JEAN-PIERRE GAREN

MARK

STONE �AROD�JNICE

Z BAŽIN II Rytí� K�iš�álu

P�ELOŽILA ERIKA RUMPLOVÁ

IVO ŽELEZNÝ

PRAHA

Copyright © 2001 by Jean-Pierre Garen Translation © Erika Rumplová, 2001

ISBN 80-240-2074-2

1

Paul de Gallas se hnal na šestinohém dalkovi prašnou cestou. M�l na sob� kabátec z �erné k�že a tmavomodré plát�né kalhoty. �erný sametový baret si stáhl do �ela, aby nebylo vid�t k�iš�ál vsazený na míst�, kde za�ínaly vlasy.

P�ed deseti dny vyjel z Rixoru a na žádné Godomy našt�stí nenarazil. Na obzoru se rýsovaly hory, které byly cílem jeho cesty. Vzpomínal na š�astné dny, kdy ješt� býval mnichem �ádu K�iš�álu. Válka s Godomy a smrt staršího bratra bohužel rozhodly jinak – musel nastoupit do královského vojska a �ád opustit. V duchu si promítal krvavé bitvy, v nichž zahynulo tolik frequorských rytí��. On díky Yvainovi d’Escarlatovi p�ežil a stal se jeho p�ítelem.

Prašná cesta se vinula velkou zelenou plání. Podzimní slunko se sklán�lo k obzoru, ale ješt� h�álo. Paul usoudil, že by nebylo špatné se n�kde na chvíli zastavit, nebo� byl na cest� už od rána. V dálce už bylo vid�t st�echy vesnice.

Za hodinu dojel k prvním dom�m. Sesko�il ze sedla a vedl dalku za uzdu. Ulice byla plná lidí a stoupala k vyvýšenin�, na níž stála budova v�tší než ostatní. Byl to nepochybn� chrám.

„To máte n�jaký svátek?“ zeptal se vesni�anky, která krá�ela vedle n�j. Podez�ívav� se na n�j podívala. „Kn�z dá upálit �arod�jnici,“ odv�tila neochotn� a dodala:

„M�li jsme ji rádi. Pomáhala t�m, co nem�li dost na kn�ze.“ Potom se polekala, že toho �ekla p�íliš, sev�ela rty a ztratila se v davu.

K chrámu, �tvercové budov� bez oken, pouze s velkými dve�mi, vedlo deset kamenných schod�. Dvacet metr� p�ed ním byl zaražen k�l a kolem hromada d�eva. Ke k�lu byla p�ipoutaná mladá žena v potrhaných zakrvácených bílých šatech. Hlídal ji muž s maskou.

Paula zaujala její mladá tvá�. P�vabný obli�ej rámovaly plavé vlasy, modré o�i m�la vyt�ešt�né hr�zou. Prodral se do první �ady.

Zazn�l gong, dve�e chrámu se otev�ely a vyšel vysoký hubený muž, z�ejm� kn�z. M�l úzký obli�ej, zahnutý nos a nad o�ima se mu klenulo husté obo�í. Následoval ho obr v �erné zbroji s p�ilbou ozdobenou �erným chocholem.

Kn�z se zastavil nad schody a rozp�áhl ruce, aby utišil dav. Když nastalo ticho, pravil p�ekvapiv� silným hlasem:

„Já, v�rný služebník tohoto chrámu, prohlašuji jménem ct�ného Luzora, velekn�ze církve alliumské, dívku Sabrinu vinnou z �arod�jnictví a ze spol�ení s Knížetem temnot. Proto bude zaživa upálena a její popel rozmetán do v�tru.“

Paul m�l sice d�ležité poslání, na n�mž možná záviselo blaho království, ale pohled na tu vyd�šenou dívku ho dojal.

„Král Karlus sesadil Luzora,“ vyk�ikl, „a nahradil jej nejvyšším otcem Pavlem z �ádu K�iš�álu. Nem�žete ji odsoudit jménem odpadlíka!“

Dav zašum�l, kn�z zbledl a hledal opovážlivce, který mu narušil tak dob�e p�ipravený ob�ad.

„Karlus je pouze bídný podvodník, který uprchl do Rixoru a bude brzy ztrestán. Vládcem království Frequorského je král Radžak, kterého velmistr Luzor oficiáln� korunoval v hlavním m�st�.“

„Radžak je godomský vet�elec a nemá co vládnout této zemi.“ Ozvalo se n�kolik výk�ik�. Kn�z vycítil zm�nu nálady. Musel honem n�co ud�lat, aby

nedošlo ke vzpou�e. M�l k dispozici jen n�kolik sluh�, jakžtakž vycvi�ených v ovládání zbraní. Musel by vyrozum�t velmistra, což by pro n�j nebylo dobré vysv�d�ení. Ukázal na Paula a rozhn�van� vyk�ikl:

„Kaj se, kací�i! Jinak se na tebe snese hn�v nebes. Pokud se nebudeš kát, podstoupíš soud Nejvyšší bytosti a za protivníka budeš mít Kazu.“ Ukázal na obra za sebou.

Paul trochu zaváhal. Má právo ohrozit své poslání? Ale pohled na neš�astnici ho p�esv�d�il.

„Výzvu p�ijímám. Kdy a kde?“ „Tady a te�,“ odv�til kn�z. „Dovol, abych si opat�il zbroj.“ „To není t�eba. Nejvyšší bytost rozhodne stejn� dob�e se zbrojí i bez ní,“ prohlásil kn�z

ironicky. Kolos se t�žkým krokem blížil k Paulovi, který proti n�mu vypadal jako chudinka. V davu zavládlo stísn�né ticho. Nikdo si ned�lal iluze o tom, jak souboj dopadne. Paul tasil me�. Sice strávil dva roky na hrad� K�iš�álu, ale mezi rytí�i prošel tvrdým

výcvikem. Navíc se v poslední dob� zú�astnil tvrdých boj� s Godomy. A k tomu m�l k�iš�ál, který zrychloval reakce a dodával sílu.

Kaza k n�mu došel na dva kroky, zvedl me� nad hlavu a chystal se mu rozpoltit lebku. Paul svižn� usko�il a me� t�ískl do zem�, až zajisk�il. Paul k obrovi p�isko�il a zajel hrotem mezi p�ilbu a horní �ást kruný�e. Kaza jen zachr�el. M�l drát�nou košili.

Pak ale Paul musel zase ustoupit, protože Kaza p�ešel do protiútoku. Chvíli mu uhýbal a obrovy údery pon�kud ochabovaly. V klášte�e se Paul nau�il skv�le ovládat, což nebyl Kaz�v p�ípad. Obr dýchal stále rychleji a o�i v pr�zoru p�ilby mu plály hn�vem.

Kn�zi ztuhl úsm�v na tvá�i. Nemohl pochopit, že se jeho �lov�k nedokáže vypo�ádat s tak sm�šným protivníkem.

Paul si vzpomn�l na Yvain�v souboj s Renaudem de Norvakem. I ten m�l vynikající drát�nou košili.

Náhle Kaza zm�nil taktiku. Zary�el a rozb�hl se p�ímo proti Paulovi, me� nap�ažený kup�edu. Paul však znovu usko�il a tentokrát ude�il soupe�e do zákolení, které nem�l kryté. Me� se zasekl hluboko do masa. Vytryskla krev a vesni�ané spokojen� zabru�eli.

Tentokrát už dal kn�z najevo sv�j neklid. Nemyslel si, že by zran�ní bylo n�jak vážné, ale mátlo ho, že rána tolik krvácí. Kaza ud�lal krok, noha mu vypov�d�la poslušnost a on se svalil na zem. Paul p�isko�il a prudkým úderem do p�ilby ho omrá�il.

Dav vydechl úžasem a potom propukl v jásot. Zd�šený kn�z chvíli hled�l na Kazu, nemohl uv��it, že byl poražen, �ekal, že vstane a bude pokra�ovat v boji.

Paul si uv�domil, že musí kn�zovy nejistoty využít. Zvedl me� nad hlavu a zvolal: „Nejvyšší bytost rozhodla v m�j prosp�ch. Tato dívka je nevinná!“ „Nevinná! Nevinná!“ p�idala se k n�mu vesnice. Došel k hranici. Kat mu sice zastoupil

cestu, ale Paul mu p�itiskl hrot me�e na b�icho a p�inutil ho ustoupit. Vrátil me� do pochvy, vytáhl dýku a p�e�ízl dívce pouta. Zavrávorala a musel ji zachytit, jinak by se skácela na zem.

„Musíme honem zmizet, než se kn�z vzpamatuje. Zázraky se neopakují,“ pošeptal jí. Dívka se nezmohla na slovo, pouze p�ikývla. Dav tolik hlu�el, že nebylo slyšet kn�ze, jak

proklíná vesni�any a rozkazuje jim, aby se t�ch dvou chopili. Když vid�l, že je vše marné, uchýlil se do chrámu.

Paul s dívkou došel k dalkovi, kterého mu jakýsi ochotný vesni�an p�idržel za uzdu, vyhoupl se do sedla a pomohl dívce za sebe.

„Hodn� št�stí, Sabrino,“ p�ito�ila se k nim jakási sta�ena. „Nezapome na nás a brzy se vra�. Pot�ebujeme t�.“

Paul popohnal dalku a teprve za vesnicí se zeptal: „Máte se kam uchýlit? Kn�z se s prohrou nesmí�í a ur�it� vás dá hledat.“ „Je�te k t�m kopc�m,“ odv�tila. Chytila se ho kolem pasu a hlavu si op�ela o jeho záda. Po n�kolika minutách jízdy �ekla: „Te� zahn�te doprava.“ Cesta stoupala a dalka musel zpomalit. Na malé mýtin� stála chatr� s doškovou st�echou.

Dívka sesko�ila a vešla dovnit�. Zakrátko se vrátila s obrovským rancem na zádech.

„Dneska tady z�stat nem�žeme. Tohle místo zná hodn� lidí a ur�it� m� nejd�ív budou hledat tady. Znám bezpe�n�jší skrýš.“

Vylezla si op�t za Paula. „Je�te podél tohoto potoka,“ požádala. Pokra�ovali tak dobrou �tvrthodinu jedlovým lesem. U vysokého, asi t�icetimetrového

vodopádu stezka kon�ila. Sabrina sesko�ila z dalky. „Poj�te za mnou a dalku držte pevn�. Asi se trochu namo�íte.“ A bez váhání vklouzla do

vodopádu. Když proudem vody prošel i Paul, spat�il vchod do jeskyn�. Ozvalo se škrtnutí, vylétla jiskra a brzy zaplál plamínek.

„Poj�te!“ Deset krok� od n�j se rozzá�ila pochode. Jeskyn� byla mnohem v�tší, než se podle

vchodu zdálo. Zem pokrýval jemný písek, z�ejm� šli �e�išt�m bývalého potoka. Dívka ho zavedla do kouta, kde stál d�ev�ný st�l a dv� stoli�ky. O kus dál vid�l slam�né

lože. „Posa�te se a svlékn�te si ten kabátec, a� vám oschne. I kalhoty si m�žete sundat.“ I ona si stáhla promo�ené šaty a s naprostou samoz�ejmostí odhalila své nahé t�lo. Paul z

ní nespoušt�l o�i. M�la oblá pyšná adra, tenký pás, ploché b�íško a nádhern� tvarovaná stehna. Zamí�ila k vodopádu.

Vrátila se za deset minut, sáhla do vaku a vytáhla si suché šaty. Oblékla se a zasmála se. „A nyní je �as postarat se o n�co k jídlu. Jist� máte hlad, rytí�i.“ „Docela mám. Od rána jsem nejedl. Doufal jsem, že v té vesnici najdu n�jaký hostinec,

jenže…“ „Zjevil jste se tu jako zázrakem. Necht�la jsem v��it vlastním o�ím, když Kaza prohrál. A

proto dostanete najíst,“ dodala žertem. Zab�hla do kouta jeskyn� a vrátila s ohromnou �tvrtkou uzeného. Potom z truhly vytáhla

dv� hlin�né misky a dva d�ev�né pohárky. Sedla si naproti Paulovi a ukázala na kýtu. „U�ízn�te si.“ Paul poslechl. K jeho p�ekvapení bylo maso vlá�né, r�žové a krásn� von�lo. „Jak jste si dokázala opat�it zásoby, když jste byla t�i týdny v žalá�i?“ „To maso jsem dostala p�ed dobrým m�sícem od jednoho vd��ného rolníka. Pak jsem je

n�kolik dní udila. Takhle vydrží m�síce, ur�it� až do p�íštího roku, pokud se ovšem nesní.“ „To je d�myslné.“ N�kolik minut jedli ml�ky. Potom Sabrina nalila ze džbánu do kalíšk�. „Tímto vínem p�ipíjím na zdraví svého zachránce.“ Napila se a pokra�ovala: „Ani neznám

vaše jméno, pane. Kdo jste, odkud p�icházíte a jakou š�astnou náhodou projíždíte naším krajem?“

„Jmenuji se Paul a hodn� cestuji,“ odv�til vyhýbav�. „Spíš mi vypráv�jte o sob�, Sabrino. Vážn� jste �arod�jka?“

Ušklíbla se. „Nejvyšší bytost usoudila, že ne.“ „Tak pro� vás cht�l kn�z upálit?“ nedal se Paul. „To je dlouhá historie. M�j otec se zabil p�i stavb� chrámu. To mi byl rok. Když matka

žádala kn�ze, aby jí pomohl, protože z�stala bez prost�edk�, vyhnal ji a �ekl, že ji takto potrestala Nejvyšší bytost za její h�íchy.“ Dívce se p�i vzpomínce zarosily o�i. „Opustily jsme tedy vesnici a sousedé nám pomohli postavit chatr�. Matka za�ala sbírat bylinky, které jsou prosp�šné t�lu i duši. Dávala je t�m, kdo ji p�icházeli navštívit. Oni jí za n� zase p�inášeli n�co k jídlu a podobn�. Když loni zem�ela, pokra�ovala jsem v jejích stopách.“

„Pak nechápu, pro� vás tak nenávid�l.“ „Je vid�t, že ho neznáte. Podle n�j jsou to v�domosti, které p�ináležejí pouze kn�žím.“ Paul pot�ásl hlavou. „Podobn� tomu bylo ve Frequoru. Byl ten váš kn�z aspo k n��emu?“ Sabrina vyprskla smíchy.

„M�l velice jednoduchou zásadu. Každá nemoc je trest za spáchané h�íchy. Bránit se jí znamená rouhat se. Pouze kn�z m�že vyprosit odpušt�ní. Ovšem jeho modlitby jsou drahé a chce platit hotov�. Když se nemocný uzdraví, p�isuzuje si zásluhy, když um�e, potrestá rodinu, že žila s takovým h�íšníkem.“

„To je docela d�myslné,“ usmál se Paul. „Nyní jist� chápete, že když n�kdo onemocn�l, šel radši za mnou. Ned�lám zázraky, ale

ob�as jim pom�žu. Z vd�ku mi pak p�inesou n�co k jídlu.“ „Chápu, že ve vás vid�l sokyni. Snižovala jste mu p�íjmy.“ „Dal m� zatknout a nabídl mi obchod – bu� z�stanu v chrámu jako jeho otrokyn�, nebo m�

�eká hranice. Musím p�iznat, že jsem trochu váhala, ale nakonec jsem nesnesla p�edstavu, že bych mu m�la být ve všem po v�li. A proto jsem dala p�ednost smrti.“

Vstala a p�inesla jakousi lahvi�ku, z níž Paulovi nalila do kalíšku. „A tohle je likér, který p�íjemn� završí skromné jídlo.“

Paul lehce upil lahodného aromatického nápoje. Sabrina se op�ela lokty o st�l, obli�ej položila do dlaní a zahled�la se na n�j.

„Když jsem stála na hranici, litovala jsem, že um�u tak brzy a nepoznám lásku.“ „Nu vidíte, a te� máte spoustu �asu najít si n�jakého mládence.“ �ekl to jen s námahou,

protože se ho zmocovala podivná únava. Sabrina mu jemn� sev�ela ruce. „Jste unavený, pane. Nevzpírejte se spánku.“ Paul pot�ásl hlavou, aby zahnal únavu. Sabrina se p�ed ním m�nila, její t�lo se

prodlužovalo, rozplývalo se jako oblak dýmu, svíjelo se, vinulo se kolem n�j. Zmocoval se ho p�íjemný pocit. �as už neexistoval. Jeho nehmotné ruce klouzaly po �emsi jemném a hebkém, slyšel jakési vzdechy. M�l pocit neskonalého št�stí, jaké nikdy nepoznal, pocit úlevy spojený s nesmírnou rozkoší. Potom nastala tma a on ztratil v�domí.

2

Kn�z sed�l za stolem. P�ed sebou m�l ve�e�i, které se ješt� ani nedotkl. Neustále si v duchu promítal odpolední události, které v n�m znovu a znovu vzbuzovaly hn�v.

Vstoupil sluha a uklonil se. „Pane, Kaza práv� zem�el.“ „Jeho chyba. Nem�l se dát porazit tím t�aso�itkou. Co byl vlastn� za�?“ „Poptávali jsme se našich lidí. Nikdo ho nezná. P�ijel teprve dneska. Nebyl to Kníže

temnot?“ „Co blázníš? Bozi se nepletou do malicherných lidských spor�. Uvažuj. Pozorn� jsem

souboj sledoval. Ten muž je velice obratný ve zbrani a má pozoruhodné reakce. Musí to být jedin� rytí� K�iš�álu. Sv�d�í o tom i jeho znalost politické situace.“

„Ale co ten pohledává v našich kon�inách?“ „Práv� to mi vrtá hlavou. A napadá m� po�ád jen jedno vysv�tlení. Ur�it� se chce dostat do

hradu K�iš�álu, který je n�kde ve zdejších horách.“ Nastalo ticho, sluha ani nedutal. Jeho pán míval nebezpe�né záchvaty vzteku. A dob�e

ud�lal, protože kn�z smetl jídlo ze stolu a k�ikl na n�j: „P�ines mi psací pot�eby!“ Potom se chopil pera a za�al psát. Dopis nakonec zape�etil a podal sluhovi. „Zítra to p�edáš veliteli godomské posádky v sousední vesnici. Vyrazíš hned ráno.“

* * *

Paul lín� otev�el o�i. Ležel na slám� a pochode zaražená mezi dv�ma kameny ješt� svítila. Sabrina cosi d�lala u stolu.

„Už je den a musíme vyrazit,“ �ekla. „Obávám se, že se to bude kolem hemžit Godomy.“ Paul vstal a zívl. „Tamhle v rohu je v�dro s vodou, m�žete se umýt. K snídani je totéž co k ve�e�i.“ Paul po chvíli usedl ke stolu a pustil se do jídla. „Co se to v�era ve�er vlastn� stalo?“ „Usnul jste jako špalek a odtáhla jsem vás na l�žko.“ „D�kuji vám.“ „Odpo�inul jste si?“ „Skv�le. Ale m�l jsem podivný sen.“ „Doufám, že p�íjemný,“ usmála se. „Ano. Byl to však opravdu sen?“ Up�en� se na ni zahled�l. Sabrina jeho pohled vydržela. „To nevím, usnula jsem krátce po vás.“ Na to Paul už nic ne�ekl. Navlékl si kabátec a zapnul opasek. Odvázal dalku a prohodil k

n�mu: „Místo snídan� t� �eká koupel.“ Sabrina uchopila vak a doprovodila Paula až k východu. Když vyšel z vodopádu, musel na

chvíli zamhou�it o�i p�ed vycházejícím sluncem. Vyhoupl se do sedla a všiml si, že Sabrina má vak.

„Vy tady nez�stanete?“ „Godomové nejsou hlupáci a tuhle jeskyni ur�it� objeví.“ „To si myslíte, že kv�li vám budou pro�esávat lesy?“ zapochyboval. „A kdo �íká, že budou hledat pouze m�?“ opá�ila. „Ne abyste jel kolem vesnice! Musíte

p�es kopce. Tím si ušet�íte dobrý den cesty. Když m� vezmete s sebou, povedu vás.“ Paul chvíli váhal, ale pak usoudil, že by nebylo rytí�ské nechat ji napospas Godom�m. „Tak dob�e,“ �ekl a podal jí ruku. Svižn� si nasedla a chytila se ho kolem pasu.

* * *

Merchak obýval ten nejlepší d�m ve vesnici. Byl to velký hubený muž s úzkou olivovou tvá�í. Rysy mu zakrýval podivný nažloutlý vous. Všichni se ho obávali, protože byl

Radžakovým rádcem a �arod�jem. Jedin� on dokázal zpracovávat ko�ínky jisté rostliny, které dodávaly bojovník�m sílu.

V rohu za ním kle�ela otrokyn�, mladi�ká dívka, se kterou zacházel velice krut�. Nyní však sed�l u stolu a studoval kousek za�ernalého pergamenu. Byl to onen útržek, který našel v krbu, když plenili opatství Aedtler.

„Hrad K�iš�álu musí být n�kde v tomto kraji,“ bru�el si. „Musím ho najít.“ Do místnosti vstoupil godomský jezdec a uklonil se. „Pane, dostal jsem zprávu od kn�ze ze sousední vesnice. Tvrdí, že tudy projel rytí� s

k�iš�álem a mí�il do hor.“ „To je skv�lé,“ zajásal Merchak. „Takže jsme na dobré stop�. �ekni chlap�m, že ráno

vyrážíme.“ V dobrém rozmaru vstal, uchopil d�tky a oto�il se k otrokyni. „P�išla hodina trestu, p�iprav

se.“ Neš�astnice si poslušn� vyhrnula sukni a p�edklonila se. D�tky zasvišt�ly a na zade�ku

p�ibyly další krvavé pruhy. Potom Merchak d�tky odhodil, uchopil sténající otrokyni kolem pasu a mrštil jí na l�žko.

„Tohle mi vždycky zvedne chu�,“ liboval si. „Doufám, že m� pln� uspokojíš, jinak t� potrestám ješt� víc!“

* * *

Dalka se zastavil na úpatí. P�ed nimi se zvedala hora se zasn�ženými vrcholy. „Myslím, že tady naše spole�ná cesta kon�í,“ �ekl Paul a pomohl Sabrin� z dalky. „Nem�žete m� vzít s sebou?“ požádala ho. „Lituji, ale vážn� to nejde.“ Smutn� pot�ásla hlavou. „K zakázanému hradu se dostanete touhle stezkou vpravo,“

poznamenala. Trhl sebou a tasil me�. „Jste �arod�jnice!“ zvolal. „Jak víte, kam jedu a kde je hrad?“ Zasmála se, me�e si nevšímala a odpov�d�la: „To nejsou žádné �áry! Sta�í jen trochu

pozornosti. Abyste vyzval muže ve zbroji, musel jste být rytí�. Vaše rychlost to jen potvrdila. Navíc jsem vid�la k�iš�ál na vašem �ele, který se snažíte ukrýt pod baretem. Pak jsem si už snadno vyvodila zbytek. Obávám se však, že na totéž p�išel i kn�z, a proto si myslím, že Godomové p�jdou spíš po vás než po mn�.“

„Nikdo neví, kde se hrad p�esn� nalézá. Ani já. Kdo vám to prozradil?“ zeptal se ješt� trochu nejist�.

„Od d�tství jsem b�hala s matkou po horách, hledaly jsme bylinky. Jednoho dne jsme spat�ili hrad, ale daly jsme si pozor, aby nás nikdo nevid�l…“

„Komu jste o n�m ješt� �ekla?“ „Nikomu. Bála jsem se, abych nebyla potrestána, že jsem vnikla na zakázané území.“ „�estné slovo?“ „Ovšem, pokud m�žete v��it slovu… �arod�jnice.“ „Spokojím se s ním,“ zavr�el. Rychle uvažoval. Pokud Sabrina skute�n� ví, kde hrad je, pak by bylo osudné, kdyby padla

do rukou Godom�m. Na mu�idlech by jist� prozradila všechno. „Dobrá, vyhrála jste. Budeme pokra�ovat spole�n�, ale jestli m� k hradu nedovedete,

vlastnoru�n� vás zaškrtím.“ Vesele si vysko�ila na dalku. Pokra�ovali tak až do noci. Paul byl stále neklidn�jší. Když p�ed �ty�mi m�síci odcházel z

hradu K�iš�álu, armadérský velmistr ho upozornil, že se mu zast�ou vzpomínky, ale zase se mu vrátí, jakmile se bude p�ibližovat k hradu. Nic se však ned�lo! Ledaže by cíl byl ješt� hodn� daleko…

Jeli jedlovým lesem a nízké v�tve jim ob�as bránily v cest�. Kone�n� se zastavili na pasece. Paul nechal dalku se pást, Sabrina zatím nasbírala d�evo a rozd�lala ohe. Z vaku vytáhla kus masa.

„To je poslední.“ „Hrad je ješt� daleko?“ „Když si pospíšíme, m�žeme tam být zítra ve�er. Pokud nás ovšem pustí dovnit�…“ „Ur�it� pustí,“ usmál se Paul. Rychle se najedli, potom ulehli u skomírajícího ohn�. „Doufám, že vám nevadí spát na holé zemi,“ poznamenal Paul. „Ur�it� jsem tak spala �ast�ji než vy, pane.“ „Jen si nemyslete, poslední dobou jsem toho moc v posteli nenaspal.“ Lehla si vedle n�j a zav�ela o�i. Paul pozoroval její pravidelný obli�ej a nemohl se ubránit

obdivu. Vycítila, že ji pozoruje, usmála se a rozespale zabru�ela: „Ani jsem vám kloudn�

nepod�kovala za záchranu. Celý život vám budu dlužná…“ Dlouho mu trvalo, než usnul.

* * *

Na východ� se jasnilo, blížilo se svítání. No�ní chlad Sabrinu z�ejm� p�inutil, aby se k n�mu víc p�itiskla. Když otev�el o�i, cítil ji t�sn� u sebe. Mechanicky natáhl ruku a objal ji kolem holého ramene. Najednou mu p�ipadalo, že ten pocit zná… To byl p�ece onen sen! Ale byl to sen?

Sabrina si tiše vzdychla a usmála se. „I já m�la sen.“ Dál se k n�mu tiskla a on ji dál držel za rameno. Pak se jeho rty p�iblížily k dív�iným. A

spojil je polibek. Krev se mu rozproudila rychleji a vzáp�tí jej už unášel vír vášn�. Když se mnohem pozd�ji vzpamatoval, prudce vstal a hled�l na poloobnažené Sabrinino

t�lo. „P�ece jen jsi �arod�jnice!“ vyk�ikl. „O�arovala jsi m�!“ Posadila se a zahalila si adra. „Nechápu,“ usmála se. „Už jsem spala a vy jste se na m� najednou vrhl.“ Odhodila si vlasy

z �ela. „Nebránila jsem se, protože jsem taky m�la chu�. Bylo to milé, ale nesmíte všechnu vinu svalovat na m�.“

Paul si p�ejel rukou po �ele. „Já už nevím,“ zabrumlal. „Zapomeme na to. Omlouvám se vám.“ Zamí�il k dalkovi, nasedl si a pomohl dívce nahoru. Celý den jeli v tíživém ml�ení. Paul nev�d�l, jak se k Sabrin� chovat, nechápal, co se to s

ním d�je. Po�ád m�l pocit, že je o�arován, a �íkal si, co když práv� kv�li tomu se mu nevracejí vzpomínky.

Slunce už skoro zapadlo za obzor, když kone�n� spat�il hradby. A vtom se mu zato�ila hlava. Všechno se kolem n�j to�ilo. P�ed o�ima se mu míhaly obrazy. Rozbolela ho hlava a zasténal.

„Co je vám, pane?“ znepokojen� se ptala Sabrina. „Jste bledý jako st�na.“ Nezmohl se ani na odpov��. A pak se mlha v jeho mysli roztrhla a n�žná psychická vlna

zmírnila bolest. Rozhostil se v n�m nesmírný klid. Vzpomínky se navrátily. „Už jsem v po�ádku,“ usmál se na Sabrinu. Popohnal dalku a za hodinu dorazili k mohutné brán�. Brána se otev�ela a vjeli na nádvo�í. Paul sesko�il a sp�chal dovnit�. Své spole�nici ani

nepomohl. V ústrety mu krá�el armadérský velmistr.

