* * *

5

PAVEL KOLMAKA

VIDL JSI, E JSI

nakladatelstv petrov brno 1998

* * *

6

Pavel Kolmaka, 1998 Petrov, 1998

ISBN 80-7227-016-8

* * *

7

TOBI SE SMJE

* * *

8

* * *

9

Vs v soumraku projd Indin na neosedlanm koni. Dti, kter u dvno mly spt, se mon trochu boj, ale s oblieji pimknutmi k oknu u uvnit doutnaj, u ho a oi se jim prohlubuj jak studna bez vody, protoe bez dna.

A j, stejn pimknut, ach, kdysi jsem chtl bt nelnk Apa, projdt vesnicemi, u cesty nechvat obrzkov znamen. Kam se to dv, milku, od icho stroje? U zmizel, u tam nikdo nen. Jak zvltn horizont je cel krvav.

* * *

10

Cel den sn, pestoe je polovina bezna. Vypn chrc rdio, slyme vloky padat mezerou po rozbitch takch.

Veer se milujeme ve spre. Nad elektrickmi kamnky si sume vlasy. Pak leme v posteli vedle sebe.

V noci se budm, bojm se, e umu. Bud se tak, lb m na elo. Jdu na zchod, nrazy vtru vmetaj snhov vloky vtrkem.

* * *

11

Kou se z polvky. Tlust krajce se drol, jsou nahokl. Ve svtle rovky maj stny ostr kontury: kytice suchch kvt za tvou hlavou a za mou hlavou trn. Zamlklost starch zd sl do prostoru a kad vysloven slovo j zn. Z malho rdia mluv ochraptl hlas o vradch a bsnn dne, nkde na nejhlubm dn ji zasych krev.

Navyklm pohybem si shrnuje vlasy z ela rukama zdrsnlma hlnou a pracmi prky. Trochu ses zamyslela.

ivot si obas dl aky, eklas. Mkk kivka tvho nehybnho tla

* * *

12

je kehk jak letm stopa ttce na kartnu. V hlubokm, tkm, jemnm tnu se ti vylv na zem z o hlubina bez dna.

A mal Tobi na dtsk idli zpv psniku o Bohu, kter nm dv chlb. Dr ns za ruce, vesele pitom kv nohama. To tep jeho srdce houp tam a sem lampou?

Kou se z polvky, okno do tmy zv. U kamen, plnch doutnajcch briket, le zmakan noviny jak koka, kter pede. Ve zpola dopit lahvi piva protnaj se svtla tak, e z jako hvzda. Let tmou. V koutech prozauje odstny ed.

* * *

13

Malik Tobi se smje. Nkdo s nm mluv. Kdo asi, kdy je sm? Snad ten, kdo je plyov medvd i lika i hadrov ptk?

Ve rezonuje jeho hlasem. Ozvna skld torza vt. Jako by ticho, co rozlh se nad domem, nebylo drtiv.

* * *

14

Vechno je jaksi povdom: velik kulat msc, na vrku tvho bicha obas znt pohyby plodu.

Oko ve mn vid svtlo, lesknouc se vodu... Pro jsem tak klidn? ern nebe, svtlo pod jeho pd...

* * *

15

Pivo je vypito, tak vam trochu aje. Chvli to potrv, vai m krtk dech. Hvzdy dnes nesvt, snh beka jet taje. va stech bubnuje na zprohban plech.

Zaskoen samotou te vm, e nejde napsat naatou bse, kterou nosm cel den v sob jak tabk, dvno vyklepan v kapsch. Dvm se oknem ven.

Zeteln pocit, e u piel dotek konce... Noc nem beh, je velik. A chce se pokleknout. Na mal obrazovce zrychlen Chaplin utk.

* * *

16

Dvali jsme se na msto. Cihelna, ndra, kostel, fabrika. Kou splval s nebem. Kousek pod nmi dti poutly draka, divok vtr jm smkal.

eklas mi: Po em se nm stsk? Chceme,

co mon nen.

Obrysy jemnly erem, v domech se rozsvcela okna. Kloptali jsme o kamen cesty, my jeden, my oba

du a tlem obteni.

* * *

17

Drel jsem za ruku blzna. Dval se neptomn kamsi, nkam celkem jinam. Po brad stkala mu zprsvitnl slina na ountl kabt.

