckové - 20/4/2003

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

17

STA

LO

SE

UN

ÁS

spokojí jen s tím, že budete bílí a nakrát-ko ostříhaní a budete dodržovat jejichnepsaný zákaz vycházení? Náckové naJižním Městě chtějí dát nejen mladýmlidem na vybranou - buď nebudou nikamchodit a budou sedět doma u televize,nebo se ztotožní s jejich xenofobní, para-noidní, rasistickou a pivní kulturou.

Je naprosto zřejmé, že v poslednídobě se na Jižním Městě znovu aktivizo-vala stará známá organizovaná tlupaneonacistů, která se snaží terorizovatsvé okolí a přibrala novou mladou krev.

Co je příčinou toho, že mají na Již-ním Městě, ale také na většině ostat-ních sídlišť náckové takové zázemía vytvářejí nebezpečné pouliční gangy?Podepsaly se na tom mimo jiné notoric-ky známé sociálně degradující vlast-nosti sídliště - anonymita prostředí,nedostatek kulturního a volnočasovéhovyžití (zvláště pro mládež) a tíživá soci-ální situace, například v podobě neza-městnanosti a chudoby.

Jsou takédalší důvody

Nemožnost smysluplného naplněnívolného času jiným, než institucionalizo-vaným způsobem, mimo dosah státunebo různých církví, s jejichž současnoumocenskou autoritou se neztotožňují.Chybně hledají východiska ve zkratkovi-tých demagogických pseudořešeníchnacistické ideologie, která se snaží hle-dat obětní beránky, zodpovědné za nera-dostný stav kapitalistické společnosti.Nemá smysl zdůrazňovat hlouposta krátkozrakost toho, že za tyto viníkypovažují nějaká celosvětová židovskáspiknutí nebo samotnou multikulturnostmoderní společnosti.

Mladí lidé nevidí východiska, jakzlepšit svoji životní situaci, jak plnohod-notně prožít život v betonovém městě,který je dnes plně závislý na podmínkáchtržního hospodářství orientovanéhopouze na zisk. Z toho často vzniká osob-ní nebo sociální komplex méněcennosti,posilovaný společenským tlakem, kterýjim říká, že nejsou nic, že je společnostvůbec nepotřebuje a počítá s nimi snadjen jako s příležitostnou levnou pracovnísilou, kterou je možné nakomandovat donějakého nového supermarketu či skla-du, pár měsíců vykořisťovat, a pak znovuvyhodit na dlažbu.

Je naprosto jedno, jestli je pronacisty prvotní kult násilí nebo přímo ide-ologie, každopádně konečným produk-tem je jejich nebezpečný a škodlivý soci-ální dopad. Lidé, kteří si ve svém elitář-ském přesvědčení sami sebe představu-jí jako vůdčí sílu, která bude tzv. čistita ozdravovat společnost, své okolí, takJižní Město zatahují do ještě větší špínya rozkladu mezilidských vztahů.

Abychom mluvili konkrétně: Kdeberou mladí náckové a násilníci z JižníhoMěsta svoji inspiraci? U svých staršíchvzorů z neonacistické organizace Národ-ní odpor. Jedná se o bandu nebezpeč-ných násilníků, kteří se plně ztotožňujís nacismem, ideologií hitlerovského reži-mu a se zločiny Třetí říše.

Poté, co se Národnímu odporunepodařilo vybudovat celostátní poli-tickou organizaci, jeho vedení vyhlá-silo novou taktiku, tzv. budování lokál-ního odporu v místě bydliště, tj. tero-rizování svého okolí.

Jednoduše to znamená, že ponaprosté duševní a organizační impoten-ci jim jako jediná možná cesta prosazo-vání svých záměrů zůstala cesta fyzické-ho a duševního terorizování svého okolí.Alespoň v tomto jsou, jak je vidět, mistrysvého oboru, obzvláště, uvážíme-li, žese do těchto aktivit jen na území JižníhoMěsta zapojují desítky neonacistů,jejichž věkový průměr povážlivě klesá.

Z této situace se musí vyvodit závě-ry a musíme se pokusit o zorganizováníefektivní sebeobrany a dlouhodobějšístrategie pro zamezení dalším aktivitámultrapravicových radikálů.

A touto problematikou se budemezabývat v projevu po skončení pochodu.

Prozatím vám děkujeme za pozor-nost a nyní se vydáme na protestnípochod, který povede přes sídlištěJižní Město I.

———

Záměrně se tu dnes zabýváme pro-blematikou pouličních aktivit neonacistů.Je to ale jen jedna kapitola v široké pro-blematice fašismu. Určitě bychom nemě-li rezignovat na boj proti fašizujícím ten-dencím ve společnosti, jejichž nositelijsou například ultrapravicové politickéstrany a organizace snažící se začlenit

do současného politického systému,nebo i parlamentní politické strany, kterésice ne tak zjevně, ale o to možná účin-něji, prosazují fašizující tendence ve spo-lečnosti, jakými jsou například posilovánírepresivních složek, omezování právobčanů a snaha o jejich totální kontrolu.

Kdo by si za bolševiků, tedy předrokem 1989, pomyslel, že v tzv. demo-kracii bude třeba šestkrát více policajtů,než v tehdejším policejním státě? Žepolicajti budou moci odposlouchávattelefony a provádět domovní prohlídkybez povolení justičních orgánů, že právona stávku a na shromažďování budeopět omezováno. Že takřka každý budemít u sebe potencionální odposlouchá-vací zařízení, jakým je mobil. A žezatímco zde fašisté, mající v posledníchtřinácti letech na svědomí desítky vražda tisíce zraněných, mohou v poklidudemonstrovat, tak jsou vládnoucími čini-teli a médii hanobeni Romové za svousnahu uniknout z této bezvýchodnésituace odchodem do ciziny.

Mluvíme tu o otázce přežití. A todoslova. Přežití nejen nás, co jsme setu dnes sešli, ale i ostatních, kteří jsouohroženi, ale doposud nenašli odvahuse veřejně vyjádřit.

Někteří z nás, co se zde sešli, abyvyjádřili neochotu nadále tolerovat pro-jevy nacismu, vědí o možnosti efektivní-ho postupu. Jsou tu ale určitě i tací,kteří dosud nemají představu, a protozde chceme zmínit možnosti, jež sev tomto směru naskýtají. Navíc je důle-žité, že tato demonstrace byla svolánai proto, abychom ukázali lidem, že vesvých problémech s nácky nejsou osa-moceni. Náš názor je, že v boji protifašismu by neměl nikdo stát stranou,obzvlášť, když je tu možnost se spojits dalšími lidmi. Kolektivně se nacistickéhrozbě ubránit dá. Pokud někdo uzná zavhodné řešit individuálně problémy,které má s neonacisty, tak je to jehoprávo. Ale my tu chceme nabídnoutmožnost systematického řešení.

Jaké se nám tedy naskýtají mož-nosti efektivního ukončení řádění neona-cistů v ulicích sídlišť?

Na prvním místě je nezbytné říci, žepolicie nás již celá léta svým chovánímusilovně přesvědčuje, že v řešení tohotoproblému se nemůžeme spoléhat napomoc státu. Spoléhat se můžemepouze sami na sebe, na sounáležitost,vzájemnou pomoc a solidaritu s ostatní-mi, kteří už nechtějí jen trpně přihlížetnacistickým útokům. Tato vzájemnostmusí překročit takové bariéry, jakými jsou

věkové rozdíly, přináležitost k různýmsubkulturám i pomyslné hranice ulic,domovních bloků a čtvrtí.

Je nutné přejít z defenzívy doofenzívy. K tomu je zapotřebí jisté míryorganizovanosti.

Nejnižší mírou organizovanosti jevýměna informací mezi jednotlivými anti-fašisty a jejich skupinami. Tyto informacese získávají pomocí monitoringu aktivitjednotlivých nácků. Znamená to přede-vším získávání informací o jejich oso-bách (adresy, fotografie, tel. čísla, kdestudují nebo pracují, kam chodí). Tosamé platí i o jejich uskupeních.

Stěžejní je neonacisty konfrontovatv každé situaci. Ať už přímou akcí v pří-padě jejich veřejných vystoupení, jaký-mi jsou demonstrace, srazy, koncertynebo jiná propaganda, tak ale i včas-nou sebeobrannou reakcí na jejichotevřené i skryté násilné akce.

Na násilná vystoupení je jedináodpověď - užití síly. Sami neonacisténeustále dokazují, že síla je jediný argu-ment, kterému rozumí. Jsou přesvědčenio své pravdě, která je pro ně nevyvrati-telná. Ultrapravičáci o tom nehodlají dis-kutovat. Navíc žádné argumenty na jejichiracionální dogmata neplatí. Kdo snaddoufá v jejich polepšení ve vězení, tak jenejspíše obětí kýčovitých filmů hollywo-odské provenience. V kriminálech nácko-vé maximálně nabývají další asociálnírysy osobnosti a patřičné bojové zkuše-nosti. Navíc se pro své soukmenovcestávají vzory s neotřesitelnou autoritou.

Nesmíme se bát používat v bojiproti nim veškeré dostupné prostředky.Jak jsme již říkali na minulé demonstraci:„Boj proti nacismu není žádná olympiá-da.” Buď vyhrajeme nebo se můžemedočkat dalších holocaustů.

Nevyzýváme zde v žádném případěnikoho k páchání trestné činnosti, ale jižnaši prarodiče si od dob protektorátuuvědomovali, že násilí vůči fašistům nenízločin, ale nutná sebeobrana.

V boji proti fašismu má však svénezastupitelné místo propagační čin-nost. Tedy distribuce protifašistickýcha protirasistických tiskovin - plakátů,samolepek, letáků, a podobně.

Velkým přínosem jsou kulturní akti-vity. Koncerty a výstavy, které mohou býtspojeny s beneficií, za účelem šířenía podpory antifašistických myšleneknebo například vytváření politického gra-fitti s tématikou antifašistického odporu.

Svůj prostor mají mít v boji protineonacistům také vzdělávací aktivity.Jedná se o zajišťování přednášek a dis-kusí nebo osobní studium a šíření antifa-šistických publikací ve svém okolí. V byd-lišti, ve školách, na pracovištích.

Na straně druhé musíme bránitfašistické propagandě. Argumentovatproti fašistům i národnostním, rasovýmči sociálním předsudkům, které jsouživnou půdou nacismu, všude, kde ses nimi setkáme.

Stejně jako se fašistická hrozbastala nechtěnou součástí našeho života,musí se stát nedílnou součástí našehoživota neuhasínající odpor proti němu.Antifašistický postoj sám o sobě nicneznamená. Fašismus je problém a tense musí řešit. Je jedno, kterou z foremantifašistické aktivity přijmete za svou,důležité je však začít jednat! ���

Pavel Peckazdroj: http://www.fsa.anarchismus.org

1. antifašistickádemonstracena Jižním Městě- 2/12/2001

Pořadatelé čtou prvníprojev - 20/4/2003

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

STA

LO

SE

UN

ÁS

18

Svůj díl mediální slávy si utrhlii představitelé policie, kteří do televizníchkamer vítězoslavně oznamovali, že Mai-selovou ulicí žádní „pravicoví extremisté“nebudou pochodovat. Totéž zopakovali zástupce ŽLU, který ale nebyl schopenreagovat na pohotovou výtku jedné pří-

tomné antifašistky. Ta ho upozornila, žeproblém stále zůstává, i když neonacisténepochodují zrovna Maiselovou ulicí.

Včera se v Praze jasně projevil dvojímetr státních úřadů. V celých 90. letechi poměrně nedávno se odehrálo mnohoprovokativních neonacistických pochodů,které vedly tradičními romskými čtvrtěminebo lokalitami. Úřadům to nevadilo, i kdyžromský holocaust je stejným historickýmzločinem jako holocaust židovský. Admi-nistrativní zákaz neonacistického pocho-du, vyslovený Obvodním úřadem Prahy 1,není žádným vítězstvím pro anarchistya antifašisty, ani všechny lidi, kteří se snažídůsledně působit proti neonacismu.

Postavit se proti antisemitismu jepovinností každého. Mnoho zejména pra-vicově orientovaných lidí ale pomocí mani-pulativní zkratky spojuje tento postojs téměř povinným vyjádřením solidarity sestátem Izrael. To je z politického hlediskanejen neférové, ale také značně paradox-

ní. Z historie víme, že stát Izrael vznikl bru-tálním etnickým vyčištěním území pales-tinských Arabů a proti Palestincům sou-

stavně uplatňuje politiku násilného apart-heidu, založenou na agresivním naciona-lismu se silnými náboženskými podtóny.

To ale obratem neznamená vyslovitpodporu neonacistům, kteří palestinskétéma zneužívají právě k antisemitismu.

Každý rozumně myslící člověk semůže zorientovat a nepodlehnout dvěmaskutečně extrémním skupinám - sionistůma neonacistům - které téměř totožnýmzpůsobem zneužívají dvě tragická témata- holocaust a palestinskou otázku. Příkla-dem jsou anarchisté a antifašisté, kteří sevčera sešli v Maiselově ulici. Být zároveňantisemita i antisionista se totiž vůbecnevylučuje a řekl bych, že je to i žádoucí.

Rozsáhlý materiál o izraelsko-pales-tinském konfliktu vyšel například ve24. čísle anarchistických novin Svobodnápráce, které si můžete stáhnout nahttp://www.fsa.anarchismus.org. ���

Jindřich Lacinazdroj: http://www.fsa.anarchismus.org

Praha22. února 2003

Více než 300 lidí se v sobotu 22.února v Praze sešlo na anarchistickémprotiválečném shromáždění, které vyjád-

řilo důrazný odpor proti chystané válcena Středním Východě, připravované USAa jeho spojenci. Po projevech na náměs-tí W. Churchilla, které především konkrét-ně poukazovaly na zájmy globálních rop-ných, zbrojařských a energetických kor-porací na násilném řešení irácké otázkya především na geopolitický boj o ropnézdroje jako primární příčinu konfliktu, seúčastníci vydali na pochod Prahou.

Na Václavském náměstí zazněldalší projev, zdůrazňující, že v Irákunemá být nastolena žádná „demokra-cie“, ani obnovena „lidská práva“, alepro jeho obyvatele se chystá režimvojenské okupace a zástupné vlády,obdoby afghánské Severní aliance, ten-tokrát v podobě nejrůznějších, většinoukurdských, nacionálěbolševických vá-lečnických uskupení.

Demonstranti poté prošli centremPrahy a dospěli až k velvyslanectví USAna Malé Straně, které bylo chráněnopolicejními zátarasy a zásahovou jednot-kou. Zde byla akce ukončena.

Pikety části organizátorů. Některébyly trefné, další ale podle mého ná-zoru poněkud nemístně „švejkovské“a nevážné. Přeci jenom se dotýkámeotázek života a smrti stovek tisíců lidía důsledná serióznost by měla být naprogramu dne. To samé se vztahujei k verbálním projevům některých shro-mážděných a zcela mimo jakoukoli tole-ranci byl alkohol, který si sebou někteřípřinesli a který v několika případechvýrazně ovlivnil jejich chování. Podlemého názoru by před příští podobnouakcí mělo konečně dojít ke shodě v tom,že pořadatelská služba podnapilé lidi nashromáždění prostě nevpustí. Jinakbudou anarchistické akce i nadále zne-važovány hrstkou pubertální mládeže.Nejedná se přitom o žádnou snahuomezit svobodu projevu, ale zachovatdůstojnost anarchistických akcí. ���

Jindřich Lacina

Praha20. března 2003

Na protiválečném shromážděnív Praze se ve čtvrtek 20. března večersešlo na 1000 lidí, z nichž více než 100tvořilo anarchistický blok. Účastníci seposléze vydali na pochod k americké-

mu velvyslanectví. Akce proběhlav poklidu, demonstranti skandovalihesla jako „Bush je terorista” nebo „Číje to válka - není naše!”. Shromážděnízkalila jen skutečnost, že jej - stejnějako čím dál více celou kampaň protiválce - politicky zneužila Komunistickástrana a s ní provázané mládežnickébolševické organizace. Nedovolme, abyse ze seriózní protiválečné kampaněstala trapná agitka KSČM! Více infor-mací a protiválečných letáků a plakátůke stažení v příštích dnech. ���

Jindřich Lacina

Přerov29. března 2003

Na šest desítek lidí se sešlo nasobotní protiválečné demonstraciv Přerově. Doufali jsme sice ve většíúčast, i tak ale bylo potěšující vidět nademonstraci kromě maskovaných mili-tantů také rodinky s dětmi. Je také prav-da, že akce byla reakcí na aktuální udá-lost a nebyl proto dostatek času napořádnou propagaci.

Průvod demonstrantů a demon-strantek prošel z vlakového nádražícentrem Přerova za skandování heseljako: „Saddám Husajn diktátor Iráku,George Bush diktátor světa” nebo „Mírmezi národy, válku mezi třídami!”.Pochod skončil na prosluněném Masa-rykově náměstí, kde se distribuovalynoviny a časopisy, rozdávaly se infor-mační letáky. Po krátké promluvě pořa-datelky demonstrace zazněly projevyUherskohradišťského anarchistickéhosdružení a FSA. ���

Pavel Peckazdroj: http://www.fsa.anarchismus.org

Pochodňový průvod židovskou čtvrtískončil dříve než vůbec začal

Protiválečná shromáždění

Ohlášený neonacistický pochod, který měl v podobě přímé historické souvislosti imitovat hitlerovské pochodňové průvody okolo židovských synagog,se nakonec včera v Praze nekonal. Obvodní úřad jej zakázal s odkazem na „změnu účelu shromáždění“. Při hlubším zamyšlení se však jednalo o poměrněskličující akci. Jediným pozitivním faktem je schopnost rychlé mobilizace více než stovky anarchistů a antifašistů, kteří byli připraveni zatarasit cestu neo-nacistickému průvodu vlastními těly a klást aktivní odpor. Akci, kterou svolali revoluční antifašisté a anarchisté za účelem demonstrování zásadního odporuproti antisemitismu, politicky zneužila skupina členů Liberální židovské unie (LŽU) k propagaci sionismu. Rozvinula totiž vlajku státu Izrael, jehož segregač-ní, rasistická a v mnoha ohledech genocidní politika vůči palestinskému obyvatelstvu silně připomíná nacistické metody.

V Maislově ulici se v sobotu11. ledna 2003 sešlo více než150 odpůrců neonacistickéhopochodu...

Shromáždění přecházína Malou Stranu.Shromáždění vyráží na pochod.

Na 300 shromážděných lidínaslouchá projevům řečníků.

Řečník čte projev na NáměstíWinstona Churchila v Praze.

...někteří ale zneužiliprotestu proti antisemitismua neonacismu k propagacineméně zrůdné ideologie -sionismu, když rozvinulivlajku státu Izrael.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

19

STA

LO

SE

UN

ÁS

Ví totiž velmi dobře, že právě našenázory, pokud by byly uvedeny v praxi,by znamenaly nejen konec existencekapitalismu, ale i státního zřízení. Úče-lovost dokazují následující události. Přilepení plakátu byly tito lidé zadrženinejprve policií kriminální, která je legiti-movala a propustila. Zcela náhodně senedaleko nacházela také hlídka policiestátní, která je následně zadrželaa odvezla k výslechu do sousedního(14 km vzdáleného) města na služeb-nu. Po 4 až 5 hodinách úmornéhovýslechu byli propuštěni a jelikožvšechny spoje už odjely, museli ještěabsolvovat 14 km dlouhou cestu domů,kam dorazili v ranních hodinách.

K případu byl povolán také policej-ní expert, který posuzoval charakterplakátů - jejich text. Důvod je jasný.Jakákoli jiná alternativa nebo odlišnýnázor či odklon od oficiálních názorů jevždy ostře sledován ze strany státua jeho výkonné moci. Paragraf 260 jeprávě tím nástrojem a pokud by policej-ní expert našel v textu něco, co byodpovídalo skutkové podstatě tohotoparagrafu (evidentně účelového), mo-hou být tito lidé odsouzeni na několik letvězení. Co by to znamenalo pro jejichživot si jistě dovedete představit.

Jediná věc, která jim totiž v tétochvíli za lepení hrozí, pokud nebudoushledáni vinnými podle paragrafu 260,je pokuta za porušení vyhlášky městao „výlepu na veřejných plochách”. Tentopřestupek může být sice pokutován aždo výše 30 000 Kč, ale to je vše. Je tostále jen přestupek a trestní stíhání zaněj v žádném případě nehrozí.

———

Druhý případ je v tomto snad ještěvíce transparentnější. Členové naší fede-race se snaží své myšlenky šířit na růz-ných místech. Jsou totiž také pracujícínebo studenti a ne od života odtrženíintelektuálové. Hudební klub, kde se dalšíincident stal, se nachází ne severu Čech,kde naše federace již delší dobu také

působí. Již v minulosti zde proběhlybenefiční koncerty na podporu anarchis-tických aktivit. Tyto akce samozřejměnikdy nezůstaly policií opomenuty.

Tajemná auta v okolí a zesílené poli-cejní hlídky. To je realita naší organizačnía propagační činnosti. Stát ze své pod-staty musí hlídat a sledovat cokoli, co bymohlo ohrozit jeho existenci. Anarchistic-ký komunismus nejenže utočí na autoritustátu, ale hlavně se snaží jej zcelaodstranit a nahradit, protože paradoxně,i když spousta lidí si myslí, že stát rovnáse společnost, příčinnou velké většinyproblémů je právě stát sám.

Benefiční koncert, který se konal23. prosince 2002, pořádaný našimi sym-patizanty, kterým chci touto cestou taképoděkovat, nebyl výjimkou. Automobil

hochů z „protiextremistického” stál neda-leko vchodu a v okolí byly zesíleny poli-cejní hlídky. Policisté v civilu byli takéuvnitř. Přítomný policejní špicl maskova-ný za nekonfliktního a trochu přitroubléhofotografa měl smůlu a pravděpodobněpřijde o prémie. Lidé, k naší radosti,nejsou slepí a dění kolem sebe si všíma-jí. Jako spolupořadatelé jsme tedy byliupozorněni na podezřelého fotografa.Samozřejmě jsme se snažili vymysletjakým způsobem ho můžeme z akcevypudit. Různé provokace typu házenítácků se jako dobrá taktika neukázaly.

Následně jsme policejního špiclajménem pořadatelské služby požádalio soukromý rozhovor stranou. Jeho pře-kvapení bylo opravdu ukázkové, jakoz policejní příručky. Zprvu se nás s velicenechápavým výrazem snažil přesvědčit,

že bydlí nedaleko a opravdu rád fotí. Našeodpověď byla více než přímá: „Nevímejestli jsi náckovskej nebo policejní špicl,ale tady máš zpět vstupný, protože fízlynestrpíme“. Poté byl vyhozen. Pointoubylo, že přešel silnici a nastoupil do poli-cejní felicie, se kterou odjel. Naše mož-nosti v tomto směru, jak jistě chápete,jsou dosti omezeny mocí a přesilou poli-cie, ale i tak se budeme snažit jejich prácico nejvíce mařit a ztěžovat. Naše násled-né obavy ohledně nějaké policejní odvety(jako byl například zásahu v pražskémklubu Propast) se naštěstí nevyplnily.

Vývoj prvního případu budeme samo-zřejmě sledovat a průběžně vás o něminformovat na našich stránkách. ���

za AČK-FSA Hynek Samek zdroj: http://www.fsa.anarchismus.org

Přinášíme fotografie dvou příslušní-ků bezpečnostní agentury, která zasaho-vala 3. února během stávky tramvajákůve vozovně Kobylisy a jejíž zásah se sna-

žil Dopravní podnik utajit prohlášenímsvého bezpečnostního ředitele AntonínaFedorka, že v Kobylisích „nebyla najatábezpečnostní agentura nasazena“. Jenžeslovům někdejšího policejního ředitele,pro něhož není lhaní ničím, čemu by semusel učit, nelze věřit: dva mladíci skin-headské vizáže (jeden z nich měl nasobě dokonce hooliganskou šálu) v Koby-lisích stávkující tramvajáky skutečněvytlačovali - a fotografie, byť nejsou nej-vyšší kvality, to dosvědčují. ���

jilzdroj: http://www.alarm.solidarita.org

8. května 2003 v noci, tedy v denvýročí konce druhé světové války v Evro-pě, proběhla další z přímých akcí protifašismu. Neznámí antifašisté uložili

zápalnou nálož do automobilu jednohoz pražských naziführerů Filipa Vávry.Stalo se tak na pražském sídlišti JižníMěsto, které sami neonacisté označujíza svou hnědou pevnost. Vávrův červenýFord poznávací značky LTJ 24-42 již taknebude moci nadále sloužit jako prostře-dek neonacistických provokací - bylnapříklad viděn i u incidentu v Otrokovi-cích. Tam neonacisté napadli restauraci,kde se měla konat antifašistická před-náška (viz článek „Napadení přednáškyAFA v Otrokovicích ” na str. 20). ���

zdroj: http://www.csaf.cz

Fedorkovi náckové Antifašisté útočí

vozovna Kobylisy 3/2/2003 ráno

Dvě mouchy jednou ranouaneb Grosstapo opět v akci

Případy, které jsem se rozhodl popsat, se staly nedávno a jejich souvislost se summitem NATO a rozpoutanou mediální hysterií, jak ze stranymédií, tak i policie a státu je, jak bych řekl, přímo úměrná aktivitám odpůrců a kritiků NATO. První z případů se stal na severu Čech a pro zatčené byldoslova noční můrou. Nejmenovaní mladí lidé se rozhodli, že formou letáků svobodně vyjádří svůj názor nejen na summit, ale i na kapitalismus a mili-tarismus obecně. Po svém městě a v jeho okolí vylepovali plakáty FSA-MAP, které byly volně ke stažení na našich stránkách. Jiný názor než prostát-ní a pronatoidní ale policie samozřejmě ze své podstaty tolerovat nemůže.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

STA

LO

SE

UN

ÁS

20

Antifašistická demonstrace v Uherském Hradišti14. prosince 2002 se celé odpoledne v ulicích Uherského Hradiště neslo v duchu antifašismu. Od půl čtvrté se zde, na Masarykově náměstí, konala demonstrace

proti fašismu a státnímu útlaku. Od půl osmé demonstraci vystřídala přednáška na téma: „Proč revoluční antifašismus“ a poté následoval koncert hc/punk kapel.

Po třetí hodině se na hlavním uher-skohradištském náměstí sešlo přibližně150 lidí. Celé akce byla výsledkem spolu-práce místní skupiny Uherskohradišťské-ho anarchistického sdružení (UHAS),AFA Zlínsko a Federace sociálních anar-chistů. První projev přečetl zástupce AFAZlísko. Při druhém projevu UHAS došlok zajímavé situaci: na náměstí dorazilapřibližně dvacetičlenná tlupa neonacistů,která byla za několik desítek sekundobklopena plicisty. V okamžiku, kdy řeč-ník svůj projev dočetl, se neonacistůmvydala v ústrety asi padesátka maskova-ných antifašistů. Nejprve krokem a potéplynule přešli do běhu, takže se nacistéi s policisty obrátili na panický úprk dovedlejších ulic, kde se v zúžení policistéobrátili a antifašisté se zastavili a kochalise panickou hrůzou prchajících místníchhitlerčíků. Podle mého názoru je dobře,že v tento moment nedošlo ke střetus policií, přestože v tu chvíli měli antifaspočetní převahu - střet by měl za násle-dek pouze přivolání posil a posléze napa-dení demonstrace a zřejmě i masovézatýkaní. Po chvíli ze zformoval průvod,který po několika stech metrech došel nadalší náměstí, kde antifašisté vyslechli asinejlepší projev tohoto dne (Feministickáskupina 8. března) a kratinký projevzástupce FSA. Demonstace byla ukonče-na na vlakovém nádraží, odkud se lidé poskupinkách přesunuli do klubu Mír.

V klubu proběhla dobře připravenápřednáška o východiscích revolučníhoantifašismu, anarchistické alternativěfungování společnosti a koncert anar-chistických kapel. Pozitivem celé akcebyla nepřítomnost opilců a podobnýchindividuí, které se bohužel na podobnýchakcích občas objevují.

Podle tvrzení na guestbooku AFAZlínsko ve městě operovala i bojůvka NOPraha a nazihools z JKG Brno (Anti-anti-fa Brno?), kteří podle svých slov napadli(pochopil jsem to tak, že v čase mezikoncem demonstrace a koncertem,tj. mezi 17:00 až 18:30) několik antifašis-tů v okolí autobusového nádraží - z kon-certu jsem odcházel někdy po půlnocia s ničím, co by tuto zprávu potvrzovalo,jsem se nesetkal. Tím nevylučuji, že neo-nacisté skutečně několik roztroušených,neorganizovaných jedinců napadli. Zřej-mou pravdou je fakt, že se opět, přes své

silácké řeči, nepokusili přímo konfronto-vat antifašistickou demonstraci a jediníneonacisté, kteří se objevili, byli zahnániza útěk. Antifašisté do pozdních večer-ních hodin obcházeli městem, ale ponacistech nebylo vidu ani slechu.

Projev AFA ZlínskoChtěl bych Vás přivítat jménem Anti-

fašistické akce na dnešní demonstraciproti fašismu a sociálnímu útlaku. Je vícenež potřebné ukázat naše odhodlánínedopustit zopakování hrůz fašismu.

Fašismus totiž bezesporu hrůznýbyl. Přinesl lidstvu brutální potlačovánípráv a svobod, pomáhal udržovata vyostřovat společenskou nerovnosta vedl k vyvolání nesmyslné válkymezi národy. Je smutnou a alarmujícískutečností, že tytéž body můžemevytknout i současnému systému. Podí-vejme se teď na to, co spojuje součas-ný režim s tím nacistickým.

57 let po konci druhé světové válkytady máme války nové. Vůdce si oholilknír a odstěhoval se za oceán. Místoboje za životní prostor germánské rasyjsou heslem dne tzv. Euroatlantickéhodnoty. Jinak se toho moc nezměnilo.Mnoho historiků se domnívá, že za Hit-lerovým vpádem do tehdejšího SSSRstála snaha zmocnit se zdrojů ropyv kavkazské oblasti. Je jen náhodou,že i dnešní útoky směřují do oblastíbohatých na ropu, nebo stojícíchv trase plánovaných ropovodů?

Určitě má cenu vyjít do ulic protesto-vat proti válce. Ještě dnes působí děsivěobrázky obětí náletů z dob druhé světovéválky a lidstvo se stále nepoučilo. Může-me tak vídat nové fotografie z Jugoslá-vie či Afghánistánu, které se od těcho 60 let starších prakticky neliší. V sou-časnosti sice nazýváme bombardováníhumanitárním, exploze bomb ale překva-pivě zabíjejí i nadále. I přes značný tech-nický pokrok piloti stále neumí rozlišitvojenský konvoj od prchajících civilistůnebo tank od traktoru, pokud tedy bude-me věřit verzi že šlo o omyly. Je pravda,že mrtvé nemůže nikdo utlačovat, přestosi myslím, že zabíjení není nejlepším způ-sobem jak přinést svobodu a demokracii.Největším osvoboditelem by pak muselybýt vojska wehrmachtu a SS.

Právě postup vyhlazovacích komandSS připomíná masakr z Dasht-e Leiliv Afghánistánu . Došlo zde k neosprave-dlnitelné vraždě několika tisíců vojáků Tali-banu, kteří se vzdali severní alianci. Zajat-ci byly nejprve namačkáni do kovovýchkontejnerů, do kterých nepronikal vzduch.V těchto kontejnerech byly převezeni dopouště. Většina zajatců se během cestyudusila.Ti, kteří ji přežili, byly postříleni.Tovše s vědomím USA. Svědkové takémluví o mučení zajatých Talibanců přímoamerickými vojsky. To je způsob, jakýmUSA a NATO přináší respekt k lidskýmprávům a důkaz, že fašistická brutalitanezemřela s posledním výstřelem druhésvětové války. Je zde pořád, jenomšikovněji skrytá za maskou demokracie.Nežádoucí informace se totiž k většinělidí nikdy nedostanou.

Máme prý svobodu tisku. Co je toale platné, když všechny velké médiavlastní stát nebo kapitalistické korpora-ce. Média sice kritizují jednotlivé politi-ky, samotný princip nadvlády člověkanad člověkem ale nezpochybní nikdy.Nikdy nebudou kritizovat korporace,které si u nich kupují reklamu a budoupodporovat vše, co těmto korporacímprospívá. Důležité otázky, jako chudobaa devastace životního prostředí jsouproto pro novináře tabu, brutální vyko-řisťování lidí i přírody přináší velikézisky jejich chlebodárcům. Místo toho jenaše pozornost odváděna k přírůstkůmv ZOO a ke kašli pana prezidenta.Navrch pak dostaneme pohádkyo výcvikových táborech kde se anti-NATO aktivisté učí házet dlažebnímikostkami. Když pak k žádným násil-nostem nedojde, místo našich argu-mentů přinesou stejně radši rozhovors prostitutkou. Oč by měl nacistickýministr propagandy Goebbels snazšípráci, mít tak po ruce redakci TV NOVAa Mladé fronty. Jen oni nás dokáží pře-svědčit, že omezení naší svobody jepro naše dobro a násilníci jsou vlastněti, kteří protestují proti zabíjení a todokonce i v případě, že se žádnéhonásilí nedopustili.

Jediní, kdo v Praze plánoval násilí,byly přitom šéfové NATO připravujícídalší útok na Irák. Západní mocnosti sizde znovu rozdělovali svět. Ví jak na to,mají zkušenosti z Mnichova.

My anarchisté rozhodně nechce-me bránit režim Saddáma Husaina. ZaHusainovy vlády došlo k mnoha zvěr-stvům, včetně použití bojových plynůproti lidem, to ovšem v době kdy bylještě Husain spojencem Američanů,kteří se také tehdy postarali aby zatento zločin nebyl potrestán. Kdyby seIrácký diktátor neobrátil proti Americe,mohl masakrovat civilisty beztrestněi nadále jako to dělá Turecko, Izrael,jako to dělala Indonésie a další spo-jenci USA. Ani genocida etnickýchmenšin totiž neskončila se svrženímatomových bomb.

Teď když už Sadám není kamarád,musí USA dosáhnout kontroly nad Irác-kou ropou vojensky. Nemyslím si, že byjim to nějak vadilo. Máloco pozvedneekonomiku tak jako válka. Věděl to i Hit-ler a věděla to německá buržoazie, kterápomohla nacistům k moci v době velkéhospodářské krize.

Vést válku je opravdu ekonomickyvýhodnější, než třeba nasytit hladové.Proto americký vojenský rozpočetdosahuje výše 396 miliard USD a i kdyžna odstranění nejnaléhavějších problé-mů spojených s chudobou ve třetímsvětě by stačilo jen 15 % této částky,zbraně mají přednost.

Zoufalství rodící se z křivdya chudoby může navíc mnohé dohnatk zoufalým činům. Tak se rodí teroris-mus, NATO má nepřítele a záminkuproč utrácet více za zbraně. Ekonomic-ký růst je zaručen. Kapitalismus fungu-je opravdu skvěle.

Válka v Iráku povede jen k většínenávisti vůči Evropě a Americe. Čekej-me další teroristické útoky, které opětposlouží jako záminka k válce a výraz-nějšímu potlačování našich práv. Už teďvládci využili 11. září k omezení mnohasvobod a většímu špiclování občanů.Možná že přijde i čas, kdy maska demo-kracie skrývající fašistickou diktaturukapitálu spadne úplně. Jen jestli už nebu-de pozdě, policie neutrácí za nové vyba-vení jen tak. Buďme proto ve střehua nedejme fašismu šanci projít v žádnéz jeho podob. ���

No pasaran!zdroje: http://www.afa-cz.antifa.net,

http://www.fsa.anarchismus.org

Jistě jste si všimli v médiích růz-ných zpráv o velikonočním násilí extré-mistů na Zlínsku. Z TV obrazovek námbylo vnucováno nikdy neuskutečněnépouliční násilí v podobě mnoha bitek jakv Otrokovicích, tak Zlíně. Kam tím poli-cie a stát míří, proč takové neobjektivníinformace zveřejňují prostřednictvímsvých poskoků z masmédií? Blíží setotiž tolik očekávaný 1. máj a stejně jakopřed zasedánímí MMF a SB v Praze,chtějí represivní orgány policie ukázat,že se nebudou mazlit s žádnými extre-misty, že „skíni” a „anarchouši” patří dojednoho pytle, že násilné zákroky proti

shromážděním antifašistů jsou na místě- legitimizace oklešťování práva nashromažďování a že by také už potře-bovala nějaké to nové vybavení. O cotedy osudný víkend na Zlínsku opravdušlo? 19. 4. 2003 byla v Otrokovicíchnapadena přednáška Antifašistickéakce o problematice fašismu a o tom,jak se mohou obyčejní lidé fašistickémunásilí postavit. Tedy přesněji: Žádnápřednáška napadena nebyla, jelikožještě ani nezačala a později se ani neu-skutečnila (nakonec byla přesunuta na17. 5.). Naši hrdinští neonacisté totižv počtu 22 naběhli do poloprázdné hos-

pody asi 20 minut před jejím začátkem,kde sedělo 8 lidí, z nichž asi polovinapřišla na zmiňovanou přednášku. Dalšílidé přicházeli, ale s nechápavým krou-cením hlavy se vraceli, když jim 2 NS,kteří se vůbec takto neprezentovali,u vchodu oznamovali, že akce byla zru-šena. Výsledek návštěvy? Několikatisí-cová škoda na majetku a 3 lidé odveze-ni rychlou záchranou službou na vyšet-ření do zlínské nemocnice. Všichni jsoujiž v těchto dnech v pořádku a zcelazdrávi. Další den, 20. 4., se konal fašis-tický koncert v restauraci U Polanskýchve Zlíně (Revolta...), někdo již večer

před koncertem zajímavě upravil celourestauraci a to samé se uskutečniloi večer po koncertu. Fotky z koncertuvám přineseme později... Toť vše, nicvíc - nic míň. Pokud se na Zlínsku kona-lo nějaké násilí, tak ze strany fašistůa neonacistů, kteří se zde sjížděli z celéČR, Slovenska, Německa.

STOP FAŠISTICKÉMU NÁSILÍV NAŠICH MĚSTECH - STOP

POLICEJNÍM REPRESÍM PROTIANTIFAŠISTICKÉMU HNUTÍ!

���zdroj: http://www.aaz.antifa.net

Napadení přednášky AFA v Otrokovicích

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

21

MO

NIT

OR

ING

Připomeňme si jen, že JKG neníjen skupinou chuligánů, kteří dělajíproblémy v souvislosti s fotbalovýmizápasy, jejich stěžejní aktivitou jenapadání lidí v ulicích Brna, kdy častov přesile útočí na lidi, kteří jim nevyho-vují barvou kůže, oblečením nebonázory. Pro ilustraci přiložený článekmapuje činnost JKG v polovině roku2002 (poskytla jej Antifašistická akceBrno - http://www.afa-brno.antifa.net).Pozvou JKG na oplátku prezidentaKlause na bitku v ulicích nočního Brna,nebo se potkají na další z demonstracíneonacistických skupin?

Johnny Kentus GangPod tím to názvem vystupuje skupi-

na nejaktivnějších psychopatickýchrváčů, která intenzivně šíří teror brněn-skými ulicemi. Johny Kentus Gang(JKG) vznikl jako hooliganská skupinav roce 1999 a od té doby počet jejichčlenů stoupl na téměř čtyři desítky. JKGsám sebe označuje jako čistě hooligan-skou skupinu. Vyznávají ideu A. C. A. B.(All cops are bastards - Všichni policajtijsou bastardi), i když mají někteří členo-vé velmi dobré vztahy s represivnímisložkami, zvláště některými příslušníkyMěstské policie Brno. Tvrdí, že se hlásík pravici (a parlamentní stranu „panaProfesora” tím asi nemyslí), ale neustálezdůrazňují, že hooligans „politika” neza-jímá, že hooligans jsou podle vyjádřeníjednoho svého člena „o sportu a o nási-lí”. To však ve skutečnosti neplatí. JKGse chová jako typická neofašistickábojůvka. V nočním Brně v přesile napa-dají bezdůvodně lidi, kteří nevzbuzujíjejich sympatie a organizovaně útočí nakoncerty, kluby nebo restaurace. Někte-ří starší členové JKG se nepokrytě hlásík White power skinheads a ti mladší je

povětšinou následují. Bylaby zásadní chyba vnímatJKG jako skupinu bezmoz-ků a chuligánů, které jdejen o bezdůvodné násilí.JKG má velmi silný poten-ciál národně-sociálníhokomanda. Kromě fyzickésíly a schopnosti efektivněútočit, jsou poměrně dobřeorganizovaní (i když nasvých i-netových strán-kách tvrdí opak), ví jak jed-nat s policií a předevšímmají pevné vztahy s místníwhite-power a NS scénou.Tento potenciál velmi rych-le vycítilo politické vedeníNárodního odporu Praha,nejaktivnější a nejnebez-pečnější neofašistickébuňky na našem územía pokusilo se opakovanězískat členy JKG pro zvrá-cený boj za rasu, národa národně-sociální puč. To,že JKG tyto snahy zatímodmítal, neznamená, žetomu tak bude i v budouc-nu. Na staré jádro JKG setotiž nabalují nový sympa-tizanti z řad mladých brněnských bone-headů. V Brně je totiž v podstatě jedinouaktivní skupinou, která sdružuje neofa-šisty. Právě proto JKG představujevýznamnou neonacistickou hrozbu pronás všechny.

Hlavní aktivitou JKG jsou tzv. výjez-dy, kdy při utkáních fotbalového týmuBrna na stadionech v jiných městechvyhledávají potyčky se znepřátelenýmihooliganskými gangy, policií i obyčejný-mi lidmi, kteří se jim připletou do cesty.Demolují restaurace, vykrádají benzíno-vé pumpy, sexuálně obtěžují mladé

ženy. Krácení dlouhé chvíle v podáníJKG. Domácí utkání fotbalového týmunavštěvují poměrně nepravidelně, něk-teří z nich tvrdí, že je fotbal vůbec neza-jímá. Půlročně vydávají vlastní časopispod názvem Eagle. Nedílnou součástizábavy těchto rváčů jsou útoky v noč-ním Brně. Jsou zaměřeny předevšímproti mladým lidem. Zvlášť spadeno máJKG na antifašisty a příslušníky subkul-tur SHARP skinheads a punks.

V posledním roce se aktivita JKGv tomto ohledu výrazně zvýšila a stálese stupňuje. Intenzivní útoky začaly

v lednu tohoto roku, především nočnímterorem před brněnským Hlavním nád-ražím. Z nich pravděpodobně nejkrva-vější se odehrál zhruba v poloviněledna. Asi 10 SHARPs bylo napadenozhruba trojnásobnou přesilou hooligans.Členové JKG se velmi často chvástajítím, že mají rádi „rovný” boj. Takžev jejich podání je rovný boj zhruba tři najednoho. Ještě v lednu následovalyútoky na restauraci Rakev a na centrumSkleněná louka. Kromě toho samozřej-mě proběhlo mnoho náhodných útokůna ulicích. Jeden mladík málem nepřežilvážnou ztrátu krve po té, co ho neofa-šista bodl nožem těsně vedle srdce.

Další velký útok se odehrál v nociz 20. na 21. dubna. Asi padesát ozbroje-ných neofašistů a hooliganů s tradičnítichou podporou policie napadlo koncertv restauraci U Holubů. Účastníci koncer-tu je sice zahnali na útěk, ovšem policievětšině z nich zabránila v pronásledová-ní útočníků. Další útok na klub Skleněnálouka v noci z 27. na 28. dubna dopadlpro malou bojůvku fiaskem. Byli zahnániněkolika antifašisty na útěk. Na stejnýklub však zaútočili ještě jednou v nociz 11. na 12. května. Pod záminkou útokuna antifašisty vtrhla těsně před zavřenímdo klubu asi desetičlenná banda. Výsled-kem bylo jedno vážné zranění a několiklehkých. Tu noc však došlo ještěk jednomu útoku, který měl daleko váž-nější následek. Asi dvacetičlenná skupi-na útočníků s tyčkami napadla několikmladých lidí, kteří se vraceli z koncertuv klubu Fan Favorit. Jeden z napadenýchbojoval několik dní v komatu o život. Jehoživot už naštěstí není v ohrožení, alebohužel přišel o jedno oko, na které užnikdy nebude vidět. ���

PZzdroje: http://www.csaf.cz,

http://www.afa-brno.antifa.net

S kým se bratříčkuje tatíček prezident?Fotografie prezidenta Klause s vlastnoručním věnováním pro J. K. G. patří ve skutečnosti brněnské neonacistické skupině fotbalových chuligánů, kteří

se nazývají Johnny Kentus Gang - JKG (její existence byla před časem zveřejněna na hooligans.cz). Prezident věnoval svoji fotku neonacistům během jejichnávštěvy Prahy 8. května 2003, tedy v den, kdy si připomínáme oficiální konec druhé světové války v Evropě. Opravdu zvláštní smysl pro pietu.

Zúčastnilo se jí asi 15 místních, kteříse chtějí proti náckům radikálně postavit.Z toho také 3 zástupci místní romskékomunity. Přednáška byla o vztahu státua fašismu a o otázce revolučního antifa-šismu. Následovala diskuse o praktickýchzáležitostech antifa boje. Místní antifašistése zajímali hlavně o způsobech, jakmohou neonacistické řádění zastavit.