„Ct�ný velmist�e, jsem nesmírn� rád, že se s vámi mohu op�t pozdravit,“ �ekl Paul a zhluboka se uklonil. Všiml si, že velmistr up�el zrak na Sabrinu, a honem dodal: „Tato dívka mi ukázala cestu. Usoudil jsem, že by nebylo dobré, kdyby z ní Godomové dostali tajemství.“

„To bylo rozumné rozhodnutí. Jd�te do refektá�e a posiln�te se. Jist� jste drahný �as nem�li sousta v ústech. Potom si promluvíme.“

3

Merchak prohledal celou chýši, ale nic nenašel. „A nem�la ta holka ješt� jiný úkryt?“ vyjel na kn�ze. „Tady ji vždycky lidi navšt�vovali. Je to �arod�jnice, která jim dávala kouzelné býlí. Já to

zakazoval…“ „Jaké býlí?“ „Tvrdila, že lé�í nemoci, kterými Nejvyšší bytost trestá h�íšníky.“ „A p�ipravovala t� tak o penízky, co?“ �ekl posm�šn� Merchak. „Už tomu rozumím.

Vrátíme se do vesnice a poradíme se.“ „Máme tu barabiznu spálit?“ zeptal se jeden Godom. „Ne, ne,“ prosil kn�z. „Když zjistí, že p�išla o chýši, zmizí úpln�. Takhle máme aspo

nad�ji, že se sem vrátí, a pak ji dostanu. To už nebude mít zázra�ného zachránce.“ „Pomstychtivé, ty já mám rád,“ zasmál se Merchak a dal Godomovi znamení, aby zhasil

pochode. Ve vesnici svolal do kn�zovy pracovny p�t d�stojník� a kn�ze poslal pro n�co k jídlu. „Naše ko�ist ješt� vesnicí neprošla. To znamená, že p�ešla kopec a sejde na druhé stran�.

Hned ráno tím sm�rem vyšlete zv�dy. Hrad K�iš�álu už nem�že být daleko. Cítím to, jsem si tím jist. Když se vám to povede, dostanete k�iš�ál jako první a vyrovnáte se frequorským rytí��m.“

* * *

Velmistr upíral o�i na obrovský k�iš�ál s mnoha duhovými fazetami. Když vešel Paul, zvedl hlavu.

„Vím, že jsi od svého odchodu zažil �adu dobrodružství.“ „Nezažil jsem nic p�íjemného.“ „Sledoval jsem t� k�iš�álem. �asto jsem se o tebe bál.“ Paul se usmál. „Já vím. �asto jste mi pomáhal, dodával jste mi odvahu.“ „Pouze jsem podn�coval, co v tob� je. Tv�j k�iš�ál dob�e ladí s tvou duší a já mohu tvé

myšlenky sledovat hodn� daleko. Ten tv�j p�ítel Yvain je také zajímavý �lov�k…“ „Co s ním je?“ „Pokra�uje v cest� do m�stských stát� na východ�.“ „Takže znáte cíl mé návšt�vy.“ „Ovšemže. Už jsem na�ídil bratr�m, aby p�ipravili dostatek k�iš�ál�, aby Karlus mohl

pasovat nové rytí�e.“ „Kdy mohu vyrazit?“ „To ješt� nevím,“ povzdychl si velmistr. „Mám jakousi nep�íjemnou p�edtuchu… Zatím

odpo�ívej.“ Paul vstal a m�l se k odchodu. „Ta dívka je rozkošná,“ �ekl ješt� velmistr. „Dob�e žes ji zachránil p�ed hranicí. Byla to

troufalost, ale já cítil, že toho surovce porazíš.“ Paul chvíli váhal – asi jako plavec, než sko�í do studené vody. „Zajímalo by m�, jestli je

skute�n� �arod�jnice,“ �ekl nakonec. Velmistr pozdvihl obo�í a odpov�d�l s ironií v hlase: „�arod�jnice… Snad nev��íš tomu

kn�zi?“ „Sžírají m� pochyby. Mám pocit, že jsem vid�l, jak se m�ní protáhlý oblak kou�e. To jste v

mé mysli nesledoval?“ „Sice se o tebe zajímám,“ odv�til velmistr, „ale nesleduji t� ustavi�n�. Mám spoustu jiných

povinností. Pouze jsem zaznamenal, že v tob� probudila velký cit.“ Paul zrudl. „Musím se p�iznat, ot�e, že…“

„Ml�. Jsi mladý, plný života a žádný slib jsi nesložil. Tvoje chování je tedy zcela p�irozené.“

Paul sklonil hlavu. „Nad mrtvým bratrem Gregorem jsem p�ísahal, že budu templá�em K�iš�álu.“

„Ten slib jsi p�ece dodržel. Tak se netrap. Podle m� je ta dívka nesmírn� zajímavá.“ Paul však stále ješt� nebyl p�esv�d�en. „A ur�it� to není �arod�jnice?“ „Na to se podíváme pozd�ji. Budu o tom uvažovat. A te� už jdi.“

4

M�stský stát Fallina byl mnohem exoti�t�jší než Frequor. Obepínaly jej vysoké hradby z p�kných hn�dých kamen�. Když zapadalo slunce, zbarvovalo je do krvava a v Yvainovi to vyvolávalo zlé p�edtuchy.

Yvain nebyl pohledný mladík. M�l až p�íliš velkou kulatou hlavu, hrubé rysy, silný zplošt�lý nos a odulé rty. Nad podivn� zelenýma o�ima se klenulo husté obo�í. Ple� m�l matnou, skoro žlutou, silný a krátký krk, široký hrudník, svalnaté paže a krátké nohy do O.

Provázel ho jeho sluha Xil, kterého Yvain sebral na bitevním poli po porážce krále Johannese. Xil už Yvaina neopustil a stal se jeho sluhou.

Projeli m�stskou branou. Opírali se o ni dva strážní s píkami, ale nev�novali jim pozornost. Pak pokra�ovali nahoru širokou ulicí plnou krámk�.

„Nezdá se, že by je n�co znepokojovalo,“ poznamenal Xil. „Tady t�žko seženete bojovníky. Jak to chcete ud�lat?“

„Navštívíme knížete a požádáme ho o pomoc.“ Hrad byl mohutný a pevný, ale p�itom p�kný na pohled. Stráže u brány však byly

ostražit�jší a nepustily je dál. „Vy�i�te svému pánovi, knížeti Azerovi, že pro barona d’Escarlata, vyslance krále

Karluse, by bylo velikou poctou, kdyby jej p�ijal.“ Jeden strážný po chvíli váhání odb�hl a vrátil se s d�stojníkem, který si p�íchozí zm��il

podezíravým pohledem. Yvain svou žádost opakoval už strohým tónem. Nakonec se d�stojník uklonil a �ekl: „Vstupte, barone. Po�kejte laskav� na strážnici, než

uv�domím vévodu Mikidu.“ Zbrojnoš je zavedl do místnosti s nízkým klenutým stropem a nabídl jim lehké, ale chutné

víno. Xil se s ním pokoušel navázat hovor, ale chlap byl jako n�mý. Donesl jim ješt� vodu, aby se mohli trochu umýt a upravit p�ed audiencí.

Za �tvrt hodiny se d�stojník vrátil s prošediv�lým mužem v honosném šatu. „Jsem první ministr vévoda Mikida,“ p�edstavil se lehce zadýchaným hlasem. „Lituji, že

jsem vás nechal �ekat, ale nebyl jste ohlášen. Nejd�ív vás zavedeme do komnaty, kde si m�žete odpo�inout. Kníže vás p�ijme p�ed ve�e�í, na kterou jste srde�n� zván.“

Vévoda je zavedl do druhého patra hlavní v�že, kde jim hned p�ipravili pokoje. „Ud�lejte si tady pohodlí. Pokud byste si p�áli n�jakou kratochvíli, pošlu vám d�v�e.“ „Myslím, že to nebude nutné. Jeho Jasnosti d�kuji za skv�lé pohostinství.“ Yvain se zul a blažen� se natáhl na postel. „Já jdu dol� omrknout kuchy,“ oznámil mu Xil. „Tam se našinec dozví nejvíc.“ Yvain si na chvíli zd�íml. Vzbudil ho Xil, který se brzy vrátil. „Na vašem míst� bych si dával pozor, pane. Narazil jsem na n�kolik Godom�. Chovají se

tady jako doma.“ Hned nato zaklepal vévoda a oznámil, že jej kníže o�ekává. Ve velké síni na tr�nu s vysokým op�radlem d�stojn� sed�l kníže. V kulatém, tu�ném

obli�eji svítila živá o�ka. Yvain se uklonil. „Posloucháme vás, pane vyslance,“ vybídl ho kníže. „M�j pán, král Karlus, vám posílá srde�né pozdravy. Stal se ob�tí zrádného útoku

godomských kmen� a prosí vás o pomoc. Žádá o souhlas, abych sm�l u vás rekrutovat muže do našeho vojska.“

Kníže se zamyslel. „To vše je t�eba pe�liv� zvážit,“ �ekl pak leniv�. „Budu o tom uvažovat, ale nejd�íve se

najíme.“ T�žkopádn� vstal. „Nabídn�te mi rám�, pane vyslan�e. „M�j v�k mi už nedovoluje velká tažení a rád bych uchoval mír.“

Krátkými kr��ky prošli dlouhou chodbou do honosné klenuté místnosti osv�tlené množstvím pochodní. Prost�eno bylo pro dvacet osob. N�kte�í už byli p�ítomni a povstali. Kníže usedl do �ela stolu, Yvaina posadil po své pravici a vedle Yvaina usedl vévoda Mikida. Místo po levici knížete z�stávalo prázdné.

Yvain se rozhlédl a uv�domil si, že není p�ítomna jediná žena. „Na oficiální ve�e�e ženy nikdy nezveme,“ vysv�tloval vévoda, jako by uhodl jeho

myšlenky. „Bylo by to dost složité. Kníže má patnáct manželek, já zatím jen šest. Jist� uznáte, že v tom št�betání by se nedalo kloudn� hovo�it.“

V té chvíli vstoupil statný muž v tmavém koženém obleku. Podle olivové pleti to byl jednozna�n� Godom. Ml�ky usedl na volné místo. Z�ejm� se �ekalo jen na n�j, protože Azera teprve te� pokynul sloužícím, aby nosili na st�l.

„To je generál Juta, velvyslanec vládce Radžaka,“ pošeptal Yvainovi Mikida. „Je tady už t�i m�síce.“

Ve�e�e probíhala v celkem p�átelské atmosfé�e, o ni�em vážném se nehovo�ilo. Maso bylo vynikající, víno teklo proudem. Yvain se cítil docela p�íjemn�, dokud se rozja�ený Godom neujal �e�i.

„Asi jsem vám ješt� nevypráv�l, jak m�j pán Radžak rozdrtil vojsko krále Johannese,“ �ekl a jal se vychloubat, jak Radžak skv�le vál�il.

Když zesm�šoval rytí�e, Yvain zatínal p�sti, ale byl dost prozíravý, aby pochopil, že Godom ho chce vyprovokovat k n�jaké nep�edloženosti.

„Co tomu �íkáte vy, pane d’Escarlate?“ zeptal se nakonec Juta. „Král Johannes opravdu utrp�l t�žkou porážku, ale ne�ekl jste všechno,“ odpov�d�l Yvain.

„T�i dny po bitv� jeden sm�lý oddíl dobyl hrad Pendarmor nazp�t a osvobodil zajatou královnu Tamii.“

Juta sebou trochu trhl, ale pak se rozesmál. „Dobyli jsme hlavní m�sto Frequor a Radžak se dal korunovat.“

„To je pravda,“ p�ipustil Yvain. „Karlus cht�l obyvatele uchránit strastí obléhání, a proto se uchýlil do Rixoru. M�sto jste dobyli snadno, protože je nikdo nehájil. Ale zapomn�l jste na tu velkou bitvu na cest� do Rixoru. P�išli jste tam skoro o veškerou jízdu. Z�ejm� jste se té bitvy nezú�astnil, jinak byste nebyl naživu.“

Godom zbrunátn�l. Prudce odstr�il židli a sev�el jílec me�e. „Za tuhle urážku žádám satisfakci.“ „Kdekoli a kdykoli si budete p�át.“ Kníže slovní p�tku pozorn� sledoval. Takže Karlus ješt� není definitivn� poražen, jak

tvrdil Juta… „Ale prosím, pánové,“ zasáhl. „Tady jste na neutrálním území a já ve svém m�st� souboje

netrpím. Možná bychom si m�li jít lehnout a zítra si promluvíme rozumn�ji.“ Šel p�íkladem a vstal. S ním všichni dvo�ané. Brunátný Juta ješt� chvíli váhal a potom

h�motn� opustil místnost. Yvain se odebral do svých komnat, kde našel Xila, jak si pochutnává na ohromné pe�eni. „Radši jsem se nave�e�el tady,“ �ekl. „Mezi sluhy je hodn� Godom�, ale vypadají spíš na

vojáky. Necítil jsem se mezi nimi dob�e.“ „Jen klid, Xile, odjedeme co nejd�íve. Kníže nám nepom�že. Jdu si lehnout.“

* * *

Dve�e do Yvainova pokoje se prudce rozlet�ly a dovnit� vpadli �ty�i muži. Ve svitu pochodn� poznal d�stojníka, který ho p�ijal u brány. „Co to má znamenat?“ zeptal se.

„Na knížecí rozkaz vás zatýkám. Následujte m� dobrovoln�, jinak použiju násilí.“ Na chodb� se setkal s Xilem, který m�l rovn�ž �ty��lenný doprovod. Odvedli je na nádvo�í

a po kluzkých schodech do podzemí hlavní v�že. Zastavili se p�ed dve�mi cely.

„Piete, zav�i je tam,“ poru�il d�stojník obrovskému žalá�níkovi. „Budou tady dlouho?“ zeptal se Piet. „Abych se jim jako postaral o stravu.“ „To ani nestojí za to. Zítra si je p�evezmou Godomové.“ Cela byla t�sná, m�la jen dv� holé pry�ny. „M�li jsme si dát na ty psy lepší pozor,“ zavr�el Xil. „To je moje chyba. Nechal jsem se uspat tím jeho sladkým chováním. Co nad�láme?

Vyspíme se. T�m Godom�m už n�jak ute�eme.“ Sotva však Yvain usnul, už ho vzbudil rachot zámku. Vstoupil Piet a za ním vévoda

Mikida. „Poj�te,“ zašeptal. „Hezky potichu.“ Ve dve�ích se oto�il k žalá�níkovi. „A nikomu ani

muk!“ „Pán se na m� m�že spolehnout,“ pravil Piet a hluboce se uklonil. A tak nevid�l, že vévoda

vytáhl úzkou dýku, která mu zajela s d�sivou p�esností do šíje. Ohromné t�lo se zachv�lo a t�žce dopadlo na zem.

„Pouze mrtví nemluví na mu�idlech,“ poznamenal vévoda. „A te� už poj�te. Nemáme p�íliš �asu. Je to pro m� dost riskantní. Jeden Godom vás poznal. Prý m�žete za smrt mnoha jejich muž� v n�jaké bitv�, už nevím kde.“

„Godom�m jsem škodil na mnoha místech,“ opá�il sarkasticky Yvain. „Práv� proto si vás cht�li vyslechnout.“ Vyšli z podzemí, ale nevešli na nádvo�í. Mikida je zavedl do jiného sklepa plného

haraburdí. „Pomozte mi,“ �ekl a pokoušel se odsunout starou almaru. Xil se o ni op�el a za almarou se objevil vchod na úzké schodišt�. „Chodba vede za hradby do jednoho opušt�ného stavení. U n�j najdete své dalky.“ Vévoda

si odepnul opasek s me�em. „Ten je váš,“ �ekl. „Usoudil jsem, že vám na n�m záleží. Je skvostný.“

„Hlavn� je to památka na mistra, který m� cvi�il ve zbrani. Pro� to pro nás vlastn� d�láte?“ Vévoda trochu zaváhal a potom odpov�d�l: „Kníže ani já nemáme Godomy rádi, ale zatím

jsou siln�jší a musíme s nimi n�jak vyjít. Je�te honem pry�. Jakmile se na váš út�k p�ijde, kníže vás bude muset pronásledovat. Máte jen pár hodin náskok. Asi sto metr� od té barabizny je cesta. Dejte se doprava a za t�i hodiny cvalu jste na území Wassilky.“

„Vy�i�te knížeti m�j dík,“ �ekl Yvain a p�evzal svícen. „Doufám, že potm� najdete cestu.“ „Nebojte se, vyznám se tady.“ Sešli t�icet schod� a dostali se do uzou�ké vlhké a zatuchlé chodby. „Te� už jen m�žeme doufat, že skute�n� vede ven,“ povzdychl si Yvain, „a ne do n�jaké

hladomorny.“ „Pro� by se pak vévoda tolik namáhal? Sta�ilo nechat nás napospas Godom�m, ne?“ Yvain po�ítal kroky. „Podle m� jsme te� pod hradbami.“ Šel pomalu, pe�liv� sledoval cestu p�ed sebou. Vtom sebou trhl. Od stropu se odpoutala

kapka vody a dopadla s podivným zvukem na zem. Yvain se zastavil, opatrn� natáhl nohu a zkoumal zem p�ed sebou. Když p�itla�il, prolomilo se pod ním tenké prkénko. Sta�il ješt� v�as usko�it.

Klekl si a hled�l do jámy. Na dno nebylo vid�t. Hodil do ní kamínek. Trvalo n�kolik vte�in, než dopadl do vody.

„P�kná past,“ zd�sil se Xil. „Te� ješt� musíme zjistit, jak je široká. S touhle sví�kou vidím tak na metr. Podrž m� za

nohy.“ Lehl si na b�icho a vytáhl me�. Natáhl ruku a hrot zbran� se dotkl okraje jámy. „Musíme sko�it necelé t�i metry. To by se dalo zvládnout.“

P�esekl sví�ku. Horním koncem zapálil zbytek na svícnu a useknutý konec postavil na okraj pasti.

„Tady se musíme odrazit.“ Všiml si, že Xil váhá, a dodal: „Sko�ím první.“ Ustoupil �ty�i kroky, nadechl se a sko�il. Chvili�ka úzkosti a pak dopadl na druhou stranu.

Hned vyndal druhou p�lku sví�ky, po n�jaké chvíli vyk�esal ohe a zapálil ji. „Te� ty, Xile.“ Neš�astníkovi se p�íliš necht�lo. „Tak d�lej, p�ece tady nebudeme celou noc. Jestli tady chceš z�stat, já jdu.“ Xil za�val, odrazil se a dopadl Yvainovi do náru�e. „Jdeme dál. Doufejme, že nám nep�ipravili ješt� další p�ekvapení.“ Pod nohama se jim hemžily krysy. Došli na konec chodby. „Tak p�ece jen slepá uli�ka,“ zasténal Xil. Yvain zvedl hlavu a spat�il trošku prosvítat sv�tlo. „Tady je žeb�ík!“ zajásal Xil. „Sice zchátralý, ale snad nás unese.“ Octli se v tmavé místnosti. Z ní vyšli do p�ízemí a za chvilku už dýchali �erstvý vzduch. „Jsem zv�davý, jestli nám p�ipravili dalky.“ Zví�ata tam kupodivu byla. Vyhoupli se do sedel a cvalem uhán�li pry�. Odpo�inek

dalk�m dop�áli až za úsvitu. Xil si prohlížel obsah sedlových brašen. „Ten kníže není zas tak špatnej chlap. Dal nám i

sva�inu.“ Hrabal se dál a potom vyk�ikl: „A dokonce nás odškodnil!“ „Ty peníze si nech. Aspo ti m�žu jednou zaplatit. Kdoví, kdy dostaneš další.“

5

Paul de Gallas už týden �ekal na svolení k odjezdu a za�ínal být netrp�livý. Sabrinu mniši p�ijali dob�e. Bratr Ambrož jí dokonce ukázal laborato� a dlouze s ní hovo�il. Paul se však st�ežil, aby se s ní neocitl o samot�. N�jak se jí ostýchal…

„Chápu tvou netrp�livost, Paule,“ �ekl velmistr, „ale vnímám p�sobení jakési zlé mysli. Stále více se p�ibližuje.“

V té chvíli k nim dob�hl jeden mladý mnich. „Go… Go… Godomové! Už jsou tady!“ Vystoupali na vrchol té nejvyšší v�že. P�idala se k nim i Sabrina. Spat�ili dlouhou kolonu

voják�, jak obkli�uje hrad. „Mají žeb�íky a beranidlo,“ zavr�el Paul. Velmistr ml�ky sešel na nádvo�í, kde se už shromáždili všichni obyvatelé hradu. „Brat�i,“ promluvil k nim, „s n��ím podobným jsem už dávno po�ítal. Musíme uprchnout a

dostat se do Rixoru pod ochranu krále. Až bude op�t mír, postavíme si nový hrad, který z�stane ve stejné tajnosti jako tento.“

„Obávám se ale, že odtud neute�ete,“ namítl Paul. Velmistr se pousmál. „Stavitelé po�ítali i s touto možností. V ho�e jsou jeskyn� propojené

chodbami. Jejich tajemství se d�dilo z velmistra na velmistra. Mám tu smutnou �est, že je využiji jako první.“ Rozp�áhl ruce a klidným hlasem na�ídil: „Brat�i, p�ipravte se. Za soumraku vyrážíme.“

Když se mniši rozešli, Sabrina navrhla: „Možná by bylo dobré vzbudit dojem, že hrad je stále obsazen.“

„To je pravda,“ odv�til velmistr, „ale nerad bych tady n�koho nechával.“ „Mohla bych to být já,“ nabídla se. „To je m�j úkol,“ protestoval Paul. „A pro�? Že jste muž a já jen žena?“ „Paule,“ zasáhl velmistr, „nechci, aby t� zajali. A jak byste s nimi bojovala, Sabrino?“ „Ješt� než odejdete, pot�ebovala bych na hradby vynést jisté v�ci, které má bratr Ambrož v

laborato�i. A s nimi bych t�m barbar�m p�ipravila hezké uvítání.“ „To m�žeme ud�lat, ale jak se pak odtud dostanete vy? Chápejte, že bych vás horou

nemohl…“ „O t�ch chodbách nechci nic v�d�t. Šla bych na to jinak.“ „A jak?“ zeptal se s p�edstíranou lhostejností Paul. „Copak nejsem �arod�jnice?“ zasmála se. „Zajd�te za bratrem Ambrožem,“ �ekl v té chvíli velmistr, „a vezm�te si, co pot�ebujete.

Budu se za vás modlit. A ty, Paule, poj� se mnou. Pot�ebuji t�.“ Ve�er velmistr p�istoupil k hradb� v míst�, kde se stýkala se skálou. ukal podle ur�itého

po�adí postupn� na n�kolik kamen�. Zadun�lo to, �ást zdi se odsunula a ukázal se temný otvor dostate�n� vysoký, aby jím prošel i dalka. První vstoupili do jeskyn� mniši, poslední šel Paul. Stále se otá�el. Jak rád by se rozlou�il se Sabrinou! Nemohl se smí�it s myšlenkou, že ji už nespat�í.

Velmistr uhodl, na� myslí. „Nev�š hlavu, Paule. Ta dívka je velmi schopná a já v��ím, že ji op�t sev�eš v náru�i.“

„A nebojíte se, že nyní ví, kde za�íná chodba?“ „To v�bec nevadí. Zablokoval jsem vchod a Godom�m potrvá dny, než se do ní dostanou.“ Procházeli prostornou jeskyní se stalaktity, jíž protékala temná podzemní �eka. „P�jdeme podél ní. Opatrn�, klouže to!“ Po n�jaké chvíli se �eka ztrácela v podzemí. Chodbou se však dostali do další jeskyn�, kde

se �eka op�t vyno�ila. Místy museli obcházet obrovské stalagmity. Šli už dlouhé hodiny,

jeskyn� jako by nem�la konce. Na velmistrovi byla už patrná únava. Paul si toho všiml a nabídl mu rám�. Za hodinu došli na konec jeskyn�, kde se �eka op�t ztrácela. Tentokrát Paul žádný východ nevid�l.

Velmistr ho požádal, aby zvedl pochode. Dlouze a pozorn� ohmatal skálu. Potom se pousmál.

„Paule, ude�il bys me�em na toto místo?“ Ukázal na mali�ký výstupek. „Dva údery rychle za sebou.“

Paul tak u�inil, ale nic se nestalo. Oto�il se k velmistrovi. Ten byl pln� soust�ed�ný, jako by v duchu po�ítal. Potom se skála s d�sivým sk�ípotem odsunula. Mechanismus už asi nebyl úpln� v po�ádku, protože se uvolnil pouze metrový otvor.

„Paule, zkus zatla�it.“ Paul se op�el o skálu ramenem, ale marn�. Nehnula se ani o pí�. „Zkus to znovu a vší silou!“ povzbuzoval ho velmistr. Paul se zhluboka nadechl, zav�el o�i a soust�edil se. Op�el se o skálu, ale nepohnul s ní.

Ale vtom mu n�co vstoupilo do mysli. Byl to stejný pocit, jako když ho v první bitv� zavalil dalka. Tenkrát se mu poda�ilo ho odstr�it. Skála se malinko pohnula. Centimetr po centimetru ji odsunul a vy�erpan� padl na zem.

Když vstal, zavrávoral a musel se chytit skály. Pohlédl na velmistra a lehce kývl hlavou. Pochopil, že on dodal jeho mysli dostate�nou sílu.

„Pokra�ujme, brat�i,“ �ekl velmistr nevzrušen�. Šli asi dv� minuty, než kone�n� spat�ili východ. Velmistr se zastavil. „Brat�i, zde si odpo�ineme a rytí� de Gallas p�jde na výzv�dy, jestli v okolí nejsou

Godomové.“ Paul se u východu zastavil a pozoroval okolí. Vlevo prudce spadal vodopád a pokra�oval

dál jako bou�livý proud. Vpravo se ty�ila holá skála, asi p�t set metr� p�ed ním se �ernal les. Nikde nebylo nikoho vid�l, a tak se vrátil k mnich�m.

„Godomové tu nejsou. M�žeme si odpo�inout v lese.“ Zakrátko ulehli na mech. Paul navzdory únav� nemohl usnout. Stále myslel na Sabrinu.

6

Úsvit zastihl Sabrinu na hradbách. Ležela na ochozu nad obrovskou bránou. Nasadila si starou p�ilbu a st�ílnou sledovala úbo�í hory.

K brán� dojel jezdec s pozlacenou p�ilbou a lesklým kruný�em. „Jménem našeho pána Radžaka, vládce Godom� a krále Frequoru, vás vyzývám, abyste

otev�eli bránu a hrad nám vydali!“ k�ikl mocným hlasem. Když mu nikdo neodpov�d�l, pokra�oval: „Pokud se okamžit� nevzdáte, nebudeme znát slitování!“

Oto�il dalku a vrátil se k houfci, v jehož st�edu byl Merchak. Kouzelník m�l náladu pod psa. Zmohla ho cesta, chyb�la mu otrokyn�, a navíc musel noc strávit na holé zemi mezi vojáky.

