5en302 - schwarz

EKONOMIE VEŘEJNÉHO SEKTORU

Literatura: přednášky + Ekonomie veřejného sektoru (Stiglitz)průběžný test (40 bodů) – v 7., 8. Nebo 9. týdnu, závěrečný test (60 bodů),

IndexyNejstarší index ekonomické svobody – Freedom House. Neznámější je Fraser Institue index – na něm se podílel Milton Friedman. Skládá se z 5 dílčích indexů a 23 ukazatelů. Index tedy zahrnuje:

A. Velikost veřejných financíB. Právní řád a bezpečnost vlastnických právC. Důvěryhodnost (směnitelnost a ne-inflačnost) měnyD. Míra tržní svobodyE. Regulace finančních trhů, trhů práce a podnikání

10 nejlepších zemí (Maximum je 10 bodů, nejméně 0 – nejhorší země)1. Honk Kong 8,972. Singapur 8,663. Nový Zéland 8,34. Švýcarsko 8,195. Chile 8,146. USA 8,067. Irsko 7,988. Kanada 7,919. Austrálie 7,8910. Spojené království 7,89

Další vybrané země13. Rakousko 16. Finsko24. Norsko26. Slovensko27. Německo28. Maďarsko30. Švédsko54. Česká republika70. Polsko141. Zimbabwe

Nenechat se strhnout statistikou (nehodnotit čtvrtletní „pokles“ HDP – možné úpravy a změny – výkyvy atd.).

Veřejný sektorCo vlastně dělá?

- Právní systém- Vyrábí (vysokoškolské studenty, poskytuje služby – nemocnice)- Spotřebovává- Přerozděluje (prostřednictvím rozpočtů, je vhodné přerozdělit pro méně příjmové,

jelikož mají větší sklon ke spotřebě)

Ekonomie veřejného sektoru 1

Veřejný sektor dbá – aby bylo právo vynutitelné, ale aby v prostředí byly také hodnotové parametry.

Jak měřit velikost veřejného sektoru- Výdaje- Příjmy

V jakých jednotkách měříme- Absolutně – celkové číslo z rozpočtu- Relativně – podíl na HDP- V osobohodinách (nejreálnější dopad) – den daňové svobody

Efekt záklopky – výdaje (v %) HDP se již nenavrátí na původní úroveň. V době záklopky totiž vznikl dluh a ten si vynutí další výdaj na daňovou službu. Veřejné výdaje % HDP v EU je přibližně 47 % (rostoucí tendence), v Německu 44 %, Francie 54 % a USA 40 %. Růst veřejných výdajů v dlouhém období nezávisí na výchozí pozici (Austrálie (z 19 na 36 %) x Švédsko (z 6 na 64 %)).Rogeroekonomika (Nový Zéland) a Thatcherismus (VB).

Důvody růstu veřejného sektoruPoskytovatel veřejných statků, potírač externalit

- Chuť (nechtějí se rozhodovat sami)- YED (důchodová elasticita poptávky, je-li větší než 1, tak to znamená, že se relativně

zvyšuje poptávka po statcích veřejného sektoru)- PED (Baumolův efekt – neboli cenová elasticita poptávky, vychází z toho, že ve

veřejném sektoru neroste tolik produktivita jako ve veřejném sektoru, ten samotný veřejný sektor musí růst více)

RedistributorS rostoucím bohatstvím roste často nerovnost, je-li poptávka po srovnání, roste VS. Data ale často napovídají, že rostoucí VS může zvyšovat nerovnosti, zvláště mezi chudými a střední vrstvou (tzv. Stát blahobytu). Také důvod proč studovat VS.Vysvětlit změny chování (preference) změnou prostředí, motivací nastavených systémem (dělat melouch nebo ne…)

Zájmové skupiny- Včetně byrokracie- Ovlivňují – velká skupina lidí nemá takový užitek postavit se malé zájmové skupině,

jelikož by to velké skupině neposkytlo takový užitek, jako malé

Fiskální iluzePoptávka po vyšších výdajíchje větší než poptávka po nízkých daních. Výdaje jsou vždy viditelnější (otevírání dálnic, DPH je schováno v ceně, daň z příjmů „přeci platí zaměstnavatel, já ne“).


Daňová elasticita, z(d/r)anitelnostLidé preferují veřejné statky. Stát se naučil, kde vybírat daně, tak aby to obyvatele co nejméně „bolelo“ (nejmenší náklady mrtvé váhy).

Vyšší ekonomický růst v budoucnosti snadněji umožní zaplatit dnešní dluhy. Hopodářská praxe ukazuje, že zadlužení narůstá – velký problém a brzda ekonomického růstu – proto úvahy při 3% růstu – měl by být rozpočet vyrovnaný – nulový deficit – při vyšším růstu by měl být přebytek. Z toho vyplývá, že pokud je růst menší, je možnost rozpočet dofinancovat dluhem.

Problém měření a srovnatelnostiStatistiky naměří jen peníze tekoucí přes VS. Srovnatelné měřítko porovnává o kolika % HDP rozhoduje ten který sektor. Například: Vláda chce podporovat určitý sektor. V jedné zemi to udělá dotacemi, v druhé slevou na dani.Příklad – viz sešit.Výsledek:Zavedení tzv. „rovné daně“ (která ruší vyjímky) a nahrazení slev dotacemi zviditelní skutečný stav, o jak velké části HDP rozhoduje VS, i když se ceteris paribus nic nezmění. Velikost VS je velice dobrým hrubým ukazatelem efektivnosti. Také ale záleží na struktuře výdajů. To vyzní jasně později při studiu fiskální decentralizace. Příklad: Švédsko má sice vysoký podíl VS/HDP, ale o způsobu výdajů je rozhodováno na velice decentralizované úrovni, blízko spotřebitelům.

Veřejný sektor ve smíšené ekonomice

Veřejný statek (Public goods)- Veřejný statek je takový statek, z jehož užívání (spotřeby) nemůže být (technicky)

vyloučen spotřebitel, který za daný statek neplatí- Respektive může to být teoreticky možné, ale je to natolik drahé, že to není možné

prakticky- Veřejný statek je takový statek, u něhož jsou transakční náklady na vyloučení neplatících

spotřebitelů z jehož užívání příliš vysoké- MC na dalšího spotřebitele se rovnají nule- Problém existence černého pasažéra- Neschopnost potencionálních výrobců financovat produkci těchto statků jejich prodejem

nebo pronájmem- Veřejné statky jsou tedy jistým druhem pozitivní externality- pojem zavedl P. Samuelson (Keynesiánsky zaměřen), jeho definice vychází z předpokladu

nerivality mezi spotřebiteli = u čistých veřejných statků nezávisí na tom, kolik je jich spotřebováno, jejich nabídka není omezována (1954 „Pure theory of public expenditure“)

- od nerivality (nezmenšitelnosti spotřeby) odvodil nevylučitelnost ze spotřeby = náklady na vyloučení ze spotřeby jsou pro společnost tak vysoké, že se společnosti nevyplatí vylučovat jedince ze spotřeby

- koho by společnost měla vylučovat? jedince, kteří na produkci statků nepřispívají- občané na produkci veřejných statků přispívají neadresně pomocí daní- J.M. Buchanan a VS – zakladatel tzv. Public choice – kritérium rozdělení na soukromé

s veřejné statky kolektivní volba


- M. Friedman říká, že nic není zadarmo- R. Coase zavedl transakční náklady- příkladem veřejného statku je základní vzdělání, ze čtení a psaní profituje celá

společnost, v rámci tohoto přístupu se prosazuje teze týkající se vysokých škol – vysoké školy jsou soukromý statek, nemohou prokázat, že z toho společnost profituje

- veřejný vs. soukromý statek se stejnou kvalitou a množstvím – člověk dá přednost veřejnému statku (je zadarmo) – ale platíme za něj prostřednictvím nákladů ušlých příležitostí

- poskytování veřejných statků je spojeno i se soukromými korporacemi

Veřejný statek vs. soukromý statek- rozlišení soukromých a veřejných statků nezáleží na vlastnictví daného statku, nebo na

charakteru subjektu, který daný statek produkuje, ale pouze na základní definiční vlastnosti = nevylučitelnost

- definice VS je tak zcela objektivní (pozitivní), nezávisí na normativní vůli člověka (subjektivní hodnocení)

- veřejný statek může produkovat soukromý sektor- soukromý statek může zajišťovat veřejný sektor- rovněž privatizace či zestátnění nemá vliv na to, zda jde o veřejný statek či soukromý

statek

Způsoby poskytování VS1. Veřejné rozpočty

- řada problémů vyplývající z charakteru politického procesu a problém alokační efektivity

2. Prodej (pronájem) spolu s komplementy- Daný komplement nesmí být také VS- Musí jít o blízký komplement- Příklad: televizní reklama a pořady

Nelze změřit společensky optimální množství.

Selhání vlády- časové zpoždění – nejdříve politik musí zjistit, že daný problém je, potom o něm jednat,

navrhnout řešení, ale zde je již dlouhá časová prodleva – neřeší to tedy daný problém, když je ho potřeba řešit

- informační převaha úředníků (byrokratů) nad politikem, jsou totiž na úřadu nezávisle na politické situaci

Vývoj veřejného sektoru- jeho velikost se v různých obdobích měnila- den daňové svobody = datum, podle něhož rozdělíme rok, přes výdaje, které se poměří

s vydělaným HDP- za předpokladu, že se rozpočtové výdaje rovnají rozpočtovým příjmům a v dlouhém

období to tak musí být, pak porovnávám daňové platby s mým příjmem- v r. 2008 to byl 7. červen, v r. 2007 11. červen- mezi výdaji státu jsou velké rozdíly – graf v knize Vorlíčka


- kdyby statek nebyl poskytován jako veřejný (nebyl by uznán jako společensky prospěšný), pak by nabídka tohoto statku byla nižší (na grafu vlevo) vědět souvislosti

Sdílení daní (fiskální federalismus)- existuje více úrovní, na něž se daně vybírají: centrální úroveň, regionální (obecní) úroveň- ve všech zemích světa je podíl daní na centrální úrovni větší až na Švýcarsko

Příjmy a výdaje se přibližují, kvůli tomu, že se plní maastrichtská kritéria.

Složená daňová kvóta- vypočítá se jako poměr výnosů daní, cel a pojistného na zdravotní a sociální zabezpečení

k HDP- používá se jako pojem pro mezinárodní srovnání- ČR pod tlakem maastrichtských kritérií se dostává do povoleného intervalu 0 % – 3 %

vládního deficitu - plánovaný deficit veřejných rozpočtů je + 3,2 %, při kladném růstu 1,4 % HDP neplníme

maastrichtská kritéria- kdyby ČR byla v Eurozóně, koruna by měla nižší kurz (23 Kč)

Vnitřní dluh- vzniká tak, že vláda prodává dluhopisy na vnitřním trhu- vnější dluh vzniká, když vláda prodává dluhopisy na zahraničních trzích

Externality- obrana není čistý veřejný statek, protože nerostou náklady, je-li více uživatelů- čistý veřejný statek = dopravní značky, národní obrana, očkování proti tyfu, pojištění

proti požáru- na fotbalových stadionech se nejedná o čistý veřejný statek, jedná se o velký veřejný

zájem- lidi zajímají veřejné věci, problém výroby a rozdělování veřejných statků je zajímá

mnohem více než problém soukromých statků- externalita ovlivňuje blahobyt někoho jiného, jsou to nezamýšlené důsledky- pokud nastane externalita, stát by měl zasáhnout, alespoň podle některých ekonomů, jiní

poukazují, že se nemá do trhu zasahovat a pokud externality opravdu jsou, trh je neřešil, řešil by je jen tehdy, pokud by se to vyplatilo (trh může selhat, jen pokud jsou vlastnická práva nepřesně formulována – nevymahatelná)

- je těžké určit hranici, kde již má stát zasahovat do trhu (mainstream)- efektivita – dosáhnout cíle s co nejnižšími náklady


Ekonomie blahobytuProblém rozdělování podle kritéria efektivnosti a kritéria rovnosti

Snaha přerozdělováním mírnit nerovnosti v příjmech a bohatství společnosti.

