Úvodem

Tak už na nás dýchá jaro. Poslední zbytky sněhu se

marně brání stoupajícím teplotám a sluníčko nabírá na síle.

Mílovými kroky se k nám blíží

Velikonoce a nebude trvat dlouho a

v kročíme do posledního čtvrtletí

tohoto školního roku, v němž nás

čekají povinnosti i zábava.

Pro deváťáky je toto období

obzvlášť důležité, neboť se rozjedou do škol, které si vybraly jako svou další životní

štaci. Přejeme jim u přijímaček pevné nervy a hodně štěstí, aby se dostali tam,

kam chtějí.

Opět děkuji všem, kteří se podíleli na vzniku tohoto čísla, přeji vám veselé

Velikonoce a nyní už se můžete pustit do čtení a luštění.

Lucie Kubátová

Stejně jako minulý jsme

se i letos rozhodli přijmout

výzvu KRNAPu a zaslat do této

soutěže několik povedených

prací. Zde si je můžete

prohlédnout.

Kačka Holubcová, 9. třída

Bára Šedá, 5. třída

Eliška Kulhavá, 1. třída

Ema Hájková,

5. třída

Adam Vrbata,

5. třída

Adam Pospíšil, 4. třída

Kačenka Jandurová, 6. třída

Štěpán Vejnar,

3. třída

Kubík Jindřišek, 2. třída

Julinka Hnízdilová, 3. třída

O barevném týdnu už se toho napsalo

mnoho, tak snad už jen krátké ohlédnutí. Jsme

rádi, že se vám tato akce líbila a že jste se jí

v hojném počtu zúčastnili

V rámci výuky

anglického jazyka jsme

se seznámili s tímto

slavným irským

svátkem. Nové poznatky

jsme si okořenili nejen

skvělým zeleným obědem, ale taky

honbou za pokladem skřítka leprikóna.

A s pokladem se

můžete setkat taky na

chodbě v 1. patře

zásluhou čtvrťáků a

páťáků, kteří během

hodin výtvarné výchovy vytvořili tyto krásné ostrovy

pokladů.

I letos jsme se zajeli podívat do Jilemnice na

taneční čísla skupiny Paul-Dance.

Stázinka Brýdlová, 2. třída Jeníček Preisler, 1. třída

Anička Vondrová, 1. třída

Čtyři roky dlouhé jsou,

však s olympiádou nám rychle utečou.

V Korei jsou tenhle rok,

šikmookých je tu dost.

Celý sportovní svět pilně dře

a to nikdo nepopře.

Biatlonu fandí Češi,

Vítková se na závod těší,

Krčmář vybojoval stříbro,

ke zlatu měl ale blízko.

Fourcade (Furkád) to je prasátko,

rychlejší je drobátko.

Přesto zlato jedno máme,

Ledeckou teď uctíváme.

Niki Vrbatová, 9. třída

Češi na olympiádu jedou

a zlatou medaili nám přivezou.

Lyže, snowboard, hokej,

jen se na ně koukej.

Jiným zemím fandit nesmíš,

doufám, že tu mušku zpřesníš.

Krčmář druhý, Verča třetí,

tahle zpráva světem letí,

koukejte se na ni děti.

Klárka Pajerová, 4. třída;

Nikolka Jindřišková, 5. třída

Chystejte popcorny, hranolky, tatarku,

začaly olympijské hry v Pchjongčangu.

Naši sportovci medaile sbírají,

snad hokejisté se k nim přidají.

Pokud i zde medaile zacinká,

opět se proslaví naše země malinká.

Markétka Danihelková, 4. třída

Když olympiáda začala,

Celá země jásala.

Měl by tam jet každý Čech

fandit než mu dojde dech.

Fanoušci sportovce ženou,

Ti si pro medaili jedou.

Šest už jich získali,

Diváci výskali.

Ledecká na lyžích sviští,

Soupeřky oči třeští.

O setinu vyhrála,

Na tabulku zírala

Kačka Holubcová, 9. třída

Eliška Kulhavá, 1. třída

Čtyři roky dlouhé jsou,

avšak s olympiádou

nám rychle utečou.