„Ti mniši jsou fanatici,“ vr�el. „Nevzdají se. Kratzi, rovnou zaúto�te. Dnes ve�er bych už rád spal ve velmistrov� komnat�.“

Godom se obrátil na jednoho d�stojníka. „A� nastoupí lu�ištníci a st�ílí, jakmile se n�kdo ukáže na cimbu�í. A nastupte s

beranidlem!“ Godomové postupovali pomalu a zt�žka. Rozhoupali beranidlo a pustili je do brány, ta

však odolala. Vzdorovala i dalším dv�ma nápor�m. V té chvíli na n� n�kdo n�co vylil. Muže to nejd�ív p�ekvapilo, ale když zjistili, že to není

va�ící voda, rozesmáli se a znovu se soust�edili na bránu. Vtom se ozvaly výk�iky bolesti a Godomové pustili beranidlo. N�kte�í se rozutekli, jiní se

zmítali na zemi. „Pálí to jako ohe!“ k�i�el velitel na Kratze. Obli�ej m�l posetý �ervenými skvrnami, na

ruce se mu tvo�ily puchý�e. Kožená vesta se mu rozpadala a zvedal se z ní slabý modrý dým. „Koncentrovaný louh sodný,“ poznamenal Merchak. „Ti mniši jsou dob�í alchymisti…

Svlékni se a opláchni se vodou. To ti pom�že,“ na�ídil neš�astníkovi. Kratz dal p�istavit dva žeb�íky ke hradbám v bezpe�né vzdálenosti od brány. Jakmile se konec žeb�íku ukázal na cimbu�í, Sabrina popadla kameninový hrnec a opatrn�

na n�j vylila jeho obsah. První úto�ník už byl naho�e, když d�evo z�ernalo a žeb�ík se zlomil. Sabrina hned p�eb�hla k druhému žeb�íku. Nyní smíchala dv� tekutiny, lahvi�ku ut�snila a

hodila ji p�es cimbu�í. Lahvi�ka dopadla na zem pod žeb�íkem a rozbila se. Zvedl se žlutý kou� a ukázaly se zelené záblesky. Výpary brzy obklopily úto�níky a ti se dusiv� rozkašlali. Obli�eje jim zmodraly a netrvalo dlouho a muži se skáceli k zemi.

„To by bylo,“ zabru�ela Sabrina. „A te� je �as myslet na ústup.“ Opatrn� slezla na nádvo�í, odhodila p�ilbu a rozb�hla se k jedné v�ži. Seb�hla po strmých schodech do nízké klenuté místnosti s celami. Vzala klí� a odemkla si jednu celu.

Vešla dovnit�, zamkla se a klí�e odhodila ven. Sedla si na pry�nu a povzdychla si: „Doufejme, že Godomové hrad brzy dobydou a najdou m�.“

* * *

„Ti mniši se museli spol�it s Knížetem temnot,“ zu�il Kratz a ukazoval Merchakovi z�ernalé d�evo. „Sho�elo to bez ohn�, jen se podívejte.“

Merchak d�evo vzal, jemn� je ohmatal a p�i�ichl si. „Tentokrát použili silnou kyselinu,“ pousmál se chladn�. „Na tom není nic �ábelského.“ „Ze zem� stoupaly jedovaté páry a otrávily mi lidi.“ „To je taky jen alchymie. Po�kejte, až vítr rozptýlí plyn, a potom je seberte. Zatím

p�ipravujte další útok.“ „Nebudu chlapy posílat na smrt,“ protestoval Kratz. „Budeme je obléhat, a jestli necht�jí

chcípnout hlady, musí se vzdát.“

„To by trvalo moc dlouho,“ nesouhlasil Merchak. „Radžak chce rychlé �ešení. Dovedu si p�edstavit, jak bude zu�it, že nám trvalo tak dlouho zvládnout hrstku mnich�…“

Kratz se zadumal. „Co tedy navrhujete?“ zeptal se nakonec. „Mniši nejsou žádní �áblové, pouze dob�í alchymisté. Vím, že t�ch p�ípravk� nemohou

mít tolik. Brzy jim dojdou, pokud se tak už nestalo. Chce to soust�ed�ný útok ze všech stran.“ Kratz svolal d�stojníky a vysv�tlil jim, co mají ud�lat. Poslechli ho, ale s nevalným nadšením. Dlouho trvalo, než se jednotky rozmístily. K útoku

se troubilo až odpoledne. O hradby op�eli dvanáct žeb�ík� a muži je rychle zlézali. O�ekávali prudký odpor nep�ítele.

Kratze p�ekvapilo, že se nic ned�je. Krátce nato brána povolila a do hradu vnikla jízda. Vešli s Merchakem na nádvo�í.

„To nechápu. Hrad je prázdný. Nikoho jsme tady nenašli,“ sd�loval jim velitel jízdy „Prohledejte ho odshora dol�,“ na�ídil Merchak. „Ulet�t p�ece nemohli!“

* * *

Sabrina zaslechla kroky na schodech a za�ala k�i�et: „Pomoc! Pomozte mi!“ „Co tady d�láš?“ spustil na ni n�jaký Godom. „Jak vidíte, jsem uv�zn�na. Prosím, pus�te m� ven.“ „Ty m�íže jsou p�íliš silné.“ „Klí�e dávali tamhle na to místo…“ Muž chvíli hledal, až je našel. „Moc vám d�kuji, pane, už jsem se bála, že m� ti zlí mniši tady nechají zem�ít hladem a

žízní.“ Jakmile se cela otev�ela, popadla vak a šla ven. „Co v tom máš?“ zeptal se podezírav�

Godom. Otev�ela vak. „Náhradní šaty.“ „Mn� by ses líbila spíš bez nich,“ rozesmál se. „Ale te� poj� se mnou.“

* * *

Merchak se ubytoval ve velmistrov� komnat�. Prohledal ji, ale nic zvláštního neobjevil. „Prohledali jsme celý hrad, ale nikde nikdo. Nechápu, kam se pod�li,“ hlásil Kratz.

Zaváhal a tlumen� dodal: „Muži vid�li odlétat z jedné v�že �erné ptáky. Že by to byli oni?“ Merchak jen zlostn� pokr�il rameny. „Ur�it� je tady n�jaký tajný východ.“ „Ale my nic nenašli.“ „Nem�žete p�ece prohledat všechny st�ny a zdi! Chodba jist� vede do n�jaké jeskyn�, kde

se schovávají. Asi se domnívají, že hrad vypleníme a p�jdeme. Ale to se mýlí. Necháme tady stálou posádku. Za pár dní, nejvýš týdn�, vylezou.“

V té chvíli vešel do místnosti d�stojník a táhl za sebou Sabrinu. „Pane, našli jsme ji v podzemní cele.“ Merchak se na dívku zahled�l a o�i mu zasvítily radostí. Popadl d�tky a na�ídil

d�stojníkovi, aby ji pevn� p�idržel. T�ikrát ji švihl p�es zadek. K�i�ela a Merchak m�l radost. „To jen abys m�la p�edstavu, co t� �eká, když nepovíš pravdu!“ „P�ísahám, že nebudu lhát, pane,“ zalkala. „Jak se jmenuješ a odkud jsi?“ „Jsem Sabrina a narodila jsem se ve vsi za horou.“ Z Merchakova výrazu pochopila, že s kn�zem už mluvil. „A co d�láš tady?“ Sklopila o�i, jako by se styd�la. Když ji vybídl znovu, spustila: „Náš kn�z tvrdil, že jsem

�arod�jnice, a odsoudil m� na hranici…“ „A nejsi?“ zajímal se Kratz.

„Kdepak, pane! Vymyslel si to, když jsem se s ním necht�la vyspat.“ Merchak se pousmál. „Tuhle mali�kost nám zaml�el. A dál?“ „Uvázali m� ke k�lu a tu se ukázal jakýsi rytí�. Musel bojovat s Kazou. Kaza m�l zbroj,

zatímco rytí� jen oby�ejný štít. Nechápu, jak se to stalo, ale za chvíli Kazu porazil, osvobodil m� a odjeli jsme.“

„Kam?“ „Nejd�ív jsme se stavili v mé chýši, protože…“ „A tam jste p�espali.“ „Ne. P�íliš jsem se bála, že kn�z tam pošle své lidi. Utíkali jsme dál lesem a p�espali v

n�m.“ Merchak lehce pokýval hlavou. Zatím vše souhlasilo. „Kdo byl ten rytí�?“ „Nevím. �íkal, že se jmenuje Paul.“ „Jak vypadal?“ „Byl krásný,“ �ekla nadšen�. „Úplný pohádkový rytí�.“ „Pro� t� vlastn� vysvobodil?“ „Ptala jsem se ho. Že prý kdysi složil jakýsi slib. Víc mi ne�ekl.“ „Dál!“ „Ráno jsme pokra�ovali v cest�, až jsme došli na úpatí velké hory. Doufala jsem, že m�

vezme s sebou dál, ale za�al se chovat jinak. P�inutil m� sesednout a tvrdil, že dál už musí sám. Prosila jsem ho, ale ujel mi.“

„Ur�it� jel sem,“ �ekl Merchak. „Docela chápu, že t� necht�l vzít s sebou.“ „Nakonec jsem se vydala v jeho stopách, protože do vesnice jsem se vrátit nemohla. Po

dvou dnech jsem došla k brán� hradu, umírala jsem hlady a žízní a taky únavou. Bušila jsem do brány a otev�eli mi dva mniši. Byli sta�í, oškliví, m�li na sob� �erné šaty. Beze slova m� zatáhli do cely. Ale aspo mi dali najíst a napít…“ Všimla si, jak se Merchak dívá na její �isté ruce, a dodala: „Každé ráno mi p�inesli v�dro vody a cht�li, abych se umyla. Když jsem se jich ptala, kdy m� pustí, neodpov�d�li.“

„A toho rytí�e jsi ješt� vid�la?“ „Ne. Ani nevím, jestli sem dojel.“ „Bylo t�ch mnich� hodn�?“ „To nevím. Vid�la jsem jen ty dva. Dneska nep�išli a já m�la strach, že m� cht�jí nechat

zem�ít hlady.“ „M�li jiné starosti,“ uchechtl se Kratz. „Jsem tak š�astná, že jste m� osvobodili! Te� kone�n� m�žu…“ „Uvidíme. Pokud budeš poslušná… Ale myslím, že si ješt� zasloužíš trochu potrestat.“ „Ale já už nic nevím!“ „V tom p�ípad� t� potrestám za to, že nic nevíš,“ posmíval se jí Merchak. Venku se rozpoutala jakási hádka a dve�e se rozlet�ly. Dovnit� vpadl Godom v p�ilb�, která

m�la na každé stran� kus k�že, což znamenalo, že je z kmene Zajíc�, kte�í sloužili jako Radžakovi poslové.

Pozdravil Merchaka a vychrlil ze sebe: „Náš pán Radžak vás žádá, abyste se okamžit� dostavil do Frequoru, pane.“

„Dob�e, odpo�i si a za svítání se dáme na cestu.“ Muž zavrt�l hlavou a zaje�í uši zaplácaly. „Vládce �ekl okamžit�.“ Merchak se jen st�ží ovládl. V�d�l však, že Zajíci jsou proslulí nejen rychlostí, ale i

tvrdohlavostí a poslušností rozkaz�m. Jist� by neváhal použít sílu. „No dob�e,“ vzdychl si. „Jen po�kej, než si sbalím.“

Obrátil se k d�stojníkovi. „Ur�íte �ty�i muže. Ti tuhle holku co nejd�ív dovezou do Frequoru. A� vyjedou okamžit�. Chci, aby tam dorazila jen pár hodin po mn�.“

7

Když se setm�lo, godomští jezdci zastavili na malé pasece kousek od cesty. „Urazili jsme p�knou štreku,“ prohlásil jeden. „P�i troše št�stí jsme ve Frequoru zítra

ve�er. Snad to Merchak ocení.“ „To pochybuji. Umí jen trestat,“ poznamenal druhý. Rozvázali Sabrinu. „Jestli se chceš najíst, rozd�lej ohe. A ne abys utekla, to bychom ti

ušmikli uši!“ „To ne! Bála bych se v lese sama!“ Nasbírala d�íví a dávala si pozor, aby byla po�ád na dohled. Nedaleko slyšela �eku a

zamyslela se. Donesla d�íví na paseku. „Pánové, nemáte k�esadlo?“ „A co ty máš v tom vaku?“ zeptal se jeden. „Jen šaty.“ Godom p�iklekl k hranici a po chvíli rozd�lal ohe. Vstal a �ekl: „Hlavn� dej pozor, a� nevyhasne.“ Jiný Godom vytáhl ze sedlové brašny kus kýty. „Ješt� že jsem se stavil v kuchyni,“ zasmál

se. „M�li tam slušný zásoby uzenýho.“ Sedl si a za�al maso krájet. Godomové se pustili do jídla a Sabrina sed�la opodál. „Dej jí taky,“ �ekl jeden. „Vypadalo by to blb�, kdyby dojela úpln� hladová. Máme ješt�

dost.“ Když dojedli, p�ipravovali se na noc. Velitel se na Sabrinu up�en� zahled�l. „Asi si dop�eju trošku kratochvíle,“ prohlásil. „Dej si pozor, Paku,“ varoval ho druh. „Pro�? Zakázal nám to snad? Cht�l, abychom ji dovezli co nejd�ív. Nic víc.“ P�istoupil k Sabrin�, která cosi hledala ve vaku. Popadl ji za ruku. „Poj�. Chci ti n�co

�íct.“ S úsm�vem vstala. „Nemusíte na m� silou. Pomilovat se s tak hezkým mládencem jsem si

vždycky p�ála…“ Objal ji a cht�l ji políbit. Sabrina odvrátila hlavu a zašeptala mu: „P�jdem o kousek dál,

ano? Poznámky vašich p�átel by mi kazily rozkoš…“ Pak souhlasil a odtáhl ji o t�icet metr� dál. Sabrina si klekla, rozepnula mu kalhoty a

odhalila hrdé mužství. Lehce je pohladila a �ekla: „Tak to je ten ošt�p, který m� protkne…“ Zavzdychal slastí a �ekl: „Brzy to už zažiješ. Ud�lám ti nejmí dva parchanty, uvidíš.“ Už se k ní sklán�l, ale vymanila se mu. „Tady ne, tamhle, tam je hebký mech!“ Odb�hla ješt� t�icet metr�. Už jasn� slyšela �eku. Byl sotva dva metry od ní a tu zaúp�l. „To hrozn� bolí… Pálí to jako ohe…“ „Tak se smo� v �ece. Ale d�lej! Už se nem�žu do�kat!“ Godom se odbelhal se splihlým mužstvím k �ece. Šplouchlo to. „Jen pozor,“ poznamenala tiše Sabrina. „Proud je prudký a o kus dál je vodopád.“ Chvíli po�kala, a když usoudila, že ub�hlo dost �asu, vrátila se k ostatním Godom�m. „Kde je Pak?“ „Šel se osv�žit do �eky. Cht�la jsem využít jeho nep�ítomnosti a navrhnout vám obchod.“ „A jaký?“ „Dám vám tisíc zla�ák�, když m� pustíte.“ „Tolik nemáš,“ rozesmál se jeden. „Ve zlat� samoz�ejm� ne, ale schovala jsem si diamant. P�vodní vlastník ho koupil za dva

tisíce. Každý klenotník vám za n�j dá nejmí tisíc.“ „Ukaž!“ Sabrina váhala. „A ur�it� m� pustíte?“

Godomové na sebe pohlédli. „Máš naše slovo. Tak ukaž!“ Sáhla si do výst�ihu a vytáhla vá�ek. Otev�ela jej a vysypala na dla jakýsi šedý prášek. „Koukejte. Ten diamant je schovaný v tom prášku. To aby ho nikdo nenašel.“ T�i muži k ní naklonili hlavy, aby lépe vid�li. Vtom Sabrina mrštila prach do skomírajícího

ohn�. Vyšlehl vysoký plamen a muži za�vali bolestí. O�i a obli�eje m�li popálené. „�arod�jnice!“ �val jeden. „Uškrtím t�, zlomím ti vaz!“ Ud�lal krok a spadl do ohn�. Druhý tasil me� a ohán�l se jím poslepu s jediným

výsledkem, že poranil t�etího Godoma. Sabrina se potichu vzdálila. Došla k dalk�m, odvázala je, na jednoho vysko�ila a ostatní

rozehnala. Potom odjela do noci.

8

Slunce už bylo na obloze dv� hodiny, když Merchak vjel na nádvo�í frequorského paláce. Byl tak unavený, že z dálky málem spadl.

Zajíci ho odvedli do královských komnat. Radžak si práv� pochutnával na snídani v p�ítomnosti svých dvou osobních služebnic. Byl to bezmála dvoumetrový a stokilový vousatý obr, na kterém nebyl ani gram p�ebyte�ného tuku.

„Pane, splnili jsme váš rozkaz.“ „Díky. Jste skv�lí, Zajíci! M�žete jít.“ Godomové váhali. Nev�d�li, co si po�ít s Merchakem, kterého podpírali. Nakonec ho

posadili na stolici. Radžak propukl smíchy. „Poj� sem a jez! Dobré jídlo t� postaví na nohy.“ „D�kuji, ale nic bych do sebe nedostal. Ti šílenci jeli celou noc!“ „To je práv� ta jejich skv�lá vlastnost,“ zasmál se znovu Radžak. P�ikázal služebnici, aby

p�inesla Merchakovi �íši vína. Merchak se napil a víno ho p�ece jen trochu postavilo na nohy. „Pro� jste si m� dal tak nahonem zavolat, když jsme ty zatracené k�iš�ály ješt� nenašli?

Dobyli jsme hrad, ale mniši byli pry�.“ „Na k�iš�álech už nezáleží. V�era p�išly posily. Hodn� posil.“ Rozesmál se. „Rychlé

dobytí Frequoru na n� zap�sobilo a doufají, že ješt� n�co utrhnou z ko�isti.“ „Ale bez posilujících ko�ínk� jste stále slabší než Karlusovi rytí�i,“ nadhodil Merchak. „Jeden kmen jich p�ivezl habad�j. A proto t� pot�ebuji. Musíš je upravit.“ Když Merchak p�ibyl do Godomie, objevil první sazenice rostliny, kterou našt�stí studoval

již d�íve. V�d�l, že její ko�eny obsahují stimulující substance, které zvyšují sílu, odolnost a rychlost reflex� toho, kdo je žvýká. Rovn�ž však v�d�l, že mohou vést k zástav� srde�ní �innosti. Tuto vlastnost však dokázal neutralizovat, a proto se t�šil vládcov� p�ízni. Toto tajemství si samoz�ejm� uchovával pro sebe.

„A� mi ty ko�ínky donesou. Ale bude to n�jaký �as trvat.“ Radžak ude�il p�stí do stolu. „Tak to ne! Chci je do �trnácti dn�!“ „Na� takový sp�ch? Vždy� jste cht�l táhnout až na ja�e!“ „Netušil jsem, že dostanu tak rychle posily. Nemá smysl dát Karlusovi �as, aby se

vzpamatoval. Abych prošel pr�smykem do Rixoru, musím za�ít jednat d�ív, než napadne sníh.“

Merchak zlehka pokýval hlavou. „Nevím, jestli budu mít dost �asu. Ko�ínky se musí upravovat zvolna, nic se nesmí ukvapit…“

„Tak budeš pracovat ve dne v noci. Jdi a neztrácej �as.“ �arod�j se na n�j zlostn� podíval a zabru�el: „Ze všeho nejd�ív si p�jdu lehnout. Až si odpo�inu, p�jde mi práce lépe od ruky.“ Pracn� vstal a vyvrávoral z místnosti.

* * *

Ve�er se Merchak probudil. „P�ines mi n�co k jídlu!“ št�kl na otrokyni. Pojedl n�kolik plátk� masa a vypil n�kolik �íší vína. Potom opatrn� vstal a odbelhal se do

místnosti, kde si za�ídil laborato�. V ní našel n�kolik balík� na�ernalých ko�ínk�. Jeden zlomil, uvnit� byl bílý, p�i�ichl si, kousek odlomil, chvíli žvýkal.

„Kvalita je dobrá,“ poznamenal. Otrokyn� rozd�lala ohe a postavila na n�j kotel s vodou. Merchak do n�j vhodil t�i hrsti

ko�ínk�, va�il je a pravideln� míchal.

Po hodin� dal poslat pro velitele stráže. „Ješt� nep�ivezli tu zajatkyni?“ „Ne, pane, nikdo nový na hrad nep�ibyl.“ Kouzelník si vztekle dupl. „A to jsem t�m oum�m �íkal, aby sebou hodili! Ráno jim

pošlete naproti hlídku. To jsem zv�davý, na co se budou vymlouvat…“

* * *

Druhý den m�l Merchak už mnohem lepší náladu. T�lo ho již tolik nebolelo, ráno p�kn� zmrskal otrokyni a potom se s ní pomiloval. A nyní p�ipravoval další kotel ko�ínk�.

Vešel velitel stráže a s ním t�i muži, kte�í se drželi za ruce. „Hlídka je našla, jak bloudili lesem. Jsou slepí.“ „A ta holka?“ „Jako kdyby se vypa�ila.“ Merchak se oto�il ke slepc�m. „A te� chci p�esn� v�d�t, co se stalo!“ obo�il se na n�. „Byla to �arod�jnice…,“ �ekl jeden váhav�. „Hodila do ohn� hrst prachu a ten vzplál a

oslepil nás…“ „Velice chytrá dívka, která mi utajila hodn� v�cí,“ zavr�el Merchak. „M�l jsem ji

vyslechnout po�ádn�ji, a hlavn� p�inutit Zajíce, aby ji vzali s námi. Jestli ji najdu…“

9

Sabrina se vrátila k úpatí hory a pozorn� se zadívala na mnišský hrad. P�emýšlela, dlouho si ho prohlížela a potom se usmála. Popohnala dalku. Jela tak p�l odpoledne, až dojela k potoku. Sestoupila z dálky a napila se. Chvíli váhala, ale nakonec se svlékla a opatrn� vstoupila do �eky. Zachv�la se chladem. Dlan� ji ješt� pálily a m�la je stále �ervené.

Osušila se šaty a vzala si z vaku suché. Její jediné jm�ní! Vrátila se k dalkovi, chvíli ho vedla za uzdu a pozorn� sledovala zem. Potom na n�j spokojen� nasedla.

Když se blížila noc, ucítila kou�. Mniši sed�li kolem malého ohní�ku. Paul prudce vstal a rozb�hl se k ní, avšak metr p�ed ní se zastavil. „Sabrino… Sabrino…,“ zašeptal. Došel k nim velmistr a bratr Ambrož.

„Velice rádi vás op�t vidíme, milé dít�,“ �ekl velmistr. „Jist� nám máte hodn� co povídat. Ale nechcete nejd�ív n�co pojíst?“

„Velice ráda, ot�e. P�iznám se, že umírám hlady.“ Hned ji obsloužili n�kolika plátky uzeného a Paul jí podal �íši lehkého vína. Jakmile se nasytila, dala se do vypráv�ní. „Bohužel zásoby brzy došly,“ �ekla na záv�r.

Bratr Ambrož jen zvedl o�i k nebi a zalkal: „To vše jsem m�l pro výzkum! Netušil jsem, že to jde použít i takhle!“

„Díky vám jsme získali asi dva dny,“ konstatoval velmistr. „A jak se vám poda�ilo uniknout?“ zajímal se Paul. „Vzhledem k tomu, že si po�ád myslíte, že jsem �arod�jnice,“ poznamenala jedovat�,

„nebyl to pro m� problém. Vylezla jsem na tu nejvyšší v�ž, tam jsem se prom�nila v �erného orla a ulet�la jsem. Sh�ry jsem vás spat�ila, a když p�išla noc, p�istála jsem kousek od vás a vrátila se do své normální podoby. Kolem b�žel kanec, toho jsem prom�nila v dalku a na n�m dojela sem.“

Paul ji poslouchal a nev�d�l, co si o tom myslet. Velmistr se tiše zasmál. „Tak už dost, milé dít�, nedobírejte si našeho chudáka Paula. Tolik

se o vás strachoval a po�ád cht�l za vámi. Musel jsem mu domluvit.“ „To jste ud�lal dob�e, protože by tam nebyl k ni�emu.“ Vysv�tlila jim svou lest a dobrovolné zajetí. „�ekla jsem o vás hodn� zlého a prosím o odpušt�ní.“ „To je v po�ádku. Lidé malov�rní v��í spíše zlému než chválám.“ „Doufala jsem, že m� pustí, ale odvedli m� k odpornému, zvrhlému �arod�ji.“ Popsala ho a Paul podle popisu poznal Merchaka. „Jist� se chce zmocnit k�iš�ál�!“ „Našt�stí si pro n�j dojeli Radžakovi poslové,“ pokra�ovala Sabrina, „a hned s ním odjeli.

M� sv��ili do pé�e �ty�em hlupák�m, kterých jsem se hrav� zbavila.“ „A jak jste nás našla tak rychle?“ divil se Paul. „To bylo prosté,“ odv�tila. „V�d�la jsem p�ece, že jste použili tajné chodby. Ur�it� neústila

na tu stranu, kde byl nep�ítel. A tak jsem se vydala na stranu opa�nou.“ Pohlédla na velmistra a pokra�ovala: „T�ebaže nepodceuji vaše p�edch�dce, nedokázala jsem si p�edstavit, že by razili n�kolikakilometrovou chodbu. Ve zdejších horách je množství jeskyní a podzemních �ek. Prost� jsem horu obešla, dokud jsem nenašla byst�inu, která pramenila zhruba v polovin� svahu. Šla jsem podle ní a našla vás podle toho množství stop, co jste zanechali.“

„Jste bystrá,“ �ekl uznale velmistr. „P�ekvapujete m�. P�i vašem mládí a kráse… Promluvíme si o tom zítra. M�la byste si odpo�inout.“

„Unavená jsem, ale nem�li byste Godomy podceovat. Obalte dalk�m kopyta hadry a postupujte rychleji.“

„Budu o tom uvažovat. Zatím si jd�te lehnout.“ Sabrina se uložila stranou od mohutného dubu. Chvíli hled�la na oblohu posetou

hv�zdami. Paul jí p�inesl pokrývku.

„Tady máte n�co proti rannímu chladu.“ „D�kuji vám.“ „Nep�ejete si ješt� n�co jiného?“ „Ano. Posa�te se na chvíli.“ Trochu zaváhal, ale pak poslechl. Jejich hlavy te� byly docela blízko sebe. „Sama jsem hájila hrad, bi�oval m� zvrhlík, málem m� znásilnil jeden Godom. Myslím, že

bych si za to n�co zasloužila.“ „Samoz�ejm�, promluvím s velmistrem.“ „Já to ale chci hned.“ Objala ho a políbila. Mladík se cht�l zpo�átku bránit, ale rychle kapituloval. Pomalu klesli

k zemi. „Ne, tady ne, te� ne…,“ protestoval chab�. Nebylo mu to nic platné…

* * *

Mniši se vydali na cestu hned za svítání. Paul se Sabrinou jeli úpln� vzadu a v�tvemi smazávali stopy. Zrovna p�ejížd�li plá plnou nap�l uschlých trnitých ke��. Stezka byla velice úzká. Paul pohlédl k slunci vycházejícímu na obzoru a povzdychl si:

„Až dojedeme do toho lesa, budeme aspo ve stínu. To je vedro!“ O n�co pozd�ji první jezdci dojeli k lesu. Paul se oto�il za Sabrinou a v dálce spat�il

mra�no prachu. „To jsou Godomové a postupují dost rychle. Je�te dop�edu upozornit velmistra, a� si

pospíší a ukryjí se. Pokusím se je zdržet.“ „Je jich nejmén� deset. Jen se dáte zbyte�n� zabít. Musíme na to jinak.“ Nasála vzduch.

„Máme št�stí, že vítr vane dobrým sm�rem. Z�state tady.“ Z brašny vytáhla plát�ný vá�ek. Byl v n�m jakýsi hn�dý prášek, který rozsypávala po

stranách cesty. „Sabrino, prosím! Je�te za mnichy. Jestli vás zajmou, nebudou znát slitování.“ Dívka jako by ho neslyšela. První jezdec byl od nich pouhých dvacet metr�. Nap�áhla dla,

z níž vyklouzly blýskavé šupinky, a ustoupila. Stezka vzplála. Ohe se rychle ší�il a obklí�il p�ekvapené jezdce. Vznítily se i ke�e a vytvo�ily tak skute�nou ohnivou hradbu.

Pronikl jí pouze onen Godom, který jel v �ele. Narazil na Paula a Paul jej záhy skolil me�em. Dalkové, pod�šení ohn�m, se plašili a shazovali jezdce. Ozývaly se výk�iky bolesti, potom slábly, až umlkly docela. Pouze ohe praskal.

Paul nehybn� stál, byl celý bledý a díval se st�ídav� na ohe a na Sabrinu. Potom dutým hlasem �ekl: „Poj�te honem za mnichy. Musíme postupovat ješt� rychleji. Nebudu mít klid, dokud nedorazíme do Rixoru.“

* * *

Mniši sed�li u malého ohn�. Všichni byli k smrti unaveni. Paul je už dva dny nutil k šílenému tempu. „Ješt� máme do Rixoru daleko?“ zeptal se velmistr.

