Obálka WM magazín 121 - líc Cyan Magenta Yellow Black

Obálka WM magazín 121 - líc Cyan Magenta Yellow Black

MĚSÍČNÍK WM MAGAZÍN 59 CZK / 2,41 €č. 121 / 2012

Obálka WM magazín 121 - rub Cyan Magenta Yellow Black

Obálka WM magazín 121 - rub Cyan Magenta Yellow Black

WM MAGAZÍN 121 1

Úvod

Obsah Máme se bát roku 2012? … 1 2011 - rok lží a vymývání mozků … 5 Deset největších lží o zdravotní péči … 15 Tajemství měsíců Marsu … 18 Fraška jménem fyzika … 21 Vitamín C … 27 Globální krize, hranice růstu a nerealizované možnosti … 37

Máme se bát roku 2012, roku, který je už několik let spojován s jakýmsi předpokládaným koncem světa jak ho známe, či alespoň se vstupem do jakéhosi proměněného vědomí lidstva a startem údajného nového věku?

Bude to rok jako každý jiný, nebo budeme svědky podivuhodného dramatu, v jehož závěru budou i samotné kulisy tohoto světa obětovány mocnými na oltář jejich zájmů?

Nemluvím o konci světa, nemluvím o posledních dnech, ve kterých se vrátí Ježíš Kristus na zem. Ten den totiž nikdo nezná, jak Kristus řekl, ani on sám, ani andělé, jen Bůh Otec. Kristův příchod na zem se tak stěží odehraje v roce, který velká část lidí považuje za „konečnou“. Přijde totiž nečekaně, takže veškeré předpovědi, že se letos naplní eschatologická proroctví, jsou předpovědi falešné. Načasování konce světa nikdo nezná, tím spíše ne mainstreamová média a populární filmy z hollywoodské produkce, které s rokem 2012 spojují roztodivné katastrofické vize.

To ale neznamená, že se někteří nepokusí Kristův návrat předstírat – je docela dobře možné, že na zprávách o projektu BlueBeam může být něco pravdy a že současné elity plánují velkolepé virtuální představení, jehož účelem je takový dojem vyvolat. Pokud ale k něčemu podobnému dojde, pak více než kdy jindy bude platit Kristovo: „Tehdy, řekne-li vám

někdo: ‘Hle, tu je Mesiáš nebo tam’, nevěřte!“ Prostě proto, že příchod Syna člověka bude nečekaný, lidmi nenapodobitelný a jedinečný. Nikdo ho nebude moci ani tou nejmodernější technikou simulovat.

Nemluvím ani o konci světa dle mayského kalendáře, nebo – aby mne někteří netahali za slovíčka – o transformaci světa a přechodu lidstva z jakési materiální do nové éry duchovní, kterou už ale mayský kalendář dále nezaznamenává. Jednak se víra v něco takového neslučuje s křesťanskou vírou, jednak sami badatelé nemají ohledně konce mayského kalendáře jasno. Výpočty údajného konce světa podle Mayů se od sebe podstatně liší – nedávno například dvojice badatelů spočítala, že cyklus

Máme se bát roku 2012?

Adam B. Bartoš

WM MAGAZÍN 1212

tohoto kalendáře končí až o 104 let později než se běžně tvrdí, což by znamenalo, že by se konec světa „odkládal“ až na rok 2116.

To ale neznamená – můžeme opět říci – že se někteří nepokusí toto datum nějak využít (či spíše zneužít). Nemám na mysli skutečnost, že strašení koncem světa může být (a bezpochyby také je) dobrý a výnosný byznys či mediálně chytlavé (a noviny prodávající) téma, jako spíše úvahu, podle které by vládnoucí elity mohly využít všeobecné paniky a víry v konec světa, všeobecného očekávání velkých změn, o kterých se (v souvislosti s údajným nástupem jakéhosi věku vodnáře) pořád mluví a píše, k prosazení nějakého grandiózního plánu, za běžných okolností nemyslitelného, ale v napjatém vyhlížení velké proměny přijatelného a svým způsobem i lidmi vyžadovaného (protože lidé zmanipulovaní dlouhodobou propagandou prostě něco takového chtějí a věří tomu). Kdy jindy, mohly by se ptát elity, když ne teď, v době celoplanetárního šílenství (tedy alespoň šílenství Západu, abychom byli přesnější)? Nedivil bych se, kdyby měly k roku 2012 připravené katastrofické scénáře jako předehry k nastolení Nového světového řádu. Vždyť si ti lidé o to přímo říkají…

Od této úvahy není daleko k myšlence, zda ovšem ono šílenství není právě za podobným účelem vyvolané a nasměrované k roku 2012. Kdy se vlastně podobné předpovědi o konci světa v roce 2012 dostaly do povědomí veřejnosti? Kdy byly zpopularizovány? Nehodilo se náhodou někomu „objevit“ stará proroctví, která se vztahují zrovna k tomuto roku nebo je účelově vyložit tak, aby se právě k tomuto roku vztahovala? A nebyli už ti, kteří před několika lety začali operovat s údajným dnem koncem světa právě v roce 2012, už sami součástí (ať už vědomě či nevědomě) dlouhodobého plánu – připravit veřejnost na to, že se v roce 2012 „má něco stát“ a že je tudíž třeba něco takového očekávat a být na to připraven? Mayský kalendář zde může hrát jen roli jakéhosi krytí – to je jediný význam, který jsem mu ochoten přisuzovat.

To by ale znamenalo, že elity něco plánují právě na rok 2012, nebo řečeno ještě jinými slovy, že je pro ně rok 2012 nějak důležitý a klíčový, protože možnosti naplánovat a provést podobné katastrofy měly bezpochyby už mnohem dříve. Proč tedy vyčkávají?

V zásadě mne napadají jen dvě možná vysvětlení – buď bude to, co chtějí odstartovat, natolik převratné, že nechtějí zbytečně riskovat a raději čekají na takový rok, kdy se všeobecně nějaká velká změna očekává a lidé ji přijmou snáze, než v kterýkoli rok s jiným letopočtem (a ještě za to budou vděčni, protože budou věřit, že to je změna k lepšímu – v duchu propagandy New Age, podle které se tímto rokem lidstvo posune do nějaké vyšší a lepší sféry), nebo to souvisí s nějakou, elitám společnou, vírou, ve které pro ně rok 2012 představuje cosi magického, pro běžné lidi však skrytého a nesrozumitelného (co přitom nijak nesouvisí s mayskou civilizací).

Strašení koncem světa zároveň zcela zapadá do konceptu vytváření veřejného strachu, který jsme mohli vidět v poslední době ve všemožných médii uměle vytvořených epidemiích a dalších iracionálních civilizačních hysteriích Západu (jak o nich dobře píše Christopher Booker a Richard North v knize Vyděšeni k smrti). Vzpomeňme také na podobný „podvod“ spojený s přelomem letopočtu – ví dnes ještě někdo, co byla ve své době ohromná „kauza“ Y2K? Na takové události je možné nahlížet jako na pouhé omyly či (to spíše) záměrné manipulace s cílem vydělat na lidském strachu, mohou ale také být (podle mne nejspíše) jednotlivými testy toho, jak je možné se společností manipulovat a jak daleko je možné v takové manipulaci zajít. Co když Y2K, v reálu naprosto zanedbatelná záležitost, která žila jen v médiích a to jen do chvíle, kdy se ukázala zhola pitomou, byla jen cvičením, zkouškou, pokusem, stejně jako řada dalších katastrofických kampaní, které jsme absolvovali od té doby?

Kdo trochu sleduje alternativní zpravodajskou scénu, vybaví se mu mnoho střípků, které zapadají do celkové mozaiky, podle které má být rok 2012 něčím přelomovým. Dokonce lze takové náznaky vytušit i ze zpravodajství mainstreamového. Není totiž možné přehlédnout, že na světové šachovnici jsou figurky tak dobře rozmístěné, že těm, kteří s nimi táhnou, umožňují rozpoutat Armagedon podle vlastních představ v podstatě klidně hned na Nový rok. Scénářů může být více a všechny vypadají reálně – globální ekonomický kolaps, rozpad Evropské unie, válka s Íránem (či dalšími zeměmi blízkochodního regionu) případně Pákistánem coby spouštěč 3. světové války, předstíraná fiktivní invaze mimozemských civilizací, proti kterým se bude muset lidstvo chtě nechtě sjednotit a podobně. Případně kombinace některých z nich. Je také klidně možné, že výsledný scénář bude naprosto jiný a že ty, o kterých je možné se dočíst na alternativních zpravodajských webech, jsou jen falešně vypouštěné dezinformace mající odpoutat pozornost od skutečně zamýšleného plánu, který je zatím dobře utajován. Do těchto spekulací se ale nyní pouštět nehodlám. Jsem totiž přesvědčen, že

Společnost

WM MAGAZÍN 121 3

nejsou tím podstatným. Nejde tolik o to, co bude oním spouštěčem (protože jím může být téměř cokoli), ale k čemu má rozpoutaný chaos vést.

Pozornost toho, kdo si v tuto chvíli (pokud vůbec dočetl až na toto místo) klepe na čelo, že to už s konspiracemi přeháním, bych rád obrátil na několik dnů starý text, ve kterém nás na něco takového připravuje ten, od koho bychom to přitom nejméně čekali – vrchní pravdoláskařský propagandista a tlumočitel záměrů světových elit, Rockefellerův služebník Jiří Pehe. Ten totiž v zamyšlení nazvaném „2012” předkládá podobné postřehy – vzhledem ke specifické roli Peheho v České republice nejde ale o postřehy člověka, který by se pozorováním okolního světa a dáváním si věcí do souvislostí dopátral pravdy, ale který nám části pravdy, které se dozvěděl na srazech elitářů, předkládá k uvěření. Ne však jako insider, ale jako ten, kdo má buď něco takového za úkol (umocnit v nás pocit, že se něco stane) a nebo se jen chce předvést, že o něčem ví (aby pak vypadal důležitější, až se to skutečně stane). Jeho motivací ale rozhodně není varovat, jako spíše mediálně připravit půdu, zkrátka – dobře prodat to, co se má stát, aby to pro nás, běžné lidi, nevypadalo tak hrozivě, ba naopak, abychom tyto změny tím spíše halasně vítali. Pehe má blízko ke skupině Bilderberg a k dalším Rockefellerovým uskupením, proto bychom jeho „informace“ neměli podceňovat. To, že se celý rok směje těm, kteří věří v konspirační teorie, aby

poté v předvečer roku 2012 více méně potvrdil to, co „konspirační teoretici“, jak je nám ošklivě říkáno, už dávno vědí a co už dlouho píšou, je od něj sice podlé, ale pro nás je to další, ne nevýznamná, indicie při hledání pravdy.

Pehe v podstatě říká, že nadcházející rok bude rokem velkých a převratných celospolečenských změn, podobně jako byly takovými roky 1968 a 1989. Chce se dodat, odkud že to ví?

Pehe se zarážející samozřejmostí odpískal existenci národních států a liberální demokracie jako cosi překonaného (aniž by se namáhal vysvětlit, proč tato – jak on říká – několik staletí stará paradigmata mají skončit právě v roce 2012). Mluví o krizi způsobené

globalizací, která se dosud dotýkala jen hospodářství, komunikací a technovědy, ale ještě ne politiky. Mezi řádky se tak dozvídáme, co bude dalším cílem elit nejspíše už v příštím roce – globální politický systém. To, že si něco takového někteří z nás neumějí představit, ještě neznamená, že se to nemůže stát.

Pehe dále celkem trefně popisuje „převahu globálních trhů nad institucemi národních demokracií“, i když stále ještě mlží, když píše, že ekonomická krize z roku 2008 byla vyvolána sebevražednými finančními operacemi a následnými umělými bublinami (mnohem blíže pravdě, i ve světle celého Peheho textu, je totiž přesvědčení o tom, že i tyto bubliny byly součástí plánu).

„Od okamžiku, kdy západní státy s pomocí tisíců miliard v podobě záchranných balíčků finanční trhy jakžtakž stabilizovaly, ovšem probíhá cosi jako válka mezi globálními finančními institucemi a národními státy. Finanční trhy využily vysokého zadlužení některých států – způsobeného nejen předešlým utrácením na různé populistické programy a korupcí, ale i sanací ztrát soukromého sektoru po roce 2008 – k útokům, které se na jedné straně mohou jevit jako racionální tlak na odpovědné hospodaření, ale zároveň jsou vlastně formou spekulativních útoků na pokladny celých, i těch největších států. Pouhé čtyři roky po krizi roku 2008 stojí tudíž svět na pokraji krize potenciálně mnohem větší. Jakkoliv se za tlakem na jednotlivé státy a dokonce celé nadnárodní integrační celky skrývá zdánlivě ´jen´ snaha trhů donutit s pomocí ratingových agentur státy k finanční odpovědnosti, způsob, jakým se to děje, je v podstatě podřezáváním větve, na níž, obrazně řečeno, sedí celý náš systém,“ píše dále Pehe.

Rozvádí pak myšlenku, že slabé politiky národních států (ale překvapivě i jejich nadnárodních integračních entit) nemohou tlaku globálních finančních trhů odolat a předvídá krachy nejen celých států, ale i celé eurozóny (to je vcelku podivné přiznání od někoho, kdo u nás roky propaguje evropskou integraci za použití až do omrzení opakovaného argumentu, podle kterého se integrovat musíme právě kvůli těm globalistickým výzvám, na které bychom jinak sami

WM MAGAZÍN 1214

nestačili – a najednou tu Pehe vlastně přiznává, že i EU a další nadnárodní instituce jsou vůči finančním dravcům bezbranné). Pehe dokonce zasvěceně hovoří o „velkém Krachu“, po kterém hrozí zhroucení celého mezinárodního systému.

Jak jsme si řekli výše, elitáři mají více scénářů, proto i Pehe uvádí jako další zdroj nestability pro příští – „revoluční“ – rok vzrůstající nespokojenost lidí s „nadvládou peněz“ a odvolává se na demonstrace „Okupujte Wall Street“ a podobná hnutí. To, že jsou ve skutečnosti elitami financované, čehož si dokonce povšimla i některá média, raději nezmiňuje, což ale nepřekvapuje u člověka, který se ve svých textech poslední rok či dva jakoby staví na stranu obyčejných lidí a používá argumenty těch, co bojují proti Rockefellerovi a dalším, třebaže sám pro Rockefellera pracuje. Mohlo by nás to mást (a někoho to mate), jiné by toto pokrytectví mohlo rozčilovat, ale na druhou stranu sezení na dvou židlích (hraní si na rozhořčeného a zároveň posluhování mocným tohoto světa) a s tím spojený doublethinking alespoň umožňuje průsak některých zajímavých informací, které by se k nám jinak nedostaly. Za Peheho texty bychom tak měli být vlastně vděční, protože nám ve své domýšlivosti ukazuje, co s námi elity ve skutečnosti zamýšlejí.

Svůj text Pehe zakončuje slovy: „Se všemi výše zmíněnými naakumulovanými trendy se rok 2012 tak stále více jeví ne přímo jako ´konec světa´, který se stal v souvislosti s rokem 2012 součástí populární mytologie, ale jako možný počátek velkých historických změn.“

V tom jediném má pravdu. Jak jsem napsal na začátku, Kristus v roce 2012 nepřijde, konec světa nenastane, mayský kalendář přenechme esoterikům, ale čeho se můžeme reálně obávat, je to, že nám mocní tohoto světa vnutí představu Nového světového řádu, který v kontextu nesmyslného kvazináboženského blouznění o transformaci lidstva bude pojednou vypadat pro širé masy lákavý a jaksi samozřejmý. V jistém smyslu to konec světa, jak ho známe, bude a právě zde se samozvaní vykladači mayského proroctví shodují s tím, co píše Pehe: nebude to konec, po kterém už nic neexistuje, ale pouze začátek něčeho nového. To ale stačí – nové totiž ne vždy znamená dobré.

Paradoxně se tak já i Pehe ve svých předpovědích na příští rok shodujeme. Já ale před Novým světovým řádem varuji, kdežto Pehe bude prvním z těch, kdo nám ho bude v chaotické době doporučovat a bude o něm pěkně a vemlouvavě psát – to je už jeho úkol, psát na objednávku pánů rockefellerů a jim podobných.

Zbývá mi se dotknout posledního tématu. Není víra v to, že jakési elity drží osud lidstva (i osud nás, jednotlivců) ve svých rukou a zrovna příští rok si plánují spustit oponu, aby změnily kulisy pro příští hru, příliš fatalistická? Neříkám tím vlastně, že jsme bezmocní a že bychom se tomuto vývoji měli poddat, protože s tím stejně nic nenaděláme?

Nemyslím si. Jakkoli jsem napsal, že jsem přesvědčen, že Kristův návrat – abych použil oblíbenou frázi politiků – není na pořadu dne, netvrdím tím zároveň, že tyto události nebudou mít s posledními dny současného světa nic společného. Ba jsem blízek věřit tomu, že v tomto Novém světovém řádu, který se bude tvářit jako nejgeniálnější společenské zřízení, k jakému kdy lidstvo dospělo, dojde naplnění mnoho varovných biblických proroctví, které se k utrpení a hrůzám konce věků vztahují. Ve skutečnosti jde o duchovní souboj, který se projevuje navenek nejviditelněji právě na úrovni politiky a světových událostí. Jak řekl Kristus: Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. Ale zároveň, na jiném místě, říká: Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec.

Chci tím říci, že pokud má být rok 2012 takovým, jaký se mi jeví na základě vyhodnocování oficiálních i alternativních informací (a jak jsem se ho zde snažil popsat) či rokem, jakým ho prorokuje Jiří Pehe, není to ještě důvod ke strachu a k úzkostem. Ti z nás, kteří věří, mohou být klidní, protože ví, že nic se neděje náhodou a že Bůh má veškeré hemžení na zemi ve svých rukou a i pyšné plány těch, kteří se mu vzpínají, jsou vposledku jen součástí jeho velkého Plánu.

A pak – nikde není psáno, že úmysly elit se podaří. Společně můžeme mnohé změnit a mnohému zabránit. K tomu je ale důležité mít vlastní strategii pro případ krize – strategii osobní, strategii národní. Elity mají několik scénářů, podle kterých se budou řídit v okamžiku, kdy se jim podaří náš svět uvést do chaosu. Jaký ale máme plán my? Možná tušíme, že se něco stane, ale nejsme na to vůbec připraveni.

Možná by proto nebylo na škodu nějaké takové přípravy udělat. Možná by nebylo na škodu zamyslet se, jak to učinit, aby z případného chaosu roku 2012 vyšly naše rodiny nepoškozeny a náš národ nezdolán.

Právě toto bych sobě i nám všem přál do nového roku.

Psáno pro Prvnizpravy.cz

Společnost

WM MAGAZÍN 121 5

V lednu 2011 nám řekli, že celou Severní Afriku a Střední východ začala zachvacovat “spontánní”, “autentická” povstání během toho, co se pak začalo vítat jako “Arab-ské jaro”. Bylo to téměř čtyři měsíce před tím, než i korporátní média při-znala, že za těmito povstáními byly USA a že byla všechno možné, jen ne „spontánní“ a „autentická“. V dubnu 2011 v článku, co vyšel v New York Times nadepsaném „Skupiny z US pomohly vypiplat arabská povstání,“ bylo uvedeno:Mnoho z těchto skupin a jednot-livců se přímo těchto revolt účast-nilo a reformátoři, kteří cloumali tímto regionem, včetně Mládež-nického hnutí 6. dubna v Egyptě, Bahrajnského centra pro lidská práva i aktivisté z lidu jako Ent-sar Qadhi, mládežnický vůdce z Jemenu, získali výcvik a financo-vání od skupin jako Mezinárodní

republikánský institut, Národní demokratický institut a Freedom House, nezisková organizace lid-ských práv sídlící ve Washingtonu.

Článek by k tomu ještě mohli při-dat i USA National Endowment for Democracy (NED):

Republikánské i Demokratické instituce jsou volně přidruženy k Republikánské a Demokra-tické straně. Vytvořil je Kongres a jsou financovány prostřednictvím nadace USA National Endowment for Democracy, která byla zřízena v roce 1983, aby směrovala granty na podporu demokracie v rozvo-jových zemích. National Endow-ment od Kongresu ročně dostává asi 100 milionů dolarů. I Freedom House dostal řádný kus z peněz, co jsou od americké vlády, hlavně od Ministerstva zahraničí.

2011 - rok lží a vymývání mozků

Těžko jde o spekulativní teorii, řek-neme-li, že tato povstání byla sou-částí mohutné geopolitické kam-paně vymyšlené na Západě a realizované přes jejich prostředníky za pomoci vnějších nadací, organi-zací a stabilních NGO (skupin pod-porujících Nový globální řád), které neustále působí po celém světě. Jak ještě uvidíme, příprava na „Arabské jaro“ a globální kampaň, která nyní proniká jak do Ruska, tak i do Číny, jak už bylo předpově-zeno v článku z února 2011 „Nej-dříve Střední východ a pak svět“, nezačala teprve jako nepokoje, které už začaly, nýbrž už roky před tím, než se zdvihla první „pěst“, a to uvnitř seminárních poslucháren ve Washingtonu a New Yorku, i v USA financovaných výcvikových zaříze-ních v Srbsku a v táborech, zříze-ných v sousedních zemích, nikoliv v samotném Arabském světě.

Tony Cartalucci

WM MAGAZÍN 1216

Časový rozvrh – 2008-2010 Příprava bitevního pole

3. – 5. prosince 2008: Egyptští aktivisté z nyní proslulého hnutí 6. dubna byli v New York City na inau-guračním summitu Aliance mlá-dežnických hnutí (AYM), rovněž známé jako Movements.org. Tam dostali výcvik, příležitosti pro práci v sítích a podporu od různých kor-porátních a USA vládních sponzorů AYM, včetně samotného USA Minis-terstva zahraničí. Zpráva ze sum-mitu AYM 2008 (str. 3 .pdf) uvádí, že se zúčastnil státní podsekretář pro veřejnou diplomacii a veřejné záležitosti James Glassman zrovna tak jako Jared Cohen, co sedí ve štábu politického plánování Úřadu Ministerstva zahraničí. Ještě šest dalších členů štábu Ministerstva a poradců se tohoto summitu zúčast-nilo spolu s dlouhým seznamem zástupců korporací, médií a insti-tucí.

Krátce poté 6. dubna odcestoval do Srbska, aby je vycvičili podle USA-financované CANVAS formálně USA-financované NGO „Otpor“, která pomohla svrhnout v Srbsku vládu v roce 2000. O Otpor New York Times referoval, že to bylo „dobře promazané hnutí podporo-vané několika miliony dolarů ze Spo-jených států.“ Poté, co uspělo, tak si změnilo svůj název na CANVAS a začalo s výcvikem aktivistů využitel-ných v dalších USA-podporovaných operacích změny režimů.

Magazín Foreign Policy (Zahra-niční politika) o tom referoval v článku “Revoluton U,” kde tvr-dil, že CANVAS pomáhal protestu-jícím při “Růžové revoluci” v Gruzii,

“Oranžové revoluci” na Ukrajině a že v současnosti pracuje se sítěmi z Běloruska, Myanmaru (Barmy) a po celém Středním východě a v Severní Africe, stejně jako pracuje i s aktivisty v Severní Koreji a v dal-ších 50 zemích.2009: V článku s USA Minister-stvem zahraničí financovaném Rádiu Svobodná Evropa / Rádio Svoboda (RFE/RL) nadepsaném „Vývozy nenásilných revolucí z východní Evropy na Střední východ“ bylo uve-deno:

Popovič pak exportoval své nená-silné metody, když pomohl vycvi-čit aktivisty, kteří zažehli gruz-inskou Růžovou revoluci v roce 2003 a ukrajinskou Oranžovou revoluci v roce 2004. A nyní Popo-vič spouští svou novou organizaci zvanou Canvas, která se ještě více věnuje – pomoci pro-demokra-tickým aktivistům, kteří nedávno svrhli despotické režimy v Egyptě a Tunisku.

RFE/RL potvrdil i účast aktivistů z Iránu, Běloruska a Severní Koreji na výcviku u CANVAS. RFE/RL měl s aktivisty schůzku u CANVASU někdy během roku 2009.

Únor 2010: Hnutí 6. dubna se po výcviku u CANVAS vrátilo v roce 2010 do Egypta spolu s šéfem IAEA od OSN Mohammedem El Barade-jem. Členové 6. dubna byli i zatčeni, když uprostřed února čekali na pří-let El Baradeje na káhirském letišti. El Baradej svůj záměr kandidovat na presidenta ve volbách v roce 2011 oznámil už v roce 2010. Spolu se 6. dubnem Gael Ghonim z Googlu a koalicí dalších opozičních stran El Baradej sestavil svou „Národní frontu za změnu“ a začal se připra-vovat na příchod „Arabského jara“.Pak je zcela jasné, že nepokoje už byly dlouho plánovány, když jsou tu záznamy, jak aktivisté z Tuniska a Egypta dostávali ze zahraničí výcvik a podporu tak, aby se mohli vrátit do svých domovských zemí a usilovat v celoregionální koordinované kam-pani o nepokoje.

V dubnu 2011 to potvrdila zpráva AFP, když Michael Posner z USA Ministerstva zahraničí uvedl, že „vláda během minulých dvou let USA určila rozpočet 50 milionů

dolarů na vývoj nových technologií pomoci aktivistům při obraně před zatčením a persekucemi od auto-ritativních vlád.“ Zpráva se pus-tila do vysvětlování, že USA „orga-nizovala tréninková sezení pro 5 000 aktivistů v různých částech světa. Sezení uspořádaná na Střed-ním východě před asi šesti týdny shromáždilo aktivisty z Tuniska, Egypta, Sýrie a Libanonu, kteří se vrátili do svých zemí s cílem, aby zde vycvičili své kolegy.“ Posner dodal: „Vrátili se a mělo to zdrcu-jící účinek.“ Tím zdrcujícím účinkem bylo samozřejmě „Arabské jaro“.