Existují 2 koncepty:1) někteří ekonomové vycházejí z Adama Smithe, protože ekonomie je věda o lidském

chování a jednání a sledování vlastního prospěchu je největší charakteristikou pro člověka

- v lidském chování můžeme počítat s tím, že každý sleduje svůj vlastní prospěch a že to je to, co je mu vlastní

- nemůžeme dost dobře počítat s tím, že lidé sledují společenské dobro, ale nemůžeme to ani vyloučit

- neviditelná ruka trhu = mechanismus pro sladění individuálního a společenského zájmu- člověk dosáhne zisku až když má nižší náklady než jeho konkurence- to snižuje potřebu jiných obstarávat si sami služby a zboží, na které se specializují jiní- společnost bohatne, pokud existuje dělba práce a specializace

2) koncepce vycházející z užitečnosti státních zásahů (merkantilismus) - Jean Baptiste Colbert

- jednalo se o účelovou státní politiku, která chrání domácí hospodářství před konkurencí- vychází se z předpokladu, že tato ochrana vytvoří lepší podmínky pro rozvinutí- infant industry = nově vznikající odvětví, které je třeba chránit před konkurencí

Dvě základní věty ekonomie blahobytu1) Za určitých podmínek vede konkurenční prostředí k alokaci zdrojů, která má jednu

specifickou vlastnost: nelze najít žádnou jinou alokaci, která by někomu prospěla, aniž by zároveň jiného nepoškodila = paretovská optimalita

- paretovskou optimalitu využíváme také pro stanovování rovnováhy systému, tj. když porovnáváme mezní prospěch, mezní výnosy s mezními náklady na různých typech trhů

- těžko ale určíme křivku, užitkové funkce


užitek Robinsona

užitek Pátka

E´

E

bod E – několikanásobně větší užitek pro Robinsona než pro Pátkakdyž chtějí rovnost, budou chtít jít do bodu E´, je to rovnoměrnějšído bodu se dostaneme tržně

2) Každý bod na křivce užitkových možností může být dosažen působením tržních mechanismů bez dalších zásahů při odpovídajícím rozdělení zdrojů mezi účastníky trhu

- křivka určuje maximální hladinu užitku pro jednoho člověka při zachování neměnného užitku pro někoho jiného

- pokud se společnost domnívá, že rozdělení užitků je nespravedlivé, může to řešit pomocí tržních procesů

- k posunu z bodu E do bodu E´ může dojít prostřednictvím tržních procesů- tržní řešení = subjekt se snaží dostat do odvětví, kde má komparativní výhodu, např.

opustí odvětví proutěných košíků a pustí se do výroby igelitových tašek – na křivce užitkových možností by se pohyboval směrem od bodu E k bodu E´

- body mimo křivku = křivka produkčních možností- tento systém funguje jako decentralizovaný systém, kdy jeho výraznou charakteristikou

je Smithova neviditelná ruka trhu a snaha po zvyšování blahobytu se děje v decentralizovaném ekonomickém systému

- jiné názory: centralizovaný systém je výhodnější – tento názor byl ekonomickou praxí vyvrácen, protože nefungují ceny, které vyvolávají motivy a stimuly, centralizovaný systém není schopen vyvolat takové motivace jako decentralizovaný systém

- decentralizovaný systém odpovídá Smithově systému, kdy každý účastník usiluje o maximální zisk a to je nejlepší pro celou společnost, z tohoto by ekonomové měli odmítat etické hodnocení pojmu zisk

- zisk je měřítko úspěšnosti na trhu, měřítko efektivní alokace zdrojů- zdroje jsou tak efektivně alokovány, že vytvářejí produkt, který je větší než hodnota

výrobních činitelů

Thomas R. Malthus (1766 – 1834)- populační zákon – nedostatek potravin v budoucnu (nepotvrdilo se)- říkal, že počet obyvatel roste geometrickou řadou a öbživa jen aritmetickou – nedostatek

Julian S. Simon (1932 – 1998)- Vyvrátil populační zákon – nejdůležitějším zdrojem který má lidstvo k dispozici je mysl

Alfred C. Pigou (1877 – 1955) - Koncept externality (welfare) – negativní externalita – mezní společenský produkt je

menší než soukromý

Ronald H. Coase (1910 -)- Externality – (The problem of social cost, 1960) vysoké transakční náklady (náklad na

vyjednávání, formulace smluv, dohled nad dodržováním smluv a vymáhání smluv) – pokud transakční náklady nízké – směna řeší problém externalit

Dva přístupy vládya) normativní

- klademe si otázku „Co by vláda měla dělat?“- vláda bude usilovat o to, aby zásah vedl k paretovskému zlepšení (zlepší se pozice

alespoň jednoho subjektu, aniž by se nesnížila pozice jiného)- ve skutečnosti k tomu nedochází


- normativní ekonomie – „fekonom“ si myslí, že by měla vzrůst mzda atd… Hodnotové soudy, doporučení.

b) pozitivní- klademe si otázku „Co vláda dělá?“- pozitivní ekonomie zkoumá realitu jaká je a nevynáší hodnotové soudy (zkoumá dané

jevy – jaké to ve skutečnosti je)

Měření nerovnosti ve společnosti- Index chudoby- Lorenzova křivka a Giniho koeficient

Rovnost versus efektivnost- Základní otázka a problém v ekonomii blahobytu – vztah mezi rovností a efektivností- Tento vztah je tzv. substituční (trade off)

Paretovská efektivita- Soubor podmínek nazývaných Paretovská efektivita- Pokud dojde ke zlepšení situace jednoho subjektu, aniž by se zhoršila situace druhého

subjektu = paretovské zlepšení

Společenská indiferenční křivka a společenská fce blahobytu- Předpokládá sčítání užitků- Je možné sčítat subjektivní veličiny jako je užitek- To je základní spor v ekonomii blahobytu

Selhání vlády- Deklarované cíle se neshodují s realitou- Neznalost mechanismů – volby neprodukují kvalifikované lidi- Prodleva mezi zjištěním situace a nápravě

Politický cyklus a rozpočtová rovnováha

S poklesem hospodářského růstu klesají příjmy – nerovnováha – jak zaplatit deficit?Spready státních obligací – graf pro různá země Evropy – jejich nákladovost na půjčkyCredit Default Swap – Kupující platí prodávajícímu určitou prémii a prodávající se zaručuju, že vyrovná ztrátu, která by vznikla, pokud by nastala kreditní událost (je ot tedy roční platba za ochranu, kterou platí kupující podávajícímu, udává se v %)Maďarsko má problém s půjčováním – velký problém je v politickém cyklu.Velký význam načasování vydávání obligací – důvěra a nedůvěra – souvisí s úrokovou sazbouMaďarsko je „vzorem“ nakupování voličských hlasů – vládní strany za veřejné finance nakupují hlasy voličů před volbami, aby byly znovu zvoleny. Naopak Finsko tomuto odporuje, v závěru volebního cyklu se vlády chovají odpovědně.

John M. Keynes – Co člověk nespotřebovává, to spoří – vycházel z toho, když lidem rostou příjmy, v případě cenové stability, vydávají na spotřebu stále menší část příjmu a tím automaticky jde zbylá část na úspory – proto vzroste-li příjem méně příjmové skupiny, vydají


na spotřebu daleko více, než lidé ve vyšší příjmové skupině – on tedy považoval progresivní zdanění – vyšší příjem vyšší sazba – za ekonomicky efektivní, protože lidí s nižším příjmem toto využijí efektivnějiPro blahobyt společnosti je důležitý blahobyt toho nejchudšího členaAle pozor – zvýšení daně pro bohaté podlamuje ekonomickou aktivitu – Rolsisté

Robin Hood index- Říká, kolik procent mezd by bylo potřeba přerozdělit, aby měli všichni stejně- Je vyjádřen maximální vertikální vzdáleností mezi Lorenzovou křivkou a křivkou absolutní

rovnosti

Arnold HarbergerChicagská škola.Harbergerův trojúhelník- Rozdíl mezi příjmy z vybraných daní a paušálních daní, měří neefektivnost uvalené daně

(paušální daň je částka, kterou by lidé platili, kdyby se nevybírali daně)- Reálná úroveň příjmů se při růstu cen snižuje – omezení spotřeby - Substituční efekt – dražší zboží nahrazujeme levnějším - !!!Kompenzovaná poptávka – znamená, že úroveň poptávky při růstu cen, kdy spotřebitel

přiměřeně zvýšil svůj příjem, tak se úroveň poptávky nemění a celkový užitek pro spotřebitele se také nemění, protože růstu cen odpovídá přiměřený růst příjmů

- Bude-li poptávka po zboží stejná jako předtím, tak se kompenzovaná poptávka = normální poptávce

Jeremy Bentham – vzájemný vztah efektivnosti a rovnosti

- společnost rozdělujeme podle rovnosti nebo podle efektivnosti- ve společnosti existuje zaměnitelnost mezi rovností a efektivností- přijmu-li předpoklad, že existuje zaměnitelnost, zároveň přijímám předpoklad, že trhy

nefungují efektivně, v ekonomice existují tržní selhání- daleko více selhávají trhy, do nichž člověk (stát) zasahuje- neplatí věta, že trhy, které selhávají, že tam intervenuje stát a ty trhy přestávají selhávat- body pod křivkou užitkových možností znamenají situaci, kdy nedosahujeme optimální

alokace a optimální užitečnosti


efektivnost

rovnost

100%

100%

- nerovnost ve společnosti měříme Lorenzovou křivkou – vyjadřuje vztah mezi podílem na celkové populaci a podílem na celkovém příjmu

- je-li lineární, jedná se o rovnostářskou společnost, kdy se všichni podílejí stejně na vytvořeném produktu

- křivka se používá společně s Giniho koeficientem

Vztah mezi utilitarismem a rawlsismem (podle Johna Rawlse) – 3 případya) utilitaristické pojetí vládních opatření

- vychází z toho, že blahobyt společnosti roste, zvětšuje-li se blahobyt u jednotlivých členů

- společenská indiferentní křivka říká, jak je kompenzována ztráta užitku jednoho ve prospěch někoho jiného, společnosti se nedotýká, zda-li růst užitku Pátka je kompenzována poklesem užitku Robinsona, společnost je vůči tomu indiferentní

- John Bentham: jedinec bude ochoten vzdávat se užitku tak dlouho, dokud druhý jedinec získává stejný užitek