„Myslím, že tam budeme zítra ve�er, nejpozd�ji pozít�í. Godom� se nyní už nemusíme tolik bát, nev��ím, že by se pustili tak daleko. A proto si dnes dovolíme delší odpo�inek.“

„Dlouho jsem b�hem út�ku p�emýšlel a rozhodl jsem se, že výjime�n� dop�eji �est k�iš�álu žen�.“

„Myslíte princeznu Priscillu? Je energická a ctižádostivá. Ráda by vyst�ídala svého bratra Karluse.“

„Dvorské intriky m� nezajímají. Myslel jsem Sabrinu.“ Paul sebou trhl, jako by ho štípla vosa.

„To p�ece nejde!“ �ekl p�idušeným hlasem. „O�arovala vás, ot�e! Jsem p�esv�d�en, že je to skute�n� �arod�jnice.“

„Chlap�e, chlap�e, za�ínám pomalu pochybovat o tvé inteligenci. Je to docela oby�ejná dívka, ovšem velice bystrá, která se vyzná v rostlinách a r�zných substancích. Bratr Ambrož s ní vedl dlouhé debaty a byl by rád, kdyby mu pomáhala.“

„Ale já vás ujiš�uji, že jsem na vlastní o�i vid�l, jak rozp�áhla ruce a vyšlehl ohe!“ „Máš se dívat pozorn�ji a nedat se ošálit pouhou iluzí. Mluvil jsem s ní o tom. Nejd�íve

rozsypala velice vzn�tlivou látku, již získala z jedné houby. Potom hodila na zem jiný prášek, který s tou první reagoval. Je to jen chemická reakce, žádné �áry. Stejn� tomu bylo, když hladila toho hulváta, co ji cht�l znásilnit. Nejd�íve si vzala do dlan� silnou žíravinu. Hned nato si ji ot�ela o šaty, ale i tak má po�ád ješt� p�kn� popálenou ruku.“

Paula však nep�esv�d�il: „První noc jsem vid�l, jak se prom�nila v dým,“ namítl. „S tím se mi rovn�ž sv��ila. Zachránil jsi ji a ona k tob� pocítila touhu. Jenže jsi byl p�íliš

zdrženlivý, a tak ti p�ipravila nápoj z jedné opojné houby.“ „Takže se mnou manipulovala jako s dít�tem,“ poznamenal sklesle Paul. „Nem�j jí to za zlé. Jist� ti to nebylo nep�íjemné. S t�mi deseti Godomy bys navzdory své

odvaze nic nepo�ídil. Zachránila ti život. A navíc jsem p�esv�d�en, že ti není lhostejná.“ Paul zrudl. Velmistr trefil do �erného. Sta�ilo pronést slovo Sabrina a už se mu zrychlil

tep. „P�ive� ji, Paule.“ Dívka ležela na mechu a ješt� nespala. Když k ní Paul došel, usmála se na n�j. „Chce s vámi mluvit velmistr.“ Armadérský velmistr tam stál a mezi palcem a ukazovákem držel k�iš�ál, který se leskl ve

skomírajícím ohni. „Poklekni, mé dít�,“ požádal ji vlídn�. Náhle jí za�al tykat. Udiven� se na n�j podívala, ale poslechla. „Sabrino, ud�luji ti �est k�iš�álu. Dá ti sílu, rychlost a ješt� v�tší bystrost mysli.“ P�iložil jí k�iš�ál na �elo t�sn� pod ko�ínky vlas�. Když se k�iš�ál dotkl pokožky, Sabrina

zasténala bolestí. Strašliv� to pálilo. K�iš�ál zvolna vnikal do k�že, dokud nenarazil na �elní kost. Sabrina zavrávorala a Paul ji musel p�idržet.

„Hotovo,“ �ekl armadérský velmistr. „Vím, že budeš k�iš�álu hodná. Paule, jdi s ní a �ekni jí, že tu bolest snášela state�n�ji než leckterý mladý rytí�.“

Sabrina byla ješt� celá zmatená, cht�la velmistrovi pod�kovat, ale ten již odešel. Paul jí pomohl na nohy.

„Vím, co jste musela snést,“ zašeptal. „Když jsem ho dostával já, myslel jsem, že omdlím. Byl jsem s princem Karlusem a ten byl ješt� bledší než já.“ Zvolna ji odvedl k mechovému l�žku.

„Stále nechápu, pro� mi dal velmistr takový dar. Je p�ece vyhrazen jen rytí��m. Aspo jsem si to myslela.“

„To jsem si myslel taky,“ usmál se Paul. „Mají i jiné ženy k�iš�ál?“ „Jste jediná krom� t�ch n�kolika málo �ádových sester. Jestliže vás velmistr vybral, ur�it�

usoudil, že jste jej hodná. Ledaže…“ Nedo�ekl a skousl si ret. „Ledaže jsem ho o�arovala, že?“ „Ne, to jsem necht�l �íct.“ Objala ho a vášniv� políbila. Po n�jaké chvíli se od n�j odtrhla a zasmála se. „Hezky sp�te

a a� se vám n�co hezkého zdá.“ A šla si lehnout o kousek dál. Paul byl z toho trochu rozpa�itý. O�ekával, že ho bude chtít mít u sebe, a moc si to p�ál…

10

Princezna Priscilla se hnala chodbou rixorského hradu. Byla to vysoká štíhlá dívka s dlouhými �ernými vlasy. Chvíli váhala a potom vstoupila do komnat vrchního velitele Henriho de Guerrevala. Starý voják byl již vzh�ru. Opíral se o dv� berle a sluha mu pomáhal s oblékáním. Nad kolenem m�l velký obvaz na míst�, kde mu amputovali nohu. „Veliteli, to je p�ece šílenství, nem�žete ješt� vstávat!“ „Už jsem si odpo�inul a na l�žku se nudím. Ten tyran Arp mi prý um�lou nohu nedá, dokud se pahýl nezajizví. Ale rána už je dobrá. A tak jsem si �ekl, že se dneska projedu na dalkovi.“ „S nohou v jednom t�meni se p�ece neudržíte!“ „Mám po�ád ješt� dv� stehna a dv� kolena. Chci si zajet k pr�smyku a podívat se, jak pokra�ují práce.“

„Pojedu s vámi,“ pravila hlasem, který nestrp�l odporu. „Jenom se p�evléknu a sejdeme se na nádvo�í.“

Namísto odpov�di jen zavr�el. Pracn� se dostal o berlích na nádvo�í. Sou�asn� s ním dorazila i princezna v slušivém tmavomodrém jezdeckém obleku.

P�idrželi jí dalku a ona se svižn� vyhoupla do sedla. Pracn�jší to bylo pro de Guerrevala, ale se sluhovou pomocí se nakonec na dalku dostal. Princezna pro jistotu na�ídila dv�ma sluh�m, aby je provázeli. Vyrazili.

Velitel se rozchechtal. „Kone�n� mám pocit, že zase žiju!“ „Víte n�co o Paulu de Gallasovi?“ zeptala se Priscilla po chvíli. „Nic. Už by m�l být na hrad� K�iš�álu, pokud ho ovšem nedostali Godomové a pokud se

mu vrátila pam�� a hrad našel.“ Po chvíli se pousmál. „Neptáte se na barona d’Escarlata. Já myslel, že se spíš zajímáte o n�j.“

„Zajímám se pouze o osud království,“ odpov�d�la až p�íliš suše. Pokra�ovala však už mnohem klidn�ji: „Kdybyste m�l o n�m zprávy, jist� byste mi je již dávno sd�lil, ne?“

„Bohužel je tomu tak, princezno. Kdyby usp�l, ur�it� by už poslal posla.“ Dojeli k pr�smyku, kde se odehrála krvavá bitva. Byl tam i král Karlus s n�kolika rytí�i. „To je šílenství, de Guerrevale!“ káral velitele. „M�l jste být v posteli, dokud mistr Arp

nerozhodne jinak!“ „Tahle vyjíž�ka mi pom�že mnohem víc než jakýkoli lék. Cht�l jsem se podívat, jak

pokra�ují práce.“ „Já bych �ekl, že velice uspokojiv�,“ konstatoval spokojen� Karlus. Na druhé stran� pr�smyku se sesula �ást svahu. Uvolnili tam zatím úzkou stezku, aby

projel v�z a vesni�ané se mohli zatím vracet dom�. „Po�ád mám p�ed o�ima ten zázra�ný sesuv, co poh�bil p�es polovi�ku godomského

vojska,“ �ekl de Guerreval s krutým úsm�vem. „Nebýt toho, nezvít�zili jsme a já bych tu te� nebyl. P�išel bych nejen o nohu, ale i o krk.“

Král jen pokýval hlavou a myslel si své. Pouze Yvain a on v�d�li, jak tomu skute�n� bylo. A vzpomn�l si také na bytost z Prokleté bažiny. „Práce pokra�ují p�esn� podle vašich p�íkaz�,“ �ekl pouze.

Henri de Guerreval pohlédl na rozestav�nou v�ž. „Musí být ješt� jednou tak vysoká,“ �ekl, „aby se na ni nedostali se žeb�íky. Lu�ištníci tam budou mít dobrý p�ehled. Nesmíme zapomenout na dostate�né zásoby vody a potravin, aby vydrželi dlouhé obléhání, a hlavn� musí mít dost šíp�.“

„Naši �emeslníci nevyráb�jí nic jiného než šípy,“ uklidnil ho Karlus. „A na hrad� je už p�kná zásoba. A nyní se vra�te na l�žko. Je to rozkaz.“

11

Yvain s Xilem dojeli k hradbám Wassilky. Stráže u brány na n� jen roztržit� pohlédly. „Pojedeme rovnou na hrad?“ zeptal se Xil. „Nerad bych ud�lal stejnou chybu jako ve Fallin�. Ubytujeme se v hostinci a zjistíme

situaci.“ Xil zajel ke stánku se zeleninou a poptal se na hostinec. Babka jim ukázala cestu a zakrátko

dojeli k zájezdní hospod�. Sotva vjeli do dvora, pacholek se už hnal k dalk�m. „Dej jim po�ádn� nažrat,“ nakázal mu Yvain a sesko�il.

Hostinec byl dost velký, uvnit� bylo p�es deset stol�. Ale jen dva byly obsazeny ml�enlivými hosty, kte�í jako by ne�ekali na nic jiného, než až budou moci kone�n� odejít.

„Vítejte v mém skromném dom�, pánové,“ p�ivítal je obtloustlý hostinský. „Pove�e�íte?“ „Umíráme hlady a žízní. Nejd�ív nám p�ines džbán vína.“ Hostinský k�ikl na �íšnici, p�knou a správn� zaoblenou brunetku, a ta vzáp�tí postavila na

st�l džbán a dva poháry. Víno bylo vynikající a zakrátko se k n�mu p�idružila pe�ená kachna s nádhernou k�r�i�kou a k�upavé placky.

„Takhle bych nejrad�ji jedl po�ád,“ vzdychl slastn� Xil. „Nelituji, že jsem vstoupil do vašich služeb.“

„Doufejme, že nebudeš litovat pozd�ji. Už jsi vid�l, že to není žádná procházka.“ „Po�ád ješt� žiju, ne?“ �íšnice se p�išla zeptat, zda si nep�ejí ješt� n�co. Xil se usmál a vsunul jí do výst�ihu

zla�ák. „Nep�inesla bys mi na pokoj v�dro teplé vody?“ Zahled�la se na n�j a p�ikývla. „Host� máme te� málo,“ �ekla tiše, „takže bych mohla

skon�it dost brzy.“ „Vidím, že sis zajistil p�íjemnou noc,“ poznamenal Yvain. „Pouze za ú�elem získání informací, pane,“ ohradil se Xil. „Tvou ob�tavost oceuji,“ odtušil suše Yvain. Setm�lo se a �íšnice zapálila lampi�ky na zdi. „Tady se na n�jaký ten groš nehledí,“ poznamenal Xil. „Zpravidla se tolik lampi�ek

najednou nerozsv�cuje.“ Yvain se šel na jednu podívat zblízka. Byla to cínová nádobka s úzkým hrdlem, z n�hož

vycházel silný knot. „Je to oby�ejná olejová lampa, ale netušil jsem, že se dá ud�lat tak silný knot. Ta musí

spot�ebovat množství oleje.“ Hostinský se p�išel otázat, zda byli spokojeni. „Bylo to vynikající,“ pochválil ho Yvain. „P�ines nám ješt� jeden džbán a budu rád, když

se napiješ s námi.“ Hostinský si pot�šené p�isedl a dal znamení �íšnici. „Tolik sv�tla sv�d�í o tom, že obchody jdou dob�e,“ konstatoval Yvain. Hostinský však jen zavrt�l hlavou a smutn� se pousmál. „V našem m�st� není sv�tlo známkou blahobytu. Používáme levný zemní olej.“ „Jak zemní?“ „Na jihu naší zem� sta�í vykopat desetimetrovou studnu a z ní prýští olej.“ Yvain se rozhlédl po prázdném hostinci. „P�ekvapuje m�, že p�i tak dobré kuchyni tady

nemáš plno.“ „Lidi jsou radši doma,“ vzdychl si hostinský. „Jsou neklidní a �ada jich už opustila m�sto.“ „Bojíte se války s Godomy?“ „Ne, ti nás nechávají na pokoji. Ale ohrožuje nás ta zatracená bažina.“ Vid�l, že host

nerozumí, a pokra�oval: „Ší�í se k m�stu. Za pár ned�l se dostane až ke hradbám.“

„Nezkoušeli jste ji zastavit?“ „Už n�kolikrát, ale pokaždé z ní vyšly �arod�jnice. Vypadají jako krásné nahé dívky.“ „To musí být velice p�íjemný pohled,“ usmál se Yvain. „To si jen myslíte, pane. Jakmile se p�iblíží k �lov�ku, zm�ní se v p�íšery s ostrými drápy a

roztrhají ho. Našt�stí se zdržují jen poblíž b�ehu, ale nedokážu si p�edstavit, co se bude dít, až budou u našich bran.“

Džbán byl dopit a hostinský vstal. „Dal jsem vám p�ipravit dva pokoje. Sila vám ukáže cestu.“ Se znepokojeným výrazem dodal: „Pane, �asy jsou zlé a malou zálohu bych uvítal.“

Yvain vytáhl vá�ek a hodil jej na st�l. Cinkot vyloudil na tvá�i hostinského úsm�v. Popadl vá�ek a uklonil se: „P�eji vám dobrou noc, pánové. Kdybyste n�co pot�ebovali, Sila vám to donese.“

V té chvíli se otev�ely dve�e a do hostince vstoupil voják s podivným lukem. „Ne, Timore, nenaleju ti,“ ozval se hned hostinský. „Nejd�ív zapla�, co dlužíš.“ „Zaplatím, hned jak dostanu žold.“ „To tvrdíš už dva m�síce a po�ád jsem nic nevid�l.“ „Víš, že bych si dal ješt� jeden džbánek?“ vstoupil do nastávající hádky Yvain. „A našeho

p�ítele zvu ke stolu.“ Voják se nijak neostýchal a hned si p�isedl. Když se napili, Yvain poznamenal vlídn�: „Vypadáš unaven�, p�íteli. Pot�eboval jsi

vzpruhu.“ „Kdo by nebyl unavenej, pane,“ stýskal si voják. „Po šesti hodinách hlídky u bažiny.

Tentokrát se �arod�jnice neukázaly, ale to �ekání je hrozný.“ „Máš zvláštní luk…“ „To není luk, ale kuše. Je lepší než luk. Kdyby bylo ješt� trošku vína, p�edvedl bych vám

ji.“ Yvain kývl na hostinského. Po n�kolika doušcích voják vstal a nasadil do kuše krátký šíp.

Vysv�tloval jeho funkci a výhody. Napnul kuši hákem a namí�il na starý štít na st�n�. St�ela vylet�la a zaryla se hluboko do

n�j. Voják štít sundal a donesl ho ke stolu. „Podívejte. St�ela jím prošla a ješt� škrábla st�nu.“ Xil si kuši obdivn� prohlížel. „N�co takového bych si taky rád po�ídil,“ �ekl tiše. „Kde se

to dá sehnat?“ Voják se trochu ošil. „Kuše jsou vyhrazeny jen pro knížecí gardu, ale…“ Zaváhal a �ekl:

„Ale tuhle bych prodal za… za p�t dukát�.“ Zahled�l se na Xila, jak se zatvá�í. „To je moc,“ �ekl Xil. „Dva dukáty by mi p�išly rozumn�jší.“ „Za tak sm�šnou cenu nikde kuši neseženete. Nu dobrá, a� tratím, m�žete ji mít za �ty�i.“ Xil se dlouze zamyslel, bylo vid�t, jak t�žko se rozhoduje. „Dob�e. Ale dáš mi k tomu i st�ely.“ Voják hodil kuši a toulec na st�l. „Je vaše.“ Zatímco Xil sázel na st�l jeden zla�ák za druhým, Yvain prohodil: „Nebudeš mít potíže s

nad�ízenými?“ „Kdepak! Mám ješt� jednu po kamarádovi, co ho zabily �arod�jnice,“ zavrt�l hlavou voják. Sebral �ty�i dukáty a vstal. Cestou ke dve�ím hodil dva hostinskému. Yvain a Xil se odebrali do svých pokoj�. Xil se zrovna svlékal, když n�kdo tiše zaškrábal na dve�e. Dve�e se otev�ely a nakoukla do

nich Sila. „Poj�,“ �ekl a vtáhl ji dovnit�. Hned ji objal a políbil na šíji. „Ne tak zhurta, pane. Dovolte mi aspo, abych n�kam postavila to v�dro. Nechcete se

osv�žit?“ „Až pak, to je nejlepší.“

Sila v�dro odstavila, rychle si p�etáhla šaty p�es hlavu a vlezla si do postele.

12

„Doufám, že jsi noc p�ežil v po�ádku,“ poznamenal Yvain u snídan�. „Ale nezapomn�l jsem z ní tahat informace,“ ujistil ho Xil s plnými ústy. „Ve m�st� není

jediný Godom.“ „V tom p�ípad� m�žeme vyrazit na hrad.“ Hostinský p�inesl džbánek vína a chmurn� pohlédl na Xila. „Sila dneska n�jak zaspala. To

je poprvé, co se jí to stalo.“ Xil si pochutnával dál, jako by se nechumelilo. Když se hostinský vzdálil, poznamenal:

„Ta hol�ina má netušené nadání, ale nikdy nem�la št�stí na rovnocenného soupe�e.“ „Už ml�,“ zarazil ho Yvain. „Pomni, že pýcha p�edchází pád.“ Položil na st�l zla�ák a k�ikl na hostinského: „Jdeme, ale nevím, jestli se ve�er vrátíme.“ „Budete vždy vítáni, pánové!“ uklán�l se hostinský. Nasedli na dalky a rozjeli se k hradu. Náhle se Yvain zastavil. „Ješt� bych se rád podíval

na tu jejich bažinu. Nevíš, kde je?“ „Vím to od Sily. Asi dva tisíce metr� od hradeb. Každý den postupuje. Co si od toho

slibujete? Moje zkušenost s tou poslední bažinou byla dost nep�íjemná a nerad bych si ji zopakoval.“

„Neboj se, z�staneme na b�ehu.“ Netrvalo dlouho a dojeli k bažin�. „Pod tou nar�žov�lou hladinou jsou odporní pavouci,“ varoval Xil. „Já nezapomn�l,“ odpov�d�l Yvain a sestoupil z dalky. „Te� chci p�emýšlet. Odve� dalky

stranou a dohlídni na n�.“ Dalkové už za�ínali projevovat neklid a plašili se. Zklidnili se teprve dvacet metr� od

b�ehu. Yvain nehybn� stál s p�iv�enýma o�ima. Soust�e�oval myšlenky, jak ho to nau�ila bytost z

Proklaté bažiny. N�kolik minut se nic ned�lo. Už se cht�l vzdát, když zaznamenal prchavou, vzdálenou myšlenku.

„Kdo jste? Jsme od sebe p�íliš daleko. Pošlu posla jako prost�edníka.“

Bytost m�la podobu dívky s krásným, ladným t�lem, což nebylo obtížné posoudit, nebo� až na dlouhé �erné vlasy byla úpln� nahá. P�echázela bažinu a no�ila se do ní do p�li stehen.

„Tady jsou tmavovlasé, a ne sv�tlé jako u nás,“ zabru�el Xil. „Dávejte si na ni pozor. Taky se m�ní v netvory. Sila to už jednou vid�la.“

Krasavice se zastavila t�i metry od Yvaina a usmála se na n�j. „Netušila jsem, že lidé jsou telepati.“

„Jsem výjimka. Zjistil jsem to p�i kontaktu s jednou vaší družkou.“

„To je zajímavé, domnívala jsem se, že jsem na této planet� jediná.“

„Dosáhla ur�ité velikosti a už se nerozši�uje.“

„Je p�íliš bázlivá a nemá p�edstavivost.“ Myšlenka byla plna pohrdání. „Až kam zajdete? Nedaleko odtud je m�sto.“

„To vím a brzy je pohltím. Lidské bílkoviny mi jdou k duhu.“

„Kdy se zastavíte?“

„Hodlám pokrýt celý kontinent.“

„A co ona vaše družka?“

„I ji pohltím, když byla tak hloupá a zastavila se. Tomuto sv�tu musí vládnout siln�jší.

Takový je zákon p�írody.“

„Pro� chcete zni�it �lov�ka?“

„Protože jsem siln�jší.“

Yvaina se zmocoval vztek. „Cítím v tvém duchu zlobu a možná je to pro m� nebezpe�né. Prosté pravidlo bezpe�nosti

velí, abych zni�ila nep�ítele, než zesílí. Ráda jsem si s tebou pohovo�ila. Sbohem.“

Bytost p�estala vysílat. �ernovláska se po celou dobu kontaktu ani nehnula. Nyní se však prom�nila. T�lo jí zmohutn�lo, ple� se pokryla hustou srstí. M�la obrovskou hlavu se špi�atým �umákem a s tlamou plnou dlouhých, silných, ostrých zub�…

„Uhn�te!“ vyk�ikl Xil. Yvain usko�il a tasil me�. Cosi cvaklo a netvor se zastavil. Yvain s p�ekvapením hled�l na

st�elu z kuše, která se zaryla bestii do hrudi. Zvolna vrátil me� do pochvy a ot�el si zpocené �elo. Netvor se už nehýbal. Postupn� se

prom�oval v dívku. „Díky, Xile,“ vydechl si Yvain. „Ta náhlá prom�na m� zasko�ila.“ „P�iznám se, že jsem se svým prvním pokusem docela spokojený,“ opá�il pot�šen� Xil.

Zarazil se a dodal: „Když se to vezme kolem a kolem, možná byste mi mohl na tu kuši p�isp�t.“

„Dobrá! Dlužím ti dva dukáty,“ rozesmál se Yvain. „A te� se vrátíme do m�sta.“

* * *

Kníže Kilmo byl asi �ty�icetiletý muž statné postavy. Tvá� mu zdobil krátký �erný vous. Ml�ky se na Yvaina zahled�l a vážným hlasem pravil:

„Vítejte, pane vyslan�e. Vy�i�te prosím králi Karlusovi naši soustrast se smrtí jeho otce. Poslal jsem posla, který ho bohužel už nenašel. Vaši zemi zachvátily zmatky.“

Yvain zlehka pokýval hlavou. Usoudil, že tady bude rozumn�jší nalít �istého vína. „Král Johannes utrp�l t�žkou porážku. Byl smrteln� zran�n v bitv� s Godomy. Princ Karlus

nastoupil na tr�n za velice obtížných podmínek. Usoudil, že bude v sou�asné situaci rozumn�jší opustit Frequor a do�asn� p�esídlit do Rixoru.“

„To mi �íkal i posel,“ usmál se kníže. „Došlo pak k další velké bitv�. Byla velice krvavá, ale Godomové byli poraženi a Radžak

se musel stáhnout. Král Karlus chce postavit silné vojsko a prosí vás o pomoc. Dal byste mu k dispozici muže, které by živil a platil?“

Kníže dlouho ml�el a potom si vzdychl: „Nesmírn� rád bych bratranci Karlusovi pomohl. Pokud se Godomové zmocní vašeho království, je jisté, že zakrátko dostanou zálusk i na mé m�sto. Bohužel sami jsme nyní ve velkém ohrožení a pot�ebuji si podržet všechny síly.“

„Vím. Bažina vám p�sobí starosti.“ Kilmo na n�j p�ekvapen� pohlédl. „P�ijeli jsme v�era ve�er a p�espali v hostinci. Všichni mluví jen o bažin�. U nás máme

podobnou, ale ta se už nezv�tšuje.“ Yvainovi se hlavou honily všelijaké myšlenky. Nakonec se rozhodl. „Když vám pomohu s bažinou, pom�žete vy králi?“

„Už jsme zkoušeli všechno, ale jakmile se p�iblížíme, ty �arod�jky se zm�ní v netvory a vyd�sí moje muže. A t�ch pár, kte�í neutekli, zaplatilo za svou state�nost životem.“

„Dostal jsem nápad, jak na ni.“ „A sice?“ „Ješt� si ho musím promyslet a zítra vám ho p�edložím. Mohu dostat v�tší množství

zemního oleje? Hodil by se mi.“ „Kolik ho pot�ebujete?“ „Tak sto sud�.“ „Dám pro n� poslat na jih. Sejdeme se u ve�e�e.“ Yvain vstal a uklonil se. Ve chvíli, kdy už byl na odchodu, Kilmo dodal: „Jestli se vám n�jakým zázrakem poda�í tu bažinu zdolat, dám bratranci Karlusovi k

dispozici sto ozbrojených muž�.“ Ve�e�e byla lepší než nálada, která p�i ní vládla. Když Yvain vstoupil do svého až hý�iv� osv�tleného pokoje, uklonila se mu mladi�ká p�vabná hn�dovláska.

„Jsem Saima. Kníže mi nakázal, abych se o vás postarala. Pomohu vám do lože.“

Chab� protestoval, ale dívka ho zula a potom se v�novala kalhotám. Když byl svle�en, rozhrnula p�ikrývku a vyzvala ho, aby si lehl. Zatímco se p�ikrýval, stáhla si šaty a stála p�ed ním úpln� nahá. Vklouzla za ním a p�itiskla se k n�mu. „To není t�eba,“ zamumlal Yvain a zrychlil se mu tep.

„No tak, snad knížete neurazíte! Myslel by si, že pohrdáte pozorností, kterou vám poslal.“ Yvain se rozesmál a objal ji. „V žádném p�ípad� ho nechci urazit. Tohle je velice milá

pozornost.“

* * *

Když komorník uvedl Yvaina do poradní místnosti, kníže už sed�l na jednom konci stolu. Starší muž vpravo od n�j m�l p�ísný úzký obli�ej a prokvétající vlasy, po jeho levici sed�l statný chlapík s mohutným hrudníkem, který se jen st�ží vt�snal do kabátce z �ervené k�že.