Hokej, lyže, sáňky, bob

budeme dělat hop, hop, hop.

Všichni Češi skákají,

zázraky se stávají.

Ledecká si zlato vzala,

Rakušanka stříbro brala.

Senzace se takto stala,

historie se překonala.

Ester na lyžích jak ďábel jela,

Dobré výsledky tím pádem měla.

Ve světě pak nevěřili,

snowboardistce uvěřili.

Terka Buriánková, 9. třída

Anička Fáborská,

2. třída

Verunka Zitková,

3. třída

Jen co skončily jarní prázdniny, vyrazily děti z 1. stupně na

divadelní představení Čert a Káča.

Po 20. únoru již jistě všichni dobře víte, jak se pohybovat na

silnici, na chodníku a vůbec celkově v běžném provozu. Navštívili

nás totiž odborníci, kteří nám předvedli,

jak se správně chovat v různých

situacích, ať už sedíte v autě, jedete

na kole, jdete po ulici, nebo jste

naneštěstí svědky nějaké nehody.

Děkujeme!

Na olympiádu se koukám

a při tom strašně doufám,

že zlato přivezem

a Českou republiku povznesem.

Ester jede z kopečka,

při skoku má lyže do véčka.

Sábliková jede do kolečka,

brusle se jí jenom blýská.

Ve Vrchlabí se radují,

že olympioniky mívají.

Adam Pospíšil, 4. třída

Nicolka Řepková, 3. třída Filípek Radoň, 2. třída Julinka Hnízdilová, 3. třída

SNĚŽNÝ KVĚT

Ve sněhu stojí dívka bledá,

svého milého tam hledá,

k nebi svoje uplakané oči zvedá,

avšak její pláč se slyšet nedá.

Dívka jako z růže květ,

moc krutý byl pro ni svět.

Dál do lesa se vydala,

i když cestu neznala.

Hořce tiše plakala,

dívka jako křehké sklo

do sněhu upadla

a tiše tam uvadla.

Vlaďka Timajeva, 8. třída

Někteří z vás již možná

zaregistrovali velký úspěch

našich žákyň v okresním kole

Olympiády v českém jazyce.

Maruška Havajíková z 8.

třídy obsadila ve vysoké

konkurenci krásné 5. místo.

Kačka Holubcová z 9. třídy

dokonce dobyla bednu a ze 3.

místa postupuje do krajského

kola, které se koná již 5. dubna

v Liberci. Držme jí palce!

Oběma dívkám

gratulujeme a děkujeme za

skvělou reprezentaci školy.

1

5

7

8

◄ beránek, bledule,

březen, duben, jaro,

Jiří, kočičky, košíček,

mašle, mrak, oje,

petrklíč, sele, slunce,

sněženka, vajíčko,

vrba, zajíc 1. slovní druh zastupující podstatná nebo

přídavná jména

2. slovní druh vyjadřující nějaký děj nebo

činnost

3. český básník, prozaik a spisovatel, který

strávil celý život na Malé Straně

4. předmět, ve kterém se všechny tyto věci

z doplňovačky učíš

5. tento slovní druh označujeme číslem 9

6. český spisovatel a novinář, od kterého

převzal celý svět slovo „robot“

7. pro někoho chrám moudrosti, pro jiného

dům hrůzy

8. český spisovatel a novinář, který se

narodil v Semilech a jeho otec Antal Stašek

ve Stanovém u Vysokého nad Jizerou

Matyáš Braun, 7. třída ▼

1. Tyčí se nad Rokytnicí nad Jizerou jako jedna z výrazných dominant západních Krkonoš. Jeho jámy

jsou oblíbenou adrenalinovou atrakcí lyžařů.

2. Tato hora se vypíná nad jedním lázeňským městečkem. Na vrcholku stojí vysílač, ze kterého vysílá

i jedno známé stejnojmenné rádio.