Ruka tak studen... jako kus salmu. Ctil jsem blznovstv, jak moj dlan vnik. Stl, zral do przdna a ustraen hkal, snad vnost, snad peklem uhranut.

* * *

18

Po veei jsme s otcem zstali sedt u stolu. Popjeli jsme koalku a jedli houby v oct.

Nemluvili jsme. Ale pak,

kdy u se sklzelo ndob, zaal vzpomnat na dtstv. Mval nm ze ztracen

louky z jakchsi dvnch przdnin. Zpval tam slavk a z vysok trvy se dvaly oi lan.

Nhle se vedle v pokoji rozplakal malik syn, trznn zlmi sny. la jsi ho konejit.

* * *

19

Zhasli jsme, zstali potm, vidli hoet sv ohn. Msc stl na vod tn v okn.

* * *

20

Po zasnenm poli li jsme kamsi mimo as. Oblaka drtila zem jak lis.

Bh vidl v dlce dvojobrys na e stop. A objal ns.

* * *

21

Kveeru boue pokodila stechu. Kdy ustal d, lezl jsem nahoru mnit pr taek a praskl heben. Bylo jasno, vidl jsem daleko k obzoru. Pr fbor koue, spojench v dlouh f, i s mraky zstvalo za vs, krajina kamsi hnan vtrem...

Obkromo na hebeni vyhlel jsem jakousi zem i msto, enu, mue i zi za andlem. O przdno open celm tlem, s sty dokon rozhodil jsem ruce, zstal tak bez hnut a svtil jako msc. Slyel jsem vnost, ach, a z dvork povyk slepic...

* * *

22

V zahrad klt se pimprlata strom. Komny hul, kou let dolm. Lp je dnes u kamen, kdy lc mchm oku v plechovm kastrlku a na nic nemyslm.

Na pnvi sy rozplen olej. Odkudsi dery, to dvemi velna tsk vtr. Bezdvodn bolest se v tchto zvucch zakln.

* * *

23

Nalvm rum. Tma zvenku se beze slov ke stolu pikrd. Pomalu v prstech ot malou sklenku. Tvj obliej... jako by zapadal

za lhev, vintu s pirtem. Bude ns bolet hlava. U bol. Vechno je klikat. Zemdlenost, tha, zdechl krva

se opr do naich ztuhlch zad. Venku zn bubnek. To okapy. Kuchy se nakln, jen nen znt, zda stoup, zda se potp.

* * *

24

Cestou mezi poli

jako bych krel ekou, co podeml behy.

Daleko vpedu se protnaj s nebem. Na pedlu lun traktoru, ukryt za oblakem ze splen nafty.

Osaml strom, zc sklenice s medem.

* * *

25

Lijavec ustal, u jen m. Rozdlal jsem si ohnek. Mezi smrky ki sojka, ozvna a ticho jsou sestry.

Mraky stoj nzko, vrcholky strom v nich. I v tom, kdo je oteven, ho, ho slma, tak rychle, tak len, co zbude, bude kmen.

Dlouho se smrem ke mn dv pankujc zajc. Lijavec ustal, jen m. Film se zastavil, snad se i sune zpt.

* * *

26

Oknkem zchodu svt hvzdy jak vje jisker z rachejtl, rozprsklch na zernalm nebi: vzplly a nehasly.

V prazvltn opan perspektiv se jejich ze sbhaj zde, v lut nepohnut ohe na vpnem oblen zdi,

i uvnit mne. Nkde daleko vm o tom teple, ani vm, a o mst, kter jm spleno na dlouh cest samoty.

* * *

27

Jdu dol zahradou k plotu vzt ze schrnky potu. Z dravch kapes vtru vrabci padaj oblohou.

Rno je ist, modr. Skrz koruny strom slunce.

Had za mnou, v trv rky bot. Nebe spustilo oponu.

Co vidt je zpoza n? Jen nepatrn bod, co hnul se kdesi v prostoru.

* * *

28

Koncem lta, kdy nepestala sucha, jsme mli mlo vody. Oteveli jsme starou studnu. Byla zvltn pln dechu smrti, kus trm, list v n leelo na hladin. Nabrali jsme je z ptm vdrem na konopnm lan, zlehka ns pitom prochvvala zima.