- Pátkovi se snižuje užitek, stejným tempem se bude zvyšovat užitek Robinsonab) menší pokles Pátkova užitku vede k většímu růstu Robinsonova užitku

- pokles Pátkova užitku je více než kompenzován vzestupem Robinsonova užitku- celkový užitek ve společnosti zůstává stejný- kvůli poklesu Pátkova užitku dochází k velkému nárůstu Robinsonova užitku- lze to interpretovat i opačně – aby vzrostla užitečnost jedné skupiny, musí poklesnout

užitek druhé skupiny o dost víc

c) John Rawls- žádné zvýšení užitku Robinsona neospravedlňuje sebemenší snížení užitku Pátka


užitek Robinsona

užitek PátkaJohn Bentham:

společenská indiferentní křivka

užitek Robinsona

užitek Pátka

- rozhodující pro společnost je blahobyt jejího nejchudšího člena- pouze s růstem užitku těch nejchudších bohatne celá společnost- zdá se, že toto pojetí je nejvíce možné rovnostářské pojetí – není to pravda- pojetí vystupuje proti zvyšování daní, protože tím zabíjí motivace daňových plátců, aby

více vyráběli a tím platili větší daně a z těchto daní byli podporováni ti nejchudší- jedná se o to, aby se užitek nejchudších stále zvyšoval

Veřejná volba

- existuje zaměnitelnost mezi efektivností a rovností, klade-li společnost větší důraz na efektivnost, má menší rovnost a naopak

- rozhodovací procesy společnost používá k volbě určitých cílů- volba cílů = preferujeme jedny cíle před druhými- celkový počet cílů je neomezený a naše prostředky, jak tyto cíle dosáhnout, jsou

omezené, proto musíme činit volbu

A. Bergson - autor společenské funkce blahobytu- snažil se vysvětlit situaci, jak individualismus (dosáhnout pozice maxima) a nějaká

utilitaristická morálka mohou být součástí společenské funkce blahobytu- ekonomie vychází z omezených zdrojů, proto si klade otázku, jak s omezenými zdroji

dosáhnout maximálního blahobytu- neřeší problém, kdo o tom má rozhodnout- v neoklasické ekonomii o tom rozhoduje poučený ekonom ekonomův indivudalismus- společnost může dosáhnout při vhodné volbě zdrojů a použití vhodných technologií

určité optimální uspořádání může dosáhnout maximálního blahobytu- otázka je, jak doto dosáhnout v demokratické společnosti, kde je každý jednotlivec

suverénní (každý člověk preferuje jeden stav před jiným stavem)- dva jednotlivci preferují různé stavy, stává se, že tyto stavy jsou protikladné, společnost

se musí dohodnout, který stav bude cílovým stavem- je nemožné porovnávat jednotlivé stavy, nemožnost agregování jednotlivých

preferenčních funkcí dokázal K. Arrow (impossibility theorem)- K. Arrow – teorém nemožnosti, nelez sčítat jednotlivé užitky do společenské funkce

blahobytu. Vychází z toho, že ve společnosti existuje určitý počet stavů, že lez volit mezi různými alternativami ve společnosti, dále každý člen je schopen uspořádat alternativy


užitek Robinsona

užitek Pátka

podle svých preferencí. Klade si otázku, lze nalézt nějaké eticky přijatelná a demokratická pravidla pro formování různých alternativ do společensky preferenčního uspořádání? Odpovídá si, že to možní není. Žádný volební systém nemůže agregovat hierarchicky uspořádané individuální preference do systému hierarchicky uspořádaných společenských preferencí.

K. Arrow rozpracoval to, co již v 18. stol. vysvětlil matematik J. M. de Concorcet, tzv. Condorcetův paradox

Condorcetův paradoxA B C

I 1 2 3II 3 1 2III 2 3 1

- římskými I, II, III znázorňujeme jednotlivé subjekty- písmeny A, B, C znázorňujeme jednotlivé situace (jídlo, oblečení, bydlení apod.) – co

každý subjekt preferuje (1=preferuje, 3=nepreferuje)- po sečtení zjistíme, že ve dvou příkladech je jídlo preferováno před ošacením (u prvního

a třetího subjektu), ve dvou příkladech je preferováno ošacení před bydlením (u prvního a druhého subjektu), ve dvou příkladech je preferováno bydlení před jídlem (u druhého a třetího subjektu)

- dochází k zacyklení, které neumíme dost dobře vysvětlit- tento poznatek má velký praktický význam: v parlamentech existuje organizační výbor,

kde jsou zástupci všech parlamentních politických stran, výbor má v kompetenci určovat pořadí jednání, pokud by se pořadí neurčilo, nemuselo by to vést k výsledku

- paradox sloužil K. Arrowovi k vysvětlení teorému nemožnosti

Arrowův teorém nemožnosti (Arrowův paradox):Žádný volební systém nemůže agregovat hierarchicky uspořádané individuální preference do systému hierarchicky uspořádaných společenských preferencí.

- na první otázku neumí odpovědět, protože nelze dosáhnout optimálního stavu- na druhou otázku odpovídá, že ne

Občan s vyššími příjmy dává přednost nižším veřejným výdajům.

16.3.10

Racionální ignorace, veřejná volba

Soukromé statky se alokují na trzích, klíčovou kategorií je cena (poskytuje info o vzácnosti statku)Systematicky A. Smith v Bohatství národů. Zadefinoval Homo oeconomicus (snaží se dosáhnout max. užitku s minimem nákladů) – člověk sleduje svůj soukromý zájem a tím uspokojuje i zájmy ostatníchAristotelovské pojetí člověka (Homo politicus) – člověk sleduje veřejný zájem


/přednáška na str. liberál. institutu (ohledně bublin)/, tento týden zde bude Epstein, téma našeho kursu (Právo v rukou politiků

Cost benefit analýzaTeorie veř. volby zkoumá chování voliče, byrokrata a politika, o alokaci veř. financí, volební pravidla, systémy, ústavuSpojena se jmény J. Buchanan a G. Tullock - dílo Calculus of Consense (Kalkulace souhlasu) Otázky: Proč se lidé nezúčasňují voleb? I přesto, že náklady na vybojování toho práva byly vysoké- protože je to homo oeconomicus (minimální pravděp., že ovlivní výsledek voleb (přitom relativně vysoké náklady) - ze 40 tis. voleb jen 7 bylo rozhodnuto o hlas. Je nesmírně nákladné číst volební programyx společenská zodpovědnost, Racionální ignorace - když by byla vysoká účast ve volbách, tak KDU nemá šanci

Právo veta: Rada bezpečnosti OSN, dříve i EUPoměrný systém hlasování

Proč se rozhoduje tak složitě o alokaci veř. statků? Jinak neumíme projevit naše preference

Ek. problém:Bergson se společen. fcí blahobytu – cíle společnosti, dána alokací výr. zdrojů, lze vytvořit fci užitečnosti všech individuí, které tvoří společnost, lze volit alternativyArrow: Teorie nemožnosti, nelze sčítat jednotlivé užitky do společ. fce blahobytu. Vychází z:1) ve společ. je určitý počet stavů mezi nimiž lze volit, 2) každý člen je schopen uspořídat alternativy podle svých preferencí. Klade si otázku: Lze nalézt eticky přijatelná a demokratická pravidla pro formování různých alternativ do společensky preferenčního uspořádání? Ne, žádný voleb. systém nemůže agregovat hierarchicky uspořádané individ. preference do systému hierar. uspořádaných společ. preferencíGrafy: na vertikál. ose mezní náklady a mezní prospěch, na horizont. vládní výdaje. Mezní náklady záleží na daňovém systému:Poll tax – daň na hlavuFlag tax – plošná daň – daň každého je stejná, ale záleží na příjmu (X/Y x 1/N)/Y = průměrný příjem ve společnostiČím je daňová sazba rovnější – platí všichni stejně – tím klesají preference nízko-příjmových skupin po růstu spotřeby veřejných statkůPři snížení daňového břemena by množství požadovaných veřejných statků rostlo. Čím rychleji roste s příjmem poptávka po veřejných statcích, bohatší lidé budou požadovat vyšší veřejné výdaje než chudší.

T. Kuran – příležitostné kaskády – jednoduché srozumitelné řešení, které vyvolá lavinovou reakci v různých sociálních sítích (šrotovné – jednoduché řešení)D. Kahneman – Informační kaskády (a reputační) – lidé sledují činy jiných a napodobují je nehledě na svůj informační zdroj, přesto, že lidé vyhodnocují své informace, je pro ně výhodnější sledovat činy jiných (reputační kaskáda – lidé se obávají a nedávají na jevo svůj názor, který je odlišný od názoru jiných – především od převažujícího názoru)


Předpoklady favorizující většinového vs. jednomyslného systému – podstata hry – Většinový – konflikt – hra s nulovým součtem… Jednomyslnost – kooperativní hra s kladným součtem. Jakmile zvyšuji kvorum (minimální počet) v hlasovacím jednání přibližuji se jednomyslnosti. Proto v poslanecké sněmovně pro schválení ústavního zákona je potřeba více hlasů než na schválení normálního zákona.

teorém je postaven na 6 axiomech:1) univerzální panství – všechny racionálně seřazené preference mohou být vstupy do

volebního systému2) komplexnost a tranzitivita, což představuje velmi výrazné omezení výsledku

volebního systému3) pozitivní spojení = pozitivní vztah společenských a individuálních hodno4) nezávislé irelevantní alternativy 5) společenská funkce blahobytu je neomezená – existuje občanská suverenita,

neomezenost preferencí jednotlivců6) neexistuje diktatura

Teorém říká, že 6 axiomů je nekonzistentních. Pokud by axiomy byly konzistentní, pak by teorém neplatil.

Jiné pravidlo je většinové hlasování jako kritérium pro prosazení společenských preferencí. Tímto Arrow vnesl do poklidných vod ekonomie a ekonomické analýzy politiku. Zjišťování informací pro politické rozhodování je velmi nákladné. I rozhodování o tom, kdo jednotlivé občany zastupuje, vyžaduje vysoké náklady, tyto náklady jsou dány tím, že bychom měli být seznámeni volebními programy, s životopisem těch, kdo předkládají volební programy atd.Efekt, který volba přináší, je nižší, než náklady spojené s volbou.