Časový rozvrh – 2011 rok šalby

16. ledna 2011: List Al Arabiya News ve svém článku „Tuniský exi-lový reformista se vrací domů“ ozná-mili, že Moncef Marzouki se vrací z Paříže do Tuniska uprostřed cha-osu vyvolaného US Ministerstvem zahraničí vycvičenými, podporova-nými a vybavenými davy, které byly spuštěny běžným únikem kabelo-gramů z US Ministerstva zahraničí přes Wikileaks. Při celkem jasném předpokladu, že výcvik tuniských opozičních skupin proběhl dlouho před únikem těch kabelogramů, tak ty Wikileaks depeše byly využity jen jako plánované rétorické osprave-dlnění pro dávno už předjímanou, ze zahraničí financovanou subverzi. Od té doby bylo Wikileaks využívány i při stejných manévrech, ať byly, kde byly, od Egypta přes Libyi i tak daleko odsud jako v Thajsku.

Moncef Marzouki se ukázal být zakladatelem a šéfem Arabské komise pro lidská práva, instituce kolaborující s US NED World Move-ment for Democracy (WMD – Svě-tové hnutí za demokracii), do něhož patří „Konference o lidských prá-vech aktivistů v exilu“ a účastník „třetího shromáždění“ WMD spolu s Marzoukiho Tuniskou ligou za lid-ská práva sponzorovanou od NED jako Sorosovy Open Society a USAID. (NED – míněno společnosti pod záštitou té hlavní – National Endowment for Democracy).

„Volání po solidaritě“ od Meziná-rodní federace za lidská práva (FIDH) zmiňuje názvy každé a všech skupin, z nichž během „povstání“

Foto: Srbský “Otpor” model pro budoucí US-podporované barevné revoluce.

Společnost

WM MAGAZÍN 121 7

v lednu 2011 sestávala tuniská opozice jako „členské organizace FIDH“. Mezi ně patřila Marzou-kiho „Tuniská liga za lidská práva“, „Tuniská asociace demokratických žen“ a „Národní rada za svobody v Tunisku“ čili CNLT. FIDH fungu-jící jako mezinárodní tmel pro různé ze zahraničí financované organi-zace realizující po celém světě sub-verze pod pláštíkem „lidských práv“ je sama také plně financovaná US vládou přes National Endowment for Democracy, Sorosovu Open Soci-ety a mnohé další jasně kompromi-tované pobočky.

28. ledna 2011: Po varování žur-nalisty a aktivisty Dr. Webstera Tar-plye z Rádia světových krizí (Word Crisis Radio) se začala alterna-tivní média pozorněji zaměřovat na nepokoje v Egyptě, které začaly těsně po nárůstu tuniské krize. V „Ne všechno je v egyptských potyč-kách tak, jako to vypadá“ si všimli, že vůdce protestů Mohammed El Baradej byl ve skutečnosti odda-ným agentem Západu s dlouhodo-bým členstvím ve Wall Streetem a Londýnem financované Skupině mezinárodních krizí (ICG) spolu s „vedoucími izraelskými činiteli“ včetně současného izraelského pre-sidenta Šimona Perese, součas-ného guvernéra Bank of Izrael Stan-ley Fischera a bývalého izraelského

ministra zahraničí Šlomo Ben-Ami. K ICG rovněž patří vedoucí američtí bankéři a geopolitičtí manipulátoři včetně George Sorose, Zbigniewa Brzezinskiho, Richarda Armitage, Samuela Bergera a Wesley Clarka.

Je ironií, že zprávy Západních médií o El Baredeiovi tvrdily, že je jak anti-americký, tak i silně anti-izraelský v předjímání nejlépe popsaném o rok dříve v článku Výboru pro zahra-niční vztahy z března 2010, článek

o zahraničních záležitostech “Je El Baradei egyptským hrdinou?”:

Další úzké vztahy Egypta se Spo-jenými státy se staly kritickým a negativním faktorem v egyptské politice. Opozice těchto vazeb využila ke zpochybnění legitimity režimu, zatímco vláda se zapo-jila do své vlastní hry předvádě-jící její anti-Amerikanismus, aby se od takových obvinění očistila. Pokud by El Baradei opravdu měl

mít rozumnou šanci na pomoc s politickou reformou v Egyptě, tak by US tvůrci politik tomuto cíli nej-lépe posloužili tím, nebudou tlačit na pilu. Paradoxně El Baradeiovy chladné vztahy se Spojenými státy jako šéfa IAEA teď zájmům USA jen pomohou.

Poslední předváděčka tohoto pří-stupu přišla, když Izrael El Bara-deie dost zábavně nazval „Iránským agentem.“ Tohle poslední předsta-vení jen dále ilustruje tu ohromnou míru licoměrnosti, s níž se světové události manipulují.

17. únor 2011: V Londýně síd-lící Národní fronta za spásu Libye (NFSL) volala po libyjském „Dni hněvu“, aby se vyrovnala s USA-destabilizační rétorikou používanou v Tunisku a Egyptě. CIA a MI6 NFSL podporovala už od 80. let a ta pro-vedla četné pokusy svrhnout Kad-

Foto: El Baradeiovy vazby se Západem sahají mnohem hlouběji než k pouhým rolím při neúspěšných genocidách umožňovaných OSN. Rovněž je členem korporátními finančníky financované Skupiny mezinárodních krizí.

Foto: Všimněte si prosím značky “EnoughGaddafi.com” (Dost bylo Kaddáfího). Webmaster EnoughGaddafi.com je uveden na US Minis-terstvem zahraničí vedené Movements.org jako ten „Twitter“, za nímž se má jít.

WM MAGAZÍN 1218

dáfího vládu jak přes teroristické útoky, tak přes ozbrojená povstání.

18. únor 2011: Během počátku vyhánění Hosni Mubaraka se uká-zala Open Society Institute mili-ardářského bankstera George Sorose, že ona je za těmi NGO, které koncipují novou egyptskou ústavu. Mezi tyto skupiny „občanské společnosti“ patřila Arabská infor-mační síť pro lidská práva, kterou otevřeně financuje Open Society Institute George Sorose a s Neo-Cony spojená NED založená Egypt-ská organizace pro lidská práva. Vypadá to, že když Skupina mezi-národních krizí vytvářela strategii a jejich důvěrník El Baradei vedl davy do ulic, tak v tom byla celá řada NGO organizací a jejich členstva, včetně Sorose, i jejich financí, které pracovaly jak venku, tak i realizovaly detaily na place.

21. února 2011: V Interview s Ibra-himem Sahadem z Národní fronty pro spásu Libye (NFSL) na ABC Australia se vybarvily všechny dis-kusní body, které korporátní média mainstreamu v předchozích týd-nech ohledně Libye probírala, a to všechno s Bílým domem a Washing-tonským monumentem tyčícím se v pozadí nad ním. Ten volal po bezletové zóně, a to v reakci na nepodložená obvinění, že Kaddáfí ostřeluje „neozbrojené protestující“ z bojových letounů.

Březen 2011 „USA libyjská politika: Nulové legitimity“ zajišťovala, že to jasně těžce vyzbrojené, západem podporované povstání bylo pořád ještě západními médii falešně líčeno jako „mírumilovné protesty“.

28. února 2011: Ve „Zničení Libye“ se uvádělo:Zatímco vůdce libyjské opozice Ibrahim Sahad vedl rétorické výpady z Washingtonu DC, byla jeho Národní fronta pro spásu Libye (NFSL) po zuby ozbrojená, stejně jako byla celých těch 20 let historie CIA podporovaných pokusů o povstání proti Kaddáf-ímu. V roce 1984 se NFSL poku-sila Kaddáfího svrhnout v nezda-řilém ozbrojeném puči. I Daily

Globe a Mail nedávno potvrdily, že NFSL jak spolu s Libyjskou národní armádou tak i se Saha-dovou novou Národní konferencí libyjské opozice (NCLO) se „poku-sily v 80. letech o puče a atentáty na plukovníka Kaddáfího.

V tomto okamžiku už jak britští tak USA zástupci přiznávali, že libyjští povstalci jsou opravdu těžce vyzbro-jeni, a místo aby odsuzovali násil-nosti, otevřeně volali po poskytnutí dalších zbraní a vojenské podpory.

17. března 2011: OSN se rozhodly nejen k bezletové zóně nad Libyí, aby zachránili globalisty podporo-vané povstání váznoucí v porážkách, což už hraničilo s katastrofou v „Zátoce sviní“. Kanadské, USA, francouzské, arabské a UK letouny

Foto: “Bariéra legitimity” byla prolomena: dav řve: “Americký agent,” přičemž na El Baradeie vrhá kameny, a ten s největší určitostí americ-kým agentem je – důvěrníkem US Skupiny mezinárodních krizí spolu s George Sorosem.

Obrázek: červená = US-podporovaná destabilizace, Modrá = US držené nebo blokované námořní přístupy k ropě ze Středního východu a z Afriky pro čínu, které se odřezávají či se odřízly. Podobná strategie izolace byla použita i proti Japonsku těsně před propuknutím 2. světové války.

se už údajně připravovaly k opera-cím.

24. března 2011: V Sýrii už začaly nepokoje, zatímco NATO začínalo s bombardováním Libye a Tunisko už upadlo do politického a ekono-mického chaosu. V „Globalisté ude-řili v Sýrii“ se důkladně rozebírá opo-zice a dokumentuje se, že se zase jednou vytvořily Západem podporo-vané opoziční skupiny.Mnoho z těchto „důkazů“ o syr-ských nepokojích se filtrovalo přes organizace jako v Londýně sídlící Syrský výbor lidských práv, který na své webové stránky vystavo-val zaslechnuté povídačky, a ty pak byly citovány korporátními zpravo-dajskými médii v bizarních zprávách

Společnost

WM MAGAZÍN 121 9

o násilnostech, které rovněž za kaž-dou domněnkou obsahovaly i „akti-vistickou promluvu“. „Syrští pozoro-vatelé lidských práv“, rovněž sídlící v Londýně, jsou nyní výlučným zdro-jem citovaným zprávami korporát-ních médií o Sýrii.

26. března 2011: V Egyptě se pro-jevuje kontrarevoluce a začaly se ukazovat první příznaky slábnutí El Baradejových šancí, že bude moci být instalován za presidenta. Davy vrhaly na El Baradeie kameny a prohlašovaly jej za „amerického agenta“. Zase na pomoc americkým zájmům přišla na pomoc Wikileaks a znovu velice neohrabaně zkusila naočkovat „proti-Západní“ image El Baradeie.

28. březen 2011: Brookingský insti-tute financovaný Fortune-500 o tom referoval jako o “Libyjském testu nového mezinárodního řádu” – čímž tuto válku odhalil, že nemá “huma-nitární” povahu, nýbrž že jejím cílem je výslovné nastolení mezinárodního řádu a nadřazenosti mezinárodního práva.

17. dubna 2011: Syrské nepokoje přinesly široce rozšířené žhářství stejně jako zprávy o střelcích, kteří střílejí jak do protestujících tak do bezpečnostních sil ve snaze eska-lovat násilí. V článku „Globalitická válečná mašinérie se zaměřuje na Sýrii“ už USA a francouzští poli-

tici citují „Libyjský precedent“ jako ospravedlnění k použití síly proti Sýrii. V pozdějším článku „Záhadní střelci barevné revoluce“ se roz-víjí historický kontext, v němž lze nahlížet na současné násilnosti v Sýrii a skutečnost, že jejich provo-katéři usilují o maximalizaci násilí.

21. dubna 2011: Běloruský presi-dent Alexander Lukašenko ozna-muje, že jeho národ je už cílem pro-bíhajícího skrytého útoku Západních sil podněcujících povstání ve stylu „Arabského jara“. V dokumentu „Obležená Bělorus“ jsou ilustrovány

vazby mezi běloruskou opozicí a členy těch samých Západních orga-nizací a institucí, co rozdmychávají Arabské jaro.

22. dubna 2011: Přistává v libyj-ském Benghází John McCain a bratříčkuje se s ověřenými tero-risty, kteří se krátce před tím vrá-tili z Iráku a Afghánistánu, kde zabí-jeli USA vojáky. Zpráva z West Point později s absolutní jistotou potvr-dila (.pdf z CTC od West Pointu lze nalézt zde), že region, z něhož se libyjská rebelie rozšířila, byl rovněž centrem operací Libyjské islámské bojové skupiny (LIFG). Ta rovněž odhalila i fakt, že LIFG byl ve sku-tečnosti dlouhodobou pobočkou Al Kaiídy s tím, že členové LIFG drží nejvyšší místa ve vedení této teroris-tické organizace.

Květen 2011: Do “Libye za každou cenu”, o konfliktu v Libyi se hlásilo, že se eskaluje včetně pokusů NATO zabít Kaddáfího a ta cílená usmrcení postihla několik členů jeho rodiny včetně několika jeho vnoučat.„Americký arabský podvod“ se pokusil o revizi posledních několika měsíců zrežírovaného chaosu, do něhož byla uvržena Severní Afrika a Střední východ, což se zmiňovalo i v „Tohle nemůžete zadusit“, že Nati-onal Endowment for Democracy už začal s prvním kolem sebe-vele-bení a s rozdáváním odměn něko-lika ošálencům a kolaborantům,

Foto: Akt nejzazší zrady: McCain volá po uznání i po mimo-zákonné pod-poře těch samých mužů, kteří zabíjeli US vojáky v Iráku a Afghánistánu. Tím, že „Al Kaiídě“ sice odepřel základnu v Iráku, ale vydal jim celý libyjský národ, uvedl americkou zahraniční politiku na novou vyšší úroveň surrea-lismu.

Foto: McCain (vlevo) a Kerry (vpravo) gestikuluje, když v areálu egyptské továrny Coca-Cola vysvětluje agendu svých chlebodárců. Tohle je součástí jejich poslední exkurze předvádějící účinky jejich US-financované opozice, co svrhla vládu Hosni Mubaraka.

WM MAGAZÍN 12110

kteří pomohli jejich kampaň masa-krů po celém Arabském světě uvést do reality.

Červen 2011: V článku „Arab-ské jaro přináší korporátní kobylky“ se už skutečná agenda za nepo-koji Egypta a opravdu celým „Arab-ským jarem“ zjevně ukazuje, tedy jak zástupci USA poskytli vedení Fortune 500 exkurzi k destabilizaci Egypta a Tuniska ve snaze prosa-dit ekonomickou liberalizaci a pri-vatizaci. John McCain a John Kerry tuto exkurzi vedli a byli společnými sponzory zákonů k podpoře toho, co v podstatě zaplete ekonomiky Egypta a Tuniska do mezinárodního řádu Wall Streetu a Londýna.Koncem června Francie přiznala, že porušila podmínky rezoluce OSN z roku 1973 a vyzbrojila libyjské rebely.

Červenec 2011: Africká unie napro-sto odmítla mandát Mezinárodního trestního tribunálu ICC proti Libyi a odhalila hrubou nelegálnost, s níž operoval. Vazby s korporátně finan-covanými organizacemi byly odha-leny v „Je to oficiální: Mezinárodní trestní tribunál má NULOVÝ mandát“ stejně jako chatrnou povahu tvrzení ICC proti libyjskému Kaddáfímu. To později potvrdili i členové libyjské komunity „lidských práv“, že ve sku-tečnosti v součinnosti s vůdci rebelů fabrikovali čísla, která dodávali jak OSN, tak ICC, že žádné ověřené či zadokumentované důkazy o Kaddáf-ího „ukrutnostech“ nevznikly.

I v Thajsku další dlouhodobě USA-podporovaná barevná revo-luce nakonec poskytla výsledky a viděli jsme návrat politické strany zástupce Wall Streetu Thaksina Shi-nawatry k moci. Četné mordy glo-bální elity včetně samotného Výboru pro zahraniční vztahy vysílaly Thaj-skému establišmentu zlověstná varování, aby přijali nejisté výsledky červencových voleb nebo je čeká izolace a další důsledky. Další jiho-východní asijská země tentokrát Malajsie rovněž ve svých ulicích zažila barevnou revoluci od dožluta oblečeného NED-financovaného hnutí Bersih.

Srpen 2011: Do srpna i korporátní média začala přiznávat, že syrská opozice je „převážně neozbrojená“

čili jinými slovy ozbrojená. Opo-zice se začala jasněji definovat jako ozbrojené etnické skupiny a ozbro-jení militanti z Muslimského bratr-stva.

Do konce srpna začalo NATO s koordinovanými útoky na libyjský Tripolis včetně propracovaných psy-

chologických operací, které tvrdily, že zlikvidovali či pochytali během jediného dne celou Kaddáfího rodinu. Následujícího dne se obje-vil jak živý tak svobodný Saif Al Kad-dáfí, přičemž vedli tvrdý boj, který trval do konce října v jeho důsledku NATO srovnalo se zemí na hromadu trosek některá města – zvláště Bani

Foto: Thaksin Shinawatra dlouhodobý slouha globální elity, ještě dávno před tím, než se i v roce 2001 stal ministerským předsedou, hlásí v roce 2006 Výboru pro zahraniční vztahy v New York City vánoční vojenský puč, který ho odstavil od moci. Ten se nyní v Thajsku vrátil k moci přes zástupnou politickou stranu vedenou jeho vlastní sestrou Yingluck Shi-nawatra. Zajistili hlasy pouhých 35% oprávněných voličů, což zjevně ukazuje, jak slabá je jeho podpora ve skutečnosti v rámci národa, o němž tvrdí, že za ním celý stojí.

Foto: Libyjští rebelové zdaleka nejsou motivováni demokratickými aspi-racemi. Jejich zášti spočívají v etnickém, nikoliv politickém rozdělení. „Kaddáfího příznivci“ se začalo globálně korporátními médii používat jako eufemismus k vylíčení obecně kmenů Afričanů s tmavší pletí, kteří tvoří většinu v demografii Západní Libye a kteří nesou tíži brutality NATO podporovaných ukrutností rebelů.

Společnost

WM MAGAZÍN 121 11

Walid a Sirtu. Čímž se naprosto vyjasnilo, že NATO poskytuje letec-kou podporu nejen demokracii milu-jícím bojovníků za svobodu, ale i teroristickému tvrdému jádru, které po celé zemi provádělo systematic-kou kampaň genocidy a represálií.

Září 2011: Když pocítili libyj-ské vítězství, tak se korporátními finančníky živené mozkové trusty začaly připravovat na nové vybu-dování a vyrabování libyjské eko-nomiky. V „Globalisté znovu budují Libyi“ napsala Atlantická rada NATO zprávu s podrobnostmi, jak na to.Také, jelikož se libyjská spirála násilí vytáčela mimo kontrolu a ukrutnosti páchané rebely a jejich podporova-teli z NATO začaly být obscénnější, tak se vyjasnilo, jak byla ta „Válka s terorem“ podvodná. Podíváme-li se, kdo jsou „Libyjští rebelové uvedení na seznamu teroristů USA Ministerstvem zahraničí“, tak to ilu-struje, jak jsou členové NATO vinni podle proti-teroristických zákonů poskytováním materiální podpory

uvedeným teroristickým organiza-cím.

V září jsme rovněž viděli, jak se v Ugandě rozvíjí skutečná humani-tární katastrofa, když britská korpo-race uplatnila genocidu, aby si vykli-dila půdu, kterou si “pronajala” od ugandské vlády. To ilustruje, jak je ta záležitost „humanitárních starostí“ uplatnitelná, jen když slouží zájmům Wall Streetu a Londýna, jinak se ignoruje, i když obsahuje ověřitel-nou genocidu prováděnou za úče-lem dalšího obohacení a získání další moci.

John McCain zase jednou přistál v Libyi, tentokrát v Tripolisu, aby oslavil zničení této země a opět si potřásl rukou s Libyjskou islámskou bojovou skupinou, která předala Kaddáfího Libyi do rukou elity z Wall Stretu a Londýna.

Říjen 2011: Když Tunisko a Egypt padly a i Libye byla uchvácena zástupnými silami živenými Zápa-dem, začala Obamova administra-tiva stahovat vojska z Iráku. Tohle podezřelé stažení, když byl zby-tek Středního východu pod úto-kem zástupných sil za USA, vyvolalo následně vážná podezření, že jde o

eskalaci, nikoliv o stažení.

Rétorika k válce s Iránem neustále rostla a začínalo se s tím, co vypadalo jako skrytá válka probíhající uvnitř Iránu a podél jeho hranic. Katastro-fální intrika s namo-čením Iránu do údajných plánů na zavraždění saúd-ského velvyslance ve Washing-tonu DC se sesy-pala, když Iránci u tohoto spik-nutí odhalili vazby na USA-podpo-rovanou teroris-tickou organizaci Mujahedin-e Khalq (MEK).

Je více než prav-děpodobné, že

Obrázek: Obrazovka sejmutá přímo z webové stránky US Minister-stva zahraničí ukazuje, že Libyjská islámská bojové skupina (LIFG) je jasně uvedena jako cizí teroristická organizace. To je důležité, neboť US Zákon zakazuje poskytování materiální podpory vyjmenovaným teroristickým organizacím. S odhalením bojovníků Al Kaiídy a LIFG jako vedení libyjského povstání s plnou vojenskou, finanční a diplo-matickou podporou členů NATO přichází pokusy skutečnou povahu těchto rebelů ostentativně ignorovat. Níže je uvedeno, že LIFG je MEK – irácko-iránská skupina, jež byla rovněž vyzbrojována a podpo-rována z US.

Foto: Robert Devereux dlouhodobý investor a dlouhodobý šejdíř s uměním si se svou spo-lečností vyčíhl, že rabování Afriky je nějakým novým druhem inovativní investiční strategie, která vydělává peníze a “pomáhá” lidem. Už jakmile v roce 2010 Devereux učinil své lico-měrné prohlášení ohledně Nového zalesňo-vání, tak ugandští vesničané, kterým „pomáhal“ podali o rok dříve soudní žalobu s protestem proti tomu, aby se jim britská společnost vetřela na jejich půdu. Tito vesničané byli ale násilně vysídleni a mnoho z nich ugandská vojska jed-nající pro Devereuxe zabila.

WM MAGAZÍN 12112

stažení vojsk z Iráku jednoduše USA poskytne “možnost vykroutit se” z izraelského náletu na Irán, že oni jsou v tom nevinně.

Listopad 2011: „Mírumilovní protes-tující“ v Sýrii, kteří byli celou dobu vyzbrojováni a pokoušeli se rozdmý-chat něco ve stylu Libyjské občan-ské války, byli nakonec za ozbro-jence uznáni i korporátními médii, a co je důležitější, korporátně-finan-covanými mozkovými trusty, které jim dodávají svá témata, o který se má psát a mluvit. V článku „IISS: Syrská opozice je ozbrojená“ se uvádí, že zpráva od Mezinárodního institutu pro strategické studie IISS od vedoucího člena pro Regionální bezpečnost na Středním východě od IISS slovy Emile Hokayema ote-vřeně přiznává, že Syrská opozice je vyzbrojená a připravená syrské násilnosti strhnout do ještě větších hlubin krvavé lázně.

Rovněž v listopadu se kruh útoků Wall Streetu a Londýna na Libyi plně uzavřel, když byl jako minis-terský předseda instalován Abdur-rahim el-Keib. El-Keib, který strávil desítky let v exilu v USA byl for-málně zaměstnán Petroleum Insti-tute se sídlem v Abú Dhabi ve Spo-jených arabských emirátech a sponzorován British Petroleum (BP), Shell, francouzským Chevro-nem, japonskou Oil Development

Company a National Oil Company z Abú Dhabi.

K el-Keibovi se přidal USA-financo-vaný aktivista Moncef Marzouki jme-novaný tuniským presidentem. Mar-zoukiho organizace Tuniská liga pro lidská práva je členskou organi-zací Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) financované USA Nati-onal Endowment for Democracy a Open Society George Sorose. Mar-zouki, který strávil dvě desítky let v exilu ve francouzské Paříži byl rov-něž zakladatelem a šéfem Arabské komise pro lidská práva, kolaborant-ské instituce s USA NED Světovým hnutím za demokracii (WMD) včetně „Konference o lidských právech aktivistů v exilu“ a účastníkem „tře-tího sněmu“ WMD spolu s Marzou-kiho Tuniskou ligou za lidská práva pak sponzorovány NED, Sorosovou Open Society a USAID.

V Egyptě se koncem listopadu na ulicích začala rozvíjet druhá “revo-luce”. Byly to ve skutečnosti ty samé Západem podporované síly vedené El Baradeiem a nově se vynořivším Hamdouzem Hamzou bojující proti egyptským ozbroje-ným silám, které se zjevně po pádu Mubaraka na základě nějakého ujednání se Západem vrátily zpět.OSN v dalším pokuse o eska-

laci hrozby cizí intervencí do Sýrie vydala Zprávu Výboru pro lidská práva OSN týkající se syrských „zlo-činů proti lidskosti“, jejímž spolu-autory ve skutečnosti byli Karen Koning, Abu Zayd, ředitel USA ve Washingtonu sídlícího korporátního mozkového trustu, Výbor politiky pro Střední východ, k němuž patří lidé od Exxonu, agenti CIA, zástupci USA ozbrojených sil a vlády a i pre-sident USA-Katarské obchodní rady, do jejíhož členstva patří mj. i Al Džazejra, Chevron, Exxon, výrobce munice Raytheon (ten byl během NATO operací v Libyi dodavatelem toho, čím tu palbu vedli) a Boeing.Zpráva sama neobsahoval žádné ověřitelné důkazy, místo nich jen povídačky z doslechu zazname-nané v Ženevě údajnými „oběťmi“, „svědky“ a „uprchlíky“ předkládané „osobami a organizacemi se zde plně angažovanými zájmy.“ Jinými slovy to byla otevřená pozvánka pro syrské nepřátele, aby si vykreslili jaký jen obrázek vlády u moci chtějí.