A pak jsem bos slzal po ebku posbrat to, co zbylo. M nohy se najednou opely o hlubinu. S hlavou zaklonnou hledl jsem na blou oblohu jak na svteln kruh a vidl vc: koeny pampeliky, pavouka, slimky a hlnu mezi skruemi.

* * *

29

Podobn jako nyn, kdy slzm do mlen. Podobn jako te, kdy vklee dvm se na ze pokoje a cel dm je vleen tichem

do boje.

* * *

30

Konec lta. Odjela jsi s dtmi k ddekovi. Dm utichl. Jen koka mouk na schodech pdy, kdy m hlad. Jen d se u kolikt den vrh proti oknm a na vrata.

Vtr, pojednou tak chladn, rve za ploty igelitov che, prsvitn cry sebou kubou, omotan kolem naklonnch tyek, podprajcch rajata.

* * *

31

EZECHIEL V PARKU

* * *

32

* * *

33

Vidl jsem, jak se pihnal bouliv vtr od severu, velik mrano a lehajc ohe; okolo nho byla z a uprosted ohn jaksi tpyt oslnivho vzcnho kovu. Uprosted nho bylo cosi podobnho tyem bytostem, kter se vzhledem podobaly lovku. Kad z nich mla tyi tve a kad tyi kdla.

Vypadalo to jako duha, kter bv na mranu za detivho dne, tak vypadala ta ze dokola; byl to vzhled a podoba Hospodinovy slvy. Kdy jsem to spatil, padl jsem na tv a slyel jsem hlas mluvcho. Ezechiel, 1, 4-6; 1, 28

* * *

34

* * *

35

Rno jsem vystzlivl v parku. I stalo se ke mn zjeven.

Vidl jsem kosa poskakovat kolem odpadkovch ko. Pod mohutnmi stromy vrsit dvky v oranovch vestch shrabovaly list, kter jim bral vichr z hromad, vyhazoval a kutlel. Oslovovaly se po, pozdvihovaly plochou lhev a drami st pijmaly.

Po nonm deti ve mokr, asfalt chodnk leskl. V ohybu cesty

ena a imbeciln chlapec: vyli si na prochzku, drel se j za loket, nespchali, li zvolna. Nebesk e prosvtala kovm vysokch holch vtv.

* * *

36

Sprky vody padaly z pmelnk za kadm slovem vtru. Byli jet daleko, ale u jsem ctil chvn.

Kdy pili bl, hoch na mne ukzal a nco ekl, napl slovo a napl zachroptn.

Pl jsem si nevidt bolest. Uhnul jsem, ale pozd, a zachytil jeho pohled.

V nm jako na nehybn vod odrely se postavy, stromy, nebe, mrana, tve.

tyi z nich jsem si pamatoval. Obliej staka, ktermu jsem prval smrdut, ern prostradla. Obliej jinho, pilepen na drtn plot blzince, okolo nho vedla

* * *

37

nedln stezka rodin a milenc. Obliej koktavho kolka byli jsme jet mal, jednou se ve kole dval z okna a vidl, jak z hornho patra protjho domu skoila jeho matka. Obliej beznoh dvky, jedouc na vozku nemocnin chodbou na terasu vdechnout sv vzduch po deti.

Zjeven. ena se zlehka, nn dotkla jeho ramene. Pojme.

Setmlo se. Opodl nakldaly hromady smet, papry a vajgly na kru s popelnic. Od hlinkovch lopat odlesk, prrva do przdn jmy dne. Cr papru zatoulan pes letl k pskovcovmu andlu s npisem KURVA.

* * *

38

Vzhldl jsem, a kdy byli ke mn zdy, dval se, jak se ztrcej mezi stromy.

Poznal jsem t! Rozbhl jsem se za tebou, zakopl a spadl.

Zaalo pret, d jednotvrn uml. Zeteln, jasn se ozval hukot moe ve vtvch, listech a stblech trvy. Slyel jsem, nepohnul se, tsl se zvrat, ochromen bleskem tv slvy.

* * *

39

PROTI ERNI

* * *

40

* * *

41

Mraky jak temn, stran drak. Pod nimi k plotu b drobn stopy. A kdosi mal na pikch zdvienou rukou sype do krmtka drobky.