MonitoringUherského Brodu

Fašistické a neonacistické gangyovládají celé město. Všichni včetně poli-cie se jich bojí. Mají obrovský vliv ve vět-šině restauračních zařízeních, téměřpravidelně útočí a napadají místní Romya všechny, kteří neodpovídají jejich atri-

butům. Neonacistév Brodě vlastní řaduobchodů a restaura-cí. Podle místníchRomů mají obrov-ské finanční zdroje.Kupodivu zatím ne-mají žádnou organi-

zaci s ambicemi na podílení se v zastu-pitelstvu. Vůdci, bratři Snopkové (dvojča-ta), již přes deset let aktivní neonacisté,kočírují celou fašistickou scénu - pořá-dají koncerty a příležitostné srazy seslovenskými „kamaraden“ a již několiklet organizují (provádí) téměř profesio-nální výcvikové tábory „se vším všudy“.V dubnu byl na místní diskotéce zaká-zán vstup všem Romům. Situace je takpro místní antifas velmi těžká. ���

D., AFA-FSA Zlínsko

Mému dobrémupříteli se nedávnostala jedna nepříjem-ná věc. Vyrazil venoblečen v klasické„skinheads wear“, tojest v bomberu, mas-káčích a těžkých botách, s nakrátko ostří-hanými vlasy. Na ulici ho nějaký cizí rom-ský výrostek oslovil nelichotivými slovy:„Di do prdele nácku zkurvenej!“. To se hopochopitelně dotklo, jelikož se zapojujedo anarchistických a antifašistických akti-vit, tak odpověděl: „Nejsem žádnej posra-nej nácek, blbe.“ a pokračoval dál svoucestou a již si Róma nevšímal. Náhle ucí-til zezadu na hlavě ránu pěstím - to hoonen Róm zákeřně napadl. Otočil seproto, chytil ho pod krkem a uštědřil mutaké několik ran. Neznámý Róm vykřikl:„Nech mě bejt, nácku!“. Pustil ho tedy, pro-tože mu nechtěl zbytečně ublížit (jednalpouze v nutné sebeobraně), znovu mu

zopakoval že není neonacista a pokračo-val dál. Róm na něj ale opět zavolal:“Nácku zkurvenej!“ a dal se na útěk. Na tojiž nereagoval a pokračoval dál v cestě.

Vyvstává tedy problém, že muselv sebeobraně „zmlátit“ někoho, za kohoje jindy ochoten se postavit. I on aleudělal chybu - bylo by rozhodně lepší,kdyby tomu mladíkovi vysvětlil (pokudby ten byl ochoten poslouchat), že exis-tují i antifašističtí skins a že neonacistéjsou společní nepřátelé.

Je také dobře, že si onen Rómnenechal pro sebe svou připomínkuk tomu, že nemá rád nácky, ale pokudby si toto, fyzicky nepřipraven na pří-mou konfrontaci, dovolil k nějakému„skutečnému“ hákoši, jistě by nedopadltak dobře, jako v případě mého přítelea je pravděpodobné, že by domů neo-dešel po svých… ���

sj

Antifašistickápřednáška

Značné nevýhody„skvělého” oblečení

V únoru 2003 se konala přednáška AFA Zlínsko v hnědém Uherském Brodě.Toto město je prolezlé fašistickou lůzou, kde jen se podíváte (monitoring níže).

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

STA

LO

SE

VE

SV

ĚTĚ

22

Mírová skupina ze San Francisca,Direct Action to Stop the War, minulýtýden ohlásila řadu protestů, které seměly uskutečnit v pondělí 7. dubna,a mělo jít o akty občanské neposlušnos-ti. Mezi jejich terči byl i oaklandský pří-stav, protože podle organizátorů mini-málně jedna z loďařských společnostíodtud přepravuje válečné dodávky.Jedná se o American President Lines,která za přepravu vojenského nákladukaždoročně dostává od americkéhoministerstva obrany milióny dolarů. Akcebyla namířena i proti společnosti Steve-doring Services of America, která obdr-žela kontrakt v hodnotě 4,8 miliónu dola-rů na jednoroční provozování iráckéhopřístavu Umm Kasr.

Asi 500 demonstrantů dorazilo dopřístavu v 5 hodin ráno, aby se poté roz-dělili na skupiny, které zablokovaly jednot-livé terminály. Podle informací organizáto-rů akce, sanfransciské mírové skupiny

Direct Action to Stop the War, totiž právě zoaklandského přístavu přepravuje mini-málně jedna z loďařských společností,American President Lines, která dostáváza přepravu vojenského materiálu každo-ročně od amerického ministerstva obranymilióny dolarů. Akce byla namířena i protispolečnosti Stevedoring Services of Ame-rica, která obdržela kontrakt v hodnotě4,8 miliónu dolarů na jednoroční provozo-vání iráckého přístavu Umm Kasr.

Přibližně po 30 minutách dorazilaoaklandská policie: jednotlivé skupinyprotestujících bylypostupně policií vyzvá-ny, ať se rozejdou.Pacifističtí aktivisté sepod pohrůžkami násil-ným zásahem a podtlakem policejních mo-tocyklů, které do nichnajížděly, skutečnězačali rozcházet, alepolicie přesto bez

varování zahájila střelbu omračujícímigranáty, dřevěnými projektily a pytlíky spískem. Střelba a postupující policiehnaly demonstranty pod kola kolem pro-jíždějících aut. Zděšení řidiči opouštěliauta a prchali také. Jednu náhodně pro-jíždějící řidičku policie dokonce vyvlekla zvozidla, spoutala ji a auto zkonfiskovala.

Zatčeno bylo více než 35 demon-strantů a přístavních dělníků, mezi nimii předák dokařských odborů InternationalLongshore and Warehouse Union JackHeyman (ILWU Local 10). Projektily

podle zpráv zranilyspoustu lidí (přesnýpočet nebyl podleagentury AP zjištěn)a mezi nimi i 6 dokařů,kteří blokádě přihlíželi.Všichni byli ošetřenizdravotnickými skupi-nami demonstrantů,jeden byl převezen donemocnice. „Stál jsem

tak daleko, jak to jen šlo,” říká dokařKevin Wilson, „Bylo to velmi děsivé. Celéto použití síly bylo zbytečné.”

ILWU po tomto střetu oznámil, žedokaři na celý den přerušují prácia odcházejí z přístavu. Trent Willis, dalšíodborářský funkcionář, policejní zásahvztekle komentoval slovy: „Postřelili méchlapy. Dneska už pracovat nebudeme.Policajti neměli žádný důvod začít na něstřílet.” Většina přístavu pak skutečnězůstala po celý den zavřená.

Ustupující protestující se shromáždi-li na oaklandském nádraží BART, odkudvyšel pochod do centra k Oaklandskéfederální budově. Ve 14:30 se předmagistrátem konala tisková konferenceo policejním násilí proti demonstrantůma dělníkům. Primátor Jerry Brown policej-ní brutalitu obhajoval. ���

vradzdroj: http://www.sf.indymedia.org,

http://www.alarm.solidarita.org

Podnik přitom do té doby, než bylkoupen Tele-Fonicou (Ciupalovou fir-mou), skvěle prosperoval. Měl spoustuobjednávek, dobrou finanční situacia pracovalo se v něm na tři směny. Jakooficiální důvod uzavření provozu byluveden krach trhu s telefonními kabely.Přitom se jaksi „pozapomnělo“ na sku-tečnost, že továrna je schopna vyrábětvšechny druhy kabelů (nejen telefonní),má novou technologii a vybavení a spl-nila každou zakázku. Navíc se pro celéměstečko jedná o zásadní existenčníotázku; jen v málokterém domě nena-jdete nikoho, jehož osud není nějakspojen s touto továrnou.

Zaměstnanci továrny tudíž měli jinéplány než management. Odmítli se vzdáta přijmout některé z několika málo jinýchmíst navržených Tele-Fonikou. 219 denokupace a po jednáních s firmou a vládoupřijelo 26. listopadu 2002 časně ráno doareálu několik autobusů s ochrankouCipualem najaté firmy IMPEL SECURITY.Členové ochranky okamžitě napadli pro-testující zaměstnance a po několika minu-tách boje je z podniku vyhodili. Několikzaměstnanců bylo zraněno a muselo býtodvezeno do nemocnice.

Ochranka byla podle svědectvívelice brutální a většinou pod vlivemalkoholu. Na přítomné ženy zaútočilaslzným plynem a bila každého v dosa-hu, včetně žen. Přítomná policie pouzesledovala situaci a zasáhla až v oka-mžiku, kdy se zaměstnanci továrnyzačali bránit. Nezakročila však protibrutální ochrance, ale zatkla nejaktiv-nější zaměstnance továrny.

Poté došlo k nejmilitantnější fáziprotestů. Okolo deváté hodiny se někte-ří ze zaměstnanců pokusili postavitbarikády. Ve dvě hodiny odpoledne sepak pokusili znovu shromáždit na pří-jezdové cestě k závodu, ale zásahovájednotka policie s protidemonstračnímvybavením o síle 600 až 700 kusůa vodním dělem se je pokusila vytlačitna chodník. Obušky a kopanci zaútoči-la na bezbranné dělníky, zejména naženy. Došlo také k náhodnému vybíránía zatýkání jednotlivců z davu.

Po hodině se dav zaměstnanců pře-místil z cesty k hlavní bráně, odkud kami-óny začaly odvážet kabely, stroje dalšívybavení. Došlo k pokusu o blokádu;starší ženy si klekly na kolena a začalyse modlit. To v žádném případě nezasta-vilo policii, která na dav opět zaútočila.Klečící ženy bila obušky do hlav, ostatnído zad a nohou. Odpovědí jim byl pokřik„gestapo.“ Ne všichni se ale nechalipasivně bít: na odjíždějící kamiony byloze strany aktivních zaměstnanců útoče-no kameny a Molotovy.

Za celý den (26. listopadu 2002) bylozatčeno 10 zaměstnanců továrny a čtyřimuseli být ošetřeni v nemocnici. Mezi nimii muž, které byl policií zbit do bezvědomí.

Stávkový výbor zaměstnancůvydal ve středu ústy svého předsedyprohlášení, ve kterém stálo: „brutálníútok hordy opilých zločinců pojmenova-né ochranka na bezbranné a poklidnéúčastníky demonstrace za přihlíženípolicejních sil povzbudil v mnohazaměstnancích beznaděj. (...) Iniciativapolicie v okamžiku útoku ochranky

a nezákonné rozprášení legální demon-strace policií jasně ukazuje, že právov Polsku není závazné. Proto se ani mynecítíme povinni respektovat pravidlav situacích, ohrožujících náš život.“

Mnoho podniků a odborovýchsvazů vyjádřilo během následujícíchdnů protestujícím zaměstnancům pod-poru. Starosta města veřejně zvažovalpodání žaloby na ochranku, najatouTele-Fonicou. Solidaritu protestujícímvyjádřili i polské anarchistické skupiny,mnoho z nich i prakticky. Mnoho aktivis-tů Polské anarchistické federace, aletaké zaměstnanců jiných továrenz celého Polska, přijelo do Ozarowapodpořit protesty fyzicky. Podle svědec-tví těchto aktivistů byli vřele přijatia dostalo se jim velké podpory.

Ve spolupráci s anarchisty sezaměstnanci zorganizovali k boji a takzačala nejmilitantnější část protestů.Ochranka byla neustálými útoky černéhobloku, zaměstnanců továrny a místníchchuligánů brzy donucena skrýt se uvnitřtovárny a na svou ochranu vystavět bari-kády. Není divu: protestující zaměstnancia jejich stoupenci byli vyzbrojeni Moloto-vy, kameny, dýmovnicemi, petardamia praky s ocelovými ložisky.

Část ochranky obsluhující vodnídělo v patře byla „vyřazena“ slzným ply-nem v okamžiku, kdy proud vody naokamžik ustal. Vodní dělo muselo býtpřemístěno do vyšší pater. Nečastějšímterčem protestujících byli ti členovéochranky, kteří situaci natáčeli navideo. Ti se museli skrývat neustále.Rovněž policie neměla tak snadnou

práci pod deštěm Molotovů a kamenů.Odjíždějící kamiony byly terčem útokůnejen u továrny, ale po celém městě.Celkem bylo zatím poškozeno na40 vozů, většinou se jedná o rozbitáskla, štíty a propíchané pneumatiky.

U areálu byl zřízen kemp, jenž slou-žil jako základna demonstrantů. Ti senenechali zastrašit násilím ani velkouzimou s teplotami hluboko pod bodemmrazu. Dokonce ještě našli způsob, jakzimy využít: polévali příjezdovou cestuvodou, aby tak vzniklým kluzištěm dáleznemožnili odvoz materiálu a vybavení.

Na začátku prosince vláda pod tla-kem nepokojů ustoupila a začala novékolo jednání. Zaměstnanci továrny si jakopodmínku dali zastavení odvozu vybave-ní továrny - a stalo se. Opět se ukázalo,že přímá akce a odpor v ulicích jsoufunkčními nástroji - byl zapotřebí týdentěžkých bitev, aby vláda ustoupilaa začala jednat. Zaměstnanci ozarowskétovárny přitom začali protestovat předsedmi měsíci. Jejich jediným požadav-kem bylo, aby továrna zůstala v chodu.Všechny své možnosti - petice, jednání,demonstrace, lobování - vyčerpali. Bylozapotřebí pouličních nepokojů, teprvepoté se věci začaly hýbat.

K 18. prosinci byla 2002 situaceklidná. U areálu se nachází pouze hlídkyzaměstnanců podniku. Ochranka zatímzřídila druhou bránu, kterou může dojítk odvozu vybavení a materiálu pryč.Podle informací Polské anarchistickéfederace mělo v nejbližší době dojítk dalšímu pokusu o odvoz. ���

zdroj: http://www.csaf.cz

Město odporuOzarow je malé město nedaleko Varšavy, známé svou továrnou na kabely a v posledních dnech také díky pokračujícím pouličním nepokojům. Děl-

níci z této továrny byly dlouhou dobu v okupační stávce. Jejich podnik byl totiž ze dne na den uzavřen dravým kapitalistou Boguslawem Ciupalem,který kromě ozarowské vlastní ještě dvě podobné továrny. Podle pravidel „volného trhu“ zvýší uzavření jedné z nich cenu kabelů a tím i jeho zisky.Na sliby, dané při koupi továrny, kdy tvrdil, že uzavřena nebude, se samozřejmě neohlížel.

Oaklandské „nesmrtící” projektilyStřelbou „nesmrtícími projektily“ reagovala americká policie na protiválečnou demonstraci v oaklandském přístavu v pondělí 7. dubna 2003. Proti

asi pěti stovkám lidí, kteří se pokusili nenásilně zablokovat terminály využívané k dopravě válečného materiálu, stříleli policisté dřevěnými projekti-ly, pytlíky s pískem a házeli do davu omračující granáty. Zraněna byla spousta lidí, včetně přihlížejících dokařů. Dokařské odbory ILWU poté na pro-test proti brutálnímu policejnímu zákroku na celý den přerušili práci.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

23

STA

LO

SE

VE

SV

ĚTĚ

„Silničářská technika”, kteroupoužívá izraelská armáda k ničenídomů na palestinském území. Zabomby teroristů - zničené domy civilis-tů. Před několika týdny proběhladokonce i médii zpráva o střelbě izra-elských tanků do lidí hasících dům,zapálený izraelskou armádou. Podlenových zpráv opět vraždily také izrael-ské buldozery. Taktika ničení budov,bez ohledu na ohrožení případnýchcivilistů nalézajících se uvnitř, nenív této souvislosti ničím nová. Při dal-ším incidentu došlo při ničení domuv uprchlickém táboře Rafah ke smrtiamerické aktivistky, kterou přejel izra-

elský buldozer při demolici obydlídr. Samira Masriho. Zavražděná bylaamerickou studentkou z Hnutí meziná-rodní solidarity. V Rafahu byl toho dnezavražděn ještě další místní mladík,další byl zabit v Khan Yunis. ���

zdroj: http://www.indymedia.org,http://www.csaf.cz

5. května 2003 odpoledne padlokonečné rozhodnutí v případu vyšetřová-ní policisty Maria Placanica, příslušníkaitalské polovojenské policie Carabinieri.Ten v roce 2001 během protestů protisetkání osmi nejvyspělejších státůsvěta G8 zastřelil ranou do hlavy mladé-ho demonstranta, anarchistu Carla Giuli-aniho. Z rozhodnutí soudu plyne, že tentoskutek nebude vůbec vyšetřován. Jakodůvod uvedla soudkyně Elena Daloisionejen to, že policista jednal v sebeobra-ně (tedy důvod, který byl právníkem žalu-jící strany vyvrácen), ale také to, že podlečlánku 53 italského trestního řádu se jed-

nalo o legitimní použití zbraně. Toto roz-hodnutí může vytvořit nebezpečný pre-cedent pro všechny budoucí případypolicejních vražd, kdy bude policista krytzákonem prostě jen proto, že je zrovna„ve službě.“ ���

zdroj: http://www.indymedia.org,http://www.csaf.cz

Globální vláda G8 ničí většinu oby-vatel planety. Zatímco menšina lidí žijev relativním blahobytu a hrstka elit sedoslova utápí ve svém bohatství, většinasvětové populace čelí chudobě. To jepřímý důsledek kontroly jejich ekonomikkapitalistickými institucemi a nadnárodní-mi korporacemi. Takzvaný dluh třetíhosvěta není dluh v pravém slova smyslu -

jde o mechanismus, jak udržovat většinusvěta pod palcem globálního kapitálu.Mezi lety 1980 - 1996 země subsaharskéAfriky zaplatily částku dvakrát převyšujícívýši jejich dluhu, který si půjčili místnívládnoucí elity. Každý den plyne z chu-dých zemí do kapitalistických bankv bohatých zemích 28 miliónů liber!A každý den umře 19 tisíc dětí hladykvůli důsledku splácení „dluhu.”

Částečně pod tlakem pouličníchprotestů i díky dalším aktivitám byla G8nucena reagovat. Nasadila si tedy maskustarostlivé instituce usilující o odstraněnísvětové chudoby. V roce 1999 bylo napodobném summitu v Kolíně nad Rýnemoznámeno, že dvaačtyřiceti nejchudšímzemím budou odpuštěny „dluhy” ve výši100 miliard liber. Vlk veřejného mínění senažral a kapitalistická peněženka zůstalacelá. Dnes, o čtyři roky později, byla zru-šena pouze třetina tohoto dluhu.

Navíc i tato zrušená třetina byla -v rámci politiky „něco za něco” - vykoupe-na vnucením dalších neoliberálních opat-

ření. Takováto politika MMF a SB se při-tom v Africe, stejně jako všude jinde, uká-zala nejen jako neúčinná, ale dokoncejako prvotní příčina ekonomické devasta-ce. I přesto se stala základním kamenempřístupu G8 k problémům Afriky, formulo-vaném na loňském zasedání v Kanaděv tzv. Partnerství pro rozvoj Afriky.

Problém není jen v rozhodnutích G8- problémem je, že několik politiků přijímározhodnutí, ovlivňující životy miliónů lidípo celém světě a navíc je nezřídkai o tento život připravují. A to vše ve jménuprosperity několika set korporací a bank.

Další z pravidelných zasedání G8 setentokráte konnalo v Evianu, lázních nahranicích Francie a Švýcarska. I tady glo-bální elita pokračovala v tradici okázaléprovokace v podobě toho nejluxusnějšíhomyslitelného zázemí. Summit stál neuvě-řitelných 20 miliard korun. Kolik hlado-vých by jenom za tuto částku šlo nasytit?

Železná pěst G8 v podobě dvacetiti-sícového mezinárodního policejníhosboru také nezahálela. Již v pátek zaúto-čila na budovu, kde sídlila skupina žur-nalistů z nezávisé sítě Independentmedia center. Ta je při podobných sum-mitech téměř pravidelným terčem útoků,protože její dobrovolníci odkrývajía dokumentují nelegální jednání policiea v minulosti přinesli mnoho důkazůo policejní brutalitě. Tisíce demonstrantůsi také musely nejrůznějšími způsobyvybojovat svou svobodu pohybu, aby sedo obklíčeného města vůbec dostaly.

Proti summitu protestovalo v uli-cích asi 100 tisíc lidí. Vše začalov neděli ráno. Protestující symbolickyzapálili hladinu jezera, aby naplnilimístní přísloví používané v krizovýchdobách: „No co, vždyť jezero neshoří...”Od šesté hodiny ranní pak byly zablo-kovány příjezdové cesty na místo jed-nání, v místech blokád hrály pouliční

kapely a soundsystémy, tancovalo sea panovala kreativní atmosféra. Po úto-cích policie došlo k pouličním střetům.

Policie používala zakázané zbra-ně (např. teleskopické obušky), napa-dala odcházející demonstranty i místníobyvatele. Policejní pouliční stanovištěbyly rozmístěny po celém městěa každý podezřelý byl zastavena zkontrolován. Jeden z protestujících,Angličan G. Smallman, byl těžce zra-něn, když ho jeden z policistů střelilz bezprostřední blízkosti slzným gra-nátem do nohy, a musel se podrobitdvouhodinové operaci. Jiného demon-stranta, se policie pokusila zabít. Tenpokus o vraždu naštěstí přežil a podleposledních zpráv je jeho stav je vážný,ale stabilizovaný - viz níže.

V celém městě došlo k ničení výlohobchodů nadnárodních korporací a bank.Zapálena byla také jedna benzinová sta-nice. Zatčeny byly stovky lidí; přesnýpočet je neznámý.

Účastníci demonstrací mimo jinétaké upozorňovali, že akce v Evianu jesoučástí celosvětové vlny odporu protineoliberalismu. Minulý týden se totižv Peru konala konference prezidentůlatinskoamerických zemí - jakési jihoa-merické obdoby G8. Při té příležitosti setaké na jihoamerickém kontinentu kona-ly masové protesty - 2 miliony pracovní-ku ve školství vstoupilo do stávky, bylo

zablokováno 2000 ulic a silnic po celézemi a došlo i k pouličním bojům. Prezi-dent Peru následně vyhlásil i vyjímečnýstav, ve snaze zabránil ještě většímunarušení summitu.

Policista odřízlaktivistu 20 metrůnad zemí

V rámci blokád summitu G8 zablo-kovala skupina aktivistů silniční mostu Aubonne lany, na jejichž koncích seněkolik lidí pověsilo z mostu. Podařilose jim tak znemožnit průjezd případnýmúčastníkům summitu i ostatním vozid-lům. Po chvíli na místo dorazila dvěvozidla policie. Policisté byli viditelně zevzniklé situace nervózní, což se proje-vovalo jejich pokřikováním a strkánímdo lidí. Jeden z policistů se zanedlouhozačal pokoušet lano s jedním ze zavě-šených lidí vytáhnout, a to i přes důraz-né upozorňování přítomných aktivistů,že to je nebezpečné.

Jelikož se mu nepodařilo zavěšené-ho muže vytáhnout, jednoduše ho z lanaodřízl. Dotyčný - Angličan M. Shaw - spadlz přibližně dvacetimetrové výšky a jenomshodou šťastných okolností svůj pád pře-žil. Podle informací indymedia.org si alezpůsobil několikanásobné vážné frakturypo celém těle. 6 osob bylo následnězatčeno. Nicméně mezi nimi nebyl policis-ta, který se naprosto evidentně pokusilShawa zabít. Několik lidí, kteří byli celémuincidentu přítomni, se o něm pokusilopodat svědectví policistům v Laussane,kteří je však nekompromisně odmítli. Poli-cie tedy opět hájí zájmy rokujících elit zakaždou cenu. Její násilí při summitech G8je tak paradoxně viditelnější než to, kterépramení z každodenní politiky vládnoucítřídy a dotýká se nás všech. ���

zdroj: http://www.csaf.cz

Slzný plyn - pach svíjejícího se kapitalismuG7, mající své schůze od roku 1975, je složena ze sedmi nejbohatších států světa - USA, Japonska, Německa, Francie, Velké Británie, Itálie a Kanady. V roce 1994

bylo přibráno Rusko a G7 se změnilo na G8. Vedle jiných konferencí architektů globálního ničím neomezovaného kapitalismu se i na summitech G8, alespoň formál-ně, rozhoduje o tom, jaký kurs nabere svět v nejbližších i vzdálenějších letech. Padají zde rozhodnutí o ničení našeho životního prostředí a privatizaci zákaldních slu-žeb a také jsou tu plánovány instrukce pro Mezinárodní měnový fond a Světovou banku o jejich programech strukturálních úprav.

Současná G8 sdružuje ty nejmocnější kapitalistické vládce světa. Mezi její členy patří George Bush, jeden z největších válečných zločinců sou-časnosti. Vladimir Putin zase vede krvavou genocidu v Čečensku. Jacques Chirac prozměnu čelil obvinění z korupce. A Sylvio Berlusconi vlastní tako-vé jmění, že by mohl splatit zahraniční dluh několika afrických zemí, a navíc je majitelem většiny italských médií. Sice byl odsouzen za ilegální finan-cování své strany, úplatkářství a účetní podvody, ale ve svém premiérském křesle sedí i nadále.

Vrah Carla Giulianihonebude vyšetřován

Buldozerynebo tanky?

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

STA

LO

SE

VE

SV

ĚTĚ

24

Běloruské „Navinky”Běloruské úřady zahájily účelovou

kampaň, jejímž cílem je zastavenívydávání jediných běloruských nezávis-lých novin, vydávaných anarchisty.„Navinki”, existující už pět let, jsounavíc jedinými novinami politické satiryv zemi. Kritizují jak autoritářskou vládu,tak ale i opoziční hnutí. Nezávislá pozi-ce však dnes není úřadům pochuti.

Dne 20. května 2003 byl hlavníredaktor novin Pavljuk Konovalčik před-volán k soudu. Generální prokuraturoubyl obžalován podle §172, odst.1 „Vědo-mé šíření lživé informace, hanobící česta důstojnost prezidenta”, kterého se měldopustit článkem Druhá běloruská oprát-ková revoluce, který vyšel v čísle 7 (86)z 20. března 2003. Článek satirickypojednával o změnách ve vztazích meziOrganizací pro bezpečnost a spolupráciv Evropě a Lukašenkovým režimem.

Při krátkém přelíčení, na němž bylazamítnuta přítomnost tisku a odborníkůz oboru lingvistiky, Pavljuka odsoudilik peněžitému trestu 700 Euro.

Následujícího dne, 21. května,dostaly „Navinki” písemnou výstrahu odMinisterstva informací pro porušení §5„Zákona o tisku a dalších prostředcích

masové informovanosti”,kterého se měly dopustitv čísle 7 (86) „při publikacidvou fotografií preziden-ta Republiky Běloruskos komentáři urážlivéhocharakteru.”

A už 22. května dostaly „Navinki”ještě jedno písemné varování kvůliúdajnému porušení §5 „Zákonao tisku”, jehož se měly dopustit v čísle11 (90), v textech publikovaných v rub-rice „Opium pro lid” a v čísle 8 (87)v textu v rubrice Analýza „pokusemo narušení mravnosti občanů.”

Podle běloruských zákonů můžebýt po udělení dvou výstrah vydávánínovin zastaveno. Protože soud a dvěvýstrahy za články staré 1 až 2 měsícenásledovaly těsně po sobě, je zřejmé,že se jedná o naplánovanou kampaň,která má za cíl zastavení vydávánínovin „Navinki”. Tato skutečnost je dal-ším křiklavým porušením svobodyslova v Bělorusku. Tam už bylo zasta-veno několika nezávislých tiskovin.Nyní se zdá, že došla řada i na„Navinky”. Vydavatelé se ale nevzdá-vají a vše dávají k soudu.

Vydavatelé se též obracejí navšechny, kteří vystupují proti autoritář-ství a omezování základních lidských

práv a svobod, aby sesvými protestními akce-mi či peticemi postavilina obranu svobody slovav Bělorusku a podpořili„Navinky”.

Ruský „Avtonom” 20. května 2003 byla v bytě redak-

tora radikálně-levicového časopisu„Avtonom” provedena domovní pro-hlídka. Během prohlídky byl zabavenpočítač, fotografie a anarchistické tis-koviny. Proti redaktorovi soudruhuKabanosovovi bylo zahájeno trestnístíhání, které však nesouvisí přímos vydáváním „Avtonoma”. Připomíná-me, že se zdaleka nejedná o prvnírazii v jeho bytě.

Zhruba před čtyřmi lety proběhlyobdobné represivní akce v souvislostis tzv. „Krasnodarským případem” (šloo údajný pokus levicové autonomnímládeže spáchat atentát na guvernéraKrasnodarského kraje).

Pokud budou podobné aktivity zestrany státu pokračovat, jsou redaktoři„Avtonoma” a členové organizaceAutonomní akce rozhodnuti zahájitprotestní akce. Více informací sedozvíte na www.ad-nn.narod.ru.

Ruský „SMAK” Dne 21. května 2003 byl jednomu

z aktivistů Svazu mládeže anarchistů-komunistů v Jaroslavli doručen úřednídopis z prokuratury, který obsaho-val varování, že došlo ze strany SMAKk porušení zákona o politickém extre-mismu. SMAK byl shledán „neformálnímládežnickou extremistickou skupinou”na základě publikací a stanov, které sedostaly do rukou zpravodajské služby.Skupině bylo nařízeno samorozpuštěnído jednoho měsíce pod pohrůžkoutrestního stíhání jeho členů.

Jedna ze základních výhrad vůčiSMAK je, že propaguje jako hlavní cílsvého snažení sociální revoluci, tj. kva-litativní společenskou přeměnu.

Patrně se jedná o první případ, kdyje zákon o extremismu použit proti levi-cové antifašistické skupině. Ve světlerepresí proti anarchistům na východě,a především s ohledem na zákazSMAK, se může ukázat, že se jednáo první vlaštovky vlny vládního teroru,který může koneckonců zanedlouhopostihnout i nás. ���

podle informací Sergeje Kozlovskéhozpracoval Pavel Pecka

zdroj: http://www.fsa.anarchismus.org

Vlna nových represí začala v Bue-nos Aires násilným vysídlením squatu ElPadelai, budovy, která je obsazená jižvíce než 20 let a v níž žilo okolo 500 lidí.

Teď stejná hrozba visí nad podni-kem Zanon, který je pod správou pracují-cích. Už více než rok se zde pod plnousamosprávou pracujících vyrábějía distribuují keramické výrobky.V továrněpracuje přes 270 lidí a očekává se, ževystěhování narazí na masivní odpor.Dalším terčem je autonomní kulturnía sociální centrum Tierra del Sur, v němžse uskutečňovaly během posledníhoroku a půl četné veřejné svépomocnéprojekty a v kterém bydlí velká skupinalidí. Vyhnání je naplánováno na začátekdubna a společně se sociálním centremmá zmizet i sousední squat, v němž žije40 rodin s dětmi a kde funguje lidovákuchyně. Seznam represí je širší. Na tytoprojekty bude zaútočeno v nejbližšíchdnech nebo týdnech.

Řadě dalších sociálních samos-právných organizací hrozí likvidace do témíry, jak budou represe pokračovat.

Zde jsouněkteré z nich:

MTD San Telmo - squat a sociálnícentrum situovaný v památníku architek-tury, nejstarším domě v Buenos Aires;Asamblea Popular de la Paternal; sociál-ní centrum Azucena Villaflor; IndymediaArgentina - tento kolektiv pracuje v něko-lika obsazených filiálkách banky BancoMayo, které se nacházejí v různých čás-

tech města. V těchto prostorách také pro-bíhají setkání dvou místních rad (všeo-becných shromáždění) Asamblea deLezama Sur a Asamblea del Cid Campe-ador. Stejně jako i v jiných squatech, pra-cují v těchto prostorách různé kulturníprojekty pro děti a dospělé, jako např.videoškola, divadlo, přednášky a vyučo-vání různých předmětů…

Podporu sociálnímhnutím Argentiny!

Společenské povstání, které vyvr-cholilo 20. prosince 2001, poznamenalvznik mezinárodně uznávaného hnutíkolektivního odporu vůči každodennímuvykořisťování a útlaku ze strany neoli-berální ekonomické diktatury. Po celémsvětě čerpá duch odporu a samosprávyinspiraci z průběhu povstání v Argenti-ně. Lidové hnutí v Argentině vytvořilopohled na možnosti trvalého odporu keglobálnímu kapitalismu.

Mnohá sociální hnutí existovalav zemi už před prosincem 2001 a v prů-běhu povstání začala prudce růst. Bylavytvořena řada nových projektů, kteréposkytují nezbytné základy pro pokra-čování každodenního boje a rozvoje,cosi na způsob lidové samosprávnéinfrastruktury.

Nadcházející volby Očekává se, že jen málo Argentinců

bude v prezidentských volbách hlasovattak, jak si obyčejně hlasování představu-

jeme. V Argentině jsou povinni hlasovatvšichni, proto odpadá možnost, jak zare-gistrovat svůj nesouhlas, nebo souhlas,neúčastí ve volbách. Místo toho ti Argen-tinci, kteří si přejí vyjádřit oficiálně svůjnesouhlas, „kazí“ volební lístky. To zna-mená, že se dělá vše, co je libo. Odnakreslení obrázku, napsání hesla činadávky, až po lepení nálepek z banánů.Právě takto znehodnocené lístky před-stavovaly mínění většiny Argentincův předešlých volbách. Také se očekává,že i v dubnu obsadí první místo. Předpo-kládá se, že více než 50% Argentincůznehodnotí své lístky. Ten, kdo budev dubnu zvolen, nezíská více než 18%z celkového množství hlasů.

Tento projev lidové nedůvěry k poli-tickému systému voleb - v době, kdy sevláda pokouší zachovat status quo - patr-ně bude jednou z příčin, proč sílí represeproti společenským hnutím. Mimotovšichni kandidáti a jejich příznivci -z nichž jsou mnozí již zainteresovániv regionálních nebo městských orgánechstátní správy - cítí, že je nutné v obdobípřed volbami ukázat byznysu a střednítřídě, že jsou schopni cosi podniknout,jakkoli nesmyslným způsobem, jen abypřekonali ekonomickou krizi.

Např. Carlos Menem, jeden z nejřev-nivějších neoliberálních kandidátů -a také architekt dnešní krize (původně bylhlavním manažerem hypoteční banky) -nedávno v průběhu předvolební kampa-ně vyjádřil své odhodlání „vyčistit ulice odmarxistů a darebáků“ a „dostat armádudo ulic, aby zarazila sociální chaos“. Cíl je

jasný. Odpověď vlády na rozsáhlý pokuslidu o přímý a kolektivní odpor ke krizi,která byla v prvé řadě vyvolána shoranadnárodními finančními institucemi(zvláště MMF/SB). Reakce na hlasité,ostré a prudké NE.V tuto chvíli se zdá, žejsou lidová hnutí zvláště zasaženaa represe stále roste. Otevřená výzvaC. Menema, významného kandidáta naprezidentský post, k militarizaci společen-ského života bude mít vliv nejen na soci-ální hnutí, ale i na každodenní životnemajetných a nezaměstnaných, kterýmhrozí ještě větší,násilnou kontrolou.

A nepodstatnývýsledek na závěr

Prezidentské volby v Argentině jižsamozřejmě proběhly - díky časovémuskluzu ve vydání nového čísla našehočasopisu mohou být některé předchá-zející věty neaktualní. Naštěstí nebospíše naneštěstí pouze některé - naživot obyčejných lidí kdekoliv na světěmá totiž konání jakýchkoliv tzv. „demo-kratických voleb”, natož jejich výsledek,velmi malý, či spíše žádný vliv. Ale pře-sto na závěr: Carlos Menem několikdnů před volbami z volebního klání naposlední chvíli nečekaně a překvapivěodstoupil, a proto se jejich vítězema novým prezidentem Argentiny mohlstát „zástupce zájmů” patagonskýchnaftařů Néstor Kirchner, kterému takvítězství spadlo do klína. ���

Jindřich Lacina, Aramzdroj: http://www.fsa.anarchismus.org

Represe proti sociálním hnutím v Argentině

Represe proti anarchistům na východě

V předvečer prezidentských voleb vzrůstá v Argentině sociální napětí. Na ekonomickou krizi v prosinci roku 2001 reagovalo obyvatelstvo vytvá-řením řady typů autonomních kolektivních organizací, proti kterým nyní vláda začíná ve stále větší míře uplatňovat represe. Vystěhování hrozí mnohasociálním projektům, jako jsou např. samosprávné podniky, squaty, kulturní a sociální centra.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

25

REP

OR

TY

Před několika měsíci jsem navázalkontakt s Antifašistickou iniciativou z Hei-delbergu (AIHD), která je součástí volnéa autonomní Antifašistické akce Němec-ko (www.antifa.de). Často jezdím kolemHeidelbergu za rodinou, a tak jsem sis místními antifašisty domluvil schůzku.První setkání proběhlo na místní univer-zitě, kde zrovna probíhala přednáškao neonacistech pronikajících do darkwave a industriální scény v Německu.Zde také vydávají časopis „Antifa an derUni“, kde informují o rasismu a naciona-lismu na místní univerzitě. V časopise alenenajdeme jen články a příspěvky stu-dentů týkající se nácků na uni, ale takéširší tématické zaměření např. na pales-tinsko-izraelský konflikt apod. Právěv tomto konfliktu má AIHD a i většinaněmeckých antifas odlišné postojea názory než čeští revoluční antifašisté,

kteří jsou těsně provázáni s anarchistic-kým hnutím u nás. V Německu totiž stojív opozici k nacistům, kteří obhajujíPalestince a jejich právo na území vůčistátu Izrael (jak jinak). Také je zde jedendůležitý fakt, že antifašistické autonomníhnutí v Německu je dosti otevřené a takspolupracuje mimo jiné s mnoha židov-skými obcemi, organizacemi, skupinami,které na něho má jistý vliv.Tak zde může-te vidět např. demo neonacistů na pod-poru Palestinců a na druhé straně proti-demo „antifas“, kde jsou nepřehlédnutel-né mihotající se izraelské vlajky.

Zpět ale k přednášce. Bezpochybyto byla skvělá přednáška spojená s pro-mítáním a materiály, které k tomutotématu nashromáždili, byly velmi pod-nětné. Co mne však zarazilo, bylo to, žena plakátech zvoucí na tuto přednášku,

které byly vylepené po celém městě, seobjevily celá a správná jména přednáše-jících z řad místních antifas, což byu nás byla jistá sebevražda. V duchujsem vzpomněl na organizace typuLudia proti rasismu apod.. Po přednášcese strhla živá diskuse, do které jsem pří-liš nezasahoval. Hlavně proto, že jsemo této tématice slyšel poprvé a mé jazy-kové dispozice nejsou zas tak dobré,abych mohl rychle zareagovat. Po skon-čení diskuse jsem se dal do rozhovorus pořadateli z AIHD. Ta mě však zklama-la a jen utvrdila v tom, o čem jsme mělimožnost slyšet na AFA campu od sou-druha z Antifaschistische aktion Berlin.AIHD je otevřena jakýmkoliv okolním vli-vům, které jsou schopné něco proti nác-kům dělat.Tak vytváří jednotnou frontuproti místním ultrapravičákům a neštítíse spojit s kýmkoliv, včetně bolševiků.

Jejich argumenty, že chápou postoječeských antifas, jelikož jsme si prožilidost, jsou nepochopitelné. Neměl by tobýt dosti varovný příklad?

Dále jsem navštívil místní Antifacafé, jakési autonomní centrum jejichaktivit, kde seženete jakékoliv materiályAIHD. Z dalších materiálů se mi dostaldo ruky časopis autonomů z Rhein/MainSwing a několik časopisů hannoverskýchantifas Der rechte rand. AIHD vydáváměsíčník Break-out. Aktivity německýchantifas jsou jistě dosti ovlivněny širokouantifašistickou tradicí i jejich podstatnělepších finančních možností. I přesto simyslím, že se vydávají dosti krkolomnoucestou. Veškeré výše uveřejněné časopi-sy je možno zapůjčit na kontaktech AFAZlínsko. ���

Thomas Andersson, AFA-FSA Zlínsko

Do poznaňského squatu Rozbrat,kde trhy měly probíhat, jsem dorazil jižv osm hodin ráno. Oficiální začátek trhůbyl nahlášen až na 13:00, přesto všakspontánně začaly již o hodinu dříve.Všechny připravené stolkypostupně zaplnily tiskovinymnoha nejen polskýchvydavatelství a organizací.Kromě Anarchistické kni-hovny FSA se trhů zůčast-nilo například vydavatelstvíGrupy anarchistycznej soli-darność (GAS), FederacjaAnarchistyczna (FA) s mno-ha svými anarchistickýmizpravodaji a časopisy, vy-davatelství a anarchistickýčasopis Inny Świat, které funguje jiždeset let, nejen anarchistické vydavatel-ství Bractwo „Trojka", které se věnujei revoluční a alternativní poezii a kultuře,Biblioteka Anarchistyczna, která fungujepřímo ve squatu Rozbrat, Czarny Bloka mnohé další skupiny. Kromě tiskovina časopisů zmíněných vydavatelství bylak dostání celá řada anglojazyčných(Class War, Green Anarchist aj.) i rusko-jazyčných časopisů, také několik filmo-vých a hudebních CD (dokumenty z pro-testů v Praze, Janově, Seattlu, filmyo španělské sociální revoluci „Zeměa svoboda” a „Anarchistky”, dokumentyo Mumia Abu Jamalovi nebo třeba Italskéanarchistické písně), dále mnoho básnic-kých a povídkových sbírek nejen s revo-luční anarchistickou tématikou, tričeka mnoho dalších věcí.

V rámci trhů také proběhla prezen-tace nově vydané knihy Amerykańskakrucjata, konflikt w Zatoce Perskiej(Americká křížová výprava, konfliktv Perském zálivu) Piotry Kwiatkiewicza,který přednesl krátký referát o obsahuknihy a poté odpověděl na několik dota-

zů týkajících se situace na Blízkémvýchodě a v arabských zemích. Kwiatki-ewicz se zabývá historií právě blízkový-chodních arabských zemí, mnohokráttyto země navštívil, a proto jeho odpově-

di byly vcelku rozsáhléa zajímavé. Tvrdil, mimojiné, že USA v dohlednédobě nenapadnou Írán,pouze tím straší proto, abyzamezily povstání a revolu-ci šíitů v jižním Iráku. Dáletéž uvedl, že pokud začnouUSA na Blízkém východě„zavádět demokracii”, zač-nou s tím v Saúdské Arábii(z davu se ozvala trefnáhláška, že začnou u sebe).

Podle něj se schyluje k tomu, že sevšechny arabské země začnou spojovatve své Evropské Unii, neboť k tomu majívšechny předpoklady - nedělí je jazyk,zvyky ani náboženství. Toto spojení vidíjako nevyhnutelné.

Poté se všichni představitelé jedno-tlivých vydavatelství i jednotlivci společ-ně podepsali pod protestní petici, kterábyla zaslána běloruské ambasádě,a která protestuje proti zákazu vydáváníběloruských alternativních a anarchistic-kých tiskovin a kriminalizaci jejich vyda-vatelů. Jmenovitě jde hlavně o anarchis-ty redigované noviny „Navinky”, jimžhrozí brzké ukončení vydávání. Jedenz vydavatelů, Pauluk Kanabalchyk bylpozván k soudu, kde bude obviněnz „distribuce informací”, které diskreditujídůstojnost a čest prezidenta.

Kolem 17:45 začala přednáška natéma alternativní, antiautoritářská a revo-luční kultura a literatura, která se všakbrzy díky debatě o druhého dílu filmuMatrix zvrhla v živou diskusi ohledně tzv.5% rebelie - mocí a státem tolerované,ba dokonce i živené. Šlo o to, že jsme

během diskuse došli k tomu (a nalezlijsme pro své závěry i mnoho příkladů -viz různé squaty, setkání atd.), že autori-ta a moc vlastně mnohdy rebelie i živía ponechává tím lidem určitou možnostvzdoru a odporu. Nechá prostě bez zjev-né represe určité procento (zhruba těch5%) lidí žít ve vzdoru, na okraji společ-nosti, a zároveň jim ponechává jejichrevoluční myšlení.

Nakonec z diskuse vyplynula otázka,zda jsou ti, kteří jsou ponecháni rebelovat,kteří žijí své permanentní revoluční životy,schopni vůbec překročit tu mocí vymeze-nou hranici? Jestli na to vůbec mají, zda-lina to ta moc čeká a je připravena? Baku-ninužel zrovna, když se diskuse zdála býtnejvíce zajímavá, když se začínaly hledatodpovědi na mnoho položených otázek,byl jsem nucen odejít na vlak.

„Ale vždyť „Rozbrat” existuje již9 let, vědí o něm policisté, vědí o němpředstavitelé města, představitelé státu,relativně nás nechávají na pokoji, proto-že jsou přesvědčeni, že zatím máme jenna to, vydat pár kusů nějakých letáků,občas nějaký časopis, nebo přinejlepšímzorganizovat něco jako toto - trhy anar-chistických tiskovin. A to je všechno.Totomálo nás stojí veškerou naši energii,všechen náš volný čas, a oni to dobřevědí. Otázka proto zní: Máme na to, pře-kročit tu mez, kterou nám vymezili, v nížse můžeme „svobodně” pohybovata myslet si, jak jsme revoluční? A co sestane, když se nám ji podaří překročit, jena to ta moc připravena? Dokáže sivůbec připustit, že by jsme jednou doká-zali tu mez překročit?”

Z toho, co jsem však z debaty stačilzaslechnout, jsem si později ve vlakuvyvodil toto: Lidé, kteří se do té debatypostupně zapojili došli k tomu, neborespektive, z toho co řekli, jsem já došel

k tomu, že tzv. „Lifestylismus”, tedy anar-chismus jako životní styl, je možnádobrý pro toho kterého člověka, alev podstatě nic neřeší a nezmění, proto-že moc a stát jsou připraveni na to,nechat tě žít v myšlenkách, že žiješ „svůjsvobodný život”, ba dokonce jsou připra-veni tě v tom podporovat. Ale jen do tédoby, dokud bude veškerou tvou energiipohlcovat pouze vytváření iluze svobo-dy, dokud si budeš jenom myslet, žežiješ svobodně, dokud nebudeš mít časpřemýšlet a dojít k tomu, že jsi stejněpořád nesvobodný - jen se pozlatilymříže a prodloužil řetěz. Stejně tak Bey-ovy „Dočasné autonomní zóny” - to jepřesně to, o čem byla řeč. V podstatě tonic neřeší, protože v nich se možná(!)částečně žije „svobodně", ale kolem nichfunguje všechno tak jak má, tedy jakchce moc, kapitál a třída vlastníků.A pokud oni budou vědět, že máš doststarostí s tím, aby sis zařídil svou iluzisvobodného života, nechají tě na pokoji.Otázkou je, co se stane, když se lidéspojí a rozhodnou se ty meze překročit.