Teorie veřejné volby- samostatná část ekonomické teorie spojená s J. Buchananem a G. Tullockem- oba společně napsali významnou knihu Calculus of concet (počítání souhlasu/souladu)

z roku 1961

to, že voliči nechodí k volbám = efekt racionální ignorance- voliči se chovají podle racionální ignorance, platí tam velká informační asymetrie, voliči

nedisponují tak dokonalými informacemi jako politikové, proto se pro voliče může zdát rozhodování politiků podivné

- platí předpoklad racionální ignorance a proto se volič rozhoduje podle stávající situace, která je před volbami

další významný objev veřejné volby je problém vztahu mezi politickým a hospodářským cyklem - politický cyklus = období ohraničené dvěma termíny voleb- hospodářský cyklus = cyklický vývoj, neustálé dynamické období, kdy se mění období

ekonomického růstu, zpomalení, krize, deprese, oživení ekonomického růstu, toto období se s určitou pravděpodobností opakuje

- co se stává, když dva cykly nejsou synchronizovány- předpoklad: volič se rozhoduje podle svého stavu


- v rámci politického cyklu činí politici taková rozhodnutí, aby hospodářská situace před volbami byla pro ně co nejpříznivější

- proč má být pro politiky co nejpříznivější? o funkce užitečnosti politika = politik usiluje o znovuzvolení, proto bude

využívat nástroje ke znovuzvolení, existuje zastupitelská demokracie a většinovým pravidlem se rozhoduje o společenských otázkách včetně otázek ekonomických, tak se rozhoduje i o podstatné části ekonomického sektoru, tj. o veřejném sektoru (veřejných prostředcích, fiskální politice)

o politici používají výdajovou stránku fiskální politiky, používají ji jako nástroj pro zlepšení stavu ignorantních voličů, aby se voliči pro ně příznivě vyjádřili ve volbách

o před volbami zvyšují rozpočtové výdaje, aby zlepšili stav voličůo v prvních letech politického cyklu (4letý cyklus) nedochází k růstu

rozpočtových výdajů, v prvních letech jsou tlaky na vyrovnaný rozpočet, dochází k růstu daňového zatížení

předpoklad racionální ignorance z toho vyplývá efekt krátkozrakosti - politikové preferují taková hospodářská opatření s krátkými efekty a nevšímají si

dlouhodobých nákladů s tím spojených- dojde ke snižování motivací a k úniku daňových rájů- nerespektuje politické zabarvení vlád, chování je univerzální

souvislost s dvěma paradigmaty 1) s Keynesiánskou revolucí - deficitní financování jako ekonomický nástroj2) objev J. Buchanana – po obdobích vysokého rozpočtového deficitu jsou následována

obdobími zvýšené nebo vysoké inflace

Rozpočtový deficit vláda financuje emisí státních obligací, s rostoucí emisí je třeba stimulovat poptávku rostoucím úrokem. Dochází k tomu, že vlády stahují volné finanční prostředky na placení potřeb veřejného sektoru, čímž jsou odčerpány ze soukromého sektoru (efekt vytěsňování). To vede k alokaci prostředků do odvětí, která nejsou tak efektivní, jako jsou odvětví veřejného sektoru. Země, kde se více přerozděluje, vykazují dlouhodobě nižší ekonomický růst, přičemž roste poptávka po penězích díky růstu úrokových sazeb.

Grafy – přibližují rozhodování jednotlivce a vlády o veřejných statcích


Užitek pro jednotlivce závisí na jeho příjmu a na daňovém systému. Je-li systém paušální (rovná daň), daňový poplatník nebude mít tendenci mít takovou poptávku po veřejných statích jako v případě progresivního zdanění, kdy platí méně ale na veřejných statcích se podílí více. Systém zdanění je velmi významný pro rozhodování daňových poplatníků o vyšší dani a o nabídce veřejných statků. V případě rovné daně, kdy jednotlivé subjekty nepožadují


mezní prospěchmezní náklady

užitek

mezní prospěch

mezní náklady

vládní výdaje

vládní výdaje

G*

G*

- s rostoucími vládními výdaji mezní prospěch klesá z pohledu jednotlivce

- rostu jejich mezní náklady

- křivka znázorňuje celkovou úroveň užitku jako fci veřejných výdajů

- maximální užitek je dosažen, když se mezní náklady rovnají mezním příjmům

- bod G* = taková úroveň veřejných výdajů, která je pro spotřebitele optimální při daném daňovém systému

- při této úrovni vládních výdajů má spotřebitel maximální užitek

větší množství veřejných statků, není takový tlak na růst daně a tím i zvyšující se nabídku veřejných statků.

- roste optimální úroveň vládních výdajů společně s rostoucím příjmem- interpretace: nejchudší obyvatelé nejsou takovými spotřebiteli veřejných statků jako

nejbohatší obyvatelé (jezdí po dálnicích méně než bohatší- při progresivním zdanění mohou být mezní náklady zvýšení veřejných výdajů pro chudší

vrstvy velmi nízké, proto jejich poptávka po veřejných statcích roste

Daňový systém je faktorem, který určuje, jakou část nákladů veřejného sektoru musí zaplatit každý občan. Pokud každý občan bude muset zaplatit stejnou částku, jde o případ poll tax = platí ji z hlavy, je to něco jiného než flat tax = stejná daňová sazba. Paušální daň není tak velká jako v progresivním zdanění.


užitek nejbohatších vrstev

užitek nejchudších vrstev

G* G*G*

užitek středních vrstev

množství veřejných statků

užitek při paušálním zdanění

užitek při progresivním zdanění

G* G*

užitek nejbohatších vrstev

užitek nejchudších vrstev

množství veřejných statků

Racionální ignorance

Availability cascades (příležitostné kaskády)- autory jsou Timur Kuran a Cass Einstein- vyplývají z racionální ignorance- jedná se o přejímání stanovisek o složitých problémech od autorit, které tato stanoviska

vygenerovala, vytvořila

Sternova zpráva o nezbytnosti zásahu, který je nezbytný pro zabránění velkých klimatických změn, které budou mít destruktivní účinky na život člověka, na životní prostředí a hlavně na budoucí hospodářský vývoj, pokud se něco proti těmto změnám urychleně neučiní.

Stern vypočítal, že pokud se v současné době nic neučiní proti klimatickým změnám, tak celkové náklady, které budou spojeny s klimatickými změnami, budou znamenat ztrátu 5 % HDP na Zemi každý rok. Pokud se do toho zahrnou ještě další rizika spojená s klimatickými změnami, pak budoucí ztráta bude 20 % HDP každý rok.

informační kaskády- lidé mají tendenci přijímat obecně sdílené pravdy- např. šrotovné – začalo se rozšiřovat po Evropě, jelikož to podpořila Francie a Německo

reputační kaskáda - lidé si myslí to, co se od nich očekává- lidé se obávají být politicky nekorektní

příležitostná kaskáda- je postavena na informačních a reputačních kaskádách- příležitostnými podnikateli jsou neziskové organizace (př. je zapotřebí recyklovat určité

procento surovin) - příležitostnou kaskádu vytvářejí příležitostní podnikatelé, kteří dokáží dosáhnout zisku

využitím informačních a reputačních kaskád- kaskáda je mechanismus, jehož prostřednictvím lidmi projevené představy vyvolají

řetězce individuálních reakcí, které vedou k realizaci těchto představ- s množením řetězců individuálního chování na základě těchto kaskád mimořádně

narůstají náklady, které jsou spojené s popřením těchto kaskád- to má obrovské aplikační dopady

Condorcetův paradox, Arrowův teorém

Condorcetův paradox - říká, že neplatí tranzitivita mezi jednotlivými decision makery, mezi jednotlivými ekonomickými subjekty, pokud je jich více než dva

Arrowův teorém - nemůžeme sčítat jednotlivé preference tak, abychom dostali celospolečenskou preferenci, která by vedla k formulaci společenské funkce blahobytu

- neplatí to všude- každý jedinec má svou preferenční škálu a podle toho se rozhoduje


- jednopreferenční křivka jasně popisuje preference jednotlivce

Jednovrcholovost nám zabezpečuje, že při užití většinového volebního principu najdeme v systému rovnovážné řešení.


užitek U

vládní výdaje G

jednovrcholová preferenční křivka

jednotlivec preferuje co možná nejmenší množství veřejných statků (nechce platit daně)

užitek U

vládní výdaje G

jednovrcholová preferenční křivka

užitek U

vládní výdaje G

preferenční křivka se dvěma vrcholyjedinec preferuje vyšší nabídku veřejných statků před nižší nabídkou, vzroste-li nabídka veřejných statků, dá jí zase přednost rostou-li veřejné výdaje do školství (na grafu úroveň G1), pak se veřejné školství stává atraktivní i pro rodiče, kteří dávali přednost soukromému školstvípreferují situaci nulových a pak vysokých vládních výdajů před středními výdaji

- tento jedinec má užitek při určité výši vládních výdajů

- tuto výši vládních výdajů preferuje před jinými úrovněmi vládních výdajů

- předpokládá, že daňový systém je pro něj daný

- dálniční síť – závisí na rozsahu sítě

- internet - propojení

Teorém středového voliče - všechny přerozdělovací systémy jsou nastaveny tak, aby efekt z nich utržil středový volič,

tj. nejpočetněji zastoupená skupina obyvatel- středový volič není člověk, který má průměrný příjem- měříme-li na vodorovné ose velikost příjmů a na svislé ose počet obyvatel, můžeme zjistit

rozdíl mezi obyvateli se středním příjmem a průměrným příjmem

- obyvatel s průměrným příjmem může být mnohem méně než se středním příjmem za okolností, kdy se Lorenzova křivka co nejvíce vzdaluje od diagonály, tzn. máme velký počet obyvatel s vysokými příjmy (příjmy u malého počtu obyvatel jsou tak vysoké, že převáží nízké příjmy

- střední příjem = největší skupina obyvatel s daným příjmem – v populaci je méně obyvatel s vyšším než středním příjmem a více obyvatel s nižším než středním příjmem

- z toho vyplývá, že vládní politiky jsou zaměřeny na obyvatele se středním příjmem, a to tak, že se snaží získat přízeň takovéhoto voliče

Volič medián- politici se snaží prosazovat takové politiky, které vedou k takovému přerozdělení (resp.

nabídce veřejných statků), že tato nabídka je atraktivní pro středového voliče – voliče mediána

- volič medián má střední příjem, ne průměrný příjem- je-li průměrný příjem vyšší než střední příjem, pak je ve společnosti méně lidí s vysokým

příjmem a více lidí s nízkým příjmem a opačně- snížení nabídky veřejných statků při dané distribuci může být výhodné pro lidi s nejnižším

příjmem, protože tito lidé na veřejné statky nedosáhnou (př. využívání dálnic)


počet obyvatel s daným příjmem

příjem

střední příjem (medián)

průměrný příjem

- cílem politika je být znovu zvolen- jak toho politik dosahuje?- politické spektrum je rozděleno na levici a pravici, politici pohybující se na politickém

trhu soutěží o přízeň svých voličů, proto navrhují takové politiky, které by se co nejvíce blížily preferencím středového voliče

- pokud existují dvě strany a jedna (GP1) prosazuje úspornější výdajovou politiku než druhá strana (GL1), tak se zdá, že strana s úspornější výdajovou politikou je blíže volebnímu vítězství, protože se blíží G*, což je výdajové optimum pro voliče mediána

- v systému dvou politických stran si to druhá strana nenechá líbit a osloví voliče s jiným výdajovým programem a omezí nabídku veřejných statků (posune se na úroveň GL2), jakmile se strana posune blíž k středovému voliči, je blíž vítězství

- konkurence politických stran v nabídce hospodářské politiky je taková, aby maximálně vyhovovala středovému voliči

- konkurence politických stran má velké efekty, když strana osloví větší spektrum voličů, druhá strana tím ztrácí

- toto vede k názorovému přibližování politických stran, strany se snaží vyhnout prosazování extrémních názorů (blíže u nuly), protože extrémní názor je daleko od většinového voliče

- v Polsku v 90. letech byla hranice jen 1 % - dostali se tam i extrémní názory

Až do počátku 90. let tento teorém vycházel z J. Buchanana a G. Tullocka, kdy začal být zpochybňován. Existuje asymetrie mezi voliči a kandidáty. Kandidáti v zastupitelské demokracii se jinak chovají před volbami a jinak se chovají po volbách. Po volbách se zvětšuje polarizace mezi nimi. Zpochybnění původní teorie veřejné volby je spojeno se jmény Sam Huntigton, Sam Peltzman a W. Niskanen.