* * *

42

Na voze jablon jsi vyjel proti erni veernch oblak, co let kupedu jak houfy jezdc s tly zbrocenmi krv pozdnch, ji hasnoucch ervnk.

Jsi trochu nachlen, rukou se dr kmene. Stn v ednoucm list a ovoci, prkenn ztuhl obenec vzpen nahoe ve vtvch.

A volnou rukou mch proti przdnu, nahoe, dole se otvr. Rny: to o haluz otlouk se haluz. Nek: to vtr je ohb.

* * *

43

Vypnut proud, veer s petrolejkou. Se synem v mihotavm svtle vybr z lepenkovch krabic pilbici s hledm, kyrys, me a tt.

Shrben u stolu se dv, jak jede na houpacm koni do bitvy proti zlu, po boji slz, hlad olysalou hvu, z hrneku dv pt.

V noci, kdy vichni sp, pechz sem a tam po kuchyni, vichr se dovnit dobv.

Vezme si pilbu a me, vyjde ven: nad stodolami ern svah, msn jizva ble rozchlpl.

* * *

44

Houtiny chladu, kee tmy semkly se kolem starch zd. lahouny, trnit vtvky nahmatvaj skuliny

a vrstaj dovnit. Tam tikot hodin, elektromr vr, v kuchyni nkdo zapomnl zhasnout.

Na stole pod lampou skvrna po mlce, kter rozlily dti, tal se zbytkem veee. Magick kruhy.

* * *

45

Tak mal, tak smn sed na posteli: hbetem sv ruky dotk se zad spc nah eny, hbetem sv ruky se t dotk zmakan deka, plse vlhk zdi.

ek pouze, a v tob zazn jaksi slovo. A s nm i krajina, kterou nezn, j jsi znm, ze vech stran sm, ze vech stran bl.

Vol: Pevnosti na skle! Studno!

Jitn zem, tmou osvtlen.

Vol jsi tich jako pna, tak nah, tak smn, te a stle.

* * *

46

Tobi usnul: pt rno. Je slyet nesetenou krpj na jeho ele vychldat. Za oknem nehybn zahrada, tuc rozbesk za tmou.

Zl tve z horeky nad postel pozvolna prsvitn, brzy se celkem ztrat. Jt spt se u nevyplat. t? Jist. Stt a naslouchat przdnot, tskn jejch berl.

Jako by se ti nkdo sml. k si: Teba je to klam, anebo vtrem rozdrnen drt. Vdy Bh je s tebou. Nkdy jsi vak sm, tak, jak ses nikdy neodvil bt.

* * *

47

Sen o pbytku ve tm, tichu a bezpe. Jako by sis vzpomnl na cosi podstatnho. Celho t to naplnilo nhou, e jsi cel den jako opil.

A jenom sed, v, e cosi je navdy pry. Pro se to stalo? Pro zrovna ty a zrovna te se dv, jak den se ten a lme v podveern edi?

* * *

48

Ve sklepnm podnjmu si byla m ve star posteli se slehlou matrac. Venku byl vtr, uhraniv tma. Tu a tam prosmykl se cp svtel aut ze silnice, osvtlil zdi s aty na ramnkch. Pod nimi ty,

stoen do klubka, tv ke stn.

Byl jsem tvj. Za oknem hromady list a na vozku hnj, pichystan k rovmu kei. Oechy na studenm raditoru tie plesnivly, j jektal zuby a naslouchal chru budku, schnoucch prken a kvor s pocitem, e v takovto chvli bv dno zemt.

* * *

49

Rno jsme vyli za msto. V bukovm lese jsme mlky kreli rozmoklou vyjednou cestou, nevdouce, kam ns zavede. Prsty jsme se dotkali kamen a strom. To aby vdly, e jsme tu byli a nebudem.

Obas nm pak psali znm. Srden pozdravy, a co novho v Praze. Jak dti jsme se radovali z kad pohlednice v schrnce. Pod dokola jsme si je etli.

Jet te je to pravda, nic nebylo zrueno. Jak na plot letit plakt: obliej vybledl a jmno zstalo.