Prosinec 2011: Zatímco Tunisko a Libye jsou plně vedeny zástupci Západu, Egypt a Sýrie jsou pořád ponořeny do chaosu a pro globa-listy volající po válce s Iránem bylo „Arabské jaro“ téměř hotové. Ovšem „Arabské jaro“ bylo jen prv-ním nakročením do větší strategie obklíčení Ruska a Číny. V prosinci by mohly kampaně přesunuté do Ruska a Číny začít fungovat vážně.Hillary Clinton do magazínu Foreign Policy (Zahraniční politika) sepsala “Americké pacifické století”, Hit-lerovskou deklaraci imperiálních záměrů Ameriky na “vůdcovství” v Asii pro příštích 100 let. Podle „Hillary Clinton a toho Nového ame-rického (pacifického) století“:

„Při čtení deklarace záměrů na americké vůdcovství v následují-cím století od Clintonové si čtenáři mohou vzpomenout na podobně pojmenovanou tirádu „Projekt pro nové americké století“ podepsa-nou některými z nejnotoričtějších amerických Neo-Conzervativců, kteří téměř doslovně činili to samé, co teď dělá Clintonová. Amerika se ve skutečnosti vyvíjí ke konfron-taci s Čínou, což ve skutečnosti znamená to Obamovo oznámení trvalé USA vojenské přítomnosti v Austrálii zrovna z tohoto týdne,

Foto: V Tripolisu je to samý úsměv a veselí, když McCain vedoucí proponent a hnací síla za US intervencí do Libye doslova glorifikuje zneužití tohoto nyní zruinovaného národa Al Kaiídou. O pár mil vedle ti samí rebelové, které chválí, uplatňují cílené vyhladovění civilního obyvatelstva Sirty ve snaze zlomit jejich vůli, když NATO zároveň plošně těžkou výzbrojí cíleně ničí hustě obyd-lená městská centra.

Obrázek: MEK. Ač je uznaná za teroristickou organizaci a uve-dená na seznamu US Minister-stva zahraničí, že jí je, tak je plně financována, vyzbrojována a podporována Spojenými státy a sídlí ve Francii a v US-okupova-ném Iráku, kde je jí umožněno provádět teroristické operace proti lidem v Iránu. „Válka s tero-rem“ je podfuk

Společnost

WM MAGAZÍN 121 13

a to je jako by bylo přímo vytrženo ze stránek už desítky let starého plánu načrtnutého korporátními finančními financovaných mozko-vých trustů, které skutečně Ame-rice a jejímu poslání vládnou.

Jak se v červnu 2011 uvádělo ve „Zhroucení Číny“, tak už v roce 1997 se povídalo o vypracování efektivní strategie ohrazení Číny spolu s návnadou na háček k nalá-kání Číny na její místo uvnitř „mezi-národního řádu“. Zrovna tak jako se u těchto diskusních námětů v roce 1997, jejichž autorem byl notorický tvůrce Neo-Conských politik Robert Kagan, jako sou-část strategie ohrazení popisovala nezbytnost využití asijských „spo-jenců“ Ameriky, tak i Clintonová prochází seznamem regionálních vztahů, které USA zkouší kultivovat tak, aby si udržely „Americké vůd-covství“ v Asii.

Např. nedávno znovu nainstalo-vaný zástupný režim Wall Streetu v Thajsku vedený Thaksinem Shi-nawatrou a jeho sestrou Ying-luck obdržel zrovna tento víkend nové potvrzení od samotné Clin-tonové, která prohlásila, že „je národně bezpečnostním a poli-tickým zájmem Spojených států zajisti, aby tato vláda uspěla.“

Jak se to rozebírá do hloubky v „POTVRZENO: Thajské „pro-demo-kratické“ hnutí pracuje pro USA“, tak Thaksin Shinawatra a jeho poli-tický režim má dlouhodobé, dobře zadokumentované vazby s Wall Streetem a Londýnem. Pro USA je podpora loutkových režimů,

jako ten Thaksinův, jejich insta-lace k moci a jejich udržováním u moci těžištěm projekce vlastní moci do Asie a údržby Číny v pod-řízeném postavení, neboli jak to ve své zprávě z roku 1997 formulo-val Kagan, ty zástupné režimy způ-sobí, že Čína „bude hrát v Jiho-východní Asii Gullivera mezi Liliputány, přičemž to budou Spo-jené státy, kdo dodá provázky a kolíky.“

V Myanmaru (Barmě) se „demokra-tické ikoně“ Aung San Suu Kyi, jejíž celé hnutí je výtvorem Wall Streetu a Londýna, také dostalo od Hillary Clinton potvrzení projevů podpory stejně jako thajskému zástupnému vyslanci Yingluck Shinawatrovi, které ji de facto nominovalo vůd-cem a klíčovým kontaktem v rámci této země na Jihovýchodě Asie. Návštěva Clintonové je v souběhu s úspěšnou kampaní vedenou USA

NGO za vytlačení čínských zájmů z této země, která vedla k zastavení výstavby přehrady, která této zemi měla poskytnout elektřinu, hospo-dářské výnosy, kontrolu povodní a zavlažování pro lid Myanmaru.

Foto: A tak začíná ta fraška se Západní „demokracií“. Jedna loutka korporátních fašistů Mahmoud Jibril odstupuje, zatímco další – Abdurrahim el-Keib zaujímá jeho místo. Ve skutečnosti jsou to státy NATO a jejich korporátní sponzoři, kdo určují libyjský osud. Obrázek výše, el-Keib pózuje s Mustafou Andul-Jalilem, předsedou nevolené NATO podporované „Dočasné národní rady“.

Foto: US NED financovaný aktivistický vůdce Moncef Marzouki poté, co strávil dvě desetiletí v Paříži, pomáhá tuniskému lidu podstr-čit fasádu “demokracie”. Samozřejmě, že „presidentem“ se bude muset stát on nebo někdo se stejnou servilností k Západu. V roce 1993 Noam Chomsky výstižně popsal práci NED jako „pokus o uva-lení toho, co se prohlašuje za demokracii, čímž je míněna panování bohatých a mocných bez vměšování davů, avšak v rámci formálních volebních procedur.“ Jinými slovy ti, kdo bojovali v „Arabském jaru“ to činili pro tyranii pod hezkým pozlátkem.

WM MAGAZÍN 12114

Mezitím v prosinci v Rusku ude-řily Wall Street a Londýn daleko pří-měji pokusem zasahovat do ruských voleb, což vedlo k prudkým poulič-ním protestům, od nichž otevřeně vedou linky k NED, Sorosovi a ope-rativcům Rothschildů. NED financo-vaný NGO „Golos“ hrál klíčovou roli ve vylíčení voleb jako „manipulova-ných“ a konstituoval tím americké vnější zasahování do suverénních ruských záležitostí.

Na sladěné úsilí korporátních médií o dezinterpretaci nepokojů v Rusku se poukazovalo v “Ruské protesty: Lži Západních médií,” s ilustrací toho, jak až koordinovaná je ta vše prostupující globální destabilizace, co se teď zrovna provádí. Ve „Wall Street versus Rusko“ se dospělo k závěru:

Je celkem jasné, že National Endowment for Democracy, Free-dom House, Foreign Policy Initi-ative a i USA Ministerstvo zahra-ničí, jehož nový poradní výbor pro zahraniční záležitosti je plný zástupců mozkových trustů pro-sazujících korporátně-finanční zájmy, nemají žádný zájem na „demokracii“, „lidských právech“ či „svobodě“ v Rusku, ale jen na tom odstranit Kreml z cesty a znovu nad ruský lid a jeho ekono-miku nastolit ty parazitické vyžírky, kteří si tam užívali krátce po pádu Sovětského svazu.

Koncem prosince bylo potvrzeno, že ti samí militanti z Al Kaiídy, co s pomocí NATO řádili v Libyi, jsou na cestě do Sýrie, aby pomohli svrh-nout Assadovu vládu. Vůdce LIFG Abdel Hakim Belhaj potvrdil, že bude na syrských hranicích připra-vovat vojáky tzv. „Armády svobodné Sýrie“.

A tohle není jen nedávný příklad toho, jak Západ operuje v tandemu se skupinami na seznamu teroristů. V článku „ODHALENO: USA vojska v Iráku střežila teroristický tábor,“ se referuje, že USA hlídali výcvikový tábor teroristů Mujahedin-e Khalq uvnitř Iráku s tím, že USA vojska je plánují přemístit nejspíš do čer-stvě opuštěných USA vojenských základen v Iráku, zatímco lobbyisté ve Washingtonu horečně pracují na tom, aby je vyškrtli ze seznamu,

vyzbrojili a poslali k provádění tero-ristických operací v Iránu. Šokující komentáře byly pronášeny ve zprávě Brookingského institutu „Kudy cesta do Persie?“ kde političtí experti USA konspirují o využití teroristických organizací proti vládě Iránu. Korpo-rátně financovaní tvůrci politik v pod-statě USA transformovaly na stát-ního sponzora terorismu.

Závěr

Rok 2011 byl určitě rokem šalby. Mládež okouzlená vznešenými, naiv-ními řečmi o „svobodě“ se zapro-dávala korporátně-fašisticky finan-covaným NGO, které ji zaváděly do ulic, aby vytvářela chaos a rozvrat, z čehož následně těžili skrytí poli-tici a dokonce i vojenské mané-vry Západu a jeho zástupných sil. V Egyptě se národ potácí na pokraji srázu, za kterým čeká plná inte-grace do mezinárodního řádu Wall Streetu a Londýna, zatímco zástupce velkých olejářů si užívá své nové pozice ministerského před-sedy Libye. V Tunisku je teď presi-dentem celoživotní loutka Západ-ních machinací a alarmující kampaň NATO-podporovaných násilností a terorismu zachvacuje Sýrii.

Obkličováním Ruska a Číny přivádí pak tito ošálení svět na pokraj Třetí světové války, aniž by učinili cokoliv ke zlepšení svých existenčních pod-mínek. Jelikož jejich národy upadají pod kontrolu vzrůstajícího Západ-

ního vlivu, zdroje kdysi využívané, aby je uspo-kojili a chránili jejich nacionalismus, teď budou přesměrovány do bezedných chřtánů parazitických bankov-ních kombinátů, které v současnosti ničí jak Severní Ameriku, tak Evropu.

Únorové „Střední východ a pak svět“ si stojí za to přečíst znovu – abyste viděli, jak daleko jsme postou-pili během uplynulého roku od té doby, co to bylo napsáno, a co ještě globalistům zbývá udě-lat. Jelikož globalisté při-šli ještě blíže k prahu

Číny a Ruska, tak se sázky budou dále zvyšovat a to poklidné přihlížení Američanů a Evropanů, co si užívali letošního roku, se navždy vytratí.

Nakonec uvažte, co bylo napsáno v jednom z posledních letošních článků „Nadchází konečné dějství:“

„Lhostejnost zabíjí, apatie je spolu-vinou: jak elitáři-zrežírované „Arab-ské jaro“ dosahuje svých cílů, stojíme na okraji srázu, za nímž už budeme neodvratně spoutáni korporátně-fašistickým, inženýr-sky vykonstruovaným planetárním režimem … nadchází Konečné děj-ství. >>

Obrázek: “Perlový náhrdelník:” čín-ská ropná pupeční šňůra má být odříz-nuta destabilizací a změnami režimů pro-váděnými po celé Africe a na Středním východě. US podél tohoto „náhrdelníku“ destabilizují národy od Pákistánu po Myan-mar, od Malajsie po Thajsko, aby podvrátili a ohradili čínu jako vynořující se regionální mocnost.

Obrázek: Plíživé obkličování Ruska od NATO je nyní v kombinaci s dal-ším kolem „barevné revoluce“ destabilizující Bělorusko i samotné Rusko.

Společnost

WM MAGAZÍN 121 15

Nyní více než kdy jindy se musíme „my lidé“ obrnit proti tomu nesmír-nému korporátně-fašistickému impériu, jelikož šíří smrt, destrukci a dominanci, jak vojensky, tak eko-nomicky, a to po celé planetě. Musíme, samotné naše přežití na tom závisí, proto bojkotujte a zcela nahrazujte ty korporátně finanč-nické zájmy, které táhnout tuto tem-nou, expanzivní agendu. Ta byla doslova zplozena naší apatií, sebe-uspokojením a lhostejností, živena námi – tím vlastním zdrojem korpo-rátně fašistické moci – a naše akti-vita, odpor a intelekt musí být tím, co s ní skoncuje.

Ať to může znít jakkoliv přehnaně, s každou Pepsi, co do sebe oto-číme, s každým dnem, kdy se roz-hodneme otevřít si pivo a naladit si k tomu korporátně sponzorovaný chléb a hry, které jsou v NASCARu moderním rytířskými turnaji či gladi-átorskými hrami NFL, tak tím o krok blíže přivádíme věčné nevolnictví v poddanství korporátně-fašistické

inženýrsky vykonstruované dikta-tuře.

Teď je to „jdi do toho nebo chcípni“ – na rozdíl od minulosti, lidstvo má nyní technologii, aby z vět-šiny populace udělalo intelektu-ální retardy přes masové podá-vání medikamentů, otravování jídla, GMO plodiny, které skrz naskrz pokazí naše tělo i mysl, i přes bojové prostředky k trvalé eliminaci ohromné části popu-lace. Nejenže je to možné, je rea-litou, že globální elita už dávno konspiruje a rozvláčně se o tom můžete dočíst v textech jako Eko-věda, co napsal současný vědecký poradce Bílého domu John Holdren a bývalý vědecký poradce Bílého domu Paul Ehrlich, kteří otevřeně mluví o masovém, nedobrovolném nasazení léků k nucené sterilizaci populace, snížení našeho počtu a k našemu uzavření do rakve, kte-rou doslova nazývají „planetárním režimem“. Konečné dějství nad-chází.“

„Doufejme“, že příští rok vyjde pro lidstvo lépe. Zajistěme našima dvěma rukama, naší vůlí a naším použitelný intelektem, že to bude lepší. To rozhodnutí není na našich „vůdcích“ či „zástupcích“, je to roz-hodnutí každého jednoho z nás a toho, co děláme se svým časem, svými penězi, svými zdroji, svou energií a čemu věnujeme pozornost – každý den a po všechny dny. Defi-nujme, kam se chceme dostat jako do cíle, a začněme činit jednou za čas krok, abychom se tam dostali.Nečekejme už na „spasitele“, ale raději se podívejme do zrcadla a uvědomme si, Bůh, Vesmír, či jaká-koliv vyšší moc, ve kterou věříte, vás už obdařila vším, co potřebujete, ve svém srdci, ve své mysli a ve svých rukou, abyste zvítězili při jakéko-liv ušlechtilé snaze, nebo „my lidé“, abychom v ní zvítězili, pokud si ji zvolíme.

Tony CartalucciGlobalresearch.caNWOO.org

2011 – rok klamstiev a vymývania hláv

Konvenční zdravotní péče se nesoustřeďuje na péči o zdraví. Její podstata spočívá v zakořeněném systému medicínských mýtů, obhajovaném a praktikovaném těmi, kteří těží z trvalé nemocnosti. Celý tento systém lze ozna-čit prostým slovem: lži.

Deset největších lží o zdravotní péči Mike Adams

Lež č. 1: Díky vakcínám jste zdravějšíVakcíny se vynořily jako největší a nejzáludnější mýtus vytvořený západní medicínou. Myšlenka, že vás vakcíny ochrání před infekčními chorobami je naprosto falešná, protože například letošní sezónní injekce proti chřipce vás „chrání“ před odrůdou chřipkového viru, který řádil loňského roku, a dělají náchylnějšími na chřipku v příš-tím roce.

Vrcholem je, že i tato teoretická krátkodobá účinnost vakcín není ničím proti mnohem účinnější ochraně nabí-zené vitamínem D a dalšími prvky výživy podporujícími imunitní systém.1

Zdraví

WM MAGAZÍN 12116

Lež č. 2: Léky předcházejí onemocněnímFarmaceuti v současnosti vyvíjejí velký tlak na podávání léků zdravým lidem, jakoby šlo o výživné látky, které by nějak mohly předcházet onemocněním. Jde například o léky proti cholesterolu: dávejte je všem, bez ohledu na to, zda mají vysoký cholesterol nebo ne!Léky ovšem žádným chorobám nepředcházejí a nejsou to vitamíny. Biologie našeho těla žádná farmaceutika nepotřebuje. Lidé věřící, že léky potřebují, jsou prostě obětí „uměle vytvořené dohody“ vyprodukované chytrou reklamou farmaceutů a tlakem na veřejné mínění.

Lež č. 3: Lékaři jsou zdravotní odborníciLékaři zdraví vůbec nestudují. Studují nemoci. Moderní lékař se na univerzitě nenaučí vůbec nic o výživě, zdravé životosprávě či prevenci onemocněním. Pokud očeká-váte, že vám lékař poradí v otázkách zdraví, je to, jako byste od svého účetního očekávali, že dovede řídit trys-kové letadlo. Je to prostě něco, co ho nenaučili.To samozřejmě neznamená, že lékaři nejsou inteligentní lidé. Většina z nich má vysoké IQ. Ale ani génius vás nemůže poučit o něčem, o čem nic neví.

Lež č. 4: Při vlastním léčení nehrajete žád-nou roliLékaři, farmaceutické společnosti a zdravotnické insti-tuce nás chtějí udržet v domnění, že naše zdraví závisí na jejich zásazích. Jakmile tomu uvěříte, pak už při léčení skutečně nehrajete žádnou roli - všechno je řízeno jejich léky, vyšetřeními, chirurgií a zásahy.

Lež č. 5: Onemocnění je prostě buď smůla, anebo „nevhodné geny“Západní medicína chce, abyste věřili v mýtus onemoc-nění, které uhodí spontánně a bez příčiny. Jakoby nám říkali, že choroba je jakési voodoo, černá magie, a že člověk nemá žádnou možnost předejít onemocnění výživou nebo životním stylem.Je to zábavné: západní medicína vlastně prohlašuje, že se řídí racionálním vědeckým myšlením, ale celý tento průmysl přesto stále nedokáže přiznat, že každé chro-nické onemocnění vždy má svou příčinu, většinou spja-tou s nedostatky ve výživě, vystavování toxickým chemi-káliím a nedostatkem pohybu.Nemoc téměř nikdy není záležitostí smůly nebo genů.

Lež č. 6: Vyšetření se rovná prevenciZápadní medicína v prevenci onemocnění nevěří. Tento průmysl spíše věří v „preventivní vyšetření“. To ovšem není prevence ani v nejdivočejší fantazii. Všechny popu-lární vyšetřovací metody ve skutečnosti onemocnění vlastně podporují.Například ozařování při mamografii každoročně způsobí desetitisíce onemocnění rakovinou. 2 Kontrastní barviva používaná při radiologických skenováních mohou mít vážné vedlejší účinky a vyšetření na psychologická one-mocnění je pouze skrytou formou získávání lukrativních pacientů podle smyšlených schémat v oboru, který se vydává za medicínu.Skutečná prevence musí zahrnovat prevenci prostřed-nictvím výživy, poučení nemocného o příčinách one-mocnění a nutnosti celoživotní změny stravovacích

návyků. Avšak západní medicína nic z toho neučí, pro-tože v tyto věci nevěří.

Lež č. 7: Vaše zdraví zajistí zdravotní pojiš-těníTo je oblíbená lež předstírající, že už jen to, že máte zdravotní pojištění, prezentuje jakousi magickou ochranu proti nemocem. Ale ve skutečnosti vás žádné pojištění neudělá zdravými, toho můžete dosáhnout jen sami, ať už volbou stravy, vyhýbáním se toxickým lát-kám, cvičením a pobytem v přírodě.Zdravotní pojištění je ve skutečnosti sázka na onemoc-nění. Jak může poskytnout jakoukoli ochranu vašemu zdraví? Nemůže! Je lepší vsadit na zdraví, než na nemoc a způsob, jak toho dosáhnout je investovat do potra-vinových doplňků, organických produktů, superpotra-vin, fyzické zdatnosti a netoxických hygienických pro-středků.

Lež č. 8: Nemocnice jsou místa zdraví a uzdravováníChcete-li zůstat zdraví nebo se uzdravit, je nemoc-nice posledním místem, kde byste měli být. Jsou to nešťastná, nezdravá místa zamořená superbakteriemi odolávajícími antibiotikům. Ve většině nemocnic podá-vají stravu podporující choroby, schází tam zdraví posilu-jící sluneční svit a zdá se, zejména v amerických nemoc-nicích, že potenciálně smrtící omyly v léčebných a chirurgických postupech se stávají děsivě všedními.Je pravdou, že jednotky intenzívní péče hrají důležitou roli při zraněních a nehodách a lékaři při záchraně životů často dokáží úžasné věci, ale pro lidi s chronickými a degenerativními onemocněními je nemocnice velmi nebezpečné místo. Pokud skutečně nepotřebujete oka-mžitou pomoc, snažte se nemocnicím vyhnout.

Lež č. 9: Konvenční medicína je „moderní“ a pokrokováPřestože se lékaři a zdravotnické instituce snaží prezen-tovat západní medicínu jako „pokrokovou“ a „moderní“, systém je v podstatě žalostně zastaraný a ustrnul na teo-rii choroboplodných zárodků. Západní medicína dosud neuznala úlohu výživy v prevenci chorob – což je při-

Zdraví

WM MAGAZÍN 121 17

nejmenším několik desetiletí vědecky dokázaný fakt. Je neschopná uznat medicínu těla a mysli a bezstarostně se domnívá, že mysl nehraje v procesu uzdravování vůbec žádnou roli. (Proč potom testy na placebo?)Stejně tak neuznává bioenergetická pole živých sys-témů, ani to, že transplantované orgány mají paměť, ba ani to, že živá strava se kvalitativně liší od mrtvé stravy. To myslím vážně: konvenční lékaři dosud považují oba druhy stravy za rovnocenné. (Nerozlišuje to ani doporu-čovaná výživová pyramida...)

„Moderní“ medicína není tak moderní, jak předstírá. Ve skutečnosti je beznadějně zastaralá a nezbytně musí změnit svůj přístup ke zdraví a zdravému životnímu stylu, pokud chce jako odvětví přežít.

Lež č. 10: Potřebujeme více výzkumu, aby-chom našli „léčby“Tato lež je obzvlášť zábavná, protože západní medi-cína vůbec nevěří v nějaké „vyléčení“ libovolné cho-roby. Léčby dokonce ani nehledá! Tuto lež opakují od roku 1960, kdy vědci zabývající se rakovinou vyhlásili, že zbývá už jen krůček k jejímu vyléčení. Domníváte se, že dnes, poté co uběhlo pár desetiletí, existuje nějaká závažná choroba, kterou západní medicína dokáže vylé-čit? Ani jednu!

To proto, že farmaceutické společnosti vydělávají na nemocných, ne na uzdravených lidech. Uzdravený paci-ent je pro ně ztracený zákazník. Takže když tyto společ-nosti a zdravotnické neziskové organizace vyhlašují, že zkoumají, jak nějakou chorobu vyléčit, si od vás ve sku-tečnosti berou peníze na financování dalšího výzkumu patentovatelných chemikálií, které nic neléčí.

Na toto si vzpomeňte, až vás příště budou žádat, abyste přispěli na výzkum nějaké „léčby“. Účinné léčby už dávno existují, spočívají ve výživě, rostlinných lécích a naturopatické medicíně. Společenství farmaceutů a konvenčního lékařství nemá zájem o skutečnou léčbu, chtějí jen dále propagovat svou představu, v jejímž rámci pumpují do oddaných pacientů léky, které nic neléčí.

Pozadí deseti lží

Pokud jde o západní zdravotní péči, je zde samozřejmě mnohem víc, než deset lží, ale 10 hlavních má asi nej-větší význam pro rozhodování o vlastním zdraví. Jestliže se do nich nenecháte vtáhnout, můžete vzít péči o svoje zdraví do vlastních rukou a vyhnout se jejich pseudo-péči tím, že zůstanete zdraví!

Není to tak těžké, jak si možná myslíte. Nevyžaduje to žádné zdravotní pojištění (to povinné je jen skrytou for-mou vydírání postižených zemí farmaceutickým průmys-lem) a žádná preventivní vyšetření. Chce to jen kvalifiko-vaně a inteligentně rozhodnut o tom, co budu jíst, natírat si na kůži a jak získat více slunečního svitu a fyzické aktivity. Jakmile tyto zásadní věci uděláte, zjistíte, že už nejste obětí systému zdravotní péče západní medicíny, založeného na lžích a zastaralých medicínských mýtech.Je čas na revoluci v medicíně. Takovou, která konečně překročí mentální bloky systému medicínských mýtů, který zůstal viset v roce 1940. Tehdy, na tu dobu, byl skvělý. Ale rok 1940 je dávno za námi, a pokud jde o základní choroby, postihující dnešní populaci, je teorie choroboplodných zárodků beznadějně zastaralá. Avšak

ti, kteří těží z nečestného zastaralého systému zdravotní péče, dělají všechno, co je v jejich silách pro to, aby nás fixovali v minulosti založené na zacházení s tělem, jakoby bylo chemickým bojištěm, na němž se útočí na každou nemoc patentovaným lékem.

Zdroj: Natural News

1 Dvacet důvodů, proč je vitamín D lepší, než očko-vání proti chřipce - http://www.naturalnews.com/027385_Vitamin_D_swine_flu_vaccine.html)

2 Rakovinovým průmyslem prosazovaná mamo-grafie ženám škodí http://www.naturalnews.com/027558_mammograms_cancer_industry.html

WM MAGAZÍN 12118

TAJEMSTVÍ MĚSÍCŮ MARSU

Bart Jordan je klasický kytarista, který studo-val u André Segovii v Španělsku. Má doktorát z komparativní literatury a věnuje se výzkumu umění a věd předhistorického lidstva. Jeho výji-mečné matematické vlohy vedly k tomu, že se už ve velmi ranném věku setkal s Einsteinem.