Během této diskuse jsem tedy odjel.V noci dál měla pokračovat četba revo-lučních básní, vystoupení dvou bělorus-kých divadel a polské anarchistickofolko-vé skupiny „Krwawi koniec burzuazji”.

Letošní Trhy byly od těch loňskýchmnohem lépe zorganizované, představilose více vydavatelství, k mání bylo mno-hem více anarchistických materiálů a nav-štívilo je také mnohem více lidí. Lze jendoufat, že příští rok tomu bude stejněnebo lépe a že se tyto trhy stanou jistoutradicí, která bude umožňovat setkáníanarchistů nejen ze severovýchodní Evro-py. Více informací nejen o Trzích najdetena adrese www.gas.w.pl. ���

Martin Koudelkazdroj: http://www.fsa.anarchismus.org

Návštěva Německa - AntifaschistischeIniciative Heidelberg

2. trhy anarchistických vydavatelstvív Poznani 31. 5. - 1. 6. 2003

I letos se poznaňští anarchisté obývající squat Rozbrat rozhodli zorganizovat v pořadí již druhé trhy anarchistických vydavatelství a anarchistic-kých tiskovin. A stejně jako loni, i letos jsme se rozhodli reprezentovat tam s Anarchistickou knihovnou FSA české anarchistické hnutí.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

HN

UTÍ

26

Autonomistickéa antifašistickéhnutí ve Švédsku

Prvně se švédský soudruh tedy pokusilvysvětlit, proč se švédské ultralevicové hnutí, ježje přibližně tak staré jako české, neprofilovalojako anarchistické ale jako autonomistické.Odpověď začal načrtávat od historie třídníhoboje v této severské zemi.

Zrození a smrtsociálního kompromisu

Na počátku 20. století ve Švédsku existovalamilitantní dělnická třída organizovaná předevšímdo sociálně demokratické strany a jejích odborůLO. Tak jako v řadě zemí až po I. světové válce,zde vývoj kapitálu nastolil téměř revoluční situaciještě před ní. Jejím vyvrcholením byla generálnístávka, kterou sociální demokracie a její odboryzlomily uzavřením historického kompromisu s bur-žoazií. Od té doby se datuje budování švédskéhosociálního kompromisu a bývalá strana dělnickétřídy se svým vstupem do vlády stává manažer-kou švédského národního kapitalismu.

Nejmilitantnější část švédského proletariátuvšak sociální demokracii a její odbory opouští, abyzaložila revoluční odborovou federaci SAC, kterápostupně vstřebává všechny revolucionáře a revo-lucionářky stojící nalevo od sociální demokracie -anarchisty a později i bolševické „komunisty“. SACshromažďuje tisíce dělníků a dělnic k přímémutřídnímu boji mimo parlament. Celosvětová změnapoměru sil mezi proletariátem a vládnoucí třídou,která se projevuje všeobecným ústupem revolučnívlny a porážkou proletariátu jeho vlastními organi-zacemi (v tomto případě sociální demokracií), aledemobilizuje i švédskou dělnickou třídu a organi-zace jejích revolučních menšin (SAC a nově vzni-klá marxisticko-leninistická strana) odsuzujek pozvolné integraci do kapitalistického systému.

Sociální kompromis, jehož integrální součástíse po II. světové válce stal i SAC, se začíná hroutitod 70. let, kdy se globální kapitalismus dostává dokrize, kterou doposud nepřekonal. Tak jako pocelém světě i ve Švédsku začíná demontáž národ-ního kapitalismu a s ním spojená demontáž sociál-ního státu a konec mocenského monopolu sociálnídemokracie. Pracující se po desetiletích sociálníhosmíru začínají sporadicky a izolovaně bránit. SAC

se trochu radikalizuje, ale stále zůstává odborovouorganizací integrovanou do systému, která bojuje zasnesitelnější vykořisťování. Revoluce a libertinskýsocialismus z preambule jeho stanov zůstávají jenpapírovými cíli irelevantními pro jeho praktickou čin-nost. Stále si udržuje asi desetitisícovou členskouzákladnu, ale především díky tradici.

AutonomismusZa této situace ve Švédsku začíná sílit ultrapra-

vice a státní rasismus, na což dělničtí přistěhovalcireagují organizací sebeobrany proti fašistickým úto-kům, deportacím, zhoršování pracovních podmínekatd.Vzniká i AFA, která kolektivně fyzicky konfrontu-je neonacistické akce. Zároveň se do varu dostáváproletářská mládež na středních školách, kterábojuje proti škrtům ve školství a za studentskápráva. Důležitou úlohu v tomto konkrétním boji hrajeFederace syndikalistické mládeže při SAC, která jevíce anarchosyndikalistická než SAC. Mezi radikali-zovanou městskou mládež proniká i vliv dánskéhosquaterského hnutí, takže se obsazují domya pokud magistráty nechtějí nové squaty legalizovat,každou noc v příslušném městě militantní mládežrozbíjí výlohy bank a luxusních obchodů. Rozjíždí sei kampaň proti Shellu, během níž vyhoří několikbenzinových pump. Viditelně se začínají projevovati nové feministické skupiny.

Kolem specifických bojů se tak během prvnípoloviny 90. let vytváří radikální hnutí mládeže,které vstřebává mladé feministické, anarchosyndi-kalistické, leninistické, ekologické, přistěhovaleckéaktivisty a aktivistky. Prostředí nového hnutí a pří-mých střetů slouží jako obrovské diskusní fórum,které brzy odhodí staré ideologie a praktiky veprospěch autonomismu. Autonomistická předsta-va sebeorganizovaných autonomních bojů spoje-ných do jednoho hnutí totiž nejvíce odpovídá rea-litě nového hnutí ve Švédsku a nezanedbatelný jezde i vliv dánského autonomního hnutí (inspirova-ného především autonomistickým marxismem).

Autonomní hnutí se ve Švédsku projevuje pod-porou antifašistických bojů, podílem na hnutí protiEvropské unii a proti kapitalistické globalizaci. Vět-šinou v těchto širších hnutích více či méně spolu-pracovalo, nebo koordinovalo svoji činnost s různý-mi nevládními organizacemi, ekologickými a přistě-hovaleckými skupinami a levicovými organizacemi(od SAC, přes trockisty, až po maoisty), ale vzhle-dem k násilné taktice černého bloku, kterou auto-nomové používají, ztratili zejména levičáci zájems nimi dál spolupracovat.Tak jako pro českou veřej-nost byly šokem násilné střety s policií při protes-tech proti MMF, tak byla po dlouhé době sociálníhosmíru šokována i švédská veřejnost. Zburžoaznělálevice zareagovala sice negativně, ale pro autono-mistické hnutí byl tento šok obrovskou vzpruhou,protože do jeho řad přiváděl další a další naštvanémladé proletáře a proletářky.

Přestože velký ideový vliv na švédské autono-mistické hnutí měla skupina komunistů rad Folkmakta mladí anarchisté, hnutí postrádalo jednotnou plat-formu. To se při účasti na širších hnutích projevilonedostatečnou veřejnou prezentací autonomní poli-tiky. Díky její absenci se vzhledem k taktice násilnékonfrontace stalo pro policii i levici snadným terčem.Proto vznikla skupina Autonomní odpor, která sicepodle soudruha F. zůstává především aktivistická -tj. zatím neusiluje o rozvoj revoluční teorie, kterýmby reflektovala svoji praktickou zkušenost i zkuše-nosti proletariátu obecně - ale má společnou plat-formu založenou na revolučním antikapitalismuodmítajícím práci v parlamentu i odborech.

Autonomní odpor se dělí na skupiny zabývají-cí se specifickými boji (squaterství, antifašismus,boj přistěhovalců, antiglobalismus…) a jejich pro-pojováním. Jedná se o smíšenou skupinu, kteráodmítá separatistické tendence k zakládání výluč-ně ženských či přistěhovaleckých skupin a tentofakt je jen odrazem celkového odklonu autonomis-tického hnutí od separatismu.

Antifašistická akceŠvédská Antifašistická akce je sítí autonom-

ních skupin, která se neprofiluje jako síť anar-chistická. Podle soudruha F. by šla označit zalibertinsko-komunistickou v tom smyslu, že jejíminimální jednotnou platformou je opět revoluč-ní antikapitalismus a odmítání práce v parla-mentu a v odborech. V AFA se tak potkávajírevolucionáři a revolucionářky přicházející jakz marxistické (komunisté rad, autonomističtímarxisté), tak anarchistické tradice.

AFA se soustřeďuje především na fyzickékonfrontování fašistických aktivit (zejména těchveřejných). Takže pomocí černého blokua masových protidemonstrací se snaží zastavitfašistické pochody, ochromit jejich mítinky a fes-tivaly. V jednom městě se jim takto podařilodonutit Nacionálně sociální frontu, aby přestalas veřejnou politickou činností.

Vedle toho AFA běžně spolupracujes organizacemi přistěhovalců a zapojuje se doširších hnutí - třeba proti EU nebo kapitalistic-ké globalizaci. ���

S. K.

Začátkem února uspořádala v Brně Organizace revolučních anarchistů a anarchistek - Solidarita přednášku soudruha F. ze Švédska,který patří ke skupině Autonomní odpor z Malmö. Cílem přednášky bylo přiblížit místnímu hnutí situaci jeho švédského protějšku.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

27

TEO

RIESpolečně proti fašismu!

Pochodující postavy pod hákovými křížia zapálenými loučemi. Zdvižené pravice, heslaoslavující teror a totální zotročení obyvatelstva vejménu vůdce a ideologie. Myslíte, že toto vše jejen minulost, která se již nikdy nebude opakovat?Myslíte si, že fašistické ideologie jsou z naší spo-lečnosti dávno vymýceny a nemají šanci na to,aby v naší civilizované společnosti opět našli svémísto? Národní Aliance /NA/ přece byla zrušena,Národně sociální blok-Pravá alternativa /NSB-PA/ukončila svoji činnost a Národní Odpor /NO/ je jenorganizace pomatených mladíků kteří se vyřádía vrátí se do „normálního života“. A pak mámepřece policii, která zabrání každému kdo by chtělnastolit jakoukoli diktaturu. Toto vše se zdá býtvelmi logické, ovšem realita dneška je úplně jiná.Pouliční rváči z neonacistických organizací se

neztratili tím, že je někdo zakázal. Fašisté a nac-kové jen poznali, že se jim zatím nepodaří vytvořitorganizaci, kterou by jim někde zaregistrovali,a tak na tuto myšlenku dočasně rezignovali. Něk-teří z nich se snaží vstupovat do „povolenýchstran“ oficiální politiky (Kopal - dříve NA, pak NSBa PA dnes Národně Demokratická Strana - dáleNDS) Ovšem kromě změny názvu a vystupovánína veřejnosti se v ideologii nic nemění. Nenávist-né proslovy se schovaly za líbivá slova o národníhrdosti, naziskinheadská móda za košile a krava-ty. Ve chvíli, kdy by se fašisté dostali k moci, zaho-dí toto vše a začnou prosazovat svoji likvidačnípolitiku, stejně tak jako Hitler v třicátých letech.Uvěřit jejich slibům a jejich „umírněnému“ vystu-pování, je nejlepší cesta k novému holocaustu!Jiní kamaraden se vrátili ke své původní „profesi“,a to pouličního rváče. A tak dříve umírnění chlap-ci z PA, dnes po vzoru německých Volných Kama-rádů (na sobě nezávislé násilnické skupinky)obnovili organizaci autonomních skupin, podnázvem Národní Odpor, jejichž cílem je násilnézastrašování a následná likvidace svých odpůrcůa posléze i všech, kteří se nevejdou do měříteko „slušném“ občanovi. Někteří zanevřeli na orga-nizovanost úplně a vrátili se k myšlence chuligán-ství - napadání prostě všech a to hlavně u příleži-tosti sportovních zápasů a pod zástěrou davua klubové příslušnosti. Tyto rváče pak fašisticképodzemí hojně využívá pro své potřeby!

A oficiální politika vůbec…Dále také nesmíme zapomínat na oficiální,

„vlivné“ a zaběhlé politické strany. ODS a jejichproti přistěhovalecká propaganda a nacionalistic-ká a xenofobní prohlášení. Za zmínku také stojí

jejich totalitářské proslovy a dokonce názor o stří-lení do demonstrantů! ČSNS, totožná politikas ODS s ještě větším důrazem na nacionalismus.

Již zmiňovaná NDS a jejich propojenís nacisty z bývalé PA. Sládkovi Republikánya Republikány Jana Vika snad není ani třebapředstavovat. Jejich rasistická a populistická poli-tika podpořená vychováváním vlastních bojůvekRepublikánské mládeže je více než dobře známá.Dnes možná nejsou tak vidět, ale to rozhodněneznamená, že by zmizeli, nebo, že z nich užnemusíme mít obavy. Tyto skupinky tiše seskupu-jí své řady a mohou působit uvnitř nacistickéhopodhoubí jako jakýsi náborový prvek. Mladí naci-onalisté a fašisté, kteří nemají možnost spojit ses nějakou nazi bandou, vždy alespoň vědí o těch-to stranách a přes ně se dostanou do patřičnýchnacistických pouličních band. Je určitě lehčí spo-jit se s těmito stranami, než s neoficiálními ultra-pravicovými násilnickými partami. A Miroslav Slá-dek dokonce v komunálních volbách za jednuz brněnských čtvrí vyhrál a dostal tak možnostznovu ovlivňovat politickou situaci. Dnes možnájen na komunální úrovni, ale díky tomu, že budevíc vidět, může ovlivňovat čím dál více lidí a příš-tě může uspět i ve volbách do parlamentu. A takéto ukazuje, že lidé stále věří v populistickou pro-pagandu, v podání Miroslava Sládka řádně rasis-tickou, xenofobní a nacionalistickou.

I ostatní politické strany tu a tam vystoupís jasnými naci(onali)stickými názory, samozřejměv „zájmu obyčejných lidí“ a aby si napravili pověst8.května položí věnec u některého z památníků.Ale i přes své ostré proslovy hřímající o boji protivšem formám diskriminace podporují, vytvářejía chrání tu největší diskriminaci - státní zřízení.Státní zřízení ať sebelepší a sebedemokratičtějšíbude vždy systémem ovládání většiny menšinoua ona menšina se bude vždy řídit potřebami kapi-tálu, ať pravého nebo levého! A vždy bude vytvá-řet to nejlepší podhoubí pro fašistické myšlenky.Ať již pravicové, tak levicové.

Rudý fašismus!Nesmíme však zapomínat, ani podceňovat

rudého bratra fašismu - bolševismus! Tato ideologieby si v počtu mrtvých v ničem nezadala s řáděnímhitlerových komand. U nás až na KSČM působí jenvelmi malé množství nepočetných skupinek, jejichžnázev má více písmen, než organizace členů.Ovšem v zahraničí, kde mnoho lidí nepoznalo bol-ševickou tyranii, mají bolševici poměrně velký vliva co je horší, díky apatiia shovívavosti anarchistůse dostali i do antiautori-tářského hnutí! Bolševičtí,trockističtí a jim podobníagitátoři zneužívají kaž-dou samosprávnou inicia-tivu a na základě líbivýchslov a velké podpory sev nich snaží získávat vliv,aby pak nad nimi získalikontrolu.Tím je rudý fašis-mus ještě horší, než fašis-mus pravicový.

Jedno je však čímdál více patrné, a to, žednešní sociálně složitásituace je dobrým pod-

houbím pro růst fašistických ideologií. Fašisté totovědí a staví svoji politiku právě na takových téma-tech, které nejvíce oslovují lidi. Jejich krásná heslahlásají, co vše je špatně a jak jsou proti tomu.Málokde ovšem najdete jak toto řešit. Někdy seobjeví frázovité řešení vyčtené z knih, není všaktěžké poznat, že se jedná o velmi laciné sliby,které při nejlepší vůli nejdou splnit.

Nemáme už moc času a jestliže se zavčasnesjednotíme a nespojíme síly, mohlo by býtpozdě. Historie nás musí varovat, a je jen na nás,abychom zavčas odvrátili genocidy, které násv minulosti provázely. Fašismus, Nacismus, Bolše-vismus, Kapitalismus a všechny ostatní státníuspořádání mají na svědomí, ať již přímo nebonepřímo, spousty mrtvých a není v jejich moci senějak výrazněji změnit. Je jediná cesta jak venz tohoto začarovaného kruhu a tou cestou jesebeorganizace pracujících.

Státy v podstatě nemohou nikdy fungovatna skutečně demokraticky, protože jsoua budou vždycky založené buď na principu dik-tatury jedné osoby či strany, nebo na principuzastupitelské demokracie, kde je vyloučenaúčast obyčejných lidí na samotném rozhodo-vání, ať už o jejich životech či práci. Už mno-hokrát nám státy a jejich představitelé ukázali,jak to s námi doopravdy myslí. Proti nespokoje-nému lidu represe, obušky a v poslední doběopět tolik oblíbená střelba ! Je načase, aby lidépřevzali aktivitu a zodpovědnost do svýchrukou a pracovali na vytvoření svobodnějšíbeztřídní společnosti, založené na principuspolupráce a solidarity. ���

David Jarý, AFA-FSA Jihlava

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

TEO

RIE

28

Anarchistický pohledna Evropskou unii

I. Kapitalistické sny o ekonomickém sjed-nocení západní Evropy, jež by se takstala rovnocenným protihráčem USA

a Japonska, začaly být postupně realizoványv poválečném období v rámci projektu Evrop-ských společenství. Šestice západoevropskýchstátů založila tři nadstátní organizace: Pařížskousmlouvou Evropské společenství uhlí a oceli(1951) a Římskými smlouvami Evropské hospo-dářské společenství a Evropské společenstvípro atomovou energii (1957). Motivem úzké spo-lupráce byly kromě předpokládané politické sta-bility zejména hospodářské a finanční zájmy elit.Politická integrace v tehdejších poměrech neby-la reálná, o sociální zase nikdo z otců zaklada-telů logicky nejevil zájem. EHS bylo založeno napředstavách o laissez faire, kdy trh byl považo-ván za hlavní, ne-li jediný faktor regulace sociál-ních vztahů. Nová etapa, zahrnující i prvky poli-tické integrace, byla zahájena podpisem maa-strichtské Smlouvy o Evropské unii (1992).

II. Směřování Evropských společenstvíbylo od počátku šito bruselskými byro-kraty na míru obchodním a průmyslo-

vým kruhům. U zrodu většiny klíčových projektůstáli lobbisté, jejichž snahou bylo vytvořit v Evropěhomogenní trh, který nebude ničím omezován(hranicemi, cly, odlišnými měnami a z toho ply-noucím kolísáním směnných kursů, sociálními čiekologickými restrikcemi). Rozhodující úlohuv tomto směru sehrál Evropský kulatý stůl průmy-slníků (ERT), tvořený 45 „kapitány průmyslu“z největších evropských nadnárodních korporací,ale ani další skupiny - UNICE (Unie podnikatelůEvropských společenství), TABD (Transatlantickýobchodní dialog), EuropaBio, atd. - nezůstalypozadu. Tato lobbistická uskupení, nevolená aninekontrolovaná zdola, měla klíčovou roli v prosa-zení či ovlivnění většiny z vůdčích projektův Evropských společenstvích (resp. EU). Postupyse přitom různí - uplácejí, diskutují s politiky čivysokými úředníky, zvou je na „nezávislé“ odbor-né semináře, nabízejí jim do budoucna výhodnéposty, zakládají různé poradní instituty při EU, roz-dávají dary, pořádají seznamovací zájezdy.....A tak byl za jejich notného přispění postupněvytvářen nejen vnitřní trh (volný pohyb zboží, slu-žeb, osob a kapitálu), ale ve třech fázích i hospo-dářská a měnová unie s jednotnou měnu euro.

III. K zapojení se do měnové unie jsoustátům stanovena přísná konver-genční kritéria (rozpočtový deficit do

3% HDP, veřejný dluh nesmí přesáhnout 60%HDP...), jež měla a mají za následek redukciveřejných výdajů a zvýšení daňového zatíženíobyvatel. Na druhou stranu ale neexistují žádnákonvergenční kritéria, která by stanovila maxi-mální míru nezaměstnanosti nebo standardysociální ochrany. Obyvatelé členských států secelá desetiletí potýkají s chronickou nezaměst-naností, od konce 70. let se stále častěji hovořío fenoménu nové chudoby, která zasahuje 10 až20 % populace (velkou část tvoří lidé v produk-tivním věku, kteří se stávají chudými vzhledemk dlouhodobé nezaměstnanosti). Výroky hradní-ho pána o socialistické Evropě lze proto považo-vat buď za příznak raného šílenství, nebo zaprojev absolutní neznalosti věci. Byl-li v někte-rých ze zemí západní Evropy relativně štědrýsociální systém, bylo to dáno spíše specifickousituací po druhé světové válce. Sociální stát bylzejména reakcí na existenci různých pseudoko-munistických režimů - dnes přetrvává jen veznačně okleštěné podobě.

Od počátku 90. letech dochází ve všech stá-tech ES ke zvyšování flexibility a mobility trhupráce, za kterými se skrývá nucené zkracovánípracovních úvazků, úspory na mzdových a soci-álních výdajích či omezování fixních pracovníchsmluv. V tomtéž období lze pozorovat, že nákla-dy na sociální oblast stále více postihují pracují-cí a nezaměstnané, zatímco zisky zaměstnava-telů nerušeně rostou. Evropské reformistickéodbory ETUC mají nesrovnatelně nižší vliv nežobdobná konfederace evropských zaměstnava-telů (UNICE). Navíc na evropské úrovni praktickyneexistuje systém kolektivního vyjednávání, jakjej známe z jednotlivých zemí, nebo vymahatelnéstandardy zaměstnanecké ochrany.

Vývoj ES (EU) více než potvrdil skutečnost,že státy nejen neharmonizují sociální politiku, alenaopak hojně využívají tzv. sociální dumping.Tedy že záměrné ovlivňují konkurenceschopnostinárodní ekonomiky prostřednictvím redukce nebozmrazení růstu sociální a zaměstnanceké ochra-ny, protože je pro ně takové jednání v podmín-kách mezinárodního obchodování komparativnívýhodou. Vytváření jednotného trhu, jakožto hlav-ní cíl evropské integrace, evidentně neprospívá

všem skupinám obyvatel, ale vede ke zvětšovánísociálních a regionálních nerovností - bohatí sestávají bohatšími a chudí chudšími.

IV. Stejně tak je možné zpochybnit pro-klamovanou ekologickou tvář EU,která je jedním z oblíbených mýtů vět-

šiny stran politického spektra i nevládních „občan-ských“ struktur. Politika na ochranu životního pro-středí byla přitom výslovně zahrnuta mezi prioritníčinnosti ES teprve v polovině 80. let. I když ale EUnyní formálně zdůrazňuje ekologickou politiku,realita je spíše tristní. V kapitalismu zkrátka roz-hodují v naprosté většině ekonomické zájmy.

V Unii se velmi často stává, že jedna komise(ovlivněná lobbováním firem a investorů) podpo-ruje průmyslovou výstavbu, zatímco druhá komi-se (pro životní prostředí), musí vynaložit pro-středky na ochranu přírody v dané lokalitě. Přizásazích do krajiny navíc mnohdy není provede-no ani povinné posuzování vlivů na životní pro-středí - EIA, což vyplývá mimo jiné i z odbornérešerše MŽP ČR. Brusel tedy nezřídka poskytujenavzájem se křížící dotace. Katastrofální dopadytéto politiky se projevily na mnoha místech.V oblasti Los Monegros ve Španělsku byl zafinanční podpory Evropské komise pro zeměděl-ství a bez projednání EIA realizován rozsáhlýzavlažovací program, při kterém byla zničena plo-cha 10 tisíc ha. Škody se nakonec hradily i z pro-středků Strukturálního fondu EU. Mezi dalšíkauzy patří rozšíření a prohloubení francouzské-ho přístavu Le Havre (značné poškození národnípřírodní rezervace v ústí Seiny), výstavba umě-lých nádrží pro chov ryb v národním parku Valdidi Comacchio v Itálii či financování dolu firmyBolinden na jihu Španělska (následné protrženínádrže s toxickými látkami způsobilo ekologickouhavárii v přírodním parku Doana) - ve výčtu by sedalo bohužel ještě dlouho pokračovat.

Přes vznešené proklamace jsou klíčové pro-jekty v rámci Unie na hony vzdáleny ideálu trvaleudržitelného rozvoje. Příkladem budiž monstrózníplán na vybudování transevropských sítí - TENs,vypracovaný za neoficiálního přispění nadnárod-ních korporací z Evropského kulatého stolu prů-myslníků. Odhaduje se, že TENs bude se svými140 projekty (na výstavbu a zdokonalení sítě dál-nic, leteckých linek, ropovodů,...) do roku 2015

>>> POKRAČOVÁNÍ NA STR. 30 >>>

Prvním květnem byla zahájena oficiální kampaň, která by měla přesvědčit zdejší lid, aby v referendu ke vstupu do EU zahřměl sborovýmANO. Stále častěji proto budeme na každém kroku a rohu zakopávat o všudypřítomnou státní propagandu, jež nám v holých větách ozřejmí,jaké plusy přineslo členství fiktivnímu řeckému kavárníkovi či irskému počítačovému expertovi, ale i další důležitá „fakta“. Zbude-li prostor propochybnosti, budou tyto prezentovány jako drobné a v podstatě roztomilé úchylky bruselských byrokratů, kteří našinci chtějí zakázat utopen-ce, nebo jako úvahy modrých ptáků či rudých třešní o omezení státní suverenity a podkopávání národních zájmů.

Anarchisté k celé problematice přistupují samozřejmě jinak. Naším informačním cílem není agitovat „za“ nebo „proti“ vstupu do EU, alepouze demaskovat podstatu jedné z kapitalistických institucí. Domníváme se, že je v současné době podružné, stane-li se ČR členskou zemí(i vzhledem k existenci Dohody o přidružení ČR k Evropským společenstvím, která již sama o sobě přináší většinu negativ spojených se člen-stvím). EU je pouze jedním z mnoha koleček, která umožňují fungování kapitalistického systému. Vstup či nevstup České republiky na tom nicnezmění. Co má podle nás skutečný přínos, to je budování samosprávného hnutí, založeného na zcela odlišných principech. Hnutí, které samo-zřejmě nebude omezováno uměle vytvářenými státními hranicemi, ale bude naopak naplňovat v praxi myšlenku mezinárodní solidarity. Ve vzta-hu k EU se pak můžeme snažit o jediné: informovat o její podstatě a reálném fungování, byť na to nemáme dvě stě miliónů....

Na úvod je třeba říci to hlavní: nekritizujeme evropskou integraci jako takovou, ale její formy a z toho plynoucí sociální a envi-ronmentální důsledky. Naše postoje jsou tedy diametrálně odlišné od nacionálně podbarvených autoritářských koncepcí, dnes takčasto prezentovaných jako jediná alternativa k EU.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

29

TEO

RIESolidarita revolučně

marxistická?

Kromě mnoha jiných polemických momentůlze zdůraznit dva. První z nich byla teze, že -parafrázováno - povstání námořníků v Kronštad-tu byl víceméně nevýznamnou epizodkou, proto-že Rusko muselo projít etapou kapitalismua státní kapitalismus stalinistů byl jen o něcobrutálnější, než bylo nezbytně nutné. Druhou,ještě více šokující, že se to tak, jak to dělali bol-ševici, dělat má. Jen se to patrně trochu zvrhlo.Ta druhá teze plyne z první, a proto je zřejměnutné se věnovat nejdříve jí.

Jedním z mnoha velkých problémů marxis-mu je jeho redukce společenství lidských bytostína ekonomické vztahy a člověka na místo, kterév ekonomice zastává. Přínosem Marxe bylo, žena ekonomiku upozornil, hanbou mnoha marxis-tů, že tuto myšlenku vzali a udělali z ní úhelnýkámen svého vnímání světa a myšleni, aniž by seji pokusili rozvinout a viděli její limity, zločinemmnoha bolševiků, že se ji ani nepokusili zlidštit,místo toho z ní učinili zběsilé náboženství,v němž Marxův Kapitál byl Biblí, Lenin jeho pro-rokem a lidé pouze materiálem. Marx vidělvýznam ekonomické struktury a ve své teorii eko-nomický systém vzal a otočil naruby, ukázal naněj a pravil, že to je šťastný svět. Nemylme se,jeho svět je stejný svět jako svět raného kapita-lismu, jen v jedné, jediné rovině, rovině ekono-mické, jsou obrácena znaménka. Systém utlačo-vání zůstane stejný, ať utlačuje muž nebo žena,černý nebo bílý. Ale to je jen jedna z mnoha chyb,jak bylo naznačeno. To, čeho se dopustili řečnícina přednášce, bylo nejen opominutí všech ostat-ních rovin, ale i úpadek do ekonomického deter-minismu. Z jakýchsi marxistických tabulek,o nichž mi dosud není jasné, kde je vzali, vyvodiljeden z řečníků, že komunismu mohlo být dosa-ženo v Rusku snad až v 30. letech. A tedy,povstání v Kronštadtu bylo zbytečné, protožev roce 1921 nemohlo být dosaženo komunismu.Nevím, co si řečník představuje pod pojmemkomunismus. Snad „automobil pro každého“,pokud licituje stav těžkého průmyslu. To nenímoje představa komunismu. Takže: komunismusje svobodná společnost, kde jsou lidé zbaveniekonomického, politického a společenského útla-ku. To pro úvod. Smyslem komunismu není zná-rodnění. Smyslem komunismu není hra na pro-dukci a na změnu ekonomických vztahů. Smys-lem komunismu je osvobození člověka, s čímžsouvisí uspokojení, naplnění jeho potřeb. Zjedno-dušeně řečeno. Komunismus je tady pro člověka(lidi), ne člověk (lidé) pro komunismus. Protoželibertinský komunismus a anarchismus obecněusiluje právě o osvobození člověka, je bolševickýexperiment v Rusku názornou ukázkou toho, coje přesným protipólem libertinského komunismu.Sovětský režim totiž vedl k zotročení. Proto mutaké budiž občas říkáno rudý fašismus. Povstání

proti trendu a tendencím, vedoucím k zotročenía realizaci totalitárního systému směřuje k svo-bodě už jen proto, že jinak nelze. Konkrétněv případě Kronštadtu jde o tím výjimečnějšímoment, protože šlo o poslední šanci pro Ruskooné doby a povstání směřovalo nejen k negativ-ním cílům - odstranění útlaku, ale i cílům pozitiv-ním - udržením svobody společenské a politickéalespoň v té podobě, jaké dosáhl lid v průběhurevolučních let. Co s pohybem ke svobodě v těch-to dvou rovinách (politické a společenské) a cos unikátností okamžiku měl co do činění stav rus-kého průmyslu, je mi záhadou a patrně je to zřej-mé jen zasvěcenému marxistovi.

Druhá teze, vyplývající z myšlenky zdůvodňu-jící tu první (a totiž že stačí jen změna ekonomic-kých vztahů, abychom byli všichni úžasně šťastnía svobodní), je předpoklad diktatury proletariátu.Aby neurazili anarchisty, budou zřejmě ctitelé dik-tatury do budoucna používat pojem „přímá moc“.Diktatura je, opět zjednodušeně řečeno, neomeze-ná moc jednotlivce, třídy nebo skupiny společnos-ti. Ó, jaké nedorozumění. Anarchistům, milí přátelé,nejde o převzetí moci, tím méně o moc neomeze-nou. Anarchistům jde o odstranění moci, protožepodstatou moci je možnost někoho donutit k něče-mu, s čím nesouhlasí. Cílem anarchistů je neníněkoho k něčemu donucovat, ale zcela naopak od

Tento text vznikl ku příležitosti přednášky o Kronštadtu, kterou v pátek 22. března v Brně pořádala Organizace revolučních anarchis-tů - Solidarita. Mohlo by se zdát, že přednáška na toto - veskrze časově odtažité - téma nemá příliš velké opodstatnění v etapě sílícího seglobálního represivního systému charakteristického vysokou mírou represe a kontroly a rozvíjejícími se technikami exploatace, či chce-te-li vykořisťování. Ukázalo se však, že prvotní předpoklad byl mylný. Přinejmenším během částí řeči přenášejících a následné diskusevyvstaly zajímavé otázky. Účastník se dozvěděl věci dosud neslýchané, které - po překonání prvního dojmu, že jde o trockistickou čino-hru na téma, jak by vypadal „bolševismus bez bolševiků“, vzbudily napjaté očekávání věcí příštích. Je pražská organizace ORA-S cha-rakteristická pouze tím, že se soudruzi - možná v dobré víře - mýlí, či slouží přímo jako rezidentura bolševického hnutí?

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

TEO

RIE

30

donucování osvobodit. I v okamžiku změny ekono-mických podmínek musí jít změna ekonomickáruku v ruce se změnou politickou a sociální, a tedys naprostým, rozhodným a okamžitým odstraně-ním donucování. S tím souvisí i sebeobrannýmoment v okamžiku změny, rozhodná obrana protidonucování ze strany někoho, komu stav donuco-vání a moci vyhovuje. Tedy nikoliv přitakání, alerozhodné odmítnutí diktátu a diktatur jakéhokolivcharakteru. Pakliže se někdo domnívá, že ustave-ním diktatury někoho osvobodí, hluboce se mýlí.Tím může maximálně někoho zotročit. V tomtookamžiku se zásadně rozchází s anarchistickýmmyšlením. O technických náležitostech takovéhoprocesu, jako je například absurdní předpokladtoho, že již jednou ustavená diktatura se v nějakémokamžiku (který nota bene ctitel diktatury nijaknedefinuje) sama rozpustí, již netřeba hovořit. Tímbychom se dostali opět do historie, protože přesnězde se ctitel diktatury setkává se Stalinem a mocněsi s ním potřásá pravicí. I Stalin sám totiž plánovalodumření státu. Ale to se ví, hned to nepůjde.To sezdůvodní dialekticky, ony totiž zbytky nepřátel-ských tříd kladou nevětší odpor, když už téměřnejsou, takže aby stát mohl odumřít, musí se z nějstát nejprve takové monstrum, že větší si nebudemožné ani představit. Pak dialekticky nastává tensprávný okamžik… I intelektuálové z pražskéORA-S ke zdůvodnění svých vývodů užívají praz-vláštní metodologii, kterou pracovně nazývají dia-lektikou. Aby čtenář pochopil, takovou metodologiijsme měli možnost poznat například v slavnémOrwellově románu 1984 („otroctví je svoboda“, „ležje pravda“). Do pera se dere Schopenauerůvvýpad proti metodologii Hegelově: „budiž mu vzdá-na pocta za to, že do univerzitních lavic uvedlsmysluprázdné slovní drúzy, které dosud bylomožno slýchat jen v blázincích“. Ale buďme korekt-ní. Zcela rozhodně lze pochybovat o tvrzení, že dik-tatura směřuje ke svobodě, stejně jako o mystickétezi, že život začíná smrtí, ke které zřejmě mají lidés touto metodologií jen krůček. Pakliže lidé, zastá-vající tyto názory, chtějí založit nějakou obzvláštěvypečenou sektu, budiž jim přáno. Ale buďme sijisti, že to není anarchismus tak, jak jej známe.

Tvrzení, že jsou staré věci v anarchismu a jsounové věci v anarchismu, má svoje meze. Mohlibychom se totiž lehce dopracovat i k tomu, že jsou

věci ještě novější a úplně nejnovější a ztratit ze zře-tele naprosto zásadní věc. Anarchismus neníoznačení kdejakého myšlenkového experimentu,který se za anarchismus sám označí. Pokud někdoz „anarchistů“ začne jásavě prozpěvovat o diktatu-ře, popřípadě například o kooperaci s bolševiky

s odůvodněním, že všechno od A až po Z zakládajíekonomické vztahy a až budou poopraveny podlejeho představ, bác, přijde svoboda, není důvodu simyslet, že by neuzavřel alianci i s neonacisty, pro-tože i oni jsou socialisté, byť nacionální. Pokud máněkdo takto zjednodušené vidění všech aspektůproblému, zřejmě je natolik odtržen od reality, že jenutno znovu zopakovat: anarchismus má konkrétnízáklady. A pokud z nich sejde, přestává být anar-chismem. Anarchismus je teorie, která může býtrozvíjena a jistě se rozvíjí a reaguje na novépoznatky i změny v sociální, politické, či ekonomic-ké struktuře společnosti. Základním a úhelnýmkamenem všech doktrín anarchismu jsou všakteze, které jej samy o sobě definují. Minima: anar-chismu jde o osvobození lidstva jako souhrnuvšech jednotlivých lidských jedinců od útlaku poli-tického, ekonomického i společenského. Anarchis-mus předcházel marxismus a zdaleka ho překra-čoval a vývoj během uplynulého století mu dalzapravdu. V oblasti teoretické, kdy filosofové, soci-ologové a společenští vědci obecně znovu-objevo-vali to, co anarchismus říkal již od století devate-

náctého. V oblasti praktické, kdy se ukázalo, žeMarxova úzká, zjednodušená optika politické eko-nomie může vést maximálně k násilí a zotročení,pokud nebude doplněna o rovinu politickou a soci-ální, které anarchisté 19. století od počátku vníma-li jako nedílnou součást své teorie i praxe. A nako-nec i v rovině etické, morální a mravní, kdy uctíva-či práce jednoho, či maximálně tří čtyř myslitelů(Marxe, Engelse, Lenina, Trockého) vždy pohlíželina samostatné lidské bytosti jako na stavebníkameny, ze kterých vytvoří svůj „báječný nový svět“a dopouštěli se tím stejného odlidštění jako kapita-listický systém, proti kterému brojili.

Samozřejmě. Tento příspěvek by postrádalsmysl v okamžiku, kdy by se jednalo o přednáškutrockistickou, protože diskuse s trockisty máv současné době stejnou teoretickou hodnotu jakostavění sirkového modelu Kremlu ve staré láhvi odocta. Může vás to pobavit. Ne o moc víc. Stejnějako vás pobaví diskuse s altajskými uctívači ohněnebo vynálezci perpetuua mobile. V okamžiku,kdy přednášku pořádala anarchistická organizace,nota bene platformistická, však je smyslem přís-pěvku otázka, zda se soudruzi z pražské organi-zace skutečně jen mýlí? Pokud ano, jistě přijdeodhalení brzy. Je těžké uvěřit třeba i na okamžik,že by každý anarchista mohl mít tak svatou trpěli-vost, jakou s těmito názory během let prokázalinapříklad anarchisté pražští. Bylo by to takřkanadlidské. A anarchismu jde o lidství. Nemajív plánu nad-lidství. Jedni takoví už tady bylia zůstaly po nich pece. Nemají v plánu nastupovatdo tendru „rudého teroru“ bolševiků, pojíždějícíhozasněženou tundrou, či trpělivě přihlížet, jakněkdo do pecí přikládá. Co víc, zdá se, že po stoa padesát let je charakteristickou vlastností anar-chistů netrpělivost. A proto si naznačenou otázku,zda jde o teorii anarchistickou, či o teoreticky zají-mavé, ale neanarchistické teorie neomarxistickýchbuněk, zakládaných možná kdesi v přítmí s členytrockistických organizací, i anarchisté v ORA-S jistě dříve, či později zodpoví. Možná pak odpo-vědí uspokojí i nás, napjatě čekající zvědavce.Aby nedošlo k mýlce - je to samozřejmě jejich věc.Že tato otázka je v praxi de facto položena, si sou-druzi v ORA-S jistě uvědomují. ���

Martin Barevnýzdroj: http://www.fsa.anarchismus.org

>>> DOKONČENÍ ZE STR. 28 >>>

zodpovědný za 40 procentní nárůst dopravyv rámci EU a jen v dopravním sektoru se projeví15ti až 18ti procentním zvýšením emisí skleníko-vých plynů. Připomeňme, že ČR byla opakovaněkritizována Evropskou komisí, že nemá dostatekkapacitních dálnic a silnic (hustota dálnic je v sou-časnosti oproti „vyspělým“ evropským státům asičtvrtinová). Ministerstvo dopravy a spojů odhadu-je, že si výstavba dalších dálnic a silnic vyžádá dor. 2010 asi 350 mld. Kč, z nichž by část měla býtposkytnuta i EU z programů na podporu rozvojedopr. infrastruktury a z úvěrů od Evropské inves-tiční banky. Banka v minulosti již podpořila např.stavbu úseku dálnice D8 přes CHKO České stře-dohoří nebo připravované vedení D11 skrzeNárodní přírodní rezervaci Libický luh.

Varovné trendy v oblasti životního prostředív zemích EU potvrdila i nedávná zpráva Evropskéagentury pro životní prostředí. Podle ní se nárůstprodukce odpadů v EU v letech 1990 - 1996 zvý-šil o 10 % a bude pokračovat i nadále, v období let

1995 - 2010 se očekává zvýšení spotřeby energieo 15% (především kvůli expanzi dopravy), s nej-větší pravděpodobností do roku 2010 vzrostoutaké emise a úniky těžkých kovů a nebezpečnýchlátek spojených s průmyslovými aktivitami, silničnídopravou a zemědělstvím... vskutku jiný obrázek,než jaký nám o „zeleném ráji“ podávají politicia média. Kapitalistické systém, založený na pod-poře konzumního šílenství, privatizaci přírodníchzdrojů, patentování živých organismů či rozvojibiotechnologií - jehož je EU aktivní součástí, logic-ky uštědřuje četné rány i životnímu prostředí.

V. V posledních letech je dále patrné posi-lování militaristicko-represivní povahycelého uskupení, sloužící zejména

k uchování statutu quo a privilegií mocných. Bylypřijaty schengenské dohody a smlouva o Europo-lu, které sjednotily policejní spolupráci a výraznězpřísnily ostrahu vnějších hranic „Shengenlandu“,kontrolu osobních dat cizinců a obecně azylovoupolitiku. Zajímavé je, jak jedno z klíčových práv ES- právo volného pohybu osob - platí jen pro loajál-

ní, slušné, chtělo by se říci i bílé. Pružně býváodepřeno nejen v individuálních případech, alei hromadně, např. při obavách z různých protestůproti summitům mocných.

Evropská rada v roce 1999 rozhodla o budo-vání vlastní bezpečnostní a obranné politiky mimorámec NATO a začlenění regionální obrannéorganizace Západoevropské unie do institucionál-ního rámce EU. Dalším příkladem budiž plán navytvoření vlastního systému pro navádění pumpod názvem Galileo, který dostal zelenou na bar-celonském summitu. Aktuálně se v souvislostis válkou v Iráku hovoří o tom, že je nutné, abyspolečné evropské ozbrojené jednotky vznikly nej-později do roku 2004. Je jasné, že se mají státprotiváhou vojenské síly USA a pomyslným jazýč-kem na vahách mocenských zájmů. Komu budoutyto složky sloužit a proti komu budou útočit, jei přes líbivá slůvka zřejmé.

Více informací nejen o EU můžete získat takéna kontaktech či v materiálech ČSAF. ���

zdroj: http://www.csaf.cz

...Anarchistický pohled na Evropskou unii

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

31

TEO

RIEMá člověk

egoismus v povaze?

Argument lidské povahy je aplikován navšechno a je používán jako „neotřesitelná“ pod-pora a dokázání platnosti jakéhokoliv statusquo. Pokaždé, když se vládnoucí třída setkávás protesty proti vykořisťování a utlačování, kryjese lidskou povahou. Válka? Ta je přeci v lidsképovaze. Rasismus? V lidské povaze je přecezakódován strach z cizího a těch, kteří se odli-šují. Utlačování žen? To se děje proto, že mužia ženy jsou „povahově rozdílní“.

Jak velkou zásluhu na takovém lidském cho-vání má společenský systém, založený právě natěchto základech - tedy kapitalismus? Jak „neo-třesitelný“ tento argument je?

Dogma prvotního hříchu Popularita argumentu o lidské povaze není

nijak nová, ani zcela náhodná.

Společenská třídní nerovnost byla donedáv-na, a v mnoha zemích dodnes, ospravedlňovánapomocí náboženství. To, hlavně prostřednictvímcírkve, vždy plnilo úlohu potlačovatele lidskýchtužeb a ospravedlňovatele stávajícího společen-ského systému (snad tedy s výjimkou bolševikyřízeného státního kapitalismu, ačkoli je otázkou,po jak dlouhé době by se marx-leninismus stalnáboženstvím, se všemi průvodními jevy). I kdyžse mu mohl zpočátku protivit, vždy se s každýmnovým utlačovatelským systémem smířiloa začalo jej, božím jménem, obhajovat. Pro-střednictvím církve tak byl každý stávajícísystém a ideje vládnoucí třídy prohlašovány zaBohem zřízenými, nevyhnutelnými a naprostoneměnnými: feudalismus - Bůh to tak chtěl,a proto si vyvolil krále, své zástupce na zemi;otrokářství - černoši, Arabové, Židé a indiánijsou podřadní a byli stvořeni k tomu, aby slouži-li „poctivým“ bílým křesťanům; kapitalismus - při-rozeně způsobuje, že někdo je bohatý a úspěš-ný a někdo na prostě musí dřít na jiné.

Ve středověku byla např. katolickou církví vyu-žívána idea tzv. „prvotního hříchu“, podle níž jsmevšichni hříšníky již od narození, a je to Bůh, kdorozhoduje, kdo bude bohatý a kdo chudý.

V kapitalistické společnosti tento argumentzůstal zachován (přešel do ní s protestantskoukřesťanskou morálkou), byl však rozvinuta poněkud jinak formulován. Např. Thomas Hob-bes, filosof sedmnáctého století, tvrdil, že kdybyneexistoval stát, společností by zmítaly válkyvšech proti všem. Tvrdil také, že lidská povahačinila život ošklivý, brutální a krátký.

Ještě dnes někteří tento argument používají.