* * *

50

Jsme v mlze. Mnoho dn. Pi neklidnch pochzkch po pokoji se zrak bezdn st k oknu: blo, tu a tam peat stnem. Bh ml. Nebo nerozumme.

Venku pronikav chlad. Nkdy ertujeme: ijeme tu jak v krypt. Namsto krajiny jsou kolem siluety, nkdy ani ty ne, a ticho. Jen kdesi, kdo v kde, nak dt.

ekme, nevme na co, snad na zchranu, na ortel, konen rozhodnut, co s nmi. Na okraji jmy, po ps lenstv, ale ruce mme jet voln. Jsme tady?

Nebo u nikde?

* * *

51

Nechals ns samotn, Boe? Strnku z denku, na kter jsme byli, jsi vytrhl? Jsme snad my ten zmakan papr, letc po cest dole ve vsi?

To my jsme ty srostl siluety v neosvtlenm pokoji? On, napjat naslouchajc, zda ozvou se tv kroky. Ona ji s obliejem plnm oputnosti.

* * *

52

Pohyby v nemnnm pdorysu: od rna hrb se nad denn dvkou stran, jako by zlzal horu, psmenko po psmenku, jako by hzel hrch

proti zdi, zatmco ona s pocitem oblzku, vrenho do tmy, sna se pimt spork, aby hl, zkou uprosit

doslouil vci, aby jet jednou... Dti v pokojku s torzy medvdk a slon smj se, ki, vid kalnou oblohu, vid d, jak sn se z n dol,

a na okn drahokamy! Veer vyjasnn: vyjde se starm z chlapc na starou silnici,

hoch pevn svr jeho ruku,

* * *

53

nebo jdou po hran noci. Zpadn obzor se erven, ale nad hlavami thnou dlouh cry ern a vechna zem umlkla.

* * *

54

Ritul rna, zatpn v kamnech m zaht mstnost, v n pak pracuje. Dv je navlhl a dlouho nechce hoet, sirky se lmou jedna po druh.

Prsty m zkehl. el pokuen bt nkm jinm nkde daleko. Tie se ujiuje: stl, idle a stny se lutm vlekem a kivou omtkou.

Pak chvli mlky, bez gest, bez pohnut s oima zavenma nechv vteinu vplit znaku do pamti, aby ji neztratil, aby mu zstala.

* * *

55

Dvala se v kuchyni na fotku moe. Naslouchala hukotu vln, skekm rack. Veer se rozhoel nhle jak ohe a ehnal jej samotu.

* * *

56

Unaven usnul ve vlaku, pak ze Zboku musel pky. Bylo u po plnoci. iroko nesl se hluk splavu od nedalek eky.

el polem. Do vratkch kolen ho tloukly mokr klasy a na boty lepil se jl. Potom se zastavil:

vechno bylo hol.

Zem, na n stl, kamsi letla, vstc tm a chladu, bolel a do kosti. Ctil, jak vzadu tepet se stn a ticho jak se v hloubi

u zalyk.

* * *

57

Nah se ve tm bl jako kvt ten. Uprosted ticha

je slyet Boha, jak dch, po listu due pe beze slov, jako by ml spch.

Nah v tm, s tv k pelesti poslouch elesty vnku, co veer v zahrad j ulpl na vlasech.

* * *

58

Na klice okna ztkl ruka, strnul uprosted pohybu. Pod stromy ve snhu hne oteven studna, ernmi plameny lehajc kruh.

Jiskry tmy vyletuj, padaj do otisk dtskch a zvecch nohou. Napospas tichu, pevnmu vroucmu stisku. Nic vc. Nic, mnoho.

* * *

59

Zapadlo slunce. Jedin, co z, je mal, jasn erven jablko, posledn na strom, pipraven k vyplut.

Ve splv se vm. V nhle rozprosten tm zn cosi, mon lodn zvon, hvizd, kapitnv megafon... Mon e umrek na cestu ns zve.

* * *

60

Vichni sp. ena s rukou vyvrenou z lka je tak unaven, e m sotva slu dchat.

Star z hoch chvli nak ze span. Druh, jet mal, tiskne tlapku loutky.

Tma venku je bezedn. Kdo sklouzne,

zt se do przdna a je ztracen.