Po přečtení Gulliverových cest, fikce v níž Swift přisoudil Marsu dva v jeho dobách ještě neobjevené měsíce, chtěl Jordan znát jejich přesné oběhy a distance od mateřské planety, protože si myslel, že poskytnou klíč k jejich skuteč-ným rozměrům. Ve věku sedmi let, roku 1944, vypočetl vzdálenosti obou měsíců. Jeho údaje byly v šedesátých letech pře-vzaty do Encyclopedia Britannica.

V následujícím článku nabízí matematické důkazy teo-rie, podle níž byly měsíce Marsu Phobos a Deimos k Marsu dopraveny z pásu asteroidů, nesčetných pla-netek kroužících mezi Marsem a Jupiterem. Nejvelko-lepějším ze všech jeho příkladů je jeho druhá rovnice cesia naznačující, že autorem této události byl zjevně člověk.

Oba měsíce Marsu objevil v roce 1877 astronom Asaph Hall z Naval Observatory. Po „hřebčích synech“ řeckého boha války Árese (římského Marta) je pojmenoval Phobos („Děs“) a Deimos („Hrůza“). Jejich sestra Harmonia je mytologickou bohyní hudby a symbolizuje soulad všech věcí, zejména čísel. Hlubší prozkoumání podstatných čísel spojených s rozměry a oběhy této dvojice měsíců ale ukazují více, než jen přirozený soulad.

Důkazy naznačují mnohé. Abychom to zjistili, musíme použít údajů v starých mírách, tedy například v mílích, ne kilometry a časomíru o 24 hodinách, nic moder-ního.

O nesrovnalostech spekulují i ruský radioastronom I. S. Šklovskij a Carl Sagan v knize „Intelligent Life In The Universe“. „Představa, že měsíce Marsu jsou umělé satelity se sice může na první pohled jevit jako fantastická. Podle mého názoru si však

Vesmír

WM MAGAZÍN 121 19

zaslouží vážné zamyšlení. Technická civilizace značně pokročilejší než naše by jistě byla dokázala postavit a umístit i tak masivní satelity,“ mínil Šklovskij. Carl Sagan dodal: „Případné vykotlání dutiny do zachyceného malého asteroidu by jistě bylo technicky proveditelnější, než konstrukce umělé družice na oběžné dráze z materiálu dopravovaného z povrchu.“

Souhlasím. Následující text obsahuje má odůvodnění, která se opírají o číslo 2277 a další. Jak jsem k tomu dospěl? Povšiml jsem si, že doba synodického, tedy zdán-livého oběhu pěti planet se lidskému pozorovateli jeví takto: Saturn 378, Jupiter 399, Mars 780, Venuše 584 a Merkur 116 dnů. Součet všech zahrnutých dnů činí 2257. Přičte-ním čísla směru [1] - jih 4, západ 6, střed 2, východ 3 a sever 5 - dává 20. 2257 plus 20 se rovná 2277, a stejně tak jako součet minut oběhů Phoba (459) a Deima (1818). Toto číslo odráží i střední vzdálenost Marsu od Slunce (227,700,000). Jen čirá náhoda?

Rozměry Martových měsíců byly dlouho neznámé; nebylo je možné zjistit pozemskými teleskopy. Přesto, v roce 1944, když mi bylo sedm, jsem poskytl rozměry pro Pho-bos a Deimos dosažené užitím mého harmonizujícího čísla (viz níže) 521746.2517462, čili 272219151211. Použitím tohoto čísla jsem určil velikosti marsovských měsíců v kilo-metrech takto: Phobos: délka 27, šířka 22, hloubka 19; Deimos: délka 15, šířka 12, hloubka 11 [2].

Tyto míry musely čekat na ověření kosmickou lodí NASA. A jak ukázaly údaje kosmické sondy Viking, všechny byly správné…

Mnohokrát jsem byl tázán, z čeho jsem odvodil své har-monizující číslo a jaký důkaz byl použit k jeho určení na šest míst. Než tuto otázku zodpovím, musím požádat čte-náře o trpělivost. Napřed budeme muset probrat specific-kou matematiku, jíž při řešení těchto problémů užívám.

Měsíční rok má 52 týdnů, to je 364 nocí. Můj diagram har-monie sfér má rozsah dvou oktáv (25 tónů či not). 25 je zrcadlově 52, takže harmonizační číslo musí zahrnovat obě tato čísla: 52 – 25. Chybějící čísla stojí na 2277, tedy 22 plus 77, i 22 krát 77. Interpolací 47, atomového čísla stříbra zasvěceného Měsíci, jsem odvodil následující rovnici:

22 + (77X22) + 77 - 47 = 1746

Mé harmonizační číslo bylo proto 521746.2517462, čili 272219151211.

Ačkoli se Encyclopedia Britannica rozhodla mé údaje o rozměrech obou měsíců neuvést v obavě, že jsou příliš velké, publikovala v šedesátých letech mé údaje o vzdá-lenostech obou satelitů k centru Marsu. Má první rovnice k určení vzdáleností, sestavená roku 1944, vycházela ze slunečního roku o 365.24 dnech a lunárního roku zahrnu-jícího 354,36 nocí. Rozdíl 10,88 odpovídá 10,88 stopám za sekundu pro rychlost zvuku.

Nyní můžeme přejít k rozboru přesné metody, jíž jsem použil k určení těchto vzdáleností.

METODOLOGIE

Hned zpočátku je důležité podotknout, že popsaná metoda zahrnuje téměř výlučně pohled z hlediska Země, ne z Marsu. A opět prosím o trochu trpělivosti. Tato látka je snadno pochopitelná, ale vyžaduje trochu zdlouhavější vysvětlení. Postupným popisem toho, proč jsem při určo-vání rozměrů obou měsíců volil právě tyto míry, budeme postupovat pomalu ale jistě směrem k závěru.

Phobos vychází při pohledu na Mars na západě a zapadá na východě při zdánlivé době oběhu 11 hodin. Číslo 11 bylo pro starověké kultury velmi důležité. Udává počet půl-tónů diatonické hudební stupnice před dvanáctou notou, kterou je oktáva. Je to tak dodnes. Jestliže zde zasáhla ruka člověka, výběrů by padl na 11, jelikož má unikátní symetrii shodně interpretovatelnou ze západu na východ a naopak.

Všimněte si také, že 11 krát 11 je 121, a to nám krát 11 dává 1331, a ještě jednou krát 11 je to 14641. Důležitý je i fakt, že 47 (atomové číslo stříbra, zasvěceného Měsíci) plus 74 (zrcadlené číslo stříbra) se také rovná 121, a že 121 na druhou je opět 14641. 14641 minus 26 (atomové číslo železa zasvěceného Marsu) se rovná 14615 – což je vzdálenost měsíce Deimos od centra Marsu(v mílích). Dále, 14615 děleno 2,5 (25 not děleno 10 prsty) se rovná 5846. 5846 minus 26 (atomové číslo železa) se rovná 5820, což je vzdálenost měsíce Phobos od centra Marsu( v mílích).

Vyjádřeno metricky je vzdálenost Deima od centra Marsu 23520 km. 23520 plus 55 (atomová váha železa) se rovná 23575. Obdobně je vzdálenost v kilometrech Phoba od centra Marsu 9366 km. 9366 plus 55 se pak rovná 9421.Teď už mohu odpovědět na otázku, co se týče výpočtu roz-měrů měsíců. Jednoduše jsem sečetl všechna shora uve-dená čísla (14615 + 5820 + 23575 + 9421). Výsledkem je 53431. Pak jsem vrátil k dříve zmíněnému číslu 11 a použil ho za použití čísla 53431 jednotlivě a v obráceném pořadí, následujícím způsobem: 11 navýšil o 1 na 12, to navýšil o 3 na 15, to navýšil o 4 na 19, to navýšil o 3 na 22, to navýšil o 5 na 27. To mne spolu se shora uvedeným harmonizačním číslem dovedlo k stanovení specifických rozměrů 27 22 19 pro Phobos, a 15 12 11 pro Deimos.

Teď se ovšem musíme blíže podívat na doby oběhů Phoba a Deima. Obě využívají číslo 918, pocházející z násobku 600 krát 1,53 (rozdíl mezi 28-nočním menstruačním cyk-lem a 29,53-nočním cyklem našeho Měsíce). 918 děleno 2 udává na minutu přesně oběh měsíce Phobos – 459 minut. Druhá odmocnina z 918 na sekundu přesně udává dobu oběhu měsíce Deimos, činící 30,2985 hodin. Toto je už na první pohled harmonické!

Pravdou je, že Phobos a Deimos jsou uzamčeni v několika rovnicích demonstrujících jejich tandemový vztah. Tento bod vypichují jejich minutové jízdní řády o pro (Phobos oběhne Mars jednou za 459 a Deimos za 1818 minut), jak ostatně dokládá následující rovnice:

459 + (1818 x 5.5 x 459) + 1818 = Phobos 4591818 Deimos5,5 je 55, atomová váha železa (zasvěceného Marsu) děleno 10 (prsty na rukou původce – tedy člověka). Povšim-

WM MAGAZÍN 12120

něte si, že k číslu 55 se dostanete i tehdy, když sečtete čísla od 1 do 10.

SKRYTÉ VZTAHY

Co našemu zůstává přímému pozorování skryto je významný vztah Phobova 27554-sekundového oběhu a Deimova 109075-sekundového oběhu k cesiové sekundě. Na General Conference on Weights and Measures, 13. října 1967, bylo ustanoveno:

„1 sekunda, na základě frekvence emitovaného světelného záření izotopu Cs 133 je čas potřebný pro 9 192 631 770 jeho přechodů ze základního do excitovaného stavu.“ Tato jednotka byla ustanovena proto, aby bylo při libovolném experimentálním důkazu možné tuto novou sekundu odlišit od efemeridní sekundy odvozené z pohybu Země.

Přesně tak! A zde je ten skrytý vztah: povšimněte si, že 109075 sekund Deimova dne běží v obráceném směru než se měsíc pohybuje. A teď se podívejte na tato čísla:23h 56m 4.09 sekundy (délka pozemského dne)27554 s 570901 s (Phobos a Deimos)23h 60m 00s (hodin/den)

To lze vyjádřit jako:(23560409 + 27554570901 - 236000) děleno 3 = 9192631770 (sekunda cesia)

Co to všechno znamená?

Znamená to, že musíme všechno přehod-notit znovu. Budoucnost člověka je v minu-losti, které nemůže uniknout. Odvození sekundy cesia na 9 192 631 770 je příliš specifické, aby to byla jen šťastná náhoda. Ze shora uvedené rovnice by mělo být jasné, že oběžné dráhy měsíců Marsu byly vědomě synchronizovány podle hodin našeho pozemského dne. To není náhoda ani shoda okolností: JE TO ZÁMĚR!

Phobos a Deimos byli pečlivě vybráni a umístěni tak, aby vykonávali funkci sekun-dových ručiček v roli metronomu pro sekundu cesia. Kromě této bezprostřední funkce, proč vlastně právě cesium? Sou-visí tento kovem s iontovým pohonem pro-středků, použitých k jejich ukořistění z pásu asteroidů? Hraje cesium nějakou roli při udržování jejich precizních oběžných drah? Ať už je ten důvod jakýkoli, Phobos a Dei-mos instalovaly na marsovské nebe bytosti ze Země, ne z Marsu.

V rozmezí života jediné generace jsme se dostali od koňského povozu na Měsíc. Máme důvody věřit, že dřívější civilizace postupovala obdobně a dostala se ještě mnohem dál. Zmizela beze stop, možná pod ledovci.

Mars je dnes pustinou. Co se asi stalo s jeho atmosférou? To už má cesiová rovnice říci nemůže. Co říká je, že Pho-bos a Deimos lze považovat za výstrahu před našimi jader-nými a kosmickými technologiemi. Máme se z čeho poučit: je tady Phobos, Deimos a Mars.

POZNÁMKY

[1] Má „kontrolní čísla“ pocházejí z věků uprostřed ledové doby. Byla po celou dobu zalednění standardem a jsou zdrojem věcí jako vlnovka, svastika, spirály i pyramidy.[2] Zde je skryto číslo 918 nastavené jako rozdíl mezi dimenzemi 27 22 19 minus 15 12 11, což se rovná 12 10 08. Jestliže pronásobíme tyto páry, získáme: 12 x 10 x 08 = 960. A 960 - 12 - 10 - 08 - 1 - 2 - 1 - 0 - 0 - 8 = 918. Jak uvidíme později, stane se 918 klíčem k oběžným dráhám obou měsíců.

Zdroj: http://www.tmgnow.com/repository/mars/bartjor-dan_1.html

Vesmír

WM MAGAZÍN 121 21

Úvod

Průzkumem veřejného mínění v roce 1986 bylo zjištěno, že asi 70 procent dotázaných dospělých Američanů se považuje za lidi se zájmem o vědu a terminologie a míní, že jejich chápání těchto subjektů je velmi dobré nebo postačující. Slovo vědec (scienist) vstou-pilo do anglického jazyka v roce 1840, a pár jedinců si začalo vydělávat na živo-bytí výzkumem. Většinu výzkumu ale pro-váděli bohatí džentlmeni ve svém volném čase. Hrstka amerických vědců tehdy podnikla kroky ke změně svého statutu a obrazu na veřejnosti a coby profesi-onálové se oddělili od ostatních, které považovali za amatéry. [154] Hlavní takti-kou použitou k vytvoření tohoto umělého odstupu bylo zavedení komplikované odborné hantýrky a spletité matema-tiky. Stále vyšší a větší budované záta-rasy znemožňující pochopení vědeckých záležitostí se nakonec stalo hrozbou základní vlastnosti vědy, totiž její otevře-nosti vůči vnějšímu přezkoušení a hodno-cení. [155] To je důvod, proč je moderní teoretická fyzika jen o málo víc než kom-plikovaná fraška. Pokusím se zde prozkoumat a doložit toto tvrzení. Tato kniha je pro každého, kdo se o tento předmět zajímá. Abych dosáhl nejširší možné publikum, poku-sil jsem se omezit odbornou hantýrku a matematiku na minimum. Jestliže přesto objevíte těžko srozumitelné části, můžete je vynechat a třeba se k nim vrátit poz-ději, kdybyste se přece jen rozhodli pro-zkoumat je podrobněji. Měli byste si při-tom uvědomit, že, jak říkají ostatní fyzici, této látce generelně porozumí méně než 10% z asi 90% profesionálních fyziků. [156]V uplynulých 50 letech financovala vět-šinu vědeckého bádání federální vláda a procentuální přírůstek vědců s titulem Ph.D. pracujících v USA daleko předstihl adekvátní procento růstu populace. Pre-zident Eisenhower svého času moudře mínil, že vědeckému bádání a objevům je sice třeba prokazovat náležitý respekt, ale přitom musíme věnovat pozornost

tomu, aby se veřejné zájmy nakonec nestaly zajatcem vědecko-technologické elity. [150]Tato kniha vede mou kariérou fyzika a obsahuje zajímavé detaily o mnoha udá-lostech, argumenty i svědectví o tom, s čím jsem se na této cestě setkal. Tuším, že čtenář brzy odhalí, že skuteč-nost může být ještě podivnější než romá-nová smyšlenka.Termín fyzika byl odvozen z řeckého slova „physis“, pro přírodu, a kořeny fyziky je třeba hledat v prvním období řecké filo-zofie v šestém století př.n.l., kdy věda, filozofie a náboženství ještě tvořily celek. Cílem fyzika je objevit základní povahu všech věcí, a to je i základní myšlenkou všech přírodních věd.Otcem moderní fyziky a astronomie byl Galileo Galilei, otevřený, energický, občas netaktní člověk, který vychutná-val diskuse. Udělal si mnoho mocných nepřátel a nakonec byl souzen Inkvizicí a usvědčen z kacířství. Za jeho časů bylo kacířstvím tvrdit, že jsou zde jasné důkazy o tom, že Země obíhá kolem Slunce, zatím co za našich časů je kacířstvím tvr-dit, že existují důkazy o tom, že rychlost světla v prostoru není „konstantní pro všechny pozorovatele, bez ohledu na to jak rychle se pohybují“, jak předpovídá posvátná Speciální teorie relativity profe-sora Alberta Einsteina z roku 1905. Pří-činy kacířství se mění, ale jak brzy zjis-títe při čtení této knihy, lidská povaha zůstává stejná!

Kapitola I. - Posvátná věda

Název této knihy inspirovala kniha „The Tao of Physics“, kterou napsal teore-tický fyzik Dr. Fritjof Capra. Capra v jejím úvodu napsal:Účelem této knihy je prozkoumat vztahy mezi koncepcemi moderní fyziky a výcho-zími idejemi filozofické a náboženské tra-dice Dálného východu. Uvidíme, že dva základy fyziky dvacátého století, kvan-tová teorie a teorie relativity, nás často-krát nutí vidět svět obdobně, jak ho vidí hinduismus, buddhismus či taoismus,

Fraška jménem fyzika

a proč t a t o podob-n o s t j e š t ě zesílí, když pohlédneme na poslední pokusy o spojení obou těchto teorií za účelem popsat jevy v submikroskopic-kém světě: tedy vlastnosti a interakce vnitroatomárních částic, z nichž pozů-stává veškerá hmota. Na tomto místě shody mezi moderní fyzikou a orien-tálním mysticismem bijí do očí nejvíce a často narazíme na prohlášení, kdy je téměř nemožné posoudit zda je vyslovil fyzik nebo orientální mystik. [1 p.4] To předkládá zajímavou otázku: Jaký vlastně je rozdíl mezi moderní fyzikou a východním mysticizmem? Fascinu-jící úvahy ve věci vzniku kreativní vědy, které přímo souvisely s touto otázkou, se objevily v dopisní sekci žurnálu Phys-ics Today. Tento časopis je bezplatně zasílán všem členům American Phys-ical Society, která je největším světo-vým sdružením fyziků s členy po celém světě. Dopisní sekce je oblíbeným a pravděpodobně nejdůležitějším komuni-kačním spojovacím článkem mezi světo-vými fyziky. Následující citace je z dopisu prof. Harry W. Ellise, profesora fyziky na Eckerd College:Naproti tomu vědec (či kdokoli jiný), který pustí z mysli náboženství, pro-tože představa všemohoucího Boha je logicky nekonzistentní, se dopouští inte-lektuálního pokrytectví. Myslí si snad, že věda je zbavená neslučitelností? Asi si není vědom existence Russellova paradoxu nebo Goedelova teorému. Ve skutečnosti, s výjimkou očividných rozdílů v metodologii, mají věda a teo-logie hodně společného. Obě prová-dějí pokusy o modelování reality, spočí-vající na neprokazatelných článcích víry. Jestliže základním předpokladem v nitru náboženství je existence dobrotivé nej-vyšší bytosti, spočívají určité vědecké praktiky na neprokazatelné hypotéze předpokládající, že vesmír je racionální a jeho chování není lidskému chápání

Bryan G. Wallace

Věda

WM MAGAZÍN 12122

cizí. Pomocí vědy konstruujeme vysoce použitelné modely, které nám dovolují chápat vesmír ve smyslu předpovědí jeho chování. Nedopouštějme se základního gnozeologického omylu záměny modelu s realitou. Vědci, stejně jako nábožen-ští vůdci, by nepochybně měli být dosta-tečně vyspělí aby si uvědomili, že realita, jakkoliv definitivní může být, není přímo dostupná smrtelníkům. [2] Dr. Rodney B. Hall z University of Iowa napsal:Víra nebo její nedostatek možná prostě je věcí indoktrinace. Buď jste byli naočko-váni duchovními nebo profesory, anebo obojím. [3] Dr. John C. Bortz z University of Roches-ter uvádí:Víra není platná rozpoznávací procedura. Když je přijímána jako taková, zvrhne se proces logické argumentace ve spor mezi podivíny a každá představa, bez ohledu na to, jak je nesmyslná nebo špatná, může být úspěšně obhajována tvrzením, že ti, kteří ji obhajují „jaksi cítí“, že mají pravdu. V takovémto filozofic-kém prostředí nejsou myšlenky akcep-továny podle toho, jak jsou logické, ale spíš na základě toho, jaký „pocit“ mají jejich obhájci. Přijímání názorů na tomto základě bohužel byl a zůstává ve světě převládající gnozeologický trend. [4] Dr. Anthony L. Peratt z Los Alamos pro-hlásil:Je téměř zábavné sledovat, jak zastánci kosmologie Velkého třesku, kteří byli sami obviněni z podpory náboženské nesnášenlivosti vůči všem, kteří poklá-dali otázku, zda základy hypotézy Vel-kého třesku mají vědecké opostatnění, teď dostávají dávky vlastní medicíny od

stoupenců biblického kreacionismu. [5] Dr. Carl A. Zapffe prezentoval svůj názor takto:Za obviňování z puritánského postoje, který vůči sobě zaujaly obě strany, věda dnes zasluhuje každou ránu, kterou od takzvaných kreacionistů dostane. [6] Nadřízený orgán American Physical Society v této věci vydal následující ofi-ciální prohlášení:Rada American Physical Society opo-nuje návrhům požadujícím v odbor-ných předmětech ve třídách veřejných škol „stejný čas“ k výuce biblického příběhu o stvoření, jako pro výuku vědecké evoluční teorie. Otázky poklá-dané v důsledku takových návrhů, ačkoli se zaměřují převážně na evoluci, mají závažné následky pro celé spekt-rum vědeckého bádání včetně geolo-gie, fyziky a astronomie. Na rozdíl od „kreacionizmu“ vedlo systematické používání vědeckých principů k vykres-lení nynějšího obrazu života, naší pla-nety a vesmíru, který, ačkoli neúplný, je nepřetržitě ověřován a zdokonalo-ván prostřednictvím pozorování a ana-lýz. Tato schopnost vytvářet kritické experimenty, jejichž výsledky si mohou vyžádat odmítnutí teorie, je základem vědecké metody. Jelikož se naše spo-lečenství musí neustále bránit zjed-nodušeným nebo dogmatickým popi-sům vědy ve vzdělávacím procesu, musíme se stavět na odpor pokusům o zásahy do vyučování správně vyvinu-tých vědeckých principů zaváděním nových směrnic pro školní vyučování či přípravu přírodovědeckých učebnic. Proto důrazně nesouhlasíme s jakým-koliv požadavkem ohledně paralelního

vedení vědeckých a nevědeckých dis-kusí během vyučování přírodních věd. Vědecké bádání a náboženská víra jsou dva odlišné elementy lidské zku-šenosti. Pokusy o jejich prezentaci ve stejném kontextu mohou vést jen k neporozumění oběma. [7] Očekávám, že každý průměrný vědec bude souhlasit s následujícím argumen-tem Dr. Michaela A. Seedse:… Pavěda je něco, co předstírá být vědou ale neřídí se pravidly chování spo-lečného všem vědám. Takové subjekty jsou tedy falešnými vědami. Opravdová věda je metoda sloužící k studiu přírody. Je to soubor pravidel bránících tomu, aby vědci klamali sami sebe i ostatní. Hypo-tézy musí být přístupné testování a musí být tváří v tvář protidůkazům revidovány. Všechny důkazy musí být zvažovány a musí být zkoumány všechny alternativní hypotézy. Pravidla spolehlivé vědy nejsou nčím víc, než pravidly správného úsudku, to znamená pravidly intelektuální pocti-vosti. [8 p.A5] To vynáší na světlo další zajímavou otázku. Daří se vědcům skutečně prak-tikovat to, co káží? Zřetelné důkazy uka-zují, že průměrný vědec má sklon pra-videl správné vědy neužít. A zdá se, že protestantští ministranti mají více inte-lektuální počestnosti než vědci s Ph.D. K doložení této skutečnosti budu citovat z článku „Badatelé se zdráhají ověřovat teorie“ Dr. Davida Dicksona:Navzdory důrazu kladenému filozofy vědy na závažnost „zpochybnitelnosti“, představa, že jedním z hlavních zájmů vědců by měly být pokusy o nalezení důkazů, které spíš experimentálně vyvrátí než podpoří specifické hypotézy, zpráva

Reference: 1. F. Capra, The Tao of Physics, Bantam Books, Inc.,

Toronto(1984). 2. H. W. Ellis, Physics Today, 35(10), 11(1982). 3. R. B. Hall, Physics Today, 36(1), 111(1983). 4. J. C. Bortz, Physics Today, 36(1), 113(1983). 5. A. L. Peratt, Physics Today, 36(4), 15(1983). 6. C. A. Zapffe, Physics Today, 36(4), 88(1983). 7. News, Physics Today, 35(2), 54(1982). 8. M. A. Seeds, HORIZONS Exploring the Universe, Wadsworth Pub-

lishing Company, Belmont, CA (1989). 9. D. Dickson, Science, 232, 1333(1986). 10. T. Theocharis, M. Psimopoulos, Nature, 329, 595(1987). 11. K. R. Popper, Problems in the Philosophy of Science, editors - I. Laka-

tos, A. Musgrave, North Holland, Amsterdam (1968), p. 163-164. 12. I. Lakatos, The Problem of Inductive Logic, North Holland, Amster-

dam (1968), p. 397. 13. The Royal Society Corporate Plan: A Strategy for the Royal Soci-

ety 1986 - 1996 (The Royal Society, London, 1986). 14. T. S. Kuhn, The Structure of Scientific Revolutions, University of Chicago Press, Chicago (1970).

15. P. Feyerabend, Against Method: Outline of an Anarchistic Theory of Knowledge, New Left Books, London (1975), p. 28

16. W. J. Broad, Science, 206, 534 (1979). 17. S. Weart, Physics Today, 41(6), 28(1988). 18. B. G. Wallace, Spectros. Lett., 2, 361(1969). 19. B. G. Wallace, Found. Phys., 3, 381(1973). 20. A. Einstein, L. Infeld, The Evolution of Physics, Simon and Schus-

ter, Inc., N. Y. (1938). 21. B. G. Wallace, Physics Today, 34(8), 11(1981). 22. B. G. Wallace, Physics Today, 36(1), 11(1983). 23. R. M. Santilli, IL GRANDE GRIDO-ETHICAL PROBE ON

EINSTEIN‘S FOLLOWERS IN THE U. S. A. -An Insider‘s View, Alpha Pub., Newtonville, MA(1984).