Genetika jako základnezměnitelnosti chování

Jiní lidskou nerovnost ospravedlňují ujiště-ním, že naše chování je geneticky zakódované.Všechny tyto argumenty se však pouze snaží

vysvětlit lidské chování tak, aby mohly ospravedl-ňovat systém, v němž se rozdíly mezi bohatýmia chudými neustále zvětšují a rozšiřují.

Podobné argumenty se zakládají na přesvěd-čení, že „lidé jsou od přírody zlí a musí je někdovést a usměrňovat, potřebují vůdce, neboť nejsouschopni se sami o sebe postarat“ nebo, že „lidénejsou tak dobří, aby mohli žít bez vlády!“ (prototedy společenské rozdělení).

Tento argument je však dvojsečný. Připustí-me-li tedy, že jsou lidé opravdu zlí nebo neschop-ni vést sami sebe, mohou tedy věřit těm (stejnězlým a neschopným), kteří jim vládnou? Pokudjsou lidé špatní, pak je tedy jedno, vládnou-li sisami, nebo jim vládne někdo stejně špatný jakooni. Nehledě k tomu, že samotné vlády zabilymnohem více lidí, než všechny gangy, zločincia masoví vrazi dohromady.

Genetika se stala novým náboženstvím, alepouze s tím rozdílem, že za Boha byly dosazenygeny. „Jste zločinec, asociál, chudý nebo právěnaopak? - to záleží na vaší genetické výbavě.Můžete se snažit sebevíce, ale přírodu neošálíte.“Biologický determinismus byl povýšen na nábo-ženský princip. Jedním ze známých příkladů tupé-ho „genetismu“ je například román Oliver Twist odCharlese Dickense. Takové teorie mohou nakonecvést až k eugenice - umělému ovlivňování gene-tické výbavy lidstva. Touto cestou také směřujíveškeré pokusy na poli hledání takzvaných „genů“

chudoby, homosexuality, kriminality, atd. Genetikase tak dostává do pozice vědeckého odůvodněnípro zločiny proti lidskosti.

Genetická výbava o takových podrobnostechve skutečnosti nerozhoduje. Ty vyplývají z prostře-dí, ve kterém se jedinec vyvíjí. Genetika pouzeurčuje základy a hranice tohoto vývoje. Proto sebez těžkých genetických poškození nikomu nena-rodí zdeformovaný nebo postižený. Naopak z dítě-te vysokoškolsky vzdělaných, úspěšných rodičůmůže beze všeho vyrůst asociální kriminální živel,jak se ukazuje na celé řadě neonacistů.

Jaký tedy člověk je? Je člověk ze své povahy egoistický, a proto je

existence anarchokomunistické společnosti, zalo-žené na solidaritě a svobodě nemožná, jak senám snaží naši odpůrci namluvit?

Je nezvratitelné, že lidské bytosti vlastní jisté,v menším či větším měřítku, stálé a nezměnitelnépotřeby. Aby existovaly, potřebují vzduch, jídloa pití, potřebují se oblékat a mít, kde bydlet. Majítaké jisté sexuální a citové potřeby.

Anarchisté tvrdí, že prospolečensky oriento-vané lidské povahy usilují přirozeným způsobemo spolupráci s jinými. Jeden z čelných anarchoko-munistických teoretiků, Petr Kropotkin, toto pře-svědčení rozsáhle rozebral a podpořil, za výraznéargumentace přírodních věd, ve své knize „Pospo-litost - vzájemná pomoc.“ Kropotkin byl stejně jako

Jeden z nejvlivnějších a nejčastějších argumentů vznášených proti socialistickým myšlenkám a anarchismu zní: „Není přecemožné změnit lidskou povahu.“ Musím podotknout, že jej slýchám zpravidla pokaždé, kdy s někým rozmlouvám o anarchistickýchmyšlenkách a společnosti. Tato výtka se zpravidla vždy zakládá na přesvědčení, že člověk je v podstatě zlý, že se bude pokaždé cho-vat chamtivě, bude lakomý a agresivní vůči ostatním.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

TEO

RIE

32

mnoho jiných anarchistů přesvědčen, že zdrojemzla v člověku je vnější nátlak - ve formě státu,náboženství a kapitálu. Tomuto přesvědčenía samotné eliminaci výtek vůči skutečné povazečlověka se (ale nejen on) věnoval v mnoha svýchknihách. Jeho učení je možné přehledně reduko-vat na dvě úvodní teze:

1) Člověk je tvor od přírody družný,pospolitý, zkazila jej autorita.

2) Hybnou silou společenského vývojea vůbec udržovatelem společnosti je tvůrčísíla i iniciativa širokých vrstev, autorita jeprvek cizí, neorganický.

O tom, že tomu tak ve skutečnosti je, že člo-věk není ze své podstaty zlý, by přece mohlvyprávět každý z nás. Většina z nás by zcela urči-tě byla schopna najít mnoho příkladů neegoistic-kého chování z vlastního života, které se neslu-čují s teorií, podle níž jsme všichni egoističtí.Každý z nás má známé a příbuzné, kteří vždydokáží pomoci, bez ohledu a nezávisle na svýchzájmech. Známe přece lidi, kteří se celých24 hodin obětují, za velmi malou odměnu, abymohli léčit staré či nesvéprávné příbuzné, neboznámé. Víme, že doktoři a sestry vydělávajímálo, ale přesto léčí nemocné a ty, kdo to potře-bují, celý den a často i při nočních službách (zakteré mnohdy nedostávají příplatky).

Někteří namítají, že lidé pomáhají jiným jenproto, aby se sami mohli cítit lépe, a proto jsouvlastně také egoističtí. Je jisté, že se opravducítíš lépe, když ostatní podporuješ s úctou. Alepokud lidé opravdu pomáhají jenom kvůli vlast-ním zájmům, proč tedy pokaždé, když se stanenějaké neštěstí lidé riskují vlastní život, abyzachránili jiné? (Spoustu příkladů uvádí P. A.Kropotkin v knize „Anarchistická etika“, kterouvydalo nakladatelství Votobia.) Proč riskujía pomáhají ostatním lidem, i když ví, že za tomohou být potrestání, mnohdy i smrtí? Že se toděje, dokládá zápis ze schůze během těžkýchdnů Pařížské Komuny, z něhož můžeme citovat:„Jiný občan hovoří o problému topiva: Lid jeobviňován, říká, že řeže stromy, loupí ve skla-dištích dřeva a krade prkna. Ale nouze neznázákony, a kdyby se mně stalo - říkám to tadynaprosto otevřeně - že by mě zavolali, abychudržoval, jak oni říkají, pořádek, a zabraňovalchudákům, aby si vzali to, co potřebují k ohřátí,tak bych tedy prvnímu, kterého bych potkal řekl:Brachu, pomůžu ti! (Silný potlesk)“. Tento citát jepouze výrazem skutečnosti, že vzájemná pomoca solidarita je v bídě první lidskou potřebou.

Nejsme samozřejmě všichni tak odvážní, aby-chom toho v podobných situacích byli schopni.Většina z nás je někdy chtivá, jindy šlechetná.Stejně tak si nebýváme pokaždé sympatičtí.

Člověk se tedy rodí v podstatě neutrální, jepovahy společenské, neboť si uvědomuje, žeosamocen by pouze přežíval, ale nežil. Rodí sese základními lidskými tužbami a potřebami.Jinak se jeho povaha utváří okolím. Jeho povahase stává výrazem lidských poměrů, tedy poměrův nichž žije. Dokládá to mnoho skutečností a pří-kladů z jeho života. Pro Indiána v Americe bylovlastnění půdy něčím „nepřirozeným“, zatímcopro majitele půdy v osmnáctém století to bylozákladním lidským právem. Pro obyvatele staré-ho Řecka byla homosexualita nejvyšší formoulásky, zatímco pro Angličana viktoriánského věkuněčím odporným. Existovaly, a snad ještě i exis-tují, státy, v nichž byla trestná sebevražda. Dnesby to pro mnoho západních států bylo něconepochopitelného. Když se mění společensképodmínky, mění se rovněž i lidská povaha.

Proč tedy člověk páchá zlo? V dnešní době jsme formováni dvěmi hlav-

ními silami válčícími mezi sebou. Žijeme ve spo-lečnosti, která je vybudována na zásadách vzá-jemné konkurence, aby se lidé vzájemně odděli-li a izolovali. Avšak ta samá společnost rovněžlidi nutí ke spolupráci a společné práci nutnék tomu, aby v ní přežili.

Způsobu, jakým se chováme, můžeme poro-zumět jen tehdy, podíváme-li se na společnostv níž jsme se narodili.

Podstatou dnešního kapitalistického systémuje vzájemná konkurence a zisk. V souvislosti sezmiňovaným socialismem je však třeba zdůraznit,že systém tvořící Československou socialistickourepubliku a okolní státy bývalého východníhobloku (Polsko, NDR, Rumunsko atd.), se od toho-to současného systému v podstatě nelišil, proto-že nebyl socialismem - natož komunismem, jaknám bylo a neustále je tvrzeno. Byl to pouze poli-cejní stát, založený na byrokratických státně-kapitalistických základech. I dnes všude dominu-je konkurence. Kapitalisticko-liberální systém násnutí vzájemně si konkurovat, abychom vůbec pře-žili a dosáhli alespoň nějakých základních podmí-nek k životu - bydlení či zaměstnání. Nutí náskonkurovat si všude - ve společnosti, v našemvolném čase, ale hlavně na pracovišti. Tak tomubylo i ve státně-kapitalistickém systému. Staršíz nás si jistě ještě vzpomenou na tzv. socialistic-kou soutěž práce - de facto podporu konkurenč-ního chování zaměstnanců a podniků.

Vždy však existovala třída, která se ne-musela starat o to, aby získala nějaké zboží,kapitalistická třída mocných, která vládla jakkdysi, tak i dnes.

Dnes jsme neustále bombardováni médiia reklamou, které nás nutí k nakupování věcí,které vůbec nepotřebujeme. Zdálo by se logické,že poptávka vytváří nabídku, což v podstatě zna-mená, že když lidé něco nutně potřebují, začnouto vyrábět, aby tuto svou potřebu uspokojili. Kapi-talismus však toto, jako spoustu jiných věcí, posta-vil na hlavu - kvůli tučným ziskům kapitalistů zapomoci médií a vtíravé reklamy vytváří poptávkunabídka. Vyrobili jsme něco, co lidé nepotřebují?Prostě je donutíme, aby to potřebovali.

Ti nahoře společnosti podsouvají „bož-skost“ konkurence. Ne nadarmo se jí děti učíjiž ve školách.

Mnoho z nás musí doslova bojovat (skutečně,toto není jen záležitost „chudého jihu“ a „zemí tře-tího světa“, tento jih, pokud se pořádně podíváte,najdete třeba zrovna ve vedlejší ulici, možnáv něm žijete zrovna vy), aby mohli uspokojit nej-základnější potřeby svého života, nemajíce nadním žádnou kontrolu. Tato většina je často nucenavykonávat práci, kterou nenávidí nebo považujeza nudnou (ne každý má tu možnost či prostředkydělat práci, která by jej plně uspokojovala. Není tovšak ve většině případech vina práce jako takové,ale přístupu k ní ze strany zaměstnavatele čizaměstnance. Ne samotná podstata dané práce,ale přístup k ní udává, jaká ta práce je). Pokudjsme „dole“, nedá se tomu utéct či vyhnout.

Nudná práce, mnohdy nedoceněná, bída,nestálost a stres dominuje našim životům, cožčasto způsobuje nesnesitelné napětí.

Za takovýchto okolností se není co divittomu, že se lidé občas chovají agresivně, egois-ticky a čas od času arogantně. Část z nich tonapětí nevydrží a vybuchuje, často na účetsvých blízkých. V krajních situacích lidé šílí, bijísvé děti nebo manžele/manželky, nebo dokonce

zabíjí. Naproti tomu většina z nás dokáže proje-vovat lásku a upřímnost v různých situacích a zarůzných okolností.

Je také bezesporu jisté, že současnou kri-minalitu, nesolidárnost a vzájemné agresivníchování z mnohem větší části způsobuje čivytváří samotný kapitalistický systém, neboť jezaložen právě na vzájemné dravé konkurenci,aroganci a agresivitě.

Prvotní společnost (jednota) Je až neskutečně udivující, jak mnoho lidí

dokáže prokazovat solidaritu a neegoistickéchování i v této společnosti, kde každý konkuru-je každému, aby přežil.

Pokud se podíváme na prvotní lidské společ-nosti vidíme, že hledání tehdejších základních pro-středků k životu ovlivnilo celou lidskou společnost.

Tyto společnosti, i přes některé své chyby,byly charakteristické svou spoluprací, ne neko-neč-nými vzájemnými boji.

Antropolog Richard Lee např. o vůdcích liduna poušti Kalahari v Africe napsal: „Nikdo neníarogantní, povznesený nebo nekontaktní. Tytocharakterové znaky definitivně diskvalifikují kaž-dého kandidáta na vůdce.“ Z práce antropologaLewise Morgana, popisující indiánské společ-nosti v Severní Americe vyplývá, že vše funguje„bez vojáků, policie, králů, správců či soudců,bez věznic, bez soudnictví.“

Ale nemusíme se zabývat historií. Pokud bylidé žili ve společnosti založené na zásadách svo-body, vzájemné solidarity a podpory, na heslu:„Každému podle jeho schopností, od každéhopodle jeho potřeb“, ve společnosti, jejíž členové bysi uvědomovali svojí vlastní pospolitost a v níž bykaždý měl právo rozhodovat o tom, co se jej bez-prostředně týká, zmizelo by egoistické chování,zmizela by kriminalita, vzájemné okrádání, protožeby se samotní lidé starali o to, aby měli všeho dost.

Závěrem Z výše řečeného tedy vyplývá, že člověk jako

takový, má pouze několik základních potřeb. Jehopovaha se formuje okolím, v němž žije. Je logické,že dnešní společnost založená na egoismu, nedo-statku vzájemné solidarity a rivalitě, mnoho z násformuje k obrazu svému. Lidská povaha je pro-měnlivá. Pokud člověk žije v agresivní společnos-ti, je pro něj přirozené být agresivní, pokud žije vespolečnosti vzájemné úcty a lásky, projevuje tutoúctu a lásku i k ostatním.

Mnohdy slýchám, že kdyby se zrušil státa zákony, kdyby neexistovala policie a soudy,všichni by si mohli dělat, co chtěli, všichni bybeztrestně loupili a vraždili. Na to mám vždyjednu odpověď, která je vlastně zároveň i otáz-kou: „Kdyby taková společnost nastala, loupilibyste a vraždili?” Všichni odpoví že ne, ale že byto dělali všichni ostatní. Pokud jste vy ten dobrý,který by to nedělal, protože se mu to příčí, nepři-suzujte všem ostatním negativní vlastnosti, pro-tože oni mohou být stejní jako vy. Zeptejte sesám sebe, v jaké společnosti byste chtěl(a) žíta jak byste se v ní choval(a). ���

Zdroje:Junius „Život a dílo Petra Kropotkina“P. A. Kropotkin „Pospolitost. Vzájemná pomoc“Tomasz Szczepański „Ruch anarchistyczny na ziemiachpolskich zaboru rosyjskiego w dobie rewolucji 1905-1907“Ed Stamm & Co. „Souhlas nebo donucení“ Komuna neboli Obec pařížská roku 1971

Martin Koudelkazdroj: http://www.fsa.anarchismus.org

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

33

TEO

RIEAnarchistická revoluční

organizace a lidovásamospráva

Parlamentarismus je orientován na volby, tj.na hledání širší voličské základny, a proto naodmítnutí revolučních zásad, schopných vystra-šit spořádaného voliče, či odradit sponzory. Je toléčka. Změnit společnost je daleko těžší, nežvhodit hlasovací lístek do urny. A co více, státnípřevrat (a to, co po něm následuje: výjimečnýstav, atd…) může kdykoli vést ke zrušení parla-mentu, jenž by se ukázal příliš pokrokovýv měřítkách vládnoucí třídy.

Reformistický, ideologicky neutrální syndika-lismus (odborářství), nacházející se v zajetí čistěmateriálních požadavků (důležitých, ale nedosta-čujících) není v rámci kapitalistického systémuschopen stát se nástrojem skutečného osvobo-zení vykořisťovaných. Rychlou byrokratizací setento typ odborové organizace snaží stát zpro-středkovatelem uznávaným státem a vlastníky.A vcelku se jí to daří. Do popředí se dostávajítakové pojmy jako „umění vzbuzovat důvěru“,„realismus“, „současnost“. To slouží k zakrytí nej-horší ničemnosti. Nastolován je třídní smír, jehožcenu musí platit pracující. Takové odbory netoužípo likvidaci vykořisťování, ale naopak vedouvyjednávání s kapitalisty o jeho míře.

Leninistické organizace označují sebe zaavantgardu (předvoj). Předkládají lživou ideutoho, že se řízení revolučního boje musí nachá-zet v rukou „elitní“ strany, krajně centralizovanéa sebe pokládající za nositelku jediného správ-ného poznání. Avantgardní strana, využívajícímasy, neschopné osvobodit sebe samé, nastolu-je „diktaturu proletariátu“ a zmocňuje se státus úmyslem organizovat socialismus. Ve skuteč-nosti tento postup spěje k uchvácení revoluceavantgardní stranou, která se vyvíjí v novouvykořisťovatelskou třídu pomocí kontroly státníhoaparátu a znárodněné ekonomiky. Dochází kesplynutí státu a strany, k diktatuře strany s pomo-cí státu policejního charakteru.

Parlamentarismus i reformistický syndikalis-mus vedou k třídnímu smíru, k upuštění od revo-luční perspektivy. Důsledkem je integrace levico-vých politických stran a reformistických odborů dokapitalistického a státního pořádku. Ve skutečnos-ti tak slouží jako nástroje sociální kontroly a odně-tí veškeré odpovědnosti masám.

Parlamentarismus, reformistický syndikalis-mus a leninismus mají jedno společné: pohrdánímasami. Vskutku. Z pohledu straníků těchto idejínejsou masy způsobilé osvobodit se samy, analy-zovat situaci, stanovit jasný sociální projekt.

Masy jako stádo ovcí prý potřebují pastýře.Vybízejí je k hlasování pro dobré politiky, kteříhovoří a rozhodují za ně, pro ušlechtilé odborovéfunkcionáře, kteří hájí především zájmy vlastníků.Druzí, označujíce se za „revoluční elitu“, touží potom, aby kontrolovali boj a řídili jej. Všude je

možné objevit fenomén byro-kratizace, myšlenku, že masyse hodí pouze na to, abynásledovaly hesla, a že senemohou samy organizovata provádět samosprávu.A proto - pokaždé, když vzni-kaly revoluční situace (Paříž-ská komuna r. 1871, špa-nělské revoluční komunyv r. 1873, ruské Sověty z let1905 a 1917, německé dělnic-ké rady let 1918-1919, italskédělnické rady r. 1920, španěl-ská revoluce 1936, atd.) nebovýznamný sociální pokrok(Francie 1936 a 1968) - bylydůsledkem sebeorganizacea přímé akce mas. Nikolipokynů stran a odborů,dokonce i když se některé z nich někdy aktivněhnutí účastnily. Leckým tolik haněné masy častobyly mnohem pokrokovější, než ustaviční vůdci,činící si nárok zastupovat je.

Parlamentarismus, reformistický syndikalis-mus a leninismus vedou kamkoli, ale ne k sociál-ní revoluci. Nelze je v žádném případě považovatza revoluční prostředky. Ve skutečnosti slouží jakopřekážka na cestě rozvoje revolučních schopnos-tí mas. Mas, které se ustavičně snaží zneužívatpro uskutečnění svých ambicí, touhy po moci,nebo pro zachování statu quo, v němž se takpohodlně zařídili. Nikdy neprovádějí likvidaci vyko-řisťování, útlaku a marginalizace. Sociální revolu-ce může být pouze výsledkem rozhodné, uvědo-mělé a koordinované akce mas. Ony a pouze onyjsou povolány vykonat zkušenost a konkretizovatsvobodně-komunistický projekt.

Charakter revolučníorganizace

Vycházejíc z tohoto, organizace může býtrevoluční jen v tom případě, pokud vystupuje zanaprostou roztržku s existujícím systémem. Toznamená, že musí odmítat všechny formy parla-mentarismu, odborové nebo politické volby, tříd-ní spolupráci, účast v řízení, i nároky na to, abybyla zástupcem mas.

A co víc, musí zavrhnout jakoukoli myšlenkudělení na „politické“ a „sociální“ (přičemž v tako-vém dělení „politické“ podléhá stranám a „sociální“odborům, což je z našeho pohledu příliš zjedno-dušené vidění věcí). Domníváme se, že takovédělení může být jen na závadu rozvoji schopnostívykořisťovaných k odporu.

Revoluční organizace sebe může chápatpouze jako organizaci globální, spojující v soběpolitický a sociální boj proti stejně tak globálnímu

systému vykořisťování. Všechny problémy spoluvzájemně souvisejí a nic nesmí zůstat cizí našíintegrální (celistvé) formě syndikalismu. Na rozdílod leninistů a oficiálních odborů musí organizacerozvíjet decentralizovanou a federalistickou podo-bu organizace. Samozřejmě federalismus, kterýspočívá v kolektivní dohodě o všem, co se týčeorganizace a její teoretické a praktické orientace,nemá nic společného s autonomismem. Federa-lismus je zaměřen na společný postup kupředu.Autonomismus velice často myslí jen na možnostdělat si, co chceš, bez ohledu na jiné základnístruktury. Je tak zaměřen na egoismus a izolaci.

Pevné federalistické fungování garantuje to,že právo přijímat rozhodnutí je soustředěnov základních strukturách a že jimi určené správníinstance mají jen výkonnou roli. Zaručuje jistotuv tom, co se týká základních principů (roztržka sesystémem, celistvost, třídní boj, federalismus,atd…) Propojení mezi ideou a praxí omezuje naminimum (avšak nevylučuje) riziko byrokratickéa reformistické degenerace.

Revoluční organizace se neúčastní žádnévolební maškarády, povolané k legitimizaci systému.

➩ Je decentralizovaná a federalistická.➩ Je v rukou základních organizací,

které ji tvoří (tedy jejich schůzí).➩ Je zároveň politická i sociální.➩ Je současně anarchistická

i syndikalistická.Boj ano, ale nejen na pracovišti. V místě

bydliště, ve školách. Klást odpor je třeba všude.Je zapotřebí usilovat o přítomnost ve všech sfé-rách společnosti.

Boj ano, ale samosprávný, spojeného mezio-borového charakteru, vytyčující sjednocené poža-davky, popírající rozdělení pracujících podle hie-

Společenská hnutí vyzkoušela mnoho různých cest domněle vedoucích k transformaci společnosti, k likvidaci kapitalistického vykořisťo-vání, k socialismu - parlamentarismus, reformistické odborářství, leninismus… Není žádnou novinkou, že tyto cesty vedou ke krachu.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

TEO

RIE

34

rarchických znaků zařazení, platů a postavení,rozvíjející rovnost ve vztazích mezi muži a žena-mi, tuzemci a imigranty, jednotlivými etniky a kul-turami, překračující mzdové a reformistickérámce, aby se stal kritikou systému, aktivní soli-daritou všech se všemi, semknutím mas s cílemdosažení anarchistického komunismu.

Role revoluční organizace Revoluční organizace nemá být povolána

kontrolovat boj, řídit masy v hnutí a podmaňovat sije. Tím více si nemůže činit nároky na to, aby jezastupovala, mluvila a myslela za ně. Zkrátka,nemá se pokoušet nahradit je.

Má usilovat o samosprávnost mas. Její roletkví v tom, že se má snažit pomoci vzít masámsvůj osud do vlastních rukou, pro sebe samotné.Je důležité, aby se dokázaly sebeorganizovata realizovat samosprávu svého boje, být jehokolektivním pánem.

Ať se revoluční organizace tohoto boje účast-ní a pomáhá ho rozvíjet. Nesmí ho ale řídit, proto-že tento boj náleží těm, kdo ho oživují zdola.

Revoluční organizace hraje roli rádce a inspi-rátora. Existuje, aby lidem pomáhala bojovat, vyu-žívat akumulovanou zkušenost sociálního boje,a především, aby se cestou propagace a diskusína společných shromážděních, demonstracícha v okupacích snažila dodat smysl tomuto boji.

Úkoly revoluční organizace jsou rozmanitéa vyplývají z jejího základního účelu - pomáhatjako nástroj těm, kdo jí tvoří:� Objasňovat povahu fungování a logiku kapita-listického a státního systému a samozřejmě odha-lovat jeho nesčetné zločiny.� Vysvětlovat a napomáhat rozvoji sebeorgani-zace a samosprávy v boji, přímé akce a federalis-mu, jako jediné cesty k osvobození.� Odhalovat machinace politiků, korporací,nacionalismu, sexismu, fašismu, informačníhošílenství (média) a vést s nimi boj.� Dodávat boji širší perspektivu: ideové a prak-tické východisko za hranicemi existujícího sociál-ně-ekonomického systému.� Navrhovat a zdokonalovat projekt společ-nosti, který může sloužit jako životaschopnáalternativa kapitalismu, a objasňovat, co v soběna praktické úrovni uchovává vůli ke konkretiza-ci tohoto projektu.� Přinést vklad k rozvoji aktivní a uvědomě-lé solidarity vykořisťovaných všude, kde mámísto útlak. Bojovat s represemi ze stranyvlastníků nebo státu.

� Pomáhat rozvoji kultury boje mezi pracují-cím obyvatelstvem, která je nevyhnutelná projeho každodenní obranu, která odmítá buržoaz-ní politické a morální koncepce. Ve zkratce,pomáhá pozvolna rozvoji jiného myšlení, ode-pření poslušnosti, rozhodnému a masovémuobčanskému odporu.

� Budovat strukturální základy kontra-společ-nosti (rovnostářské kooperativy, samosprávnésquaty, vzájemné pojišťovny, obecní výbory, kni-hovny a kluby, alternativní média, atd.) Jde o to,aby byly tvořeny paralelně k existující kapitalistic-ké společnosti základy společnosti budoucí.

� Je samozřejmě mnoho dalších úkolů, kterési vyžaduje každodenní realita našeho boje. Jakvidíme, úkoly jsou rozsáhlé a organizace jenikdy nemůže řešit, jak je třeba, pokud si činínárok na to, aby toto vše uskutečnila na vlastnípěst. Ve skutečnosti musí tyto úkoly plně pocho-pit a pracovat na jejich uskutečnění v nitru mas,bok po boku s nimi.

Revoluční organizace není cílem samao sobě. Je nezbytné ji chápat ve skutečnosti jakosociální prostředek. Prostředkem, jehož základnícíl spočívá v rozvoji lidové samosprávy. Pouze tamůže jednoho krásného dne, snad, přivodit hlu-boké sociální změny.

Nezbytnost lidovésamosprávy

Ve výše zmíněných bodech je možné objevitprojev toho, co lze nazvat lidovou samosprávou,a toho jak probíhá její rozvoj.

Lidová samospráva je nejpevnější a nejhou-ževnatější způsobilost mas k sebeorganizaci,k sebeobraně před nespravedlnostmi vznikající-mi z kapitalismu, k samostatnému řízení svéhoboje (a do jisté míry, své vlastní budoucnosti),k tomu, aby představovaly sebe samé a k rozvo-ji revolučního projektu. Jen lidová samosprávamůže osvobodit ohromnou sociální sílu, potenci-álně skrytou ve vykořisťovaných masách. Právěv lidové samosprávě leží klíč k opravdové soci-ální revoluci, konstruktivní a osvobozující. Lido-vá samospráva může vzniknout pouze pomocísociálního boje, každodenního odporu ke kapi-talismu v nejrůznějších podobách a, jak doufá-me, jednoho krásného dne se bude schopnasama reprodukovat. Může být pouze výsledkemdlouhodobého sociálního procesu, který má svéfáze vzestupu a poklesu. Pro masy je důležité,do jaké míry se ukážou schopné nashromáždit,vyjadřovat a předávat teoretické a prakticképoznatky, nabyté zkušenostmi.

Nevyhnutelné je, aby organizace pracovalajak na vlastním zdokonalování a na vlastní kva-lity sociálního prostředku (nástroje), tak i na pro-cesu zesamosprávnění mas. Je povolána vnéstpřínos do formování a rozvoje tohoto procesua snažit se co možná nejjasněji, orientovat ho nacestu sociální revoluce. Ale nikoli s pomocíúskoků, manipulace a podrobování. Ne. Musípřesvědčovat a jít příkladem.

Zároveň podotýkáme: fakt, že organizacepracuje na zesamosprávnění mas, nikterakneodporuje tomu, že sama může nabýt časemmasovou podobu. Pokud se v průběhu bojeorganizace ukáže masám jako efektivní a uži-tečný nástroj, část z nich se logickým způsobempřidá, aby jí posílila. Masy podporují organizacitehdy, když ona podporuje je.

Lidová samospráva získává formu skrzesebeorganizované a samosprávné výbory boje.Zcela očividně to nevylučuje účast anarchosyndi-kalistické organizace v tomto boji, ale vylučuje tojejí kontrolu nad hnutím, pokud toto hnutí neníorganizace sama (což, jak bylo řečeno se státsamozřejmě může). Pravomoci činit rozhodnutípatří těmto všeobecným bojovým shromážděnímtam, kde se mísí členové a nečlenové syndikátů(v obecních výborech - pracující, nezaměstnaní

a studenti), tam, kde se může uskutečnit jedinýživotaschopný model jednoty - jednota v přímémboji proti státu a vlastníkům. Samozřejmě jednotapro nás neznamená „stejnost“ myšlení a praxe.

Nikdo není povinován se této jednoty účast-nit, tedy ani revoluční organizace, avšak každýmusí chápat a snést následky svých činů, které,byť činěné s dobrým úmyslem, ho mohou vylu-čovat ze společenství. To jednoduše vyplýváz principu federalismu.

Od bojových výborůa stávkových výborůk radám pracujících

Bojové výbory nebo stávkové výbory jsoumístem sebevzdělávání a prostředkem obranytváří v tvář kapitalistickému vykořisťování.

Avšak v případě revoluční situace je těmtovýborům předurčena změna. Z nástrojů boje semohou tyto výbory změnit, pokud to situace dovo-lí, na rady pracujících. Tedy na prostředky revoluč-ní společnosti, povolané řešit problémy a jednatve věcech, jakými jsou vybudování výroby, distri-buce a spotřeby na anarchokomunistických princi-pech, organizace života v obcích, (ozbrojené)ochrany revoluce, atd…

Tato transformace bojových výborů do radpracujících je logická. Lidová samospráva serozvíjí a nabírá sílu v bojových nebo stávkovýchvýborech, a když to vzájemný poměr sil dovolí,masy uskutečňují revoluci. Dělají ji ale přirozeněs použitím svých nástrojů - výborů boje (orgánůsamosprávy)! Střetnutím se s novými úkoly(organizací samosprávy) nevyhnutelně měnísvou podstatu, aby se adaptovaly a odpovídalynárokům nové situace.

Rady pracujících je možné definovat jakoorganický projev lidové samosprávy, prostředkyosvobození mas a přeměny společnosti.V základě představují živou a rozvíjející sesebereprezentaci mas.

Revoluční organizace musí pracovat v těchtoradách stejně, jako v bojových nebo stávkovýchvýborech. Nesmí plnit funkci řízení revolučníhoboje. Má se pouze účastnit tohoto boje, být mezimasami vedoucími tento boj, silou, která vystupu-je s návrhy, špičkou v teoretickém plánu a přede-vším v jeho praktickém naplňování.

Hovoříme o tom, že je nutné jít příkladem,a ne uchvacovat vedení. A nyní, více než kdyjindy, jde o to přesvědčit… a budovat.

Sociální revoluce může být jen dílem mas.Znamená to odmítnutí myšlenky, že sociálnírevoluci může uskutečnit pouze organizace.Základy společenské reorganizace musí býtpouze výsledkem uvědomělé, rozhodné a samo-správné revoluční práce mas: rad pracujícícha studentů, rad obecních, atd.

Teprve tehdy, když jsou tyto rady identickés orgány revoluční organizace, pak jedině může-me mluvit o uskutečnění revoluce organizací.Skutečnost, že by nastala podobná revolučnísituace jako ve Španělsku v r. 1936, kdy mělaNárodní konfederace práce v mnoha městechpostavení hegemona, má však jen málo šancíopakovat se. Stát se o to postará. Samozřejměto nelze tvrdit s naprostou jistotou.

Je však jedno, bude-li anarchokomunistickásociální revoluce uskutečněna skrze rady pracují-cích nebo pomocí specifické masové organizace.Důležité je, aby byla uskutečněna. ���

Karel Rosák, Pavel Pecka zdroj: http://www.fsa.anarchismus.org

S. M. Petričenko

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

35

TEO

RIEPřímá akce

Co je to přímá akce? Nejznámější a nejroz-šířenější odpovědí, oblíbenou politiky všechbarev i masovými sdělovacími prostředky, je zto-tožňování přímé akce s terorismem, krveproli-tím, atentáty, nebo výbuchy. Toto podání nemánic společného s realitou. Navíc tu nejde jeno pouhý omyl pramenící z nevědomosti. Naopak,máme co do činění se skutečně zlým úmyslem.S vědomým pokusem o diskreditaci veškerésamostatné činnosti lidí, ze strany mocnýchnebo těch, kteří se o jejich místa ucházejí.

Přímá akce totiž znamená nezprostředkova-né hájení svých práv a zájmů bez uchylování sek zprostředkovatelům, k osobám různých profe-sionálních zástupců, ochránců či delegátůz povolání. Z hlediska logiky buržoazní společ-nosti nejsou lidé takového jednání schopni, pro-tože si prý neuvědomují své vlastní zájmya nejsou schopni za ně bojovat.

Kapitalismus nabízí jinou variantu jednání. Taje zprostředkovaná skrze zastoupení zájmů v růz-ných hierarchických a autoritářských strukturáchpolitiky, státu, stran a nejrůznějších institucionali-zovaných organizací. Lidem se dává možnost tzv.demokraticky volit své zplnomocněné zástupcea na nějakou, tak či onak dlouhou dobu, se zřícisvých suverénních práv v jejich prospěch. Lidé jimtím poskytují možnost, aby hovořili a jednali za ně.Jedinou „zárukou” toho, že „vůdci” obdaření lido-vou důvěrou ji nezklamou, je jen slepá víra, pří-padně naděje, že v následujících volbách budou

věrolomní „ochránci” potrestáni, tím, že nebudouznovu zvoleni do svých funkcí. Přičemž pravidlatěchto demokratických her jsou určována vlád-noucí třídou podle jejího uvážení a se záměremzachování svých vlastních privilegií.

My jsme přesvědčeni, že lidé jsou přirozeněrozumní, a tedy plně schopní řešit problémy, týka-jící se jejich vlastních životů, sami. Vycházímez toho, že sami za sebe nemohou jednat o nichůře, než za ně nyní jednají nějací jejich „zástup-ci”. A přímá akce je revoluční alternativou k systé-mu buržoazního zprostředkovávání. Nejenžedovoluje lidem vyjadřovat bez překrucování svojevlastní názory, ale zároveň považuje za žádoucíi možnost si tyto své názory moci plnohodnotněobhájit. A tím se lidé vlastně i učí rozhodovat sisami o svém vlastním individuálním i kolektivnímosudu. Přímá akce je školou i praxí svobody.

Princip zastupování zájmů předpokládáostře stanovené rozdělení na tzv. ekonomickéa tzv. politické potřeby lidí. První souvisí s odbo-rovým hnutím a je zaměřena na zlepšení posta-vení pracujících v rámci existujícího systému, tj.zvýšování mezd či zlepšování životních podmí-nek. Druhá je ponechávána politickým stranámusilujícím o moc, aby s využitím role zástupcezájmů pracujících uskutečnily „zlepšení” pomocívládních reforem. V jedné z variant tohoto sché-matu musí odbory být zcela „vně politiky”a v druhé musí být naopak podřízeny vedení„avantgardní” strany. V obou případech masové

organizace pracujících ve své činnosti a dosvých struktur vstřebávají autoritářskou a hierar-chickou logiku buď samotného kapitalismui s jeho parlamentární demokracií nebo oné jedi-né a vedoucí politické strany. Nakonec jsou takjako tak bezmocné, bázlivé a hanebně kapitulujístanou-li tváří v tvář ofenzívě moci a kapitálu.

Anarchosyndikalismus vždy propagoval slou-čení politického a ekonomického boje v revoluč-ních odborech, které jsou založeny na přímé akciproletariátu, který není podřízený žádné politickéstraně ani jakýmkoliv jiným pravidlům hierarchie.

Zaměňování přímé akce s terorismem jenesmyslné. Teroristické akce jsou právě zpro-středkované akce menšiny, která stojí mimo reál-ný třídní boj. Dokonce, i když tato menšina toužípo „osvobození” proletariátu, bere na sebe pouzeroli jeho „představitele” a jedná místo něj.A z tohoto hlediska jedná plně v intencích samot-ného kapitalistickému systému, skutečné buržo-azní demokracie. Terorismus a kapitalismus jsoupouze různé strany jedné mince. Úloha příméakce je jiná. Nechce být nejtvrdší nebo nejnásil-nější, ale co možná nejpřímější, tedy ve své pod-statě založená pouze a jenom na iniciativě pracu-jících lidí. Může být sice doprovázena násilím, aletoto násilí je téměř vždy pácháno proti kapitalis-mu, jeho strukturám a institucím, a není tedy pri-márně zaměřeno proti lidem jako takovým.

Existují různé formy a metody přímé akce -např. demonstrace, manifesty, protesty, bojkoty,akce občanské neposlušnosti, stávky, okupacepodniků, sabotážé nebo všeobecná revoluční stáv-ka. Ta je ale s úspěchem proveditelná jen tehdy,jestliže už mají pracující dostatečně vysokou úro-veň sebeorganizovanosti a revoluční zkušenosti.

Taková je klasická metodologie přímé akce.V současnosti se ale střetává s celou řadou pro-blémů. Na druhé straně ale odhaluje nové inspi-rující možnosti v boji za práva a požadavky pra-cujících lidí. Problémy vytváří buržoazie, vnucují-cí pak odborům politiku kompromisů a potlačová-ní vlastních požadavků. Přímá akce zůstane jedi-nou odborovou strategií, dovolující nezprostřed-kovaně přejít od kvantitativních požadavků(navýšení mezd, zkrácení pracovní doby) ke kva-litativním, které přímo souvisejí s řízením výroby.Právě proto jsou možnosti nabízené přímou akcíprakticky neomezené. ���

Karel Rosák, Pavel Peckazdroj: http://www.fsa.anarchismus.org

Od doby, kdy existuje kapitalismus, probíhá boj mezi dvěma výrazně rozdílnými sociálními skupinami - mezi buržoazií a pracují-cími. Část pracující třídy vede boj přímo proti těmto rozdílům. Tuto část můžeme také nazývat anarchistickým hnutím. Pro dosaženísvých cílů vždy užívali metody přímé akce.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

HIS

TO

RIE

36

Historie a tradice 1. májeChicago

Historie 1.máje je úzce spojená s hnutím zaosmihodinovou pracovní dobu, které má svékořeny ve Spojených státech. V letech 1872-73probíhaly ve velkých městech USA, masovédemonstrace za osmihodinovou pracovní dobu.Dávný požadavek dělníky stmelil a díky tomuhnutí rychle rostlo a donutilo zákonodárné zboryve většině státech přijmout osmihodinovou pra-covní dobu, alespoň ve státních podnicích.24.června přijal tento zákon i kongres USA.Bohužel jen přijal, do praxe však převeden nebyla tak Odborová federace USA a Kanady na sjez-du v Chicagu rozhodli, že od 1. května 1886 sebude pracovat jen osm hodin denně. Toto samo-zřejmě nenechávalo klidnými mocipány a takprvnímu máji 1886 předcházely represe a stíhá-ní aktivních dělníků. Tyto akce měli působit jakozastrašení, ale paradoxně ještě více upřelipozornost na dělnické hnutí. Na 1.máje se k pro-testům přidalo 25.tisíc dělníků a 4.května naprotest nepracoval více než dvojnásobek a stáv-ka tak byla skoro všeobecná. 3.května policiezačala střílet do stávkujících před Mac Cormiko-vou továrnou. Napadeným dělníkům přišli napomoc i dělníci z jiných továren a strhla se bitvamezi dělníky a policií. Výsledkem toho bylo šestmrtvých na straně dělníku. V reakci na toto bylana Senný trh (Haymarket) svolána protestnídemonstrace. Policie opět násilně napadlapoklidnou demonstraci. Po chvíli se ozvalvýbuch který zabil sedm policistů, toto policiivyprovokovalo o opět začala střílet. Kdo hodilbombu se nezjistilo a podle všech indícií šlopravděpodobně o státně-policejní provokaci.Policie samozřejmě začala pátrat po údajnýchpachatelích a kromě spousty jiných, kteří muse-li být propuštěni, zatkla a obžalovala z vraždypřední anarchisty kteří mluvili k lidem na Hay-marketském shromáždění: Augustin Spies,Michal Schwab, Albert Parson, Samuel Fielden,dále pak Adolf Fischer, Jiří Engel, Ludvík Lingga Oskar Neebe. Kvůli jasným a viditelným mani-pulacím musel soud ustoupit pro nedostatekdůkazů od obžaloby z vraždy k obžalobě prospiknutí k zavraždění policistů. Ale již na začát-ku procesu bylo jasné, že obžalovaní budou, provýstrahu, tak jako tak popraveni. A tak se takéstalo, až na Neebea, který dostal patnáct letkáznice. Ten však po vynesení rozsudku požá-dal aby směl zemřít po boku svých soudruhů. Poprotestech z celé Ameriky a Evropy byl trestsmrti změněn na doživotní a poté byli i propuš-těni Schwab, Fielden a Neebe. Ale i tak si bur-žoazie a státní tyranie svoji krutou daň vybrala:11. listopadu byli popraveni anarchisté Spies,Parsons, Fischer a Engel. Lingg si den předpopravou vzal sám život, aby krvelačné buržoa-zii nedopřál radost z jeho zabití! Prvního napopraviště vedli Augustina Spiese. Mocipáni sebáli že promluví a tak jako všem odsouzenými jemu nasadili kuklu, která měla znemožnit mlu-vení. Nezabránili však tomu, aby ve chvíli kdymu nasazovali oprátku zvolal: „Přijde doba, kdynaše mlčení v hrobě bude mocnější než našeřeči!“ I ostatní se zachovali statečně a umřelijako hrdinové! Jejich pohřbu se zúčastnili statisí-ce lidí. Pohřeb se změnil na obrovskou demon-straci, k uctění památky a přání, že tato obětnezůstane nepotrestána a že činy a myšlenkypopravených neupadnou v zapomnění!

Začátky 1. máje v Evropě V roce 1888 ve Francii na sjezdu všech fran-

couzských syndikátů byl podán návrh aby fran-couzští dělníci v jeden den demonstrovali za svépožadavky. 10. února se konala všeobecnádemonstrace a výsledek byl velice úspěšný, poža-davky dělníků přijalo více jak padesát měst. Tentoúspěch se zasloužil o to, že na mezinárodnímsocialistickém sjezdu, byl podán návrh na podob-nou akci v mezinárodním měřítku. A stejně jako jižpřed tím američtí soudruzi, tak i tento sjezdodsouhlasil, že každoroční manifestace se budoukonat na památku nevinně odsouzených a popra-vených anarchistů na 1. máje.

Mezinárodní projev1. května 1890

Sjezd se usnáší:Jest organizovati na určitý den velkou mezi-

národní manifestaci (projev), a to tak, že sou-časně předloží se ve všech zemích a ve všechměstech určeného dne veřejné moci (úřadům)požadavek, aby byl stanoven pracovní den naosm hodin, a provedou ostatní usnesení mezi-národního sjezdu v Paříži.

V uvážení fakta, že takový projev byl již usne-sen Americkým dělnickým svazem (Federation ofLabour) na jeho v prosinci 1888 v St. Louis kona-ném sjezdu na den 1. května 1890, přijímá se totodatum jakožto den mezinárodního projevu.

Dělníci různých zemí nechť provedou projevtak, jak jim umožňují poměry jejich země.

Rok po pařížském sjezdu se konal v Bruselusjezd II. internacionály, který vyzval ke spojenímezinárodních májových manifestací s bojem zazabezpečení míru. V usnesení se pravilo: „Se zře-telem k stále hrozivější situaci v Evropě a k šovi-nistickým štvanicím vládnoucích tříd, vyzývá sjezddělníky všech zemí, aby působili pevně a energic-ky proti všem válečným choutkám.“ (A i přes svéstáří je i dnes trefný a aktuální)

Již od počátku provázela 1.máje kritika, pomlu-vy a zastrašování. Státní systém a buržoazie takchtěla zabránit, aby se pracující spojovali a hromad-ně tak bojovali za své požadavky. Zastrašování všaknezabránilo tomu, aby po celém světě vyšli na1.máje statisíce pracujících demonstrovat za svépožadavky a práva a v neposlední řadě uctít památ-ku popravených soudruhů! U nás se konala prvníprvomájová demonstrace na Střeleckém ostrově.A i u nás museli organizátoři čelit výpadům měšťác-ké prostátní propagandě. Buržoazní a klerikální tiskpsal o lůze placené od židů, o živlech, kteří chtějírozvrátit světový řád a patří proto za mříže (ne nepo-dobné dnešnímu tisku). Tato propaganda gradovala30. dubna, kdy došlo k velké policejní razii při nížbylo zatčeno na 200 osob. I přes všechny tyto repre-se a pomluvy se druhého dne sešlo na Střeleckémostrově a obou nábřežích tisíce lidí. K nim se přida-li a 1.máj oslavili i horníci v dolech na severu! Poža-davky dělníků byli: 1. osmihodinová pracovnídoba, 2. svoboda tisku, 3. politická práva. Prvnímáje se pak opakovali rok co rok i u nás. Bohuželčím dál více se odkloňovali od původní myšlenky,kterou se snažili zachovávat jen anarchisté. Národ-ní sociální demokraté slavili vždy první neděli po1. máji, aby nemuseli stávkovat a postupně se k nimpřidali i další. Jen anarchisté se snažili zachovávatpůvodní myšlenky, připomenutí dělnického boje zasvé požadavky. Ostatní využívali 1.máj jen ke svépropagaci. Někteří byli a jsou jen rádi, že mají pla-cený den volna a ani je nenapadne pátrat proč bypro ně měl být ten den tak důležitý.