3. Má tvar téměř dokonalého trojbokého jehlanu a na jejím vrcholku stojí kaple sv. Vavřince.

4. Tato hora rozhodně není „Andělská“. Skokanské závody v Harrachově, které se na ní pořádají,

musí být často kvůli počasí přerušovány, nebo dokonce zcela rušeny.

5. Tato hora patří k nejvyšším a nejznámějším v ČR. Svou neméně známou sousedku převyšuje o 1m.

6. Jméno této hory připomíná název strunného hudebního nástroje. Pokud byste se chtěli od pramene

Labe vydat na nejbližší vrchol, půjdete právě sem.

7. Podle názvu by se mohlo zdát, že tento krasavec půjde tak trochu šejdrem. Má nedaleko svého

„Velkého brášku“, který je mu nesmírně podobný.

8. Jedna ze slavných hor v okolí Špindlerova Mlýna. Z názvu by se mohlo zdát, že se po ní prohánějí

divoké šelmy, ale ve skutečnosti se zde daleko častěji setkáte s davy lyžařů.

Jak dobře víš, kde bydlíš? Podle indicií poznej, o kterém krkonošském vrcholku je řeč.

JARNÍ LUŠTĚNÍ

1

2

3

4

5

6

7

8

1

2

3

4

5

6

7

8

3

4

6

1

2

B E R Á N E K V K K

L C E S E P L É O O

E N N E Z E Ř B Č Š

D U B E N T V V I Í

U L E J A R O C Č Č

L S L I B K K Í K E

E O M A Š L E J Y K

L N O K Č Í J A V O

E J I Ř Í Č O Z C E

S N Ě Ž E N K A R M

Kačenka Jandurová,

Anežka Havajíková

a Štěpánka Pelcová,

6. třída

1

2

3

4

5

6

7

8

Kačka Holubcová, 9. třída

Ema Hájková,

5. třída

Bára Šedá, 5. třída

Nikolka Jindřišková, 5. třída Klárka Pajerová, 4. třída

Kačka Holubcová,

9. třída ▲

OBĚT A VRAH

Myslela jsem si, že dnešní den bude jako každý jiný. Zpočátku to tak i vypadalo, ale pak… Ráno

jsem jako vždy vstala v 6 hodin, připravila se a vyrazila do práce. Jenže něco bylo špatně. Jen co jsem

nastoupila do vlaku, měla jsem takový divný pocit, jako by mě někdo sledoval a za živýho boha jsem se

toho pocitu nemohla zbavit.

Dnes se to už má konečně stát. Strávil jsem tolik času nad vymýšlením strategie, že jsem si myslel,

že už to ani neudělám. Tu ***** prostě nešlo zneškodnit bez toho, abych po sobě nezanechal nějaké

stopy. Nakonec se to přeci jen podařilo. Teď už mi neuteče. Hlavně proto, že za její smrt dostanu takový

balík prachů, že až do konce života nebudu muset nic dělat. A to se vyplatí, ne? Kdyby do všeho nestrkala

nos, tak se jí nic nestane. Ale co když mě chytí poldové? Vážně mi to za to stojí? Jo, stojí! Nesmím o

sobě začít pochybovat. Mám bezchybný plán, tedy aspoň doufám. Tak dost keců, jde se do práce.

Vystoupila jsem z vlaku jako jedna z prvních a co nejrychleji se vydala do práce s nadějí, že tam

mě ten pocit přejde, ale ne. Nepřešel. V práci mě všichni vítali s úsměvem, jenže mi na tom stejně něco

nesedělo. Doufala jsem, že když se zaměstnám, nebudu mít čas o tom přemýšlet. Vzala jsem si proto

plášť a pustila se do zkoumání. Už delší čas bylo stejně jako na dnešku něco na mé práci špatně. Něco

se tu dělo a já opravdu chtěla vědět co.

Vydal jsem se pomalu k domu své oběti a čekal, až vyjde. Nechtěl jsem riskovat, že ji zabije někdo

přede mnou a celé 3 měsíce strávené plánováním budou v háji. Oběť vyšla z domu a šla k vlaku jako

obvykle. Ale stejně se chovala nějak divně, jako by věděla, že ji sleduju. Snažil jsem se být co nejmíň

nápadný, ale pořád jsem měl pocit, že jsem až moc odhalený. Nastoupil jsem za ní do vlaku a nespouštěl

z ní celou dobu oči.