24. R. M. Santilli, Foundations of Theoretical Mechanics, I: The Inverse Problem in Newtonian Mechanics, Springer-Verlag, N. Y. /Heidelberg/Berlin (1978).

25. R. M. Santilli, Foundations of Theoretical Mechanics, II: Birkhoff-ian Generalization of Hamiltonian Mechanics, Springer- Verlag, N. Y. /Heidelberg/Berlin (1982).

26. A. Einstein, Annalen der Physik, 49, 769(1916).

Věda

WM MAGAZÍN 121 23

z výroční schůze AAAS konstatuje, že vědečtí pracovníci jsou v praxi neochotní vystavit podobným prověrkám své hýč-kané teorie.V článku o sebeklamu ve vědě popsal Michael J. Mahoney z University of Cali-fornia výsledky pokusu, při němž skupina 30 vědců s Ph.D. dostala 10 minut k nale-zení pravidla použitého při konstrukci sekvence tří čísel 2,4,6, pak pomocí vyvoření nové sekvence vyšetřit, zda se řídí stejným pravidlem, a když se budou cítit dostatečně jisti oznámit (či „zveřej-

nit“), jak k tomuto pravidlu dospěli.Výsledky získané akademiky byly porov-nány s výsledky kontrolní skupiny, sestá-vající z 15 protestantských ministrantů. Analýza ukázala, že ministranti prováděli dva až třikrát více pokusů, co se týče každé navržené hypotézy, byli sice více než třikrát pomalejší se „zveřejňováním“ svých prvních hypotéz, ale zato o polo-vinu méně ochotní vracet se k hypoté-zám, které již jednou vyvrátili, než vědci. [9] Zajímavý článek napsali Dr. T. Theocharis a Dr. M. Psimopoulos z Oddělení fyziky na Imperial College of Science and Tech-nology v Londýně pod titulkem „Where science has gone wrong“ (Kde se věda mýlila), v němž zkoumají výroky před-ních vědců a filozofů o povaze moderní vědy. [10] Následuje několik citací z toho článku:17. a 22. února 1986 televize BBC ve vysoce sledované sérii Horizon, odvysí-lala film nazvaný „Věda … fikce?“, a ve

vydání z 20. února 1986 publikoval The Listener článek s titulem „Falešná před-stava o vědecké objektivitě“. Jak vyplývá už z titulů, obojí útočilo proti tvrzením o nestrannosti a pravdivosti vědy…To je dost špatná situace. Ale je to dokonce ještě horší: ukazuje se, že mnozí jednotliví vědci a filozofové uhý-bají otázkám a přitom perverzně odmítají pravdivá tvrzení a důkazy, které podporují protinázory. Například, většina ze účast-níků pořadu „Věda … Fikce?“ byli univer-zitní vědci…

Popper si rov-něž myslí, že pozorování jsou zatížená teo-

riemi. Vyjádřil to takto: „Dojmy, data a položky pozorování neodpovídající teo-riím se prostě neobjevují…“ [11]Ale jestliže jsou pozorování zatížená pře-svědčením, znamená to, že taková pozo-rování jsou prostě dohady, a jak může nějaký dohad vyvrátit (natož ověřit) jinou teorii?…[12]Zpět do ohrady: jestliže měřítkem nejsou ověřitelnost a zpochybnitelnost, co pak dělá tvrzení vědeckým? V Lakatoso-vých spisech je těžké postřehnout odpo-věď na tuto otázku. Avšak pokud vůbec je postřehnutelná, pak zjevně odporuje mottu Royal Society: „Nejsem vázán přísa-hou ani žádnými základními diktáty.“ [13] Zato odpověď Thomase Kuhna je jasná [14]: Tvrzení je vědecké tehdy, jestliže je posvěceno vědeckým establishmentem. (Příklad: jestliže vědecký establishment rozhodne že „víly existují“, pak to samo-zřejmě bude vědecké.)Podle Kuhna není věda soustavné kumu-lativní získávání znalostí, jak bylo prezen-

továno ve staromódních učebnicích. Je to spíše nekonečná posloupnost dlou-hých poklidných period, násilně přeru-šovaných krátkými intelektuálními revolu-cemi. Za poklidných období, jimž Kuhn říká „obyčejná věda“, jsou vědci vedeni souborem teorií, standardů a metod, což Kuhn souhrnně označil jako „paradigma“. (Jiní tomu říkají „světonázor“.) Za revo-luce je staré paradigma násilně svrženo a nahrazeno novým…Kuhnův názor, že tvrzení je vědecké pokud ho posvětí vědecký establis-hment, dává vzejít problematické otázce: Co přesně dělá nějaký establishment „vědeckým“? Tento specifický gordický uzel rozťal Paul Feyerabend: „Vědecké je libovolné tvrzení.“ Je zde jediný princip, obhajitelný za všech okolnosti a na všech stupních lidského vývoje. Je to princip: „Všechno jde.“ [15]Časopis Science uveřejnil roku 1979 čtyřstránkovou pochvalnou charakteris-tiku [16] zpodobňující nejhoršího sou-časného nepřítele vědy, Feyerabenda, jako Salvadora Dali akademické filozofie. V článku jsou citována Feyerabendova konstatování, že „pojem normální věda je pohádka“, a že „stejnou příležitost by měla dostat i široká škála konkurenčních poznání, jako například astrologie, aku-punktura a magie“. Zvláštní je, že vyne-chal náboženství. Shodně s Feyeraben-dem (a filmem „Science … Fiction?“), jsou náboženství a všechno ostatní stejně správné cesty vedoucí k poznání. Feyerabend ve skutečnosti v jednom pří-padě přisoudil vědě stejnou hodnotu jako „náboženství, prostituci a tak dále“. [15] Výše citovaný profesor Thomas S. Kuhn byl mužem, který o vědě napsal kontro-

Čtení z knihy „The Farce of Physics“

27. E. J. Post, Physics Today, 35(6), 11(1982). 28. R. R. Wilson, Physics Today, 39(7), 26(1986). 29. News, Physics Today, 37(7), 57(1984). 30. News and Comment, Science, 228, 471(1985). 31. B. G. Wallace, Physics Today, 36(8), 13(1983). 32. B. G. Wallace, Scientific Ethics, 1(3), 3(1985). 33. B. G. Wallace, Physics Today, 37(6), 15(1984). 34. R. R. Wilson, Physics Today, 38(7), 128(1985). 35. News, Physics Today, 38(2), 76(1985). 36. T. D. Moyer, Celes. Mech., 23, 33(1981). 37. A. Pais, ‚Subtle is the Lord...‘ The Science and the Life of Albert

Einstein, Oxford Univ. Press, Oxford (1982). 38. R. W. Clark, EINSTEIN:THE LIFE AND TIMES, Avon Books, N. Y.

(1984). 39. A. Einstein, Ideas and Opinions, Crown Publishers, Inc., N. Y.

(1982). 40. R. B. Fischer, Science Man and Society, W. B. Saunders Co., Phi-

ladelphia(1971), p. 17. 41. M. Wortman, Yale Alumni Magazine, April, 34 (1989). 42. M. Rukeyser, Willard Gibbs, Ox Bow Press, Woodbridge, Conn.

(1988), p. 279. 43. S. Tobias, Physics Today, 38(6), 61(1985).

44. N. D. Mermin, Physics Today, 42(10), 9(1989). 45. O. C. Wells, Physics Today, 34(6), 9(1981). 46. S. Chandrasekhar, Am. J. Phys., 47(3), 212(1979). 47. H. Dingle, Nature, 216, 119(1967). 48. Y. A. Ono, Physics Today, 35(8), 45(1982). 49. F. Schmeidler, Sky & Telescope, 27(4), 217(1964). 50. C. I. Jackson, Honor in Science, Sigma Xi, New Haven,

CT(1986). 51. I. B. Cohen, The Birth of a New Physics, Doubleday & Co., Inc.,

Garden City, N. Y. (1960). 52. R. S. Westfall, Science, 179, 751(1973). 53. I. B. Cohen, Scien. Amer., 244(3), 166(1981). 54. R. Thiel, AND THERE WAS LIGHT, The New American Library of

World Literature, Inc., N. Y. (1960). 55. L. Essen, The Special Theory of Relativity A Critical Analysis,

Oxford University Press, Oxford (1971). 56. R. S. Shankland, Am. J. Phys., 41, 895(1973). 57. H. A. Lorentz, A. Einstein, H. Minkowski, H. Weyl, THE PRINCIPLE

OF RELATIVITY, DOVER PUBLICATIONS, INC., N. Y. (1923). 58. R. J. Smith, Science, 221, 133(1983). 59. I. I. Shapiro, Scien. Amer., 219(1), 28(1968). 60. G. H. Pettengill, H. W. Briscoe, J. V. Evans, E. Gehrels, G. M. Hyde,

WM MAGAZÍN 12124

verzní knihu. V rozhovoru mezi Kuhnem a Johnem Horganem, na stránce 40 květ-nového vydání prestižního US žurnálu Scientific American z roku 1991, nalez-neme následující:… Kniha „The Structure of Scientific Revolutions“ (Struktura vědeckých revo-lucí) je obvykle považována za nejvý-znamnější vůbec kdy napsané pojednání o tom, jak věda postupuje (nebo nepo-stupuje). Od jejího vydání v roce 1962 se prodalo téměř milión výtisků v 16 jazy-cích, a stále ještě je základní lekturou při vyučování historie a filozofie vědy.Je to pozoruhodná kniha, protože potírá módní termín „paradigma“. Rovněž pod-nítila nyní již všední názor, že ve vědě hrají velkou roli osobnosti a politika. Ale asi nejhlubší leč méně nápadný úsudek v této knize říká: vědci nikdy nemohou plně pochopit „reálný svět“ a v rozhodu-jící míře ani jeden druhého…Kuhn, který popírá pohled na vědu jako na nepřetržitý proces výstavby, trvá na tom, že revoluce je destruktivní, ale i tvo-řivá událost. Navrhovatel nového para-digmatu vystoupí na ramena obrů … aby je pak odtud mlátil po hlavě. Nezřídka je mladý nebo nový na svém poli, to zna-mená, ne úplně proočkovaný cizími názory… Dr. Spencer Weart řídí Středisko pro his-torii fyziky při American Institute of Phys-ics v New Yorku. V zajímavém článku „The Physicist as Mad Scientist“ (Fyzik jako šílený vědec), publikovaném v žur-nálu Physics Today, napsal:Veřejná představa vědce se zčásti vyvi-nula z představ o kouzelnících. To byly působivé postavy všem známé od nej-rannějšího dětství, vysledovatelné zpět

až k prastarým legendám o magických schopnostech dávných šamanů. [17 p.28] Profesor Albert Einstein o všeobecném nedostatku vědecké poctivosti v chrámu vědy mínil:V chrámu vědy je mnoho příbytků a opravdu mnohostranní jsou i ti, kteří v nich pobývají, i motivy, které je tam přivedly. Mnozí se uchylují k vědě bez povznášejícího smyslu pro vyšší intelek-tuální výkon; věda je pro ně jen speci-ální sport, od nějž očekávají svěží zážitky a uspokojení své ctižádostivosti; v tomto chrámu lze nalézt i mnoho jiných, kteří na jeho oltáři nabízejí výplody svých mozků z čistě prospěchářských úmyslů. Kdyby přišel anděl Páně a vyhnal z chrámu všechny lidi patřící k oběma těmto kate-goriím, bylo by shromáždění vážně ochu-zeno, ale dnes i v minulosti by byli někteří ponecháni uvnitř. [39 p.224] V definitivní Einsteinově biografii od Ronalda W. Clarka nalezneme, co Ein-stein mínil shora uvedeným prohlášením týkajícím se Pána, nebo některými z jeho dalších proslulých prohlášení, jako napří-klad „Bůh je důvtipný, ale není záludný“ nebo „Bůh nehraje se světem v kostky.“Einsteinův Bůh však nebyl Bohem vět-šiny ostatních lidí. Když psal o nábožen-ství, což často dělal ve středním a pozd-ním věku, přikláněl se k názoru Alenčiny Srdcové královny, že „slova znamenají to, co chcete aby znamenala“ a odíval do různých názvů to, co by se jinak běžněj-ším smrtelníkům a většině židů jevilo jako varianta nelíčeného agnosticizmu. Roku 1929 v odpovědi na telegrafický dotaz rabína Goldsteina z New Yorku sdělil, že věří „ve Spinozova Boha, který se pro-

jevuje v souladu všeho, co existuje, ne v Boha který se znepokojuje nad údělem a jednáním lidí“. A tvrdí se, že když se ho o léta později tázal na víru v Boha Ben Gurion, „i přes svou významnou rovnici o energii a hmotě souhlasil, že na pozadí energie musí být něco víc“. Nepochybně. Ale velká část Einsteinových zápisků budí dojem víry v Boha mnohem nepostižitel-nějšího a neosobnějšího, než je jakýsi nebeský strojník řídící vesmír s nenapad-nutelou autoritou a citem experta. Einstei-nův Bůh se jeví spíše jako sám fyzikální svět, s jeho nekonečně úžasným uspořá-dáním, fungujícím na atomové úrovni jako nádherně umělecky zpracované náram-kové hodinky, a majestátností masivního cyklotronu na stelární úrovni. V tom bylo hodně víry. Vyrostla brzy a měla hluboce vrostlé kořeny. Jenže poz-ději to vše bylo povýšeno na jakési kos-mické náboženství, frázi, jenž měla poskytnout hodnověrnou úctyhodnost postavě muže, který nevěřil v posmrtný život a cítil, že jestliže se dobré vlastnosti vyplatí v tom pozemském, pak je to spíš důsledek příčiny a následku, než nebeská

L. G. Kraft, R. Price, W. B. Smith, Astron. J., 67, 181(1962). 61. J. B. McGuire, E. R. Spangler, L. Wong, Scien. Amer., 204(4),

64(1961). 62. M. E. Ash, I. I. Shapiro, W. B. Smith, Astron. J., 72, 338(1967). 63. Edited by J. V. Evans, T. Hagfors, Radar Astronomy, McGraw-Hill

Book Co., N. Y. (1968), p. 159. 64. M. Riordan, The Hunting of the Quark, Simon & Schuster, Inc., N.

Y. (1987). 65. P. A. M. Dirac, Sci. Am. 208(5), 45 (1963). 66. B. G. Wallace, R. A. Rhodes, W. F. Block, J. Clas. Phys., 1(2),

17(1982). 67. B. G. Wallace, Speculations Sci. Technol. 9, 9 (1986). 68. J. G. Fox, Amer. J. Phys. 33, 1 (1965). 69. W. B. Smith, Astron. J. 68, 15 (1963). 70. L. Essen, Electronic & Wireless World, 94(1624), 126(1988). 71. B. G. Wallace, Sci. Ethics 1(1), 2 (1985). 72. I. Shapiro, Sci. Ethics 1(2), 10 (1985). 73. P. G. Bergmann, Found. Phys. 1, 17 (1970). 74. J. C. Hafele, R. E. Keating, Science, 177, 166(1972). 75. J. L. Bromberg, Physics Today, 41(10), 26(1988). 76. R. W. Seidel, Physics Today, 41(10), 36(1988). 77. NEWS NOTES, Sky & Telescope, 77(5), 464(1989).

78. W. Sweet, Physics Today, 41(10), 73(1988). 79. V. A. Kotel‘nikov, E. L. Akim, Yu. N. Aleksandrov, V. K. Golovkov,

V. M. Dubrovin, A. L. Zeitsev, V. I. Kaevitser, A. A. Krymov, B. I. Kuznetsov, Yu. K. Naumkin, G. M. Petrov, V. M. Podolyanyuk, O. N. Rzhiga, A. F. Khasyanov, A. M. Shakhovskoi, Astron. Zh. 53, 1270(1976).

80. I. Goodwin, Physics Today, 41(9), 97(1988). 81. G. C. McVittie, Astron. J. 75, 287 (1970). 82. R. A. Rhodes II, W. F. Block, B. G. Wallace, Rev. Sci. Instrum., 46,

1710(1975). 83. W. F. Block, C. Floyd, R. A. Rhodes II, B. G. Wallace, J. Chem.

Phys., 66, 2108(1977). 84. B. G. Wallace, GALILEAN ELECTRODYNAMICS, 1(2), 23(1990). 85. B. G. Wallace, Physics Essays, 3(1), 94(1990). 86. I. Langmuir, Transcribed and edited by R. N. Hall, Physics Today,

42(10), 36(1989). 87. R. Blondlot, The N-Rays, Longmans, Green, London(1905). J. G.

McKendrick, Nature 72, 195(1905). 88. R. W. Wood, Nature 70(1904);Phys. Z. 5, 789(1904). W. Seabrook,

Doctor Wood, Harcourt Brace, New York(1941), ch. 17. 89. A. Hollaender, W. D. Claus, J. Opt. Soc. Am. 25, 270(1935). 90. W. Heisenberg, Physics Today, 29(3), 32(1976).

Věda

WM MAGAZÍN 121 25

odměna. Einsteinův Bůh takto zastupo-val uspořádaný systém, řídící se pravi-dly, která mohou být odhalena jen těmi, kteří mají kuráž, představivost a vytrvalost pokračovat v hledání. Byl to tento úkol, jímž se jeho mysl začala zabývat brzy poté, co mu bylo dvanáct. V porovnání s tím mu po zbytek života všechno ostatní připadalo téměř triviální. [38 p.38] V rozboru o Einsteinově vědeckém kos-mické náboženství, Clark uvádí:Do jisté míry jsou rozdíly mezi Einsteinem a většinou konvenčních věřících možná jen sémantické, jak také vyznívá z článku „Religion and Science“ (Náboženství a věda), který okupoval celou první stránku New York Times Magazine. „Všechno co lidé dělají nebo myslí,“ začínal, „se týká uspokojování pociťovaných potřeb nebo útěku před bolestí.“ Einstein pak pokra-čoval náčrtem tří stavů náboženského vývoje, počínaje náboženstvím strachu, jenž hýbal primitivními národy, a z nějž v příhodné době stalo vyznání morálky jehož hnací silou bylo sociální cítění. To by se na druhou stranu mohlo stát „kos-mickým náboženským vnímánm … nepři-pouštějícím žádná dogmata či znázorňo-vání Boha v lidské podobě.“ A pak, ve dvou větách, nabízí klíč ke svým před-stavám. „Trvám na tom, že tato kosmická náboženská zkušenost je nejsilnější a nejvznešenější hybnou silou v pozadí vědeckého výzkumu.“ A logický důsle-dek: „Opravdovými výzkumníky za naší převážně materialistické doby jsou jedině hluboce zbožní lidé.“ [38 p.516] S ohledem na základní pohled většiny vědců na vědu a náboženství, je zde velmi zajímavý článek ve Focal Point žurnálu Sky & Telescope od Dr. Paula Daviese, profesora fyzikální matematiky na austral-ské University of Adelaide. [139] Nadpis artiklu, z něhož jsou následující sdělení,

zní „What Hath COBE Wrought?“Třpyt publicity provázející nedávný objev vln záření po Velkém třesku opět jed-nou zaostřil pozornost směrem k Bohu a Stvoření. Komentátoři nesouhlasí s teolo-gickým významem toho, co nalezla kos-mická sonda NASA Cosmic Background Explorer (COBE). Někteří v tomto vlnění rozpoznali domnělé „otisky Božích prstů“, zatím co jiní se těšili nad tím, v čem jako vědci viděli pokus o demystifikaci posled-ního Božího útočiště.Když se v padesátých letech stala popu-lární teorie Velkého třesku, mnozí ji použili k podpoře víry v to, že vesmír vytvořil v nějakém specifickém okamžiku minulosti Bůh. Někteří na Velký třesk dosud pohlížejí jako na božský akt „Stvo-ření“, sahající daleko za možnosti vědy… Kosmologové vzali Velký třesk za výchozí počátek prostoru a času, jakož i hmoty a energie… Tato důmyslnější, leč rovněž abstraktní, představa Boha je dobře při-způsobená vědeckému obrazu vesmíru podřízenému věčným nadčasovým záko-nům… Kdyby Velkým třeskem započal i samotný čas pak lze otázku „… a co ho způsobilo?“ omítnout jako nesmyslnou… Nová vzrušující teorie kvantové kosmo-logie se snaží objasnit původ vesmíru v rámci konstrukci z vědeckých zákonů. Jejich hlavním rysem je Heisenbergův princip neurčitosti, povolující přírodě skutečnou spontánnost. V důsledku toho je uvolněna těsná vazba mezi příčinou a následkem, tak charakteristická pro kla-sickou fyziku. Kvantové události nemusí mít přesně definované předchozí příčiny; může na ně být pohlíženo jako na spon-tánní fluktuace (změny). Pak si je ovšem možné představovat, že vesmír vznikl úplně samovolně, z ničeho, aniž by při-tom byly porušeny jakékoliv zákony. Isaac Newton, který si jako protiklad vlny

v éterickém modelu vzal na podporu svého úsudku částicový (korpuskulární) model světla v prostoru, vynesl tento argument:Kdyby nebesa vyplňovalo fluidní médium, byl by zde ohromný odpor vůči pravidel-nému a velmi stálému pohybu planet a komet, ledaže by to bylo médium mimo-řádně řídké. Z rozumového důvodu je tudíž zjevné, že nebesa jsou prosta veš-keré vnímatelné rezistence. [140]Michael Faraday v roce 1846 vepsal do svého deníku:Vše, co mohu říci, je, že v žádné části prostoru, ať už (užiji-li obvyklé fráze) je prázdný či vyplněný nějakou látkou, nevnímám nic jiného než síly a linie jejich působnosti. [141] Toto byl počátek dominantních moder-ních fyzikálních teorií, v nichž jsou pod-

91. B. G. Wallace, Physics Today, 36(9), 111(1983). 92. G. Brown, Bull. Am. Phys. Soc., 27, 451(1982). 93. News, Physics Today, 35(4), 72(1982). 94. S. L. Glashow, L. M. Lederman, Physics Today, 38(3), 28(1985). 95. J. F. Waymouth, Physics Today, 41(7), 9(1988). 96. R. W. Smith, Physics Today, 43(4), 52(1990). 97. A. Friedmann, Z. Phys., 10, 377(1922);21, 326(1924). 98. H. Kragh, Centaurus, 2, 114(1987). 99. G. Lemaître, Ann. Soc. Sci. Bruxelles, 47A, 49(1927). 100. B. Parker, Sky & Telescope, 72(3), 227(1986). 101. P. A. LaViolette, Astrophys. J., 301, 544(1986). 102. G. Burbidge, Sky & Telescope, 75(1), 38(1988). 103. H. Arp, QUASARS, REDSHIFTS, AND CONTROVERSIES, Intersteller Media, Berkley, CA. (1987). 104. I. E. Segal, Phys. Rev. D, 28, 2393(1983). 105. A. H. Guth, P. J. Steinhardt, Scien. Amer., 250(5), 116(1984). 106. A. C. Crombie, Scien. Amer., 201(4), 160(1959). 107. B. G. Wallace, Spectros. Lett., 3, 115(1970). 108. B. G. Wallace, Spectros. Lett., 4, 79(1971).

109. B. G. Wallace, Spectros. Lett., 4, 123(1971). 110. News, Physics Today, 25(2), 17(1972). 111. J. C. Pecker, A. P. Roberts, J. P. Vigier, Nature, 237, 227(1972); Editorial, p. 193. 112. A. R. Sandage, Scien. Amer., 211(5), 38(1964). 113. M. S. Roberts, Scien. Amer., 208(6), 94(1963). 114. J. H. Oort, Nature, 224, 1158(1969). 115. R. W. Holcomb, Science, 167, 1601(1970). 116. P. G. Bergmann, Physics Today, 32(3), 44(1979). 117. B. Hoffmann, Physics Today, 32(3), 36(1979). 118. G. Lochak, Found. Phys., 12, 931(1982). 119. E. Schrodinger, Scien. Amer., 189(3), 52(1953). 120. F. Selleri, Found. Phys., 12, 1087(1982). 121. A. Mercier, Found. Phys., 1, 285(1971). 122. E. H. Wichmann, Quantum Physics, McGraw-Hill, New York (1971),

p. 382. 123. C. L. Andrews, Optics of the Electromagnetic Spectrum, Prentice-

Hall, Englewood Cliffs, NJ(1960), p. 53. 124. D. B. Wilson, Am. J. Phys., 49, 217(1981).