„Posa�te se proti m�, pane d’Escarlate,“ vybídl Yvaina kníže. „Tohle je kanclé� Zerak a tady kapitán Kokas, velitel mé gardy. M�žete nám tedy �íct, jak chcete s tou bažinou bojovat?“

„Budu pot�ebovat sudy zemního oleje a padesát nejlepších st�elc� z kuše.“ „Chlapi m�žou nastoupit okamžit�,“ prohlásil kapitán. „Šedesát sud� je k mání hned,“ prohlásil kanclé�, „a zbytek b�hem dne, jakmile je

dovezou.“ „To je vynikající, pánové.“ „Prozradíte nám kone�n� ten plán?“ otázal se netrp�liv� Kilmo. Yvain p�istoupil k obrovské nást�nné map�. „Muži vylijí sudy do téhle �ásti bažiny, kde je nar�žov�lá voda.“ „To je nesmysl!“ vybuchl kapitán. „Sotva za�nou, ukážou se �arod�jky a zm�ní se v

netvory.“ „No práv�,“ usmál se Yvain. „A v té chvíli zasáhnete vy, kapitáne. Budete mít p�ipravené

st�elce. Jakmile se �arod�jky ukážou, muži u sud� zalehnou a st�elci vyst�elí.“ „Jsou nezranitelné,“ namítl kníže. „To není tak docela pravda, Jasnosti.“ „Co vy o tom víte?“ zavr�el ned�v��iv� kapitán. „V�era jsem to vid�l na vlastní o�i. Byl jsem se projít u bažiny. Ukázala se krásná nahá

�ernovláska. Z�ejm� jsem se jí nelíbil, protože se prom�nila v cosi jako obrovského medv�da. M�j sluha po ní vyst�elil a ona se skácela k zemi jako �lov�k.“

„To je k neví�e,“ zabru�el kapitán Kokas. „Už jste to n�kdy zkoušeli?“ „To ano, ale muži byli z�ejm� tak rozrušeni, že minuli…“ „Pokud o mých slovech pochybujete, p�jdeme k bažin� a já vám to p�edvedu znovu. Ale

radši bych bažinu p�ekvapil.“ Nastalo dlouhé ticho, které nakonec prolomil kníže. „Myslím, že plán barona d’Escarlata m�žeme p�ijmout.“ „Je p�íliš sm�lý,“ namítl kanclé�. „A máte jiný?“ „Bohužel ne. A co když se bažina p�ed hradbami zastaví?“ „Zatím po�ád postupovala a nezastavovala se,“ vzdychl si kníže. „M�li bychom to zkusit.

Jinak musíme vyklidit m�sto.“

* * *

Za úsvitu vyrazili k bažin�. Po cest� drkotaly vozy se sudy provázené vystrašenými muži. Yvain jel s knížetem a kapitánem Kokasem za nimi. Zastavil dalku a diplomaticky nadhodil:

„Asi byste m�l muže rozestavit zde, tak dvacet metr� od b�ehu. A� jsou p�ipraveni vyst�elit, ale jen na váš rozkaz.“

Muži za�ali vykládat první v�z se sudy. Pracovali rychle, skoro to vypadalo, že je pohání strach. Postavili sudy na b�eh, vypustili je a rychle se vzdálili. Najel další v�z a operace se opakovala. Po hladin� se ší�ila mastná skvrna.

Muže p�ekvapilo, že se nic ned�je, a pon�kud se zklidnili. N�kte�í za�ali dokonce žertovat. Když vykládali �tvrtý v�z, ukázaly se �ty�i �arod�jky. �ile se brodily bažinou a muži se okamžit� dali na út�k. Jakmile �arod�jky dorazily ke b�ehu, za�aly se p�em�ovat.

„Ne�ekejte, až skon�í!“ k�ikl Yvain na Kokase. „Palte!“ Kokas zatroubil na roh a zasvišt�lo padesát st�el. Skoro všechny zasáhly cíl. Uplynuly t�i nekone�n� dlouhé sekundy a pak se netvo�i skáceli do bažiny a ozval se jásot. „Máte vynikající st�elce, kapitáne,“ pochválil Yvain Kokase. „A� se p�ipraví na další

výst�el.“ Obrátil se ke knížeti a dodal: „Dejte vyložit poslední vozy. Musíme využít chvíle klidu.“

„�arod�jky jsou mrtvé, už se nemáme �eho bát…“ „P�ijdou další, Jasnosti. Je t�eba jednat rychle.“ Vzduchem se ší�il zápach zemního oleje. V té chvíli se z lesíka na druhém b�ehu vyno�ilo

dobrých dvacet �arod�jek a hnaly se bažinou k nim. Kníže zbledl jako st�na a �ada st�elc� se zavlnila.

Uplynuly dv� vte�iny. Když byly �arod�jky na dost�el, Kokas zavelel k palb�. Yvain ani nem�l �as mu �íct, aby si nechal pár st�elc� v záloze. Vyst�elili všichni, cíl� však bylo p�íliš. Deset �arod�jek se skácelo a zbytek dorazil ke b�ehu a prom�nil se. St�elci ani nesta�ili nabít.

Yvain popohnal dalku a vyrazil kup�edu. Rázem byl na b�ehu bažiny a vhodil do ní pochode. Hladina ve vte�in� vzplála a olízl ho ohnivý dech. Dalka se vzepjal, Yvain ho ješt� sta�il oto�it a uhán�l zp�t ke knížeti.

Z ohnivé záplavy se vyno�il jeden netvor a hnal se ke st�elc�m, které zachvátila panika. Vtom se však zastavil a zvolna se kácel k zemi se st�elou v hrudi.

„Slušná trefa, co?“ pochválil se Xil. „�lov�k si vždycky musí nechat st�elu v záloze.“ Kníže si ot�el zpocené �elo. „Máte velice šikovného sluhu, pane d’Escarlate.“ St�elci napjat� hled�li do pohasínajících plamen�. Z�ejm� s hr�zou o�ekávali, kdy se ukáže

další netvor. „�ekl bych, že je po všem,“ poznamenal kníže. „Zachránil jste nás p�ed záhubou. Proto

jste vylil olej na hladinu?“ „Spíš jsem po�ítal s tím, že otráví ty nebezpe�né pavouky.“ „Co budeme d�lat dál?“ „Myslím, že je vhodný �as promluvit si s bytostí, která �ídí �arod�jky.“ „Ale jak?“ „Mám takový nápad…“ Yvain požádal Xila, aby dal p�ivézt sudy, které ješt� nebyly vyprázdn�ny. Xil se za chvíli

vrátil s n�kolika vozky. „Co s nimi chcete ud�lat?“ Yvain ukázal na své kalhoty a boty. „Po�ádn� m� zlijte. Musím tím nasáknout, abych

odradil pavouky.“ Kníže jen ned�v��iv� vrt�l hlavou. „Není to p�íliš nebezpe�né?“ „To zjistím, až se vrátím,“ odtušil Yvain. „P�j� mi tu kuši a st�ely,“ požádal Xila. Xil se

netvá�il p�íliš ochotn�, a Yvain proto dodal: „Nezapome, že ji máme nap�l.“ „Jdu s vámi,“ prohlásil Xil. „Ani náhodou! Nemám chu� t� vlá�et na zádech jako posledn�.“ S kuší v ruce vstoupil do bažiny. Co chvíli o�ekával, že se ukáže jedna z t�ch r�žových

stv�r, které se �lov�ku p�ichytí na t�lo a požírají ho zaživa.

13

Yvain vyšel na houbovitou nahn�dlou zem. Boty mu p�i každém kroku �vachtaly. P�iblížil se ke skále, z níž vytékal tenký pramínek vody. V�d�l, že je to tekutina, kterou se živí ony bytosti podobné lidem. M�l žíze a rád by se napil, ale p�emohl se. Co když je to past?

Došel až k lesu. Bylo to p�íliš silné slovo pro menší zm�� šedých propletených kmínk�, mezi kterými ob�as prošlehla jiskra.

Ve chvíli, kdy cht�l do lesíka vstoupit, objevila se nahá a sv�dná �ernovláska. Zvedla si vlasy a odhalila adra. Na rtech jí pohrával rozkošný úsm�v. Vábila ho k sob�.

Yvain zvedl kuši. Váhal. Dívka byla od n�j už jen pár krok�. Vtom si všiml, že se nepatrn� zachv�la. Blíží se p�em�na! Vypálil a šipka zajela mezi pohupující se adra. Dívka se zastavila, p�em�na ješt� chvili�ku pokra�ovala, a potom se skácela.

„Galantnost by v tomto p�ípad� mohla být nebezpe�ná,“ zabru�el Yvain. P�ipravil další st�elu a napnul kuši. Pravicí uchopil me� a prosekával se lesem. Vnímal prchavou, bolestnou myšlenku. Usmál se, v�d�l, o� jde.

„Dost! Kdo jste a co chcete?“ ozvalo se kone�n�. „Jdu pokra�ovat v rozhovoru.“

Vnímal mírné p�ekvapení. „Myslela jsem, že jsi mrtev. P�ikázala jsem, aby t� zabili.“

„Neschopnost pod�ízených vždy zamrzí.“

„Jak ses dostal až sem? M�li t� sežrat pavouci.“

„Nechme toho. Dob�e vím, že se jedná o antit�líska. Nemohla m� identifikovat, protože

jsem se dal polít zemním olejem, který jich hodn� spálil. Nemyslím si, že jsou p�íliš ú�inná.“

„Dost. Jinak t� má obrana zni�í.“

„Nev��ím, že ješt� n�jaká existuje. Poslední jsem p�ed chvílí zlikvidoval.“

„Vytvo�ím jich ješt� víc a má pomsta bude krutá. Vyhladím všechny.“

„Nebudou na to �ekat. Vím, že jsem v tvém mozku a že je to tvoje nejcitliv�jší místo.“ Rozmáchl se a p�esekl n�kolik oddenk�. Myšlenka se vrátila, byla ironická, ale p�ece jen

trochu neklidná. „Pokud máš v�bec n�jaké pon�tí o mozku, pak jist� víš, že se skládá ze stovek milion�

neuron�. Tím sm�šným me�em je nikdy nep�esekáš všechny.“

„To je patrn� pravda, ale my na to p�jdeme jinak. Moji lidé budou lít zemní olej na

hladinu tak dlouho, až pokryje silnou vrstvou veškerou tvoji t�lesnou tekutinu. Antit�líska to

dlouho nevydrží. Navíc tu vrstvu m�žeme zapálit, což ti neurony trošku povzbudí, že? A naši

alchymisté p�ipraví jedy. Jsou-li nebezpe�né pro nás, budou nebezpe�né i pro tebe.“

Myšlenka se odml�ela. Když se ozvala znovu, vyjad�ovala p�ekvapení. „Já to nechápu. Zatím jsem nenarazila na žádný odpor. Ti sm�šní lidé p�ede mnou jen

prchali anebo se nechali sežrat. Teprve s tebou to všechno za�alo. Takže za to m�žeš ty.“

„Dejme tomu, že jsem jim tak trošku poradil. Využil jsem toho, co mi prozradila ona

mírumilovná bytost. Moji spoluob�ané ji p�ijali. Každý tak žijeme na svém území, neškodíme

si, nep�ekážíme si.“

„Zrádce bez jakýchkoli ambicí! Pro� jsi p�išel?“

„Mysli si, co chceš, ale nechceme, abys zmizela. Chceme si zajistit bezpe�í a uzav�ít mír.

Uzav�ít smlouvu…“

„Ne�ekla bych, že jste tak silní, abyste…“ Yvain p�esekl n�kolik oddenk�, vybral si tentokrát siln�jší. Vnímal vlnu bolesti. „Možná by stálo za to polít i tyhle oddenky olejem a zapálit…“

„Dobrá. Co navrhuješ?“ Nyní musel Yvain improvizovat, protože podmínky smlouvy s knížetem neprojednal.

„P�esta� se rozši�ovat a jako projev dobré v�le ustoupíš na t�i kilometry od m�sta, a to do

t�í dn�.“

„To nejde. Nestihnu vsáknout tolik tekutiny.“

Yvain se zamyslel. „Jako náhradu m�žeš zabrat odpovídající plochu na opa�né stran�. Jakmile se stáhneš,

postavíme hrani�ní ze�. B�da tomu, kdo ji p�ekro�í, a� tím �i oním sm�rem.“

„To je vše?“

„Mám jediné p�ání. Nech� zde kone�n� zavládne mír.“ Kontakt se na n�jakou chvíli p�erušil. „Myslím, že je to p�ijatelné �ešení,“ ozvala se pak bytost. „Nerada se vzdávám svých

plán�, ale t�eba nebyly rozumné. Možná má pravdu ta druhá…“ Yvain si vydechl. „P�edložím tento návrh svému pánu, i když myslím, že jej p�ijme. Ale abys nás p�esv�d�ila,

bylo by dobré, kdybys už dnes v noci za�ala ustupovat.“

„Sbohem, tvore�ku. N�kdy m� zase navštiv.“ Jakmile Yvain vstoupil na pevnou zem, p�istoupil k n�mu kníže. „Tak co?“ „Spojil jsem se s bytostí, která �ídí ty �arod�jnice. Dohodli jsme se na míru.“ A Yvain

informoval knížete o podmínkách. Když se zmínil o tom, že se bažina rozší�í opa�ným sm�rem, kníže namítl:

„To pak bude na godomském území!“ „A bude to godomský problém,“ dodal Yvain.

* * *

Druhý den ráno se Yvain dostavil ke knížeti ješt� pon�kud ospalý. Když se p�edešlý den vrátil od bažiny, Saima se mu postarala o nové oble�ení a ješt� o mnohem víc. Potom s Xilem bohat� pove�e�eli a šli si lehnout. Nenasytná Saima se však ukázala znovu.

Kníže ho op�t �ekal s kanclé�em a kapitánem. „Ra�te dál, pane d’Escarlate,“ uvítal ho. Byl ve vynikající nálad�. „Hlídka ráno zjistila, že

bažina p�es noc ustoupila skoro o p�t set metr�. Zdá se, že hodlá smlouvu dodržet.“ „To jsem rád,“ oddechl si Yvain. „Ale stejn� nechápu, jak jste se s tou bytostí dokázal domluvit,“ zajímal se kníže. „To se t�žko vysv�tluje, Jasnosti. Nemluví slovy, ale vysílá myšlenky. A já jsem z�ejm�

jedním z mála, který je dokáže p�ijímat.“ „Zvít�zili jsme,“ pronesl suše kanclé�. „Pro� toho nevyužít a nezni�it ji definitivn�?“ „Nejsem si jist, jaké skryté rezervy ješt� má. M�že se stát, že si vyvine n�jakou obranu

proti zemnímu oleji. Myslím, že výhodn�jší je tenhle mír než dlouhá válka, u které si nem�žeme být jisti, že ji vyhrajeme.“

„A co si myslíte vy?“ obrátil se kníže ke kapitánovi. „Souhlasím s baronem.“ „Já rovn�ž,“ p�idal se kníže. „Vy myslíte, barone, že ta bytost dodrží slovo?“ „Zatím ur�it�. Co bude dál, nevím.“ „Co tedy radíte?“ „Využijte míru a oživte op�t m�sto. Bu�te ale obez�etní. M�jte v záloze zásobu oleje a

požádejte alchymisty, aby p�ipravili dostate�né zásoby jedu.“ „To je moudrá rada a budeme se jí �ídit. P�ed t�emi dny bych si n�co takového nedokázal

p�edstavit. Nyní je na mn�, abych splnil slib. Dávám králi Karlusovi k dispozici sto st�elc�, a to na mé náklady. Velet jim bude kapitán Kokas.“

14

„Dneska v noci jsem dokon�il ty ko�ínky,“ poznamenal kouzelník Merchak p�i snídani unaven�. „Budete mít dostate�nou zásobu na další tažení. Stálo m� to zna�nou námahu a dlouho jsem nespal.“

Radžak se rozesmál. „Jsem spokojen. Dostaneš novou, mladi�kou otrokyni.“ Merchak sklonil hlavu na znamení dík� a Radžak pokra�oval: „Hned ráno se dáme na pochod. Bu� p�ipraven a neber si moc zavazadel.“ Dostavili se ná�elníci kmen�. Bylo jich deset a vedl je Tahar, kterého Radžak jmenoval

vrchním velitelem. „Zítra vyrazíme na Rixor,“ prohlásil Radžak. „Je to bohaté m�sto a bude co plenit.

Ztrestám je za to, že se mi vzep�elo. Já se spokojím s Karlusovou hlavou. Napíchnu ji na kopí a vystavím pak na hlavním rynku ve Frequoru.“

Ná�elníci vypadali spokojen� a Radžak pokra�oval: „P�ed každým útokem vám Merchak p�id�lí ko�ínky, takže se vyrovnáte k�iš�álovým

rytí��m.“ „Kolik jich vlastn� je?“ zeptal se ná�elník, který se p�idal teprve nedávno. „Bu�te klidný, je jich mnohem mén� než nás. P�i posledním st�etu jsme je prakticky

vyhladili. O vít�zství nás p�ipravil jen ne�ekaný sesuv hory. Za t�ch pár m�síc� Karlus zverboval n�jaké ty sedláky, ale to je asi tak všechno.“

„A co rytí�i?“ „P�idalo se k n�mu jen málo baron�,“ odv�til posm�šn� Radžak. „S t�mi

nejvýznamn�jšími jsem jednal a slíbili, že zachovají neutralitu. Zaru�il jsem jim, že si sm�jí ponechat svá panství.“ Zasmál se. „Až zvít�zíme, potrestám je za to, že porušili slib daný králi. A te� se vra�te ke svým jednotkám.“

Vyst�ídal jej velekn�z alliumské církve Luzor. „S radostí vám oznamuji, Veli�enstvo, že m�š�ané vašich p�íkaz� uposlechli. Vozy s

potravinami jsou p�ipraveny. �ekají pouze na vaše rozkazy.“ „Výborn�,“ odv�til blahosklonn� Radžak. „Dovolte mi vzdálit se, abych mohl dohlédnout na poslední p�ípravy. P�eji Jeho

Veli�enstvu brzké a skv�lé vít�zství, za n�ž se budu v našem chrámu den co den modlit.“ „Modlit se budeš cestou, protože jedeš s námi.“ „Nebyl bych mnohem užite�n�jší ve Frequoru, abych dohlédl na m�š�any?“ „O n� se nestrachuj. Nechám tady menší posádku a její velitel už po�ádek udrží, i kdyby

jich m�l pár pro výstrahu pov�sit. Mnohem užite�n�jší nám budeš v Rixoru. Až m�sto dobudeme, p�esv�d�íš m�š�any, aby se mi pod�ídili. Nerad bych zmasakroval všechny. Bude pro m� mnohem výhodn�jší, když budou vytvá�et bohatství, z n�jž budu t�žit.“

Luzor skryl zklamání a op�t se uklonil. „Vždy k službám, Vaše Veli�enstvo.“ Radžak mu zhatil plány. Doufal, že za jeho nep�ítomnosti m�sto ovládne, �ímž se dostane

do pozice, že bude moci s vládcem vyjednávat a získat tak ú�ad frequorského guvernéra. Jakmile velekn�z odešel, Merchak poznamenal: „Ne�ekl bych, že byl nadšený.“ „Ani já ne,“ rozesmál se vládce. „Podle m� až p�íliš touží po moci, a proto ho chci mít

radši na o�ích.“

15

„Rád t� zase vidím. Takže úkol jsi splnil!“ p�ivítal král Karlus Paula de Gallase na nádvo�í rixorského hradu.

„Veli�enstvo, p�edstavuji vám armadérského velmistra.“ Král kývl hlavou na pozdrav. „Je mi ctí, ot�e. Pot�ebujeme vaši pomoc a radu.“ Paul potom p�edstavoval jednotlivé mnichy. Když p�išla �ada na Sabrinu, zakoktal se a

zrudl. Velmistr mu však p�isp�chal na pomoc a �ekl: „To je Sabrina a pomáhá bratru Ambrožovi, protože se vyzná v bylinách.“

Ve�er král uspo�ádal hostinu. Sabrina sed�la u jednoho z bo�ních stol� vedle bratra Ambrože. S údivem a obdivem si prohlížela sál, vysoký strop, desítky pochodní. Vešli sluhové se st�íbrnými podnosy plnými nakrájeného masa a rozestavili je na st�l.

„Jezte, mé dít�,“ vybídl ji Ambrož. Vzala si paštiku, sn�dla pár soust a sledovala ostatní, jak si po�ínají. Obdivovala Paula, s

jakou samoz�ejmostí si vede u �estného stolu. Když Karlus usoudil, že hosté zahnali nejhorší hlad, obrátil se na armadérského velmistra.

„Rád bych pasoval deset nových rytí��. Hned zítra, kdyby to šlo. A koncem týdne rovn�ž.“ „K�iš�ály mám, po�ítal jsem s tím,“ odv�til velmistr. „Ale kde vezmete uchaze�e?“ „Povýším do šlechtického stavu d�stojníky a podd�stojníky, kte�í se vyznamenali v boji s

Godomy. Toto povýšení bude pro n� odm�nou a zajistí mi i jejich v�rnost.“ „Ale to p�ece nejde!“ vybuchla Priscilla. „Za tak krátkou dobu se nesta�í seznámit s

hrdinskými zp�vy, v nichž by našli své vzory…“ „Když zvít�zíme, budou mít na to mo�e �asu,“ odbyl ji Karlus. „Ale nezú�astnili se ješt� jediného turnaje, protože jste ješt� žádný neuspo�ádal a…“ „Sest�i�ko, válka není turnaj, ale záke�ný a zlý boj. Vím, že tito noví rytí�i jsou dob�í

bojovníci. Prokázali to. Na bojišti. A to je hlavní.“ Velitel de Guerreval ude�il dlaní o st�l, �ímž se p�ihlásil o slovo. „Lidí máme málo a pot�ebujeme dobré bojovníky. Ti, které jsme s králem vybrali, takoví

jsou. K�iš�ál jim zvýší sílu a rychlost reakcí. Navíc budou podporou venkovan�m, kte�í ješt� nemají po�ádný výcvik.“

„Takže,“ obrátil se Karlus op�t k velmistrovi, „pokud byste souhlasil, ud�lali bychom to zítra.“

„Stane se podle vašeho p�ání, Veli�enstvo. Naše posvátné texty ne�íkají, že nositelé k�iš�álu musí být urozeného p�vodu. A nyní, kdybyste dovolil, rádi bychom si s bratry odpo�inuli. Cesta byla úmorná a t�la volají po pohodlném loži.“ Velmistr vstal a jeho lidé s ním. Sabrina se k nim p�idala a na cestu si vzala ješt� kus masa.

Zakrátko je následovala i královna Tamia a po ní odešel Henri de Guerreval. Belhal se o dvou holích.

Priscilla se naklonila k Paulovi a zašeptala: „Nemáte n�jaké zprávy o panu d’Escarlatovi?“ „Nemám, ale velmistr tvrdí, že pokra�uje ve své misi. Myslím, že o n�m brzy uslyšíme.“

Zívl si a odstr�il židli. Král ho však zadržel. „P�íteli, chci v�d�t vše o vašich dobrodružstvích.“ Paul de Gallas za�al vše podrobn� lí�it. Záchranu Sabriny p�ešel n�kolika slovy. „B�hem ve�e�e z vás nespustila o�i. Z�ejm� vás velice obdivuje,“ poznamenala Priscilla „To jen proto, že jsem ji zachránil p�ed nep�íjemnou smrtí.“ „V jejím pohledu,“ pousmála se, „jsem vid�la víc než vd�k. My ženy n�co takového

vycítíme.“ O n�co pozd�ji trochu podnapilý Paul vstal a odešel do svého pokoje. Rychle se svlékl a s

úlevou se natáhl na postel. Než však sta�il usnout, vešla dovnit� Sabrina s náru�í plnou šatstva.

„Místnosti pro mnichy jsou malé a spí po n�kolika. Nem�li m� kam dát, a tak m� velmistr poslal, abych vás požádala o pohostinství. �íkal, že máte dv� místnosti.“

Paul vstal a otev�el dve�e do sousední místnosti, kde byla rovn�ž postel, st�l a dv� stoli�ky. Sabrina si odložila šaty na postel a vysv�tlovala: „Dala mi je královna. V�bec nevím, jak jí

pod�kovat.“ „Pod�kujeme jí zítra,“ ujistil ji Paul. „Dobrou noc.“ Za p�t minut u n�j byla znovu. V dlouhých modrých šatech. Ud�lala dva tane�ní kroky a

oto�ila se. „Nádherné, že?“ „Jist�, sluší vám.“ „Pom�žete mi je rozepnout? Bojím se, abych je hned napoprvé nepoškodila,“ �ekla a

obrátila se k n�mu zády. Paul jí rozepnul sponky a obnažil ramena. „Pomozte mi s nimi i p�es hlavu, abych je p�íliš nepoma�kala.“ Pak se k n�mu nahá oto�ila a usmála se. „Necht�l jsi mi n�co �íct?“ „Já? Ne… ne…,“blekotal. „Ale cht�l!“ prohlásila a odtla�ila ho k posteli.

* * *

Když se Paul probudil, natáhl ruku, ale Sabrina vedle n�ho nebyla. Šel se podívat do sousední místnosti. Šaty dál ležely na nerozestlané posteli. P�ipadalo mu to zvláštní. Do místnosti vstoupil panoš.

„Pane, král mi nakázal, abych vám byl k službám. Jmenuji se Rimo.“ „Dobrá, Rimo. P�ines mi vodu na mytí a n�co k jídlu.“ Mladík se brzy vrátil. Zatímco p�ipravoval na stole snídani, Paul se umyl. Když se dal do

po�ádku, pustil se do studeného masa. „Jsi tu už dlouho?“ zeptal se Rima. „Asi dv� hodiny. �ekal jsem, až se probudíte.“ „Nevid�l jsi odtud odcházet dívku?“ „Ano, pane. To ona mi �ekla, abych vás nebudil.“ „A nevíš, kam šla?“ „Prý za bratrem Ambrožem. Dovoluji si vám p�ipomenout, že ob�ad k�iš�álu se koná za

hodinu.“

* * *

Velmistr provád�l ob�ad ve velké síni hradu za p�ítomnosti krále, královny matky a Paula de Gallase, který mu asistoval. Princezna Priscilla se neú�astnila.

Když ob�ad skon�il, velmistr k Paulovi prohodil: „V�era jsem musel Sabrinu poslat za tebou. Nebylo možné, aby spala spole�n� s bratry. Doufám, že ti to nevadilo.“ Všiml si, jak mladý muž rudne, a pokra�oval: „Nezp��uj se normálnímu citu a nech mluvit své srdce. Hned jsem poznal, že je to výjime�ná dívka. Máš št�stí, že t� miluje.“

Do sín� vpadl panoš. „Stráže hlásí, že se blíží n�jací jezdci a že je jich hodn�!“ „Godomové?“ „To snad ne! Jist� by nás upozornily hlídky z pr�smyku.“ Za hodinu vjel na nádvo�í Yvain a s ním stovka st�elc� z Wassilky. Mladík se uklonil

Karlusovi. „P�edstavuji vám kapitána Kokase, velitele st�elc�, které nám poslal kníže Kilmo.“ „To mu nikdy nezapomenu,“ �ekl uznale král. Oto�il se k Paulovi a pokra�oval:

„Dohlédn�te, aby byli ubytováni a dostali najíst, A vy, Yvaine, se ubytujte a vezm�te s sebou

kapitána. Jakmile se dáte do po�ádku, podáte mi v knihovn� hlášení. A ve�er vás zvu ke stolu.“

Za dv� hodiny už Yvain dovypráv�l sv�j p�íb�h. „Jak vidíte, Veli�enstvo, poda�ilo se mi sehnat jenom tyto muže. Ale jejich kuše jsou

p�esné a velice pr�razné. Na zpáte�ní cest� jsme vid�li prach zvednutý mocným vojskem. Radžak se vzchopil d�ív, než jsme �ekali. O�ekávám, že dorazí do dvou, nejpozd�ji do t�í dn�.“

Panovník se starostiv� zachmu�il. „Promluvíme si o tom u ve�e�e. Zatím si odpo�ite. Pan de Guerreval vás rád uvidí.“

Yvain se umyl a natáhl se. Netrvalo ani deset minut a navštívila ho Aliva, jeho nevlastní sestra. Matka jí zem�ela krátce po porodu a otec se o rok pozd�ji oženil s Yvainovou matkou. S ní vstoupil do místnosti jakýsi statný osmahlý chlapík.