Když vlak konečně zastavil a ona z něho vystřelila jako blesk, snažil jsem se ji dohonit. Naštěstí

úspěšně! Plahočil jsem se za ní až do výzkumného zařízení, kde už na mě čekal můj šéf s varovným

pohledem a bílým pláštěm. Plášť jsem si nevlékl co nejrychleji s vědomím, že už to budu mít brzo za

sebou, a znovu jsem se vydal za ní.

Stála skloněná nad mikroskopem, v ruce měla deník a propisku a něco horlivě zapisovala. Postavil

jsem se o kousek dál a ledabyle se opřel o zeď. V ruce dva kelímky kávy, kterou jsem koupil v automatu

po cestě. Normálně bych vypadal neškodně jako nový kolega, který se jen snaží být milý, to by ale

v jednom kafi nesměla být kyselina, která vás rozežere zaživa. Jemně jsem se usmál a pomalu prohodil:

„Ehm,… Ahoj, já jsem Max, váš nový kolega, dáte si kafe?“ Najednou bylo všechno jako z filmu.

„Promiňte, ale já kafe nepiju. Jmenuji se Anna, ráda vás poznávám.“

Z pohledu někoho jiného by to vypadalo úsměvně. Mladý výzkumník, který se snažil zavděčit, ale

nepovedlo se mu to. Jenže z mého pohledu to vypadalo tak, že jsem byl sakra naštvaný. Jsem profesionál,

já vím, ale tohle se mi ještě nikdy nestalo. Prostě jsem vybouchnul. A v tu chvíli se to stalo. Jsem pravák,

takže když se někomu snažím nacpat kafe do chřtánu, použiju logicky pravou ruku, jenže v tu chvíli mi

nedošlo, že kyselina je v kafi, které mám v levačce. A právě to kafe mi vykopla z ruky přímo do tváře.

Zasáhla mě sžíravá bolest, jako by mě chtěl někdo stáhnout z kůže. V tu chvíli jsem ji pustil a ona vytáhla

z kalhot pistoli a s bojovým výkřikem vystřelila. A mě zahalila temnota…

Terka Buriánková, 9. třída

OBĚT VS. VRAH

„Crrrrr!“ zazvonil budík. Vstanu a podívám se na něj. „Cože? Půl osmé?! Já zaspala!“ vykřikla

jsem zděšeně. Do práce musím přijít vždy nejpozději do půl sedmé. Rychle jsem na sebe hodila nějaké

oblečení a spěchala jsem ke dveřím. Vedle nich na věšáku vždy visí klíče od domu a od auta. Teď tam

ale nejsou! A náhradní mám u rodičů, kteří jsou zrovna na dovolené.

Jdu do kuchyně a najednou se ozve hlásič úniku plynu. Podívám se na sporák a on je zapnutý.

Rychle jsem plyn vypnula a otevřela jsem okno. Pořád ale musím do práce, jinak mě vyhodí, řekla jsem

si. Vyskočila jsem oknem ven. Vzpomněla jsem si, že v kůlně by mělo být kolo. Mohla bych na něm do

práce dojet.

Uvědomila jsem si, že bych mohla zavolat vedoucímu a vysvětlit mu, co se děje. Vytáhnu mobil z

kapsy, ale je vybitý. „Vždyť jsem ho měla celou noc na nabíječce! Jak může být úplně vybitý?!“ zaúpěla

jsem naštvaně. Dnes je to opravdu strašné, já se snad do té práce ani nedostanu, pomyslela jsem si.

„Měl jsem to tak promyšlené. Jakto že to nevyšlo? To, že zaspí a nebude mít klíče, ji mělo udržet

doma tak dlouho, až by to celé bouchlo. Ta ženská je neskutečná!“ zašeptal jsem rozčileně. S tím, že by

můj plán nevyšel, jsem nepočítal. Alespoň, že nemá ten mobil funkční, jinak by to bylo celé k ničemu.