WM MAGAZÍN 12126

statné geometrické a fyzikální podmínky samotného prostoru. Profesor Eyvind H. Wichmann prezentuje v Berkeley Phys-ics Course, díl 4, Kvantová fyzika, násle-dující argument:V současnosti je mechanický éter vyká-zán ze světové fyziky, a samotné slovo „éter“ se kvůli jeho „nevhodnému“ ved-lejšímu významu, už neobjevuje v učeb-nicích fyziky. Místo toho ostentativně hovoříme o „vakuu“, čímž signalizujeme nezájem o prostředí, v němž se šíří vlny. Když studujeme elektromagnetické nebo de Broglieho vlny už se neptáme, „co je oscilace“. Všechno co chceme udě-lat je pro tyto vlny formulovat vlnové rov-nice, jejichž pomocí můžeme předpoví-dat experimentálně pozorovatelné jevy… [122] Jedno oblíbené rčení říká, že nejstarším řemeslem na světě je sexuální prostituce. Myslím, že daleko pravděpodobněji je nej-starší profesí vědecká prostituce, která je stále živá a výborně prospívá i ve 20. století. Mám podezření, že dlouho před-tím než nějakou tržní hodnotu získal sex, předhistoričtí šamani už využívali svých primitivních znalostí k zisku postavení, bohatství a politické moci hodně podob-ným způsobem, jako dominantní vědečtí a náboženští politikáři dneška. V tomto smyslu proto souhlasím s Weartem, že nejrannějšími vědci byli předhistoričtí šamani a Feyerabendovou argumentací stavící vědu na stejný stupínek s ná-boženstvím a prostitucí. Nemohu nesou-hlasit s úsudkem Ellise uvádějícím, že věda a teologie mají hodně společného, protože obojí usiluje o násilné modelo-vání reality na argumentech spočívajících na neprokazatelných bodech víry. Jeli-kož přitom obojí užívá logiky, která říká, že jestli něco vypadá jako kachna, kváká jako kachna a kolébá se jako kachna, musí to být kachna, musím podporovat

i argument, že neexistuje-li mezi vědou a náboženstvím žádný významný rozdíl, může být věda považována za nábožen-ství! Rovněž souhlasím s Ellisovým názo-rem na zřetelné metodologické rozdíly mezi vědou a ostatními náboženstvími. Dominantní náboženství jsou statická, jelikož jejich argumentace je založena na rigidních doktrínách vyhlášených jejich zakladateli, kteří už dávno zemřeli. Napří-klad Buddhou, Ježíšem a Mohamme-dem. Věda je naproti tomu dynamické náboženství vyvinuté mnoha lidmi v dlou-hém časovém období. Má flexibilní dok-trínu, vědeckou metodu, požadující aby se argumenty vedoucí k změnám pod-řizovaly odvozením z pozorovaných a experimentálních důkazů.Anglické slovo věda (science) bylo odvo-zeno z latinského slova scientia, což znamená znalosti a je to tedy v podstatě jen další název pro „znalosti“. Jeden z mých kolegů, Richard Rhodos II, pro-fesor fyziky na Eckerd College, mi jed-nou vyprávěl, že jeho žertující postgradu-ální studenti vyložili titul Ph.D. jako Piled higher and Deeper (volně přeloženo: větší a hlubší hemeroidy). Když člověk vezme v úvahu tu nekonečnou sadu abs-traktního teoretického braku dominují-cího moderní fyzice a astronomii, jeví se to jako opravdu výstižný popis této aka-demické hodnosti. Vzhledem k výsled-kům Mahoneyho pokusu, které ukázaly, že protestantští ministranti byli co se týče použití vědecké metodologie dva až tři-krát schopnější než vědci s Ph.D., zdá se racionální uvažovat o tom, že vlastně mají dva až třikrát větší právo na to říkat si vědci, než takzvaní vědci zdobení titu-lem Ph.D. Souhlasím i s Popperovými názory, že pozorování jsou zatížená teo-riemi a neexistuje způsob prokázat úsu-dek vedoucí k důkazu dále, než na hra-nici stínu rozumných pochybnosti, a

s tím, že vědec by měl dělat více, než jen splácet úlitbu vědecké metodě. Oprav-dový vědec musí mít víru, ale věřit ve vědeckou metodu testování teorií, ne v teorie samotné. Souhlasím se Seedso-vým výrokem, že „pavěda je to, co před-stírá být vědou, avšak neřídí se pravidly správného chování společného všem vědám“. A protože mnohé dominantní teorie naší doby pravidla vědy nenásle-dují, měly by být řádně označenými pavě-dami. Lidé kteří kladou větší víru v teorie, než ve vědeckou metodu jejich testování a ignorují důkazy proti teoriím, v něž věří, by měli být považováni za pseudovědce. Jestliže se takto provozované víry opírají o touhy po prestiži, bohatství nebo poli-tické příčiny, jsou lidé, kteří se k nim hlásí vědečtí prostituti.Souhlasím s Newtonovým názorem, že pokud je světlo vlnou v éteru, musí být éter absurdní látka. Říkat éteru prostor nebo vakuum však tento problém neřeší. Jejich existence spočívá na slepé víře, ne na experimentálním důkazu. Jak uvidíme v následujících kapitolách, existuje sou-bor zdrcujících důkazů svědčících o tom, že světlo je částice, jak správně předpo-kládal Newton. Skutečnost, že většina moderních fyziků odmítá objektivně zvážit tato svědec-tví dělá z fyziky frašku. Prázdný prostor moderních fyziků je ve skutečnosti mimo-řádná látka [123], která může mít neko-nečnou teplotu a hustotu. [105] Přepo-kládá se, že flíček tohoto materiálu menší než atom vytvořil celý vesmír. [8 p.325] A je to právě tato fyzikální látka, která se stala nedosažitelným Bohem většiny moderních fyziků!

Bryan G. Wallace – The Farce of Phys-icsZdroj: http://www.ekkehard-friebe.de/wallace.htm

125. C. K. Birdsall, A. B. Langdon, H. Okuda, in B. Alder, S. Fernbach, M. Rotenberg (Editors), Methods in Computational Physics, Aca-demic Press, New York(1970), Vol. 9, pp. 241-258.

126. J. S. Bell, Physics, 1, 195(1964). 127. J. P. Vigier, Found. Phys., 12, 922(1982). 128. L. de Broglie, Found. Phys., 1, 5(1970). 129. R. L. Pfleegor, L. Mandel, Phys. Rev., 159, 1084(1967). 130. C. Roychoudhuri, Found. Phys., 8, 845(1978). 131. E. Panarella, Phys. Rev. A, 16, 672(1977). 132. G. Burbidge, Ann. N. Y. Acad. Sci., 375, 123(1981). 133. M. M. Waldrop, Science, 219, 1050(1983). 134. C. Vaughan, New Scientist, 126(1714), 38(1990). 135. NEWS, Physics Today, 38(6), 55(1985). 136. R. H. Baker, Astronomy, D. Van Nostrand Co., Princeton, NJ(1955), p. 414. 137. PHYSICS COMMUNITY, Physics Today, 45(1), 62 (1992). 138. B. Bower, Science News, 139, 394 (1991). 139. P. Davies, Sky & Telescope, 85(1), 4 (1993).

140. I. Newton, OPTICKS, Dover Publications, Inc., NY(1952), p. lxxii. 141. H. Kondo, Scien. Amer., 189(4), 91 (1953). 142. R. Fritzius, Physics Essays, 3(4), 371 (1990). 143. W. Ritz, A. Einstein, Phys. Z., 10, 323 (1909). 144. J. A. Wheeler, R. P. Feynman, Rev. Mod. Phys., 17, 157 (1945). 145. T. L. Gill, Hadronic J., 7, 1224 (1984). 146. S. Odenwald, R. T. Fienberg, Sky & Telescope, 85(2), 31 (1993). 147. A. Lightman, O. Gingerich, Science, 255, 690 (1992). 148. C. Raymo, Sky & Telescope, 84(4), 364 (1992). 149. A. Hobson, PHYSICS AND SOCIETY, 22(1), 15 (1993). 150. G. E. Brown, Jr., Science, 258, 200 (1992). 151. S. A. Tolchelnikova-Murri, GALILEAN ELECTRODYNAMICS, 4(1), 3(1993). 152. A. Robinson, Nature, 359, 104 (1992). 153. J. F. Ahearne, Physics Today, 41(9), 36 (1988). 154. J. Lankford, Sky & Telescope, 76(5), 482 (1988). 155. D. P. Hayes, Nature, 356, 739 (1992). 156. N. D. Mermin, Physics Today, 45(11), 9 (1992).

Věda

WM MAGAZÍN 121 27

V každém článku o vitamínu C, na balení každého nového léku s touto účinnou látkou se dozvídáme tu více, tu méně důležitých, často jinde neopa-kovaných informací.

Vitamín C je především všestranný mocný antioxidant, podílející se na neutralizaci škodlivých vlivů volných radikálů v buňce, tkáních a orgá-nech vznikajících jako nežádoucí produkt látkové výměny. Volné radi-kály při tom zapříčiňují zvýšené riziko nádorových a cévních one-mocnění, poškozují genetický mate-riál a urychlují stárnutí. Zdá se, že vitamín C chrání před astmatem, bronchitidou, zákaly, srdeční aryt-mií, angínou pectoris (bolesti na prsou), mužskou neplodností, něk-terými vrozenými poruchami pře-nášenými muži a rakovinou všech typů. Ve zkumavkách vitamín C dokonce zastavil i růst viru HIV.

Mnozí odborníci si myslí, že anti-oxidační schopnosti vitamínu C pomáhají zabránit oxidaci chole-sterolu LDL, a proto je tento vita-mín významným činitelem i při boji s ucpanými cévami a nemocemi kar-diovaskulárního systému. Jako anti-oxidant chrání tělo před zplodinami ze svalové práce (sportovci), chrání lidské buňky a DNA před poškoze-ním tzv. volnými kyslíkovými radikály, které se nachází mj. v cigaretovém kouři, výfukových plynech, postři-cích používaných v zemědělství a průmyslových exhalátech, smogu.

Zejména pravidelné užívání vita-mínu C aktivizuje buněčný meta-bolismus, zvyšuje energii, posiluje imunitu, chrání před nachlazením a infekcemi, redukuje závažnost a délku různých onemocnění, zba-vuje škodlivin (pomáhá také elimi-novat účinek různých rakovinotvor-ných látek), brání tvorbě nitrosaminů (rakovinotvorné látky), samotný, ale zejména v kombinaci s někte-rými dalšími živinami (např. flavono-

idy), znamená ochranu proti kance-rogenním látkám a vlivům a rakovině vůbec. Podporuje tvorbu červe-ných krvinek, stavbu pokožky, kostí a zubů, zpevňování cévních stěn. Napomáhá udržovat dobrý stav zubů, kostí a krevního řečiště, je významný pro vytváření proteinu kolagenu působícího podpůrně ve tkáních.

Působí při vstřebání, využití a uložení (asimilaci) železa v těle, a spolu s kyselinou listovou stimuluje zrání

červených krvinek. Pomáhá uvol-nit a využít energii z potravy. Snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Zvyšuje a obnovuje fyzickou výkonnost. Při zátěži, stresu, onemocnění se zvy-šuje jeho spotřeba, proto by spor-tovci před výkonem měli zvýšit jeho příjem (spolu s dalšími antioxidanty). Podporuje správnou funkci obran-ných mechanismů. Urychluje hojení ran, podporuje obnovu vazivové tkáně a celkově zlepšuje regene-rační schopnosti organizmu, účastní se tvorby kostí, kolagenu a chru-pavky (a je stabilizátorem kolagenu) a syntézy nadledvinových hormonů.Vitamín C zvyšuje pevnost pokožky, činí ji odolnější proti škodlivinám z ovzduší a (podobně jako některé karotenoidy) oddaluje či zmírňuje tvorbu vrásek. Podobně jako vita-mín A a E a další antioxidanty před-chází vzniku očních chorob spoje-ných se stárnutím. Pozitivně působí na mozkovéfunkce. Pomáhá tělu vyrovnat se s následky stresu. Příznivě ovlivňuje hojení ran. Napomáhá zachovávat zdravé zuby a dásně.

Vitamín C(kyselina L-askorbová; souhrnný materiál)

Zdraví

WM MAGAZÍN 12128

Zvýšený přísun je potřebný zejména při stavech nedostatku, při nachla-zení, alergiích, v čase chřipkových epidemií, při zánětech močových cest, sliznic, kůže, bolestivých sta-vech (chronické a akutní bolesti a další stresové stavy zvyšují spotřebu vitamínu C, ale i hořčíku a někte-rých vitamínů B-komplexu), popále-ninách, v těhotenství, při onemoc-něních dásní (krvácivost, kývání zubů, parodontóza), v oblastech se špatným prostředím (např. i v čase inverze), v pooperační péči aj.

Na jeho nedostatečný přísun rea-guje organizmus malátností, nechu-tenstvím a sníženou obranyschop-ností. Vyskytuje se únava, snížená výkonnost, nesoustředěnost, náchylnost k infekcím, opožděná hojivost ran, záněty sliznic (dásní, zažívacího traktu), sklony ke krvá-cení (sliznic, dásní, svalů), kývání zubů.

Je nutné zvýšit jeho příjem, jest-liže bereme pravidelně antikon-cepci, steroidy, léky proti bolesti, acylpyrin nebo pijeme více alko-holu. Organizmus potřebuje vysoké dávky vitamínů před a po ozařování a před a po chemoterapii. V případě doplňkového léčení rakoviny v rámci určitých komplexnějších terapií se podávají minimálně dva, ale spíše 7 – 12 g. Pokud vitamín C není sou-částí terapie, užíváme obecně 1 – 4 g. Střední i vysoké dávky (1 až 10 g) prokazatelně zvyšují dobu přežití. S vysokými dávkami je nutné podá-vat látky, které se s vitamínem C spotřebovávají, minimálně kyselinu listovou, vitamíny B6, B12, zinek a – jako ochranu před ledvinovými kameny – hořčík. I tu je pro zvýšení účinku vhodné doplnit i vitamín C2, vápník a vitamín E.)

Vitamín C obsahují zejména – šípky různých druhů a odrůd růží, rakyt-ník řešetlákový, zelenina (pet-rželová nať, rajčata, mladá pše-ničná travička, brokolice, paprika, křen, pažitka, růžičková kapusta, brokolice, zelí, kysané zelí, hláv-kový salát), ovoce (kivi, jahody, žlutý meloun, maliny, ostružiny, citrusové plody – grepy, pomeranče, citróny, jeřáb obecný, rybíz, některé druhy jablek, např. Ontário) Přirozený vita-mín C a přípravky s jeho obsahem – se nachází ve formě polyaskor-bátu kyseliny askorbové a jeho vliv je mnohem trvalejší a někdy i velmi odlišný než v případě jednodu-ché, syntetické kyseliny askorbové. Někteří lidé reagují optimálně pouze na přírodní vitamín C nebo na směs přírodního a syntetického.

Některé bioflavonoidy působí s vita-mínem C synergicky a je vhodné je podávat současně s ním. Označují

se zejména na výrobcích z USA ter-mínem vitamín C2, a spolu s vitamí-nem C pak jako C-komplex.

Také vitamín C a vitamín E se vzá-jemně posilují a chrání (působí synergicky). Vitamín E navíc zmír-ňuje tendenci vitamínu C zvyšovat krevní srážlivost. (Podobného efektu zábrany zvýšené srážlivosti docí-líme i denní konzumací jedné čtvr-tiny tablety acylpyrinu jednou až 4x denně.) Vitamín C lépe působí také spolu s vápníkem (kalciem) a hořčí-kem (magnéziem).

Některé účinky vitamínu C posi-luje i kyselina listová (nebo foláty). Zejména při vysokých dávkách vita-mínu C je podávání kyseliny listové a vitamínu B12 nezbytné, protože jsou při asimilaci vitamínu C spotřebová-vány. Při vysokých dávkách neza-pomínáme ani na hořčík a vitamín B 6, které brání vzniku ledvinových kamenů.

“Když užíváte velké množství vita-mínu C, informujte svého lékaře. Vitamín C může změnit výsledky močových a krevních testů na cukr, což může vést k nesprávně negativnímu výsledku při zkoušce krve a vzorku stolice. Lidé s cuk-rovkou a oběhovými potížemi by měli konzultovat s lékařem, pro-tože jim kvůli vitamínu C možná bude nutné snížit dávkování léků.“

(E. Mindel 1985)

Zdraví

WM MAGAZÍN 121 29

Vitamín C bez vědomí lékaře nepo-dáváme ani u osob se sklonem k trombóze (infarkt, mrtvice, stavy po implantaci umělých kloubních náhrad aj.) a je vyloučen při užívání některých léků snižujících srážlivost krve.

Užíváme-li více než 500 mg vita-mínu C denně, je třeba zvýšit příjem tekutin, neboť silně stoupá exkrece moči. Tyto vedlejší účinky vyso-kých dávek vitamínu C je možné snížit současnou konzumací rajčat, resp. rozpuštěním vitamínu C v raj-ské šťávě. Možná by pomohlo i uží-vání agaru.

Nedostatek vitamínu A může způso-bit nedostatek vitamínu C.

Kysličník uhelnatý (CO) vznikající nedokonalým spalováním vitamín C ničí. Proto je vhodné, aby kuřáci a obyvatelé velkých měst zvýšili jeho příjem.

Dvojnásobný nositel Nobelovy ceny Dr. Linus Pauling jako první proká-zal význam vitamínu C při udržo-vání zdravého imunitního systému. V roce 1970 doporučoval pravi-delné užívání vitamínu C ve vyšších dávkách, než byla oficiálně stano-vená doporučená denní dávka (RDA – Recommended Daily Allowance) za účelem zvýšení jeho účinku, zejména zlepšení prevence před nachlazením a zkrácení jeho prů-běhu. Ačkoliv medicínský establis-hment vyvolal vůči této myšlence velkou opozici, mnoho obyčejných lidí Dr. Paulingovi uvěřilo a začalo doporučenou vyšší dávku užívat. Mnoho z nich časem zaznamenalo významné snížení frekvence a závaž-nosti nemocí z nachlazení.

Idea Dr. Paulinga odstartovala roz-sáhlý vědecký výzkum. Bylo zjiš-těno, že zvýšení dávky vitamínu C nejen významně redukuje výskyt a zkracuje průběh nachlazení,

ale že je i efektivní prevencí před sekundárními virovými a bakte-riálními komplikacemi. Vitamín C pracuje jednak jako stimulátor imu-nity, jednak jako ochrana proti vlivu volných radikálů ovlivňujících nega-tivně průběh a následky onemoc-nění a produkovaných ve větším množství následkem onemocnění.Dr. Pauling doporučoval užívat denně 1000 mg a více vitamínu C. Oficiální RDA při tom činí jen 60 mg/den. (Pro kuřáky 100 mg.*) Česká doporučená denní dávka (DDD) činí 80 mg. Někteří kanad-ští a evropští výrobci doporučenou dávku stanovují na 75 mg pro muže a 70 mg pro ženy. Zdá se však, že jde jen o jakési naprosté minimum chránící organizmus jen před následky úplného nedostatku. Pomocí tohoto množství se roz-hodně nepřiblížíme optimálnímu stavu imunity. V období kdy překo-náváme určitou relativně krátkodo-bou zátěž (před sportovním výko-nem a v jeho průběhu, ve stresu), a když jsme vystaveni vyššímu riziku onemocnění (chřipková epidemie, oslabení organismu, úraz, dlouho-dobé stresující situace aj.) či máme narušenou imunitu, bychom měli užívat vyšší dávky, lépe řečeno, uží-vat minimální dávku vícekrát denně. Vyšší dávky také užíváme, pokud chceme snížit riziko dlouhodobé civilizační zátěže, např. znečiště-ného životního prostředí, nevhodné stravy, stresu, nedostatku pohybu apod., čím snižujeme pravděpodob-nost výskytu mnoha onemocnění, jejichž příčiny mají jak okamžitý, tak kumulativní charakter a účinek. 1000 mg/den užíváme v čase, kdy se nedostatek již projeví nebo je zjištěn vyšetřením krve.

Tyto dávky většinou užíváme formou suplementace, pokud si nejsme jisti, že náš příjem čerstvého ovoce a zeleniny je dostatečný. Vyšší dávky musí užívat např. kuřáci, lidé alkoholici, těhotné a kojící ženy, lidé po chemoterapii či ozařování, starší osoby, osoby s narušenou asimilací (např. se špatnou střevní sliznicí) a lidé se zvýšeným množstvím volných radikálů v těle (a nízkou hladinou antioxidantů v krvi).

Na 250 až 1000/den i více zvy-šujeme dávku přinejmenším v pří-padě předpokládaného nebo zjiště-

WM MAGAZÍN 12130

ného nedostatku vitamínu C nebo u hrozícího či projeveného onemoc-nění, včetně chronických zánětů, chronických bolestí; během užívání relativně toxických léků a mnoha běžných druhů léků na spaní, na uklidnění, proti bolesti a také acyl-pyrinu či hormonální antikoncepce, nebo předpokládaném nedo-statku. Možnost užívání vitamínu C současně s léky ovšem v případě pochybností konzultujeme s léka-řem.

Opět však hovoříme o cílené pre-venci; neurčili jsme optimální dávku pro prevenci obecnou.

Rozlišujeme tedy minimální nut-nou dávku, doporučenou dávku prevence obecné (DDD) a dopo-ručenou dávku prevence speci-fické (cílené). U cílené prevence je řada možných situací, které nám umožní dokázat opodstatněnost zvý-šení DDD na 250 mg až 1000 mg. Jak je to ale s obdobím mezi růz-nými cílenými preventivními zásahy a kampaněmi, nebo pro člověka žijí-cího v relativně zdravém prostředí bez stresů, velké fyzické zátěže bez neustálého ohrožení chřipko-vými epidemiemi? Mnoho expertů se posledních 20 let minulého sto-letí snažilo dokázat, že 60 miligramů denně je dávka i za běžných podmí-nek vzdálená potřebám optimálního zdraví a ochrany před nemocemi. Tým výzkumníků z Národního insti-tutu zdraví USA, uskutečnil koncem tisíciletí kompletní analýzu popisující vliv různých dlouhodobě užívaných dávek vitamínu C na zdraví mla-dého člověka. Odborníci zjistili, že teprve denní dávka 700 až 1000 mg vitamínu C u osoby hmot-nosti do 90 kg, je schopna plně saturovat krevní plazmu. Závěrem výzkumu bylo doporučení, aby byla RDA zvýšena na 200 mg/den. Takového množství je možné dosáh-nout přirozenou cestou jen tehdy, pokud denně konzumujeme 5 jídel obsahujících syrové nebo bez vět-ších ztrát živin tepelně upravené, čerstvé ovoce a zeleninu, zhruba tedy v množství minimálně 1 kilo-gramu u dospívající či dospělé osoby do 90 kg tělesné hmotnosti. (Konzumaci ovocných a zelenino-vých jídel je možné do značné míry nahradit pitím čistých ovocných a zeleninových šťáv.) Takovou zdravou

dietu si však dopřává méně než 15% dětí a dospívajících.

Pokud tedy střízlivě předpokládáme, že vitamín C je dnes v podstatě třeba suplementovat, měla by suple-mentace podle ideální RDA obná-šet: 200 mg/den, u dětí od 6 do 12 let 120 mg, u dětí do 5 let 60 mg.Pro orientaci nám může sloužit v praxi doporučované současné kanadsko-evropské dávkování:

„Minimální denní potřeba vita-mínu C je u dospělých asi 30 mg a u dětí 5 mg. Toto množství je normálně obsaženo ve stravě, ale potřeba vitamínu C může být i velice individuální a čím větší je metabolická aktivita (např. v těho-tenství a období kojení), tím větší je i potřeba vitamínu C. Větší požadavek je u dospělých, těhot-ných a kojících žen, při infekč-ních chorobách, thyreotoxikose a pooperačních stavech. Pro pro-fylaktické účely se doporučuje nejméně dvojnásobek minimál-ních požadavků, ke krytí zvýšené potřeby se doporučuje 100 až 500 mg, zatímco v případech známého nedostatku se užívá 500 až 1000 mg. Denní dávka pro muže je 75 mg, pro ženu 70 mg, v těhotenství se zvyšuje na 100 mg, v období kojení na 150 mg. Dětem ve věku 3 až 6 let se podává 100 až 200 mg/den.“

Pokud by se doporučená dávka uží-vala najednou, byla by skutečně poněkud vyšší než je okamžitá potřeba organizmu, ale musíme si

uvědomit, že dávka definovaná pod zkratkou RDA by měla být v opti-málním případě rozložena tak, aby byla v organizmu po celých 24 hodin zhruba stejná hladina dané živiny.

Vitamín C (kyselina l-askorbová) navíc patří do skupiny vitamínů roz-pustných ve vodě, a proto se už po několika hodinách po příjmu – v případě větší fyzické námahy nebo tréninku ještě rychleji – z těla vyloučí a už hodinu po dosažení nejvyšší hladiny (po užití jednodu-ché lékové formy) hladina v krevní plasmě začíná prudce klesá, a po dvou hodinách dokonce až pod úroveň před podáním vitamínu. Nadbytečný vitamín, který tělo během dvou hodin nevyužije, je vyloučen močí. Naštěstí ale dnes již existují prostředky průběžného vstřebávání (timed release – T.R.),

což znamená, že se vitamín C uvol-ňuje pozvolna, je průběžně příto-men v organizmu, jeho hladina je vyrovnanější a většinou se udržuje

Zdraví

WM MAGAZÍN 121 31

na potřebné úrovni po 12 hodin. Říkáme, že takový vitamín C má pro-dloužený (prolongovaný, pozdržený, retardovaný) účinek.

Jiným řešením je rozdělení dávky do menších, minimálně tří dávek užívaných v průběhu dne. U leží-cích pacientů můžeme vitamín C přidávat do infuzních roztoků, čím se dosáhne potřebného rozložení dávky v průběhu dne.

Pro lepší orientaci ve strategii dáv-kování vitamínu C si můžeme uvést ještě některé výzkumné závěry pro konkrétní onemocnění:

– Dlouhodobé resp. trvalé denní užívání 500 mg vitamínu C snižuje pravděpodobnost výskytu zhoubného nádoru o 60%; 157 mg o 50%.

– Dlouhodobé denní užívání 750 mg vitamínu C snižuje pravdě-podobnost výskytu srdečních a oběhových onemocnění a zhoubného nádoru o 60%.

– Dlouhodobé, i nepravidelné uží-vání vitamínů C a E (bez určení jednotné dávky) snižuje výskyt srdečních a oběhových one-mocnění a zhoubného nádoru o 50%. (Dnes, kdy jsou na trhu spíše silnější přípravky, se toto procento zvyšuje.)

– Byl zjištěn pozitivní účinek také při prevenci a léčbě astmatu, senné rýmy, artritidy, revmato-idní artritidy a diabetu. U paci-entů s revmatoidní artritidou a chronickými bolestmi je většinou velmi nízká hladina vitamínu C v krevním plazmatu.

– Užívání 1 až 2 g vitamínu C denně výrazně snižuje příznaky astmatu.

– Vitamín C je dobrou prevencí aterosklerózy, zvýšení krevního tlaku a hladiny cholesterolu.