„P�edstavuji ti rytí�e Iana de Vorna,“ �ekla. „Chce s tebou mluvit. �íkala jsem mu, že je to zbyte�né, ale nedal si �íct.“

Yvain si už na n�j vzpomínal. State�n� se bil s Godomy. Mladík si odkašlal a �ekl: „Barone, mám tu �est požádat vás o ruku vaší sestry Alivy.“ Yvaina to pon�kud zasko�ilo, a tak hned neodpov�d�l. „Vím, že má jen malé v�no po matce. Já jsem zas mladší syn, takže mám jen zbran� a

dalku. Ale v��ím, že se vyznamenám v boji a král m� odm�ní.“ „Znám vaši chrabrost, Iane, a souhlasil bych s vaší žádostí, jenže…“ Odml�el se a sest�iny

o�i už temn�ly zlobou. Než však sta�ila vybuchnout, pokra�oval: „Ale nemám na ni vliv a nem�žu ji k ni�emu nutit. Záleží to jen na ní. Alivo, chceš si vzít rytí�e Iana za chot�?“

„Ovšem. Kv�li tomu jsem p�ece p�išla,“ odv�tila suše. „Já to jen cht�l slyšet z tvých úst. Proti vašemu satku nic nemám. A královna už souhlas

dala?“ „Jasn�. Už dávno bychom byli svoji, kdyby ses vrátil d�ív. Svatba m�že být p�íští týden.“ „To t�žko. Do t�í dn� jsou tu totiž Godomové a král bude pot�ebovat všechny muže. Ale

dám vám dva svatební dary. Naše panství s poli, lesy a vyho�elým hradem, který byste m�li znovu postavit…“

„Ty mi dáváš Escarlat?“ vyt�eštila na n�j Aliva o�i. „Jsi s ním víc spjata, a mé místo je navíc po boku vrchního velitele.“ „A ten druhý dar?“ „Ten je pro tvého chot�. Po�ádný bi�. Bude ho na tebe pot�ebovat,“ dodal a vybuchl

smíchy. Aliv� to zas tak vtipné nep�ipadalo a zrudla vzteky. „Jestli se mi budeš vysmívat, vyškrábu

ti na mou duši o�i…“ „Dost, Alivo,“ zasáhl Ian de Vorn. „M�la bys bratru pod�kovat.“ K Yvainovu p�ekvapení Aliva okamžit� ztichla. „S t�mi Godomy je to pravda?“ zeptal se Ian. „Ano, ale zatím si to nechte pro sebe. Král to oznámí zítra p�ed celým vojskem.“ Na chodb� se Aliva vrhla Ianovi do náru�e. „Zítra asi odjedeš,“ �ekla. „S bratrem jsme se dohodli. Nemá smysl �ekat na svatbu. Poj�!“

* * *

„Vojsko se dá na pochod zítra a tábor rozbijeme poblíž sout�sky,“ rozhodl král Karlus. „Pane de Guerrevale, vydejte p�íslušné rozkazy. Já se postarám o týl.“

Yvain odešel s de Guerrevalem, který p�ed nastávající bitvou celý pook�ál. Už chodil jen o jedné berli. Yvain tém�� hodinu vydával všemožné rozkazy. Pak se vrátil do svého pokoje. Byla už noc. Na stole svítila sví�ka. Než se svlékl, doho�ela. Sotva vlezl pod pokrývku, cítil, jak se k n�mu p�imklo mladé, pružné t�lo.

„Princezno…“ „Ml�! Nemohla jsem se do�kat. Vím, že jsi unavený, ale nech to na mn�.“ Její n�žné rty ho políbily a únava byla rázem tatam…

16

Radžak sed�l na dalkovi a obhlížel budoucí bojišt�. Za ním stáli Merchak a generál Tahar. „Nechali tam jen úzký a dost klikatý pr�chod,“ konstatoval generál. „Pro jízdu to bude dost

obtížné.“ „Máme víc p�ších než oni. Útok založíme na p�chot�.“ „Taky tam zbudovali jakousi v�ž,“ podotkl kouzelník. „Oby�ejná strážní v�ž. Jak se tak dívám na jejich tábor, moc lidí nesehnali…“ Radžak se

podez�ívav� zahled�l na úbo�í hory. „Nesesune se zase?“ „Byl jsem se tam podívat za svítání,“ ujistil ho Merchak. „Skála je pevná. Nechápu, jak se

mohla tenkrát sesout. Na nic podez�elého jsem nep�išel.“ Radžak se te� obrátil k Taharovi. „Muži musí postupovat sutí v jedné �ad�, aby se dostali

na druhý konec sou�asn�, a taky sou�asn� zaúto�í. Karlus bude muset sout�sku p�ehradit a nepostaví tam víc než t�i �ady. Jízda bude postupovat zvolna za p�chotou.“ Pohlédl na p�edpolední slunce. „M�žeme zahájit první útok, aspo si vyzkoušíme jejich obranu. T�eba to bude útok poslední. Nebylo by špatné spát už dnes ve�er v Rixoru!“

Za hodinu se šiky rozvinuly. Radžak si vylezl na skálu, aby m�l lepší p�ehled, a Merchak se celý udýchaný vydrápal za ním.

Karlus s de Guerrevalem pozorn� sledovali postup nep�ítele. Dojel k nim Yvain. „Muži se už rozmístili. Rozestavil jsem pouze dv� �ady, abychom m�li ješt� n�jakou

zálohu. Noví nositelé k�iš�álu jsou však v té první. V záloze máme dvacet rytí��, kte�í zaúto�í na ty, co prorazí. Na v�ži je t�icet lu�ištník� a padesát st�elc� s kušemi. Za p�šími jsem postavil zbytek lu�ištník� a st�elc�. St�elci sedí na dalcích, takže mohou st�ílet p�es hlavy našich muž�. Myslím, že jsem na nic nezapomn�l, pane de Guerrevale.“

Vrchní velitel se zasmál. „Jen nebu� tak skromný, Yvaine. Tenhle plán jsme p�ipravili spole�n� a spousta nápad� byla tvých. Byl bych rád, aby to král v�d�l.“

„Ve všem na vás spoléhám,“ pravil Karlus. „Doufejme, že Nejvyšší bytost bude stát p�i nás.“

„Veli�enstvo, dovolte mi, abych se vrátil ke kuším. Znají m� a budou m� poslouchat.“ Ukázali se první Godomové. Za nimi další šik a pak t�etí. Yvain dal rozkaz a luky a kuše

vyst�elily. Skoro celý první šik se skácel, nastoupil však druhý a rozpoutal se boj muže proti muži. Frequorští state�n� odolávali, ale za každého zabitého Godoma nastoupil nový.

Na pravém k�ídle nebyl útok tak prudký. Úto�níci museli totiž procházet poblíž v�že. Kuše st�ílely obdivuhodn� p�esn� a dole se kupily hromady mrtvol.

Paul de Gallas bojoval v první �ad� a v té chvíli byl v tom nejprudším boji. Muži kolem n�j padali a hrozilo mu, že bude brzy obklí�en.

„Pokra�ujte ve st�elb�,“ na�ídil Yvain a vysko�il na dalku. Neujel ani deset metr� a už se mu postavil do cesty jeden Godom. Yvain štítem odrazil jeho útok a me�em mu pro�al hrdlo. Vzáp�tí se na n�j hnal další. Ten padl s roz�atou lebkou. Musel vy�ídit ješt� dva, než se kone�n� dostal k Paulovi.

P�átelé bojovali n�kolik minut bok po boku. Godom� však neustále p�ibývalo. Vtom nápor úto�ník� polevil. Díky Xilovi, který z�stal u kuší. Uv�domil si, jaké hrozí jeho

pánovi nebezpe�í, a nasm�roval st�elbu tím sm�rem. Paul dostal posily, takže se udržel na míst�. Yvain se vrátil ke kuším. „Zapomínáte, že jste generál, pane!“ k�i�el na n�j Xil. „Co vás to napadlo do toho se

plést?“ Yvain p�ehlížel situaci. Godomové po jeho pravici útok vzdali a vzdálili se od v�že.

Zanechali za sebou množství padlých. V centru se nikomu z Godom� nepoda�ilo prorazit hradbu rytí��. Levé k�ídlo mu však d�lalo starosti. Obrana ustoupila o n�kolik metr�. Rozjel

se zp�t k Paulovi a na�ídil mu, aby ustoupil. Do uvoln�ného prostoru se valili Godomové jako voda protrženou hrází.

Radžak zajásal. „Prorazili jsme!“ Jeho radost však nem�la dlouhého trvání, protože proti nim vyrazili rytí�i, kte�í se skrývali

za jedním skalním výb�žkem. Radžak vztekle zaklel. „Rychle zatrubte na ústup. Chlapi si pot�ebují odpo�inout. Zítra se

do toho dáme znovu.“ Když se nep�ítel stáhl, Yvainovi spadl kámen ze srdce. Dojel k n�mu Paul. „Vzdali to. Ale

jist� zaúto�í zítra.“ „O tom nepochybuj. Dej chlap�m pohov. A� se najedí a napijí, ale rozestavte stráže.“ Sám zajel za st�elci z kuší. „Byli jste úžasní!“ pochválil je. Oto�il se ke Xilovi. „A ty jdi

prohledat bojišt� a zkus spo�ítat t�la. Zajímaly by m� godomské ztráty.“ Dojel k nim král Karlus s vrchním velitelem de Guerrevalem. „Blahop�eji vám.“ „Godom� je ješt� moc a zítra jist� zaúto�í. Myslím, že bychom m�li vyklidit v�ž.“ De Guerreval pokýval hlavou. „Pošlu tam spojku.“ „Radši tam zajedu já,“ rozhodl se Yvain. Dalku nechal u sut� a pokra�oval p�šky. P�ed v�ží narazil na Kokase. St�elci chodili po

bojišti a sklán�li se nad godomskými mrtvými. „Co to d�lají, kapitáne?“ „Po�ítají mrtvé a sbírají st�ely.“ „Mám vám vy�ídit od krále dík a blahop�ání. Rozhodli jsme se, že vás stáhneme. Dneska

jsme m�li výhodu p�ekvapení, zítra ji mít nebudeme.“ „Moje �e�,“ souhlasil Kokas. „Napo�ítali jsme t�i sta sedmdesát šest padlých ranou z kuše, pane,“ hlásil jeden Kokas�v

muž, „a sto dvacet p�t z luku.“ „To je slušný výsledek. Vra� se na v�ž a �ekni jim, že odcházíme.“ „Možná bude lepší po�kat na noc,“ zastavil muže Yvain. „Nep�ítel o tom nemusí v�d�t.“

* * *

Paul strávil hodiny s ran�nými a pozd�ji ve�er svolal král poradu. Když si kone�n� mohl jít odpo�inout, p�išla Sabrina s dv�ma pytli.

„Musíš se mnou na v�ž.“ „Tam už nikdo není.“ „Práv� proto. Nemám �as ti to vysv�tlovat, ale je to d�ležité.“ Paul se tedy znovu opásal. „Vezmi tady ten pytel, je na m� moc t�žký. Ale a� ti neupadne, je v n�m sklo.“ Za p�l hodiny došli k v�ži. Sabrina rychle vyb�hla na ochoz. „Kde je východ?“ zeptala se. Paul se zamyslel a pak ukázal rukou. Sabrina popošla deset metr� a otev�ela pytel. Vytáhla

sedm hlin�ných misek a položila je na zem. Potom ze džbánu nalila do misek jakousi vážkou kapalinu. Paul se jí cht�l zeptat, co to je, ale jen mávla rukou. Z pytle, který nesl Paul, vytáhla velkou láhev. Opatrn� jí prot�epala a odlila z ní do každé misky. Zamí�ila ke schod�m. Vyzvala Paula, aby šel první. Na první dva stupn� rozlila jakousi tekutinu a rychle seb�hla za Paulem.

„Jdeme?“ zeptal se nedo�kav�. „Rád bych si šel už lehnout.“ „Ješt� chvili�ku.“ Nap�áhla ruku a schody vzplály. „Tak co? Nejsem �arod�jnice?“ usmála se na n�j. „Pro� jsi to schodišt� zapálila?“

„Nechci, aby zítra Godomové vylezli nahoru. P�ipravila bych je tak o p�ekvapení.“

12

Na obzoru vycházelo krvav� rudé slunce jako chmurná p�edzv�st rodícího se dne. Král Karlus s velitelem de Guerrevalem sledovali, jak muži zaujímají postavení. Priscilla tentokrát trvala na tom, že chce být s de Guerrevalem. Byla však rozumná a ml�ela, o žádných hrdinských zp�vech nevykládala.

A pak nep�ítel vyrazil k v�ži. „M�l jste pravdu. Nejd�ív úto�í na ni,“ poznamenal Karlus. „P�ece nebudou opakovat v�erejší chybu. S tou evakuací p�išel v�era Yvain, ne já,

Veli�enstvo.“ „Jste pravý mudrc, pane de Guerrevale. Nestává se tak �asto, že starší p�ijme radu

mladšího.“ „To máte pravdu, ale on je jiný. Už p�i prvním setkání jsem v n�m tušil n�co

mimo�ádného.“ Priscilla, která je poslouchala, se zapý�ila. Stále se nevyznala ve svých citech. Yvain je

p�ece ošklivý, nevypadá jako ti bájní rekové, a ješt� zabil v souboji její první lásku Renauda de Norvaka. Oddala se Knížeti temnot, aby si Yvaina vzal. Ale když byla s ním, nedokázala se ovládnout a toužila být jeho.

„Godomové jsou už u v�že…“ „Zaúto�í rovnou?“ „Ne, zdá se, že �ekají posily. Nejsou si jisti, zda je skute�n� prázdná.“ Sev�ené šiky p�ších se rozvinovaly a de Guerreval je n�kolik minut sledoval starostlivým

pohledem. „Je jich víc než v�era… Asi shromáždil muže ze všech godomských kmen�. Zastavit se

dají jedin� zázrakem.“ Nep�átelské šiky se blížily. Kokasovi st�elci vyst�elili, velký po�et Godom� z�stal ležet,

ale hned je nahradili další, jako by se nic nestalo. Rozpoutala se bitva a zpo�átku se zdála vyrovnaná. Potom však godomští p�ší za�ínali

nabývat p�evahu a frequorští byli nuceni ustupovat. A Godom� p�ibývalo. P�esila byla nejmén� p�tinásobná!

„Pokra�ujte ve st�elb�, kapitáne!“ na�ídil Yvain Kokasovi. „Musím vést protiútok.“ Popohnal dalku a zamí�il ke skalnímu výb�žku, za nímž se skrývala skromná záloha jezdc�.

„Vp�ed, musíme ulevit p�ším!“ zavelel. Jezdci vyrazili a zajeli do godomských �ad jako skalpel do masa.

Yvain se ohán�l me�em. Nep�átelé kolem n�j padali, p�ipadal si jako �ezník na jatkách a z pachu krve se mu d�lalo nevolno.

Vtom p�ed sebou spat�il rytí�e bez dalky, který se pokoušel vstát a k n�muž se hnali dva Godomové, aby jej dorazili. Yvain k nim dojel a zneškodnil je. Potom se naklonil, podal ran�nému ruku a vytáhl ho za sebe.

Godomové se je snažili obklí�it, Yvain však na poslední chvíli unikl za sev�ení. Spolujezdec sesko�il a zvedl si hledí. Yvain v n�m ke svému údivu poznal Iana de Vorna.

„Mnohokrát vám d�kuji, pane, zachránil jste mi život.“ „Velice rád, švag�í�ku!“ usmál se Yvain. „To by mi sest�i�ka nikdy neodpustila.“ Sabrina snad už posté zjiš�ovala sm�r v�tru. „Nezneklidujte se, mé dít�,“ uklidoval ji bratr Ambrož. „Po�ád fouká stejným sm�rem.“ „Ale pro� se nic ned�je? Že bych to namíchala špatn�?“ „Jen trp�livost, Sabrino. Slunce je stále ješt� nízko. Naše sm�s se musí po�ádn� proh�át.

Myslím, že to nebude dlouho trvat.“

�ady obránc� kolísaly a Yvain vyslal do boje poslední zálohu p�ších. Se zájmem sledoval podivný tmavozelený dým, který se za�al valit z opušt�né v�že. Vítr jej hnal k suti. Z�ejm� byl t�žší než vzduch, protože neustále klesal k zemi.

Král nespoušt�l o�i z bojišt�. Godomské šiky zakolísaly a zdálo se, že se n�co d�je. Godomové se za�ínali rozbíhat na všechny strany a �ada jich padla k zemi. Pouze první dv� �ady ješt� bojovaly, ale nedostávaly už posily.

„Co je zas tohle za �ertovinu?“ bru�el de Guerreval. „Nevím,“ odpov�d�l Yvain. „I kdyby to bylo dílo Knížete temnot, p�ijde nám vhod.

Vracím se ke svým, jdu je povzbudit.“ Bitevní linie se stabilizovala a Godomové už neúto�ili tak prudce. Kapitán Kokas z toho byl rovn�ž zmatený. „Moji lidé už nemají na koho st�ílet. Dám jim

rozkaz, aby postoupili.“ St�elci tedy postoupili a rozhodnou m�rou p�isp�li k ústupu Godom�. K Yvainovi dorazil Paul de Gallas. „Co znamená ten dým?“ zeptal se ho Yvain. „Já už tuším,“ �ekl Paul. „Poje� se mnou.“ Yvain ho následoval. Dojeli k bratru Ambrožovi a k Sabrin�. „Co to má znamenat?“ vyjel Paul na Sabrinu. „Jak to s ní mluvíš, synu?“ zastal se dívky alchymista. „Promite, ot�e, ale jen jsem cht�l, aby mi vysv�tlila, co je zas tohle za �áry.“ Ambrož si pohladil krátkou bradku a zvedl paže k nebi v gestu zoufalství. „Stále se tážu, Sabrino, co vás táhne k tomuto rytí�i slabého ducha. A nenacházím léku,

abych mu navrátil rozum.“ Yvain se dob�e bavil. „V�zte tedy, že to nejsou žádné �áry,“ vysv�tloval mnich. „Díky Sabrin� jsme vylepšili

jednu sm�s, kterou jsme použili, když Godomové zaúto�ili na náš hrad. Kdo se nadýchá jejích výpar�, udusí se. Není to p�íliš �estné, uznávám, ale byla to jediná možnost, jak je zastavit. Jinak by vás, rytí�i de Gallasi, pobili všechny. Takže se nemáte na tuto p�vabnou dívku co utrhovat, spíš byste jí m�l na kolenou d�kovat, že zachránila ten váš sm�šný život.“

Yvain vid�l, jak je z toho Paul celý nesv�j, a vstoupil do hovoru. „Jak dlouho bude ten plyn ú�inkovat?“

Mnich pohlédl na oblohu. „Vítr ho brzy rozfouká. Jeho ú�inek jinak pomíjí tak do dvou t�í hodin. A nyní m� omluvte, musím se postarat o ran�né.“

Paul a Sabrina stáli proti sob� a nev�d�li, co si �íct. „Myslím, že my dva se ješt� neznáme,“ �ekl do toho ticha Yvain. „Jste úžasná. Z vašich

kvalit za nejv�tší považuji tu, že jste dokázala svést Paula. Je to takový zapšklý starý mládenec. A zjiš�uji, že jste ho úpln� zm�nila. Nyní vás ponechám o samot�. Musím za králem. N�co m� napadlo.“

* * *

Radžak spokojen� sledoval pr�b�h boje. „Už za�ínají ustupovat, udolali jsme je p�esilou!“ „Poslali na nás jezdce,“ upozornil ho Merchak. Yvain�v útok pon�kud prolomil godomské �ady, ale muži se op�t chystali k útoku. „Tentokrát už Karluse nic nezachrání,“ radoval se Radžak. Merchak si všiml zeleného kou�e a zneklidn�l. Upozornil na n�j vládce, ale ten jen pokr�il

rameny. „Co se d�je? Pro� neúto�í?“ divil se Radžak. Dorazil k nim Tahar a dalka pod ním padl. Muž pracn� vstal a doplížil se k Radžakovi.

Obli�ej m�l nafialov�lý a dýchal jen s potížemi.

„Všichni… mrtví… udušeni… �áry!“ zasípal. Popadl se za hrdlo, sm�šn� vypískl a skácel se k Radžakovým nohám.

„To není možné,“ zd�sil se vládce. „Takhle se neumírá…“ Merchak se sklonil nad Taharovým t�lem. „Je to tentýž plyn jako p�i útoku na hrad K�iš�álu,“ �ekl. „Ti zatracení mniši jsou dob�í

alchymisti.“ „Vracíme se do ležení,“ p�ikázal Radžak. „T�eba to není tak zlé, jak tvrdil Tahar.“ „O tom dost pochybuji,“ vrt�l hlavou kouzelník a naposled se podíval k v�ži. Radžak pak ve stanu p�edvedl jeden ze svých pov�stných i záchvat� vzteku. „Jsi zrádce!“ je�el na Merchaka. „V�d�l jsi o té substanci a nic jsi mi ne�ekl.“ „Netušil jsem, že jí dokážou vyrobit takové množství.“ „Ale m�l jsi to p�edpokládat!“ „Doporu�uji, abychom se rychle stáhli. Frequorská jízda toho využije a zaúto�í na naše

ležení. Nemáme dost lidí, abychom je odrazili. �ada muž� dezertovala. Zbývá nám jen n�kolik bojovník� z vašeho kmene.“

„Krysy zbab�lé! Opoušt�jí m�. Cht�l jsem jim dát úžasné království. Nezaslouží si žít! A první jsi na �ad� ty!“

Radžak uchopil pozlacený medailon, který nosil kolem krku. Ve skute�nosti to byla nebezpe�ná zbra. Vid�l kouzelník�v ironický úsm�v a uv�domil si, že medailon na n�j neú�inkuje. Ruka mu sjela k opasku a popadl dýku. Ud�lal krok a vrazil ji Merchakovi do boku. Kouzelník vyk�ikl a skácel se k zemi.

„Proti dobré �epeli t� nic neochrání,“ zasmál se Radžak. „Ocel, ta je v�rná.“ V té chvíli do stanu vnikl jakýsi rytí� ve zbroji. Radžak rychle uchopil medailon. Vyšlehl z

n�j pronikavý paprsek a rytí�e zasáhl.

* * *

Yvain s deseti rytí�i p�ejel bojišt� a vnikl do godomského ležení. T�ch pár zbývajících bojovník� snadno p�emohli nebo rozehnali. Sesko�il z dalky a zamí�il k nejv�tšímu stanu. Zvedl k�ži a vstoupil.

Záblesk ho oslepil jen na chvili�ku. Když Radžak vid�l, že vet�elec ješt� stojí, zaváhal. To se mu stalo osudným, protože

mladík na n�j prudce zaúto�il a vrazil mu me� do hrudi. Yvain vytrhl me� z rány a ot�el ho o kabátec mrtvého. „Rytí�i… rytí�i…,“ zaslechl a o t�i metry dál spat�il na zemi t�lo. Muž se držel za levý bok

a mezi prsty mu prosakovala krev. „Poj�te blíž, prosím…“ Yvain k n�mu p�iklekl. „Zvedn�te si hledí, prosím,“ �ekl ran�ný slabým hlasem. Chvíli hled�l Yvainovi do tvá�e. „Myslel jsem si to. Musíme být stejného p�vodu, když vám paprsek neublížil. Jste syn

Teda Baxtera.“ Yvain sebou trhl, jako by ho uštkl had. „Vy znáte mého skute�ného otce?“ „Nemám dost �asu, abych ti to dlouze vysv�tloval. Tv�j otec a matka p�ed osmnácti lety

p�ilet�li prozkoumat tuto planetu. Jejich lo� z�ejm� zasáhl meteor stejn� jako moji p�ed t�emi lety. Abych p�ežil, dal jsem se do služeb toho netvora Radžaka.“ Muž�v hlas slábl. „Jednoho dne jsem náhodou našel lo� tvých rodi��. Je v lese, t�icet kilometr� od Radžakova m�sta Banie.“

Ze zakrváceného kabátce vydoloval �erné ploché pouzdro.

„Tohle je klí�, kterým se do ní dostaneš. Tam vše pochopíš.“ Zmlkl. Dýchal už jen slab� a zt�žka. Obli�ej se mu leskl potem. „Vezmi si ten medailon. Je to zbra. Když stiskneš modrý kámen, vyjde ochromující vlna. �ervený kámen vyšle smrtící paprsek na deset metr�.“

Muž se znovu odml�el a pak ze sebe pracn� vypravil: „Jsem rád, že je Ted�v syn naživu. Ted byl m�j nejlepší p�ítel…“ V�tu již nedokon�il.

Yvain nad ním chvíli ml�ky stál. Nepochopil sice vše, ale slova umírajícího se mu vryla do pam�ti. Odebral Radžakovi medailon.

Do stanu vešli dva rytí�i a Yvain honem str�il medailon do kapsy. „Radžaka jsme nenašli, pane. Asi sta�il utéct.“ „Ne, je zde. Naložte ho na dalku a odvezte ke králi. Myslím, že válka skute�n� skon�ila.“ Nasedl na dalku a rozjel se ke godomským zásobovacím voz�m. Tam všichni p�ed ním

padli na kolena. „Slitování, pane, milost! Jsme z Frequoru. Radžak nás p�inutil jet s ním, abychom ho

zásobovali. P�ísaháme, že jsme nikdy nezvedli me� proti králi Karlusovi.“ Yvain váhal, takovou v�c mohl rozhodnout jedin� král. Pak ho n�co napadlo. „Svou vinu musíte n�jak od�init. Vykopete hluboké jámy a poh�bíte padlé. Až budete

hotovi, dostavíte se do Rixoru a požádáte krále o odpušt�ní.“

* * *

Vrchní velitel de Guerreval sledoval odjížd�jící jezdce. Byl už netrp�livý. „Jedu za nimi,“ oznámil nakonec králi. „T�eba bude Yvain pot�ebovat n�jakou radu.“ Na odpov�� ne�ekal a rozjel se. Priscilla ho následovala a jen k�ikla na Karluse: „Nem�žeme ho nechat samotného. Kdyby

spadl z kon�, už se na n�j nedostane.“ Dohnala vrchního velitele u bojišt�. Z toho množství mrtvol se jí zvedal žaludek. „To je

hr�za!“ „To je válka, princezno,“ odpov�d�l jí de Guerreval. Dojeli na dohled nep�átelského ležení. „P�esn� v to jsem doufal,“ vzdychl si. „Utíkají. Te� musíme honem nalézt pana Yvaina.“ Vtom z houštiny vyjeli �ty�i jezdci. V jednom z nich de Guerreval poznal velekn�ze

alliumské církve. Když dojeli na jejich úrove, mladý statný mnich chytil Priscillina kon� za uzdu a strhl ho

s sebou. Dva zbrojnoši zaúto�ili na de Guerrevala. Guerreval tasil me� a state�n� odrážel jejich útoky. Jednoho proklál, ale druhý se na n�j vrhl a oba spadli z dalky. De Guerreval zaznamenal jakési k�upnutí, ale bolest necítil. Musel pustit me� a prsty za�al do protivníkova hrdla. Tu si uv�domil, že muž je už mrtvý. Odstr�il jej a pokusil se vstát. Ale postavit se nemohl. Ono k�upnutí znamenalo, že si zlomil Arpovu d�ev�nou protézu.

Mezitím k n�mu dojel Yvain s t�emi muži. „Jste ran�ný?“ „Ne, nestarejte se o m�. Ale ten zatracený Luzor unesl princeznu. Jeli tamtím sm�rem.

Nem�že být daleko!“

* * *

Když p�išla noc, velekn�z se zastavil. „Myslím, že jsme dost daleko a naši nás už brzo doženou. Vaši lidé po vás za�nou pátrat až

ráno. Tím získáme další náskok.“ Priscilla vrávorala únavou. „Jen se posa�te, princezno,“ pobídl ji posm�šn� velekn�z. „Bohužel jsem si nevzal nic na

zub, takže se musíme postit.“ Mladý mnich zatím rozd�lával ohe.