Dnešek a nedávná minulostBolševická propaganda vzala tomuto svátku

svobodu vůbec a lidé ho v bolševickém bloku prostěslavit museli. Za neúčast hrozily i možné postihy.A tak si lidé z nesvobody udělali povinnou zábavua po historii prvního máje nepátrali. A i ve světě a posametové revoluci, se z 1.májů stala pro většinu lidíjen komedie, které všechny možné strany a hnutízneužívala pro své potřeby. Tato fraška pokračujei dnes kdy je 1. květen veden jako svátek práce. Cose však pod tímto pojmem skrývá si každý vykládáúplně jinak. Studenti pořádají své majálesy, kteréjsou jen výstřelky buržoazní zlaté mládeže. Bolše-vičtí dogmatici vzpomínají na „staré časy“, kdymohli kriminalizovat a vraždit koho se jim zachtělo.Na 1.máje můžeme potkat v ulicích i fašisti volajícdrze po jakých si právech. Je alarmující že si totodovolí lidé kteří oslavují totální zotročení, podřízenía likvidaci celých etnik, národů a tradic. Bohuželjsou ještě pořád hodně vidět a slyšet, neboť lidí,kteří hledají v 1.máji onu revoluční tradici, odporproti útlaku a pospolitost pracující třídy je ještěpořád málo. A tak je na nás dokázat, že solidaritaa spolupráce, nejsou jen prázdné výrazy a že sílasjednocené pracující třídy je stále mocná zbraň.Vraťme prvnímu máji co mu patří. Vyjádřeme úctusoudruhům a soudružkám, kteří položili život zamyšlenky svobody a věnujme jim alespoň jedenden v roce. Naše práva se pomalu vytrácí a dnesvíce než kdy jindy je potřeba utlačovatelům ukázat,že pracující třída si uvědomuje svoji sílu a že se jentak lehce nevzdá. A první máj je tím nejlepšímzačátkem, kdy se přidat ke skupině lidí, kteří seorganizují na principu přímé demokracie zespoda.1. máj není svátkem práce, je svátkem odporu protisystému útlaku, je svátkem všech, kteří se odmítlipodřídit státnímu diktátu. ���

David Jarý, AFA-FSA Jihlava

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

37

HIS

TO

RIEVznik fašismu

Nejdříve by bylo dobré si říci, co fašismusvlastně je, kdy a jak vznikl jaké má cíle a podob-ně. Jak si můžete přečíst v každé učebnici dějepi-su vznikl tento politický směr v Itálii. Hlavní zodpo-vědnou osobou byl Benito Mussolini. Není bezzajímavosti, že tento člověk byl na začátku svéhovývoje socialista a myšlenky anarchismu mu takynebyly cizí. Ovšem po skončení 1. světové válkybyla Itálie na pokraji ekonomického a hospodář-ského krachu. Itálie sice patřila mezi vítěze, ale šlospíše o Pyrrhovo vítězství. Konečná bilance byla680 tisíc mrtvých a na milion a půl zraněných. Poekonomické stránce šel Řím do války absolutněnepřipraven a půjčka 50 milionů liber z roku 1915

byla záhy vyčerpána. Nemluvě o surovinovýchzdrojích, zejména uhlí a železné rudě. Vzhledemk tomu, že ve válce padla celá řada kvalifikova-ných sil, nesl celou tíhu venkov a prostí rolníci, cožmělo opět za důsledek snížení zemědělské pro-dukce. Celá válka nakonec stála 740x více, než sepůvodně počítalo, a to celých 148 miliard lir! Stát-ní deficit nabyl velké sumy a průmysl, jelikož státjej spolufinancoval, také rychle upadal. A už tehdyse Mussolini vyjádřil: „Jsou to kapitalisté, kteří siuvědomují smysl své historické úlohy, jsou to pro-letáři, kteří chápou nevyhnutelnost tohoto kapita-listického procesu.“ Již zde lze vystopovat zřetel-nou snahu o sociální smír, a tedy snahu o to při-mět pracující lid, aby svou úlohu vykořisťovanýchbral jako něco přirozeného a nevyhnutelného.A právě toto je jeden z hlavních předpokladůkaždé diktatury, ke které Mussolini směřoval.

Krátce po válce si Itálie jako vítěz začala dělatnároky na některá území, zejména východní Istriia Dalmácii. To se ovšem neshodovalo s vizí ostat-ních vítězných států, v čele s americkým prezi-dentem Wilsonem. V lednu 1919 proto vzniklav Itálii organizace „arditů”, která společně s mili-tantními nacionalisty podněcovala ministra zahra-ničí Sonnina, aby byl při jednáních v Paříži neú-stupný při prosazování tzv. „oprávněných italskýchnároků“. Nakonec ovšem přijel s prázdnýma ruka-ma. Toto vše ještě více vedlo Mussoliniho k zalo-žení fašistického uskupení. Stalo se to dne21. března 1919 v Miláně, kdy byly založeny Bojo-vé italské svazy - Fasci italiani di combattimento.Ze začátku nasadili líbivý program stojící převáž-

ně na nacionalistických, republikánských a sociál-ních pilířích. Ovšem v budoucnu se tento programradikálně změní. Ze začátku neměly moc přízniv-ců, ovšem už v této době se začínají jasně profi-lovat ve směru protilevicovém a protisocialistic-kém, o čemž svědčí událost z 15. dubna 1919, kdyitalští dělníci vyhlásili generální stávku a fašisténapadli jejich demonstraci a vypálili budovu levi-cového časopisu Avanti! Fašisté se stávali proti-pólem levicové politické scény.

V listopad u 1919 se konaly volby. Fašistév nich utrpěli zdrcující porážku. Mussolini kandi-doval v Milánu a získal pouze necelých 5 tisíchlasů. Jako odpověď na toto fiasko hodili fašistédo průvodu oslavujících socialistů bombu, kterázranila 9 lidí. Mussolini se na jednu noc ocitl vevězení, ale sám předseda vlády se postaral o to,aby z tohoto teroristického činu Mussolini vyvázlse zdravou kůží. Zdálo se, že fašismus je absolut-ně na pokraji úpadku, členové fasci se od níodvraceli a sám Mussolini přemýšlel o odchodu doAmeriky. Zato čím dál tím více sílilo hnutí pracují-cích. Velice samostatně a militantně v té době pra-covaly odbory CGL ,které čítaly přes milión členů.To samozřejmě nebylo po chuti pánům, vlastní-kům továren a vyšší vrstvě obyvatel. Báli se toho,že by přišli o své obrovské majetky a museli bysnad pracovat a živit se poctivě. Začali si najímatardity a fašisty k potlačování dělnických nepokojů.Začaly hony na levicově smýšlející lidi. Černékošile začaly šířit na italském venkově teror. Tovše probíhalo za, někdy přímo otevřené, podporyvlády, policie i armády. Je zřejmé, že pro tyto insti-tuce, bránící zájmy podnikatelů a majitelů továrena velkorolníků, byli fašisté jasnými spojenci.

V dubnu 1921 byly vypsány nové volby.Začaly vznikat tzv. Národní bloky, složené z naci-onálů, pravicových liberálů, zástupců podnikate-lů, bohatých rolníků, statkářů a fašistů.Tyto blokyměly za cíl oslabit v té době dvě nejsilnější stra-ny - Lidovou a socialistickou. Výsledkem těchtovoleb bylo 30 křesel pro fašisty, což fašisty opětposílilo. Zároveň stupňovali teror v ulicích. Začalyse dělat tzv. Trestné výpravy. Probíhaly podle jed-notného schématu. Skupiny fašistů vyzbrojenýchod armády vyjížděly do měst a vesnic. Každý, kdose nesklonil před fašistickým praporem, či mělrudou kravatu, nebo tričko byl nemilosrdně zbit.Pokud se obyvatelé postaví na odpor, je zastupi-telstvo obce se starostou mučeno a zabíjeno,nevyjímaje jejich rodiny. Samozřejmě veškerébudovy sloužící k politické práci, která se nesho-

dovala s fašisty, byly vypáleny a lidé v nich nale-zení zabiti. Úřady s touto situací nic nedělalya tento teror víceméně schvalovaly. Jeden příkladza všechny. V San Pierro byl 14. prosince 1920zabit sedlák, čtyři fašisté byli obviněni z účasti,ale ponecháni na svobodě. Dva z těchto vrahůbudou ve volbách v květnu 1922 zvoleni jakoposlanci z kandidátek Nacionálního bloku.

8. listopad u 1921 vznikla Národní fašistickástrana, v čele s kým jiným, než s Mussolinim. Jejíprogram již neměl téměř nic společného s progra-mem z roku 1919. Hlavním pilířem tu byl státnízájem a ochrana národních a podnikatelskýchzájmů. Na přelomu let 1921 - 22 se fašisté anga-žovali a rozrůstali na všech frontách. Jak po strán-ce vojenské a politické, tak po stránce odborářské.Například v provincii Ferrara už v únoru 1921vznikl, po násilné likvidaci tamní socialistickéZemědělské ligy, Fašistický hospodářský syndikát,sdružující pracující z měst i venkova. Již v červnuzde působila Syndikální komora, která si kladla zacíl sjednotit pracující a podnikatele. Odmítala tříd-ní boj.To byl prazáklad budoucích fašistických kor-porací, které přetrvaly až dodnes.

Mussolini si začal čím dál tím více brousit zubyna sestavení vlády, a tím pádem i uchopení moci.Vše vyvrcholilo 28. října 1922 tzv. „pochodem naŘím”. Mussolini dal vládě jasné ultimátum. Buďmoc, a nebo ozbrojený puč. Byl vyhlášen výjimečnýstav a armáda se začala připravovat na obranuŘíma. Nakonec ovšem vláda ustoupila a 30. října bylMussolini přijat v Římě a pověřen sestavením vlády.Při konečném hlasování o důvěře zvedlo ruku pro306 poslanců, proti 116.Tak byl tento násilný převratposvěcen a zlegalizován i parlamentem.

Začala vláda teroru proti všem, kteří byliv opozici. Byly rozpuštěny dělnické asociace, bylzrušen 1. máj jako svátek práce. Nakonec ve vol-bách v roce 1924, po násilné likvidaci většiny pro-tivníků, získali fašisté 65% hlasů. V platnost seuvedl zákon o tisku, rušící všechny tiskoviny, kterénebudou profašistické, byly zrušeny cestovnípasy, rozpuštěny ostatní politické strany, zavedentrest smrti. Nad dodržováním a rychlým zažitímtěchto nových zákonů bděla tajná policie. Na pod-zim roku 1926 začaly vznikat první sběrné táborypro odpůrce. Bylo v nich vězněno přes 500 antifa-šistů. Takže na přelomu let 1926-27 byla již Itálietvrdým totalitním státem. Jak řekl sám Mussolini:„Vše ve státě, nic mimo stát, nic proti státu.“Začátkem 30. let začal uplatňovat svou rozpína-vou zahraniční politiku, zatím pouze slovně. Poz-

>>> POKRAČOVÁNÍ NA STR. 39 >>>

Fašismus. Slovo, jehož význam zná snad každý. Nebo ne? Při vyslovení tohoto slovasi část z nás představí německé vojáky Wehrmachtu, vlající svastiky, řečnícího Hitlera,válku... Další část si představí plešaté nazi-skinheady v bomberech s nášivkami. Ale jeto vše??? Samotný prazáklad a podstata fašismu nám uniká…

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

HIS

TO

RIE

38

Chile 1973 - příběhMiguela Herberga

V roce 1970 vyhrál volby levicový politik Sal-vador Allende. Allende usiloval o snížení závislos-ti na USA a požadoval určité přerozdělení majetku(např. znárodnění těžby mědi), aby tak pomohlchudým. Jeho zvolení tedy příliš nepotěšilo chil-ské kapitalisty a šéfy amerických korporacís pobočkami v Chile. Ti se všemožně snažilizabránit jeho reformám. Země proto byla odříznu-ta od úvěrů (ekonomika se měla slovy prezidentaNixona „přinutit skučet“), rozšířily se sabotážev zemědělství a distribuci, včetně pumových útokůna dopravní prostředky a mosty.

Na tyto útoky a jimi způsobený nedostatekpotravin pracující zareagovali vytvářením dělnic-kých shromáždění v továrnách, lidových zásobo-vacích výborů a zemědělských rad. Lokální výbo-ry začaly distribuovat výrobky přímo od dělníkykontrolovaných továren ke spotřebitelům. Naněkterých místech tyto samosprávné orgány zcelanahradily státní kontrolu. Aby bylo toto hnutí potla-čeno, sáhli nakonec průmyslníci po fašistechvedených generálem Pinochetem. Jak prokázalopozdější vyšetřování, CIA pomohla jeho vojenskéjuntě nejméně 8 milióny dolarů. Příspěvky navojenský převrat od amerických monopolů bylyvšak podstatně vyšší.

11. září 1973 došlo k převratu, který na 16 letnastolil totalitní fašistický režim. Tisíce lidí bylyuvězněny, mučeny a zavražděny.

Více už nám o převratu, propojení ekono-mických elit s vojenskou juntou a o praktikáchPinochetova režimu poví příběh přímého účast-níka, levicového reportéra Miguela Herberga.Článek o jeho zážitcích je přeložen z časopisuBlack Flag číslo 217.

Příběh Miguela HerbergaMiguel Herberg Hartung byl očitým svěd-

kem vojenského převratu, který svrhl Allendehovládu v roce 1973. Tento reportér a filmař, rodákz Gijonu, se vetřel na dosah spiklenců v měsí-cích předcházejících armádní vzpouře a byl takésvědkem vnitropolitické i mezinárodní tiché pod-pory, která převrat umožnila.

Herbergovy nahrávky v atacamských kon-centračních táborech umožnily Amnesty Inter-national identifikovat a zajistit propuštění vícenež 400 „nezvěstných“.

Herberg také natočil sebeusvědčující výrokyněkterých z těch, kteří byli zapleteni do vzpouryproti ústavní vládě Salvadora Allendeho, viděl pří-liv peněz použitých k uplácení a destabilizacizemě, sledoval bombardování La Monedy (prezi-dentský palác) a nastolení režimu, které stálo2095 mrtvých a 1102 nezvěstných.

Získal povolení ke vstupu do táborů v Pisa-gua a Chacabucu, kde natočil výpovědi vězňů.Jeho film nebyl pouze obžalobou metod použí-

vaných Pinochetovým reži-mem, ale rovnal se taképrůvodnímu listu zajišťující-mu bezpečnost pro více než400 zadržovaných, kterévojenská junta nemohla při-řadit k seznamu „nezvěst-ných“. Jeho film dal hlasa tvář bezejmenným.

Herberg uskutečnil sedmsamostatných cest do Chile.Pracoval tehdy pro Italskéstátní vysílaní RAI, předtímpracoval pro RTF ve Francii,dělal reportáže o Vietnamua právě dodělal reportáž vevýchodním Německu. DoChile ho přitáhl Allendehoexperiment a zvěsti o chřestě-ní šavlí v Santiagu. Přicesto-val s Roberto Rossellinim.

„Začal jsem si vytvářetkontakty mezi chilskou pra-vicí. Vydával jsem se zatelevizního producenta.Snažil jsem se získat kon-takty, které by mi mohlypomoci zjistit co je naobzoru“, vzpomíná dnes.

Se starým fotoaparátemNikonem, zvuk nahrávajícímsystémem Nagra a šestnác-ti milimetrovou kamerouArriflex, která nahrávalai přímý zvuk (natočil s ní 135tisíc metrů filmu), začal sklá-dat výpovědi.

„Vidím to tak, že nikdo nechce znát pravdu.Zdá se, jako by jediným zájmem byla úpornásnaha za vším vidět pouze Augusta Pinochetaa nikoho dalšího. Jenže Pinochet byl jen nastrče-ná loutka. To jiní lidé položili základy převratu.

Klíčovými muži byli generál Alfredo Canalesa muž jménem Federico Willoughby MacDonald, agent CIA, který fungoval jako spojenís vládou USA. Nikdo ale jejich jména nezmiňuje.Alfredo Canales byl vůdcem krajně pravicovéparamilitární skupiny, která uvedla puč do pohy-bu. Canales a Mac Donald spustili mechanismusna jehož konci byl převrat. A Pinochet se pak ažna poslední chvíli postavil do jeho čela s pože-hnáním, jak dokazuje můj film, chilského arcibis-kupa Silva Henriqueze.

V Chile proběhly převraty dva. První je ozna-čován jako Tacnazo, protože pučisté pocházeliz kasáren v Tacna. Tato vzpoura byla naplánovánagenerálem Viauxem. Jenže tehdejší nejvyšší veli-tel chilských ozbrojených sil - generál Schneider -se postavil proti a vyjádřil tak loajalitu Allendeho

zákonné vládě. Viaux proto nařídil jeho vraždu.Příkaz skutečně vykonali dva příslušníci paramili-tární skupiny Ivan Alverar a Erwin Robertson.Mám natočené přiznání obou vrahů, díky kterémubyli uvězněni v Santiagu de Chile. Mysleli si totiž,že jsem jeden z nich. Já jsem ale předal film Allen-demu a ten mu posloužil jako důkaz k jejich posta-vení před soud. Mám také fotografie Alverarai Robertsona v jejich kancelářích s fotkami Hitleraa Franka a s falangistickými symboly na stěnách.“

Herbergův život je jedno z nejúžasnějšíchdobrodružství. Narodil se sice v dobré rodině,ale už brzy se stal aktivním při „sociálních“nepokojích. Žil v Somió, Llanes a Madridu, ještěpředtím, než mu pobyt v Paříži naskytl zcela jinýpohled na svět. A dokonce i dnes připouští, že jeúplně stejným anarchistou jako byl zamlada a žeznámky jeho mladistvé rebélie stále přetrvávají -byl aktivní v antifrankovském studentském hnutí,několikrát byl zatčen sociálně politickou brigá-dou, vyhýbal se vojenské službě v 60. letecha v květnu 1968 při studentských nepokojíchpomáhal okupovat Odeon v Paříži.

Letos (shodou okolností právě 11. září) si připomínáme jedno nepříliš příjemné výročí. Právě před třiceti lety proběhl v Chile vojenskýpřevrat, který na dlouhou dobu nastolil fašistickou diktaturu generála Pinocheta. Jsou dva dobré důvody proč si tyto smutné události při-pomenout. První z nich je ten, že právě na případu převratu v Chile je velmi jasně vidět pravá podstata fašismu - pojistky kapitalistickéhosystému pro případ ohrožení. A za druhé - tím kdo umožnil a vydatně podporoval nástup fašismu v Chile byla kapitalistická velmoc číslojedna, Spojené státy americké, které jsou nám tak často předkládány jako pravý vzor demokracie. K čemu tedy v Chile došlo?

Generál Augusto Pinochet (sedící) nedlouho poté, co se aktivnězúčastnil svržení režimu prezidenta Salvadora Allenda.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

39

HIS

TO

RIE

>>> DOKONČENÍ ZE STR. 37 >>>

ději Itálie napadla Etiopii a udělala si z ní kolonii.Začal také spolupracovat s Hitlerovými národnímisocialisty v Německu. Jeho vize byla fašistická Evro-pa do 10 let. Což nakonec uvedl v praxi Hitler, kterýMussolinimu přerostl přes hlavu.V roce 1934 ovšembyl mezi Německem a Itálií spor o Rakousko, kdyžse tam 24. července pokusili nacisté o puč, přičemžpřišel o život rakouský kancléř Dollfuss, se kterýmMussolini předtím scházel a ponoukal ho k neustu-pování nátlaku ze strany Německa.

V této době v Německu rostl značně vlivNSDAP vedené Hitlerem, také tady byla podporova-ná velkoprůmyslníky, bankéři a aristokracií. Po nevy-dařeném puči v roce 1923, šel sice Hitler na chvílido vězení, kde stihl napsat Mein Kämpf, ale ve tři-cátých letech měli již nacisté moc pevně v rukou.Zde se trochu lišili od italského modelu v tom, žejeden z hlavních opěrných bodů, byla nenávistk jiným národnostním skupinám - předevšímk Židům. Jejich postavení v Německu upravily tzv.Norimberské zákony, které je postavily do poziceperzekuovaných podlidí. Židé museli mimo jiné nositna oděvu žlutou hvězdu, nesměli podnikat, ani pra-covat ve státních podnicích. Byly na ně podnikányútoky, vše s požehnáním vlády. Adolf Hitler v roce1933 převzal v Německu moc a stává se, stejnějako Mussolini, neomezeným diktátorem.

Také ve Španělsku 19. července v roce 1936provedli fašisté puč. Narazili zde ovšem na tvrdýodpor ze strany anarchosyndikalistické odborové

organizace CNT, která měla přes 2 miliony členů.Puč byl během 3 dnů potlačen právě obyčejnýmilidmi, kteří se nespoléhali na pomoc vlády, kteráv tomto případě nehnula proti puči ani prstem.V některých částech Španělska ovšem fašistépřece jen vytrvali a za pomoci Hitlera a Mussolini-ho vedli výboje proti španělskému lidu. Na úze-mích osvobozených anarchisty zavládl duch svo-body, výroba se převedla pod správu pracujících,vznikly samosprávné komuny. Přesně v duchuanarchistických myšlenek. To však nemělo trvatdlouho. Výrobní prostředky v rukou pracujících sestaly trnem v oku jak komunistické straně podpo-rované Stalinem, tak samotné španělské vládě.Do dvou let bylo toto hnutí násilně rozbito a tisíceantifašistů a anarchistů popraveno.

V celé Evropě to tedy vřelo. V roce 1938 Hit-ler připojil k Německu Rakousko. Ve stejném rocepřišlo Československo o pohraniční část svéhoúzemí. To umožnila Mnichovská dohoda, které seúčastnili zástupci Anglie, Francie, Itálie a Němec-ka. Anglie a Francie chtěla ústupky Německuzachovat mír v Evropě. Uvěřili Hitlerovi jeho sliby,že to jeho poslední územní požadavek. 1. září1939 se ovšem celý svět dozvěděl, že to nebylapravda. Jednotky Wehrmachtu zaútočily na Pol-sko. Jako záminka jim posloužil přepad vysílačev Hlivici, polskými jednotkami. Pravda však byla,že v uniformách polských uniformách byliněmečtí vězňové a celé to bylo vykonstruované,jen aby byl důvod. Polsko nemohlo německé

armádě dlouho vzdorovat a brzy podlehlo. Po tépřišla na řadu Francie, zbytek Československa -na území Čech a Moravy byl vyhlášen Protekto-rát. Hitler chtěl ale více a rozhodl se dobýtRusko. To se mu ovšem nepovedlo a byl donucenk ústupu. Na západě se vyloděním převážně brit-ských a amerických vojáku otevřela druhá frontaa Německo se ocitlo v kleštích. V roce 1945 bylona evropském území po válce a zdálo se, žefašismus je jednou provždy zničen. Na povrchzačala vylézat existence koncentračních táborů,nelidské postupy německé tajné policie - gestapaa zvěrstva páchaná Wehrmachtem a příslušníkySS na východní frontě. To vše byl však jen zlo-mek toho, čím byl fašismus vinen. Světová veřej-nost odsoudila Hitlera a jeho poskoky jako démo-ny, kteří jsou za vše zodpovědní a jejich porážkapro ni znamenala i porážku fašismu.

Pohlédneme-li ale nyní na to, jak fašismusvlastně vznikl, je zřejmé, že je to jen extrémníforma kapitalismu, úmyslně podporovaná právěbankéři, velkopodnikateli a kapitalisty vůbec.Proto je jediná forma opravdu důsledného antifa-šismu, forma revoluční. Tzn. Že je třeba odstranitstát jako společenské zřízení a kapitalismus jakoekonomický systém. Je jasné že oba tyto subjektyse vzájemně podporují a nelze zničit jeden bezdruhého. Pouze vybudovaní společnosti, kteránebude založená na třídní rozdělení, na vlastněnía vykořisťování jedné skupiny druhou, je zárukou,že se fašismus již nevrátí. ���

Kr, AFA-FSA Zlínsko

„Druhý převrat, tentokrát už s Pinochetemv čele, přišel tři měsíce po Tacnazu. Viaux byl pro-puštěn z vězení a přesunul se na chilskou amba-sádu v Argentině, kde sestavil plán Condor týkají-cí se uvěznění chilských uprchlíků v Argentiněa argentinských uprchlíků v Chile.“ Herberg sevmísil mezi krajně pravicové kruhy konspirujícíproti Allendemu, a v nich setrval až do bombardo-vání La Monedy 11. září.

„Získal jsem si jejich důvěru. Mezi náminebyla žádná velká tajemství. Důvěřuji Vám,když Vám to tu vše vyprávím, ačkoliv jsme senikdy předtím neviděli. V Chile to bylo stejné.Vytvářeli jste si konexe, které Vám otevíralydalší konexe. Jediní, kdo věděli o mých skuteč-ných úmyslech byli Salvador Allende, jehodcera Isabel a Rodrigo Rojas, jeden z jeho spo-lupracovníků, který byl později také zabit.V červnu 1973, tři měsíce před svržením, miSergió Onofre Jarpa, mluvčí chilského parla-mentu poradil, abych se zdržel do pozdníhosrpna, nebo začátku září, protože v té dobědojde k definitivnímu úderu. Mám jeho slova nakazetě. Pinochet byl pouze nástrojem všechtěch, kteří prosazovali převrat.“

Herbergovou ambicí bylo přimět španělskéhosoudce Baltasara Garzóna (ten se neúspěšněpokusil dostat Pinocheta před mezinárodní soudnítribunál), aby zahrnul jeho svědectví jako důkaz vinygenerála Augusto Pinocheta a jeho společníků.

„Už k tomu nemám co dodat. Mé zbraně jsoumé kamery a to, co jsem natočil. Mé dokumentyjsou k dispozici soudům. Ale Pinochet není tenhlavní problém. Skutečným problémem je, kdyžsoudy odmítají kvůli spravedlnosti riskovat. Kdyždokumenty, obviňující nejen Pinocheta, ale stej-ně tak i ostatní, je odmítána, protože potom zdeneexistuje opravdové přání dosáhnout pravdyo pozadí celé konspirace. Myslím, že celý ten

povyk je jen způsob jak to vše zakrýt. Vůbec senemluví o tom, co to bylo za režim - mluví sevýhradně o Pinochetovi.“

Herberg je skeptický: „Odváží se někdoopravdu postavit Henryho Kissingera před soud?Kissinger, prezident Richard Nixon, ITT (společ-nost ITT mimo jiné také negativně prosluladodávkami strategickým materiálů nacistickémuNěmecku - pozn. překl.), měďařské nadnárodníspolečnosti jako Anaconda nebo Kennecot jsoutéž zapleteny do převratu. Mám fotokopie doku-mentů, kde ITT žádá Nixona aby zasponzorovalpuč, a text dopisu Nixona adresovaný EduardoFreiovi, tehdejšímu předsedovi chilských křes-ťanských demokratů, ve kterém mu sděluje, žepřevrat musí být řádně připraven. Ale nikdonechce aby toto vyšlo na světlo. Je velmi snadnéjít po Pinochetovi a je samozřejmé, že i on musíbýt za svou roli při převratu odsouzen, ale Pino-chet nejednal samoatatně.“

Herberg sledoval bombardování La Monedyz pátého patra hotelu Carrera, kde byl ubytován.„Někteří karabiniéři zahájili palbu na okna hotelu, kdejsme mi fotografové měli své stanoviště. Přesto aleněkteré mé fotky La Monedy byly udělány odsud.“

Po převratu se Herberg vrátil do Chile, abynatáčel v nově vzniklých koncentračních tábo-rech, a dokončil tak svou výpověď v této věci.„Pustili mě dovnitř, protože si mysleli, že se budusnažit ukázat, jak humánně s vězni zachází.Bylo to v Pisagua a Chacabucu, armádníchtáborech uprostřed pouště, kde vládla šedesáti-stupňová vedra.“

V jednom z filmů, které v té době natočil - „Chile73 aneb historie se opakuje“, Herberg hovořís vojenským velitelem, který měl na starost atacam-ské koncentrační tábory. Ten mu sdělil, že tábory sivlastně vybudovali sami vězni tím, že přestavěli starébudovy bývalých a opuštěných ledkových dolů.

„Atacamská poušť je ze všeho nejvícepodobná měsíční krajině“ poznamenává Her-berg. „Tábor Pisagua byl postaven židovskýminženýrem, který se začal specializovat na stav-bu věznic poté, co přežil svůj vlastní pobytv Osvětimi. Únik byl nemožný. Jediná cesta pryčznamenala plavat oceánem nebo se pokusit pře-jít poušť - obojí končilo smrtí. Chtěl jsem po věz-ních jen aby mi dali svá jména a snažil jsem sejich natočit tolik, kolik jen šlo, aby až dostanufilm ze země, nemohli tvrdit, že tito lidé prostězmizeli. Byli tam novináři, rolníci, dělníci, Allen-deho ministři, jeho osobní lékař Danilo Bartulinči levicoví militanti. Byla to poslední věc, kteroujsem udělal. Pak jsem se vytratil.“

Zdráhá se prozradit jak se dostal z Chilea kdo ho propašoval ven. „Byl jsem 12 let válečnýreportér a naučil jsem se něco o tom jak se chrá-nit. Jednou o mě generálové prostě zjistili pravdu,dozvěděli se, že stojím na opačné straně. Odsou-dili mě k smrti za „zradu důvěry vojenské junty“.Další čtyři roky jsem proto žil chráněn určitýmibezpečnostními opatřeními.“

Po návratu do Evropy dal Herberg svůjfilm a své záběry k dispozici Amnesty Inter-national a Tribunálu Ber tranda Russela.Z londýnské BBC také udělal živý rozhovors Pinochetem. Generál v něm mimo jinépopřel, že by byl někdo v Chile vězněn v kon-centračních táborech.

„Historie”, říká Herberg „se stále opakuje -jedni se snaží srazit ostatní na kolena a další sesnaží kolena neohnout.” ���

Zdroje použité v úvodu:M. Kašný - Pinochetův puč, Existence č. 6P. Pecka - Stručná historie anarchistického hnutí v Chile,Svobodná práce č. 13N. Chomsky - Tajnosti, lži a demokracie

přeložil a doplnil Marek Vondra, FSA Zlínsko

...Vznik fašismu

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

HIS

TO

RIE

40

Syndikalistická tradicea fašismus v Itálii

Podle Boba Blacka „italští syndikalisté většinou přešli k fašismu“,1) odvolává se na studii Davida D. Robertse z roku 1974 „Syn-dikalistická tradice a italský fašismus“ na podporu svého tvrzení. Peter Sabatini v recenzi v Social Anarchism činí podobné prohlá-šení, když říká, že „konečné selhání“ syndikalismu byla „jeho transformace v prostředek fašismu“.2)

Jaká je pravdaza těmito tvrzeními?

Podíváme-li se na Blackovy odkazy, zjistíme,že ve skutečnosti většina italských syndikalistůnepřešla k fašismu, pokud syndikalisty označuje-me členy USI (Svaz italských syndikalistů).Roberts prohlašuje, že: „Drtivá většina organizo-vaných dělníků slabě reagovala na apel syndika-listů a pokračovala v odmítání [italské] intervence[za 1. světové války], stranila se toho, co se jí jevi-lo jako zbytečná kapitalistická válka. Syndikalisténedokázali přesvědčit ani většinu USI… většinahlasovala pro neutralismus Armanda Borghiho,vůdce anarchistů uvnitř USI. Rozkol vyvrcholil,když De Ambris odešel s menšinou zastáncůintervence z konfederace.“3)

Pokud jako syndikalisty bereme intelektuálya „vůdce“ předválečného hnutí, v tom případě„vůdčí syndikalisté rychle a téměř jednomyslněpřešli na stranu intervence“4) poté, co začala1. světová válka. Z některých z těchto prováleč-ných „vůdčích syndikalistů“ se stali fašisté. Jevšak pochybné soustředit se na hrstku „vůdců“(které většina nenásledovala) a říct, že to ukazu-je, jak „italští syndikalisté většinou přešli k fašis-mu“. A co víc, jak si ukážeme, italští anarchistéa syndikalisté byli nejodhodlanější a nejúspěšněj-ší bojovníci proti fašismu. Ve skutečnosti Blacka Sabatini pomluvili celé hnutí.

Zajímavé je také to, že tito „vůdčí syndikalisté“nebyli anarchisté a tedy ani anarchosyndikalisté.Jak poznamenává Roberts „syndikalisté opravdutoužili a zkoušeli pracovat v rámci Marxistické tra-dice.“5) Podle Carla Levyho v jeho popisu italské-ho anarchismu „na rozdíl od ostatních syndikalis-tických hnutí se italská variace sjednotila ve druhéinternacionále. Sympatizanty hnutí čerpalo čás-tečně ze socialistických radikálů… Syndikalističtíintelektuálové z jihu se hlásili k republikanismu…Další složkou byl pozůstatek Partito Operaio.“6)

Jinými slovy italští syndikalisté, kteří se obrá-tili k fašismu, byli za prvé malá menšina intelektu-álů, která nedokázala přesvědčit většinu syndika-listického svazu, aby ji následovala a za druhémarxisté a republikáni spíše, než anarchisté,anarchosyndikalisté nebo jen revoluční syndika-listé. Každý, kdo je obeznámen s historií syndika-lismu, ví, že ne všichni syndikalisté byli anarchis-ty. Byli zde také marxističtí syndikalisté (jako Dani-el De Leon a Bill Haywood v Americe a JamesConnolly v Irsku), stejně jako revoluční syndika-listé, kteří považovali revoluční odborářství za teo-rii sami o sobě. Anarchističtí přívrženci syndikalis-mu jsou anarchosyndikalisté a je neupřímné pou-žívat marxistické syndikalisty k diskreditaci „syndi-kalismu“ (předkládáním, že syndikalismus jev podstatě anarchosyndikalismus).

Podle Levyho se Robertsova kniha „soustře-dí na syndikalistickou inteligenci“ a na to, že„někteří syndikalističtí intelektuálové… pomáha-li zplodit, nebo se se souhlasem přihlásilik novému nacionalistickému hnutí… které mělo

podobné rysy s populistickou a republikánskourétorikou syndikalistických intelektuálů z jihu.“Argumentuje, že „je zde příliš velký důraz nasyndikalistické intelektuály a národní organizá-tory“ a že syndikalismus se „málo spoléhal nasvé národní vedení pro svou dlouhodobou vitali-tu.“7 ) Pokud se raději podíváme na členskouzákladnu USI na místo hledání skupiny, která se„většinou obrátila k fašismu“, objevíme skupinulidí, kteří bojovali s fašismem zuby nehty a kterábyla předmětem rostoucího fašistického násilí.

Rudá létaAbychom pochopili vzestup fašismu, musíme

se podívat na nedávnou revoluci, která vypuklav Itálii na konci 1. světové války. V srpnu 1920 bylav Itálii velká míra okupačních stávek jako odpověďna škrty ve mzdách a uzavírání podniků.Tyto stáv-ky začaly ve strojírenských závodech a brzy serozšířily na železnice, silniční dopravu, ostatníprůmysl a rolníky zabírající půdu. Stávkující všakdělali více než jen obsazení pracoviště, oni je pře-vedli pod dělnickou samosprávu. Brzy 500 000„stávkujících“ pracovalo, vyráběli pro sebe. ErricoMalatesta, který se podílel na těchto událostech,píše: „pracující si mysleli, že doba je zralá nauchopení výrobních prostředků jednou provždy.Ozbrojili se k sebeobraně… a začali sami organi-zovat výrobu… Bylo to faktické zrušení vlastnické-ho práva… byl to nový režim, nová forma sociální-ho života, která se uváděla. A vláda přihlížela, pro-tože se cítila neschopná nabídnout opozici.“8)

Během tohoto období se Italský syndikalis-tický svaz (USI) rozrostla na téměř 1000 000členů a vliv Italské anarchistické unie (UAI) s 20000 členy se rozšířil tomu odpovídajícím způso-bem. Jak zdůrazňuje Welšský marxistický histo-rik Gwyn A. Williams: “anarchisté a revolučnísyndikalisté byli nejkonsistentnější a nejúplnějirevoluční skupinou na levici… nejvýznačnějšímrysem historie syndikalismu a anarchismuv letech 1919-1920 byl rychlý a fakticky pokra-čující růst… Syndikalisté především uchopilinázor militantní dělnické třídy, který socialistickéhnutí bylo naprosto neschopné uchopit.“9)

Daniel Guerin poskytuje dobré shrnutí roz-sahu hnutí: „Řízení továren…bylo prováděnotechnickými a administrativními dělnickýmivýbory. Samospráva ušla poměrně dlouhoucestu… samospráva vydala své vlastní peníze…Byla požadována velmi přísná sebedisciplína…[a] velmi blízká solidarita byla zavedena mezitovárnami… ruda a uhlí byly dány dohromadya rovně rozděleny.“10)

Nad okupovanými továrnami vlál „les rudýcha černých vlajek“, jelikož radové hnutí mimoTurín bylo hlavně anarchosyndikalistické. Želez-niční pracující odmítli dopravovat vojsko, dělnícipodnikali stávkové akce proti nařízením reformis-tických odborů a rolníci obsazovali půdu. Tytoaktivity byly „buďto přímo vedeny nebo nepřímoinspirovány anarchosyndikalisty.“11)

Avšak, po čtyřech týdnech okupací se pra-cující vzdali továren. Bylo to kvůli akcím Socia-listické strany a reformistických odborů. Ty sestavěly proti hnutí a vyjednávaly se státemnávrat k „normálu“, výměnou za slib legálníhorozšíření dělnické kontroly, ve spolupráci sešéfy. Tento slib nebyl dodržen. Nedostatek nezá-vislé mezipodnikové organizace vedl pracujícík závislosti na odborových byrokratech v otázceinformací o tom, co se děje v jiných městech,a ti zneužívali tuto moc k izolování měst a pod-niků navzájem od sebe. To vedlo k návratu dopráce, „přes odpor jednotlivých anarchistů roz-ptýlených mezi různé podniky.“12) Lokální syndi-kalistické konfederace nemohly poskytnoutpotřebný rámec pro plně koordinované okupač-ní hnutí, když s nimi reformistické odbory odmít-ly spolupracovat a ačkoliv anarchisté byli velkámenšina, pořád byli menšinou.

Černé rokyToto období vysvětluje růst fašismu v Itálii. Jak

zdůrazňuje Tobias Abse: „vzestup fašismu nemů-že být oddělen od událostí z Biennio rosso, dvourudých let 1919 a 1920, které tomu předcházely.Fašismus byl preventivní kontrarevolucí… vznik-lou jako výsledek neúspěšné revoluce… tvořenérioty vyvolanými životními náklady, stávkami, zabí-ráním půdy a okupací továren, po které přišlo pří-měří.“13) Termín „preventivní kontrarevoluce“ bylpoprvé použit anarchistou Luigim Fabbrim k popi-su vzestupu fašismu.

Jak prohlásil Malatesta v době okupace tová-ren: „pokud nedotáhneme věci do konce, zaplatí-me krvavými slzami za strach, který jsme nahnaliburžoazii.“ Pozdější události mu daly za pravdu,když kapitalisté a bohatí vlastníci půdy vsadili nafašisty, aby naučili dělnickou třídu, kde je jejímísto. Tobias Abse správně tvrdí, že: „cíle fašistůa jejich pomahačů mezi průmyslníky a statkářiv letech 1921-1922 byly jednoduché: zlomit síluorganizovaných dělníků a rolníků tak moc, jak je tojen možné, zničit kulkami a holemi nejen vymože-nosti z Biennio rosso, ale vše, čeho nižší třídydosáhly… mezi přelomem století a vypuknutímprvní světové války.“14)

Tento útok na organizované pracující zahr-noval destrukci s USI spojených Camera delLavoro (lokální odborové rady), stejně jako těchpatřících k sociálně-demokratickým odborům.Vezmeme-li toto násilí a to, že USI měla téměřmilión členů, pokud přijmeme tvrzení BobaBlacka, že „italští syndikalisté“ většinou přešlik fašismu, pak logicky musíme dojít k závěru,že fašistické násilí bylo částečně směrovánosyndikalisty proti sobě samým. Takto samozřej-mě situace nevypadala.

Ve skutečnosti zjistíme, že namísto přemě-ny ve fašisty USI stála v čele boje proti fašismu.I v temných dobách fašistického teroru anar-chisté vzdorovali silám totalitářství. „Není náho

>>> POKRAČOVÁNÍ NA STR. 42 >>>

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

41

HIS

TO

RIEArditi del Popolo

Do roku 1919 však dělnické hnutí zachvátilnový radikalismus. Jen v onom roce došlo nacelém poloostrovu k 1663 stávkám a v srpnunově vzniklé hnutí dílenských předáků v Turíně(předchůdce dělnických rad) zdůraznilo nárůstnové a živé militantnosti, která svoji sílu čerpalaz autonomní schopnosti dělníků organizovat sepodle libertinských principů a jejímž „potenciál-ním cílem bylo připravit muže, organizace a ideje,za neustálého procesu předrevoluční kontroly,aby dokázaly nahradit autoritu zaměstnavatelev podniku a vtisknout společenskému životunovou kázeň.”1) Na venkově rolnictvo otevřelodruhou frontu proti státu, když začalo obsazovatpůdu, která mu byla před válkou přislíbena. Viso-chiho dekret ze září 1919 pouze legalizoval již zří-zená družstva, zatímco „rudé svazy” pomáhaly přivytváření silných odborů pro nádeníky.

Rok 1919 však také znamenal první známkysebeobrany kapitálu proti narůstajícímu náporu.Dubnové setkání průmyslníků a latifundistův Janově zpečetilo první fáze „svaté aliance” protivzestupu dělnické moci. Z tohoto zasedání vzešlyplány na vytvoření - k čemuž došlo následujícíhoroku - Všeobecné federace průmyslu a Všeobec-né federace zemědělství, které společně vypraco-valy přesnou strategii demontáže dělnickýchodborů a rodících se rad. Průmyslníci a latifun-disté se však sami nemohli do boje s dělnickýmhnutím pustit. Dělníky bylo třeba zastrašit ažk poslušnosti, bylo třeba zlomit jejich ducha revol-ty právě na ulicích, po nichž kráčeli a na polích,která osévali. Proto se kapitál obrátil k ozbrojené-mu násilnictví fašismu a k jeho největšímu násilní-kovi ze všech - k Benitu Mussolinimu.

Vznik fašistických sqaderBezprostředně po konci války došlo k opra-

vdovému rozkvětu protidělnických lig: Mussolini-ho Bojové fasci, Antibolševická liga, Fasci prosociální osvětu, Umus, Očištěná Itálie atd. Záro-veň, když byli členové Arditi - válečný sbor dobro-volníků - demobilizováni, zorganizovali se v elitnísílu úderných jednotek o 20 000 mužích a oka-mžitě začali být využíváni k protidělnickým hnu-tím. Toto hnutí se převážně skládalo ze středníchči nižších středních tříd. Bývalí důstojníci a pod-důstojníci, bílé límečky, studenti a živnostníci - tivšichni se ve městech připojili k fašistické věci,zatímco na venkově byli ochotnými rekruty do

války s pociťovanou rudou hrozbou synové pach-týřů, drobní sedláci a správci statků. Jak policie,tak armáda fašisty aktivně podporovaly, vyzývalybývalé důstojníky, aby vstupovali do sqader a cvi-čily je, půjčovaly jim vozidla a zbraně a dokoncepod příslibem finančních dávek a imunity umož-ňovaly kriminálníkům, aby se do sqader zapsali.Dělníkům a rolníkům upírané povolení nosit zbraňse volně udělovalo fašistickým eskadrám a muni-ce ze státních arzenálů skýtala černokošiláčůmnad jejich nepřáteli nesmírnou vojenskou výhodu.Nakonec se do listopadu 1921 nejrůznější údernákomanda slila ve vojenskou organizaci známoujako Principi, která měla hierarchii družstev,kohort, legií a speciální uniformu.

Arditi del PopoloAby vykompenzovali chyby socialistické

strany (PSI - Partito Socialista Italiana) a hlav-ních odborů, CGL (viz níže), militanti nejrůzněj-ších tendencí - anarchosyndikalisté, leví socia-listé, komunisté a republikáni - v červnu 1921zformovali lidovou milici, Arditi del Popolo (AdP),která měla bojovat s fašisty. Politicky byla sicerůznorodá, ale jinak byla AdP převážně dělnic-kou organizací. Přidávali se dělníci z továren,statků, železnic, loděnic, stavenišť, přístavůa hromadné dopravy. Prostřednictvím studentů,kancelářských pracujících a dalších typů profesíse zapojily i některé složky střední třídy.

Svou strukturou podle vojenských linií se AdPčlenila do praporů, rot a čet. Čety se skládaly z 10členů a vedoucího skupiny. 4 čety tvořily rotus velitelem roty a 3 roty tvořily prapor s jeho vlast-ním velitelem praporu. K udržování spojení mezigenerálním štábem a pracovní silou obecně sepoužívaly cyklistické čety. I přes svoji strukturu aleAdP zůstávala dostatečně elastická, aby v odpo-věď na fašistickou hrozbu vytvářela sílu rychléreakce. Chování AdP diktovala ta která politickáskupina, jež ovládala příslušnou místní organiza-ci, ačkoli většině sekcí byla v jejich akcích umož-něna faktická autonomie.