– Kyselina askorbová napomáhá odbourávání cholesterolu a jeho přeměně na žlučové kyseliny v játrech. Při jejím nedostatku se jen malé množství choleste-rolu přemění na žlučové kyseliny a tím se nepřímo zvyšuje jeho hladina v krvi. Přidání vitamínu C k potravě snižuje hladinu chole-sterolu a deficit vitamínu E zvy-šuje hladinu cholesterolu v séru. (Stratil 93; Chen, Thacker, 1985)

„Podle srovnání množství vita-mínu C, které si vytvářejí zví-řata, schopná ho produkovat, by dospělý člověk potřeboval 1 až 3 g vitamínu C na den, při stresu 5 až 20 g na den. Ze srovnání příjmu vitamínu C u opic, které se živí přiroze-nou potravou, by měl mít člo-věk příjem 1 až 5 g vitamínu C na den. Při infekcích a stresu dovedou zvířata zvýšit pro-dukci vitamínu C 5 až 10x.“ (P. Stratil)

Pokud bychom předpokládali, že obyvatelé ČR konzumují syrové pro-dukty čerstvé, pak průměrný občan ČR zkonzumuje denně v potravě jen 76 mg přirozeného vitamínu C, pro-tože však skladováním a přípravou potravin dochází k jeho velkým ztrá-tám, je jeho skutečný příjem u nás jen 30 až 40 mg na osobu a den. (podle P. Stratila)

Zejména při suplementaci více druhů vitamínů ale existuje určité riziko, že se u organismu sníží schopnost asimilovat vitamíny z při-rozené stravy. Proto se musíme nau-čit působení vitamínů rozlišovat, a také musíme brát na vědomí, že multivitamin se chová jinak než vita-míny brané jednotlivě, a to v pozi-tivním a někdy i negativním smyslu. Tato skutečnost se projevuje např. u silných kuřáků: Ačkoliv se u nich zvyšují nároky na různé vitamíny a další živiny a jejich jednotlivé pro-blémy řada živin řeší, dlouhodobé užívání vyšších dávek různých kom-binovaných vitamínů a dalších živin

u nich pravděpodobnost výskytu nádoru nesnižuje, ale zvyšuje. Příčin je celá řada a vyplývá z toho zejména potřeba řešit své zdravotní problémy zodpovědně a komplexně a nespoléhat se na to, že vitamíny odčiní naše hříchy na svém zdraví. Například jedna cigareta zničí značné množství vitamínu C a dal-ších antioxidantů v těle. Kouření zvy-šuje také spotřebu hořčíku a někte-rých vitamínů B-komplexu.

Trochu nám to může pomoci pocho-pit nauku o substancích jin a jang z východní medicíny.

Prostě si můžeme pomocně před-stavit některé vitamíny jako sub-stance extrémně jin, tedy např.jako extenzivní, rozpínavé, uvolňující (tkáně, energii), stimulující (zánět, růst).

I tak můžeme alespoň částečně pochopit složitost vazeb a třeba i paradox, že nadměrná dlouhodobá konzumace jablek nebo hrozno-vého vína (i bez postřiků a plísňo-vých toxinů) zvyšuje pravděpodob-nost výskytu zhoubného nádoru, a to i přesto, že jejich rozumná míra zdraví posiluje. (Příčinu vysvětluje Dr. H. Clark v knize „Léčení všech druhů rakoviny“.) Nadměrná konzu-mace banánů a jablek může zase vyvolat leukemii (banány dokonce i u dětí); průmyslové výrobky z jablek zase zatěžují organizmus plísňovými toxiny. Takže i u vitamínů platí: všeho s mírou a rozumně.

WM MAGAZÍN 12132

OBSAH VE 100 g v mg do jednoho týdne po sklizni (od různých autorů; většinou jde o průměrné hodnoty). Některé produkty obsahují i bioflavonoidy (označeno v závorce), napomáhající využití vitamínu C).

Mladá pšenice 12 000 (travička 3 – 12 cm)Růže – různé druhy – šípek 250 (nejvýš 6 000, + biof-lavonoidy)Rakytník řešetlákový 1500Grapefruit 40 (nejvýš 700)Růže šípková 1500Jeřáb obecný (ptačí) 550Pomeranče 47,5 – 330 (nejvýš 800; + bioflavonoidy)Rybíz červený, bílý 36 – 330Papaya 330Mladá tráva 300 – 500Paprika kořeninová 235, 237Dřín obecný 200Meloun canteloupský 200Meloun cukrový 200Citróny 42,4 – 177 (nejvýš 700, +bioflavonoidy, kůra obsahuje více vitamínu C i bioflavonoidů než šťáva)Petržel – nať 171Paprika zeleninová 161Maliny červené 44, 167Rajčata 165Limetky 155Dřišťál obecný 150Ostružiny 140Mandarinky 116Křen selský 100, 112Černý rybíz 110 (ale mívá podle některých neověřených měření 1000, nejvýše 4 000, + bioflavonoidy)Maliny černé 44 – 110 (+ bioflavonoidy)Avokádo 110Brusinka 20 – 110Planá pažitka 100Meloun červený (vodní) 100Celer – nať 89Kapusta kadeřavá 83Kopr 81Kapusta růžičková 79Meloun medový 76Meruňka 7 – 75Třešeň 8 – 10 – 72Pažitka 66Banány 66Cherimeyas 66Broskve 8 – 64Brusnice borůvka 15 – 64 (+flavonoidy)Pěstovaná pažitka 60Kopřiva 60Šťovík kyselý 60Jahody 60 (vitamín C je obsažen i v listech)Arónie (jeřáb černý) 10 – 60 (obsahuje však bioflavono-idy včetně vitamínu P – je vhodné tyto plody kombinovat s vitamínem C nebo s ovocem bohatým na vitamín C, se kterým působí bioflavonoidy synergicky)Kiwi 57

Hrozny 53Zelí hlávkové, červené 52Špenát 51Angrešt 50Švestky 50Jabloň – jablko 7 – 47 (některé druhy i 100 a více, např. Ontário)Churmy-kaki 46Černý bez – bezinky 10 – 46 (V zavařeninách jen 2 mg; bioflavonoidy)Kedluben 45 (karotenoidy v listech)Kaštanovník jedlý 40Květák 38Cibule zelenačka 37 (karotenoidy v listrech)Kapusta hlávková 34 (karotenoidy)Petržel – kořen 34Zelí hlávkové – bílé 33 (karotenoidy)Dýně, tykev 10 – 33 (karotenoidy)Meloun casaba 32 (karotenoidy)Boysen 32Hrušky 31Klikva 30Líska obecná 30Chřest 28Kvaka 28Máta 25Maliny červené, ostružiny, malinoostružiny 24 (jejich barviva – bioflavonoidy jsou velmi silnými antioxidanty)Ředkev 23Ředkvička 23Rajčata 22 (karotenoidy)Hrášek 22Meloun cukrový 22Ryngle 22Trnka obecná 20Kdouloň podlouhlá 20Višeň obecná 20Morušovník 20Rebarbora 11 – 20Moruše 3,8 – 20Pór 19Pastiňák 14Fíkovník 11Červená řepa 11Olivy 11Granátovník 11Čekanka 10Černý bez 10 – 46Česnek 9Fazolka 9Meloun vodní 8Celer – bulva 8Salát hlávkový 8Baklažán 7Cibule 7 (žlutá a zejména fialová má bioflavonoidy)Kukuřice cukrová 7Okurky 6Mrkev 5Datlová palma – plod 0Kokosová palma – ořech 0

Vitamín C v rostlinných produktech

Zdraví

WM MAGAZÍN 121 33

Bezinky obsahují i dostatečné množství jiných vitamínů. Pro vita-mín C jsou v literatuře uváděny hodnoty 10 – 46mg% (Scheerer, Kruger, Dagneaux, Nymegen). Dle Andrease obsahuje plod bezu dokonce nejvyšší obsah tohoto vita-mínu ze všech zahradních bobulo-vin, s výjimkou černého rybízu. To se zdá být přehnané, neboť podle Scheerera (1947) obsahuje jen 10 mg% vitamínu C, v zavařeninách pak pouze 2 mg%. Zato je tu podle Gessnera hojný vitamin C2 (biof-lavonoidy), podobně jako v čer-ném rybízu. Tento vitamín brání zápalu plic a zesiluje působení čisté kyseliny askorbové. Proto je velmi výhodné užívat s vitamínem C pro-dukty z plodu černého bezu nebo jiné zdroje bioflavonoidů.

Ovoce, které má dostatek bioflavo-noidů a málo vitamínu C je vhodné kombinovat s vitamínem C v tabletách nebo s ovocem s vyso-kým obsahem vitamínu C. Do nápojů ze sirupu černého bezu je proto výhodné přidávat dětem vitamínový sirup. Nejhodnotnější bezinky získáme v suchých letech, kdy na chocholíky zrajících pecko-vic minimálně prší. Naopak v dešti-vých letech mají málo vitamínu C a jejich léčivý účinek je minimální.

Tepelná příprava v zelenině ničí asi polovinu vitamínu C. Nezáleží

však na tom, jaké množství vody použijete: pokusy ukázaly, že broko-lice vařená ve čtvrt šálku vody ztratí stejné množství vitamínu jako bro-kolice vařená v litru vody. Vývary ze

zeleniny nevyléváme, ale použijeme je na přípravu polévek, dalších pokrmů nebo alespoň k spaření gra-nulí pro psy. Vývary obsahují řadu živin. V nastrouhané zelenině klesá jeho obsah po 15 min. o 40 pro-cent.

Vitamín C (z materiálů California Fitness)

Maďaři jsou oprávněně hrdi na to, že vitamín C objevil Albert Szent-Gyôrgyi. Ten se mu podařilo poprvé extrahovat z papriky, a za tento vyni-kající objev získal Nobelovu cenu. Nyní je v České republice k dostání vitamín C, vyrobený z nejlepších a nejčistších přírodních zdrojů. Tento

vitamín obsahuje i zelenina a citru-sové plody, ale nejlepším jeho přiro-zeným zdrojem je šípek. Vitamín C skutečně dobré kvality je extrahován především ze šípku, protože tam se

nachází spolu s flavonoidy, posilují-cími vliv kyseliny askorbové.

Linus Pauling, byl toho názoru, že vitamín C může být protilátkou proti nemocem, od prostého nastydnutí až po rakovinu. Nedostatek vitamínu C způsobuje kurděje. Jeho přívod posiluje imunitní systém, zvyšuje odolnost vůči nemocem, hlavně nastuzení. Aktivuje mnohé enzymy, má důležitou úlohu v respiraci (dýchání) buněk. Urychluje hojení ran, podporuje obnovu vazivové tkáně, účastní se tvorby kostí, kola-genu, chrupavky a syntézy nadled-vinkových hormonů. Poskytuje ochranu vůči stresu, pomáhá vstře-bávání železa a spolu s kyselinou listovou urychluje zrání červených krvinek. Snižuje úroveň cholesterolu v krvi, znamená ochranu proti kan-cerogenním látkám. Zvyšuje a obno-vuje fyzickou výkonnost.

Při zatížení se potřeba vitamínu C zvyšuje, sportovci, hlavně před závodem, proto musí zvýšit jeho přívod. Právě tak jako vitamíny obecně, i vitamín C má sklon k roz-padu, je citlivý na světlo, teplo a vlh-kost. Přirozený vitamín C se nachází ve formě polyaskorbátu (vícekrát složený) kyseliny l-askorbové a jeho vliv je mnohem trvalejší, než v pří-padě jednoduché, syntetické kyse-liny askorbové.

Nejmodernější přípravky vitamínu C obsahují i bioflavonoidy, které mají vliv na posílení cévních stěn a rozši-řování cév, a současně brání rych-lému rozpadu vitamínu C.Nutnost zvýšit přívod vitamínu C

WM MAGAZÍN 12134

nastává, jestliže bereme pravidelně antikoncepci, prášky proti bolesti, aspirin nebo alkohol. Odborná lite-ratura doporučuje denně 500-2000 mg, podle individuálních potřeb, rozdělit do více dávek.

Vitamín C představuje 80% lid-ské potřeby vitamínů. Na roz-díl od jiných, vitamín C si člověk není schopen vyrobit sám, a proto je odkázán na potravinové zdroje. Větší potřebu vitamínu C mají pře-devším kuřáci, náruživí alkoholici, staří lidé, těhotné a kojící ženy, cuk-rovkáři a lidé žijící ve znečištěných oblastech. Vitamín C hraje důležitou roli v metabolických procesech a je nezbytný pro udržení dobrého zdra-votního stavu.

- Sehrává rozhodující roli při tvorbě kolagenu

- napomáhá léčení a obnově dásní, cév, kostí a zubů

- v organismu umožňuje vstřebání železa

- preventivně a léčebně působí při rýmě

- pomáhá při snižování hladiny krevního cholesterolu

- napomáhá hojení ran, popálenin a jizev

- působí na snížení krvácivosti dásní

- preventivně působí proti vzniku virových a bakteriálních infekcí

- posiluje imunitní systém- pomáhá eliminovat účinek růz-

ných rakovinotvorných látek- působí proti alergiím a jako přiro-

zené laxativum- spolu s vitamínem E a hořčíkem

snižuje projevy astmatiků a tak

zlepšuje jejich zdravotní stav- snižuje riziko tvorby krevních

sraženin

Vitamín C je citlivý na světlo, teplo a vlhkost, má za nepříznivých podmí-nek sklon k rozpadu. Je také lépe připravovat čaje a potraviny s obsa-hem vitamínu C v neželezných nádo-bách, zejména, nejde-li o kvalitní ocel a nese-li stopy rzi.

Přírodní i (polo)syntetická kyse-lina askorbová je poměrně dobře snášena i v dávkách 500 mg, ale mohou se vyskytnout i nežádoucí účinky, které jsou závislé na uží-vané dávce. Může se vyskytnout podráždění sliznice žaludku a jícnu, zvracení, průjmy, bolesti hlavy, cel-ková slabost, nespavost. Může dojít k tvorbě ledvinových kamenů, oxalá-tových, urátových a cystinových. E. Mindel doporučuje lidem užívají-cím více než 750 mg/den vitamínu C suplementovat jako prevenci led-vinových kamenů hořčík. U aler-gických pacientů se mohou vyskyt-

nout ekzémy, kopřivka i astmatický záchvat. Na druhou stranu vitamín C zmenšuje vliv mnoha alergenů na alergiky.

V případě, že se objeví další vedlejší účinky, které nejsou výše uvedeny, anebo byla zjištěna změna celkového zdravotního stavu, je třeba okamžitě kontaktovat lékaře.

Kontraindikace

Na vitamín C, zejména syntetický, jsou u některých jedinců citlivá játra

v případě jejich onemocnění. Také nemocná slezina nesnáší kyseliny. Není však dosud známo, zda se to týká také vitamínu C.

Interakce

Kyselina askorbová může zesí-lit nebo oslabit účinek některých léků. Pokud tedy vitamín C v nějaké podobě suplementujete, je třeba lékaře informovat. Vzájemné ovliv-nění účinnosti nebo toxicity je možné především při současném užívání vitamínu C a deferoxaninu nebo sulfonamidů, a dále chinidinu, warfarinu, barbiturátů, primidonu nebo disulfiramu.

Některé látky účinek vitamínu C narušují. Jsou to například některá sedativa, hypnotika (barbituráty), acylpyrin a antikoncepční pilulky.

Vitamín C hraje důležitou roli jako komponent enzymu zasahujícího do syntézy kolagenu a karnitinu. Tvorba kolagenu v organizmu má vliv i na stav mesenchymální tkáně a podílí se na tvorbě mezibuněčné hmoty, a tím je nezbytný pro tvorbu, regene-raci a funkci všech orgánů a tkání, včetně svalů, kostí, vazů, šlach, cév, kůže, hojení ran a zlomenin apod.Porucha tvorby kolagenu a den-tinu nastává nejčastěji v důsledku nedostatku kyseliny askorbové (vita-mínu C) a některých flavonoidů. Při zhoršení stavu mesenchymální tkáně v důsledku hypovitaminózy se mohou objevit také patologické změny s nespecifickými symptomy, jako je vyhublost, bušení srdce, bolesti hlavy, bolesti v kostech a nízká odolnost vůči infekcím.

Zdraví

WM MAGAZÍN 121 35

Cévy a žíly

Při nedostatku askorbátu vzniká nestabilita struktury kolagenu, která vede ke zvýšení jeho odbourávání.

Cévní stěna je na vnitřní straně tvo-řena jednou vrstvou endoteliálních buněk, vystýlajících vnitřek cévy a přiléhajících na bazální membránu, na něž pak přiléhají další vrstvy cévy. Bazální membrána je tvořena dvěma různými vrstvami, a to vnitřní, která je větší hustoty, vláknitá a tvo-řená kolagenem a tropokolagenem. Ta na obě strany přechází ve druhou vrstvu s nízkou hustotou, ve které jsou přítomny mukopolysacharidy.

Kolagen je vláknitý skleroprotein, který je tvořen z podjednotek (tro-pokolagenových) obsahujících velké množství hydroxyprolinu a hydroxy-lysinu. Tyto aminokyseliny jsou gly-kosylovány a vzniklé glykosylové zbytky přispívají ke stabilitě molekul.

Hydroxylace prolinu a lysinu pro-bíhá při tvorbě bílkovinného řetězce enzymem hydroxylázou. Tato reakce vyžaduje přítomnost kyslíku, ionty dvojmocného železa a kyse-linu askorbovou. Kyselina askor-bová zde plní dvojí úlohu. Umožňuje funkci hydrolázy a redukuje troj-mocné železo na dvojmocné. Chybí-li kyselina askorbová, netvoří se hydroxylovaný kolagen ve fibroplas-tech, a tím je porušena syntéza gly-kosaminoglykanů. To vede k nar-ušení soudržnosti (integrity) cévní stěny a prolínání krve přes ni (vznik hemoragií). Tělo pak tento nedosta-tek vyrovnává ukládáním ochranné

vrstvy cholesterolu na cévní stěně. Při dostatku vitamínu C se obnoví původní stav a přebytky cholesterolu jsou postupně odplaveny. Kyselina askorbová je nezbytná také pro tvorbu 2-sulfát-askorbové kyseliny, důležité pro sulfátovou esterifikaci mukopolysacharidů.

Při deficitu kyseliny askorbové nebo některých bioflavonoidů se neob-novuje kolagen kloubů a chrupavek a mění se kvalita bazální membrány cév, která se stává nepravidelnou, tj. zduřelá místa se střídají s ten-kými, snadno se přeruší už níz-kým tlakem, nastává prolínání krve do okolní cévy a tvorba hemoragií. Vitamín C se tedy přímo podílí na integritě krevních kapilár. Vliv vita-mínu C na kolagen a kapiláry je jed-nou z příčin jeho pozitivního vlivu na pleť. Vitamín C také působí syner-gicky s beta-karotenem (tedy i lyko-penem), který má rovněž na pleť ochranný vliv (UV-záření, tvorba vrá-sek aj.).

Vedle kyseliny askorbové byly v cytoplasmatické membráně buněk alveolárních kapalin a méně v bazální membráně lokalizovány některé polyfenoly skupiny flavo-noidů. Např. katechin je přítomen v lipidické vrstvě cytoplasmatické membrány a antiskorbutické flavo-noidy jsou lokalizovány ve fosfatidyl-cholinové frakci (u jater). Také u fla-vonoidů byl pozorován přímý vliv na kolagen.

Vitamín C2 – bioflavonoidy působící synergicky s vitamínem C, napří-

klad hesperidin (komplex biofla-vonoidů bílé nebo i barevné části pomerančové kůry), vitamín P (dříve také označovaný jako vitamín J; různé bioflavonoidy s účinkem na cévy, z nichž nejznámější je rutin – obsažený např. v nati a semenu pohanky), flavonoidy černého rybízu, arónie, černého bezu, kůry a dužiny citrusových plodů, barvivo červeného vína (např. v přípravku Vinum), šípků, malin, ostružin aj. U různých přípravků může C2 předsta-vovat poněkud odlišný komplex biof-lavonoidů.

Ze 100 myší infikovaných zápa-lem plic (pneumokoky) a léčených vitamínem C přežila čtvrtina. Myši, které navíc dostaly vitamín C2 (směs hesperidinu, vinného barviva a rutinu), přežily všechny.

U zápalu plic je současně důležitý příjem mědi a její hladina v orga-nizmu; může mít význam i příjem zinku, křemíku, betakaroténu, vita-mínu A a dalších živin; aplikace růz-ných obkladů, např. z tvarohu, čes-neku, křenu, hořčice, syrového kapřího masa a další prostředky a terapie.

U nemocí z nachlazení je dobré vita-mín C kombinovat s bioflavonoidy obsaženými v květu černého bezu.

RŮŽE

Z hlediska využití plodů (růžo-vých šípků) v kuchyni, potravinář-ském průmyslu, léčitelství a na far-mách jedovarnického průmyslu, je mylné považovat za vhodné jen plody planých, resp. velkoplo-dých růží. Všestranně upotřebi-telné jsou i plody všech šlechtě-ných „květových“ druhů a odrůd a obsahem některých cenných látek, včetně vitamínu C, ty dosud využí-vané druhy a odrůdy někdy i předčí. Takže, pokud někdy nestihnete růže po odkvětu ostříhat, můžete dozrálé šípky upotřebit. Minimálně jako cen-nou surovinu k přípravě ovocného čaje.

RŮŽE VELKOPLODÉ

Růže dužnoplodá, syn. růže jablíč-ková (Rosa villosa L.) Pochází z jižní části střední Evropy a Balkánu. U nás byla pěstována jen spora-

WM MAGAZÍN 12136

dicky. V Listině povolených odrůd byla roku 1973 zapsána její odrůda Karpatia. Rozšířená je na Slovensku na OŠM ve Stupavě a Sabinově, ale postupně se dostává i do zahrad. Není náročná na půdu, jako např. Rosa canina nebo Rosa rugosa, ani klimaticky a při kvetení snáší i pozdní mrazíky a chlad.

Karpatia je okrasný i užitkový typ ovocné rostliny. Kvete koncem května velkými růžovými květy. Listy má ocelově zelené barvy. Úroda z jednoho keře v 5. roce je asi 5 kg. V nezměklých čerstvých plodech (šípcích) se nachází 1000 až 1560 mg/100g vitamínu C, vitamín A, některé vitamíny ze skupiny B a další živiny. Plody můžeme sušit, vyrá-bět z nich ovocné pasty, marme-ládu, šťávy, sirupy a vína. Ze semen se v zahraničí lisuje olej používaný k léčebným účelům. Rozmnožuje se vegetativně kořenovými výmladky. (In: Hričovský, Smatana, Jurčák; obsah vit. C byl upřesněn; následují položky velkoplodých růží: Dolejš, Kott a Šenk)

Růže svraskalá (Rosa rugosa Thunb.)Vytváří rozložité až poléhavé odnožující keře vysoké asi 1 m, které se svým menším vzrůstem hodí do zahrádek. Kvete bíle nebo fialově, a to po celou dobu vege-tace (i mezi plody). Šípky mají velmi silnou dužninu a obsahují asi 900 mg/100g vitamínu C. Růže svras-kalá je mrazuvzdorná a dobře roste a plodí i ve vyšších polohách. Odolává i velmi extrémním podmín-kám zhoršujícího se životního pro-středí.

Růže skořicová (Rosa cinnamo-mea L.)Vytváří keře vysoké až 1,5 m s ten-kými metlovitými hnědočervenými větvemi. Kvete karmínově červeně. Prospívá ve vlhčím prostředí – v blíz-kosti vodních toků, má-li však dosta-tek vláhy, roste dobře i ve výše položených oblastech. Plody obsa-hují přes 1600 mg/100g vitamínu C.

Růže Moyesova (Rosa moyesii Hemsl. et Wils.)Pochází ze západní Číny a její tma-vočervené květy jsou velmi deko-rativní. Šípky obsahují až 1700 mg/100g vitamínu C. Jde o velmi úrodný a perspektivní druh velko-plodé růže, která se hodí i pro pěs-tování v klimaticky méně příznivých oblastech.

Růže Roopova (Rosa roopae L.)Vytváří mohutné úrodné keře vysoké až 3 m. Šípky obsahují 2700 až 3000 mg/100g vitamínu C.

Růže převislá, syn. růže alpská (Rosa pendulina L. syn. Rosa alpina L.)Keře jsou 2 až 3 m vysoké. Jednotlivé květy jsou temně karmí-nově červené. Planě se vyskytuje v podhorských a horských oblas-tech, kde je rozšířena až k hranici klečového pásma. Šípky obsahují až 2000 mg/100g vitamínu C.

Růže průhonická (Rosa pruhoni-ciana L.) Vytváří keře 1,5 m vysoké. Šípky obsahují kolem 1300 mg vita-mínu C ve 100 g.

Převzato z www.darius.cz/archeus/LU_vitC.html

Zdroje:http://radio.cbc.ca/programs/asi-thappens/STEAM/vitc_010207.htmlhttp://vvv.com/healthnews/vita-min_C.htmlJohn Hoffer, Hans R. Larsen: Vitamin C: Your Ultimate Health InsuranceDrahoslav Dostál: Černý bezE. Mindell: Vitamínová biblePavel Stratil: ABC zdravé výživy (pro zájemce o detailnější che-mické a fyziol. souvislosti)Zdravotnické aktuality (tisk, Internet) a archiv sestavovatele

Zdraví

WM MAGAZÍN 121 37

Zvláštností současné globální krize je to, že vznikla nejen přirozenou cestou, jak tomu vždy bylo dříve, ale jako důsle-dek tří uměle zrežírovaných a zahájených procesů: vytvá-ření globální technotronicko-síťové společnosti, ji doprová-zející globalizace (především trhu) a měnové hegemonie dolaru, který byl oddělen od svého dřívějšího komoditního média – zlata. V důsledku toho:1) trhy ve své původní podobě dosáhly hranic svého rozši-

řování;2) řízená manipulace vedla k diskreditaci světových měn,

což umožnilo koncentraci globálních ekonomických zdrojů v rukou velmi úzké skupiny;

3) modernizace výroby se coby vektor sociálně-ekono-mického rozvoje přiblížila svému finále: lidstvo se těsně přiblížilo k tomu, aby je v hospodářském cyklu mohly zcela nahradit automaty a roboti, tj. k završení své sys-témové evoluce.