Nastartoval jsem auto a jel pomalu za ní. Hlavně aby si mě nevšimla...

„Doufám, že na tomhle starém kole dojedu až do města,“ povzdechla jsem si. Jedu po vedlejší

silnici, tady nikdy moc aut nejezdí, ale teď za mnou jede jedno tmavě modré a jede dost pomalu. Skoro

to vypadá, jako by mě pronásledovalo. Uvažuju o tom, kolik podivných věcí se mi už dnes stalo. Rozhodla

jsem se odbočit na lesní zkratku. Pro auto je tato cesta neprůjezdná.

„To snad není možné. Kam si myslí, že jede?! Že by poznala, že ji sleduju? Vždyť jsem to

nastudoval na internetu, tak to přeci není možný!“ V hlavě se mi promítalo několik otázek. Zastavuji na

kraji lesa a prohlížím okolí v navigaci… „Strmý sráz, zajímavá oblast. A blízko povrchového dolu,“

zašeptal jsem. Rozhodl jsem se, že vyrazím za ní, a tak startuju auto…

„Myslím si, že mě nepronásleduje, protože už ani neslyším jedoucí auto za mnou. To se mi ulevilo,“

oddechla jsem si. Najednou se za mnou opět ozval hlas motoru. Ohlédnu se a spatřím znovu to tmavě

modré auto. Hlavou mi proběhla strašlivá myšlenka: Tohle už není náhoda! Myslím si, že mě chce někdo

zabít! Ale kdo? A proč?

Začala jsem na kole šlapat, co mi nohy stačily. Ale auto mě lehce dojelo, protože na tom starém

kole jsem moc rychle jet nemohla, a objevilo se po mé levici. Strhla jsem kolo prudce doprava do lesa.

Cesta mezi stromy a přes kořeny byla strašná.

Když odbočila do lesa, zastavil jsem a vylezl z auta. Chytrá holka, udělala přesně to, co jsem chtěl.

Teď už ji jen správně nasměrovat, pomyslel jsem si. Rozběhl jsem se za ní.

Jedu jako o život. Vlastně teď to mohu brát doslova. Slyším za sebou kroky, asi za mnou běží.

Najela jsem na nějakou pěšinku. „Doufám, že mě dovede do nějaké vesnice,“ šeptla jsem.

Už sotva popadám dech. Slzy se mi valí do očí. Pořádně už ani nevnímám, kam jedu. Slyším stále

blížící se kroky, a tak se ohlédnu, třeba alespoň uvidím, kdo to je.

COŽE?! ON?!!!

„Aaaaaaaaaa…..!“

„Dostal jsem tě, kam jsem chtěl. Teď už mi překážet nebudeš,“ řekl jsem. Naposledy jsem se

podíval na její tělo, které se skutálelo ze stráně dolů, a odešel jsem.

Předtím mi vzala to místo v kanceláři, ale teď tam budu pracovat já. Ona si takhle dobrou práci

nezasloužila.

Kačka Holubcová, 9. třída

JAK VZNIKÁ DUHA

Víte, jak vzniká duha? Ne? Tak já vám to povím.

Duha vzniká pomocí skřítků Duhovníků. To jsou taková malá a roztomilá stvoření, která žijí

v korunách stromů. Barvy duhy se vymačkávají z okvětních lístků květin. Červená se získává z růže,

fialová ze zvonku, modře kvete rozrazil, žlutě pampeliška, oranžový je tulipán a zelené jsou listy rostlin.

Vymačkávají se v továrně na stromě.

Každý skřítek má určitou práci. Někdo trhá květiny, jiný je lisuje, ale nejdůležitější práci mají

malíři. Ti totiž musí duhu namalovat. Ve vzduchu je udrží velká křídla, která jsou průhledná a nejsou

vidět. Potom jsou tu skřítci kontrolníci, kteří dávají pozor na tvar duhy. Ten musí být namalován do

pravidelného oblouku. Po namáhavé práci se všichni sejdou u velkého stolu a popíjejí drink z jahodové

šťávy, který jim připravili skřítci nápojníčci.