Je teba dret ti pevn body: rukou se dotkat stolu zatenho lahv, nohama vyrovnvat kru

* * *

61

studen kuchysk dlaby, zrakem se zapt o hmotu stropn lampy. Vidt, e svt.

* * *

62

V pedja si spolu vyjeli na rybnk. Mraziv nedle, pozdn odpoledne. pinav snh se u barvil trochu temn. Smli se, e je to jejich mosk pobe.

Fialov nebe slvalo se s ed lesnatch kopc, hrze s topoly. Kreli zvolna, tichem oslnni. Zvolna se v tichu cel ztrceli.

Vidli racky, svho tletho chlapce. Roztloukal klackem led pi behu. Hle, zblesk tve, roztren nznakem smvu.

* * *

63

PAPRSEK

* * *

64

* * *

65

Zdola drt studen tvrd kra, shora tha przdnoty. On i ona ct, e ten druh nesp, ale neprozrad se.

Sly, jak dchaj a jak dchaj vci. Pohozen kalhoty, star koile, lustr, kter se v prvanu neznateln houpe, lampa bez rovky, kostra houpacho kon, dtsk postlka, plesniv vlhk stny, v krabicch od bann slovnky a knihy. Na topen se su pleny, skulinami thne. V okn paprsek: na jeho konci v zahrad na jabloni msc.

On znenadn ekne: To, co se nm zd je to o ns? Ona neodpov, on pokrauje zakvnm snu:

* * *

66

Byla tma, vystoupil jsem z vlaku v jaksi stanici, ve mst, kter neznm. Rozhldl jsem se, jestli m nkdo ek. Nikdo tam nebyl, a tak jsem el sm kolem zchod a sklad. Ulice liduprzdn. Okna mla staen rolety, za nimi svtlo a ediv siluety. Konen hospoda. Myslel jsem si, e se zeptm, kde jsem, na cestu, na cokoli.

Uvnit znl hovor. Ale kdy jsem vzal za kliku, nic: nkdo ji zevnit drel.

Ona ek, a se posledn hlska pestane chvt. Pak odvt: A o em mluv vechny ty vci kolem? Co chtj ct? Dnes byl krsn den.

* * *

67

Slunce trochu hlo, vzduch byl przran a ist. Brouzdala jsem se rezavmi listy, rozpustila jsem si vlasy

a nechala je vlt. Na zemi u ndra, tam, co se krout cesta, leel mrtv chlap. Byl zabalen do kabtu, postval u nho policista, pokuoval, auto s rakv se opozdilo. Kdy jsem je mjela, kabt sklouzl. Nezatlaenma oima vyplzl jazyk mrz. Je mi zima.

I jm cloum chlad, kter vzln odevad, ze zdi, z oken, stropu. Natahuje k n ruku. Ona ekne: Pochopila jsem, e ztek nen n. Sama se t vty lekne a zakryje si sta.

* * *

68

Pevn se k sob pitisknou. Za oknem na strom ho snop, praskot, zem puk. Vid u rj? Ne, to jenom v podlaze

povrzvaj prkna. Zdola svou thou prohb je kra, shora przdnota.

Bezedn ticho. Tmu prosvcuje nahota pru pokroucench stn, dvou plod shozench do trvy. Venku se zdvh vtr. Ne, to jenom na zdi

stn devn ukiovan.

* * *

69

VIDL JSI, E JSI

* * *

70

* * *

71

Nic neopomenout, nic nepropst z tohoto dne, kter se nakln. Nehybn, vn, nevnmaje as sledovat oknem padajc snh.

* * *

72

Hle, kadodenn znamen: nebe se barv rud, na stole hrnec s leem. I tento veer je dl, z nho se nevyvleem.

Vmluvn, jasn mlen vednch a pehlench vc. Za okny ve vsi, za plotem

Veernek se s kotrmelci vrh vstc przdnot.

* * *

73

Rezav autobus pomalu sjd z kopc. Horal dmaj, jen mal chlapec kle na zadnm sedadle s elem pilepenm ke sklu. Taj dech, vid velik msc.

Jako by se opel o rozplen kamna, m nhle bolest a v, e v n je sm. k si: Pro? Snad letm, mon padm. A jin hlas tie: Vem, jenom vem ten dar.