Podle Niskanena se volič rozhoduje, zda volit a koho volit. Na otázku koho volit se voliči rozhodují podle prezentovaných programů. Kandidáti se nezabývají otázkou zda volit, ale zabývají se tím, koho volit. Předpokládá se, že kandidáti znají preference voličů ještě před volbou. Když rozhodnutí o účasti ve volbách se nemění vzhledem k postojům kandidátů, tak kandidát neriskuje ztrátu svých voličských hlasů a má silné motivace přiblížit svůj postoj k postoji jiného konkurenčního kandidáta, protože s tím, že získá nového voliče, tak získává dva hlasy (v systému dvou stran je zisk hlasu jednoho ztrátou hlasu pro druhého za předpokladu, že volič se voleb zúčastní a že je indiferentní k názorovému posunu jeho kandidáta). Za předpokladu, že voličské preference jsou jednovrcholové ve všech


počet hlasů

politické spektrum

vlevo vpravoGL1 GL2 GP1G*

5 %

10 %

záležitostech a existují jen dva kandidáti, pak mají tito kandidáti motiv přiblížit se svými postoji preferencím většinového voliče. To ale neplatí, pokud by byli tři kandidáti.

Chování voličů a kandidátů vede k větší polarizaci než je ta, kterou popisuje Niskanen. Niskanen říká, že chování voličů a kandidátů je konzistentní s modelem středového voliče. Kandidáti se chovají stejně jako když dochází k vytěsňování druhu. Aby v předvolebním období mohli efektivně získávat hlasy svých protikandidátů, po volbách je tendence, aby se jejich postoje co nejvíce vzdalovaly. Tato skutečnost vede k snížení efektivnosti rozhodování parlamentu.

Existence státu blahobytu v zemích OECD – aby se stát v patriarchální roli staral o své obyvatele – vyplývá ze středového voliče. Musí činit taková opatření a taková výdajová rozhodnutí, která budou nejblíže preferencím středového voliče.

Volný obchod, tarify a kvóty- free trade zvyšující bohatství společnosti (teorie/předpoklad, na kterém je v rámci

ekonomické teorie široká shoda)- tarify, kvóty a další

VER – voluntary export restriction- vlády se tím mohou vyhnout konfliktům s ostatními vládami, nebo i pokutám ze strany

WTO z neplnění smluv o volném obchodu- vláda osloví vládu exportující země, aby se dohodla s exportéry na dobrovolném snížení

produkce na export = kartel

Další omezení volného obchodu- omezení pomocí netarifních nástrojů- technické, bezpečnostní normy a požadavky- veterinární požadavky- např. tzv. REACH (databáze chemických látek)

Rent seeking a politický proces- McCormic a Tollison (1981)- Fundamentální předpoklad, že veškerá legislativa spočívá v transferu bohatství- Každý jednotlivec i zájmová skupina je potencionálním zdrojem transferu a zároveň

potencionálním poptávajícím po transferu bohatství

Rent seeking a politický proces- Zákonodárný sbor (vláda) vezme těm, kteří jsou nejméně schopni bránit si své

bohatství (být rezistentní vůči poptávce po jejich bohatství) a transferuje toto bohatství těm skupinám, kteří jsou nejlépe organizováni pro vyvíjení tlaku a prosazení svých požadavků (poptávky po transferu)

- Tento předpoklad vychází z Olsonovy teorie zájmových skupin- K zajištění transferu bohatství musí zájmová skupina dosáhnout majority hlasů

v obou komorách zákonodárného parlamentu- Čím více je křesel v každé komoře, tím více zdrojů musí být k získání hlasů vynaloženo


- Při předpokladu klesajících výnosů z udržení s křesel/hlasů v libovolné komoře a při konstantním počtu křesel, je snazší získat potřebné hlasy tím více, čím je rovnoměrněji rozložen celkový počet křesel v obou komorách

- Důležité jsou dvě proměnné – 1. Počet křesel a za 2. Podíl křesel v jednotlivých komorách

Zájmové skupiny

- ziskový motiv organizování skupin (větší výnos než náklady)- problém černého pasažéra x selektivní podněty (kolektivní výhody činí soukromými)- vznikají spontánně na určitý společenský jev- vytyčují cíle zájmové skupiny – prostředky: přesvědčování, politický lobbyismus,

terorismus- shodují se na cílech a prostředcích – a čím víc se shodují tím se snižují náklady na

sdružování zájmové skupiny- potřeba zájmovou skupinu organizovat – iniciace veřejného problému, díky nemuž se

jednotlivcům vůdcům i ostatním se vyplatí vstoupit

Největší nebezpečí pro zájmovou skupinu je problém černého pasažéra. - zájmové skupiny s velkou hrozbou černého pasažéra mají malou soudružnost- černý pasažér ohrožuje existenci zájmové skupiny- proti černým pasažérům se používá nástroj, tzv. selektivní podněty

o způsobují , že kolektivní výhody jsou internalizovány a jsou učiněny soukromými

o internalizace výhod umožňuje vyloučit člena skupiny Proč? Tento člen skupiny by neměl žádnou výhodu ze členství ve skupině a tak skupinu opouští.

- zájmové skupiny jsou ve společnosti velmi silné, mimořádně ovlivňují veřejné mínění- zájmovou skupinu definujeme podle přítomnosti nějakého cíle (např. železniční

odbory – cíl udržení zaměstnanosti v oboru, zaměstnanost klesla – nejsou schopni dělat konkurenci k silniční a letecké dopravy, dvojí dopad činnosti zájmové skupiny, na jedné straně chrání zaměstnanost, ale díky poklesu produktivity snižuje konkurenceschopnost, velikost produktu)

Zájmová skupina – definice: přítomnost sdíleného cíle

organizovanost – železniční odbory: liší se zájmy železničářů od profese strojvůdců, proto vznikly dvoje odbory

ospravedlnit své chování mezi nezúčastněnými aktéry (např. v médiích) – dodat své činnosti punc veřejného zájmu, je v zájmu ČR, aby měla národního leteckého dopravce

Pro zájmovou skupinu je důležité, aby byla ztotožněn se širším zájmem.

Vliv na činnost zájmové skupiny sponzoři

o značný vliv


o mají vliv na program činnosti, na cíle a volbu nástrojů zájmové skupinyo abicioznost cíle závisí na velikosti jejich dotace

veřejně propagovaný problém o v zemědělské produkci se veřejně propagovaný problém posouvá z ochrany

národního trhu do úrovně kvality

ochrana zemědělců o vyšší cenyo omezená nabídka zemědělské produkce

problém černého pasažéra o čím větší počet pasažérů, tím víc to podlamuje činnost zájmové skupiny

individuální schopnosti vůdců

Velikost skupiny – rozhodující faktor (pro Olsona i Beckera)- čím je skupina větší, tím jsou větší náklady na vyloučení černého pasažéra- velikost skupiny není rozhodující pro efektivnost její činnosti- Olsonův paradox = paradox kolektivního rozhodování – lidé mají motivace se

organizovat v zájmových skupinách, i když hrozí problém černého pasažéra (černí pasažéři mají jen výnosy a nijak se nepodílejí na jejich nákladech)

- efektivní velikost skupiny se odvozuje od oboru, kde skupina působí- pro zájmové skupiny jsou důležití vlastní členové skupiny- podstatně méně důležití jsou potenciální členové skupiny, ale mohou být i hrozbou,

protože mohou ve stejném odvětví založit další skupinu- zájmová skupina nemá zájem zvyšovat počet svých členů- s růstem politické stability se zvyšuje počet zájmových skupin- roste konkurence mezi zájmovými skupinami, protože mají protichůdné cíle- stát se často podílí na organizování zájmových skupin a vyjednávání (např. tripartita)

Vliv zájmových skupin na ekonomický růst- P. Murrell: srovnávací test starých a nových odvětví německé a britské ekonomiky

o ve starých odvětvích britské ekonomiky jsou zájmové skupiny více rozšířené než v německé ekonomice

o v nových odvětvích je to srovnatelně stejné- zájmové skupiny mají negativní vliv na ekonomický růst, protože prosazují regulace

Zájmové skupiny a regulacea) politické trhy- problém je korporativistické uspořádání společnosti = korporace, odbory a

zaměstnavatelské svazy mají v ekonomice velmi významnou roli – sdružují velmi výraznou skupinu zaměstnavatelů a zaměstnanců – pak je alokace zdrojů ve společnosti výraznou měrou ovlivňována netržními faktory – vyjednáváním jednotlivých korporací, což vede k strnulosti trhu

- strnulost (rigidita) = omezení nabídky produkce, vstup do odvětví je regulován, vysoké ceny produkce v regulovaných odvětvích


- takové trhy je třeba chránit před zahraniční konkurencí, proto dochází k protekcionismu

b) antimonopolní regulace- regulace je výrazným cílem činnosti zájmových skupin (např. v lékařské nebo

advokátní komoře je povinné členství)- mají silnější regulaci- Samuel Insull (1898) problém antimonopolní regulace – stál v čele asociace

energetických společností, vystoupil s projevem, který měl zlepšit podmínky v tomto odvětví (aby byly dodávky energie levnější)

- predátorská konkurence = silná konkurence, která vede ke snižování cen a nákladů, S. Insull navrhoval, aby byla nahrazena regulací, to mělo zvýšit jistotu na energetickém trhu – nižší úrokové sazby přesvědčí banky, aby firmám poskytovaly úvěry za nižší úroky (nižší náklady na produkci elektrické energie)

- S. Insull měl licenci na dodávku elektrického proudu v Chicagu- prosazoval, aby byl trh regulován, aby byl rozdělen, aby si jednotlivé firmy

nekonkurovaly a měly bezpečný odběr pro svoji výrobu, což se mu podařilo – v USA vznikla regulace, která rozjela trhy a vedla k rozdělení sfér vlivu

- zvýšila se pravděpodobnost návratnosti jejich úvěru, to vedlo ke snížení produktivity, k růstu nákladů a růstu cen energie

- později vznikl úřad pro plyn a elektřinu a vznikla centrální regulace, zájmové skupiny prosazují regulaci, regulaci prosazují odvětví s oligopolní strukturou

- platí princip ovládnutého strážce = podle tohoto cíle vedoucí firmy v odvětví mají informační převahu nad regulátory i nad malými firmami, regulátor vidí převahu firem, je tím ovládán

- čím větší je množství firem, tím větší je nebezpečí – snižují se náklady na uzavření dohody, na uzavření kartelu

- kartel v neregulovaných odvětvích vzniká na základě svobodné vůle

Rigidita trhů práce (M. Olson)- rigidita trhů práce je výsledkem vyjednávací síly vlivu zaměstnaných oproti

nezaměstnaným- zvýšení nezaměstnanosti vede ke snížení legislativní ochrany zaměstnanců- s vysokou citlivostí zaměstnanosti na změnu mezd (vysoká cenová elasticita nabídky

práce) se snižují dávky v nezaměstnanosti- vysoká nezaměstnanost znamená pokles minimální mzdy

- existuje-li ochrana, propuštění zaměstnance je spojeno s vysokými náklady zaměstnavatele, je to předem prohraná soudní pře pro zaměstnavatele, proto zaměstnavatel takového zaměstnance ani nepřijme, existuje tam vysoké potenciální riziko přijetí zaměstnance