Tyto sekce se rychle zřizovaly ve všech koutechzemě, a to buď jako nové výtvory, nebo v rámci jižexistujících skupin jako třeba Komunistická stranaItálie (PcdI - Partito Comunista d’Italia), polovojen-ští Arditi Rossi v Terstu, Děti nikoho (Figli di Nes-suno) v Janově a Vercelli, nebo Proletářská liga(Lega Proletaria - spojená s PSI). Celkově bylo dokonce léta 1921 založeno minimálně 144 sekcí asis 20 000 členy. Nejsilnějších bylo 12 sekcí v Laziu,které měly asi 3300 členů a po nich následovaloToskánsko, které mělo celkem 3000 členů.

AdP si velmi rychle vybudovala svoji vlastníkulturní identitu, kdy jednotlivé sekce hrdě stavě-ly na odiv svá loga a válečné výjevy. AdP jakocelek šlo sice snadno rozpoznat podle lebkys dýkou v zubech a kolem ní byl vavřínový věneca motto „A Noi“ (Pro nás), ale logem Directoratesbyla dýka s dubovým a vavřínovým věncemokolo. A Civetavecchia, když si volila svůj znak,nedala moc na představivost - byla to sekera ničí-cí symbol fasci! Ačkoli neměli a ani nechtěli uni-formu, průměrný člen AdP se rád oblékal do čer-ných svetrů, tmavě šedých kalhot a v knoflíkovédírce nosil rudý květ. Jejich písně byly stejněpřímé a konfrontační jako oni sami:

"Rintuzziamo la violenza del fascismo mercenarioTutti in armi sul calvario dell'umana redenzion.Questa eterna giovinezza si rinnova nella fede per un popolo che chiede uguaglianza e liberta."(„Potlačujeme násilífašistických žoldákůVšichni ozbrojení do kavalerielidské spásyToto věčné mládíse obnovuje víroulidí žádajících rovnost a svobodu.“)

Fašistická ofenzívaKdyž italský anarchista Errico Malatesta

komentoval masivní okupace továren v severníItálii v září 1920, kterých se účastnilo 600 000 děl-níků, předvídal, že „nebudeme-li pokračovat až dokonce, zaplatíme za obavy, které nyní v buržoaziivyvoláváme, krvavými slzami…“ Jeho slova bylaprorocká, jelikož PSI i CGL namísto toho, aby bojrozšiřovaly do celé společnosti, spolupracovaly sestátem na návratu dělníků do zaměstnání. Od tétochvíle stát přešel do ofenzívy a Mussoliniho oddí-lům „revoluční akce“ dodával dostatek zbraní, abyse mohly vrhnout do ulic.

Až do zformování AdP šlo většinou vše podlepřání fašistů. Počínaje útokem na radnici v Bolonifašistické oddíly prosvištěly venkovem jako kosa,přičemž podnikaly „trestné výpravy“ proti „rudým“vesnicím. Když tam uspěly, začaly napadat města.Během prvních měsíců roku 1921 byly v Terstu,Modeně a Florencii ničeny kanceláře dělnickýchodborů, družstev a levičáckých novin. Jak píšeRossi, měly „nesmírnou výhodu nad dělnickýmhnutím ve svém vybavení pro přepravu a soustře-dění. Fašisté jsou obecně bez závazků a mohoužít kdekoli. Dělníci jsou naopak vázáni ke svýmdomovům. Tento systém poskytuje nepřítelivšechny výhody: výhodu ofenzívy oproti defenzívěa výhodu mobilní války oproti válce poziční.“ 2)

V březnu 1921 však již přibývalo známek, žedělnická třída si buduje obranné struktury.V Livornu, když fašisté napadli dělnickou čtvrť(Borgo dei Cappucini), celá se proti nim zmobili-zovala a vyhnala je z města. V dubnu, kdy fašistépodnikli útok na jedno z odborářských center(Camero del Lavoro), dělníci 14. dubna uspořá-dali stávkovou akci a fašistický oddíl obklíčili, alena obranu fašistů přispěchala armáda. Do čer-vence si již dělnická třída vytvořila svoji vlastníozbrojenou milici - Arditi del Popolo.

Arditi del Popolo v akciK první akci AdP došlo 19. července v Piom-

binu, kdy napadli fašistickou schůzovní místnosta zadrželi uvnitř fašisty. Když se snažila zasáh-nout Královská garda, i ona musela kapitulovat.AdP několik dní drželi ulice, než je početní pře-vaha policie donutila, aby se stáhli. V Sarzaněpřišli na pomoc místnímu obyvatelstvu, jemuž sepodařilo zajmout jednoho z nejvýznamnějšíchfašistických vůdců, Renata Ticciho. Když seoddíl 500 fašistů pokusil Ticciho vysvobodit, už

Koncem I. světové války už byla dělnická třída v Itálii ve stavu revolučního vření. Ačkoli ještě nebyli připraveni sami se chopit moci, děl-níci a rolníci si do roku 1918 na státu vydobyli nejrůznější ústupky - lepší mzdy, 8 hodinový pracovní den a uznání kolektivních smluv.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

HIS

TO

RIE

42

tam byli AdP, kteří fašisty zahnali až na venkov.20 fašistů (pravděpodobně i více) bylo zabitoa velitel jejich sqadrony poznamenal:

„Oddíl, který byl tak dlouho zvyklý porážetnepřítele, jenž téměř vždy utíkal, nebo kladl jenchabý odpor, se nemohl umět bránit a také sebránit neuměl.“

ZradaAvšak právě v době, kdy AdP na ulicích zís-

kávali převahu, zradila je PSI, kterou více zají-mal podpis paktu s fašisty o neútočení - a toprávě v době, kdy byli fašisté nejzranitelnější.Socialistické militanty jejich vedení nutilo, abyz AdP odešli a rovněž odbory CGL svým členůmnařídily, aby tuto organizaci opustili. Jedenodborový předák, Matteotti, tuto zradu potvrdilv odborářském listu Battaglia Sindicale:

„Zůstaňte doma: nereagujte na provokace.Dokonce i mlčení, i zbabělost jsou občas hrdinstvím.“

Komunisté zašli ještě o krok dál, když vytvořilisvé vlastní, čisté, „třídně uvědomělé“ sqadry a takhnutí ještě více zdecimovali. Podle Gramsciho „tatotaktika odpovídala potřebě zabránit kontrole jinéhonež stranického vedení nad členy strany.“ Poměrněbrzy zůstalo jen 50 sekcí s 6000 členy, které podpo-

roval jak Unione Sindicale Italiana (USI) a UnioneAnarchica Italiana (UAI). Několik těchto sekcí šlov září opět do akce v Piombinu, kdy anarchistickápatrola chytila fašisty, kteří vypálili kanceláře PSI(téže organizace, jež je před měsícem zradila)a zahnala je na útěk. Z Piombina se brzy stalo ner-vové centrum obrany před fašismem, protožev dubnu 1922 se bránilo proti dalšímu fašistickémunáporu, až nakonec podlehlo po 11 dnech zuřivýchbojů, kdy se fašistům, jimž pomáhala Královskágarda, podařilo zmocnit se kanceláří USI.

Reformistická generální stávka na obranu„občanských svobod a ústavy“ v červenci 1922znamenala pro dělnické hnutí konečnou katastro-fu, jelikož zastavení práce nebylo a ani nemohlobýt provázeno agresivní přímou akcí. Fašisté jed-noduše nasadili do veřejných služeb stávkokazea stali se pány ulic. Po kolapsu této stávky fašistéshromáždili své síly, aby se vypořádali s poslední-mi zbývajícími výspami odporu, z nichž jedna,Livorno, podlehla síle 2000 sqadristů.

ZávěrTakže jaké poučení si dnes můžeme vzít

z Arditi del Popolo? Především si musímeuvědomit prospěšnost organizace. Stejně jako

AdP i my musíme formovat místní antifašistic-ké skupiny, autonomně operující ve svýchvlastních oblastech, ale spojené v celonárod-ní síti. Tyto skupiny by se neměly zříkat použí-vání taktiky militantní přímé akce proti tako-vým, jako je BNP - jinému jazyku fašisté totižnerozumí. Musíme se vyhnout reformistickécestě obhajované náborovými agenty např.z SWP a jednou provždy zničit nacionalistickýmýtus, který dělá z našich etnických komunitobětní beránky a který takovým, jako je britskýministr vnitra David Blunkett a irský ministrspravedlnosti John O’Donaghue, umožňuje,aby velkým složkám dělnické třídy namluvili,že kořenem jejich socioekonomických strastíje kdeco. K tomu potřebujeme uvést fašistic-kou agendu do souvislosti s agendou státu,který ji podporuje a rozšířit poselství, že fašis-mus bude zničen jedině tehdy, bude-li zničensám stát. Pouze společnost založená na prin-cipech anarchokomunismu může doufatv dosažení něčeho takového. ���

Poznámky:1) Williams, L.: Proletarian Order, 1975.2) Rossi, A.: The Birth of Fascism, 1938.

z časopisu Anarchist Federation Organise! č. 59 přeložil S. K.

>>> DOKONČENÍ ZE STR. 40 >>>

dou, že nejsilnější odpor dělnické třídy protifašismu byl ve městech, ve kterých existovalasilná anarchistická, syndikalistická nebo anar-chosyndikalistická tradice.“15)

Arditi del PopoloAnarchisté se podíleli a často organizovali

sekce Arditi del Popolo, organizace dělnickétřídy, která se věnovala obraně dělnickýchzájmů. Arditi del Popolo organizovala a povzbu-zovala odpor dělnické třídy k fašistickým jednot-kám, často porážela větší fašistické síly (napří-klad „naprosté pokoření tisíců squadristů ItaloBalbose pár stovkami Arditi del Popolo podporo-vanými obyvateli dělnických čtvrtí“ v anarchistic-ké pevnosti Parmě v srpnu 1922“).16)

Arditi byla v Itálii nejblíže myšlence jednotnérevoluční dělnické fronty proti fašismu, kterounavrhl Malatesta.Toto hnutí „se rozvinulo podélprotiburžoázních a protifašistických linií a bylopoznamenáno nezávislostí svých lokálníchsekcí.“17) Spíše než jen „antifašistickou“ organiza-cí, Arditi „nebylo hnutím na obranu demokraciev abstraktním smyslu, ale nezbytná dělnická orga-nizace na obranu zájmů průmyslových dělníků,dokařů a velkého počtu řemeslníků a umělců.“18)

Avšak obě strany socialistická a komunistickávystoupily z organizace, socialisté podepsali„pacifikační pakt“ s fašisty v srpnu 1921. Komu-nisté „dali přednostodchodu svých členůz Arditi del Popolo,než aby jim dovolilipracovat s anarchis-ty.“19) Jak pozname-nává Abse: „bylo tozastavení podporysocialistické a komu-nistické strany nanárodní úrovni coochromilo Arditi.“20)Vůdcové autoritář-

ských socialistů dali přednost porážce a fašismu,než aby riskovali, že jejich stoupenci budou „naka-ženi“ anarchismem. Poraženectví sociálních refor-mistů a sektářství komunistů, tak znemožniliozbrojenou opozici, která by byla široká, a protoefektivní a izolované případy lidového odporu senebyly schopny sjednotit na úspěšné strategii.“21)

Proto: „anarchistická vůle a odvaha nestačilyk odražení fašistických gangů, silně podporovanýmimateriálem a zbraněmi, chráněnými represivnímiorgány státu. Anarchisté a anarchosyndikalisté bylirozhodující silou v některých oblastech a některýchprůmyslových odvětvích, jenže pouze podobnávolba prostředků přímé akce v oblastech socialistic-ké strany a Všeobecné konfederace práce (refor-mistické odbory) mohla zastavit fašismus.“22)

Poté, co pomohli porazit revoluci, pomohlimarxisté zajistit vítězství fašistů.

Syndikalismusa italský fašismus

Jak je vidět, velmi vzdáleni tomu, aby většinoupřešli k fašismu USI (a velká většina těch, kteří siříkali syndikalisté) stála v čele boje proti fašismua zažila fašistické násilí. Odkaz Boba Blacka napodporu svého tvrzení se jeví jako neopodstatně-ný, odvolává se totiž na pár předválečných marxis-ticko-syndikalistických intelektuálů a „vůdců“, kteřínedokázali přesvědčit většinu své organizace prosvůj nově nalezný nacionalismus a kteří proto ode-

šli. Velmi vzdáleno tomu,aby ukázalo, že „italštísyndikalisté většinou pře-šli k fašistům“, to faktickyukazuje opak. Syndika-listé, ze kterých se po-zději stali fašisté, ne-byli schopni přesvědčito svých názorech vět-šinu USI. USI místo ví-tání nacionalismu zůstalavěrná svým syndikalistic-kým principům a odporo-

vala fašismu. Stejně jako anarchistická, syndikalis-tická organizace zažila represi a nakonec i zničenírukama fašistických gangů.

Spíše než ukázka selhání revolučního a anar-chistického syndikalismu nám události v Itáliidokládají svědectví o selhání marxismu jako revo-luční teorie. Nejen, že syndikalisté, ze kterých sestali fašisté, byli většinou marxisty, ale socialistic-ká a komunistická strana pomohly porážce revo-luce, antifašistického odporu. Žel, místo pohleduna aktuální historii vzestupu fašismu a jeho vzta-hu k syndikalismu, Bob Black (a další), zdá se,spíše záměrně pomlouvá celé hnutí na základějednání hrstky tzv. „vůdců“. ���

Poznámky:1) Bob Black, Anarchy After Leftism, CAL Press, Columbia,

1997, str. 642) Social Anarchism, č. 23, str. 993) David D. Robert, The Syndicalist Tradition and Italian

Fascism, str. 1134) Robert, z téhož, str. 1065) Robert, z téhož, str. 796) Carl Levy, „Italian Anarchism: 1870-1926“ in For Anarchism:

History, Theory, and, Practice, David Goodway, Routledge, 1989, str. 51

7) Levy, z téhož, str. 77, 53 a 518) Malatesta: Life and Ideas, Vernon Richards, Freedom Press,

London, 1984, str. 1349) Gwyn A Williams, Proletarian Order: Antonio Gramsci,

factory councils and the origins of Italian Communism, 1911-1921, Pluto Press, London, 1975, str. 194-195

10) Daniel Guerin, Anarchism: From Theory to Practice, Monthly Review Press, 1970, Anarchism, str. 109

11) Williams, z téhož, str. 241 a 19312) Malatesta, z téhož, str. 136 13) Tobias Abse, „The Rise of Fascism in an Industrial City“,

str. 54, v Rethinking Italian Fascism: capitalism, populismand culture, David Forgacs, Lawrence and Wishart,London, 1986

14) Tobias Abse, z téhož, str. 5415) Tobias Abse, z téhož, str. 5616) Tobias Abse, z téhož, str. 5617) Red Years, Black Years: Anarchist Resistance to Fascism in

Italy, ASP, London, 1989, str. 218) Tobias Abse, z téhož, str. 7519) Red Yeaes, Black Years, str. 1720) Tobias Abse, z téhož, str. 7421) Red Years, Black Years, str. 322) Red Years, Black Years, str. 1-2

z Black Flag č. 217 přeložil Marek Vondra, FSA Zlínsko

...Syndikalistická tradice a fašismus v Itálii

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

43

HIS

TO

RIEVznik a vývoj

černého nacionalismuv USA 20. století

Po svém příjezdu do New Yorku zde Garveyzaložil pobočku své Jamajské organizace UNIA -Universal Negro Improvement Association (Sdru-žení za všeobecné zlepšení postavení černochů).Cílem tohoto spolku bylo podnítit černošské„národnostní“ vědomí zakládáním škol pro černo-chy a aktivním bojem proti bílému útlaku. Garveyzaložil svou ideologii na hlubokém přesvědčení, ževšichni běloši jsou už ze své podstaty špatní, a žei bílí bojovníci za černošská práva pouze otravujíčernou mysl svými zvrácenými myšlenkami. Jedi-né řešení jak pro svou komunitu zajistit svébytnásociální a kulturní práva viděl Garvey v naprostérasové separaci. Odsuzoval všechny dřívější asi-milační iniciativy, protože byl pevně přesvědčen, žebělošské prostředí je černochům nepřirozenéa přirozeně nepřátelské. Tvrdil, že by se měli sna-žit o návrat do své domoviny - do Afriky - a zde pakvytvořit svou vlastní kulturu a společnost. Běhempěti let od Garveyho příjezdu získalo hnutí maso-vou podporu. UNIA měla téměř tři miliony následo-vníků - tedy přibližně jednu třetinu celé tehdejšíčerné populace na území Spojených států. Úspěchpřinesla Garveymu hlavně tíživá sociální situacečernochů po první světové válce. V té době vrcho-lila černá migrace ze zemědělských oblastí jihuSpojených států do průmyslových center na seve-ru země. Tam se tvořila obrovská chudá ghetanezaměstnaných černochů, kteří přitom museli zestrany svého okolí čelit mnohdy horší rasové dis-kriminaci než na jakou byli zvyklí z jihu. Pogromya lynčování byly na denním pořádku.

Musíme si uvědomit, že bílé obyvatelstvoseverních měst nebylo předtím nikdy na tolikčernochů zvyklé a nevědělo, jak se s jejichnáhlým přílivem vyrovnat. Většina seveřanůnavíc už za občanské války zastávala názor, žeotroctví je sice nehodné moderní společnosti,ale že se černoši na nic jiného než na pěstová-ní bavlny stejně nehodí a měli by proto zůstattam kam „patří”- na rozlehlých plantážích JižníKarolíny a Virgínie. Ani návrat válečných veterá-nů z Evropy nepřispěl k uklidnění situace -mnoho bílých vojáků našlo svá pracovní místazabraná mnohem levnějšími černochy.

Naopak černí vojáci byli dosud plni nadšeníz rasově velmi tolerantního evropského prostředí.K vysazení černých oddílů v Evropě se váže jednailustrativní historka. Když je tam americké veleníposílalo, zaslalo Francouzům oficiální nótu, vekteré jim nedoporučovalo nasazovat tyto divize doprvní linie. Hodí se prý jen k pomocným pracím,jako muzikanti, kuchaři nebo důstojničtí sluhové.Francouzská generalita však trpěla zoufalýmnedostatkem vojáků a proto neuposlechla doporu-čení a černochy do přímých bojů nasadila. Jaké

bylo pak překvapení Američanů, když se černédivize vracely z Evropských bojišť s největšímpočtem vyznamenání za chrabrost na hlavu.

Opravdu nepřekvapí, že v takových podmín-kách neměly charismatické Garveyho projevynouzi o posluchače. Jeho stoupající popularitavšak probudila u americké vlády strach z černéhopovstání. V roce 1920 byla vládou státu New Yorkustavena zvláštní komise (Lusk Comitee), kteráměla vyzkoumat, zda jsou takové obavy opodstat-něné. Ta ve své závěrečné zprávě konstatovala,

že Garveyho propaganda představuje vážné ohro-žení americké státnosti a pokud bude ponechává-na dále bez povšimnutí, může skutečně vyprovo-kovat rozsáhlé povstání. Zároveň otevřeně přizna-la, že Garvey je obzvlášť nebezpečný pro svoupřímou a oprávněnou kritiku americké společnos-ti. Jako řešení celé situace komise navrhla oslovitněkterou loajální černošskou organizaci a požá-dat ji o opoziční působení proti Garveyho UNIA.Také podala návrh diskreditovat Garveyho v očíchjeho stoupenců, pokud to bude jen trochu možné.

Zakladatelem černého nacionalismu jakožto hnutí je Marcus Garvey. Připlul do Ameriky v roce 1916 z Jamajky na pozvání významnéhočernošského myslitele a spisovatele Bookera T. Washingtona. Krátce po Garveyho příjezdu však Washington zemřel a jeho vliv na Garvey-ho proto nebyl zas až tak velký. Byl to však právě Booker T. Washington, který jako první jasně formuloval základní teze černého naciona-lismu. Ten od počátku spočíval ve snaze vytvořit rozsáhlé černé hnutí za občanská a ekonomická práva této komunity, které by bylo tvoře-no od členské základny až po nejužší vedení čistě jejími příslušníky. V dřívější praxi totiž vždy vedoucí pozice v černošských hnutích zaují-maly s několika málo vyjímkami pouze běloši a možná proto téměř bez rozdílu hlásaly plnou asimilaci do majoritní bělošské společnosti.

Malcolm X

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

HIS

TO

RIE

44

Nezávisle na závěru komise byla v následují-cích letech odkryta účast UNIA v několika finanč-ních skandálech. Zároveň byla důvěra v ní podko-pávána cílenými útoky ze strany jiných černoš-ských organizací. Pro rozsáhlé daňové úniky bylMarcus Garvey sám v roce 1927 vyhoštěn z USAzpět na Jamajku. Všechny tyto faktory vedlyv důsledku k brzkému zániku UNIA. Je ale třebaříct, že na přímý zásah vlády při likvidaci UNIAv podstatě nic neukazuje. S největší pravděpo-dobností opravdu šlo o naprosto přirozený vývoj.

Ačkoliv byla ideologie UNIA nepokrytě rasistic-ká a Garvey rozhodně nebyl nijak tolerantní člověk,musíme si přiznat, že vznik a rozvoj UNIA posloužiljako katalyzátor boje Afroameričanů za rovná práva.Garveyho například jako první šířil myšlenku „blackis beautiful” - černá barva je krásná. Do té doby totižjakékoliv americké umění zpodobňovalo černochypouze jako ošklivé karikatury, bezduché opice nebozvířata. Myšlenka „black is beautiful” toto výraznýmzpůsobem pomáhala změnit. A i když se Garveydíky svému vypjatému radikalismu izoloval jak odbílé společnosti, tak od černých intelektuálů, doká-zal jako první podnítit široké hnutí odporu v do tédoby pasivních černých masách.

Nicméně Garvey si možná neuvědomoval, žeto byl právě jeho vypjatě rasistický postoj, který hoodsoudil k nezdaru. Jeho neochota spolupracovats jinými, tolerantnějšími, aktivisty a excesy typuzvaní představitelů Ku-Klux-Klanu na sjezdy UNIAjeho skutečnému cíli - zlepšení sociálního posta-vení černochů - pouze škodily. UNIA musela tedyzaniknout právě proto, že byla pro mnoho svýchstoupenců jenom prvoplánovou vzpourou proti bílénadvládě a nemohla jim nabídnout dlouhodoběuskutečnitelnou perspektivu úspěšného odporu.

Po neúspěchu UNIA ustupuje nacionalistic-ký akcent v černošských hnutí do pozadí. Třicá-tá a čtyřicátá léta se nesou v duchu širokéhosociálního hnutí pracujících postižených ekono-mickou krizí, které se v té době orientuje spíšena třídní boj než na zrovnoprávnění konkrétníchetnik. Po vybřednutí z krize se v USA rozvíjímasové hnutí za občanská práva, které chceodstranit segregaci, tehdy pevně zakořeněnousoučást americké společnosti. I když toto hnutídosáhlo obrovských úspěchů v soudních sínícha podařilo se mu plně odstranit segregačnízákony, na faktické situaci obyčejných černýchpracujících se mnoho nezměnilo. Jako reakcena takové zklamání opět obživla nacionalistickámyšlenka. V padesátých, šedesátých a sedmde-sátých létech ji můžeme nalézt snad nejvýraz-něji v myšlenkovém směru „Black Power”.

Styl, názorovou základnu a rétoriku hnutí„Black Power” poskytla snad nejznámější černáosobnost po Martinu Lutheru Kingovi - Malcolm X.Svou cestu k černému nacionalismu započaltehdy ještě jako Malcolm Little ve vězení, kde siodpykával dlouhý trest za sérii loupeží, kterými siv mládí vydělával na kokain. Poprvé se tu setkals myšlenkami fundamentalistické organizace Nati-on of Islam (NOI). Oslovil jej jeden ze spoluvězňů,misionář této organizace. Malcolm se rozhodlvstoupit a na znamení své rozluky s bílou společ-ností přestal používat své původní anglické pří-jmení. Krátce po propuštění z vězení se díky svévysoké inteligenci, charismatu a mimořádnémurétorickému nadání stal Malcolm X nejvýznamněj-ším kazatelem v NOI a jejím tiskovým mluvčím.

Ve svých cílech šel NOI částečně v Garveyhostopách - neakceptoval ve svých řadách bělochya usiloval o vznik samostatného černého státu naamerickém území, který by fungoval na islám-ských principech. Silná osobnost Malcolma X brzyzačala přitahovat masy nových věřících. Nicméně

jeho rostoucí vliv mu vytvořil uvnitř organizaceřadu nepřátel. Celá věc zašla tak daleko, že se hopokusil odstranit sám vůdce NOI - Elijah Muham-mad, kterého Malcolm do té doby pokládal zasvého skutečného duchovního otce a dobrého pří-tele. Když navíc na světlo vypluly sexuální skan-dály ve vedení NOI, hluboce dotčený Malcolm hle-dal duchovní útěchu v pouti do Mekky.

Ta zásadním způsobem ovlivnila jehopohled na svět. Dříve byl přesvědčen, že jenrasově separovaný černý islám je ta pravácesta. V Mekce se však náhle ocitl v prostředí,které nerozlišovalo mezi lidmi kvůli barvě pleti -všechny přece spojovala myšlenka islámu.Souznění s ostatními poutníky v něm zanechalovýrazné stopy. Po návratu do USA opustil NOIi svou dřívější radikální protibělošskou rétorikua založil vlastní náboženskou organizaci MuslimMosque Inc. Již nevolal po samostatném státěa aktivně přijímal pomoc bílých aktivistů. Vesvém boji se začal orientovat hlavně na lidskápráva. V článku „Rasismus: Rakovina sžírajícíAmeriku” mimo jiné říká:

„Společným cílem dvaadvaceti milionů Afroa-meričanů je získat respekt jakožto lidské bytosti,na který mají všichni lidé od Boha právo. Náš spo-lečný cíl je získat lidská práva, které nám Amerikaupírá. Nikdy nemůžeme získat občanská právabez práv lidských. Nemůžeme být uznáváni jakoobčané, pokud nás nepovažují za lidské bytosti.”

Právě tímto přístupem Malcolm X vymezilcestu pozdějšímu hnutí „Black Power” - oprostil seod dřívějšího vypjatého Garveyho rasismu a naci-onalismu a zároveň se skvěle vyhnul pasti, dokteré upadlo hnutí za občanská práva. Pochopil,že Amerika využívá popírání lidské podstaty čer-nochů jako záminky k jejich faktickému znovu-zot-ročení. Jako první se odvážil říct, že vskutku nezá-leží zda vás nějaký ústavní soud označí za obča-na Spojených států, když vás bílá majorita stejněvnímá pouze jako domestikovanou zvěř.

Rovněž proto chápeme, proč MalcolmX a jeho následovníci nevyjímali násilí z prostřed-ků, jak dosáhnout pokroku. Deklarace nezávislosti,

základ amerického právního systému, nám říká, ževšichni lidé jsou si rovni a mají stejná práva,z nichž ta nejzákladnější jsou: právo na život, svo-bodu a právo hledat štěstí. Když společnost nebrá-ní životy černochů, mají právo na sebeobranu. Jakřekl Malcolm X v Detroitu roku 1963: „Naše nábo-ženství nás učí být moudrými. Být mírumilovnými,zdvořilými, poslouchat zákon a respektovat svébližní; pokud na tebe však tvůj bližní vztáhne ruku,postarej se ať skončí na hřbitově.”

Tento důraz na sebeobranu byl hlavnímmomentem vzniku snad nejslavnější organizacehnutí „Black Power” - The Black Panther Party forSelf-Defense (Strany černého pantera za sebeo-branu). Tu založili v Californském Oaklandu v říjnuroku 1966 Bobby Seale, Huey P. Newton a skupinajejich blízkých přátel. Na základě pozdního učeníMalcolma X a také pod částečným vlivem maoismuse snažili revoluční cestou nastolit skutečnou eko-nomickou, politickou a sociální rovnoprávnost.Přesně podle vzoru Malcolma X se nebránili spolu-práci s aktivisty napříč etnickým spektrem.

Jejich hlavní činností byla propaganda,demonstrace a přímé akce proti rasistické bílépolicii. Přispěli také významně ke zlepšení kvalityživota v černých ghetech, když organizovali soli-dární akce bezplatné distribuce potravin a ošace-ní. Rovněž zakládali centra bezplatné lékařsképomoci, která prováděla i plošné testování na srp-kovitou anémii (tato dědičná choroba je tradičnímetlou černých Američanů). Černí panteři takéstáli u zrodu programu pro bezplatnou distribucisnídaní pro chudé černé děti. Mnoho z těchto jimizapočatých aktivit je v chodu dodnes.

Není divu, že aktivismus a narůstající popula-rita Černých panterů se brzy stala trnem v okubílého establismentu. Jejich příklad inspiroval celéamerické dělnické hnutí k vybičování úsilí a k vzá-jemné spolupráci. Americká FBI proto spustilaspeciální program COINTELPRO (counterintelli-gence program), jehož cílem bylo zlikvidovatČerné pantery a jejich příznivce. FBI se přitomneštítila ničeho - používala nejen obyčejné provo-kace, ale dokonce i chemické zbraně, podvrženédopisy a justiční a úkladné vraždy čelných před-stavitelů vzmáhajícího se hnutí odporu. Existujedůvodné podezření, že COINTELPRO programstál za vraždou Martina Luthera Kinga v roce1968, protože ten krátce před svou smrtí začal při-ostřovat svou nenásilnou agendu a byl blízko pří-mého propojení s Černými pantery. Můžeme homožná také hledat za atentátem na Roberta Ken-nedyho, který byl jedním z významných a vysokopostavených příznivců černého hnutí odporu.

FBI zapracovala kvalitně a skutečně se jípodařilo „Black Power“ rozbít a umlčet. Běhemosmdesátých let se vládě podařilo vytlačit jaká-koliv hnutí obsahující prvek černého nacionalis-mu na samý okraj společnosti. Důležitým kro-kem vlády však nebyly pouze represivní opatře-ní, ale rovněž použití pozitivní diskriminace,které odlákalo příslibem reformy potencionálnípříznivce radikálních řešení.

Černý nacionalismus tak ukončil svůj vývojod Garveyho fašizujících tendencí ke komunis-tickým Černým panterům a stal se z něj myš-lenkový směr, který ovlivnil černošské organi-zace přes úplně celé politické spektrum. Tím sezásadně odlišuje od nacionalismu jak jejznáme z Evropského kontextu, kde je téměřvýlučně spjatý s rasismem, xenofobií a pravico-vými ideologiemi. V Americkém kontextu bylschopen stát se významnou hnací silou, kterápomohla Afroameričanům vymanit se z bahnamentální podřízenosti. ���

Františka Sebralová

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

45

HIS

TO

RIEKdo si vydržuje UCK?

Veřejné mínění bylo pečlivě zmanipulováno způ-sobem, zavedeným v době bosenské války. Miliardydolarů na balkánském trhu s narkotiky hrály ve sku-tečnosti klíčovou roli ve „financování konfliktu" v Koso-vu v souladu se západními ekonomickými, strategic-kými a vojenskými zájmy. Z bohaté dokumentacev záznamech evropských policejních sborů, zpraco-vané v mnoha studíích, byly vazby mezi Kosovskouosvobozeneckou armádou (UÇK) a kriminálními syn-dikáty v Albánii, Turecku a ve státech Evropské uniezápadním vládám a zpravodajským agenturámznámy už od poloviny devadesátých let. „Financová-ní partyzánské války v Kosovu přináší zásadní otáz-ky a nepříjemně zpochybňuje prohlášení o „etické”zahraniční politice. Měl by Západ podporovat party-zánskou armádu, která se zdá být zčásti financovánaorganizovaným zločinem?”1)

Zatímco si vůdcové UÇK potřásali rukamas ministryní zahraničí Spojených států v Ram-bouillet, Europol (evropská policejní organizacese sídlem v Haagu) „připravoval zprávu proministry vnitra a spravedlnosti zemí Evropyohledně spojení mezi UÇK a albánskými drogo-vými gangy.”2) Mezitím globální média umně zpo-dobnila odbojnou armádu jako široce pojatéhozástupce zájmů etnických Albánců v Kosovu.

Když byl vůdce UÇK Hashim Thaci jmenovánhlavním vyjednavačem v Rambouillet, stala se UÇKfakticky řídící silou mírového procesu ve jménuetnických Albánců, a to i přes své spojení s obcho-dem s drogami. Západ potřeboval loutky z UÇKk formálnímu posvěcení dohody, která měla Kosovopřetvořit v okupované území pod jeho správou.

Je paradoxní, že Robert Gellbard, zvláštníamerický vyslanec v Bosně, označil UÇK v loň-ském roce za „teroristy”. Christopher Hill, hlavníamerický vyjednavač a architekt dohody z Ram-bouillet, také „tvrdě kritizoval UÇK pro její údajnýpodíl na obchodech s drogami.”3) Navíc necelédva měsíce před jednáním v Rambouillet minis-terstvo zahraničí Spojených států uznalo (nazákladě zpráv mise amerických pozorovatelů)podíl UÇK na znásilňování a vyhánění etnickýchAlbánců: „...představitelé UÇK vyhrožovali vesni-čanům zabitím a spálením jejich domovů, jestližese nepřipojí k UÇK (proces, který pokračujei v době náletů NATO)... Obtěžování ze stranyUÇK dostoupilo stupně, který obyvatele šesti ves-nic v prostoru Stimlje dohnal na pokraj útěku.”4)

Západ podporuje „hnutí za svobodu”, spojenés obchodem s drogami, přičemž se zdá, že úmy-slně obchází občanskou Kosovskou demokratic-kou ligu a jejího vůdce Ibrahima Rugovu, kterývyzval k ukončení náletů a vyjádřil svou vůli jednato mírovém řešení s jugoslávskými představiteli.5)Stojí za připomenutí, že několik dní před jeho tis-kovou konferencí, pořádanou 31. března 1999,UÇK oznámila, že Rugova (stejně jako tři dalšívůdci včetně Fehmiho Aganiho) byl zabit Srby.

Skryté financování„bojovníků za svobodu”

Vzpomínáte si na Olivera Northe a na aféruContras? Situace v Kosovu se podobá tajnýmoperacím CIA ve střední Americe, v Haiti a v Afg-

hánistánu, v nichž byli „bojovníci za svobodu”financování praním špinavých peněz. Od vypuk-nutí studené války si západní zpravodajské službyvypěstovaly složité vztahy s nelegálním trhems drogami. Případ za případem peníze z obchodus drogami financují po proprání v mezinárodnímbankovním systému utajené operace.

Podle Alfreda McCoye byl mechanismus uta-jeného financování vytvořen ve válce v Indočíně.V šedesátých letech byla Meova armáda v Laosufinancována ochodem s narkotiky, což byla sou-část vojenské strategie Washingtonu, namířenéproti spojeným silám, které představoval PatetoLao a neutrální vláda prince Suvany Poumy.6)

Mechanismus drogové politiky zavedenýv Indočíně byl od té doby používán ve střední Ame-rice a v karibské oblasti. „Rostoucí křivka dovozukokainu do Spojených států,” napsal novinář JohnDinges, „sledovala téměř přesně příliv americkýchzbraní a vojenských poradců do střední Ameriky.”7)

Armády v Guatemale a na Haiti, které CIA tajněpodporovala, se prokazatelně podílely na dovozunarkotik na Floridu. A skandály Iran-Contra a Bankof Commerce and Credit International (BCCI) přine-sly přesvědčivé důkazy o financování tajných ope-rací skrze praní špinavých peněz. „Špinavé peníze”byly recyklovány v bankovním systému - častopomocí anonymní společnosti - a staly se „tajnýmipenězi”, které bylo možné použít k financování nej-různějších odbojných skupin a partyzánských hnutívčetně nikaragujských Contras a afghánskýchMudžahedínů. Podle reportáže časopisu Timez roku 1991: „Protože Spojené státy chtěly vybavitmudžahedínské vzbouřence v Afghánistánu útočný-mi raketami a další vojenskou technikou, potřebova-ly plnou podporu Pakistánu. Do poloviny osmdesá-tých let se mise CIA v Islamabádu stala jednouz největších amerických zpravodajských základenve světě. „Jestliže je BCCI pro USA takovou ostu-dou, že se přímé vysetřování vůbec neprovádí, máto mnoho co dělat s tím, že se USA od jisté dobytváří, že obchod s heroinem v Pakistánu nevidí,” řeklamerický zpravodajský důstojník.”8)

Spojené státy a Německosi podávají ruce

Od počátku devadesátých let si Bonn a Was-hington podávaly ruce při vytváření oblastí zájmuna Balkáně. Jejich zpravodajské agentury přitomtaké spolupracovaly. Podle zpravodajského analy-tika Johna Witleyho byla tajná podpora armáděkosovských rebelů společným podnikem CIAa Bundes Nachrichten Dienst (BND) (která dřívehrála klíčovou roli při instalaci pravicové naciona-listické vlády pod vedením Franjo Tudjmanav Chorvatsku).9) Úkolu vytvořit a financovat UÇKse nejdříve chopilo Německo: „Používali německéuniformy, východoněmecké zbraně a byli zčástifinancováni penězi z obchodu s drogami.”10) PodleWhitleyho se CIA posléze stala nástrojem výcvikua vybavení UÇK v Albánii.11)

Tajné aktivity německé BND se shodovaly sezáměry Bonnu rozšířit svůj „Lebensraum” na Bal-kán. Před vypuknutím občanské války v Bosněaktivně podporovalo Německo a jeho ministr

zahraničí proces osamostatnění; „vynucovalo sikurz mezinárodní diplomacie” a tlačilo své západ-ní spojence k uznání Slovinska a Chorvatska.Podle organizace Geopolitical Drug WatchNěmecko i Spojené státy podporovaly (ač neofici-álně) vytvoření „Velké Albánie”, obsahující Albánii,Kosovo a části Makedonie.12) Podle Seana Gerva-siho se Německo snažilo mezi svými spojenci zís-kat volnou ruku pro „dosažení ekonomické nad-vlády v prostoru celé Mitteleuropy.”13)

Podpora islámskéhofundamentalismu v Kosovskéosvobozenecké armádě

„Skrytá agenda” Bonnu a Washingtonu spočí-vala v aktivizaci národně-osvobozeneckých hnutív Bosně a v Kosovu s konečným cílem destabiliza-ce Jugoslávie. Tento cíl byl realizován i záměrnýmpřehlížením přílivu žoldnéřů a finačních prostředkůz islámských fundamentalistických organizací.14)

Žoldnéři placení Saudskou Arábií a Kuvajtembojovali v Bosně.(5) A bosenská situace se opakujev Kosovu: Mudžahedínstí žoldnéři z různých islám-ských zemí podle některých zpráv bojují v Kosovus UÇK. Němečtí, turečtí a afghánští instruktoři tré-nují UÇK v taktice partyzánské války a diverze.16)

Podle zprávy Deutsche Press Agentur pro-cházela finanční podpora pro UÇK z islámskýchzemí přes bývalého séfa albánské Národní infor-mační služby (NIS) Bashkima Gazidedeho.17)„Gazidede, údajně pravověrný muslim, který uprc-hl z Albánie v březnu roku 1997, byl rok potévyšetřován pro své kontakty s islámskými teroris-tickými organizacemi.”18)

Přísunovou cestou pro vyzbrojování „bojovní-ků za svobodu” z UÇK jsou divoké hornaté hra-niční oblasti Albánie s Kosovem a Makedonií.Albánie je rovněž klíčovým tranzitním bodem bal-kánské cesty obchodu s drogami, která zásobujezápadní Evropu heroinem. 75% heroinu přicháze-jícího do Evropy je z Turecka. A velká část dodá-vek drog pocházejících z Turecka je dopravovánapřes Balkán. Podle americké Drug EnforcementAdministration (DEA) „je odhadováno, že Tureckokaždý měsíc opustí 4 až 6 tun heroinu a směřuje(přes Balkán) do západní Evropy.”19) Nedávnázpravodajská zpráva německé Federální kriminál-ní agentury naznačuje, že „etničtí Albánci jsoudnes při distribuci heroinu do cílových západníchzemí vůdčí skupinou.”20)

Praní špinavých penězZločinné syndikáty potřebují ke svému dal-

šímu vzkvétání přátele na vysokých místech.Pašerácké kruhy, údajně napojené na tureckýstát, mají řídit dopravu heroinu přes Balkána „úzce spolupracovat s dalsími skupinami,s nimiž mají politické nebo náboženské vazby”,včetně zločineckých skupin v Albánii a v Koso-vu.21) Vzniká nové globální finanční prostředí, vekterém si skryté a mocné politické lobby spojenés organizovaným zločinem pěstují vztahy s vůd-čími politickými osobnostmi a s úředníky vojen-ských a zpravodajských struktur.

Nelítostné bombardování Bělehradu a Prištiny silami NATO, které globální média přijímají jako humanitární mírovou misi, je dale-ko víc než porušení mezinárodního práva. Zatímco Sľobodan Miloševič je démonizován a zobrazován jako bezcitný diktátor, Kosov-ská osvobozenecká armáda (UÇK) je podporována coby důstojné národní hnutí bojující za práva etnických Albánců. Pravda je tako-vá, že UÇK je vydržována organizovaným zločinem za tiché podpory Spojených států a jejich spojenců.

?

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

HIS

TO

RIE

46

Obchod s narkotiky využívá pro propíráníobrovského množství špinavých peněz bankys dobrou pověstí. Přes svou vlastní výhodnouneúčast na pašeráckých akcích jako takových sbí-rají mocné bankovní kruhy diskrétně - zčástiv Turecku, ale především v západní Evropě -tučné provize z propírání špinavých peněz, jejichžhodnota se počítá na mnoho miliard dolarů. Tytokruhy mají eminentní zájem i na zajištění neruše-ných dodávek drog na západoevropské trhy.

Albánská spojkaPašování zbraní z Albánie do Kosova a Make-

donie začalo na počátku roku 1992, když se k mocidostala Demokratická strana v čele s prezidentemSali Berishou. O slovo se přihlásila rozpínavá šedáekonomika a pašeráctví. Magický trojúhelníkobchodu s topnými oleji, zbraněmi a narkotiky bylvytvořen především embargem, které na Srbskoa Černou Horu uvalila mezinárodní komunita,a blokádou Makedonie ze strany Řecka.

Průmysl i zemědělství se v Kosovu zhroutilypo té, co MMF v roce 1990 uvalil na Bělehrad svousmrtelnou „ekonomickou medicínu”. Embargo bylouvaleno na Jugoslávii. Etniční Albánci a Srbové sev důsledku toho ocitli ve stavu nezměrné chudoby.Hospodářský kolaps pak vytvořil prostředí, kterépodporovalo vzestup nezákonného obchodu.V Kosovu se (podle západních zdrojů) míra neza-městnanosti vyšplhala k závratným 70 procentům.

Chudoba a hospodářský kolaps exacerbo-valy doutnající etnické napětí. Tisíce nezaměst-naných mladíků, „adolescentů kolem dvacítky”,rekrutovaných ze zbídačeného obyvatelstva,byly povolány do řad UÇK.22)

V sousední Albánii zatím tržní reformy prová-děné od roku 1992 vytvořily podmínky vhodné proprorůstání státních institucí se zločinem. Penízez obchodu s drogami byly propírány rovněž veznámých albánských pyramidových hrách, kteréjako houby po dešti vyrůstaly pod vládou bývalé-ho prezidenta Sali Berishy (1992-1997).23) Tytoobskurní investiční fondy byly nedílnou součástíekonomických reforem vnucovaných Albánii jejímizápadními věřiteli.

Narkobaroni v Kosovu, Albánii a v Makedonii(spojení s italskou mafií) se staly novými ekono-mickými elitami, často spojenými s obchodnímizájmy Západu. Finační efekt z obchodu s drogamibyl pak využíván pro financování dalších nezá-konných aktivit (a naopak) včetně rozsáhléhoobchodu s prostitucí mezi Albánií a Itálií. Albánskézločinecké skupiny, operující v Miláně, „nabylyv obchodu s prostitucí takové moci, že překonalyi Kalábrijce co do síly a vlivu.”24)

Uplatňování „silné ekonomické medicíny” podvedením institucí Bretton Woods, sídlících ve Was-hingtonu, přispělo ke zhroucení bankovního systé-mu Albánie a urychlilo kolaps celé albánské eko-nomiky. Z výsledného chaosu pak při pečlivémbudování svých pozic těžily americké a evropskénadnárodní organizace. Několik západních společ-ností, zabývajících se obchodem s pohonnýmihmotami a topnými oleji, mezi nimiž nechybělyOccidental, Shell a British Petroleum, upřelo svůjzrak na hojné a neprozkoumané zásoby ropyv Albánii. Západním společnostem neunikly anirozsáhlé albánské zdroje chromu, mědi, zlata,niklu a platiny... Adenaurova nadace na pozadí svéčinnosti lobovala pro zájmy německých těžařů.25)

Berishův ministr obrany Safet Zoulali (obviňo-vaný z podílu na nelegálním obchodu s narkotikya s topnými oleji) byl tvůrcem dohody s německouspolečností Pressaug (na základě které jí bylopředáno řízení albánských chromových dolů) na

úkor konkurenční nabídky konsorcia Macalloy Inc.spojeného s Rio Tinto Zimbabwe (RTZ) pod ame-rickým vedením.26)

Velké množství narkodolarů bylo použitok financování privatizačních programů, které vedlyk převedení státních aktiv do rukou mafie. V Albá-nii byla v důsledku privatizačního programu téměřpřes noc vytvořena nová třída vlastníků, pevněoddaných myšlence „volného trhu”. V severníAlbánii se překrývala s rodinnými klany Gvegů,spojenými s Demokratickou stranou.