„Pro� jste m� unesl? Bratr vás za to krut� potrestá.“ Luzor zvedl ruku, aby ml�ela. „Š�astná náhoda mi vás p�ihrála do ruky. Budete mým

rukojmím. Karlus ur�it� potáhne na Frequor. Možná m� bude chtít potrestat za to, že jsem korunoval Radžaka. Vaše p�ítomnost jist� zmírní jeho hn�v.“

Priscilla se smutn� zasmála a pot�ásla hlavou. „Bratrovi na mn� nezáleží. V zájmu království m� klidn� ob�tuje.“ „To je dost možné, ale vaše matka to bude vid�t jinak. Sta�í, když m� potvrdí ve funkci

velekn�ze alliumské církve a když ponechá církvi majetek.“ N�kolik minut ub�hlo v tichu. „Ješt� jsem zapomn�l na jednu mali�kost,“ ozval se Luzor. „Dlužíte mi tisíc dukát�.“

Priscilla se na n�j udiven� podívala, a proto pokra�oval: „Slíbila jste mi je za to, že si Kníže temnot odnese barona d’Escarlata, není to tak? Stalo se.“

Priscilla zbledla jako st�na. „Kdy?“ vydechla. „P�ed t�emi m�síci. Zahynul v Proklaté bažin�, do které se uchýlil, aby unikl z godomské

pasti.“ „Kterou jste pomáhal p�ipravit,“ dodala ironicky Priscilla. „N�kdy je t�eba božské proz�etelnosti napomoci,“ usmál se Luzor. „Hlavní je úsp�ch.“ „Ten se však v tomto p�ípad� nedostavil. Ješt� dnes ráno se baron t�šil skv�lému zdraví a

state�n� pobíjel vaše godomské p�átele. Jestli vás najde, ur�it� vám s chutí pro�ízne hrdlo od ucha k uchu.“

Velekn�z se zatvá�il zmaten�, ale pak se krut� usmál. „V tom p�ípad� se musíte znovu oddat Knížeti temnot.“

Dal kn�zi znamení a ten Priscillu povalil na zem. K�i�ela, zmítala se, ale pevn� ji tiskl k zemi. Luzor se k ní sklonil a vyhrnul jí sukni.

„Elixír sice nemáme, ale dneska se bez n�j obejdeme.“ Nalehl na ni. „Posledn� se vám to docela líbilo.“

„Takže ten Kníže temnot jste byl vy!“ „Byl jsem toliko jeho nástrojem.“ Prudce do ní vnikl a Priscilla op�t vyk�ikla. „To je skv�lé!“ jásal. „Jen se hezky vr�. To se mi líbí. Pak m� vyst�ídá m�j žák. Je mlád a

nezastaví se hned po prvním útoku jako já.“ Vtom se však mladý mnich skácel. Luzor si ješt� sta�il všimnout, že má pro�íznuté hrdlo, a

vzáp�tí ho jakási síla zvedla z princezny a odhodila o p�t metr� dál. „Yvaine,“ zasténala Priscilla a dál ležela na zemi. Ani si neuv�domovala, jaký pohled se

Yvainovi naskýtá. Podal jí ruku a pomohl jí na nohy. Pak se s me�em v ruce obrátil k Luzorovi. Velekn�z

vstal, založil si ruce na hrudi, zastr�il si je do širokých rukáv� a zpupn� na n�j hled�l. „Troufáš si vztáhnout ruku na velekn�ze alliumského?“ Yvain zaváhal. Matka ho vždy nabádala k úct� ke kn�žím. Náhle Luzor vytrhl z rukávu dlouhou dýku a vrhl se na n�j. Byl od Yvaina vzdálený sotva dva kroky. Z�istajasna se zastavil a nev��ícn� hled�l na

st�elu, která mu uvízla v hrudi. „Maminka mi vždycky �íkala, abych si dával pozor na lidi, co schovávají ruce,“

poznamenal Xil. Priscilla se vrhla Yvainovi do náru�e. „Jak jsi m� našel?“ „Podle k�iku.“ Rychle se vymanil z jejího objetí: „Poj�te, princezno, vrátíme se do

tábora.“ Priscilla váhala. „Cesta no�ním lesem bude namáhavá a pomalá,“ �ekla nakonec. „Nebude

lepší z�stat tady až do rána? Jsem z toho všeho zni�ená a ráda bych si odpo�inula.“

„Tak dob�e. P�iznám se, že i já toho mám dost.“ Xil p�ihodil na ohe a pomohl pánovi z brn�ní. Yvain m�l košili celou propocenou. „Svlékn�te si ji,“ vyzval ho Xil. „Usuším ji u ohn�, jinak nastydnete.“ Princezna se obdivn� zahled�la na jeho svaly. „Proboha!“ vyk�ikla. „To nic není. Jenom mod�iny.“ „S ním je to t�žký,“ st�žoval si Xil. „Nikdy si nestýská. Nechápu, jak se po dnešním dni

ješt� udrží na nohou. P�inu�te ho, a� si aspo lehne. Mám dobrého pána a nerad bych o n�j p�išel.“

Yvain se nechal odvést pod obrovský dub, pod nímž rostl vysoký mech. „Xile, odtáhni n�kam ty mrtvoly, a� se na n� nemusím dívat,“ na�ídil ješt�.

Priscilla si lehla vedle n�j a dlouze hled�li do ohn�. Potom si zvolna položila hlavu na jeho hru� a tiše, váhav� zašeptala: „Vid�l jsi, co mi d�lali…“

Pohladil ji. „Musíte na to zapomenout. Oni jsou mrtví, a vy žijete. �íkejte si, že to byl jen zlý sen, ze kterého se probudíte.“

„Mohl bys mi pomoci na n�j zapomenout,“ zaprosila. N�žn� ji hladil po obli�eji a zvolna sjížd�l rukou níž a níž. Jejich rty se spojily. Potom si ji

n�žn� vzal a Priscilla blažen� vydechla.

18

Karlus uspo�ádal velikou hostinu, na níž chyb�l pouze vrchní velitel Henri de Guerreval. Yvain ho navštívil odpoledne a informoval ho o situaci.

De Guerreval ležel v posteli a nadával: „Ten mizera Arp tvrdí, že d�ív než za p�t dní mi novou protézu neud�lá! Že prý má dost jiných ran�ných, o které se musí postarat nutn�ji. Že prý se rána otev�ela a že musím ležet. Štve m�, že jsem se tím šaškem nechal strhnout ze sedla. Pat�ím už do starého železa.“

„Ale prosím vás! Vždy� jste zabil dva nep�átele! A nebýt vás, nikdy bych princeznu nenašel.“

„Doufám, že k tob� bude aspo uznalá. Sice se v ženských srdcích moc nevyznám, ale p�ipadá mi, že se v poslední dob� zm�nila. Už nevyžaduje tvoji hlavu jako tenkrát, spíš pozorn� naslouchá, kdykoli se o tob� mluví, ale p�edstírá, že ji to nezajímá.“

Yvain zrozpa�it�l a radši odvedl �e� jinam. „Myslím si, že by král m�l co nejd�ív vyrazit na Frequor.“ „To jist�, ale chlapi si musí aspo pár dní odpo�inout. Každý není silák jako ty. Ale dost

�e�í. Nebudeš ztrácet �as se starým d�dkem. Jdi se p�ipravit na ve�e�i.“ „M�žu vám n�jak pomoct? Nemám zavolat komornou?“ Starý vále�ník se uchechtl. „Princezna na m� n�kdy myslí a pošle mi na obveselení

n�kterou ze svých komorných. Jde to i bez ruky a s jednou nohou.“ Nálada u ve�e�e byla skv�lá. Karlus se naklonil k Yvainovi, který se pustil do po�ádného kusu masa. „Ješt� jsem vám ani nepod�koval za sestru. A p�iznám se, že jsem docela rád, že jste nás

zbavil toho Luzora. Cht�l jsem ho potrestat, ale ve�ejná poprava velekn�ze by mohla vyvolat nepokoje.“ Mávl na sluhu, aby mu dolil víno, a pokra�oval: „To poh�bení mrtvých byl dobrý nápad. Kv�li odpušt�ní strhají postraky.“

Pak se naklonil ke Kokasovi. „Tažení š�astn� kon�í a mnohem d�íve, než jsme o�ekávali. Jakmile si vaši muži odpo�inou, m�žete se vrátit. Dám vám d�kovný list pro knížete Kilma. Vím, že st�elci jsou placeni z jeho prost�edk�, ale náš pokladník každému vyplatí deset dukát�. A vás prosím, abyste p�ijal malou pozornost, kterou vám p�edá. Moc vám d�kuji.“

Hostina pokra�ovala, zpívalo se, tancovalo, ale Yvain myslel na slova umírajícího kouzelníka. Takže �ešení všeho je v Godomii? Naklonil se ke králi.

„Veli�enstvo, zatímco budete postupovat na Frequor, bylo by dobré zjistit, jestli Godomové opoušt�jí celé naše království. Radžakova smrt jist� vyvolá zmatek, a až bude jmenován nový vládce, mohl bych s ním pohovo�it. Možná by se poda�ilo uzav�ít mír.“

Karlus na to dlouho nic ne�íkal. Dojedl stehno, odhodil kost a napil se. „Nápad je to dobrý, ale nebezpe�ný. Kolik lidí budete pot�ebovat?“ „Nikoho. Pojede se mnou jenom sluha.“ „Ale co když narazíte na lapky?“ „Út�k p�ed p�esilou bývá spása. Nebudu rytí�ské ideály p�ehán�t.“ Vládce se pousmál. „Je vid�t, že jste inteligentní. A kdyby vám to pomohlo, m�žete tvrdit,

že jste m�j vyslanec. Mírová smlouva by se nám jist� hodila. Kdy hodláte vyrazit?“ „Pozít�í, Veli�enstvo.“ „Doufám, že se vrátíte živý. Máte n�jaké p�ání?“ „Ano. Mohl byste vzít pod svou ochranu rytí�e Iana de Vorna? State�n� bojoval, a jakmile

se zotaví ze zran�ní, bude si brát mou sestru. P�enechám jim Escarlat se vším všudy. Ale Aliva mi jist� bude mít za zlé, že se svatby nezú�astním…“

„Já už to n�jak za�ídím. Osobn� ji povedu k oltá�i,“ slíbil Karlus. „V n��em je podobná mé sest�e. Ješt� n�co?“

Yvain zrozpa�it�l. „Ty peníze, co jsem dostal na cestu, jsem už utratil… A sluhovi dlužím dva dukáty za kuši…“

„Xil mi dob�e posloužil, když poslal Luzora za Knížetem temnot,“ zasmál se král. „Promluvím s pokladníkem.“

Yvain se spokojen� pustil znovu do jídla. Karlus po n�jaké chvíli vstal, pop�ál všem dobrou zábavu a odebral se do svých komnat.

Královna s princeznou ho následovaly. Paul se Sabrinou je napodobili. Paul vstoupil do svého pokoje a našel tam panoše Rima spícího v k�esle. Probudil ho. „Jdi

si lehnout, hochu.“ „Dal jsem vám vym�nit postel, pane,“ oznámil panoš. „Myslím, že tahle bude

pohodln�jší.“ Paul nahlédl do ložnice. Jeho úzké lože vyst�ídala velká postel pro dva. „To byl dobrý nápad,“ zasmála se Sabrina, str�ila Paula do ložnice a zav�ela za nimi dve�e. Yvain se zrovna zouval, když vešla Priscilla. Tvá�ila se jako sa. „Slyšela jsem, co sis povídal s bratrem. Pro� zas jedeš pry�? M�žeš p�ece poslat zv�dy.“ „Kdepak. Tohle nejlíp zvládnu já. Musím proniknout hluboko do jejich území, protože váš

bratr m� jmenoval vyslancem.“ Priscilla posmutn�la. Potom zvedla hlavu. „Mám na tebe vztek. Zasloužil by sis, abych t�

potrestala a odešla, jenže já t� pot�ebuji mít vedle sebe.“ „Vrátím se co nejd�ív,“ sta�il ješt� �íct, než polibkem udusila jeho další slova.

19

„Co vás nutí odjížd�t tak nahonem?“ bru�el Xil. „Ta dívenka, co jsem ji poznal p�i hostin�, na m� �ekat nebude.“

„Jak vidím, docela sis na hrad� užíval,“ usmál se Yvain. Xil cht�l sice poznamenat, že jen napodoboval svého pána, ale vzpomn�l si, že mu Yvain

pohrozil, že mu vytrhne jazyk, jestli se n�kdy zmíní o princezn�. Jeli tedy ml�ky. Yvain cestoval nalehko, m�l jen me� a dýku. Xil si vzal svou kuši. „Už jedeme t�i dny,“ za�al zase vr�et, „a nepotkali jsme živou duši. A zásoby, co jsem vzal

z hradu, jsme dojedli v�era.“ „P�stem se vykoupíš z h�ích�, milý Xile,“ poznamenal Yvain. „Ani jednoho Godoma jsme nespat�ili,“ pokra�oval sluha. „Co když nejeli tudy, ale stáhli

se do Frequoru?“ „To není p�íliš pravd�podobné. Jakmile se Frequor dozví o Karlusov� vít�zství, jist�

povstane. Godom� už není tolik, aby v n�m udrželi po�ádek. Ur�it� se vydali nejkratší cestou dom�, podél Proklaté bažiny.“

„Už u ní budeme,“ p�ipomn�l Xil. „T�eba zas uvidíme jednu z t�ch krásek.“ „Pus� z hlavy chlípné myšlenky. Ty krásky se dokážou zm�nit v p�kné bestie.“ „Ale jedna mi ošet�ila zran�ní. Takové léky nemá ani Arp.“ Ráz krajiny se m�nil a brzy vjeli do hustého lesa. Yvain náhle odbo�il z cesty. „Chci se podívat na bažinu,“ prohlásil. Dojeli na b�eh jezera, jehož vody byly stále nar�žov�lé. O p�t set metr� dál byl ostrov s

podivnou vegetací. Yvain v�d�l, že je to ve skute�nosti mozek neznámé bytosti, který zakrývá t�ch pár ke��, jež tam byly schopné vyr�st. Soust�edil se a velice brzy dostal odpov��.

„Dobrý den, p�íteli. Netušila jsem, že se uvidíme tak brzy.“

Yvain myslel na svá poslední dobrodružství, cítil, jak se ho zmocuje závra�, a musel se držet, aby nespadl z dalky. Pak se vše zklidnilo, vydechl si a p�ijal myšlenku bažiny.

„Omlouvám se ti. Ta zpráva, že tady nejsem sama, m� tak vzrušila, že jsem zapomn�la na

k�ehkost tvého mozku a provedla p�íliš rychlou sondáž. Nem�j strach, brzy t� to p�ejde. T�eba

s ní budu moci komunikovat! Porazil jsi ji velice inteligentn� a zárove� jsi nezneužil svého

vít�zství.“

Bažinou se k Yvainovi brodila nahá plavovláska. Podala mu malou nádobu. „Máš hlad a žíze�. Je to ta výživná tekutina, kterou jsi ochutnal posledn�.“

Yvain se rychle napil a veškerá nevolnost pominula. Podal zbytek Xilovi, který ho s chutí vyzunkl.

„Nezaznamenala jste n�jaké jezdce?“

„Asi p�ed t�emi hodinami jsem zachytila n�kolik zmatených myšlenek.“

„Díky, pomohla jste mi. Musím zase jet.“

„P�eji ti, abys byl v pátrání úsp�šný.“ Dívka se vrátila do bažiny a Yvaina rozbolela hlava. „Stejn� nechápu, jak ta holka v�d�la, že se chceme napít,“ mudroval Xil. „Sta�í jen slušn� požádat. S ženskými to neumíš jenom ty.“ Vrátili se na cestu, kterou opustili. Brzy narazili na stopy. Po setm�ní jeli ješt� hodinu,

dokud Xil neucítil kou�. Sestoupili z dalky a pokra�ovali dál p�šky. Zakrátko spat�ili paseku, na níž stál jediný kožený stan. Kolem ohn� sed�lo t�icet lidí a o kus dál bylo vid�t dva vozy.

„Doufám, že je nechcete p�epadnout,“ strachoval se Xil. „Ne. Podle znak� na p�ilbách jsou to Vlci, tedy Radžak�v kmen. Zkusím s nimi

vyjednávat. Ty z�staneš u dalk�. Kdyby se to n�jak zvrtlo, ute�.“ „To je nesmysl, pane!“

Yvain uchopil p�ív�sek, který odebral Radžakovi. „Mám velice dobrý argument,“ zabru�el a vykro�il.

Godomové pod�imovali u ohn�, ani stráže nepostavili. Yvain se dostal až ke stanu a škvírou do n�j nahlédl. Spat�il t�i muže.

„Velení p�evezmu já, protože jsem nejstarší.“ „Kdepak, Klute, já jsem nejstate�n�jší, já bojoval. Tys z�stával za svými muži.“ „Za tuhle urážku t� vyzývám na souboj, Kere.“ „Klid,“ zasáhl t�etí hlas. „Oba jste se svým zp�sobem zasloužili, ale já povedu m�sto,

protože m�sto pot�ebuje správce, a ne vojev�dce.“ Yvain vstoupil a ukon�il spor. Muži se k n�mu oto�ili. „Co chceš?“ vyjel na n�j Ker, chlap jako hora s mali�kou hlavou. „Jsem váš nový vládce. Než Radžak zem�el, p�edal mi vládu.“ „To je nesmysl! Zabiju t�.“ Klut ho zastavil. „Hele, má ten p�ív�sek, co zabíjí.“ Obr se zastavil, ale namítl: „Není to Godom.“ „Nejsem Godom. Vychovali m� Frequorští, ale nepat�ím k nim. Jsem odjinud, zdaleka.

�ekám na vaši odpov��.“ Yvain postupn� namí�il p�ív�skem na každého z nich. „No, nebylo by to nejhorší �ešení,“ zabru�el Klut. „Zbyli jsme jen t�i velitelé a málem jsme

se pozabíjeli. On má prost�edek, jak nastolit autoritu. Obávám se, že porážka vyvolá v Banii nepokoje. Nepot�ebujeme ob�anskou válku.“

Godomové nadlouho zmlkli. Nakonec ten t�etí ud�lal krok k Yvainovi a pokr�il koleno. „Já, Hakum, vám p�ísahám v�rnost. Nech� m� stihne smrt, když tuto p�ísahu poruším.“ Dal p�íklad zbylým dv�ma, kte�í Yvainovi rovn�ž slíbili poslušnost. P�evzít vládu nad

kmenem v takových podmínkách znamenalo vzít na sebe nesmírnou odpov�dnost, o kterou ani jeden z nich v hloubi duše nestál.

„P�ijímám váš slib,“ odv�til Yvain. „Vzbu�te ty chudáky, co vás nedokážou ani ohlídat. Kdybych m�l s vámi zlé úmysly, už jste to m�li dávno za sebou.“

Za �tvrt hodiny Yvain s Xilem stáli p�ed zna�n� zmatenými Godomy. Yvain jim dal �as, aby se probrali, a potom velitelským hlasem prohlásil:

„Jsem váš nový vládce. Budete m� poslouchat, jako jste poslouchali Radžaka. Žádnou neposlušnost nestrpím. Za to vás dovedu do Banie. Za svítání vyrazíme do Pendarmoru, kde vyzvedneme naši posádku. Nesmíme dát Karlusovi �as, aby nás za�al pronásledovat. On hranice zaru�en� nep�ekro�í. I on se musí vzpamatovat z války.“

Godomové nejásali, jen rezignovan� zabru�eli, což byl docela dobrý výsledek. Yvain se vrátil do stanu a choval se, jako by mu pat�il. „Dobrou noc, pánové,“ prohlásil k

t�m t�em. „A� je ráno vše p�ipraveno. M�žete jít.“ Když osam�li, Xil na Yvaina vyt�eštil o�i. „Jestli to dob�e chápu, tak jste se prohlásil za

vládce Godom�…“ „Ne, pouze za ná�elníka Vlk�. Co bude dál, to se uvidí. Ne abys prokecl, že jsme s nimi

n�kdy bojovali! To by byl náš konec.“

* * *

Odpoledne míjeli panství Escarlat. Yvainovi se p�i pohledu na spáleništ� rodného hradu svíralo srdce. Alivu a Iana �eká hodn� práce.

Dohonil je zv�d. „To místo je prázdné, nikde nikdo.“ „Pokra�ujeme na Pendarmor,“ zavelel Yvain. Polorozbo�ený hrad spat�ili až ve�er. �ada dom� v okolí byla obydlena. Když dojeli na

místo, z hradu vyšlo n�kolik Godom� se statným tmavým chlapíkem v �ele.

„To je Takim,“ �ekl Yvainovi Klut. „Vysv�tlím mu situaci.“ Sesko�il z dálky a chvíli s mužem hovo�il. Takim se p�i hovoru ob�as na Yvaina podíval, potom k n�mu došel a poklekl na jedno koleno.

„Vítejte v mém skromném p�íbytku, pane.“ O n�co pozd�ji vešli do velké sín�, kde bylo prost�eno k hostin�. Obsluhovalo je šest

místních dívek. Když pojedli, Takim se zeptal: „Jaký je d�vod vaší návšt�vy, pane?“ „Jen jsem vám p�ijel �íct, že zítra všichni odjíždíme do Banie.“ Takim prudce vstal. „To teda ne!“ za�val. „Radžak mi tohle panství daroval a já si je hodlám ponechat!“ V síni zavládlo ticho. Všichni se obávali tvrdé reakce nového ná�elníka, který si prsty

lhostejn� pohrával s p�ív�skem. Yvain se ale jen usmál a klidn� pravil: „Ud�lejte, jak myslíte. Nebudu rušit slovo svého

p�edch�dce. Ale z�ejm� jste dost dob�e nepochopil situaci. Karlus se op�t ujal vlády nad Frequorem a jist� potáhne na Pendarmor. Pochybuji, že vaše malá posádka mu bude dlouho vzdorovat.“

„Uzav�eme se v hlavní v�ži a po�káme na vaši pomoc.“ „A s kým? Muži, kte�í jedou se mnou, jsou všichni, kte�í zbyli z Vlk�. Ostatní kmeny byly

zni�eny podobn�. Ne, vy budete rytí��m �elit sám. Tak je to.“ Takim dosedl na židli a zbledl. „A v Banii postavíte nové vojsko, že?“ zeptal se

p�iškrceným hlasem. „To t�žko. Zeptejte se tady Kluta, jak probíhala poslední bitva.“ Klut se k n�mu naklonil a cosi mu šeptal. Takim dlouho ml�el a stále víc mu poklesávala

ramena. Yvain trp�liv� vy�kával. „Asi mi nic jiného nezbývá,“ p�ipustil nakonec Takim neochotn�.

* * *

Odpoledne p�ekro�ili hranice Godomie. Vyjeli z lesa na širé plán�, kde se pastviny st�ídaly s poli. Krajina p�sobila opušt�n� a smutn�. Pole byla neobd�laná, na pastvinách žádný dobytek. Potom spat�ili na obzoru m�sto. Stálo na návrší a ovládala je citadela, masivní stavba se �ty�mi rohovými v�žemi, obehnaná hradbou s cimbu�ím. Podobala se Yvainovu Escarlatu.

M�sto se rozkládalo kolem hradu, domky byly p�ízemní, n�které cihlové, jiné kamenné, st�echy m�ly doškové nebo šindelové. Když jím projížd�li, ob�as se za oknem ukázala tvá�. P�i pohledu na n� nebylo nesnadné uhodnout, jak válka dopadla.

Vjeli na nádvo�í, kde je �ekalo jen pár žen a starých sluh�. Yvain sesko�il ze sedla a z�stal nerozhodn� stát. „Pane, zavedu vás do vaší komnaty,“ ujal se ho Klut. „Váš sluha se m�že ubytovat v

Merchakov� pokoji, sousedí s vaším.“ Yvain p�ikývl. Radžak�v pokoj se nacházel v prvním pat�e hlavní v�že. „D�kuji vám,“ �ekl. „Dohlédn�te na to, aby muži dostali najíst, a mn� sem taky pošlete

n�co k jídlu. Uvítal bych, kdybyste s Kerem a Hakumem pove�e�eli se mnou.“ Muž se ml�ky uklonil a odešel, s ním i Xil, který se chystal, že se porozhlédne po novém

bydlišti. Yvain osam�l. S úlevou se natáhl na postel. Den byl perný a o�i se mu klížily. Vtom do

místnosti vešly dv� dívky. Vypadaly vy�erpan� a byly celé rozcuchané. Padly na kolena a natáhly k Yvainovi ruce.

„Pane, prosíme vás…“ „Kdo jste?“ „Byly jsme Radžakovy otrokyn�,“ odpov�d�la hn�dovláska s �ernýma jiskrnýma o�ima. „Nyní jste volné.“

„Jenže my už nemáme kam jít. Nem�žeme z�stat s vámi?“ Zahled�l se na n� a napadlo ho, že Radžak nem�l špatný vkus. „Pro� ne?“ usmál se. „Mám

jedinou podmínku. Jd�te se umýt.“ Dívky se s mnoha díky odporou�ely a vyst�ídal je Xil. „Mám celkem dobrý ubytování, ale musím z vedlejších místností vyklidit ty Merchakovy

krámy. Nemám chu� dýchat n�jaký jedy…“ „Ale nejd�ív se na n� podívám já,“ zarazil ho Yvain. Co když tam najde n�jakou stopu? Vstoupil Klut a oznámil, že je prost�eno k ve�e�i. Ml�ky pojedli a pak se Yvain rozhlédl po svých spolustolovnících. „Pánové, musíme se dát do práce a ujiš�uji vás, že jí bude dost. Kere, vy budete mým

generálem. Postaráte se o zbytek vojska a rovn�ž o ty, co se vrátí. Nechci, aby n�kde rabovali. Propustíte ty, kte�í se cht�jí vrátit dom�. Ur�íte deset muž� do mé osobní gardy. Velet jim bude Xil, kterého tímto jmenuji kapitánem.“

Potom se obrátil k Hakumovi. „Vy budete �ídit m�sto. Zítra dáte vyhlásit, že se vlády ujímám po Radžakovi, a uklidníte obyvatele. A vy, Klute, budete mým rádcem a rovn�ž pokladníkem.“

Ješt� naposledy si p�ipili a Yvain s Xilem se odebrali do svých komnat. P�ed dve�mi Yvainova pokoje kle�ela mladi�ká dívenka.

„Pane, byla jsem Merchakovou otrokyní a prosím, abyste m� vzal pod svou ochranu.“ Yvain se zasmál a obrátil se ke Xilovi. „Ud�láš pro m� n�co?“ „Ovšem.“ „Postarej se o ní. Je tvoje.“ Dívka zkoumav� pohlédla na nového pána. Dojem byl z�ejm� p�íznivý, protože se usmála

a poslušn� ho následovala. Jakmile se za nimi zav�ely dve�e, hned se hnala ke Xilovi, aby ho zula. Pobavený Xil ji s pot�šením pozoroval a vychutnával, jak mu dlouhé hn�dé vlasy hladí

nohy. „Budete m� �asto bi�ovat?“ zeptala se s úzkostí v hlase. „Jenom když n�co provedeš,“ usmál se. „Merchak tvrdil, že žena nevydrží dvanáct hodin bez toho, aby n�co nevyvedla, a tak m�

bil ráno a ve�er.“ Xil se rozesmál. „To není špatné! Ale já po�kám, až skute�n� n�co vyvedeš.“ Celá rozradostn�la ho za�ala svlékat. Xil si p�ipadal jako velmož. „Mám ležet p�ed vaším ložem, anebo je m�žu sdílet s vámi?“ „Poj� m� zah�át. Pot�ebuju trochu n�žnosti.“

* * *

Když Yvain vešel do své komnaty, ob� dívky prudce vstaly. V kout� stála ká� s vodou. „Napadlo nás, že po dlouhé cest� nepohrdnete koupelí.“ „Skv�lá myšlenka,“ pochválil je. Než se nadál, vrhly se na n�j a stáhly z n�j všechno, co m�l na sob�. Usadil se do kád� a

hn�dovláska mu cht�la odebrat ješt� p�ív�sek. Chytil ji však za ruku a ost�e jí �ekl: „Na to nesahej!“

Zachv�la se a padla na kolena. „Odpus�te, pane!“ „V po�ádku, ale už to ned�lej.“

20

Po p�íjemn� strávené noci Yvain s Xilem, Hakumem a dv�ma gardisty vyrazili na prohlídku m�sta. Jak zjistili, bylo zna�n� zbída�elé. Pokladna byla navíc prázdná. Následující den Yvain navštívil venkov a odpustil rolník�m dan� s tím, že ušet�ené peníze mají investovat do osiva a koup� dobytka. Cht�l také propustit vále�né zajatce, kte�í pracovali na statku, ale mládenci dom� necht�li, protože práce zde byla stejná jako ve Frequoru. Navíc se v Godomii nedostávalo muž�, takže dívky na n� byly milé.

Také t�etí den v�noval cest� po venkov�, ale tentokrát vyrazili �asn� zrána na sever. „Tam je, pane, zlov�stný les,“ varoval ho Klut. „Venkované se bojí k n�mu p�iblížit. Prý

p�ináší smrt.“ „Práv� tam se chci podívat.“ Odpoledne dorazili ke statku, který se podobal t�m p�edešlým. Temný les byl na dohled.