- proto je v Itálii nejnižší nezaměstnanost (Itálie je známá svou vysokou legislativní ochranou zaměstnanosti)

- snížení legislativní ochrany zaměstnanců je ochranný nástroj boje proti nezaměstnanosti

- s vysokou citlivostí zaměstnanosti se snižují dávky v nezaměstnanosti- vysoká minimální mzda je významná brzda, protože předepisuje zaměstnavatelům

určitou výši minimální mzdy, která zvyšuje náklady


- další nástroj boje proti nezaměstnanosti je zaměstnávat pod minimální mzdou- minimální mzda je tak vysoká, že brání zaměstnanosti buď nájem nelegální práce

nebo zrušení pracovního mužstva

Regulace externalit- každá regulace organizovaná zájmovou skupinou je zároveň redistribuční snahou- regulace uvaluje dostatečné náklady na produkci zájmových externalit a dotuje

produkci kladných externalit = Pigouovská daň/dotace- zájmové skupiny vyvolávají poptávku po regulaci- zájmové skupiny využívají veřejný problém, např. znečištění veřejného statku jako je

ovzduší a prosazují regulaci odvětví, která se podílejí nejvíce na znečišťování- sponzoři zájmových skupin jsou firmy, které konkurují současným výrobcům, kteří

znečišťují ovzduší- konkurence prostřednictvím politického trhu a politickým rozhodnutím o Pigouovské

dani – spotřební daň, která zatěžuje producenty, kteří vyrábějí negativní externality, kteří se nepodílejí na nákladech znečištění životního prostředí

- dotuje se produkce pozitivních externalit – např. výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů

- problém je v zapojení politických trhu, v regulaci – zvyšují se náklady produkce, omezí se nabídka a rostou ceny

- lze proti tomu bojovat lepším vymezením vlastnických práv a jejich vynucováním- s růstem počtu zájmových skupin roste konkurence mezi nimi, zvyšují se náklady na

jejich provoz, dochází k vyčerpávání pozitivních efektů z rent-seekingu (pro získání pozice na dobývání renty je třeba určitých nákladů – náklady mohou být tak vysoké, že se renta může rozpustit – vyčerpání je limitou, to platí i pro chování zájmových skupin, náklady spojené s organizováním zájmové skupiny jsou limitovány očekávaným ziskem z prosazení)

Problém pána a správce (principal – agent)1. Principal – agent (na příkladu veřejného sektoru)2. Principal – agent (v soukromém sektoru)

Corporate governance (dělba moci/hlavně v a.s. – vlastník – akcionáři, najímají si management.Ve veřejném sektoru je vlastník občan prostřednictvím zastoupení. Politik se angažuje, aby získal co nejvíce hlasů.Greshamův zákon – špatné peníze vytlačují dobré peníze. Důležitá je vyražená nominální hodnota, která se začala odlišovat od reálné hodnoty (váhy kovu). Nefunguje tento zákon i v politice? Standardní teorie vychází z toho, že ne. V čem se odlišuje principal (zvolený) od agenta (byrokrata)?Byrokrat minimalizuje riziko svého jmenování, když dojde na znovuzvolení principala. Důležitá je také velikost úřadu.Cyril Parkinson – anglický novinář, stal se předchůdcem teorie byrokracie. Formuloval dva základní principy – 1. Byrokrat má zájem na rozšiřování svého úřadu (počtu svých podřízených) a 2. Úředníci si navzájem přidělávají práciTullock, Niskonen, Donus – Úředníci nesledují výlučně společenské blahu, ale sledují svou funkci užitku – proto prosazují opatření, která jim umožní posilovat vlastní vliv, zlepšovat své


postavení. Snaží se mít největší úřad. Větší počet úředníků je ve státě, který má větší veřejný sektor.

Shareholders x stakeholders (Akcionáři x investoři)Zásadní ekonomický problém. Společenská odpovědnost firem – investice v okolí firmy, zaměstnávání lidí… Stakeholder – ti, kteří ovlivňují organizace, jejich zájem převyšuje finanční dimenzi, chtějí takové fungování firmy, které maximalizuje užitek. Dodavatelé, zákazníci, veřejnost, komunita dotčená fungováním firmy, veřejná správa, mezinárodní organizace.

Ekonomická definice korupce- Korupce je sjednání nelegální, dobrovolné transakce mezi dvěma stranami (agent a

jeho zákazník) s negativním dopadem na třetí stranu (vlastník); agent je smluvně vázán pracovat ve vlastníkův prospěch

- Korupce je krádež: účastník směny zneužije delegovanou pravomoc a prodá něco, co mu nepatří. Ztrácí vlastník, který nese veškeré náklady a bez vlastního vědomí se dělí o zisk.

Právní a morální problém- Korupce jako právní problém. Vztah mezi dvěma subjekty, z nichž jedcen nabízí a

většinou poskytuje určitou formu odměny za poskytnutí či příslib neoprávněné výhody. Druhý očekává, že bude za tento čin odměněn.

- Korupce jako morální problémPozornost lékaři, učiteli, soudci…

- Patří-li služba příjemci úplatku (tudíž neexistuje poškozená strana), hodnota úplatku je náprava chybně nastavené ceny vzhledem k preferencím a užitku spotřebitele služby.

Korupční prostředí vytvářejí nadměrné zásahy státu a regulace. V ČR se staví o 62 % veřejný stavby dráž než soukromé.

Protikorupční opatření1. Omezení regulací a vládních zásahů2. Omezení státních a veřejných zakázek a zrušení možnosti započtení vícenákladů3. Otevření především stavebních zakázek zahraniční konkurenci4. Snížit možnost diskriminace a omezení v rámci zadávací dokumentace5. Dražby jako prostředek rozhodování o přidělení veřejných zakázek6. Obsazování výběrových komisí losem

Základní charakteristiky byrokracie1. „Vlastníci“ a zaměstnavatelé nezískávají žádnou odpovídající část čistých příjmů

organizace jako svůj osobní důchod.2. Větší část příjmů organizace pochází z jiných zdrojů, než z prodeje výstupu za

„odpovídající“ cenu.3. Úřady jsou nonprofit organizace, které jsou primárně financovány z pravidelných

dotací a grantů. L. V. Mises napsal dílo o byrokracii, pozoroval, že služby poskytující zákazníkům nejsou za peněžní jednotky.G. Tullock – další charakteristika byrokracie, byrokraté ve svých úřadech mají výhodu, kterou využívají k dosažení cíle, mají lepší kvalitnější a vypovídající informace o chodu a ceně služeb,


která ta byrokracie nabízí, tuto informační výhodu využívají k dosažení pouze svých cílů – maximalizace užitku. Protože se pohybujeme v rámci pozitivní analýzy, musí být naše definice bez jakýchkoliv normativních konotací. Byrokrat je nejlépe definován jako vedoucí/ředitel úřadu disponující se separátním rozpočtem. Byrokracie pak je soubor byrokratů s podobnou rolí či jinými společnými znaky.William A. Niskanen

- Vzdělání na Harvardu- Poradce prezidenta Regana- Průkopník teorie byrokracie- Nositel čestného doktorátu VŠE v Praze- Každá teorie chování byrokracie musí být založena na vztahu byrokrata a jeho

sponzora, obvykle politika- Tento vztah je formován charakteristickými stimuly a omezeními, kterými byrokraté a

politici čelí- Základní prvky prvotního rámce zkoumání byrokracie

- Byrokraté jsou víceméně stejní, jako ostatní zaměstnanci, jejich chování se budu lišit nikoliv díky jejich odlišnému charakteru, ale díky specifickým podnětům a omezením, které jsou specifické pro byrokracii

- Většina byrokratů prodává své služby kupujícím v monopolním postavení. Poptávka pochází od sponzora, nikoliv od spotřebitelů, které služby konzumují.

- Většina byrokratů je monopolním dodavatelem svých služeb (klesající sklon poptávky)

- Existuje tak bilaterální monopol mezi byrokratem a jeho sponzorem zahrnující směnu slíbeného výstupu a na druhé straně rozpočtu, nikoliv prodej/směna výstupu za „odpovídající“ cenu

- Jako v každém bilaterálním monopolu neexistuje ani zde jednotná/jednoznačná unikátní rovnováha mezi preferencemi sponzora a byrokrata. Každý má jedineční výhody při vyjednávání… Jaké?

- Žádná z obou stran nepodstupuje finanční riziko – uspokojení politiků i byrokratů, ale ne na základě kompenzačního principu

- Důsledkem bude maximalizace rozpočtu svého úřadu. Sponzoři (politici) budou pasivní při akceptaci či odmítání rozpočtovaného výstupu ze strany byrokratů bez existence monitorování a vážení alternativ.

- Mezní výnosy poskytované služby budou menší než mezní náklady- Primární implikace z tohoto rámce je taková, že jak rozpočet, tak výstup

byrokrata bude větší, než optimální- Odčerpávání spotřebitelského přebytku a generování přebytku pracovních a

kapitálových zdrojů charakteristických pro poskytování tohoto typu služeb- Především pak v otázce maximalizace rozpočtu – prvotní předpoklad – byrokraté

maximalizují očekávaný užitek.- Diskreční rozpočet – rozdíl mezi celkovým rozpočtem a minimálními náklady na

produkci výstupu očekávaného sponzorem. To ale vede k jinému závěru: rozpočet byrokrata je příliš velký – to zůstává; výstup je ale obecně malý – to se mění; neefektivita byrokracie - zůstává


Daně a jejich důsledky1. Definice daně2. Daňová spravedlnost3. Daňová efektivnost a daňová distorze

Fiskální iluze – Amilcare Puriani – malý odpor k placení daní – neberou v úvahu náklady, které jsou s daněmi spojeny. Daň je neadresná a neúčelová platba, zákonem určená, nenávratná platba. Po veřejných statcích je větší poptávka, než by byla, kdyby se náklady braly v úvahu. Snižování daní nevede k menším státním výdajům. Daňová konkurence – země si konkurují v atraktivnosti pro zahraniční kapitál (daňové pobídky), snížení bariér pro pohyb kapitálu – vliv na alokaci kapitálu vytvářejí distorze (deformaci) jiný vývoj v jiném odvětví oproti jinému (pobídky v automobilovém průmyslu). Asymetrický hospodářský vývoj – riziko externích šoků. Proto, aby toto riziko bylo minimalizováno, je v EU požadavek na zavedení fiskální ústavy.

Daňová spravedlnost- Princip stejné absolutní oběti – daň z hlavy- Princip stejné relativní oběti: proporcionální zdanění majetku či jeho přírůstků- Princip stejné mezní oběti: progresivní zdanění majetku – berně

Clo = daň.