Určitě jste si všimli, že duha není na nebi dlouho. To způsobují větrní koně Raraši. Cválají po duze

tak dlouho, dokud ji svými kopyty celou nezničí. Skřítci Duhovníci jsou však stvoření, která se nikdy

nezlobí. Naopak se těší, že budou moci vyrobit duhu novou.

Monika Jindřišková, 7. třída

SEN

Nedávno jsme byli na školním výletě. Vrátili jsme se domů vyčerpaní a hrozně unavení, proto

jsem šel brzy spát. Lehl jsem si do postele a pozoroval skrze střešní okno, že je měsíc v úplňku.

Uvědomil jsem si, že při úplňku bývám často náměsíčný, a proto jsem se v pokoji zabarikádoval.

Pomalu jsem tvrdě usnul.

Netrvalo to dlouho a já se objevil ve Washingtonu v Bílém domě a bránil amerického prezidenta

Donalda Trumpa před útokem mimozemšťanů. Vypadali jako terminátoři a stále na nás útočili. Naštěstí

jsem měl moderní laserovou superzbraň a likvidoval jsem jednoho po druhém. Jenže jich neubývalo a

mně už pomalu docházely síly. Už jsem si myslel, že je se mnou konec, když v tom se objevil Arnold

Schwarzeneger a pustil se do mimozemšťanů. Společně jsme je přemohli.

Unavený a vyčerpaný jsem se probudil na schodišti. Pochopil jsem, že to byl jen hororový sen.

Vrátil jsem se do postele a spal až do rána, kdy mě probudil zvuk budíku – hodně podobný zvuku

střelecké laserové zbraně.

Honza Koldovský, 8. třída

STAČILO JEN PÁR MIUNT

Dnešní den nebyl ničím zvláštní. Stejně jako vždy jsem šel do práce. To jsem si tedy myslel. Slunce

teprve vycházelo a já už si sám sebe představoval zavaleného soudními papíry. Nesnášel jsem svoji

práci! Je únavná a postupně mě zabíjí.

V noci pršelo, takže díry v silnici byly zatopeny kalnou vodou. Slunce přikryly mraky a na moje

šedé kancelářské sako spadly první kapky podzimního deště. „To si snad děláš srandu, ne?“ zaklel jsem

směrem k nebi a rozběhl se k ošuntělé, poměrně staré autobusové zastávce. Podíval jsem se na své

Rolexky a už celkem nevrle pronesl: „Ten zatracenej autobus má zpoždění!“ Paní vedle mi věnovala

překvapený pohled a já si představoval brunátný obličej svého naštvaného šéfa, až zjistí, že jsem opět

přišel pozdě. Nakonec autobus přijel a já si nastoupil.

Proč jsem nejel autem?! No, proč, proč! Protože jsem ráno zjistil, že mi nějací holomci propíchali

kola hřebíky.

Sedl jsem si na sedadlo, které výjimečně nebylo polepené žvýkačkami a dalším sajrajtem. Po pár

nekonečných minutách jsem vystoupil a běžel k budově, kde se nacházela moje ubíjející práce. Zahnul

jsem za roh a uviděl soudní budovu. V plamenech!

Kdybych přijel načas, uhořel bych. Stačilo jen pár minut…

Vlaďka Timajeva, 8. třída

Od našeho zvláštního zpravodaje Štěpána Čecha z 8. třídy

FARAON ZNOVUOBJEVEN!

Podle starých hieroglyfů prý Tutanchamon žil v Egyptě a také tam zemřel. V Egyptě byla

také objevena jeho hrobka. Avšak je opravdu jeho? Není náhodou nějakého jeho příbuzného? A

co když pravý Tutanchamon nežil v Egyptě, ale v nějaké zapadlé vesničce? To vše v dnešním

BLESKU!

Tutanchamon se narodil, vládnul a umřel. To je jeho životní příběh. Ale podle našich

nejčerstvějších informací byla objevena ještě druhá hrobka zahrabaná pod zemí, která vypadá navlas

stejně, v zapadlé vesničce Poniklé na Jilemnicku. Doteď byla neznámá, ale po novém objevu ji už zná

celý svět.