Yvain zastavil dalku. „Milý Klute, vy se odeberete na statek s ob�ma gardisty. Rovn�ž jim odpustíte dan� a

nakážete jim, aby ud�lali vše pro to, aby p�íští rok byla dobrá úroda, p�esn� tak jak jsem to ud�lal v�era já. Já se zatím s Xilem podívám do toho lesa.“

„Dovolte mi, abych jel s vámi. Je to nebezpe�né,“ nabídl se Klut. „To nemá smysl. Mám tohle,“ �ekl Yvain a sáhl si na p�ív�sek. Pokladník sklonil hlavu. „Na statek dorazím n�kdy ve�er nebo v noci. P�espíme tam.“ Yvain popohnal dalku a za deset minut vjeli do lesa. „Nechápu, pro� má tak špatnou pov�st,“ poznamenal Xil po deseti minutách. Nevidím tady

nic zvláštního. Nevrátíme se?“ Yvain mávl rukou, aby byl zticha. „Neslyšíš n�co?“ „Vlastn� ano, jakési vzdálené hu�ení nebo šum�ní…“ Postupovali za zvukem, až vyšli na mýtin�, kde stál asi dvacetimetrový válec. Byl z�ejm� z

oceli a místy už byl z�ernalý. Asi v polovin� výšky m�l otvor, k n�muž vedl kovový žeb�ík. Xil k n�mu hned vykro�il, ale Yvain ho zadržel.

„Po�kej! Podívej se na toho koloucha. Pase se na vyžraném míst�, i když kolem té stavby je bujná tráva.“

„Asi blb� vidí,“ zabru�el Xil. „Spíš cítí jakési nebezpe�í…“ „Ov��íme si to,“ �ekl Xil. Sebral v�tev a hodil ji po kolouchovi. Zasáhl ho do zadku,

kolouch se splašil a hnal se k válci. U n�j se zastavil a padl k zemi. „M�l jste pravdu,“ vydechl zd�šen� Xil. „Je tam n�jaké kouzlo. Necht�jí, abychom je

rušili. Radši bychom m�li jít.“ Yvain ml�el. Myslel na kouzelníkova slova. Sáhl do kapsy a vytáhl onu �ernou krabi�ku, o

které kouzelník �ekl, že je klí�. Nahmatal jakýsi výstupek. Chvíli váhal a potom jej stiskl. Bzu�ení hned ustalo. Op�t stiskl výstupek a bzu�ení za�alo.

„Po�kej tady,“ �ekl Xilovi. „Ale �arod�jnice…“ „S t�mi si poradím. Když se do dvou hodin nevrátím, d�lej si, co chceš.“ Yvain stiskl tla�ítko pot�etí a vykro�il. Když Xil vid�l, že vylezl po žeb�íku a vnikl do

stavby a nic se mu nestalo, vydechl si úlevou. Jakmile Yvain vstoupil do válce, rozsvítilo se sv�tlo. Pocházelo z podivného zdroje, který

svítil, ale nepálil a byl obalen �ímsi tvrdým a pr�hledným. Prošel dve�mi do oválné místnosti bez oken. Na st�nách byly podivné p�ístroje, na nichž svítila mali�ká sv�týlka jako sv�tlušky.

Upoutalo ho temné okno na jedné st�n�. Sáhl na n�, osahal je kolem dokola a vtom se okno rozsvítilo a v n�m se ukázal mužský obli�ej. Mohlo mu být tak �ty�icet a trochu se podobal obrazu, který vídal Yvain v zrcadle na hrad�.

Jakmile se Yvain vzpamatoval, muže oslovil, ale ten ho z�ejm� neslyšel, protože za�al sám mluvit. Yvain si uv�domil, že nemá p�ed sebou živého �lov�ka, ale jakýsi hýbající se a mluvící obraz.

Muž hovo�il libozvu�ným jazykem, kterému Yvain nerozum�l. P�esto mu však p�ipadalo, že smysl n�kterých slov chápe, jako by se na povrch prodíraly zasuté vzpomínky. Muž domluvil a ukázal p�ed sebe, jako by Yvainovi na�izoval, aby n�co sebral. Yvain se podíval sm�rem, kam prst ukazoval, a spat�il jakousi knížku. M�la jemné, tenké listy, ur�it� to nebyl pergamen. Byly popsány pravidelným písmem. Znovu se podíval na okno, ale to vyhaslo.

Zhluboka si vydechl a ot�el si zpocené �elo. Ni�emu nerozum�l. Napadlo ho, že by se m�l vrátit. Po krátkém váhání popadl knížku a str�il si ji za kabátec.

Xil už na n�j nadšen� mával. „Takže jste t�m �arod�jnicím unikl!“ „Byl tam jenom �arod�j,“ usmál se Yvain. Naposled se oto�il ke stavb�, stiskl tla�ítko a znovu se ozvalo bzu�ení. Za dv� hodiny dorazili na statek. Vyšel jim vst�íc pokladník a starý sedlák, který p�ed

Yvainem padl na kolena. „Jednal jsem podle vašich pokyn�,“ hlásil Klut. „Bylo to stejné jako všude. Prodali, co

mohli, a stejn� se jim poda�ilo dát dohromady jen polovi�ku pachtu. N�co jsem jim nechal, aby m�li z �eho p�ežít, a zbylo… p�t dukát�,“ dodal stydliv�.

Yvain se zasmál. „To je skv�lé. Dejte je do pokladny. A te� se p�jdeme najíst. Mám hlad.“ Sedlák je zavedl do sv�tnice. Sedli si ke stolu a selka p�inesla hrnec, hlin�né misky a košík

s chlebem. „Prosíme pána o odpušt�ní, ale ne�ekali jsme, že p�ijedete. M�žeme vám nabídnout jen

oby�ejné jídlo.“ „Neomlouvejte se, ta polévka nádhern� voní,“ usmál se na ni Yvain. Když dojedli, vrátil se starý sedlák a s sebou p�ivedl asi šestnáctiletou dívenku. „Zavedu vás do vaší sv�tnice, pane. Když dovolíte, má dcera Rixia s vámi stráví noc. Bude

to pro nás nesmírná �est.“ A zavedl je do své ložnice. Sotva se za ním zav�ely dve�e, dívka k Yvainovi ostýchav� p�istoupila. Byla neklidná, a

když ho zouvala, ruce se jí lehce chv�ly. „Neboj se,“ �ekl jí tiše. „Nestane se nic, co bys sama necht�la.“ „Chci s vámi sdílet lože, pane.“ Zrudla a dodala: „Po válce je málo mládenc�. A když se

lidi dozv�dí, že jste o m� projevil zájem, zvýší se tím moje cena a já budu mít v�tší nad�ji, že najdu muže.“

Yvain se usmál. „V tom p�ípad� se svlékni a p�ijmi první lekci manželských povinností.“

21

Jakmile se Yvain vrátil do Banie, zamí�il rovnou do svých komnat. Ob� dívky, které ho už cht�ly svlékat, vyhnal.

„Z�state za dve�mi. Nechci, aby m� n�kdo vyrušoval. Vstoupíte, až vás dám zavolat.“ Sedl si ke stolu a vytáhl knížku, kterou našel ve válci, a za�al �íst. �ad� slov nerozum�l,

ale postupn� chápal smysl v�t, jako by se mu navracely dávné vzpomínky. P�esto mu však trvalo hodinu, než pochopil vše.

Zá�í

Audrey a já jsme p�ed �trnácti dny odlet�li ze Zem�. Máme za úkol prozkoumat jednu planetu v soustav� YC 4982. Subprostorem nám cesta potrvá sedm až osm m�síc�.

Tohle jsem ne�ekal! Audrey mi práv� oznámila, že je už dva m�síce v jiném stavu. Už léta si p�ejeme dít�, ale jsme ustavi�n� na r�zných výpravách a nemáme na to �as. A te� najednou tohle! Audrey by m�la porodit krátce p�edtím, než dorazíme do cíle ur�ení. Léka�ský blok lodi je dob�e vybaven a po�íta� se m�že postarat o porod i o pé�i o novorozence, zatímco my se budeme v�novat pozorování.

Leden

Let pokra�uje hladce. Audrey se pomalu, ale jist� zakulacuje. Podle po�íta�e to bude chlape�ek. P�emýšlíme o tom, jaké mu dáme jméno.

Duben

Práv� jsem byl p�i porodu. Robotova chapadla m� pon�kud zneklidovala, ale vše prob�hlo v po�ádku. Je to skute�n� p�kný chlape�ek. Jmenuje se Petr. Nedokážu si p�edstavit, jak se bude tvá�it šéf, až se vrátíme t�i. Hrozí nám p�kná ostuda a možná i propušt�ní ze Služby pro dohled nad primitivními planetami.

Malému je už týden. Blížíme se k cíli. Za t�i hodiny vystoupíme ze subprostoru. Pr�švih. Když jsme p�echázeli na nízkou ob�žnou dráhu kolem planety, ochranný štít

prorazilo n�kolik meteor�. Dost vážn� poškodily lo�… Je to horší, než jsme si p�edstavovali. Pohon je vy�azen a nem�žeme manévrovat. Sektor,

kde byl uložen výsadkový modul, je rovn�ž poškozen. Zbývá nám už jen malá sonda, kterou se m�ly odebírat vzorky na zemi.

Další katastrofa. Subprostorová vysíla�ka rovn�ž nefunguje. Externí antény jsou zni�ené. Cht�l jsem je opravit, ale nemáme skafandry, byly ve zni�eném sektoru. Ani nem�žeme požádat Zemi o pomoc. V po�ádku je pouze m�stek a p�í�ový sektor.

Od havárie ub�hly �ty�i dny. Ješt� funguje antigravita�ní p�istávací systém. Ale podle po�íta�e by trvalo deset až t�ináct let, než by nás gravitace p�itáhla k zemi. A výroba um�lého kyslíku rovn�ž nefunguje. Máme zásobu na necelý m�síc. Myslím na Petra a jsem zoufalý.

Audrey napadlo, že použijeme tu jedinou zbývající sondu. Dva dny jsme ji upravovali. Vysadí Petra na planet�. Za místo p�istání jsme vybrali obývanou oblast a doufáme, že ho brzy najdou. Víc pro n�j bohužel ud�lat nem�žeme.

Hypnoškolitel mu vštípil základy našeho jazyka. Kdyby náhodou narazil na n�koho ze Zem�, doufám, že s ním pak bude moci komunikovat. Audrey stimulovala imunitní ochranu, aby se ubránil místním infekcím.

Sonda už dávno odlet�la a p�istála v ur�ené oblasti. Najdou-li ho, jaký bude jeho osud? Dýchá se nám stále h��. Rozhodli jsme se, že to skon�íme sami. Zbývajícího robota jsme

naprogramovali, aby naše t�la po smrti vyhodil do prostoru. Lo� by m�la neporušena p�istát na zemi za více než deset let.

Za pár minut budeme mrtví. Nejvíc litujeme toho, že se nikdy nedozvíme, co bude s naším synem…

Yvain si to musel p�e�íst t�ikrát, než pochopil smysl. Po tvá�ích mu stékaly slzy. Kone�n�

pochopil, co mu stará kojná p�ed smrtí �íkala. Byl nalezen nedaleko hradu Escarlatu v kovové kolébce, která se potom vzala. Baronka, která si tolik p�ála dít� a nemohla je mít, jej p�ijala za vlastního…

N�kdo lehce zaškrábal na dve�e a mezi nimi se ukázala dív�í hlava. „Pane, ve�e�e je hotova, m�žu nosit na st�l?“ „Seže Xila, bude mi d�lat spole�nost,“ odpov�d�l Yvain.

* * *

Od nálezu podivného válce ub�hly dva týdny. Yvain každý den vyjížd�l na inspekci statk� anebo procházel ulicemi Banie. Atmosféra se zna�n� zm�nila. Okenice se už p�ed ním nezavíraly a obyvatelé se na n�j nedívali s bázní.

Jednu místnost si za�ídil jako pracovnu. Nenašel však jediný rukopis, zdálo se, že �etba nebyla Radžakovým koní�kem. Poda�ilo se mu sehnat n�kolik pergamen�, inkoust a pár brk.

Odpoledne se dostavil užaslý Klut. „Pane, chce vás navštívit n�kolik ná�elník�.“ „A co cht�jí?“ „To mi ne�ekli, ale netvá�í se nep�átelsky.“ „Tak je pozvi dál.“ Zakrátko se Klut vrátil se �ty�mi muži – s Orkalem z kmene Býk�, Kurlym od Medv�d�,

Zirkonem od Zajíc� a Zanakem od Orl�. „Vítejte na mém hrad�. Co si p�ejete?“ zeptal se jich Yvain p�ímo, když je Klut všechny

p�edstavil. Slova se ujal nejstarší – Kurly. „Jist� víte, že za Radžakových tažení jsme p�išli o mnoho muž�. Naše vesnice jsou prázdné

a práce z�stala v�tšinou na ženách.“ „Tak je tomu i na mém panství.“ „Dozv�d�li jsme se, jak moud�e je spravujete a že jste nastolil mír a po�ádek. U nás tomu

tak není. Kmeny, které Radžak povolal do boje jako poslední, jsou stále nepokojné, cht�jí po nás náhrady ve zlat� nebo v dobytku. Na našich hranicích už došlo k �ad� poty�ek.“

„A co ode m� o�ekáváte?“ vzdychl si Yvain. Na chvíli zavládlo ticho. Zirkon pokra�oval: „Mysleli jsme si… že kdybychom se vám

poddali jako p�edtím Radžakovi, že byste nastolil po�ádek. Když se spojíme, budeme dostate�n� silní, abychom ukáznili i ostatní kmeny.“

Yvain jeho návrh dlouho zvažoval. Ná�elníkem Vlk� se stal jen proto, aby zjistil sv�j p�vod. Nikdy netoužil stát se vládcem všech Godom�.

„To je vážné rozhodnutí, které si zasluhuje promyslet,“ pravil. „Pane, prosíme vás, abyste návrh p�ijal,“ naléhal Zanak. Yvain se n�kolikrát zhluboka nadechl. „Budiž. P�ijímám, ale za podmínky, že m� ve všem poslechnete. Když se budete sebemén�

vzpouzet, dám vás potrestat.“ �ty�i ná�elníci padli na kolena. „P�ísaháme vám v�rnost.“ „Dobrá. Milý Klute, zajdi do kuchyn�, a� jim p�ipraví n�co na posiln�nou. Zirkone, vím,

jak vynikající jsou vaši jezdci. Zítra vyšlete posly ke všem kmen�, a� ohlásí, že jsme se spojili. Jestliže n�kdo napadne jeden z našich kmen�, bude to, jako by napadl všechny. Povstalecké vesnice dám klidn� vypálit a všechny jejich obyvatele odvedu do otroctví.“

Ná�elník Zajíc� s úsm�vem pokýval hlavou. „Váš rozkaz provedeme. Te� už ur�it� zachovají klid a my budeme moci žít kone�n� v míru.“

„Pokud nám to dovolí král Karlus,“ vzdychl si Orkal. „Má ješt� vojsko a mohl by snadno dobýt Banii.“

„Uvažuji o tom, že s ním podepíšu mírovou smlouvu,“ �ekl Yvain. „A nebude chtít velké odškodné?“ „Nem�jte strach, nic mu nedám.“ „Na d�kaz našeho p�átelství a naší oddanosti,“ �ekl Kurly od Medv�d�, „jsme vám p�ivezli

dar.“ Dvakrát tleskl a do sín� vstoupily dv� sta�eny v �erném, které vedly osobu zahalenou v bílém sukn�.

„Nabízíme vám tuto dívku. Jmenuje se Wajka a bude vaší otrokyní. Musí vás ve všem poslechnout a m�žete ji bi�ovat po libosti.“

„Velice rád p�ijímám a d�kuji vám. Nech� ji odvedou do mých komnat.“ Když ženy s dívkou odešly, požádal Yvain ná�elníky: „Než p�inesou ve�e�i, vypráv�jte mi

o tom, jak to chodí u vás.“

* * *

Ve�e�e se vyda�ila a víno teklo proudem. Podnapilí ná�elníci se kone�n� odebrali na lože. Yvain se mírnil, necht�l se opít p�ed svými vazaly. Klut ho doprovodil až k ložnici.

P�ed ní ho �ekaly dv� sta�eny s „dárkem“. Uklonily se mu. „Pane, vaše lože je p�ipraveno.“ V ložnici stála nehybná Wajka. M�la dlouhé hn�dé vlasy a prostou košilku, která jen

nedokonale zakrývala její p�vabné tvary. Yvaina na ní nejvíc zaujal obli�ej. Ple� m�la popelavou a v jejích o�ích se zra�ila nesmírná hr�za.

„Klid, d�venko, já t� nesním,“ chlácholil ji. Padla na kolena a propukla v plá�. „Milost, pane, nejsem už panna. Zabte m�, ale nevracejte m� otci. Ten by m� dal ve�ejn�

ubi�ovat k smrti…“ Yvain si sedl na postel, usmál se na ni a �ekl vlídn�: „Pov�z mi sv�j p�íb�h a uvidíme.“ Doplazila se k n�mu po kolenou a vzlykala p�itom: „Byla jsem zasnoubena a po válce jsme

se m�li brát. Nevrátil se. Dva dny p�ed odchodem na m� naléhal, abych mu byla po v�li, a já souhlasila. Kahak byl tak silný! Nedokázala jsem si p�edstavit, že by ho n�kdo zabil.“

„Víš co? Tohle z�stane mezi námi.“ Wajka zavrt�la hlavou a ukázala na dve�e. „Ty dv� tam �ekají a budou chtít vid�t krev.“ „To je mali�kost.“ Vyhrnul si levý rukáv a dýkou se �ízl do p�edloktí. Krev ot�el o dív�inu košilku. „Jste velice šlechetný, pane, ale ony budou chtít vid�t i… stopy muže.“ „Když si lehneš, postarám se o to.“ „Cože? Vy m� i nadále chcete?“ „Co bych pro tebe neud�lal!“ Wajka už ni�emu nerozum�la. O�ekávala bolest jako s Kahakem, ale bylo to n�žné, sladké,

úžasné, a když vyk�ikla št�stím, sta�eny za dve�mi na sebe spiklenecky pohlédly. Domnívaly se, že pán prorazil bránu pevnosti.

Když se Wajka vzpamatovala z milostného opojení, zašeptala: „A te� m� musíte zbi�ovat.“

„Pro�? Vždy� jsem s tebou byl více než spokojený.“ „Musíte dát najevo, že jsem vaše otrokyn�, jinak si ná�elníci budou myslet, že jste se jen

pobavil, ale že si jejich daru nevážíte.“

Vysko�ila z postele a sebrala ze stolu d�tky, které tam zanechaly sta�eny. Podala je Yvainovi a lehla si na b�icho.

Yvain pokr�il rameny a ude�il. „Siln�ji, pane, rány musí být vid�t.“ Ude�il ji tedy ješt� p�tkrát a siln�ji. Potom d�tky odhodil. Wajka se mu vrhla k nohám a objala je. „Pane, jste úžasný. Zachránil jste mi život a ten život te� pat�í jen vám.“ Vstala a tane�ním krokem opustila ložnici. Yvain si šel kone�n� lehnout a jen nechápav�

vrt�l hlavou.

* * *

Uplynulo dalších deset dn�. Yvain dál objížd�l usedlosti. Nyní kon�il na Takimov� panství. Takim, který se musel vzdát Pendarmoru, ho uctiv� p�ijal na své opevn�né usedlosti. Jeho místnost m�la jen dv� malá okna a páchla potem, špínou a hnilobou.

Nabídl Yvainovi místo na druhé stran� stolu. Wajka si klekla za Yvaina. „Vítejte v mém chudém p�íbytku. To je vše, co mi po celém tažení zbylo,“ pravil Takim. Dv� služebné p�inesly cínové poháry a Takim jeden p�istr�il k Yvainovi. „Napijme se na tu �est, že jste m� poctil návšt�vou.“ Yvain sáhl po poháru, ale Wajka byla rychlejší, vytrhla mu jej a napila se jako první. Sotva

pohár odložila, celá se rozt�ásla, zfialov�la a skácela se k zemi. „Nev��ila jsem mu… M�l tak zlý pohled…,“ zasípala. Ješt� sebou párkrát škubla a

vypustila duši. Yvain uchopil medailonek. Takim zbledl a ani se nehýbal. Potom sebou trhl, vysko�il a za�val: „Ano, cht�l jsem t�

otrávit! Nejsi Godom a nemáš právo být naším vládcem. To právo jsem m�l já. Radžak byl m�j bratranec. Okradl jsi m� o tr�n. A te� m� klidn� zabij tou �arovnou zbraní, když jsi p�íliš zbab�lý na to, aby ses se mnou bil.“

Yvain zvolna tasil me� a pravil: „Jed je zbraní zbab�lc�. Nyní uvidíme, jak jsi state�ný. Slibuji ti, že do našeho souboje nikdo z mých muž� nezasáhne.“

Takim rovn�ž tasil. Yvain nem�l zájem souboj zbyte�n� protahovat. Netrvalo dlouho a me� skon�il v

protivníkov� hrudi. Takim se skácel k zemi a v o�ích m�l nesmírný úžas. Zem�el d�ív, než pochopil, jak se mu to v�bec stalo.

„Byli jste sv�dky �estného souboje,“ pravil Yvain a zasunul me� do pochvy. „Odneste tu mrtvolu. Za jeho proradný �in mu zabavuji celé panství.“

Pohlédl smutn� na Wajku a �ekl Xilovi: „Dohlédni na to, aby byla d�stojn� poh�bena.“ Na dvo�e se shromáždili Takimovi poddaní. Netvá�ili se nijak nep�átelsky, jejich bývalý

pán byl krutý a nespravedlivý. P�edstava, že budou podléhat p�ímo vládci, jim nebyla nep�íjemná.

22

Král Karlus strávil v hlavním m�st� už t�i týdny. Nedošlo k jediné poty�ce s Godomy. Obyvatelé Frequoru ho nadšen� uvítali, o to nadšen�ji, aby zapomn�l, jak rychle se p�idali k Radžakovi.

Nyní byl v pracovn� s Paulem de Gallasem a poslouchal hlášení vrchního velitele. „Práv� se vrátili zv�dové. Nep�ítel vyklidil veškeré území a stáhl se do své zem�. Vyslal

jsem jednotku, aby obsadila Pendarmor. Budeme muset znovu postavit hrad, který dal náš p�ítel Yvain vypálit.“

„To mu nem�žeme nijak vy�ítat. Bylo to v dané chvíli nejlepší �ešení a jednal tak se souhlasem mé matky.“

„Podle mých informací,“ vzal si slovo Paul, „nikdo nelituje Luzorovy smrti a nikdo nic nenamítal, když ho vyst�ídal mnich K�iš�álu.“

Vstoupil rozrušený sluha. „Vaše Veli�enstvo, dostavil se godomský vyslanec a prosí o slyšení.“ „Nech� ho okamžit� vpustí na nádvo�í,“ p�ikázal král Karlus a seb�hl dol�. Yvain zrovna p�ijížd�l s Xilem a Klutem a za nimi deset gardist�. Sesko�il z dálky a hluboce se Karlusovi uklonil. „Veli�enstvo, m�žete dát p�íkaz, aby t�mto muž�m dali najíst a napít a ubytovali je,

zatímco m� p�ijmete k rozhovoru?“ „Paule, postarejte se o to,“ �ekl král. „A vy, Yvaine, poj�te se mnou.“

* * *

Priscilla vešla do bratrovy pracovny. Když tam spat�ila i Yvaina, zachv�la se a srdce se jí prudce rozbušilo.

„Volal jste m�, brat�e?“ „Ano. P�ijelo godomské poselstvo. Rozhodl jsem se, že s novým vládcem podepíšu

smlouvu o míru a p�átelství. Na d�kaz míru m� požádal o vaši ruku. Samoz�ejm� jsem souhlasil.“

Princezna zbledla jako st�na. „Odmítám…,“ procedila mezi zuby. „Chci… chci být jedin� Yvainovou ženou!“ „Dobrá, dobrá, beru to na v�domí, ale za ženu vás chce godomský vládce.“ Priscilla se nadechovala, ale Karlus ji v�bec nepustil ke slovu: „Z�ejm� jsem vám zapomn�l �íct, že novým vládcem Godom� je pan Yvain d’Escarlat.

Satek oslavíme ješt� p�ed jeho odjezdem z Frequoru.“ Priscilla se na oba nenávistn� podívala. „Jdu to sd�lit matce,“ procedila mezi zuby a t�ískla

za sebou dve�mi. „Vaše sestra, Yvaine,“ �ekl Karlus, „mi �íkala, že jste jim dal jako svatební dar d�tky. Tak

uvažuji, jestli bych vám je nem�l dát i já…“ „Myslím, že se bez nich obejdu,“ usmál se Yvain. Když odcházel od krále, na chodb� se setkal s Paulem. „O tvé godomské p�átele jsem se postaral. Poj� ke mn�. Vypijeme si n�co,“ pozval ho

Paul. „Jak se vede rozkošné Sabrin�?“ Paul trochu z�ervenal. „Král ji za odm�nu povýšil do šlechtického stavu a nyní spolupracuje s bratrem Ambrožem

a mistrem Arpem, kte�í si velice váží jejích znalostí. Brzy se budeme brát, jen doufám, že si na to najde �as.“

* * *

Yvain s úsm�vem vstoupil do svého pokoje. Ve�e�e byla vynikající, t�ebaže její v�tší �ást v�novali pracovním záležitostem.

Natáhl se na postel a s blaženým výrazem se pomalu propadal do spánku. Zavrzaly dve�e a vešla princezna Priscilla. Yvain se usmál. P�istoupila k jeho loži a pohled m�la tvrdý. Suchým, odm��eným hlasem pravila: „Ud�lali

jste si ze m� legraci, oba.“ „To byl Karlus�v nápad. Cht�l si být jist, že se neob�tuješ jen kv�li státním zájm�m.“ Chvíli ml�ela a potom zašeptala: „Mám-li být godomskou královnou, musím si zvyknout

na jejich mravy.“ „Ovšem, ale ty se p�íliš neliší od našich. Jsou jen o n�co drsn�jší.“ „Slyšela jsem,“ pokra�ovala, „že mají mnohem jednodušší ob�ady. Dva si dají slovo a je

to.“ Shodila ze sebe pláš�, pod kterým už nem�la nic, a vklouzla do postele. „Takže bychom ten zvyk m�li vyzkoušet.“ Když ji Yvain objal, dodala: „Slyšela jsem, že godomský vládce má množství svolných

otroky.“ „Služebnic,“ opravil ji. „To je fuk, stejn� ti na n� nenechám dost sil.“

JEAN-PIERRE GAREN �AROD�JNICE Z BAŽIN II Mark Stone 56

Z francouzského originálu Les sorcières du marais. Le Chevalier du Cristal p�eložila Erika Rumplová. Odpov�dná redaktorka Anna Staková. Obálku s použitím kresby Petra Bauera navrhl Jan P�ibík. Sazbu zhotovilo grafické studio Tanga, Václavské nám�stí 36, Praha 1. Vydal jako svou devítistou sedmdesátou šestou publikaci IŽ, s. r. o., Václavské nám�stí 36, Praha l, roku 2001. I�O 60 19 82 57. Vytiskl EKON, s. r. o., Srázná 17, Jihlava. Vydání první. Toto �íslo vyšlo 27. 9. 2001. Doporu�ená cena 65,72 + 3,28 DPH = 69 K� Cena pro p�edplatitele 65 K�

MARK

STONE Jean-Pierre Garen

�AROD�JNICE Z BAŽIN II Rytí� K�iš�álu

Frequorské království nadále ohrožují barbarští Godomové. Paul de Gallas se vydává k mnich�m

pro k�iš�ály, které mají dát sílu novým rytí��m, a Yvain d’Escarlat jede hledat nové spojence. Netuší, že se p�itom kone�n� dozví pravdu o svém p�vodu…

Doporu�ená cena 69 K� Doporu�ená cena pro p�edplatitele 65 K