Pod vedením Demokratické strany a v době,kdy úřad prezidenta zastával Sali Berihsa (1992-97), vytvořily klany Gvegů na severu Albánies podporou západních bankovních kruhů největšíz pyramidových investičních fondů, VEFA Hol-dings. V roce 1997 byla VEFA v Itálii vyšetřovánapro své spojení s mafií, která ji údajně využívalak praní velkého množství špinavých peněz.27)

Podle jedné tiskové zprávy (založené na zpra-vodajských zdrojích) se vysoce postavení pracov-níci státní správy, včetně členů vlády a příslušníkůtajné státní policie SHIK, v době Berisova prezi-denství účastnili obchodu s drogami a nelegálníhodovozu zbraní do Kosova:

„Obvinění jsou velice vážná.Drogy, zbraně, pašo-vané cigarety, to všechno prochází rukama společ-nosti Shqiponja, veřejně provozované vládnoucíDemokratickou stranou. V průběhu roku 1996 (bylobviněn) ministr obrany Safet Zoulali z využívánísvého úřadu k podpoře nelegálního obchodu se zbra-němi, s ropou a s pašovanými cigaretami. Narkobaro-ni z Kosova. operují v Albánii zcela beztrestně a orga-nizace transportu většiny heroinu a dalších drog,směřujících z Makedonie a Řecka přes Albánii do Itá-lie, je přisuzována státní tajné policii SHIK. Zpravodaj-ci jsou přesvědčeni, že hierarchie řízení nelegálníhoobchodu vede až na nejvyšší místa a ve svých zprá-vách bez zábran jmenují konkrétní ministry.”28)

Obchod s narkotiky a zbraněmi zvesela kvetlpřesto, že od roku 1993 se na albánsko-makedon-ské hranici nacházel početný kontingent americkýchjednotek, který byl vybaven plným mandátemk dohlížení na dodržování embarga. Západ dělal, ženic nevidí. Zisky z prodeje ropy a drog byly využityk pořízení zbraní (často formou naturální směny):„Dodávky ropy do Makedonie (obcházející řeckéembargo (1993-94)) mohou být využívány k zakrytíobchodu s heroinem, stejně jako dodávek kalašni-kovů albánským 'bratrům' v Kosovu.”29)

Severní kmenové klany si rovněž vytvořilyvazby na italské zločinecké syndikáty.30) Ty pak naoplátku sehrály klíčovou úlohu při pašování zbranípřes Jadran do albánských přístavů Dures a Valo-na. Na počátku, v roce 1992, představovaly výzbrojdodávanou do Kosova především malé zbraně,např. samopaly AK-47 Kalašnikov, kulomety RPKa PPK, těžké kulomety ráže 12,7 mm atd.

Probíhající obchod s narkotiky pak umožnilUÇK rychle vytvořit sílu asi 30 tisíc vyzbrojenýchmužů. V nedávné době UÇK získala pokročilejšízbraňové systémy včetně protiletadlových a proti-tankových raket. Podle Bělehradu část peněz nanákupy přišla přímo od CIA „prostřednictvím tzv.Vlády Kosova se sídlem v Ženevě. Její kancelář veWashingtonu zaměstnává reklamní firmu RudderFinn - notorický -zdroj pomluv vlády v Bělehradě.”31)

UÇK rovněž získala techniku pro elektronickésledování, která jí umožňuje přijímat ze satelitůNATO informace o pohybu jugoslávské armády.Výcvikový tábor UÇK v Albánii je údajně „zaměřenna výcvik v obsluze těžkých zbraní - granátů nese-ných raketami, děl střední ráže, na použití tankůa transpotérů, na komunikaci, velení a řízení.”32)(Podle jugoslávských vládních zdrojů.)

Rozsáhlé dodávky zbraní armádě kosovskýchrebelů jsou zcela v souladu s geopolitickými cíliZápadu. Není překvapující, že kolem obchodu sezbraněmi a drogami v Kosovu existuje v mezinárod-ních médiích „ohlušující mlčení”. Slovy zprávy orga-nizace Geopolitical Drug Watch z roku 1994: „dopra-va (drog a zbraní) je posuzována podle svých geost-rategických důsledků... V Kosovu doprava droga zbraní sytí geopolitické naděje i obavy...”33)

Základy dnešního osudu Kosova byly vědoměpoloženy již před podepsáním Daytonské dohodyv roce 1995. NATO uzavřelo nezdravý „sňatekz rozumu” s mafií. Na svá místa se dostali „bojov-níci za svobodu” a obchod s narkotiky umožnilWashingtonu a Bonnu „financovat válku v Kosovu”s konečným cílem destabilizovat bělehradskouvládu a znovu zkolonizovat Balkán. Výsledkem jezničení celé země. Západní státy, které se účast-nily operace NATO tak nesou velké břímě odpo-vědnosti za smrt civilistů, za zbídačení etnickéhoalbánského i srbského obyvatelstva a za utrpenítěch, kteří byli v důsledku bombardování brutálněvyhnáni z měst a vesnic v Kosovu. ���

Poznámky:1) Roger Boyes a Eske Wright: „Drugs Money Linked to the

Kosovo Rebels”, The Times, Londýn 24. března 1999.2) Tamtéž.3) Philip Smucker a Tim Butcher: „Shifting stance over KLA has

betrayed Albanians”, Daily Telegraph, Londýn 6 dubna 1999.4) KDOM Daily Report, vydaná Úřadem pro záležitosti Evropy

a Kanady (Bureau of European and Canadian Affairs),ministerstvo zahraničí Spojených států, Washington, DC, USA,21. prosince 1998. Zpracováno EUR/SCE (202-647-4850) z denních zpráv zástupce Spojených států v Kosovské misidiplomatických pozorovatelů (Kosovo Diplomatic ObserverMission), 21. prosince 1998.

5) „Rugova, sous protection serbe appelle a l'arret desraides”,Le Devoir, Montreal, 1. dubna 1999.

6) Viz Alfred W. McCoy: „The Politics of Heroin in SoutheasAsia”, Harper and Row, New York 1972.

7) Viz John Dinges: „Our Man in Panama - The Shrewd Rise andBrutal Fall of Manuel Noriega”, Times Books, New York 1991.

8) „The Dirtiest Bank of All”, Time s. 22, 29. července 1991.9) Truth in Media, Phoenix, 2. dubna 1999. Viz rovněž Michel

Collon: „Poker Menteur”, EPO, Brusel 1997.10) Citováno v Truth in Media, Phoenix, 2. dubna 1999.11) Tamtéž.12) Geopolitical Drug Watch č. 32 s. 4, červen 1994.13) Sean Gervasi, „Germany, US and the Yougoslav Crisis”,

Covert Action Quarterly, č. 43, zima 1992-93.14) Viz Daily Telegraph, 29. prosince 1993.15) Další podrobnosti viz Michel Collon: „Poker Menteur” s. 288,

EPO, Brusel 1997.16) Truth in Media, „Kosovo in Crisis”, Phoenix, 2. dubna 1999.17) Deutsche Presse-Agentur, 13. března 1998.18) Tamtéž.19) Daily News, Ankara, 5. března 1997.20) Citováno v Boyes and Wright, c.d.21) ANA, Atény 28. ledna 1997, viz také Turkish Daily News,

29. ledna 1997.22) Brian Murphy, „KLA Volunteers Lack Experience”,

The Associated Press, 5. dubna 1999.23) Viz Geopolitical Drug Watch č. 35 s. 3, 1994, viz také Barry

James: „In Balcans, Arms for Drugs”, The International Herad Tribune Paris, 6. června 1994.

24) The Guardian, 25. března 199725) Další podrobnosti viz Michel Chossudovsky: „La crisi

albanese”, Edizioni Gruppo Abele, Turín 1998.26) Tamtéž.27) Andrew Gumbel: „The Gangster Regime We Fund”,

The independent, 14. února 1997, s. 15.28) Tamtéž.29) Geopolitical Drug Watch č. 35 s. 3, 1994.30) Geopolitical Drug Watch č. 66 s. 4, 1994.31) Citováno ve Worker's World, 7. května 1998.32) Viz jugoslávská vláda na

http://www.gov.yu/terrorism/terroristcamps.html33) Geopolitical Drug Watch č. 32 s. 4, červen 1994.

Michel ChossudovskyDepartment of Economics, University of Ottawa

Ottawa, KIN6N5, Canadae-mail: chossudovsky@sprint.ca

Michel Chossudovsky je profesorem ekonomie nauniverzitě v kanadské Ottawě. Je autorem knihy„Globalization of Poverty, Impacts of IMF andWorld Bank Reforms” („Globalizace chudoby -důsledky činnosti MFF a reforem světového ban-kovnictví”), vydané nakladatelstvím Penang andZed Books v roce 1997 v Londýně.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

47

RECEN

ZELidé jsou všichni

Na úvod musím podotknout, že jsem zažilv Praze dva koncerty Blackfire, a že se mi obavelmi líbily. Méně už se mi líbily tzv. doplňkovéakce, které těmto tzv. „etno” (i když samozřejměBlackfire produkují spíše muziku, ke které by sehodil více název hard core, ale nechci škatulkovat)koncertům většinou předcházejí. Tlachání „znalců”indiánské problematiky mi bylo v tomto případěznačně proti srsti. Docela rád bych věděl, co by navyřčená slova říkali sami Blackfire, kdyby jim samo-zřejmě rozuměli. Ještě štěstí, že česky neumějí,protože by se zřejmě zhrozili. Známá odbornice naživot indiánů, jejíž zřejmě jedinou kvalifikací je to,že byla někdy někde v americké indiánské rezer-vaci na dovolené (to já mám kvalifikaci úplně stej-nou, protože jsem nikdy nikde nebyl - alespoň alenikomu nekážu své pocity a domněnky a nevydá-vám je za fakta), a že se umí pěkně „zhulit” (cožostatně dokázala i před koncertem na pražskéPapírně), totiž svá pozorování vydávala za fakta,v čemž spatřuji velký dezinterpretační problém.Nemám nic proti Leonardu Peltierovi, naopak s nímplně sympatizuji a též si přeji jeho konečné pro-puštění z vězení (stejně jako paní Halka), do které-ho byl poslán s trestem, který vyšel z nespravedli-vého a zcela zmanipulovaného procesu - ostatnějeho kauzou jsme se již podrobně zabývali v jed-nom ze starších čísel našeho časopisu. Ovšemněkteré osoby, které se v kauze Leonarda Peltieraangažují, mu dělají spíš medvědí službu. Ale animůj pocit sounáležitosti a solidarity s lidmi, na kte-rých v tomto případě (a kolik takových případůznáme a ještě o kolik víc jich neznáme - na indiá-nech či jiných, v USA či kdekoliv jinde, nyní čiv minulosti) páchá bezprávím a nespravedlnostíamerická vláda a justice, mi nemůže zabránit v kri-tickém pohledu na ně samé, jakož i na tzv. „jejichvěc”. Samozřejmě se tím nesnažím a ani nechcibagatelizovat vinu hlavního viníka všech těchtoproblémů, bezpráví a nepravedlností - kapitalismu.

Původní obyvatelé?Samotný termín „původní obyvatel” té či oné

oblasti či země je už sám o sobě značně proble-matický. A tak jako se dnes nedá spolehlivě nikdena světě určit kdo kde byl dřív a kdo má tedy většíprávo na obývání té či oné oblasti či území, nedáse ani stoprocentně určit, zda původní obyvateléjsou skutečně ti nejpůvodnější - to už je pak sku-tečně doména mýtů (termínu, kterému se sami takbrání1) a víry, nikoliv faktů. A vyvozovat z takové-hoto problematického tvrzení nějaká práva, cožbohužel ale členové kapely dělají, je samozřejmětaké více než problematické. A kromě toho si takéJeneda Benally (basistka Blackfire) poněkud pletedějepis s antropolgií. Ano, dějepis, čili historii, píšívítězové a ne poražení, kolonizátoři a ne porobe-ní, ale antropologie pracuje s fakty a ne s historic-kými subjektivními tezemi.2)

Proto by mě třeba zajímalo, na čem stavíJeneda své tvrzení o tom, že není pravda, žepředci tzv. indiánských obyvatel Amerik přišliz Asie tehdy suchou Beringovou úžinou. A žeKryštof Kolumbus neobjevil Ameriku? Ale jistěže ji

objevil - objevil ji pro kolonozaci, i když tam podlenejnovějších výzkumů (a tady vědě věříte?) doplulaž nějaký čas po prvních Evropanech či Afriča-nech. A proč se vlastně tak bráníte tomu, žy byjste taky náhodou nemuseli být těmi původnímiobyvateli amerického kontinentu? To se tak mocštítíte či bojíte vlastní zidealizované a zmýtizovanéminulosti? Vždyť je docela dobře možné, a někte-ré archeologické vykopávky to i potvrzují3), že tak

jako jsme my Evropané vás (teď myslím idiányobecně a ne konkrétně váš národ - Diné (Navajo))zkolonizovali a téměř vyhladili, vy jste v dávnozapomenuté minulosti něco obdobného provedlitěm vašim „původním” obyvatelům vámi zkoloni-zovaných území? Myslíte si, že to, co bylo napros-to běžné v té známější4) historii Evropy a Asie, sena americkém kontinentu dít nemohlo?

A proč Clayson Benally (druhý ze tří souro-zenců muzikantů - bubeník Blackfire - v kapelehraje kromě jeho sestry, již zmiňované Jenedy,ještě kytarista Klee Benally - na dotazy odpovída-li všichni tři Blackfire) tvrdí, že „...příběhy a fakta,na nichž se zakládají antropologické studie jsoučasto vymyšlené”? Nemluví spíše o antropologiiprvní poloviny 20. století, právě ovlivněnou jedno-tnými školami? Zná vůbec současné výzkumy?A proč sami indiáni mnohdy jakékoliv terénívýzkumy bojkotují a znemožňují? Jenom kvůli tra-dicím? Lidé se nedozví pravdu o vás ani o vašíhistorii, pokud se ji samy nebudete snažit také hle-dat, Claysone. Ale skutečně hledat (pokud jí tedahledat vůbec chcete?) a ne si ji pouze přetvářetk obrazu svému. Píšete snad vlastní dějiny proto,že jsou vám třeba ty skutečné nepříjemné?

Obhajoba vědySoučasná kulturně-sociální antropologie jako

vědecká disciplína rozhodně netrpí etnocentris-mem. Věda ostatně ani není výmysl evropské civili-zace. Již mnoho starých národů a civilizací rozvíje-lo nejrůznější vědecké disciplíny - např. staří Číňa-né, Indové, Peršané, Sumerové, Babylóňané, Asy-řané, Egypťané, ale i třeba Inkové a Aztékové naamerickém kontinentě v předkolumbovské době.Věda nyní spíš působí univerzalisticky - lidstvovědění spíše spojuje než rozděluje - bez ohledu naetnický původ. Diskriminují systémy - politické, hos-podářské nebo třeba školské, ale ne věda. Ta jesice na těchto systémech existenčně závislá, aleideově zůstává téměř absolutně svobodná.

Ublíženecký pohled na sebe, na vlastní tragé-dii, či lítost a nekritické nahlížení na tragédie jinýchtotiž nezřídka vede k idealizaci, k idealizování sisebe sama i svých blízkých. Ostaně ani ten tzv.„superindián” (jak ho zmiňuje Jeneda) není zas takúplně originálním výmyslem Holywoodu - termín„ušlechtilý divoch” totiž používal v Evropě už v 18.století francouzský filozof, spisovatel a historik Vol-tair. A o těch tzv. „kovbojkách” už ani nemluvím - tobyly záležitosti poplatné době vzniku, tj. ideologiím,ať už indiáni byli ti zlí či hodní. A „westernový” fil-mový žánr už vlastně s jakýmkoliv reálným pohle-dem na indiány nemá nic společného. Je ovšemdobře, že už konečně vznikají filmy o indiánech odindiánských režisérů - ty konkrétní osobní příběhy,jak je zmiňuje Jeneda. U nás už jsme mohli napří-klad vidět „Kouřové signály” v televizi, „Staré kůže”v kině (v rámci letošního Febiofestu) - oba od indi-ánského režiséra Chrise Eyrea, oba vlastně indivi-duální příběhy z Lakotských rezervací. Nebo velmipovedený snímek „Laňka” (též na letošním Febio-festu) režiséra Randy Redroada, o vyrovnávnává-ní se napůl čerokíjského mladíka s vlastní identi-tou. Ovšem úplně bych nezatracoval ani některéz těch novějších a modernějších holywoodskýchvelkofilmů, na kterých se mimochodem také častopodíleli sami indiáni, a to nejen pouze v rolíchherců či komparzistů. Tyto velkofilmy můžou,narozdíl od nízkorozpočtových zobrazení součas-né nebo nedávné individuální indiánské minulosti,vcelku kvalitně a věrohodně pracovat i s velkýmitématy tragické indiánské historie. A najdeme mezinimi i řadu velmi kvalitních titulů - Mise, Černé rou-cho nebo například Přetržený řetěz. Za zmínkurozhodně stojí i dokumentaristika. „Běloch” RobertRedford, bývalá holywoodská star, třeba natočilvýtečný dokument „Peltier: Oglalský incident”,který se nám snaží co nejvěrohodněji (tím, že dáváprostor oběma stranám) vykreslit co předcházelo(tzv. boje o Wounden Knee v roce 19735), ale pře-devším co následovalo celé té tragické událostiodehrající se v rezervaci Pine Ridge. Informacez tohoto filmu jsem ostatně použil již zhruba předdvěma lety v článku v Akci číslo 3.

Z extrému do extrémuNa idiány bylo zpočátku a velmi nelichotivě

nahlíženo jako na zvířata. Podle mnohých evrop-ských teologů nebyli křesťané, tudíž nemohli mítduši, a proto nebyli lidmi. A i když třeba tento spíšeprotestantský6) (ano ti protestanté, kteří proti kato-líkům bojovali za větší náboženské svobody, sepak sami chovali ještě ortodoxněji), pohled nesdí-lela ostatní katolická Evropa7), oběma typům křes-ťanství šlo kromě ekonomické kolonizace takéo christianizaci místních „nevěrců”. Takže ti, co sesnažili zachovat si svou víru, byli vražděni a zotro-čováni stejně katolíky jako protestanty. Rozdíl bylv tom, že katoličtí misionáři se o pokřesťanštěníalespoň snažili a o své ovečky se pak dovedlii náležitě starat, jako třeba jezuitští misionářiv jižní Americe, kteří mnohdy ve svých misijníchoblastech vytvářeli sice katolické, ale víceméněsvobodné indiánské komunity - tzv. státy ve státě.

Předem chci autorům i zúčastněným poděkovat za rozhovor s indiánskou kapelou Blackfire, který vyšel pod názvem „Odpověď je v každémz nás...” v letošním čísle časopisu A-kontra 2/2003. Rozhovor, jakož i jeho teoretický úvod, byl poměrně rozsáhlý a velmi dobrý. Ale možná i ta jehorozsáhlost mě dovedla k tomu, abych se pokusil reagovat na některá, podle mě nepřesná tvrzení, která text obsahoval. Paradoxně totiž právě rozsáh-lost tohoto textu mu zřejmě byla i na škodu. Hned vysvětlím. Rozebíraná témata by si jistě zasloužila studii minimálně rozsahu klasické knihy, a protose mi zřejmě zdálo, že i přes již zmiňovanou rozsáhlost textu, byly některé informace v rozhovoru obsažené pouze „nakousnuty” a nedotáhnuty dokonce či do určité míry zkresleny - nejsem schopen posoudit, zda za to můžou autoři otázek nebo odpovědí či koneckonců „pouze” překlad?

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

RECEN

ZE

48

To se pak také jezuitům stalo osudné - zámořskéřádové misie byly papežem na nátlak světskýchpanovníků i konkurenčních řádů zrušeny a jezuit-ští misionáři byli deportováni zpět do Evropy.

S nástupem evropského romantismu se začí-nal měnit i pohled na domorodce. Ze zvířat se stá-vají primitivové. Ne ovšem v tom negativním slovasmyslu. Primitivové proto, že v romantickýchvizích představují to dobré jádro lidského rodunegativně deformovaného pokrokem evropskécivilizace. Ušlechtilí divoši najednou představujíten nejušlechtilejší prapůvod veškerého moderní-mi vědeckými objevy a výdobytky zdegenerované-ho lidstva. Ze zvířat se najednou stává cnostnákolébka lidství. Tento pohled ovlivnil i vznikajícínovou vědu - antropologii. Proto některé staršíantropologické školy (většinou žáci a následovnícinějakého významného antropologa) nelze brátz dnešního pohledu zcela do důsledků.

No a postupem času se konečně namístoextrémních pohledů začíná prosazovat chtění poco nejvěrohodnějším a nejpravdivějším poznáníreality. Ona vlastně ta současná či nedávno minu-lá realita tzv. přírodních národů toho mnoho vypo-vídá také o nás. Jestliže totiž ještě dnes říkáme, ženěkteré skupiny lidí žijí třeba na úrovni paleolitu8),domníváme se, že vlastně způsob jejich životatoho mnohé vypovídá samozřejmě o tom jak žijíoni teď, ale i o tom, jak jsme v dávné minulosti žilimy všichni. Proto chceme poznat realitu jejich živo-tů a ne žádné zkreslené báchorky, abychom se takdozvěděli alespoň takto zprostředkovanou pravduo naší vlastní minulosti. A i když čas od času seještě i dnes setkáváme s výtvory tzv. revizionistic-ké9) (především) literatury, zdá se mi, že současnéúhly pohledů - prezentované právě současnou kul-turně-sociální antropologií - patří k těm nejzdravěj-ším, nejpoctivějším, ale i nejobjektivnějším.

Všichni jsme totiž lidé a podstata našeho cho-vání je, i přes kulturně-sociální mnohočetnost, roz-manitost a rozdílnost, zřejmě založena na univerzál-ně platných principech.To, že v tomto případě, v tétohistorické etapě, Evropané kolonizovali americkýkontinent a násilně mu vnutili svoji kulturu i ideologii,bylo dáno především jejich zjevnou technologickoupřevahou. Žádná domnělá kulturní či biologická nad-řazenost v tom nehrála roli. Šlo z velké části o vyššíefektivitu srovnatelných činností (např. vojenství čizemědělství) souvisejících právě s kvalitnějšímtechnickým zázemím, a z určitých konkrétních situ-acích sehrála svou roli také náhoda (tak jako ostat-ně v celé lidské historii) - taktické využití chyb a sla-bostí protivníka - viz dobytí mocných říší Aztékůa Inků španělskými conquistadory.10) Pravdou zřej-mě je, že k takovéto či obdobné kolonizaci by dojítdřív nebo později muselo - to bylo dáno všeobec-ným vývojem na obou kontinentech, ve světě. A byloby i mylné domnívat se, že v případě opačnýchpozic a technologické převahy indiánských civilizací,by si ony nechaly ujít příležitost a podobným způso-bem by nekolonizovaly evropský či nějaký jiný konti-net. Mnoho důkazů o tom najdeme i v mnohemmenších, přesto ale genocidách, válkách či prostějenom nenávistech indánských civilizací a národůmezi sebou - viz třeba irokézská genocida národaMohykánů nebo vzájemné nenávisti různých náro-dů, které ostatně dobyvatelé umně využívaly, aniž jimuseli umněle vyvolávat (např. dobývání říše Azté-ků za pomocí jimi zotročovaných národů, anglicko-francouzská válka v Severní Americe, kdy na každéze stran bojovali mezi sebou tradičně znepřételenékmeny, či tzv. „indiánské války” vedené armádouSpojených států proti „vzpurým” a nepodajnýmnárodům za pomoci indiánských stopařů ze znepřá-teleného kmene, který byl v minulosti většinouvystaven nájezdům nyní pronásledovaného

kmene). Mnoho národů také prostě a jednodušeEvropany vítaly jako osvoboditele od nadvlády moc-nějších indiánských sousedů, ochotně s nimi spolu-pracovaly, z čehož měly samozřejmě i prospěch,a než si stačily uvědomit, komu vlatně pomáhaly,bylo už většinou pozdě. A i dodnes se mezi indiányvytvářejí elity - někde uměle (viz např. spolupráceindiánských pohlavárů - kmenové správy - s vládouUSA při správě rezervací) - jinde přirozeně, kteréjsou některým národům cizí, ale některým zase ne.A i když třeba konkrétně (viz odpovědi v rozhovoru)u národa Diné (Navajo) se nikdy v sociální struktuřenevyskytoval status formálního vůdce11), u mnohajiných indiánských národů tomu tak bylo. Na severo-americké (i kterékoliv jiné a nejenom) indiány, cožostatně v rozhovoru potvrzuje i Clayson, nelze totižhledět jako na jeden jednolitý národ. Rozdíly (hlavněkulturní a jazykové) mezi kmeny, které žily třebav bezprostředním sousedství, byly často tak obrov-ské, že si mnohdy navzájem ani nerozuměly, protosi třeba vytvořili z filmů známou posunkovou řeč. Napoměrně malém území totiž žilo velké množstvínárodů hovořící jazykem nepoměrně velkého počtujazykových skupin a podskupin.

Vznik a vývojSpojených států

Politika tzv. „dobývání Divokého západu” bylaod začátku až do dnešních dnů jedna z největšíchgenocid, a to nejen amerických dějin. A na této poli-tické tezi byly vlastně celé USA i jejich principy a ide-ologie založeny. Lze se tedy potom vůbec divit tomu,co dnes provádí masový vrah George W. Bush včeletohoto státu? Ne! On pouze navazuje na tradici for-movanou již od vzniku samotných Spojených států.Dokud bude tento stát existovat, dokud budou exi-stovat vůbec nějaký stát, nebude žádný člověk natéto planetě doopravdy volný a svobodný.

Ale aby skutečně nedošlo k omylu opakuji -toho, co se mi na celém rozhovoru nelíbí a co kriti-zuji, je minimum. S tou rozhodně větší částí se plněztotožňuji (viz např. vtipný citát E. Goldman v pasá-ži rozhovoru na téma gender nebo rozdílný přístupstátní moci v příkladě se založením požárů) nebo jipodporuji a navíc je v celém článku také mnoho zají-mavých (o vnímání antiglobalizačního hnutí), pouč-ných či podnětných pasáží - některé z těchto pod-nětů mě inspirovaly i k mému v zásadě pozitivnímu,leč kritickému pohledu. Škoda jen, že v rozhovoruchyběla jakákoliv zmínka o AIM (Americké indián-ské hnutí), důležité organizaci sjednocující severoa-merické indiány především na politickém a nikolivnárodnostním základě. ���

Poznámky:Vysvětlení nadpisu „Lidé jsou všichni”: Sami sebe „lidmi”nazývala a nazývá ve svých jazycích drtivá většina všechnárodů i nárůdků na celé zemi.

1) Když Klee v rozhovoru tvrdí, že dějiny Navajo nejsou mýty,ale spíše tradiční dějiny, není to vlastně to samé - subjektivní pohled na vlastní minulost? Vždyť kolikrát i ty oficiální dějiny byly přepracovávány po zjištění, že ty tzv. fakta, na kterých staví, jsou přinejmenším zkreslená. A kolik problematických míst v nich pořád nacházíme. Dějiny, tak jako mýty, mají mnoho různých vykladačů.

2) Antropologické či archeologické (tyto dva vědní obory k sobě mají konkrétně v americkém pojetí vědy velmi blízko) výzkumypracují s mnoho let získávanými daty, které mnohokrát prověřují a vzájemně srovnávají. Historie není věda, a proto snáze podléhá ideologickým i jiným nánosům či zkreslením.Ale antropologie a archeologie vědy jsou. To znamená, že pracují se sebranými fakty (která se získávají mnohaletým terénním výzkumem), nesmí záměrně ignorovat či podcenit žádnou i sebenepříjemnější skutečnost a hlavně nesmí mít jakkoliv stanovený cíl výzkumu. I ve fázi zpracovánía následného nezbytného porovnávání sebraných faktů je třeba se co nejvíce oprostit od subjektivity. Ale jelikož se v tétofázi již chtě nechtě subjektivní názor projevuje, jsou výstupní výsledky výzkumů prezentovány pouze jako jedno z možných východisek, pouze jako jedna z více teorií - to je praxe i amerických univerzit. A v součastnosti neexistuje už ani jednotný metodologický přístup (dříve se v určitém období praktikoval pouze např. evolucionistický přístup, což také

přispívalo k dezinterpretacím při vyhodnocování dat) k těmto vědním disciplínám. To podporuje co největšíobjektivitu při vědeckém výzkumu, ale hlavně to neznamená pouze jediné východisko, jediný výstup, jedinou teorii.

3) V některých částech Ameriky byly objeveny hroby s kostrami lidí se zjevnými europoidními rysy několik tisíc let staré- nemohou tedy pocházet ani od novodobých kolonizátorů ani od dřívějších Kolumbových předchůdců - např. Vikingů.

4) A co teprve v té méně známé, neznámé či vůbec v historii celého lidstva - viz kromaňonci vs. neandrtálci. Předpokládá se, že tzv. kromaňonci čili moderní lidé, naši přímí (výzkumy DNA to dokazují) předchůdci, při svém vítězném tažení světem své soky spíše masakrovali a vyvražďovali (a proč by to vlastně dělali jinak, když je to tak účinné...) než asimilovali (a když, tak pak zřejmě potomci/kříženci neandrtálců ztráceli reprodukční schopnosti, což opět dokazují výzkumy DNA - naše dnešní DNA je více než té neandrtálské podobná šimpanzí, ale s tou kromaňonskou je téměř schodná). A tím pádem udělali z neandrtálců, kteří se lišili vlastně hlavně tím, že obývali severnější oblasti a přizpůsobili se chladnějšímu klimatu, tzv. slepou vývojovou větev. Metody genocidy ostatně praktikovaly silnější lidské skupiny i mnohokrát potom a zřejmě i předtím, ale hlavně dodnes. A u jiných živočišných druhů také není nic neobvyklého, že funguje evoluční výběr (tzn., že silnější přežije, slabší nikoliv). V biologii evoluční principyvíceméně fungují - problémem ovšem bývá přenášetbiologické zákonitosti do kulturně-sociální oblasti. To, co platí v antropologii biologické, bývá v antropologii bráno za nesmyslné či přinejmenším za zastaralé.

5) V roce 1890 byl zavražděn strůjce vítězství nad 7. kavalerií generála Custera Sedící býk, který později část Dakotů odvedldo bezpečí kanadských tábořišť. Později (stýskalo se mu) se vrátil do USA, kde žil až do smrti v rezervaci Standing Rock.V rezervaci však kvůli obecně špatným podmínkám rostlo napětí, což se nakonec stalo záminkou, aby se členové indiánské policie pokusili Sedícího býka, beroucího se za práva a lepší život obyvatel rezervace a ohrožujícího svou autoritou správce rezervace McLaughlina, jež si s ním hodlal vyřídit staré účty, zatknout. Při zatýkání se ho ostatní indiáni pokusili bránit a rozpoutala se přestřelka..., zbraně měli ovšempouze policisté. Po zavraždění Sedícího býka začal v rezervaci Standing Rock nový hon na Dakoty. Mírumilovný a snášenlivý náčelník Velká noha se pokusil zlomené, hladovéa nemocné zbytky svého lidu (Dakotové-Hunkpapové) odvést do bezpečí rezervace Pine Ridge, kde už žil nejstarší pamětník dakotské slávy, náčelník Rudý oblak a mnozí jiní.Cestou, při táboření u Wounded Knee Creek - Poraněné koleno (kde jim přikázala tábořit armáda), je (vlastně zajatce) ráno 29. prosince 1890 po předchozí razii bezdůvodně napadla a zmasakrovala děly 7. kavalérie nového pomstychtivého plukovníka Forsytha. Zemřelo mnoho bezbraných a nevinných lidí - z 350 jich přežilo pouze několik.Na jaře 1973 se sešlo na dvě stě mladých dakotských indiánůu osady Wounded Knee, aby si připomněli události z roku 1890 a aby symbolickým obsazením Wounded Knee protestovali proti všemu co je v jejich odcizené zemi trápí.A právě tady, na místě zborceném krví předků, pozvedli svůj hlas, slyšitelný tentokrát po celém světě. Úřady byly vzpourou dokonale překvapeny. Vzápětí však znovu, tak jako před lety, poslaly k Wounded Knee vojáky. Tentokrát už ne s opakovačkami a několika děly. Proti indiánům vyrazila nejdříve pěchota s třiceti kulomety, pak obrněné vozy, a nakonec dvaadvacet tanků. A následovaly je i nejmodernější letadla - nadzvukové Phantomy 82. letecké divize US Air Force. Bombovnice s raketami zůstaly naštěstí zavřeny. Přesto u Wounded Knee znovu tekla krev. Americká armáda a policie rebely obklíčila a čas od času je ostřelovala z pušek. Byl zabit Frank Jasná voda a jeden další indián.Duchovní vůdce nespokojenců, Vraní pes, byl zajat a uvězněn, a později byl „neznámými” pachateli těžce postřelen Oglala Clyde Bellecourt, člen levicového Amerického indiánského hnutí. Rebelové vzdorovali podivuhodně dlouho - až teprve v létě 1973 bojiště u Wounded Knee vyklidili. A bylo by už konečně načase, aby po vyhrané bitvě, začali postupně vítězit i ve své válce, ve svém boji.

6) Tuto politiku ve svých koloniích uplatňovali Angličané,Holanďané nebo také Francouzi. A například v bývalé britské kolonii - USA - bylo domorodým obyvatelům přiznáno občanství až ve 30. letech 20. století. Oni tak vlastně na po svém dřívějším území žili po vzniku USA dvěstě let jako nechtění paraziti.

7) Např. španělské katolické veličenstvo považovalo indiányautomaticky indiány za své poddané se stejnými povinnostmi i právy jako měli kteříkoliv jiní poddaní na kterémkoliv jiném místě království, jelikož obývali území kolonie spadající pod správu španělské koruny. Čili jihoameričtí indiáni žijícíve španělských državách teoreticky disponovali stejnými právyi povinnostmi jako třeba andaluský rolník. I když realita tomu samozřejmě neodpovídala. Pořád ale na tom byli prakticky lépe, než indiáni žijící na koloniálním území jiných států.

8) Paleolit, jinak také neolit - nejstarší období lidských dějin zahrnující vznik a vývoj člověka (asi 600 - 10 tis. let př. n. l.)

9) Revizionismus - snaha změnit, revidovat soustavu určitých názorů.

10) Conquistador - španělský dobyvatel Střední a Jižní Ameriky, dobyvatel vůbec.

11) Formální vůdce (opak neformálního vůdce) - jedna ze dvou základních forem náčelnictví vyskytující se u přírodních národů, zachovává společenské zvyklosti, např. dědičnost či různý stupeň autority funkce.

Aram

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

49

RO

ZH

OV

ORRozhovor:

Edelweiss Piraten

� Salud soudruzi, můžete nám říct něco o vzniku vaší kapely a proč jste zvolili právě název Edelweiss Piraten?S Edelweiss Piraten hrajeme přibližně

2 roky. Dva členové skupiny (basa, bicí) hrálidříve ve skupině Direct. S tou jsme absolvovalitour po Německu, abychom tak pomohli tehdyperzekuovanému anarchistovi, antifašistovi(M. P.), který v sebeobranně postřelil neonacistua byl za to stíhán. Již tehdy bylo naší prioritouhrát na podporu anarchistických vězňů.

K názvu E. P. nás inspiroval článek ve Svo-bodné práci. E. P. bylo hnutí mladých lidí za druhésvětové války ve fašistickém Německu, kteří sebouřili proti všudypřítomné šikaně a nesvobodě.Represe postihující každého, kdo se vymykal

představám o chování správného árijce, dohnaloE. P. k ještě větší militantnosti a otevřenémuboji s režimem. E. P. byli tedy mladí buřičovéa postrach Hitlerjungend. Uvažte, existuje lepšínázev pro punx anarchistickou kapelu?

� Dva členové vaší kapely rozjíždí také jiný hudební projekt, o co jde? Jedná se o trochu odlišný styl (emo s žen-

ským vokálem). Kapela se jmenuje Ennui a nenítak politicky vyhraněná jako Piráti. S Ennui jsme jižnahráli krátké CD, které bychom rádi vydali jakobenefit na ABC. Oficiálně vyjde přibližně za dvaměsíce, ale již nyní lze objednat kopii, buď přespiráty (piraten@anarchismus.org), a nebo přímona kontakt Ennui (vitakr@seznam.cz).

� Co si myslíte o současné HC scéně v České republice? Posloucháme spousty českých HC kapel, ale

chybí nám tady kapely jako Sin Dios, Oi Polloi,Petrograd, které kromě vynikající muziky přináše-jí také anarchistické poselství. Bylo nám líto, kdyžse rozpadla spřízněná kapela Free X Town z Pře-rova, kteří se také hlásili k anarchismu. Doporučo-vali bychom ale skupiny: Dobře mířenou z Brna,ze Slovenska pak Železnou kolonu, kteří patřík tomu málu anarchokomunistických kapel.

� Před několika lety se v Otrokovicích na Zlínsku vzedmula vlna antifašistického odporu proti místním neonacistickým snahám, podařilo se toto město zcela

Udělali jsme rozhovor se stále známější otrokovickou hc/punkovou partičkou Edelweiss Piraten. Jejich výstižné songy můžete poslouchat již druhýrok na benefitech či koncertech po celé republice. Hitovky jako „Antifa znamená útočit“, „Zničme rudý podvod“ nebo „Smrt státu“ zazněly třeba před2 lety na Antifašistickém festivalu sjednocení v Jihlavě, minulý rok v antifašistickém prosinci na Zlínsku na koncertu Love music - Hate fascism v Uher-ském Hradišti nebo tento rok 8. března 2003 na Náměstí Míru v Praze při příležitosti Mezinárodního dne žen - akce Feministické skupiny 8. března.

včechna fota použitá v článku jsou z 8/3/2003 - Praha (Náměstí Míru) - MDŽ

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

RO

ZH

OV

OR

50

vyčistit od hnědé špíny. Jak to v Otrokovicích vypadá nyní a co sestalo s těmi desítkami, kteří se před lety tak aktivně zapojovali do lokální antifačinnosti?Skutečně jsme zde před pár lety měli nemalé

problémy s neonazis. Téměř každý víkend terori-zovali všechny, kteří se jim protivili. Zašlo to až takdaleko, že lidi z různých „skupin“ (punx, sk8, …)začali organizovat domobranu. Pamatuji si, jak setéměř každý den čekávalo na sk8 hřišti příchodunácků. Každých deset metrů byla četná hromádkadlažek a za každým druhým stromkem palice.

K největšímu střetu došlo na Štěrkovišti(místní část Otrokovic), na konečné zastávceautobusu. Nás bylo přibližně 40 a neonazis plnýautobus (20-30). Naším znamením k útoku bylozazvonění a zavření dveří od busu. Bylo velmipovzbudivé pozorovat tu náhlou změnu v grima-sách nazis, kteří vystupovali v domnění, žeovládnou Štěrkoviště a najednou zjišťovali, že seproti nim řítí z nedalekého porostu stále víceantifas, dali se na úprk, ale marně. Strhla semela na velkém prostranství před zastávkou,skóre dopadlo: 12 sešitých hlav ku 1, ten aledostal omylem od našich, jelikož byl sharp. Takési vzpomínám, jak jeden nácek v panice naskočildo taxíku a řval jeď, jeď… Bylo léto takže měltaxikář otevřená všechna okna, kterými pochopi-telně začali, tzv. dloubací technikou, dopadat nanácka rány. Poté, když do taxíku někdo ještěnastříkal slzný plyn, taxikář nechal auto autema vzal nohy na ramena. Vzduchem lítalo spoustukamení, petard, svištěli bambusovky… to všepozorovali z povzdálí asi dvě policejní auta.

Perlou celé akce bylo, když nazis, kterým sepodařilo uniknout, odjížděli vlakem, na který shodouokolností na další zastávce čekali jiní antifas ze Zlín-ska. Myslím, že nemusím říkat co následovalo,dodám jen, že ačkoli jsem už v tu chvíli byl asi200 metrů od oné zastávky na cestě domů, slyšeljsem ten křik a řev až tam. Jeden učitel angličtiny,který dříve žil nedaleko Bronxu a který byl celé akceve vlaku přímým svědkem, později řekl novinářům,že ani v Americe nic podobného nikdy nezažil a žesi zprvu myslel, že se natáčí zahraniční akční film.

Paradoxně za tuto akci, která byla největšísvým rozsahem a počtem zúčastněných nebylnikdo stíhán. Byla dobře naplánována a nepo-chybně jsme měli i kus štěstí.

Abych to shrnul, celý následující rok po akci naŠtěrku a ve vlaku, místní neonazis pomalu ani nevy-cházeli z domu, natož aby se scházeli v početněj-ších skupinkách jako dřív. Při průjezdu vlakem Otro-

kovicemi se náckové z ostatních regionů schovávalina záchodech a jeden místní NS byl „chycen“, jak sinese své skinheadské oblečení ukryté v igelitovétašce, aby se později mohl převléci v jiném městě.Byl absolutní klid. V současné době je v Otrokovi-cích asi 8 nazis, z nichž jsou tři aktivní. Situace sezačíná opakovat a tomu nasvědčuje i nedávnénapadení přednášky AFA neonacisty v našemměstě. Na Zlínsku, žel vzhledem k tomu, že se fot-balisté prokopali do první ligy, a právě zlínští chuli-gáni mají velmi dobré vztahy ze Spartou, začínajínáckové vystrkovat růžky, ale také tam situace neníaž tak vážná jako v některých jiných regionech(např. v Uh. Brodě). Nynější stav nám jasně ukazu-je důležitost revolučního antifašismu. Pokud vykope-me nácky z našich měst, nebo se zaměříme jen natohle a nevyplníme volný prostor našimi rovnostář-skými svobodomyslnými myšlenkami, nic to neřeší.Aspoň ne dlouhodobě. Je potřeba okamžitě zaklá-dat rovnostářské antiautoritářské struktury budoucíanarchistické společnosti a pokračovat stále dál ažk úplnému odstranění státu a kapitalismu. Prostě býtdůsledný! Jen tak se nám snad podaří odstranitfašismus z povrchu zemského jednou provždy.

� Jak je pro vás důležité organizování se v anarchistickém hnutí? Co přišlo první - hudba nebo „politika“?Členství ve FSA - MAP je pro nás velmi

důležité, díky tomu jsme se také seznámili. V tédobě již Direct nějakou tu dobu nefungoval a taknás velmi potěšilo, když jsme zjistili, že náš novýčlen Max hraje na kytaru, kterou jsme postráda-li. Zároveň se k nám přidal Kája, který již dřívezpíval v několika kapelách (Kája ale nedávnoE. P. opustil). Jelikož přišla dřív politika, potémuzika, bylo předem jasné, jaké budou mít E. P.zaměření a texty.

� Vaše kapela je známá ráznýmipolitickými texty, vymýšlíte jespolečně nebo jednotlivě?Texty píše Max nebo já, přinášíme vždy

hotový text. Několik našich MP3 je volně ke sta-žení na webu AFA Zlínsko.

� Jakou máte zkušenost z koncertů?Před každým songem vysvětlujete text a máte proslovy k aktuálnímu dění.Skvěle tak spojujete „politiku“ s hudbou.Jak na to reagují návštěvníci? Kde byl váš nejlepší koncert a kde nejhorší?S vyloženě negativními reakcemi jsme se set-

kali snad jen v Rožnově pod Radhoštěm. Z tohotodůvodu to považujeme za náš nejhorší koncert.Naopak dobré koncerty bývají klasicky u násv Otrokovicích, také v Mostě (na temném dělnic-

kém severu) se nám hodně líbilo, i na Šafránce.Odezvy na proslovy bývají většinou pozitivní,např. když mluvíme o antifašismu a vysvětlujeme,že násilí sice není moc hezká věc, vůči neonazisje ale nezbytné a je nutné přinejmenším morálněpodpořit ty, kteří se nezdráhají a jdou do fyzickékonfrontace s nácky, lidé nadšeně tleskají.

� Před 3 měsíci jste vydali kazetu.Můžete nám k ní něco říct?Je to kompilace místních punk/hc kapel,

(Shapeles Shape; Hrozba; Direct; Facta luquvun-tur; Starý vitamín; Ennui; E. P.; Vitamím-M…),která je benefiční, a to opět na ABC. Kvalita zvukusice není valná, ale určitě stojí za poslech. Lze jiobjednat přes Piráty. Cena je 50,- Kč.

� Plánujete vydat něco vlastního? CD?Rádi bychom, nejsou prachy. Zatím všech-

ny výdělky dáváme do ABC. Pokud by chtělněkdo finančně podpořit vydání CD může senám ozvat na kontakt.

� Chcete ještě něco říct na závěr tohoto rozhovoru, něco vzkázat čtenářům našeho časopisu?Směle do nich!

Antifa hitovka E. P. „Antifa znamená útočit“Pacifismus je sice hezká myšlenka, ale

tváří v tvář organizovanému násilí neonacistů jejistou sebevraždou. Chápeme, že ne každý máfyzické i psychické dispozice k tomu, aby sepřímo podílel na jejich likvidaci. Proto je důleži-té vyjádřit alespoň morální podporu těm, kteříse neváhají neonacistům postavit.

Popálené černé děti houkající sirénybyt romské rodiny pohlcují plamenyfašistickou ruku vznikla ta zářenevím jak by jí to šlo kdyby byla v sádřeKdyby fašos měli strach vyjít z domu venživot nevinného mohl být ušetřenproto pacifismus nepatří mezi mé názoryje to nejkratší cesta do plynové komory.Je tu jenom jedna možnost jak ty svinězastavit (Antifa!)jejich kamarádi v uniformách s nimi nezatočísám se musíš těmhle těm zrůdám postavitnácek neschopný vstát z lůžka nezaútočí.Jinak než silou se s náckem nedomluvíštak se snaž ať tuhle řeč taky umíškick-box je dialekt kterému rozumí skvělez téhle diskuse se nazi jen tak neproberepár úderů boxerem mu vysvětlí hnedže nemá svými nesmysly zamořovat svět!Antifa, Antifa!No no no pasaran!���

Edelweiss Piratenanarchistický hc/punk z Otrokovice-mail: piraten@anarchismus.org

s Josem z Edelweiss Piraten si povídala AFA-FSA Zlínsko

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

51

PR

OH

LÁ

ŠEN

ÍManifest Antifašistickejakcie Bratislava (AAB)

I. „Koho sa nám nepodarízjednotit, toho zjednotiadozorcovia koncentrákov.”(Alexander Mach, 5. februára 1939 Rišnovec)

Štrnásty marec 1939 sa výrazne zapísal dodejín Slovenska. Vyhlásením Slovenského štátuzhasli všetky nádeje pre slobodomyselných ludía začalo obdobie prenasledovania a zatýkaniav duchu v nadpise uvedeného citátu AlexandraMacha. Tak ako fašizmus nezačína plynovýmikomorami, ale nimi končí, tak fašizmus na Sloven-sku nezačal 14. marca, ale sa ním len legalizova-lo už existujúce fašistické násilie.