* * *

74

Pes m radost, b za zajcem a hned ti zmiz z o nkde v mlze. Sly jen vlastn dech, pomal rytmus chze. Jako bys nhle peel pes hranice

do mst, kde nic a kam se stle boj. Co krok, to tk nesmysln prce. Na vrku kostra, jehlan triangulace. To sem je nutn dojt...

* * *

75

ekn v lese na Hab. Co je dnes za den? Kolik je hodin?

Bl se veer, nebo u byl? Kl oblohy rozr listy strom, pomalu posouv se. Potp hled za dnem lodi, ml a pout z rukou kotvu.

Kik dt vylt nahoru odkudsi z rokle, kde peou prky. Ze vsi se nese hmot cirkulrky a staikho traktoru.

* * *

76

Den co den, stoje u sporku, kuchyskm oknem vid tverec dvorku. Stn stechy opisuje plkruh. Lehaj, vstvaj stny oblak.

Hrst vrabc vzlt. Jako vdycky asne, jak je ve tm nezmnno: cosi, co bylo ped vteinou, je pouze msto, je zstalo przdn.

* * *

77

Prorok ve van naslouch kapajc vod. Kou a odklepv popel do bakor. Tak pichz zmlka, kter silou je i soudem, a tah za dui jak vtr za prapor.

Za kapkou kapka, on levn nerozsvcen. Ponoen k perle a na svm dn. Na chvli. Ne bl holubice zas vtrac achtou odltne.

* * *

78

Veer, kdy zalval zahradu, byl detm chodcm s konv. Zaklnal devn kolk, tyku a fazoli, hlvky, dn, okurku v listovm moi.

V kapse mu cinkal zvon ptnk. Ml radost z ervench ten. Ticho se rozlilo nad stromy,

hnojit, irok zhony. Snad bylo vc ne jen nic.

* * *

79

Poledn vzduch je nehybn, vnek sp v hnzd stromu. Bh u u nco napov, nebo nm nastav nohu.

Na nvsi pihovat chlapec spadl z otcova kola.

S odenm kolenem, s brekem loud se dom.

V prachu schne trocha krve.

Vysoko nad stromy se vzdouv mod nebe, bl skla mraku.

* * *

80

Rozbesk. Nad kopci na vchod ji zpola viditeln podlitina slunce. Ze svahu v kivolak ad vleou se slivon s boulemi, cel ern, a miz v dol, dosud utopenm ve tm.

Vzln chlad z cesty, z tk hlny, dolh z vky a ze vech stran. Obrysy jasn a rostou, vtr ustal. Jsi? Hluchonm prostor otvr sta.

* * *

81

Topoly v mlze u Svitavy

jako hbet velik ryby. Ve vlnch uschl trvy, na loce bodl pikr se, Joni.

Zavenmi dvemi o vchz scvrkl ovoce, stigmata strom, pd strn. Jsi pohlcen.

* * *

82

Z kopky losk trvy val se bl kou. Jen mrn rozptlen zstv nad sadem.

Star jablon jak hrb zatnaj se do nebe. trbinami v mracch mod svt istotou.

Vn hlny, tak ensk, ms se s dmem. Zpv ptka lme ticho na ticho jin.

* * *

83

Do strn b hrbi, zjeen postavy z trn. Posledn, co budou prvn, kloptaj a vstvaj.

Zrak vytetn, nesly svj vlastn kik a vskot. Nebe je tu, je blzko! Mlem se dotk nvr,

let vak dl. Na nm andl, plach, odhn ty, kdo se zkouej zachytit. Tak jsme se za as potopy chytali bok archy.

* * *

84

Velebn, jasn, svat ikona okna.

Svatoz barvy zlata nad hlavou lesa

matn rozat. Na dlanch zahrady jablka stigmata.

Shbne se... Potom sklonn

pitiskne sta, kde za sklem z svtlo zrak pska upen dovnit.

* * *

85

Nad stechou s holuby vysok przdn prostor, pr ernch zleh u holch topol. Plameny ve vtru se zmenuj a rostou. Les vis ze strn jak ubrus ze stolu.

Zem proat cestou, thlou nehnojenou jizvou. Vid, tam daleko k nm nkdo po n jde. ena a chlapec, drobn obrzkov psmo. Soumrn, pln a nekonc text.