Zeptali jsme se vědce, co si o tom myslí. „No, když přihlédneme k tomu, že v obou hrobkách byly

až neuvěřitelně podobné mumie, tak si myslím, že Tutanchamoni byli dva. To znamená, že se zřejmě

jedná o jednovaječná dvojčata.“

Pak jsme se zeptali svědků, kteří byli u toho, když se hrobka našla. „No, mě je to celkově jedno,

hlavně když z toho budou peníze.“

A jak se egyptský faraon dostal k nám do Čech? Podle zákulisních informací, které se do naší

redakce dostaly, si vyjel s rodinou na výlet.

Jako již tradičně i letos se konal

dětský karneval. Tentokrát byl

motivem příběh O loupežníku

Rumcajsovi, který společně

s Mankou provázeli celým

karnevalem.

Mohli jsme zde obdivovat mnoho

krásných masek, nechyběli

princezny, čerti, čarodějnice, vojáci,

ani piráti. Dokonce se tu objevili i

někteří superhrdinové jako třeba

Superman, Spiderman a Batman.

Samozřejmě nechybělo ani

tancování…

Soutěžilo se v několika

disciplínách a za splněné

úkoly děti dostaly odměnu.

Děkujeme starším

žákům za pomoc na

soutěžních stanovištích.

Moc si toho ceníme.

Ohlédnutí za peřinou

První kolo naší fotosoutěže přilákalo 8

fotografů a fotografek. S jejich obrázky zimní

krajiny se můžete setkat na chodbě ve škole

nebo na webových stránkách školy. Mnoho

z vás za mnou ale chodilo se slovy, že jste se

zúčastnit chtěli, jenže fotku jste vzhledem

k nedostatku sněhu bohužel pořídit nedokázali.

Ano, zima nám v tomto směru skutečně

nakloněna nebyla, a tak jsem se rozhodla, že

vám dám ještě další šanci. Budeme společně

věřit, že jaro se na nás přeci jen trochu pousměje

a vykouzlí krásné scenérie, které budete moci

zachytit svými foťáky či mobily.

A jelikož se akce velice líbí i panu

starostovi, přislíbil i nadále zveřejňovat vaše

snímky v časopisu Pod horami a odměňovat vás

za vaše úsilí.

Příroda se probouzí

Přichází období, kdy sněhové vločky vystřídá

jarní déšť, a první teplé paprsky slunce nás pošimrají

na tvářích. Toto období provází zářivé barvy právě se

probouzející přírody. Zachyťte na své foťáky toto

krásné divadlo a zapojte se do nového kola soutěže.

Podmínky a odměna:

1. Do 22. dubna 2018 do 12:00 doručte svou fotografii v digitální podobě paní učitelce

Kubátové (např. na flashce nebo zašlete na email kubatova.lucie@centrum.cz).

2. Každý žák smí do soutěže přihlásit pouze jednu fotografii, vybírejte tedy pečlivě.

3. Fotografie musí zachycovat jaro, jarní krajinu, detail nějakého kvítku, lístku apod.

4. Fotografie musí být pořízena v Poniklé nebo jejím blízkém okolí.

5. Fotografie musí být vaše vlastní. Odhalené pokusy o podvod (např. stažený obrázek z internetu)

budou potrestány.

6. Zaslané fotografie budou zveřejněny na internetových stránkách školy a o vítězi rozhodnete vy

sami prostřednictvím hlasování.

7. Fotografie s nejvyšším počtem hlasů budou zveřejněny v jarním čísle časopisu Pod horami.

8. Všichni soutěžící získají 5 bodů do soutěže Body-Master. Další body lze získat za umístění

mezi nejlepšími.

9. Celkový vítěz získá od pana starosty dárkový poukaz v hodnotě 200,- Kč.

10. Fotografie nevyhovující zadání budou ze soutěže vyřazeny.

Nikola Vrbatová,

1. místo

Adam Vrbata,

2. místo

Kačka Holubcová, 2. místo