Daňové zatížení se mezi státy porovnává pomocí daňové kvóty = výše vybraných daní/HDP (sociální i zdravotní platíme povinně, lze ho tedy považovat také za daň, ale oficiálně takto není počítáno)

Rovná daň- Všechny příjmy jsou zdaněny pouze jednou, co nejblíže u zdroje a stejnou nízkou

sazbou- Daňový systém je jednoduchý a jeho náklady nízké- Do určité minimální výše příjmu se daň neplatí

Negativní daň- Milton Friedman- Jde o rovnou daň působící v závislosti na výši hrubého příjmu na obě strany- Daňové přiznání by tak sloužilo jako podklad pro výplatu sociálních transferů- Daň působila oběma směry – pokud vydělávám hodně, odvedu prostředky, pokud

málo, dostanu peníze od státu

Ramseyho daně- Největším sazbám by měly podléhat komodity s nízkými elasticitami poptávky

(případně nabídky)

Plíživé zdanění – probíhá inflace – když se mzda zvýší, nemusí se zvýšit reálně – ale je možnost se dostat do vyššího daňového pásma – budeme tedy platit více, sníží se nám čistý příjem.Vestavěný stabilizátor – jeden z nástrojů daňové politiky, reaguje na vývoj ekonomiky.


Daňová optimalizace – daný subjekt využívá vyjímek a možností, jak obejít legálně daňové odvody.Lafferova křivka.

Mainstream v daních1. Princip efektivnosti2. Princip administrativní jednoduchosti3. Princip pružnosti4. Princip spravedlnosti

- Daňová kvóta se v ČR před daňovou reformou v roce 2008 se stavilně pohybovala na úrovni 37 %

- To je méně než v řadě zemí EU – 15, ale více než např. v Polsku a Slovensku a více než v průměru zemí OECD

- V roce 2008 daňová kvóta v ČR poklesla, ale pouze na úroveň 36 %

Postřehy ze zprávy OECD- Fiskální stimulační opatření přijatá na konci roku 2008 a začátkem roku 2009 byla

učiněna ve výši 2,2 % HDP roku 2008 a byla rozložena do let 2009 a 2010- Stimulační opatření nicméně zaměřena dominantně na stranu nabídky (otevřenost

ekonomiky, nekonsolidované VF, atd.)¨

Co nám doporučuje a vyčítá OECD- Fiskální konsolidace (střednědobou strategii)- Zaměření se na stranu výdajů spíše než na stranu příjmů (např. Janotův balíček byl

dominantně zaměřen na stranu příjmů)- Když fiskální konsolidaci, pak je nezbytná důchodová a zdravotní reforma (zejména

vzhledem ke stárnutí obyvatelstva)- Veřejným financím by pomohlo i zavedení tzv. státní pokladny, zpřehlednění

rozpočtového procesu, průhledný systém zadávání veřejných zakázek apod.

Proč je zdůrazňován vliv stárnutí obyvatelstva na vývoj VF- Podle analýz podíl výdajů souvisejících s věkem na HDP vzroste do roku 2060 o 6,4 %- Odhad MF při neprovedení potřebných změn v roce 2040 by tyto výdaje dotlačily

veřejný dluh za hranici 60 % HDP- V roce 2060 by veřejný dluh dosahoval už 250 %

Co doporučuje OECD v daňovém systému- Nová opatření zaměřit se spíše na nepřímé daně- V ČR se využívá zdanění majetku méně než v jakékoliv ze zemí OECD, zaměřit se na

majetkové daně- Sjednotit sazbu DPH- Pokračovat v reformě ekologických daní??? Souhlasíme?

Aristoteles- Otázka, zda-li je spravedlivé, že stát vymáhá daně


- Preferuje přímé daně, podle berní síly občanů

Akvinský- Pokládá daně jako za povolenou loupež a neplatit daně pokládá za hřích- Domnívá se, že příjmy z práce by měly být zdaňovány co nejméně, jelikož práci

považuje za břemeno

Thomas Hobes- Vnímá daň jako cenu za udržení míru, jako poplatek za udržení života- Klade důraz na daně spotřeby

Adam Smith- Bohatství národů: otázka daní – soustava daňových principů (daňové kánony), státní

výdaje by měly být hrazeny z daně z příjmů- V každém státě mají poddaní přispívat na výdaje státu tak, aby to co nejvíce

vyhovovalo jejich možnostem- Každý člověk by měl vědět, jakou daň bude platit- Každá daň se má vybírat takovým způsobem, kdy se to poplatníkovi hodí- Každá daň by měla být promyšlená

David Ricardo- Věnoval se vlivu daňového zatížení na ekonomický růst- Daně považoval za zlo, jelikož jsou vyžadovány státními výdaji – nic netvoří- Státní aparát by neměl uvalovat takovou daň, která by zdaňovala kapitál

Mill- Daně mají plnit redistribuční princip- Hlavní princip na základě platební schopnosti poplatníka

Pigou- Přerozdělování bohatství- Vyrovnávat mezní užitky při placení daní

Keynes- Daně a fiskální politika jako jeden celek- Dominantní postavení v rámci politiky- Snaží se použít pro makroekonomické cíle- Bere zřetel na sociální skupiny

Milton Friedman- Negativní důchodová daň


Fiskální politika- Veřejné rozpočty v ČR- Je nutné si uvědomit, že pod veřejnými rozpočty si musíme představit nejen SR, ale i

rozpočty regionální, místní, mimorozpočtové fondy (Fond dopravní infrastruktury atd.), rozpočty zdravotních pojišťoven atd.

Keynesiánská fiskální politika- Funkce rozpočtu je alokační (zajištění veřejných i soukromých statků)- Redistribuční (regulace nerovnosti)- Stabilizační (vyhlazování ekonomického cyklu)

Strukturální a cyklický rozpočetStrukturální

- Jde o příjmy, výdaje a salda při tzv. plné zaměstnanosti (L = L*, Y = Y*) jeho změny vyjadřují opatření diskreční politiky

Cyklický- Rozdíl mezi skutečným a strukturálním rozpočtem. Vliv cyklického vývoje ekonomiky

a sním spojené působení automatických stabilizátorů

Kritika Keynesiánské fiskální politiky1. Existence časových zpoždění2. Tzv. efekt vytěsňování3. Růst veřejného dluhu4. Vliv otevřenosti ekonomiky

Alternativní přístupy k fiskální politice1. Klasický příklad2. Monetaristický přístup3. Baroova – Ricardova hypotéza4. Ekonomie strany nabídky

Typy regulace- regulace ekonomiky = státní intervence, kterou provádí stát nebo státní instituce- účast státu v ekonomice má velmi výrazný vliv na ekonomický růst- tam, kde je účast státu velká (prostřednictvím státního vlastnictví, nebo regulace), je

ekonomický růst nižší (Economic Freedom Index)

Regulace chování ekonomických subjektů v případě tržních selhání

- trh nefunguje tak, jak se předpokládá, z důvodu různých omezení nedochází k vyčištění trhu a k rovnováze, proto stát zasahuje – otázkou je, zda nerovnováha není způsobena jinými státními regulacemi

- jedním z příkladů tržních selhání je trh s ropou, který je ovládán kartelem OPEC, cena se velmi razantně mění, trh s ropou generuje skrze ceny plynu a přes to ovlivňuje ceny energií

- případem tržních selhání je energetický trh – stát si osvojuje právo zasahovat


přirozený monopol- situace, kdy dochází k úsporám v rozsahu, jeden nabízející poskytuje službu

efektivněji než když by v odvětví bylo více subjektů- představuje úzké místo v ekonomice, kde podle teorie přirozeného monopolu

nedochází ke konkurenci, nastupuje regulátor (státní instituce), který má zabránit tomu, aby firma disponující tímto vzácným zdrojem ho nezneužila

- příkladem je přenosová soustava- je to zastaralý koncept, protože předpokládá, že neexistuje technologický

pokrok (mobilní telefony vytlačily pevné linky, které byly administrativním monopolem – jedna firma měla právo připojit lidi k lince, př. firmě trvalo několik let než připojila rodinu na pevnou linku)

- toto chování je umožněno díky neexistenci konkurence – toto perverzní chování není vlastní každému monopolu, protože existuje potenciální konkurence, tzn. každý monopol se nechová perverzně (nezneužívá své monopolní postavení, nezvyšuje ceny, nesnižuje kvalitu výrobků), protože existuje potenciální konkurence = splnění podmínky možnosti vstupu do odvětví, platí to i o vstupu do odvětví, kde jsou náklady na vstup velmi vysoké


neefektivní duplikace- omezené zdroje jsou využity neefektivně ve větším množství, než by bylo

potřeba a tato nabídka pak převyšuje poptávku- stát by měl zasáhnout a regulovat např. množství benzínových pump u dálnic- zájem jednoho z konkurentů vytvořit takovou strukturu trhu, která by umožnila

maximalizovat jeho výnosy

Instituce, která by měla zabránit zneužívání přirozeného monopolu i neefektivním duplikacím, je instituce regulátora. S touto institucí je používán pojem nezávislý, který má zastínit ekonomickou podstatu chování takovéhoto regulátora.

Antimonopolní politika- ekonomická analýza odhalila, že regulátor nerozhoduje nezávisle ze dvou důvodů

o existence asymetrických informací – regulátor nemá zdaleka tak dobré informace o vývoji odvětví jako regulované firmy

o existence kooperativního chování – regulátor a regulované firmy kooperují (vyměňují si informace), vyplývá to z počtu firem, které jsou regulovány, počet firem je omezen (např. licence pro mobilní operátory – u nás 3 operátoři, aby byla vysoká kvalita služeb a aby bylo minimalizováno riziko ze ztrátovosti investice)

- toto vede k tomu, že regulátor se chová jako ovládnutý strážce – regulátor nesplňuje svojí deklarovanou funkci, aby usiloval o růst kvality služeb a snižování cen

V r. 1971 G. Stigler, A. Friedland vydal základní článek o ekonomické regulaci, za který dostal Nobelovu cenu za ekonomii. Prokázal, že činnost americké komise pro cenné papíry nevedla ke dvěma deklarovaným cílům (aby nerostly ceny a zvyšovala se kvalita – znamenalo by to snížení rizika pro akcionáře) regulátor má dbát na to, aby docházelo k růstu kvality produkce a nezvyšovala se cena.

nástroje pro regulaci- rozhodování o vstupu do odvětví (udělování licencí)- cenové regulace (metoda příjmových čepiček RPI-X, metoda cenových čepiček

CPI-X, autorem S. Littlechild) CPI-X – cena v odvětví se reguluje podle cenového spotřebitelského indexu,

od něhož se odečítají úspory z rozsahu (X) RPI-X – míra zisku, od které se odečítají úspory z rozsahu

motivační selhání Averch-Johnsonův efekt


- úsečky M-M, N-N znázorňují různé kombinace použitého kapitálu a práce při dané produkci

- úsečka P-P je spojena s větším množstvím kapitálu a menším množstvím práce – firma nahrazuje práci kapitálem

- produkční křivka Q obsahuje body K´, L´- optimální body produkce (bod E)- křivka Q zahrnuje i bod F, který odpovídá kombinaci K´´, L´´, tento bod se nazývá Aver-

Johnsonovým bodem

- jak zavedením regulace míry zisku vznikají u ekonomických subjektů perverzní motivace

- zisk představuje výnos z kapitálu, proto nejjednodušší regulací je stanovení míry zisku, tzn. producent prodá za cenu, která vždy nahrazuje náklady kapitálu a zabezpečuje mu určitou míru zisku, ale tato cena nezabezpečuje náhradu jiných nákladů (např. práce) – práce je pro něj riziková motivace pro výrobce, aby nahrazoval práci kapitálem, tím snižuje riziko