V tridsiatych rokoch je na Slovensku najsilnej-ším politickým subjektom Hlinkova Slovenskáľudová strana (HSĽS). HSĽS je zároveň predsta-vitělom klasickej totalitnej fašistickej strany tejtodoby a to ešte pred 14. marcom 1939. Slovami jejpredsedu Dr. Jozefa Tisa, predstavitela umierně-ného krídla strany a neskoršieho prezidenta Slo-venského štátu: „Strana je národ a národ je stra-na. Strana namiesto národa rozmýšla, strananamiesto národa hovorí. Čo národu škodí, to stra-na zakazuje. Strana sa nikdy nepomýli, keď vždya všade bude záujem národa pred očami”. Zastú-pená v československom parlamente presadzujeHSĽS politiku autonómie Slovenska v rámci spo-ločného štátu s Čechmi a Moravanmi. Požiadav-ka autonómie je ale podla Tisa vyvodená dobový-mi okolnostami. Samotný Tiso neverí, že Sloven-sko dokáže vziat na seba podobu samostatnéhoštátneho celku a keby ho aj vzalo, neprial by muvývoj vo svete. Názorové rozdiely vo vnútri stranymedzi umierneným krídlom a radikálmi spočívaliv otázke, kedy vyhlásit požiadavku po vznikusamostatného Slovenského štátu. Tak ako umier-nené krídlo strany, tak aj radikáli sa otvoreně hlá-sili k programu fašizmu, čo potvrdili napokon ajPieštanským zjazdom. Najlepšie to potvrdzujúslová šéfa úradu propagandy Alexandra Macha,ktorý na gardistickom zhromaždení v Rišnovciach5. februára 1939 vo svojej plamennej xenofóbnejreči mimo iné povedal: „Dnes v Rišnovciachmanifestujeme za to, aby Slovensko bolo oslobo-děné od cudzích príživnikov... Zjednotili sme stra-ny... Koho sa nám nepodarí zjednotit, toho zjed-notia dozorcovia koncentrákov... Mať svoj štátznamená život, večný život - nemať svoj štát zna-mená smrt, večnú smrt pre národ”.

Čo chceme povedat je skutočnosť, že14. marcom fašizmus na Slovensku nevzniká. Jetu prítomný už dávno pred tým a tento den,14. marec 1939, je len dnom kedy fašistické silyzískavajú nad Slovenskom totálnu moc. Svedčiao tom dobové skutočnosti, ktoré vypovedajúo postavení opozície mimo zákon, keď 27. januá-ra 1938 zakázali Slovenskú národnú stranu,6. októbra 1938 rozpustili Komunistickú stranua 23. novembra 1938 zastavili činnost Sociálnode-mokratickej strany. Ako i určenie HSĽS jedinýmtvorcom slovenských dejín pre najbližších 6 rokov.Pre upevněnie totálnej moci pod heslom „JedenBoh, jeden národ, jedna organizácia” schválilaHSĽS §58 Ústavy, ktorým učinila HSĽS jedinouorganizáciou prostredníctvom ktorej sa slovenskýnárod zúčastnuje na štátnej moci. Nezaostáva aniv pogromoch Hlinkovej Gardy na Židov a antifaši-

stov. Po vzore německých organizácii SA bolovybudované politické vojsko Hlinkova Garda, ktoránajprv pôsobila v ilegalitě, no za krátky čas sa ichteror stal legálnym. „Z tohto miesta odkazujemvšetkým Židom a Čechom, aby si zapamätali, žehlavný velitel Sidor dal svojím prvým dôstojníkomdýky a tie nesú nápis „naspät cesta nemožná. NaSlovensku už nebude ani český ani židovskýrežim, upozorňujem a varujem vás, páni Židia, žetú gardu, ak ju budete provokovat, my na uzděneudržíme”. To je len krátka ukážka z reči náčel-níka štábu HG K. Murgaša z už spomínaného gar-distického zhromaždenia v Rišnovciach. To všetkoešte pred marcom 1939.

28. mája 1943 udělil Tiso K. H. Frankovi naj-vyššie slovenské vyznamenanie Velkokríž raduslovenského kríža za účasť na vraždách českýchštudentov a zničenia Lidíc. HSĽS sa aktívnezúčastnuje na potláčaní Slovenského národnéhopovstania a pozýva německé vojská na jeho potla-čenie. Po salzburských poradách niektorí vládničinitelia na základě ústavného zákona č. 210/1940Sl. z. nariadením z 9. septembra 1941 č 198/1941Sl. z. (židovský kódex) vyradili Židov úplne z hos-podárskeho a sociálneho života, zbavili ich ľud-ských práv a majetku a neskoršie v roku 1941a začiatkom 1942 nariadili zriadit pre Židov kon-centračné tábory v Seredi, Novákoch ako i depor-tácie do Německa a Polska, čo malo za následok70 tisíc ľudských životov. Neboli to však len Židia,kto bol prenasledovaný a zabíjaný. HSĽS vládnymnariadením č. 32/1939 Sl. z. zriadila 1. januára1940 Ústrednu štátnej bezpečnosti, ktorá dalauväznit asi 3 tisíce odporcov režimu - najmä anti-fašistov - na ľubovolný čas v koncentračnom tábo-re v Ilave, alebo v policajných väzniciach.

Toto je len útržok z nie tak dávnej minulosti nato, aby sme na ňu mohli zabudnút!

II. „Garda... vedie svojich členov... konsolidácii spoločnosti v zmysle národných tradícií, národného socializmu a rehabilitácie1. Slovenskej republiky.”(Program S. V. O. - Garda)

„Vo svojich ideách vychádzame z odkazuotca Andreja Hlinku a Jozefa Tisu, poprednýchosobností národných dejín, ktorí napomohli vzni-ku 1. štátného útvaru Slovákov a určili politickésmerovanie ku ktorému sa hlásime. V zmysle ichprogramu chceme budovat 2. Slovenskú republikuna kresťanských a národných tradíciách.” Sloven-ská Vlastenecká Organizácia Garda nie je jedi-ným predstavitělom krajnej pravice na Slovensku,ktorá sa hlási k odkazu fašistického Slovenskéhoštátu z vojnového obdobia. Každý rok sa môžemestretnút s organizáciami a stranami, ktoré pri prí-ležitosti osláv 14. marca ako dňa vzniku Sloven-ského štátu legálně demonštrujú svoju silu. Nie súto bezvýznamné subjekty. Sú to strany, ktorézasahovali a zasahujú do našich životov aj z kre-siel parlamentu či samotnej vlády. Práve takoutostranou bola donedávna aj Slovenská národnástrana (SNS) a jej odštiepená frakcia Pravá SNS.V oficiálnej rovině nereprezentujú radikálné krídlo.Svojou silnou agitáciou za národné záujmy a cítě-nie prenášajú zodpovednosť za sociálne problé-

my na minoritné skupiny a snaží sa tak vytvoriťkonsenzus pri obrane národných záujmov Sloven-ska. O tom, že sa nejedná o patriotizmus, nás pre-svedčujú výroky jednotlivých predstavitelov týchtostrán ako i personálné prepojenie s radikálnoufašistickou scénou. Či už ide o Mládež SNS, kto-rej predsedníčka krajskej organizácie v Košiciachsa spolupodielala na vytváraní „informačného ser-vera bielej sily White Front”, otvoreně neonacistic-kej webovej stránky alebo o zadržaných účastní-kov nacistických koncertov s členskými preukaz-mi SNS. O skutočnosti, že sa jedná o vedoméprepojenie s radikálnou krajnou pravicou vypove-dá prehlásenie toho času predsedníčky SNSAnny Malíkovej v rozhovore pre Plus 7 Dní, keďreagovala na otázku či má SNS mechanizmy, akozabránit vstupu neonacistov a iných extrémistovdo jej radov tvrdením: „Samozrejme. Takíto sanemôžu stať členmi našej strany”. Na otázku akoich odhalia odpovedala predsedníčka slovami:„U nás existuje vstup členov na úrovni miestnychorganizácií, ktoré sú základnými buňkami strany.Ludia sa dostatočne poznajú”.

O tom, že i malé organizácie a strany krajnejpravice môžu predstavovat nebezpečenstvo preslobodu svedčia volby v Českej republike z júla2002, kde vo všeobecnosti získala krajná pravicapre seba takmer 150 tisíc hlasov. Čechy však niesú jedinou krajinou, kde je krajná pravica na vzo-stupe. Silnějúce nacionálné a rasistické vášněproti pristahovalcom a laviči sa najviditelnejšieprejavujú v súsednom Rakúsku, kde Sľobodní(FPÖ) sedia vo vládě. Nezaostáva ani Francúzskos Le Penovým Front National, ktorého od prezi-dentského úradu dělila prehra francúzskéhonárodného mužstva na majstrovstvách sveta vofutbale v Japonsku a Kórei.

Fašisti sú opät v našich mestách a vychád-zajú z krčiem kričat svoju hnědú revolúciu. Jezarážajúce a zároveň nebezpečné, že neofašistisa volne pohybujú v uliciach Bratislavy. Že s ohla-dom na našu poznačenú históriu môžu sľobodneoslavovat fašistický režim bez akéhokolvek posti-hu za asistencie a ochrany policajných zložiekpred militantnými antifašistami. Že neexistuje žiad-na fyzická opozícia, ktorá by zastavila šírenie ichbielej nenávisti. Alebo sa predsa niečo zmenilo?

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

PR

OH

LÁ

ŠEN

Í

52

III. „V ktorom bode tejtopokračujúcej tradície je možné nakreslit hrubú čiaru a povedat,že fyzická opozícia proti fašizmu už nie je viac akceptovatělná?”(Hrdinovia alebo Zločinci - Antifašistická akcia Anglicko)

Keď Antifašistická akcia Londýn organizo-vala medzinárodnú antifašistickú konferenciuv roku 1997, stretla sa so zákazom zo stranyLondýnskej labouristickej rady. Hlavným argu-mentom radnice, na ktorej budove je vystavenápamätná tabula s nápisom „Pripomínáme sidobrovolníkov, ktorí sa vypravili z tejto oblasti,aby bojovali v medzinárodných brigádacha občanov, ktorí podporovali Španielsku repub-liku v boji proti fašizmu”, bola pripravenost AFApoužiť silu proti fašistom. „Použitie sily protifašizmu je prijatělné, pokial sa to odohrávav minulosti alebo v inej krajine. Potom to môžebyť dokonca považované za hrdinstvo. V súčas-nosti to ale musí byt odsúdené.” Nie je to lenskúsenosť Antifašistickej akcie z Anglicka. Kri-minalizácia militantných antifašistov je celosve-tový problém, aj napriek skutočnosti, že mili-tantný antifašizmus má za sebou množstvovýznamných úspechov.

Fyzická opozícia voči fašistom má dlhútradíciu. Prvé iniciatívy zamerané na militantnýodpor voči fašistom vznikali už začiatkomdvadsiatych rokov. Tvorili ich prevažne ludia,ktorí boli fašistickému násiliu vystavení najvi-ac. Od pracujúcich radikálov cez anarchistov,revolučných socialistov, komunistov a radikál-nych odborárov. Prvá Antifašistická akciavznikla v roku 1932 v Německu po zániku radi-kálneho antifašistického spolku Roter Front-kämpfer Bund. Jej úlohou bolo vytvárať pocelom Německu antifašistické výbory schopnéfyzickej konfrontácie voči hnědému terorupraktikovanému údernými zložkami SA pri Hit-lerovej NSDAP. Po nástupe Hitlera k mociv roku 1933 prechádzajú títo antifašisti do ile-gality. Mnoho z nich končí vo väzeniach alebopriamo v koncentračných táboroch. Tí, ktorýmsa podarilo zachrániť, tvorili ilegálnu antifašis-tickú siet v Německu alebo odišli v roku 1936bojovat do Španielska proti fašistickému pučugenerála Franka. Nie je to však len Německoa Španielsko, kde fašisti narazili na fyzickýodpor z radov militantných antifašistov. Často-krát horúce chvíle pripravujú antifašisti faši-stom po celej Európe, vrátane Velkej Británie,Talianska, ale i samotného Slovenska, kdemilitantná opozícia voči fašistickému Sloven-skému štátu vyvrcholila Slovenským národnýmpovstaním v augustě1944.

Keď bolo násilie proti fašistom legitímnev dvadsiatych a tridsiatych rokoch, keď sadnes učíme v školách o hrdinských činochantifašistov vo vojnovom období, prečo súdnes militantní antifašisti stavaní mimo zákon?Stane sa fyzická opozícia voči fašizmu legitim-ná až v okamihu, keď sa opät krajná pravicadostane k moci? Máme ten dojem, že vtedybude už neskoro! Situácia na Slovenskua zvlášt v Bratislave sa výrazne podobá koncu19. storočia a prvým trom děsatročiam 20. sto-ročia v Nemecku, kedy bola silná vlna neorga-nizovaných antisemitistických a rasových úto-kov. Na Slovensku však našťastie chýba poli-tický subjekt, ktorý by dokázal ponúknut plat-formu pre zjednotenie rozdrobeného umierne-ného a radikálného neofašistického a neona-cistického hnutia a zároven oslovit širšiu verej-nosť tak, ako sa to podarilo NSDAP v Nemec-ku v tridsiatych rokoch.

My sme Antifašistická akciaBratislava [AAB]IV. Prečo sme vznikli

Nežijeme v boháčskych štvrtiach, aby smemohli viest bezstarostný život. Žijeme životompracujúcich ludí v uliciach Bratislavy, kde smevystavení každodenným problémom. Jedným zozásadných problémov, ktoré predurčujú náš živottu, sú neofašisti. Nepatríme ku skupine ludí, ktorísvoj tolerantný až priatelský vztah k neofašistomospravedlnujú nezáujmom o politiku. My tiežnemáme radi politiku. No v prvom rade nemámev oblube politikov! Záleží nám na mieste, kdežijeme a za akých podmienok tu žijeme. Neexis-tuje žiadny neutrálny postoj medzi fašizmoma antifašizmom. Každý musí vediet zaujat roz-hodné stanovisko. A my sa hrdo hlásime k antifa-šizmu, ktorý by mal byt pre každého človeka pri-rodzenou samozrejmostou. Potreba vytvoritfyzickú opozíciu voči fašistom ako i vytvorit pri-estor pre slobodný rozvoj Bratislavy nás dovied-la k založeniu Antifašistickej akcie Bratislava[AAB]. Hlásime sa tak k zodpovednosti.

V. Proti fašistom v podnikoch,na ulici, na futbalovýchštadiónoch

Bratislava nie je bezpečným mestom, ktorézaručuje slobodný kultúrny a sociálny rozvoj prevšetkých ludí bez ohladu na farbu pleti a národ-nostný či sociálny pôvod. Množiace sa rasovéútoky ako i útoky na stúpencov iných subkultúrsa najviac odohrávajú práve v podnikoch, v ulici-ach Bratislavy, ako i na futbalových štadiónoch.Nesúhlasíme s názorom, že fašistické násilie jezáležitosťou výhradně mládeže a preto mu nět-reba venovať toľko pozornosti. Napriek faktu, žeu mnohých z nich nejde v skutočnosti o rasiz-mus, ale o kult sily, stále tu ostáva názorováčasť, ktorá dáva za pravdu slovám Filipa Vávru,českého neonacistu a člena neonacistickéhozdruženia Národný Odpor. Ten mimo iné pove-dal, že „na to, aby národní socialisti porazili v 20.a 30. rokoch rudú frontu, potrebovali bitkárovz SA. Na to, aby mohli vytvoriť fungujúci systéma udržat ho, potrebovali elitu z SS. My sa snaží-me niečo podobné vytvoriť z Národného odpo-ru". Vhodně ho doplňajú slová predných pred-stavitělov krajnej pravice vo Velkej Britániio fašistickom boji, ktorý podla nich „začína zís-

kaním kontroly nad ulicami miest", pretožeovládnutie ulíc je základným predpokladom prezískanie politického vplyvu. Pre nás je dostačuj-úcim dôvodom k akcii už samotné pravicovénásilie vychádzajúce z kultu sily. Koľko ludí musíbyť ešte napadnutých? Koľko ludí musí byt eštezraněných, či zabitých? Je to krutá daň zadospievanie, nemyslíš? A kedy to skončí? Kýmjedna generácia z fašistického násilia vyrastie,nová generácia do něho začína dorastať. Kruhje uzavretý a Tvoja lahostajnost im dáva potreb-nú autoritu, ktorá sa stáva pre mládež vzorom!Nehovoriac o voličskom potenciáli, ktorý do bud-úcnosti so sebou táto rasizmom a xenofóbioupoznačená mládež prináša.

My Antifašistická akcia Bratislava [AAB] nad-väzujeme na tradíciu militantného antifašizmu.Hlásime sa k fyzickej opozícii proti fašistom, pre-tože táto stratégia sa tak ako v minulosti, tak ajv prítomnosti preukázala ako velmi efektívna privytláčaní fašistov z verejného života. Ako príkladmôže poslúžit Anglicko, kde v apríli 1994 nazáklade dôslednej práce Antifašistickej akciea rôznych iných militantných antifašistických sku-pín sa otvorene fašistická Britská Národná Stranastiahla z verejného života prehlásením, že užnebudú organizovat „žiadne pochody, žiadnestretnutia a žiadne akcie". Nie sme primitívninásilníci. Nemienime sa už ale ani viac vystavovatnásiliu fašistických gangov a obávat sa o bezpeč-nosť ako svojich rodín, tak o bezpečnosť nássamotných. Nemienime trávit čas v kaviarnachakademickými rečami o antifašizme, ale idemecestou priamej akcie. Staviame fyzickú konfrontá-ciu všade tam, kde sa neofašisti zhromaždujúa kde šíria svoju nenávist. Odmietame spoluprá-cu so štátnými represívnými zložkami ako i s bol-ševikmi, pretože sú pre nás rovnakými nepriatel-mi slobody ako samotní neofašisti.

VI. Proti fašistom v školea na pracovisku

Bolo by naivné domnievat sa, že keď zastaví-me fašistov v uliciach Bratislavy, zničíme týmzároveň fašizmus ako taký. Aj ked eliminácia neo-fašistov je velkým víťazstvom a má velmi blízkok úplnej porážke fašizmu, história nás učí, žeporazit fašistov vo fyzickom boji nestačí. Jednouz úloh, ktorú v Antifašistickej akcii Bratislava [AAB]sledujeme, je poukázať na príčinu vzniku a roz-machu krajnej pravice.

Ako sme už písali, neofašisti prenášajú zod-povednosť za sociálné problémy na minoritnéskupiny. Vo svojej propagandě obviňujú prisťa-hovalcov, že nám kradnú prácu ako i miesta navysokých školách a výrazne sa podielajú na kri-minalitě v krajině. To sú práve témy, ktoré najvi-ac oslovujú verejnosť a dopomohli neofašistomk množstvu víťazstiev všade vo svetě. V časoch,kedy najmä na Slovensku, sa prehlbuje sociálnamizéria pracujúcej majority spoločnosti a sú jejukrajované zo dňa na deň stále väčšie a väčšiekusy sociálnych práv a istôt, kedy vznikajú hla-dové doliny a pracujúci strácajú vlastnú dôstoj-nost ako i nádej do budúcnosti, získava krajnápravica svojimi lacnými riešeniami na populari-tě. Redukovat počet cudzincov, zastaviť prílivnových utečencov so žiadostou o azyl nerieši vosvojej podstatě problém kapitalizmu. Sú to právekapitalisti so svojou zvrátěnou teóriou volnéhotrhu, ktorá vytláča ludí na okraj spoločnostia nedovolí im žit rovnocenný plnohodnotnýživot. Jedno či sú pôvodu slovenského alebozahraničného, tak ako sa nás snažia ultrapravi-čiari presvedčiť. Sú to práve tieto dôvody, ktorénútia ludí cestovať za prácou do cudziny. Stať sa

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

53

PR

OH

LÁ

ŠEN

Ílacnou pracovnou silou, aby mohli uživit svojerodiny. Ak sa im však nepodarí získat prácu a súz každej strany spoločnosti odmietaní, jedinýmprostriedkom ako zaobstarat obživu sa stávakriminalita. Neobhajujeme zločin! No pre nás jenajväčším zločinom, ak je človeku odobranávlastná dôstojnost a sľoboda. Je príliš jednodu-ché odsúdiť, než hladať skutočné riešeniaa skutočné príčiny problémov! Našimi nepriatel-mi nie sú cudzinci. V rovnakej situácii sa môžeocitnút ktokolvek z nás.

Pristahovaleckou otázkou a obranou tzv.národných záujmov fašisti vo vládach ako narepublikovej, tak aj na krajskej úrovni, len začí-najú. Zastúpenie fašistov vo vládě krajiny nezna-mená nutně otváranie koncentračných táborov.Koncentračnými tábormi fašizmus nezačína, aleisto končí. Ak sa podarí zrealizovat krajnej praviciv Európe víziu „Európy národov", tzv. Euronat,v ktorom sú zastúpené takmer všetky oficiálnékrajně pravicové strany v Európe, je ku koncent-račným táborom už len krôčik. Predtým však prí-děme o všetky práva a sľobody, tak ako sa to dialoza Tisa v tridsiatych rokoch. Zakázanie opozície,kriminalizácia všetkých antifašistov, zrušenieodborových a sociálných práv. Školstvo sa staneinštitúciou na kontrolu mysle, ktorú vhodně dopl-nia média ovládané vládnou stranou.

Antifašistická akcia Bratislava [AAB] nevy-tvára na pracoviskách a školách len opozíciuproti fašistom, ale i proti príčinám, ktoré dovolujúvzniknúť tejto ideológii. Antifašistický boj nutněsúvisí s bojom sociálným. Skutočnou odpoveďouna sociálne problémy nie je hlasovací lístok vovolbách do parlamentu. Skutočnou odpoveďouna sociálne problémy je radikálna odborováa komunitná opozícia voči kapitalizmu! Sociálnýboj sa nevedie raz za štyri roky pri volebnýchurnách, ale každý deň v škole a na pracovisku.Antifašistická akcia Bratislava [AAB] podporujevšak len iniciatívy a organizácie, ktoré stavajú naprincípoch priamej akcie, samosprávy, solidarity,priamej demokracie zdola a antiautoritárskomprincípe. Alternatíva nie je vo vláde tvrdej ruky.Ani z prava! A ani z lava!

VII. Kultúrou proti fašistom

Nežijeme len prácou, ale i kultúrným životom.Práve kultúra je pre mnohých z nás, pracujúcicha študentov, zo sociálnych dôvodov nedostupnáa stáva sa z nej komerčný gýč. Antifašistickátématika v nej nie je obsiahnutá tak, ako bola vovelkej miere zastúpená v literárných ako i divadel-ných dielach po vojne. Táto téma však ostávanaďalej aktuálna. Nemusíme čakat na porážkudalšieho Hitlera, aby problematika fašizmu i v kul-túre opät získala na význame. Militantný antifašiz-mus musí opät zaujat svoje platné miesto v kultú-re a práve o to sa my, Antifašistická akcia Brati-slava [AAB], svojou činnosťou tiež usilujeme.

Pretože i kultúra sa výrazne podiela na for-movaní osobnosti mladého človeka, nemôžmepodporovať súčasnú mainstreamovú kultúru,ktorá vedie ludí k pasivite. Konzumovanie kultúrydostáva prednost pred tvorivosťou a vytláča takvlastnú iniciatívu na pokraj záujmu. Kultúra musízískat spät svoju nezávislosť a stať sa plénom prekritiku vecí verejných. Nevyhýbame sa ani tomutokroku a naopak podporujeme všetky kultúrné akti-vity, ktorých cielom je vytvárať sľobodný priestora bojovať proti všetkým prejavom xenofóbiea rasizmu. Od publikačnej činnosti, cez hudbu,internet, rádio až po divadlo a film. Sami sa snaží-me pôsobit i na tomto poli a propagovat tak myšli-enky proti fašizmu a samotným fašistom. Vytvára-me si vlastné média a vlastné informačné siete,

ktoré sú zároveň aj odpoveďou na nezáujema ignoráciu mainstreamových médií o danú tému.Fašistov musíme porazit na všetkých frontoch.Kultúru a osvetovú prácu nevynímajúc.

Kultúra môže zohrať dôležitú úlohou pri hla-daní cesty k vzájomnému spolunažívaniu v mieriludí rôzného pôvodu. Práve kultúra sa môže staťmegafónom antifašizmu. Šíriťelom nášho posol-stva. Môže nás len obohatit. V žiadnom prípadevšak rozděliť a odcudziť.V Bratislave predsanemôžu mať fašisti z kultúrného hladiska užvôbec miesto, pretože väčšina z nás, bratislavča-nov, sme potomkovia pristahovalcov a Bratislavabola vždy epicentrom spolunažívania viacerýchnárodností a kultúr! Multikultúrna spoločnosťneznamená nutně potlačenie a úplný zánik pôvod-ných kultúr. Našou vlasťou je zem. Našim náro-dom je ľudstvo. Našim zákonom je rovnoprávnost.

VIII. Antifašistická Bratislava

Sme to my, kto žijeme v štvrtiach Bratislavya sme to práve my, kto si ich musí vyčistiť od fašis-tickej špiny. Nikto iný to za nás neurobí. Hlavnouúlohou Antifašistickej akcie Bratislava [AAB] jepodněcovat obyvatelov Bratislavy k vytváraniunezávislých antifašistických výborov a následnákoordinácia aktivít týchto výborov. Záleží nám, kdežijeme, a za akých podmienok tu žijeme. Problémfašizmu v Bratislave je predsa problémom každé-ho z nás, je problémom každého bratislavčana.A musia to byť práve bratislavčania, kto vykopefašistov z nášho mesta a s nimi vynesie aj strachz ulíc. Bratislava sa musí stať antifašistickou Brati-slavou. Bezpečným miestom pre život.

Aby sme ju bezpečnou urobili, potrebujemezmenu. Nie reformu, kozmetickú úpravu na povr-chu. Ale skutočnú zmenu, a to zmenu radikálnu.Ako v myslení nás samotných. Fyzická opozíciaproti fašistom nesmie byť morálne odsudzovaná.Naopak, musí sa stať pre každého z nás prirod-zenou súčasťou našich každodenných životov.Ako povedal Albert Einstein: „Som presvedčený,že je nutné použiť násilie vo všetkých prípadoch,keď sa rozmáha fašizmus". Musíme dať neofaši-stom pocítiť, že nie sú len neakceptovatelní, alenebudú už viac ani len tolerovaní. A to všade.V práci, v škole, na ulici. Tak musí prísť radikálnazmena aj v pomeroch spoločenských. Fyzickáopozícia proti fašistom nesmie byť kriminalizova-ná. Zároveň však antifašistická činnost nesmieskončit len u fyzickej konfrontácii neofašistov. Pre-tože, aj keď by sme aktívnou antifašistickou prá-cou vyhnali na nějaký čas fašistov z nášho mesta,bez odstránenia skutočných príčin vzniku a vzo-stupu fašistickej ideológie je len otázka času, kedy

nám do mesta opät vpochodujú. Antifašistickápráca musí byt dôsledná, pretože inak sa z nejstaně nekonečný bludný kruh a nacisti sa budúvždy v istých časových úsekoch vracať, abydemonštrovali svoju silu. Tak ako nám to dávajúpocítit deň čo deň. Porazenie fašistov neznamenánutně porazenie fašizmu. Smutnou výpoveďoutejto skutočnosti sú udalosti zo súčasnosti, kedysa krajná pravica po viac ako piatich desaťročiachod pádu Hitlerovej Tretěj ríše opät usiluje získatvládu nad krajinami Európy.

Čo teda navrhujeme? Ako sme už písali, hla-vnou úlohou Antifašistickej akcie Bratislava [AAB]je podněcovat obyvatělov Bratislavy k vytváraniunezávislých antifašistických výborov. Podněcovatv každom obyvatělovi Bratislavy vlastnú iniciatívuv eliminácii fašistov v našom mestě. Prebrať zod-povednosť za stav Bratislavy. Nie volbou primáto-ra raz za štyri roky, ale každodennou prácoua striktným odmietaním tolerovat fašistov všadětam, kde sa zjavia. Jedno rozprášenie fašistickejdemonštrácie je v reálnom živote viac ako tisíctrestných oznámení. Aj tak zapadnú prachom.Spýtajte sa na to nacistov z Britskej NárodnejStrany. Nie je to ale len o fyzickej konfrontácii akosme sa už zmienili. Tá problém fašizmu komplex-ně nerieši. Fyzická opozícia eliminuje len produktfašizmu - fašistov. Preto porazenie fašizmu musíbyt úzko spojené s odstráněním príčin, ktoré mudovolujú vzniknúť. Nezabúdajme, že aj v Němec-ku v tridsiatich rokoch bola parlamentná demokra-cia a trhový kapitalizmus.

Naša alternatíva je Bratislava bez fašistov.Sociálne spravodlivá, samosprávna a slobodná.Bratislava, ktorej správa sociálného, ekonomic-kého a politického života bude určovaná potreba-mi obyvatělov Bratislavy. Nie politikmi a lobbys-tickými skupinami. Kde je každému dovolenéviest plnohodnotný dôstojný život ako po stránkesociálnej, tak i kultúrnej. Nie sme politická stranaa tak nedávame žiadne sluby. Tvrdíme len, že čosi sami něvezmeme nikto nám zadarmo nedá.Sme to my, obyvatělia Bratislavy, kto tu žijea sme to my, kto môže a zároveň musí meniťchod vecí. Tak, aby Bratislava bola našímmestom. Mestom, kďe náš hlas je rešpektovaný.Kďe sme to my, kto určuje pulz života tohotomesta, a necítili sa tam ako cudzinci, ktorí v ňomnemajú absolútne žiadne slovo. Bratislava bezfašistov, politikov a parazitov. Pretože nie sú tolen fašisti, kto nám otravuje život.

Bratislavou to len začína. ���

v Bratislave, 9. októbra 2002zdroj: bacityafa@yahoo.com, http://www.csaf.cz

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

PR

OH

LÁ

ŠEN

Í

54

Antifašistickáakcia v Polsku

Anarchokomunistická� alternativa �

Bialystok bol vždy mestom plným nacistickejšpiny. Predtým, než tu vznikli prvé antifa skupi-ny, fašisti skoro úplne kontrolovali ulice a kultúr-ny život v regióne. Toto sa zmenilo, keď sa im naodpor stavalo čoraz viac ľudí. Na začiatku to bolilen malé skupiny, ktoré ale začali rýchlo rásť. Jar1994 dopadla pre náckov dosť zle - na prvejantifašistickej demonštrácii došlo k doteraz naj-väčšej pouličnej konfrontácii v novodobej histó-rii. Napriek tomu, že boli v trojnásobnej väčšině,vďaka prekvapivej taktike mnohí z náckov utrpe-li vážná zranenia. Odvtedy sa každoročné mar-cové antifašistické pochody v celom Poľsku stalitradíciou. Väčšinu konfrontácií s náckami antifa-šisti vyhrali. Okrem tradičného napádania aktív-nych náckov v ich domovoch sa antifašistisústredili na osvetovú a propagandistickú prácuv uliciach, na školách a pracoviskách. Pozitívnevýsledky sa dostavili čoskoro.

Koniec 90. rokov pre antifašistické hnutienebol veľmi priaznivý, lebo veľa aktivistov sa zača-lo zaoberať legálnymi a reformistickými formamiantifašistického boja, očividne nechápajúc, žepolícia a štát nikdy nebudú na našej strane. Mili-

tantné hnutie sa zredukovalo na 2 alebo 3 skupinya veľa ľudí stratilo vieru, žeby sa veci mohli zlep-šiť. Náckovia zatiaľ nespali na vavrínoch - po krát-kej perióde apatie prešli do ofenzívy a znovazačali s útokmi. Ľudia z anarchistického a alterna-tívneho hnutia boli šokovaní, no odpor na sebanaštastie nenechal dlho čakať. V roku 2000 bolas mottom „Kamkoľvek idú, my ideme tiež” založe-ná Radikálna Antifašitická akcia. To znamenázastaviť náckov na každom mieste, kde by samohli objaviť. V Bialystoku sa formujú pravidelnéantifašistické hliadky, ktorým sa po mesiacoch ťaž-kých bojov podarilo urobiť z okolia nášho squatubezpečné miesto a na mnohých miestach zasta-viť, alebo aspoň obmedziť nacistickú aktivitu.

Náš súčasný záber aktivít predstavuje odporproti pevnosti Európa v podaní EÚ a boj protištátnemu rasizmu a imigračnej politike hlavnevoči Bielorusku a Ukrajine. Spoluorganizujemetiež medzinárodné pohraničné anti-bordercampy. No samozrejme a v prvom radě sa tiežsnažíme likvidovať akúkoľvek aktivitu náckov,ktorú objavíme v našom regióně. Podporujemea používame taktiku neustáleho nátlaku na pravi-

cové skupiny, čo ich donúti obmedziť (v mnohýchprípadoch úplně zastaviť) ich aktivity a obávať sao svoju bezpečnosť. Sme poulične orientovaná,militantná antifa skupina a v boji proti náckomsme zaznamenali množstvo úspechov.

Ako nám môžete pomôcť? V prvom radezačnitě so svojou lokálnou antifa skupinou. Nášboj je medzinárodný a my potrebujeme vedieť,že na celom svete sú kamaráti bojujúci za spo-ločnú vec. Medzinárodná solidarita je nevy-hnutná! Distribuujte informácie o našom boji,podporujte antifašistických väzňov, nenechajtenáckov na pokoji! Čakáme na akékoľvek správyo vašej aktivitě. Tiež potrebujeme finančné pro-striedky nielen na fondy legálnej pomoci väz-ňom, ale aj na našu súčasnú aktivitu. Organi-zujte benefitné solidárne akcie!

Tešíme sa na kontakt so všetkými militantný-mi anarchistickými a antifa skupinami. ���

RAAF1515, PO BOX 43,15 662 Bialystok 26, Polska

e-mail: wildeast@poczta.onet.plzdroj: http://www.ainfos.ca, http://www.csaf.cz

Zakládající prohlášení

Jsme právě vzniklá malá skupinkarevolučních anarchistů, kteří pocit‘ujípotřebu další aktivní spolupráce po svémvystoupení z Organizace revolučních anar-chistů - Solidarita.

K vystoupení ze Solidarity nás vedla našestoupající nespokojenost se stávajícím politic-kým vývojem v této organizaci a osobní roz-pory. Již přes rok je v Solidaritě diskutovánaotázka teorie i revoluční praxe a ORA-S začí-ná dnes již zcela definitivně opouštět poziceanarchokomunismu, což zcela potvrdilaposlední konference ORA-S v Praze. Na tétokonferenci se někteří ze stávajících členůORA-S otevřeně vyjádřili ve smyslu, že se jižnepovažují za anarchisty a anarchistické hnutíchápou jako antirevoluční. Nyní je ORA-S inspirována takovými směry jako jsou levýkomunismus a komunismus rad. Nepatrnáčást členů z Brna, Uherského Hradiště a Pře-rovska proto na protest z ORA-S vystoupilaa založila Anarchokomunistickou alternativu.Vedlo nás k tomu několik důvodů.

I když v teoretické rovině mohou být myš-lenky levých komunistů nebo komunistů radv mnohém inspirující, vadí nám odmítnutíplatformistické tradice v anarchistickém hnutí,jakožto praktického návodu při vytváření tak-tiky revoluční organizace, která je mnohýmilevými komunisty zatracována jako kontrare-voluční. A dále odmítání politického aktivismua syndikalistických prvků v boji pracujících.My dosud chápeme anarchistickou organizacijako ideový „předvoj“, sdružující libertinskynejuvědomělejší části pracující třídy a jakoinspirátorku a pomocnici při sebeorganizacipracujících v boji proti kapitalismu. Našíorganizovaností můžeme přispět i k omezenívlivu autoritářských ideologií jako jsou bolše-vismus a jeho různé odnože, fašismus či naci-onální socialismus.

Aktivismus neodmítáme, stále je to podlenás jeden z nejlepších způsobů, jak šířit revo-luční myšlenky mezi pracující, ale také honepovažujeme za samospasitelný. Budemei nadále podporovat odborářský boj, ovšemz důrazem na jeho nezávislost a prosazováníprincipů solidarity a samosprávy. A to proto, žesi nemyslíme, že organizování se na pracoviš-

tích je přežitkem doby. Dosud jsou v naší zemii ve světě otevřené možnosti radikálních odbo-rových aktivit. Ty jsou sice samy o sobě refor-mistické, ale díky bojům za dílčí požadavkymůže pracující třída nabýt revolučního uvědo-mění a učit se sebeorganizaci.

Necítíme se být anarchosyndikalisty, auto-nomy, ekoprimitivisty či anarchoindividualisty.Jsme anarchokomunisté a právě proto považu-jeme za důležitou revoluční anarchistickouorganizaci. Tento nový projekt dočasně konci-pujeme jako propagační kolektiv, který chcevšemi svými silami šířit anarchokomunistickéideje třídního boje (pomocí brožur, letáků,časopisů a veřejných aktivit) a rozvíjet teoretic-ké diskuze, které mohou později vyústit v profi-lovanější anarchistickou organizaci na platfor-mistických základech.

Zároveň chceme navázat na vše podlenašeho názoru pozitivní, co ještě „anarchistic-ká“ Solidarita vytvořila a na čemž jsme seaktivně podíleli. ���

12. dubna 2003, zakládající členové AKAkontak: tel.: 603 340 945, e-mail:

aka@email.cz

Poľsko je krajina, kde podobně ako inde nebezpečenstvo fašizmu a nacizmu stále existuje. Krajne pravicové strany silnejú a sú významnoumierou prítomné v krajských aj národných vládach. Nie všetci sú však spokojní s touto situáciou a niektorí ľudia sa dali na odpor. Organizovanéantifašistické hnutie začalo v Poľsku pôsobiť v roku 1992 sformovaním Anti Nazi Frontu vo Wroclawi, v tom čase jednom z najviac hnedou špi-nou znečistených miest. Hnutie rástlo a rozvíjalo sa - do roku 1994 vznikli antifašistické skupiny vo väčšine veľkých poľských miest. Niektoréz týchto skupín boli len orientované na pouličnú sebaobranu, niektoré boli viac politicky profilované, ale všetky mali militantný charakter.

ČA

SO

PIS

AN

TIF

AŠ

IST

ICK

É A

KC

EČ

ÍSL

O 8

ČE

RV

EN

EC

20

03

55

INFO

+ D

ISTR

IBU

CE

+ K

ON

TA

KTY

PROGRAMOVÝ KONCEPTANTIFAŠISTICKÉ AKCEProgramový koncept české Antifašistickéakce konečně kvalitně prezentuje myšlen-ky antifašismu - nikoli toho liberálníhosměru, který neustále dělá nátlak na„demokratické“ struktury, aby za něj bojo-

valy. Tento antifašismus je tragikomedií lidské pasivity.Antifašistická akce se hlásí k myšlenkám tzv. revolučníhoantifašismu. Proudu, který nebojuje jen proti těm nejmar-kantnějším projevům ultrapravice, ale ze zkoumání šir-ších celospolečenských souvislostí útočí na samotné sta-vební prvky a příčiny vzniku fašistické a nacistické ideo-logie. Kapitoly jako „…sociální boj…“, „státní antifašis-mus???“, „příčiny jsou v systému“ nebo „souvislosti fašis-mu a kapitalismu“ odráží stěžejní postoje revolučníhoantifašismu.„Programový koncept” si můžete objednat na našichkontaktech, cena je 10,- Kč.

HRDINOVÉNEBO ZLOČINCI?Tato publikace vydanápůvodně anglickouAntifašistickou akcíbarvitě vypráví historiimilitantního antifašis-

tické boje ve Velké Británii. Příběhzačíná na přelomu 20. a 30. lets nástupem Mussoliniho k mocia pokračuje odchodem anglickýchantifašistických dobrovolníků do bojeproti Frankovi. Publikace zkoumápodrobně každou periodu antifašistic-kého boje až do současnosti a taképůsobení Antifašistické akce.Publikaci „Hrdinové nebo zločinci?“ simůžete objednat na našich kontaktech,cena je 30 Kč.NA

BÍZÍ

ME

Z NA

ŠÍ D

ISTR

IBUC

EAn

tifa

šist

ická

akc

e (A

FA),

pra

covn

í sku

pina

Fed

erac

e so

ciál

ních

ana

rchi

stů,

čle

nské

sek

ce M

ezin

árod

ní a

soci

ace

prac

ujíc

ích

(FSA

-MAP

)

NAŠE PROPAGAČNÍ MATERIÁLY(ČASOPISY, BROŽURY, TRIČKA, MIKINY,

NÁŠIVKY, PLACKY, SAMOLEPKY, PLAKÁTY...)

můžete sehnat přes kontaktní adresynebo taky přímo v

INFOCENTRUM, Sochařská ul., Praha 7

VOLVOX GLOBATOR, Opatovická ul., Praha 1

EMERGENCY RECORDS, Chvalova ul., Praha 3

MAXIMUM UNDERGROUND, Jilská ul., Praha 1

::: AFA-FSA :::Antifašistická akce Praha (AAP) .

Internet: http://www.aap.antifa.netE-mail: afa-praha@ziplip.com

Telefon: 604 773 440

Antifašistická akce Zlínsko (AAZ) .Internet: http://www.aaz.antifa.net

E-mail: aaz@antifa.netTelefon: 721 665 932

Antifašistická akce Jihlava (AAJ) .Internet: http://www.aaj.antifa.net

E-mail: afa-jihlava@ziplip.comTelefon: 723 062 068

::: monitoring neonacistů na stránkách AAP :::E-mail: monitoring@ziplip.com

::: FSA-MAP :::Adresa: BOX 5, 150 06 Praha 56

Internet: http://www.fsa.anarchismus.orgE-maily: fsa-praha@anarchismus.org (Místní skupina)

fsa-sever@anarchismus.orgfsa_zlínsko@anarchismus.orgfsa_brno@anarchismus.orgfsa_abc@anarchismus.org (Černý kříž)

os-rovnost@anarchismus.org (Odborový svaz Rovnost)

ak-fsa@anarchismus.org (Anarchistická knihovna)

redakce-sp@anarchismus.org (Svobodná práce) >>>>>>>>>fsa-webmaster@anarchismus.org (Správce webu)

fsa_intersec@anarchismus.org (Mezinárodní sekretariát)

Telefon: 604 773 440

::: antifa :::Antifa Praha / antifa.czAntifašistická akce Nitra / afa.host.sk / afa@szm.skAntifašistická akce Brno / afa-brno.antifa.net / afa-brno@antifa.netAntifašistická akce Bratislava / geocities.com/blavantifa / bacityafa@yahoo.com

::: music :::Edelweiss Piraten / piraten@anarchismus.org / 737 365 311Dobře Mířená / nazihunter.antifa.net / dm@antifa.net

casopis.akce@ziplip.com� Toto je e-mailová adresa určená pro vaše reakce nebo připomínky týkající segrafické a obsahové stránky časopisu Akce. Na tuto adresu nám prosím zasílejte svépříspěvky do nového čísla.� Napište článek (v nějakém textovém editoru - nejlépe Wordu), sežeňte sik němu obrazový materiál (nejlépe ve formátu EPS, TIF nebo JPG s dostatečnýmrozlišením - ideální pro Akci je 300 dpi ve stupních šedi) a vše nám pošlete navýše zveřejněnou adresu.� Váš článek projde korekturou (jak po gramatické, tak po stylistické stránce),pokud si budete chtít svůj text po korektuře ještě znovu přečíst, informujte nás a myvám včas zašleme váš příspěvek zpět ke schválení. Až teprve po této (možná trošič-ku složité, ale nezbytné) proceduře bude váš příspěvek zařazen do obsahu časopisu.� Přesto vás ale všechny prosíme - čtěte si pečlivě po sobě své příspěvkya nechávejte text (v textovém editoru Word) „projet“ pravopisem a odhalené chyby posobě opravte!!! Ulehčíte nám tím spoustu práce.� A také se pokud možno pod své články podepisujte - anonymita nepůsobí důvě-ryhodně - třeba nějakou zkratkou či pseudonymem. Nebo uvádějte zdroje, odkud jstečlánek získali nebo při jeho psaní čerpali.� Redakce časopisu si též přisuzuje právo provádět výběr článků. Příspěvky neboreakce nám můžete psát všichni, v časopise se budeme snažit otisknout vše. Je alemožné, že se z rozsahových (tudíž i finančních) důvodů nedostane na všechny.V tom případě s vámi zkonzultujeme další postup - váš článek třeba přesuneme dodalšího čísla, pokud by neztratil na aktuálnosti. Zřejmě ne moc pravděpodobnýmdůvodem neotištění článku by mohla být jeho obsahově-ideologická nepřípustnost.Jsme revoluční antifašistická skupina, a tudíž v našem časopise nebudeme otiskovatpříspěvky oslavující například nacismus, bolševismus nebo kapitalismus! To by bylomožné pouze s doprovodným komentářem.� Předem vám děkujeme za vaše příspěvky a pište!!!

ak161@ziplip.com� Publikace AK AFA si můžete objednat na výše uvedené e-mailové adrese nebo navšech jiných kontaktních adresách. Stejně tak jako si můžete objednat a předplatit i tentočtvrtletní časopis. Napište nám zároveň i své připomínky a návrhy.

anarchistické noviny

kontaktykontakty

afa

-c

z.a

ntif

a.n

et

rozcestník