Zapomnls na vecko, tou u jenom st. Lut tu vtu, zkoum znaky vzhru dnem. A sm jsi cel v n, tm jedinm si jist. Sm jsi v n tekou, znamnkem.

* * *

86

Ve svtle vnosti ubh odpoledne, mraky jak obnoen modrky let od Knnic.

Banln polekan, e je ivot krtk, stoj a dv se, jak vlaj nad chalupami.

A dole v zahrad se ern klenut oivl skvrna na pozad kopce: ohnut zda tvho strnoucho otce. Sbr spadan jablka.

* * *

87

D smknut vtrem t udeil jak tk bota, hol kost. V tu chvli ses probral: Kde jsem byl? A kolem nic ne skutenost.

Byls oitm svdkem, jak kdovkam shrben kr podle svtel vs. V lijku, daleko, na dohled rna, sm, vrhal jsi stn a tedy vidl jsi, e jsi.

* * *

88

* * *

89

TOBI SE SMJE Vs v soumraku projd Indin 9 Cel den sn 10 Kou se z polvky 11 Malik Tobi se smje 13 Vechno je jaksi povdom 14 Pivo je vypito, tak vam trochu aje 15 Dvali jsme se na msto 16 Drel jsem za ruku blzna 17 Po veei jsme s otcem zstali sedt u stolu 18 Po zasnenm poli li jsme 20 Kveeru boue pokodila stechu 21 V zahrad klt se pimprlata strom 22 Nalvm rum 23 Cestou mezi poli 24

Lijavec ustal, u jen m 25 Oknkem zchodu svt hvzdy 26 Jdu dol zahradou 27 Koncem lta, kdy nepestala sucha 28 Konec lta. Odjela jsi s dtmi 30

OBSAH

* * *

90

EZECHIEL V PARKU

Ezechiel v parku 31

PROTI ERNI Mraky jak temn, stran drak 41 Na voze jablon jsi vyjel proti erni 42 Vypnut proud, veer s petrolejkou 43 Houtiny chladu, kee tmy 44 Tak nah, tak smn sed na posteli 45 Tobi usnul: pt rno 46 Sen o pbytku 47 Ve sklepnm podnjmu jsi byla m 48 Jsme v mlze 50

Nechals ns samotn, Boe? 51 Pohyby v nemnnm pdorysu 52 Ritul rna, zatpn v kamnech 54 Dvala se v kuchyni na fotku moe 55 Unaven usnul ve vlaku 56 Nah se ve tm bl 57 Na klice okna ztkl ruka 58 Zapadlo slunce. Jedin, co z 59

* * *

91

Vichni sp 60 V pedja si spolu vyjeli na rybnk 62

PAPRSEK

Paprsek 63

VIDL JSI, E JSI Nic neopomenout, nic nepropst 71 Hle, kadodenn znamen 72 Rezav autobus pomalu sjd z kopc 73 Pes m radost, b za zajcem 74 ekn v lese na Hab 75 Den co den, stoje u sporku 76 Prorok ve van 77 Veer, kdy zalval zahradu 78 Poledn vzduch je nehybn 79 Rozbesk 80 Topoly v mlze u Svitavy 81

Z kopky losk trvy 82 Do strn b hrbi 83 Velebn, jasn, svat 84

* * *

92

Nad stechou s holuby vysok przdn prostor 85 Ve svtle vnosti 86 D smknut vtrem 87

* * *

93

* * *

94

KNIHA BYLA VYDNA ZA PODPORY MINISTERSTVA KULTURY R V RMCI PROJEKTU LITERATURA A AUTOI R

Pavel Kolmaka

VIDL JSI, E JSI

Vydalo nakladatelstv Petrov v Brn roku 1998 jako svou 117. publikaci

Vydn prvn. 94 stran Odpovdn redaktor Antonn Petruelka

Frontispis Aneka Kovalov Nvrh oblky a grafick prava Typografick derka

Sazbu z psma Bodoni zhotovil [Q7200] Tisk Reprocentrum Blansko

Nklad 500 ks Cena 100 K

Knihu si mete objednat na tchto adresch:

1. Maa, velkoobchod s knihami, Lublask 34, 120 00 Praha 2 2. Kolportr, s.r.o., Kralupsk 2/47, 161 00 Praha 6