- tento efekt vede k přeinvestování, tzn. investuje se do technologií a odvětví, které jsou kapitálově velmi náročné, dochází k předimenzování odvětví, k navýšení kapacit těchto odvětví, přeinvestování napomáhá politika nízkých úrokových měr, politika levných peněz

- protože regulátor omezuje možnost vstupu do odvětví, v odvětví neroste kvalita služeb

- inovační aktivity v těchto odvětvích jsou minimální, protože tam nepůsobí konkurence

X-neefektivnost- H. Leibenstein (1966) napsal významný článek o X-neefektivnosti, který analyzoval

ztrátu motivací firem k minimalizaci nákladů- vyplývalo to ze zjištění, že regulované firmy si mohou všechny své náklady

zakalkulovat do ceny- toto je v případě cenové regulace možné a tyto náklady uhradí spotřebitel (za

předpokladu, že regulátor omezuje počet firem v odvětví)- je to možné proto, že potlačení konkurence vede k tomu, že firmy přestávají sledovat

své náklady, firmy si konkurují spíše necenově než cenově, konkurence je díky regulaci potlačena


L – množství práceM

N

P

N M P K – množství kapitálu

Q=Q*

E

FL´´

L´

K´ K´´

- corporate social responsibility – firmy se starají o sociální zabezpečení svých zaměstnanců a zahrnují si to do nákladů (školy, stromy, zájmové skupiny), většinou to dělají firmy, které jsou v regulovaném odvětví – to vede k rozporu mezi akcionáři (share-holders) a majiteli firmy (stake-holders)

- corporate governants – dělba moci ve firmě (vztahy mezi akcionáři a majiteli firmy)- zájmem akcionáře je, aby se co nejvíce zhodnocoval jeho kapitál, aby firma vyplácela

co nejvyšší dividendy- stake-holders (odbory, manažeři) mají jiný zájem – co největší firmy s co nejvíce

zaměstnanci- rozpor mezi akcionáři a manažery se řeší motivačními programy, kdy manažeři

dostávají manažerské akcie

uvízlé náklady (stranded costs)- firma díky regulaci může navyšovat výrobní kapacitu nehledě na konkurenci- příkladem je výstavba jaderné elektrárny Temelín – při stavbě byla regulovaná celá

cena a vedly se diskuse o dostavbě elektrárny- firma započítávala náklady stavby do ceny energií, ať jsou náklady efektivní nebo ne

Stigler-Peltzmanův model optimální regulace

načasování ČR ke vstupu do Eurozóny- problém: zájmové skupiny chtějí rychle přijmout euro (mají na tom zájem největší firmy –

nemusí to být nutně exportéři, mohou to být i importéři – pro ně jsou kursová rizika stejným rizikem)

- z velkých firem jsou daleko hlasitější firmy se zahraničním kapitálem- ČR začíná přicházet o velkou část svých investic- česká koruna je výhodná pro krizové období, protože změna kurzu je schopna absorbovat

změny poptávky na světových trzích – fluktuace našeho exportu je podstatně menší než jsou fluktuace např. Slovenska, poklesy exportu jsou menší než na Slovensku, které přijalo euro a je v Eurozóně

- vysvětlení: šok, ke kterému došlo, je schopen absorbovat měnový kurz, a proto se to neprojevuje tak silně do poklesu výroby (do poklesu exportu)

- pokud euro úspěšně absorbuje test krize a to tak že bude schopno, země se vrátí do stability a růstu, pak je pro nás vstup do Eurozóny nevyhnutelný

- koncentrovaný zájem je tak silný, projevuje jako Pelzmanův model


P

π

M1

M2

M3

π(P)

PC PMP*

předpoklady:1. regulační zákonodárství vede k přerozdělování aktiv2. chování zákonodárců je určeno jejich touhou udržet si své postavení3. jednotlivé zájmové skupiny soutěží svou nabídkou politické podpory, kterou směnují

za legislativu, která je pro ně výhodná

popis grafu:- vodorovná osa – měříme cenu (P)- PC… cena, která odpovídá dokonalé konkurenci- PM… monopolní cena- svislá osa – měříme zisk (π)- křivky M1, M2, M3 – znázornění funkce politické podpory, která závisí na výši ceny a výši

zisku- funkce M(P,pí) je klesající podle ceny, protože politický odpor spotřebitelů s růstem ceny

narůstá- funkce M(P,pí) je rostoucí podle zisku, protože s růstem zisku roste politická podpora

firem- křivka M, která je znázorněním funkce politické podpory, je indiferentní křivka regulátora- křivka pí závisí na úrovni cen a na charakteru trhu- na trhu, kde je velká konkurence (modelový předpoklad dokonalý trh), je cena pc nejnižší

a zisky firem jsou rovné nule- monopolní trh – monopolu se daří vyjednat daleko lepší ceny, monopol má cenu pm,

která je pro spotřebitele vyšší než cena pc, spotřebitelé s touto cenou nejsou spokojení a vyžadují zásah státu

- toto je vhodná situace pro zájmové skupiny, aby prosadily takovou formu regulace, která pro ně bude dlouhodobě výhodná – zájmové skupiny smění svoji politickou podporu za legislativní změny, které jim zabezpečí prosazení jejich zájmů

- řešením může být oligopolní firma s regulovaným vstupem do odvětví, která všem výrobcům a všem členům odvětví zabezpečuje zisk prostřednictvím regulace, ve spotřebitelích vyvolává dojem, že je chrání před nebezpečím monopolu (před monopolní cenou)

- problém: zákonodárcem pověřený regulátor zvolí takovou cenovou úroveň, aby maximalizoval politickou podporu pro sebe (na grafu křivka M2)

- při této funkci politické podpory bude dosahována cenová úroveň v odvětví p*- regulovaná cena p* představuje maximální úroveň politické podpory, která je výhodná

pro zákonodárce- regulátor nevolí formu regulace, která by vedla k maximalizaci zisku firem (pm), protože

to by vyvolávalo velký odpor spotřebitelů, odpor firem je kompenzován podporou spotřebitelů

- pokud se jedná o regulovaná odvětví, regulátor nikdy nestanoví cenu tak, aby maximalizoval výnos v odvětví

- funkce politické podpory je klesající podle P a rostoucí podle pí, politická podpora roste severozápadním směrem, tzn. že politická podpora M3 je větší než politická podpora M2 a M2 je větší než M1

- pomocí tohoto modelu lze předpovědět, která odvětví budou regulována


- odvětví, kde vzniká velký prostor pro regulaci a budou vysoké zisky, nebo odvětví, kde jsou nízké zisky

- v odvětví, kde je predátorská konkurence, je konkurence tak silná, že v jejím důsledku jsou nízké ceny a regulace je pak efektivní, firmy dokážou regulaci ocenit

- je efektivní regulovat odvětví, kde se cena blíží pc, protože to poznají obě skupiny, které generují politickou podporu (spotřebitelé i firmy)

- pokud se v odvětví generuje cena, která se blíží k p*, pak v tomto odvětví nebude docházet k silnější regulaci, protože pro regulátora, která je nástrojem zákonodárců, to není zajímavé z hlediska jeho znovuzvolení

- cena se musí posunout tak, aby to ovlivnilo chování voliče mediána - když se cena blíží k p*, k regulaci pravděpodobně nedojde, protože zájmová skupina,

která by z toho měla prospěch, z toho bude mít malý zisk a postrádá se důvod pro investování vlastních zdrojů do regulace tohoto odvětví

- regulace je velmi pravděpodobná v odvětvích, která mají blízko k dokonalé konkurenci nebo k monopolnímu trhu

deregulace a s tím spojené snížení regulace- nic takového nelze říci- proces deregulace znamená jen změnu regulace, k níž legislativci sáhnou, protože je

to v očekávání vyšší politické podpory- deregulace se nerovná menší regulace (snížení regulace)- deregulace = reregulace (změna regulace)- deregulace má nastavit pravidla, která by měla vést k růstu politické podpory, tzn.

buď k růstu ze strany spotřebitelů

Beckerův model politické konkurence

Stigler-Pelzmanův model je založen na volbě takové regulační politiky, která pomáhá maximalizovat politickou podporu pro zákonodárce

Beckerův model je založen na myšlence konkurence mezi zájmovými skupinami- neexistuje tady žádný regulátor- regulace je chápána jako nástroj na zvýšení aktiv vlivnějších skupin- předpokládáme, že existují jen dvě zájmové skupiny, tyto zájmové skupiny spolu

soutěží


ψ1(p2)

ψ10(p2)

ψ20(p1)

ψ2(p1)

p1

p2

p2

p20

p10 p1*p1

p2*

p2

- velikost aktiv lze zvýšit jen zvýšeným vlivem zájmové skupiny na regulační politiku- skupina 1 vykonává tlak p1, který měříme na horizontální ose, tlak p1 skupina

vykonává sama vůči zákonodárcům i regulátorům, aktiva, která tato skupina získá, závisí na velikosti tlaku p1

- aktiva nezávisí pouze na tlaku, který vyvíjí skupina 1, ale závisí i na tlaku, který vyvíjí skupina 2 (interaktivní působení skupin)

- tlak jedné skupiny vyvolává protitlak druhé skupiny- tento model popisuje jinou část regulačních aktivit než Stigler-Peltzmanův model- síla tlaku skupiny je dána počtem členů zájmové skupiny a velikostí zdrojů, které jsou

uvolněny na lobbyistickou činnost- větší tlak skupiny 1 při neměnném tlaku skupiny 2 znamená, že skupina 1 bude

zvětšovat svá aktiva, protože bude mít větší vliv na regulačním procesu- sníží-li se tlak skupiny 2 a tlak skupiny se nezmění, bude to mít stejný efekt- důležitý je předpoklad, že agregovaný vliv je fixní- rozsah regulace je především závislý na vlivu jedné skupiny ve vztahu k druhé skupině- uspokojení firem je založeno na růstu konkurenceschopnosti a na tom, že tyto platby

považují unfall profito růst konkurenceschopnosti je validní, přestože hodinové náklady na pracovní

sílu představují 20 % EU15, máme nižší produktivitu práce- každá skupina volí takovou úroveň tlaku za předpokladu dané úrovně tlaku druhé

skupiny- optimální úroveň tlaku skupiny 1 je vyjádřena funkcí ψ1, která odpovídá na platbu p1*- funkce ψ1(p2) je nejlepší reakční funkcí skupiny 1, protože udává, jaká úroveň tlaku je

nejlepší v relaci k tlaku skupiny 2- politická rovnováha je definována jako kombinace takových tlaků, že žádná skupina

není motivována měnit své rozhodnutí a to je ψ1 ψ2, odpovídá p1* a p2*- p1* je tlak, který maximalizuje aktiva skupiny 1, v tomto případě maximalizuje i aktiva

skupiny 2- pak politická rovnováha je dána průsečíkem těchto dvou reakčních funkcí- změní-li se tlak druhé skupiny na ψ2

0(p1), pak se adekvátně mění i tlak první skupiny ψ1

0(p2) a vzniká nový bod politické rovnováhy- výsledkem je nová politická rovnováha, která představuje větší tlak skupiny 2,

protože p20 je větší než p2* a zároveň představuje menší tlak skupiny 1, protože p1*

bylo větší než p10

- z Beckerova modelu vyplývá, že pravděpodobně budou regulována ta odvětví, ve kterých došlo k tržnímu selhání, protože tam existují potenciální výnosy z regulace


5en302 - schwarz

Documents