Experti analyzující příčiny krize tyto tři výše uvedené důsledky zpravidla berou v úvahu jen částečně a soustře-ďují pozornost na první a druhý, nebo v lepším případě na jejich souhrn, přičemž modernizaci považují za něco nanejvýš nepodstatného. V souladu s tím se, mimo čistě finančně manipulativních záležitostí, v konečném důsledku jejich doporučení redukují na imperativní konstatování o nutnosti nalézt způsoby k „rozšíření trhů“ nebo začlenění sociální stránky do odpovídajících technologických pro-cesů (tj. redukci společenského systému a jeho očištění o pro výrobu nepotřebný lidský „balast“). A co víc, právě tento výsledek byl začleňován jako cíl do zmíněných glo-bálních projektů, které byly spuštěny před čtyřiceti lety a daly zrodu všem dnešním ekonomickým problémům.

Zřejmý scénář

Mnohé tyto věci se probíraly už během posledního století. Posléze je zdůvodnil Římský klub, vyjevili Brzezinski, Atalli a Kurzweil, síťová struktura společnosti je absorbovala. Regiony vysávající finanční spekulace s „odděleným“ dola-rem vynutily vytvoření co možná nejširšího – globálního – trhu.2 Z výše uvedených důvodů proto není složité popsat cílový společensko-ekonomický systém, kvůli němuž jsou všechny tyto manipulace prováděny.

– Byly provedeny výpočty pro vybudování optimalizované „civilizace o stálém počtu“. Tržní regulátor má nahra-dit administrativní, postavený na spolupráci korporací. Ideální počet lidí by měl být snížen na počet pracovníků potřebných pro výrobu a „darmožrouti“ by měli být zcela (nebo téměř zcela – s ohledem na inovační rezervy a nutnost reprodukce) eliminováni. V souladu s tím se dá očekávat, že komoditně-peněžní systém vztahů bude

transformován na čistě přídělový; kritériem pro příděly z produkce bude korporátní statut a užitečnost.

– Předpokládá se, že elektronická komunikační síť zave-dená do sociálního systému vytvoří ideální prostředí pro řízení a optimalizaci správního aparátu a vyloučí zbytečné zdvojené a funkčně neužitečné organizační procedury. Síťová rovnoprávnost mezi jejími „biologickými a nebiolo-gickými subjekty“, tj. lidmi – „pracovníky“ a konkurujícími automaty a roboty je považována za maximálně příznivý faktor podpory další modernizace výroby (až do „techno-logické singularity“).3

– Možnost dosažení hranic rozvoje společnosti a zasta-vení působení modernizačního regulátoru nejenže nevy-volává žádné rozpaky, právě naopak, je zdrojem mýtu o „prémii pro vítěze“ – dosažení nesmrtelnosti prostřed-nictvím symbiózy s počítačem a přechodem na nelid-skou (transhumánní) formu existence.1, 2

Když to shrneme, tak za výsledek globální sociálně-eko-nomické reorganizace, prováděné téměř půl století, byla považována společnost, historicky „se propadnuvší“ o mnoho století zpět: fungující na principu statutu, sociálně rozdělená do kast (stratégy, kotelníky atd.) – na „bohu rovné nesmrtelné“ až po „lidský spotřební materiál“ – a ekonomicky představující sice poměrně technologicky rozvinuté, ale přesto předpotopní naturální hospodářství (graf).

[Procesní schéma]

Globální krize, hranice růstu a nerealizované možnosti Konstantan Gordějev

Svět

WM MAGAZÍN 12138

Procesní schéma „naturální“ ekonomiky: a) s lidmi, b) bez lidí (tj. plnohodnotní nelidé – roboti a kyborgové).Pokud by byl tento úmysl realizován, charakterizovala by výsledný hospodářský systém:1) maximální koncentrace (tj. veškerá možná evoluce by

byla omezena na přechod ze stavu a) do stavu b);2) vysoká stabilita omezená pouze existencí zpracovatel-

ných zdrojů, jejichž spotřeba bude při stále rostoucím počtu nelidí a praktické neexistence systémového roz-voje jen klesat.

Nicméně – ne vše zamýšlené lze realizovat v praxi.

Korektury realitou

Plánovaný výsledek globálních projektů se ve skutečnosti liší od výsledku dosažených v praxi. První chyba spočívá v tom, že i když se směrem ke kolapsu neustále tlačené trhy podařilo zahnat do hluboké krize, očividně podcenili jejich samoregulační schopnost prostřednictvím zpětných vazeb.

Začněme tím, že zdrojem finančního, ekonomického, politického a sociálního chaosu je zcela nepochybně pří-val světových peněz. Přesto nelze zpochybnit fakt, že i přes vážnou ránu obratu na trhu s reálným zbožím se jej nepodařilo zcela zastavit a nelze ho podřídit něčí centra-lizované správě. Ničím nepodložené americké, evropské nebo jakékoliv jiné peněžní herní žetony mohou nahradit skutečné komodity – média s reálnou hodnotou, například zlato, platina atd.

A to se také děje. A pokud ještě před půl rokem byli M. Kaddáfí a D. Strauss-Kahn vystaveni tvrdým trestům už jen za úmysl odmítnout dolar, bohaté Švýcarsko – uzná-vané bankovní centrum evropských a globálních financí – dnes sdělilo, že přechází na platby ve zlatě nejen ve vněj-ších, ale dokonce i ve vnitřních vztazích.4, 5 Každý začátek je těžký…

A dokonce i v horším a těžším případě, kdy už vznikl lis administrativního substitutu tržního regulátoru, anebo regi-ony zachvátil řízený či neřízený chaos, nezůstane místo peněz (až do jejich konečného zrušení v případě vítězství nového distribučního systému) prázdné. Úspěšně je zasta-nou nejoblíbenější komodity primární potřeby (například munice, tabák, vodka, benzín, zápalky atd.), až to nako-nec skončí čistě naturální směnou (barterem).

Ani u dosažených hranic rozšíření trhů není vše jednodu-ché. Globální ekonomický systém skutečně ztrácí mož-nosti extenzivního růstu a dalšího rozšiřování; začíná se uzavírat, uzamykat. To plodí nejen stagnaci trhu, ale i jeho zrychlenou monopolizaci, dosahované přerozdělováním již omezeného tržního prostoru mezi konkurujícími uskupe-ními – globálními finančními skupinami (GFS).

Boj o místo pod sluncem přitom probíhá na všech úrovních: začíná to pokusy o čistě ekonomické vytlačení ze strate-gických zón vlivu, což rychle přechází do harašení zbra-němi a lokálních ozbrojených konfliktů naprosto schop-ných přerůst v totální válku, včetně celosvětové. Historie 20. století ukázala, že vývoj událostí podle takového scé-náře se jeví jako vcelku nevyhnutelný (ledaže by jedna ze stran, jako gorbačovský SSSR, dobrovolně uznala svou bezmoc a porážku).

První světová válka překonala krizi růstu likvidací bariér, které vznikly v důsledku vzájemného ekonomického sou-těžení národních impérií. Druhá světová válka zahájila vytváření sjednocené globální finanční elity. Soutěžení dvou typů organizace hospodářských aktivit zastavila eko-nomická porážka SSSR. Současný čtvrtý konflikt pohání soupeření mezi konkurenčními klany GFS o nastolení konečné globální nadvlády.

Je patrné, že neexistuje jen jeden způsob jejich klasifikace a personalizace (poměrně zajímavé hodnocení je v práci A. Děvjatova „Záhady světové ekonomiky: Úroky, směnný kurz a kapitalizace očekávání“.6) Nicméně nepochybné je, že v rámci bojů, odvíjejících se nám před očima, proti sobě stojí dvě základní síly. První je konglomerát GFS a nadná-rodních korporací kontrolující pyramidu peněžních žetonů („úroky“, podle Děvjatova), těžbu ropy, vojenské a inovační technologie. Zónou vlivu druhé síly je globální výrobní cen-trum, koncentrované zásoby zlata (a celkově zásoby dra-hokamů a drahých kovů – to, co podle Děvjatova defi-nuje „směnný kurz“), a podle všech známek také výroba a doprava drog.

Definovat a pojmenovat tyto síly lze různě: podle sys-témotvorných bankovních skupin (Rockefellerové proti Rothschildům), geografické orientace (sjednocený Západ proti sjednocenému Východu), podle dominantního státu (USA vs. Čína). Podstata a oblasti konfliktu se nemění.

Východu vyhovuje pád dolaru a jiných peněžních žetonů, ztráta inovačně-výrobní iniciativy Západu, a spolu s ní i kon-troly na jeho vlastních trzích. Západ se na druhou stranu, využitím současných politických výhod a náskoku ve vědec-kých a vojenských technologiích, agresivně snaží izolovat protivníka od surovinových zdrojů, především ropy, a získat totální kontrolu nad obchodem s narkotiky.

Pokud měl tento boj, do roku 2011, relativně pomalý, poziční charakter, nedávné bouřlivé události v severní Africe, na Blízkém východě a ve střední Asii – od Gibraltaru po Pákistán – svědčí o zostření a rychlém posunu k vojen-skému střetu.7 Pokud k němu přece jen dojde, tak nelze pochybovat o katastrofických důsledcích – regionálních i v civilizačním měřítku.8

Požadované výsledky nebyly dosaženy ani u „inovačního“ posunu ke kybernetické nesmrtelnosti. Ze zcela objek-tivních příčin 1, 2 se nepodařilo oddělit „hmotný nosič od duše“, a soudě podle zveřejněných materiálů se základní úsilí zaměřilo na pokusy dešifrovat myšlenkové aktivity, zvládnout klonování, naučit se vytvářet náhrady mozku, jak

Svět

WM MAGAZÍN 121 39

částí, tak jako celku.9 Jsou zde zkrátka neúspěchy a snaha získat místo požadovaného výsledku jakousi obdobu, jen zvnějšku podobná náhražka.

Ve vzdělanostní a intelektuální úrovni populace ve vyspě-lých zemích světa se zato v plném rozsahu projevily záko-nitosti Paretova členění.10 V rámci „debilizace plebsu“, přeměňovaného na bioroboty s omezeným myšlením a vnímáním světa, schopných pouze operačních aktivit, díky „degradaci potomstva“ ztratila svůj potenciál také „elita“, což se dalo očekávat. Tím dostala možnost vyzkoušet si sociální úpadek i na vlastní kůži. Při pohledu do budouc-nosti si není těžké představit, čím to v konečném důsledku skončí: naprostou ztrátou kontroly nad jí vytvořenou situ-ací – technokatastrofou, koncem řádu a podrobením se „chytré“ technice, definitivním rozpadem sociálního sys-tému, zdivočením a vymíráním lidí. Zkrátka, na konci na nás kvůli zvolenému scénáři všechny čeká ne jakýsi virtu-álně-fukušimský, ale velmi reálný konec historie – včetně „elit“.

Nezjevná alternativa

Nutnost pochopit, že stávající globální krize není pouze shoda náhod plynoucích z toho, že „se něco zvrtlo“, se stala životně důležitou. Veškeré problémy, s nimiž se dnes lidstvo střetává, jsou zákonitým důsledkem vývoje daného sociálního systému. Tragickým výsledkem dobrodružství, nezodpovědně započatého před sto lety, známého jako „projekt budování globální technizované společnosti“.

Jinými slovy, při hledání východisek z této situace je třeba přiznat, že na obecně systémové úrovni:1) byla prakticky zničena stabilizační funkce trhu;2) inovačně-technologické zdroje rozvoje lidské společ-

nosti jsou v této etapě téměř vyčerpány.Proto se nanejvýš zjevnými stávají administrativní řešení, která je nutno realizovat co nejdříve.

V principu se dají formulovat takto:1) přechod od tržního na přídělový (či, jako varianta tržně-

přídělového) systém regulace korporační ekonomiky;2) maximální a urychlený rozvoj vlastního lidského poten-

ciálu, jeho mobilizace jako přirozené alternativy k mizí-cím možnostem technologických inovací.

Posledně zmíněné se současnému člověku obklopenému kybernetickými systémy, v nichž vidí smysl své existence, pravděpodobně bude zdát neočekávané a neevidentní. Nicméně, jeden ze zakladatelů tohoto směru rozvoje spo-lečnosti, N. Wiener, už v roce 1964 v rozhovoru pro časo-pis US News & World Report uvedl: „Pokud člověk už není chytřejší, než stroj, je to dost špatné. Ale ty stroje nás nezabíjejí. Je to prostě sebevražda… Už nemůžeme hod-notit člověka jen podle práce, kterou vykonal. Musíme ho hodnotit jako Člověka… Pokud trváme na používání strojů všude, bez ohledu na lidi, a současně nepřejdeme k nej-základnějšímu posuzování a neposkytneme lidským bytos-tem ve světě příslušné místo, pak jsme zemřeli už teď.“ 11

Nyní populární heslo „inovace nám pomohou!“ tedy není jen chybné, ale v podmínkách, kdy se vytyčeného cíle dosahuje potlačováním úrovně vzdělání, a intelektuálního či jakéhokoliv jiného (mravního, kulturního, fyzického, psy-chického atd.) rozvoje mas, a jeho nahrazováním hrst-

kou „zahraničních specialistů“, systémově destruktivní a zhoubné. Tato cesta potvrzující Paretův zákon dokonce ani v optimistické variantě – bez válek a katastrof – nevede nikam, vyjma degenerace a depopulace obyvatelstva, včetně představitelů takzvané „elity“.

Ideálním řešením celého komplexu popsaných problémů by samozřejmě bylo politické řešení – uzavření jakési „společenské smlouvy dobré vůle“ – a přetvoření sociál-ního systému, kvůli záchraně civilizace, na výše uvede-ném přídělovém nebo heuristicko-mobilizačním principu na globální, regionální a místní úrovni. Následným krokem by mohlo být stanovení prioritních směrů rozvoje lidstva, spojeného s osvojením nových dosud neobydlených pro-stor, výstavbou celosvětové dopravní sítě, hledáním a zís-káním nových zdrojů a komplexním řešením ekologických výzev. A pak aukční přidělení oblastní zodpovědnosti u vybraných problematik, stanovení nutných oborů pro dané řešení a příprava specialistů. A samozřejmě obecná pod-pora programů na rozvoj osobnosti a vzdělávání dorůstající generace (u maximálního počtu jedinců), jako strategické rezervy pro další vývoj společnosti.

Šance na podobně racionální přístup je pochopitelně kvůli vzájemně protikladným konkurenčním zájmům, a přede-vším představitelům řídících struktur společnosti oriento-vaným výhradně na získání okamžitých osobních výhod, ve skutečnosti nepravděpodobná. A proto vše, oč se moc, maje na paměti výše uvedené cílové body, může v dané situaci opřít, je snažit se zvolit co možná nejlepší strategii k překonání nastávajícího globálního chaosu za minimál-ních ztrát.

Je například nanejvýš zjevné, že do globálního vojen-ského střetu budou nevyhnutelně zavlečeny země usku-pení BRICS i státy sjednocené Evropy, možná ne bezpro-středně přímo do vojenských střetů v zóně konfliktu, ale zprostředkovaně, nepřímo, podle obývaného prostoru – prostřednictvím internetu či žoldáky narkomafie – a do růz-ných „revolucí“ organizovaných v rámci boje „za tu sku-tečnou demokracii“. Výhodu tedy bude mít ten, kdo bude politicky dostatečně pružný, aby se co možná nejdéle vyhnul přímé účasti na střetu konkurujících GFS, kdo pro-jeví dostatečnou moudrost, aby vytvořením distribučního systému v ekonomice na vlastním území maximálně zmírnil sociální konflikty, a včas se postará o to, aby měl dostatek sil, aby mohl okamžitě hned v zárodku potlačit extremis-tické aktivity bojovníků narkomafie. Obtížné, ale možné.

A konečně, v oblasti strategického vynakládání prostředků je třeba mít na paměti „lidský kapitál“, jehož cena v nad-cházejících letech progresivně poroste (což o peněžních žetonech, ropě a dokonce ani zlatu nelze říct). A proto ten, komu se podaří připravit na rozvoj právě v tomto směru, získá vysoké „zvýhodnění“ pro to, aby dokázal nejen přežít, ale i dosáhnout úspěchu.

Odkazy k textu

1. K. Gordějev. Neklasická ekonomika, aneb nevratné důsledky stávající globální ekonomické krize. Časopis „Kronika soudného dne“, č. 10, 2011, http://www.kongord.ru/Index/Articles/nonclassicecon.html (kompletní autorská verze)

WM MAGAZÍN 12140

Závěr

Měsíčník: číslo 121Šéfredaktor: Jiří Wojnar, 17. listopadu 146

738 02 Frýdek Místektel: +420 777 256 644

Zástupce šéfredaktora: Jiří Matějka, Čtvrtky 702, 768 21 Kvasice

redakce@wmmagazin.czZahraniční redakce: Katarína Jesenská

tel: +421 905 488 257 zilina@wmmagazin.cz

Vydavatel: Jiří Matějka, vydavatelstvíP. O. Box 10A, 765 01 Otrokovice

tel: +420 777 770 606obchod@wmmagazin.cz

Grafická úprava: Vladimír Bilavčík, Leona Bilavčíková

V ČR rozšiřují společnosti PNS, a.s.a Mediaprint Kapa Pressegrosso, s.r.o.

V SR rozšiřuje Pressmedia s.r.o.a Mediaprint Kapa Bratislava

Tiskne: Česká Unigrafie, a.s. Poděbradská 540/26, 198 00 Praha-Vysočany

WM magazín vychází ve 12 číslech za rok.Další číslo vyjde: 15.2.2012

2. K. Gordějev. Nekrokracie – vláda smrti. Rukopis knihy. http://www.kongord.ru/Index/Necrocraty/Necrocraty.html

3. Singularita – jinak bod zlomu; v moderní literatuře se vysky-tuje také výraz „technologická singularita“ (Vernon Vinge, The Coming Technological Singularity, http://accelerating.org/artic-les/comingtechsingularity.html. © 1993) – okamžik v historii, kdy končí rozvoj lidské společnosti jako samostatného subjektu. Podle názoru R. Kurzweila a jeho souvěrců dále čeká lidstvo integ-race do „vyššího“ kybernetického systému a symbióza s ním.

4. Švýcarsko se chystá zavést zlatý standard, http://news.mail.ru/politics/6817331/?frommail=1

5. Ve Švýcarsku rozhodli pla-tit při burzovních obcho-dech zlatem, http://lenta.ru/news/2011/09/19/gold/

6. A. Děvjatov. Záhady světové eko-nomiky: Úrok, směnný kurz a kapitalizace očekávání, http://www.peremeny.ru/books/osmi-nog/809/, www.kpe.ru/...

7. Zatímco u agresivních snah „Západu“ je vše jasné – USA aktivně a otevřeně dobývají blízko-východní a středoasijský prostor a nijak neskrývají, že „revoluční hnutí“ v severní Africe je namířené konkrétně proti Číně, a Francie již dvakrát ultimativně sdělila Iránu odhodlání zaútočit na něj preven-tivně jadernými zbraněmi (http://lenta.ru/news/2011/09/28/france/), nejednoznačnost úmyslů „Východu“ se projevuje jako postupná expanze Číny na trhy v USA a Evropě, tak ozná-mením Rothschildovy skupiny (ve formě bankovního holdingu HSBC) o zahájení investič-ního projektu záložním ekono-mickým sledem – uskupením CIVETS, sjednocujícím Kolumbii, Indonésii, Vietnam, Egypt, Turecko a JAR; http://vkrizis.ru/news.php?news=3291&type=world&rub=soc

Globální krize, hranice růstu a nerealizované možnosti

8. Francie informovala Irán o mož-nosti bombardování, http://lenta.ru/news/2011/09/28/france/

9. Vědci nahradili mozeček elektro-nickým čipem, http://soft.mail.ru/pressrl_page.php?id=43901

10. Paretův zákon, či Paretův princip, či princip 20/80, je empirické pravidlo zavedené sociologem Vilfredo Pareto, nejobecněji se formuluje jako „20% snahy dává 80% výsledku, zbývajících 80% snahy jen 20% výsledku“.

11. Wiener N., Stroje chytřejší, než lidé?: rozhovor pro časopis US News and World Report. Wiener N. Kybernetika, čili řízení a vztahy v živočiších a strojích, 2. vydání. Nauka; hlavní redakce edice pro zahraničí, 1983, str. 319-326. (Původní text: Machines Smarter than Men? Interview with Dr. Norbert Wiener, Noted Scientist, U.S. News & World Report. – 1964, 24. února, str. 84-86).

Originál „Глобальный кризис, пределы роста, нереализованные возможности“ vyšel 10. října na Fondsk.ru

Zdroj překladu: www.zvedavec.org/komentare/2011/11/4676-globalni-krize-hranice-rustu-a-nere-alizovane-moznosti.htm

AUTORSKÉ PRÁVOAutorské právo (anglicky označováno jako copyright) je odvětví práva, které popisuje nároky tvůrců tzv. „autorských děl“, tzn. spisovatele, hudebníky, filmaře, programátory apod. na ochranu před nespravedlivým využíváním jejich tvorby. Prostřednictvím autorského práva poskytuje stát po jistou omezenou dobu autorům výlučnou možnost rozhodnout o některých aspektech využívání jejich děl. Autorské právo je součástí tzv. duševního vlastnictví.

Autorské právo je v Česku upraveno autorským zákonem (zákon č. 121/2000 Sb.), v mezinárodním právu je základem několik mezinárodních úmluv, hlavně tzv. Bernská úmluva z roku 1886 a Všeobecná úmluva o autorském právu uzavřená v Ženevě v roce 1952. Pro podporu úcty k duševnímu vlastnictví vznikla v roce 1967 Světová organizace duševního vlastnictví (World Intellectual Property Organization, WIPO).

Fakt, že dané dílo je chráněným autorským dílem, se často signalizuje symbolem © následovaným rokem a jménem autora. Tento symbol má však v Česku (i ve většině jiných zemí) pouze ryze informativní význam – dílo je plně chráněno i tehdy, není-li to na něm nijak uvedeno.Majetková práva poskytují autorovi výlučné právo na rozhodování o užívání jeho díla. Jiná osoba než autor smí dílo užít pouze na základě autorova oprávnění, případně ve výjimečných případech stanovených zákonem.

Do práva na užití díla patří:- právo na rozmnožování díla, - právo na rozšiřování díla či jeho rozmnoženiny,- právo na pronájem díla či jeho rozmnoženiny, - právo na půjčování díla či jeho rozmnoženiny, - právo na vystavování díla či jeho rozmnoženiny, - právo na sdělování díla veřejnosti (provozování živě či ze záznamu, - přenos provozování díla, vysílání rozhlasem či televizí apod.); kromě

těchto práv do majetkových autorských práv patří také- právo na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého, právo na

odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu

Autorské právo k dílu vzniká automaticky, okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Autorské právo není vázáno na konkrétní předmět, jímž je dílo vyjádřeno – jeho zničením autorská práva nezanikají, nabytím vlastnických práv k tomuto předmětu se nenabývají autorská práva k dílu, dokonce ani právo dílo užít. Jak už bylo uvedeno, osobnostní autorská práva trvají po dobu života autora, majetková práva po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti.

Autor může svá práva vynutit občanskoprávní žalobou, kterou se může domáhat určení svého autorství, zákazu ohrožení svých práv (zákazu neoprávněné výroby, obchodování, dovozu či vývozu, sdělování veřejnosti apod.), odstranění následků zásahu do práva i poskytnutí přiměřeného zadostiučinění (omluvou či v penězích); autor také může vyžadovat náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Ten, kdo porušuje autorské právo, se však také dopouští trestného činu podle § 152 trestního zákona („porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi“), který může být v trestněprávním procesu potrestán peněžitým trestem, propadnutím věci, ale také odnětím svobody až na dvě léta (až pět let, pokud pachatel získal značný prospěch či dopustil-li se činu ve značném rozsahu).

Autorský zákon používá termínu užití díla, ze kterého ovšem výslovně vyjímá užití pro osobní potřebu. Jakékoli dílo kromě počítačového programu či elektronické databáze proto kdokoli smí pro svou osobní potřebu konzumovat, zhotovit záznam, rozmnoženinu či napodobeninu (netýká se rozmnoženiny či napodobeniny architektonického díla stavbou). Takto vzniklé rozmnoženiny nesmí být využity k jinému účelu (např. je nelze dále šířit).

UPOZORNĚNÍ!Autorská práva pro měsíčník WM magazín vykonává vydavatel.

Jakékoli užití části nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem včetně elektronického i v jiném než českém jazyce bez písemného svolení vydavatele je zakázáno.

Porušením autorského práva se vystavujete těmto sankcím:- propadnutí zaplacené částky za předplatné časopisu WM magazín- zrušení vašeho účtu na internetových stránkách časopisu WM magazín- v případě majetkové újmy bude postupováno podle Autorského zákona (zákon č. 121/2000 Sb.)

Jiří Matějka - vydavatelP.O.Box 10A, 765 01 OtrokoviceTel: 777 770 606; e-mail: redakce@mwm.cz

Upozornění

Obálka WM magazín 121 - rub Cyan Magenta Yellow Black

Obálka WM magazín 121 - rub Cyan Magenta Yellow Black

Obálka WM magazín 121 - líc Cyan Magenta Yellow Black

Obálka WM magazín 121 - líc Cyan Magenta Yellow Black

MĚSÍČNÍK WM MAGAZÍN 59 CZK / 2,41 €č. 121 / 2012